V Praze, v pátek dne 3. dubna.

nlažikione

K číslu 92.

Na »Národní Lisly zanní a odpolediní předplní s v Praze v administrac na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

LSIí Předplaeeni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listu. Z parlamentu. Z Vídně, 3. dubna. Rozprava o sou- bojových vécech v armádě, jak se podobá, jest pro dnešek zajištěna. Agrární poslanci různých skupin odhodlali se svůj pilný návrh v příčině výpovědi obchod- ních smluv se Srbskem podati teprve za schůze. Projednání jeho by se odložilo následkem toho teprve do kampaně jarn. Odhodlali se k odročení tomu zvláště z té příčiny, že mnoho poslanců již odjelo. Zají- mava jsou sdělení, jež uveřejňuje klerikální »Reichspost«. Dle jmenovaného listu lvšem členům protisoubojové li- gy, pokud jsou osobami vojen- skými, dostalo se rozkazu, by zní vystoupili. Armádní správa má již četné resignace na šarže, kteréž jsou způsobeny výnosem Pitreichovým. Jiní příslušníci důstojnického stavu ohlásili prostě, že vystupují, jiní zase neodpověděli. Ligou nebylo nikterak půso- beno na jich odhodlání. Dnes rozdán byl tiskem referát zpravo- daje Grabmayra o častečné změně jednacího řádu. Je to celý spis, jenž obsahuje také údaje o zvyklostech v parlamentech cizích států. Pro nás má největší zájem stať, která věnována jest návrhu na zavedení výlučného ně meckého jazyka jednacího ve sně- movně. Po té stránce praví tyrolský velkostat kář: »Neblahými spory jazykovými, které způsobily mnoho zla, ohroženo je nyní také rozumné rozřešení parlamentního práva dis- ciplinárního. Že parlament potřebuje jazyka jednacího a prostředkujícího a nemůže jed- nati současně osmi jazyky, je zřejmo a nepopírá se také vážně žádným neněmeckým členem sněmovny. Ovšem však brání se většina, kterou representují neněmečtí členové sněmovny co nejdůrazněji, aby sta- novilo se zákonné nějaké nadpráví něme- ckého jazyka, nebo aby se obmezovalo jak- koliv pravo, zvyklostí vyhrazené jazykům neněmeckým.

Se strany německé namítá se, že uzí vání jazyků, jimž předsednictvo nerozumí, vede k citelným nepříslušnostem a že zostřená disciplina by se ukázala pak jako odiosní privilegium pro Němce, kdyby mohli neněmečtí členové úmyslným užíváním svého »domácího odiomu« (l) disci- plinárním opatřením presidenta dle libosti se vymykati.« Grabmayer na to dovozuje, že není žádného úmyslu zavedením výlučného jazyka německého ve sněmovně porušiti čl. 19. stát. zákl. zákonů anebo urážeti jakkoli národní citlivost neněmeckých poslanců, nýbrž že jde jen o dlouhé a nesporné užívání. kterým jedině může zajištěno býti spořádané a prospěšné jednání ve sněmovně a toto užívání právně zabezpečiti. Protože však návrh v tomto smyslu podaný byl zamítnut, jest otázka, jak by se dala ve sněmovně také při mnohojazyčnosti zavěsti zostřená disciplina, platná oproti všem čle- nům, problémem dosud nerozřešeným.

