3
masthead
22. prosince 1904.
5
article
ských ústavů. Nebylo by ale ani nic div-
ného, kdyby dle tendence vládní studie snad
i v příčině této zemský výbor byl postaven po
kuratelu mistodržitelství aneb po-
litických úřadů. Zajímavá by byla otázka,
jak si představuje vláda i nadále spolupůsoben
výboru zemského v celé řadě zále-
žitostí, které nedotýkají se přímo obcí a
okresů, které ale positivními zákony spolupůso-
bení zemského výboru zabezpečují. Uvádím je-
nom na příklad spolupůsobení v zále-
žitostech školských, v záležito-
stech silničních, v záležitostech
veřejných nemocnic, v záležito-
stech železnic nižšího řádu, v zá-
ležitostech kommasačních, vyvazo-
vacích, spolupůsobení ve věcech, týkajících se
myslivosti, v záležitostech staveb vodních, v zá-
ležitostech chudinských, zemědělských, zdra-
votních atd. Veškeré tyto záležitosti nejsou
zemským zřízením zemskému vý-
boru odkázány, nýbrž zvláštními zákony,
o nichž patrně autor osnovy neměl nále-
žité vědomosti. Účel ale zajisté byl do-
sažen. Dle osnovy té má klesnouti zemský vý-
bor na pouhý přípravný orgán sněmu královstv
českého a na správce zemských financí, po pří-
padě zemských dluhů.
6
article
Tak rozřešila vládní studie otázku.
jakým způsobem by se odstranil dualismu
ve správě. Požadavek na odstranění tohoto
dualismu zajisté několikrát byl pronesen; ale
každý, kdo v tomto směru byl činným, předsta-
voval si, že veškerá polítická, resp. vni třn
správamá býti sjednocena na prin-
cipu epolupůsobení orgánů auto-
nomních a státních. Vládní osnova však
rozřešila tuto věc jinak. Státní úřady politické
i nadále mají míti plneu onu kom-
petenci jako posud, bez jakéhokoliv v livu
činitelů samosprávných. Admini-
strativní soudníctví a administra-
tivní judikatura naproste má býti vy-
loučena z kompetence sborů samospráv-
ných; každá úřadní činnost sborů
samosprávných má býti přenesena
na úřady státní a pokud tyto sbory samo-
správné ještě zůstávají k obstarání záleži-
tostí hospodářských a sociálně
dobročinných, mají býti úplně podrobeny
dozoru a rozhodujícímu vlivu výkonné
moci státní a zbaveny veškerého samostat-
ného a svérázného života. Po 40letém svém
trvání obecní samospráva vykonala
při skrovných svých prostředcích velikéa
náležitě neoceněné úkoly. Vlastn
silou a vlastní pomocí založila svérázný a samo
činný život a působila tak pro výchovu neod
vislosti občanstva od poručníko-
váni úřadů. Pro náš národ má sam -
správa ještě ten význam, že v samo-
správě jsou jediní činitelé veřejné
správy, kteří za všech okolnostía
neodvislí od vládního nátlaku, ob-
starávají své záležitosti ve pr-
spěch hospodářského a kultur-
ního povznesení českého lidu.
7
article
Národ český volá právem po rozhoj-
nění a rozšíření samosprávy, po jej
zdokonalení a utužení a zejmena po nalehavé
reformě v oboru finaněnictví samo-
správního, s náležitým zabezpečením pro-
středků, nutných ku plnění úkolů, na samo-
správu vložených. Na toto volání odpovídá
vládní studie návrhem na naprosté zničen
samosprávy vůbec. Neboť není žádné
pochybnosti o tom, že v politických poměrech
našich starostové obcí, kteří by byli ustanoven
jako zřízenci úřadu politického
by při volbách výboru a zastupitelstva okresního
byli nuceni říditi se všemohoucím vlivem před-
nosty okresního úřadu, který vždy
bude státi pod vlivem centralisační vlády.
Z těchto odyislých okresních zastupítelstev
má pak volen býti krajský sjezd a kraj-
ský výbor, který by zajisté nebyl represen-
tantem samostatné a neodvislé vůle
uvědomělého občanstva celého
kraje.
Zemský výbor pak jako zástupce
sněmu království českého a jako jediný vidi-
telný representant neodvislost
tohoto království, klesl by na význam
pouhého správního orgánu, o nějž by se nikdo
nestaral. Různé záležitosti obecní a okresní vy-
řizovány by byly dle různých stanoviskv
jednotlivých krajích a byla by takovýmto způ-
sobem ve veřejnou správu naši autonomní, v ne-
šena různost, která by přímo vedl
k dekomponování jednoty cele
země, nehledě ani ku politickým agitacím,
které již nyní z důvodů národních
proti této jednotě se vedou.