Zmatky na Balkáně. Z Londýna, 3. dubna. Zpravodaj »N. Wiener Tagblattu« dovídá se od diplo- mata, který jest zasvěcen prý výborně do si- tuace balkánské, že ministr lord Lans- downe byl vyzván s diplomatické strany a také anglickými čelnými politiky. aby, vzhledem k tomu, že dosavadn akce rakousko-ruská ve prospěch sjednání normálních poměrů v Makedonii sama nepostačuje, zakročil v ten roz- um, aby všecky signatární moci berlínského kongressu podepsaly »protocole désinteresse- ment«. Lord Lansdowne se definitivně nerozhodl, nýbrž vyhýbavě pravil, že vhodná chvíle k tomu dosud nenadešla. Z Londýna, 3. dubna. (»Neue Freie Presse.«) Vzhledem na hrozivý stav věcí na Starém Srbsku a na hro- madné shluky Albánců na srb- ských hranicích bylo několik oddílů srbského vojska dopra- veno na hranice k posile tamější po- sádky. Kdyby věci ještě více se zapletly, budou do zbraně povoláni zá- ložníci. Z Londýna, 3. dubna. Bývalý vysla- nec v Cařihradě Drummond Wolf vyslovil se ke zpravodaji »Neue Fr. Presse »Nebude dosaženo ničeho v Ma- kedonii, dokud nebude tam za- vedena samospráva. Všechna opa- tření policejní jsou přištipkářství.

Není pochyby, že všichni národové balkánšti jsou vyspělými pro ústavní formu vládní. Ne- znám příčiny, pro kterou jim ji Turecko od- pírá. Jen ať učiní pokus zavedením místní samosprávy a jsem přesvědčen, že všecko půjde dobře.« Týž diplomat sdělil: »Mluví-li se o udělení administrativního mandátu ně- které moci, vzpomínáme si vždycky na au- thentickou anekdotu. Když zabrání Bosny a Hercegoviny bylo Rakouskem navrženo, řekl jeden ze zmoc- něnců k hr. Andrássyovi: »Vaše okkupace Bosny a Hercegoviny není, než dobře zastře- nou annexí.« Hr. Andrássy odpověděl lako nicky: »Velmi dobře zastřenou!« Z Bělehradu, 3. dubna. Officiosní listy oznamují, že přepadení Mitro- vice zúčastnili se zvláště katoličtí Albánci, kteří žádali, aby ruský konsul byl jim vydán. Sděluje se dále, že rusky konsul stál v ohni za 4hodinného zápasu před Mitrovicí a měl do- zor na operace tureckého voj- ska. Ze Soluně, 3. dubna. (»N. Fr. Pr. «). V jedné vesnici blíže trati Východní dráhy stojí dům, obývaný mlynářem, jeho rodinou a jedním sluhou. Mlynář přes všechny hrozby nepřipojil se k hnutí povstalců. Předevčírem šla vesnicí tlupa povstalců, vnikla do domu, zavraždila mlynáře, pak sluhu, zmocnila se ženy právě ve stavu požehnaném jsoucí, znásilnila ji a potom rozpárala jí život. Dítě, jež měla žena pod srdcem, bylo rozkou- skováno.

Telegrafické zprávy. Z Pešti, 2. dubna. (C.-B.) Hrabě Ala d ar Andrássy, bratr bývalého ministra zahranič- ních záležitostí hr. Julia Andrássyho dnes večer ve stáří 76 let zemřel mrtvicí. Císař Vilém v Kodani. Z Kodaně, 2. dubna. (C.-B.) Ke slavnostní hostině, která byla včera večer uspořádánav královském zámku, dovedl král K risti an císaře osobně. K tabuli uvedl císař krá- lovnu Alexandíru anglickou, král císa- řovnuvdovu ruskou. Král Kristian byl oděn v pruskou uniformu hulánskou s novými epaulettami, na prsou měl řád černého orla. Císař Vilém měl uniformu druhého pluku pruských gardových dragounů s řádem slona. Za hostiny připil král Kristian v ně- meckém jazyku císaři německému a císařovně. Hudba hrála německou národní hymnu. Císař německý poděkoval ve svém přípitku králi za své jmenování admirálem dánského loďstva a za to, že dovolil, aby pruský pluk hulánský měl pro všechny časy jméno Kristiana, krále dánského. Na to zahrála hudba opět národní hymnu dánskou.

FEUILLETON. Půst. Napsal Josef Horák

Často čítáme v listech o výstředních lidech jichž vlastí bývá obyčejně spasná Amerika, ro- diště barnumské reklamy a hnízdo exotických kachen, které velmi zhusta a v každém čase přelětají k nám, již nemáme vlastně ani ponět o tom, co vše děje se na světě či co by se na něm díti mohlo i nemohlo. Zvláštní při tom je, že ti výstřední lidé jsou téměř pokaždé nějací „králové“ železnie nebo oceloví, petrolejoví nebo zlatí atd. To je hned něco, co u nás ještě nebylo. Či viděli jste, lidičky. zde někdy takového krále? Já ne. Ale na ven- kově, v okresním městě K..., viděl jsem a se- znal jiného krále: šňupavého Krále, ševce; par- don, „virábitele mužské i dámské obůvi“. A ten měl také několik výstředností ve zvyku a snad starý dobrák ani nevěděl, že Ame- rika je, neřku-li, aby byl odtamtud. Povím vám něco o jedné jeho zvláštnosti. o přepjatém, často dobrovolném a do krajnosti hnaném zachovávání posťu. Byv upozorněn na

podrobnosti jeho postního programu, pozoroval jsem jej v jednom roce od masopustního úterka až do Vzkříšení. Na masopustní úterý po celodenní práci šei do trafiky a tabatěrku stříbrnou, dar to nebožky ženy, poručil z polovice naplniti libovonnou směsí rapé s tyrolským. Odtud krokem vážným. prsty pravice potápěje skoro bez ustání v sypk obsah „piksly“, kráčel na své místo v pivovaře čili, jak krátce říkal, „do varu“. Ačkoli jindy se svým dráždidlem nedělal drahoty a štědře na- bízel hostům u svého stolu šňupce, tentokrát ne- učinil tak ani jednou. Vždyť je poslední večen před postem a musí toho užit sám, neboť až do Vzkříšení bude proň brána „rajského prachu bez milosti zavřena. „Půst je půst,“ říkával, „tu si musí člověk odepřít všecko, co je mu nejmilejší.“ A starý Král si odepřel. Vydržel ten večer „u ty sklenice piva“ až do půlnoci; v tu hodinu mocným tahem vlákal do barevného svého nosu poslední špetku šňupavého, otřel si neméně barevným šát- kem skoro celý obličej a zaplativ, ubíral se zase krokem vážným ke svému krbu. Tam uložil tabatěrku do staré truhly a držel půst. Tak byl přísný, že ani kapesník ob- vyklý nenosil, nýbrž jiný, barvou i velikostí od něho rozdílný . ..

Konečně přiblížily se svatý týden a s ním Vzkříšení. Na Bílou sobotu po poledni roznesl, co měl dodělávky, pak se ustrojil do svátečních šatů a konečně vytáhl z útrob truhly tabatěrku. Oči mu zajiskřily a div že ji nelíbal. Než ode- bral se do kostela na Vzkříšení, zastavil se v tra- fice u Borgesa pro svůj zamilovaný šňupavý ta- bák. Dovedete si, čtenáři milý, představit po- kušení, v jakém byl starý Král, kráčeje na Vzkří- šení. Ale nedal se svésti, tabatěrku schoval do kapsy šosatého kabátu a v kostele nábožně pro- zpěvoval. Kněz jest již u božího hrobu, koná modlitby a šňupavý Král, otevřenou tabatěrku vzav do ruky, napíná sluch, až konečně uslyší, že kněz zanotoval toužebně očekávané a konec postu hlásající: „Vstalť jest této chvíle. To jest mu znamením. Nabere, co může nejvíce vonné směsi a nedbaje posvátnosti místa a zpěvu, podává svému nosu, postem zbledlému a zpívá s lidem zároveň dále: „etný Vykupitel... s výslovností tak nosovou, že by toho ani nej- rozenější Francouz nedovedl, a s líbezným úsměvem a vnitřním uspokojením ťuká na svou tabatěrku. Tak končil každoročně o Vzkříšení šňupavý Králsvůj čtyřicetidenní půst.