Na tuto proposici nemůže býti žádné jiné
odpovědi, než rozhodné odmítnutí se
strany české veřejnosti. Na štěstí
jsou ovšem hrozny kyselé, nenajde se nikdy
sněm království českého, který by podle vůle
tendence této vládní studie „zreformoval“ samo-
správu naši tak, jak si to autor této studie přeje,
o němž možno právem řici, že o poměrech
samosprávy u nás aspoň nemá i
neměl nejmenšího ponětí.
8
article
Prof. Wieser o národním sporu
v Čechách.
Prof. Wieser o národním sporu
v Čechách.
Vídeňská »Oest. Rundsehau« přináší v po
sledním čísle svém pokračování studie prof. bar
Wiesera »0 minulosti a budoucnosti ústavy v Ra-
kousku«, v níž došel autor k nynějšímu stavu
národnostního sporu v Rakousku. Prof. Wieser.
jehož jméno čtenářům našim dobře jest známo
ze statisticko-berních názorů jeho o poplatní síle
obou národnosti v Čechách, vystupuje ve svém
přítomném článku v masce ubodřeného dobro-
myslníka, který to chce jednou s tvrdými hla
vami českými s laskavostí zkusiti. Pokouší se
získati je něčím podobným, jako uznáním chyb,
jichž se Němci na Češích dopouštěli. Poukázav
k tomu, že nároky na národní rozdělení země,
kteréž se dnes se strany německé činí, jsou
velice podobny oněm, jež před desítiletím o
Čechů kladeny byly, táže se prof. Wieser:
»Proč by neměl také Němec doznati omyly svého
národa, jež byly dějinným vývojem vyloženy?
Nechci se nikterak tím tajiti, že podle mého úsudku
na počátku sporu Němci byli v neprávu; dle mého
názoru dopustili se té chyby, že ve věrné odda-
nosti starému Rakousku, jež utvořeno bylo podle
jich obrazu, přehlédli, že se v českém národu býbe
nový život, jemuž odňato bylo světlo a vzduch.
Za dlouhé těžké doby, kteráž pro Němce Taaffem
započala a Badenem skončila, v níž stále nazpěl
Wieser
profesor
bar Wieser
Němec
Čech
Čecho
Taaff
Čechy
Rakousko
9
article
zatlačováni byli a téměř všec nu naději na přiz
nivý obrat ztratili, naučili se uskromňovati se a v ná
vrzích, kteréž učinili po éře Badenově a jimiž na
bídli pro české smíšené okresy v největší část
Čech vnitřní českou řeč úřadní, není ani stopy —
vyzývavosti . ..«
Jak vidět zklamání z dobrého počátku páně
Wieserovy politické causerie dostavilo se dosti
záhy a pan professor upadá v nejstarší ně
meckou chybu, balamucení Čecháčků totiž tak
důkladně, že to vypadá jako úmyslná ironie
Kdyby prý hrdí mužové, kteří za velké doby
liberální Čechami a tak i Rakouskem vládli
mohli zvěděti, jak skromnými stali se jich ná-
stupci, nenalezli by v hrobě pokoje, píše pan
professor, načež vrací se k prvopočátkům ny-
nějšího stavu národnostní otázky v Čechách a
pln údivu volá. Dnes jen z těžka lze si před-
stavit, že pražským purkmistrem před nepříliš
dávným časem byl Němec. Jistý starý pražský
měšťan vypravoval prý autoru velice živými po-
drobnostmi s jakým přespřílišným zatajeným
hněvem snášeli národně smýšlející Češi němoekou
nadvládu, kteráž byla stejně politická jako spo-
lečenská a v ohledu společenském byla snad
ještě trapnější. Jaký to nátisk, volá autor, »ne-
směti ve veřejnosti mluviti svým jazykem, jehož
procitnutí k životu s pýchou pociťovali.« Co by
tomu asi řekl prof. Wieser, kdyby věděl, že vy-
věšení prvního, výhradně českého plakátu k če-
skému plesu v Praze před několika a šedesát
lety vyneslo dru Riegrovi 17 dní vyšetřovacíh
vězení! V tom má úplnou pravdu, že český lid
domníval se, že vede svatý boj kulturní a měl
i má v tom dosud pravdu i ten český lid.
Badenův
Wieserův
Čecháček
Němec
Čech
profesor
Wieser
Riegr
Čechy
Rakousko
Praha
svatá boj kulturní
10
article
»Neškodili-li zajisté Němci sam
sobě a své věci převelice, že všude
a vždy vystupovali proti takovým českým zá-
jmům národním, kteréž spravedlivým způsobem
a podle všech skutečných poměrů více nesměly
býti zanedbávány«, táže se pröf. Wieser s em-
fatickou okázalosti, za niž si dnes, my Češí, nie
nekoupíme a také Němcům ničeho neprodáme.
Ještě prý jest v českém lidu mnoho z pocitu
utrpěného bezpráví a ohnivé horlivosti z oněch
dob a ještě dosud prý jest ve Vídni a v alp
ských zemích mnoho Němců, kteří v upomíne
na tehdejší časy, ještě ani dnes nepostavili se
z plna po bok svých soukmenovců v Čechách.
»Tím důrazněji«, tvrdí autor, »mus
býti k tomu poukázáno, že ku
turní boj aspoň v Čechách jes
ukončen.«
Na to můžeme se vším právem tázati
Kdy jsme vlastně přestali doznávati od Němeů
bezpráví až do dnešního dne? A praví-li pi
satel, že je významno, klerak prý velký poža-
davek kulturní, s nímž Češi dnes přicházejl,
týká se české university na Moravě, požadavek
to, který mohou Němci týmž hojným právem
činiti, že Němci od Taaffa mají všechnu pří
činu vystupovati s kulturními žalobami proti
státu, ještě více však proti zemi a hlavnímu
městu, pak prof. Wieser, s dovolením, nemluví
pravdu, jako že maji Němci v Rakousku celou
plejadu universit s vídeňským sluncem v če le,
nemluvíc ani o přemnohých jiných ryze ně-
meckých odborných a uměleckých učilišť, jež
jim k choutce v Praze zkaženy na utrakvistické
na záhubu volného vývoje českého a k jeho
potupnému stigmatu! Ostatní poklesky víden-
ského professora proti pravdě, jako že zamlčuje
při zmínce jmenování německého professora na
Němec
Wieser
Čech
Taaff
profesor
Vídeň
Čechy
Rakousko
Praha
český univerzita na Morava
11
article
Akademii umění, že tento professor obdařen
privilejem némecké jednojazyčno st
proti ostatním atelierům, v nichž vládne nej
přísnější utrakvism (prof. Thiel nestrpí ani oboj
jazyčných lístků při školské výslavě !), dále že
císařský dar podle nejautentičtějšího svědectví
Englova byl původně výhradně věnován
českému výtvarnému umění a ž
tudíž dodatečné vyrovnání s dvěma procenly
skutečného německého umění v Čechách na
čtyřicet procent císařských peněz je skutečným
německým lupem, to vše nepřekvapuje u ber-
ního statistika, který poplatní výkonnost něme-
ckou v Čechách zakulacoval ve své známé
»studii« z padesáti na sto, a českou ze sta na
padesát.
Odtud by každá další řádka nejnovějšíh
jeho pojednání zasluhovala protest i s doklady
ale že takové posloupné vyvracení ztrávilo by ně
kolik čísel našeho listu, pochopí čtenář,
řekneme-li mu, že wieserovských zkroucenin
jest celkem 17 lexikonových stran, a my na-
cházíme se právě na třetí. V ostatku ovšem nen
tolik zajímavého co v úvodu právě odbytém.
profesor
Thiel
Englův
Čechy
12
article
Zejmena co se týče vnitřního úřadního jazyka
a vůbec jazykové rovnoprávnosti, opakuje
Wieser německé námitky až do omrzení známé
a bezpočtukráte vyvrácené. Jeho vyznání jest.
rozumí se vyznáním roztržení země a jedno-
jazyčné rovnoprávnosti s »nejvnitřnější německou
úřadní řečí«, na niž má prý stát ve svém
zájmu právo.
Pozoruhodno při tom jest, že »státní ně-
mecký jazyk« obdržel v umírňovací nomen-
klatuře u bar. Wiesera už názvu »innerst
Wieser
13
article
Amtssprache«, komické to počínání, neboť jenom
politickým dětem podává se odporně cicvárov
semínko v méně odporném syrubu, abychom
užili drastického přirovnání. Jinak bude ovšem
marno dovozovati i bar. Wieserovi, že neně-
mečtí národové Rakouska nikdy nemohou do-
pustiti uzákonění státní němčiny v jakékol
formě, už v zájmu trvání tohoto soustátí
ježto by takový zákon byl vrcholným kamenem
jeho vybudování jakožto druhé říše ně-
mecké v Evropě. Historieko-politický non-
sens dvou německých států o rozsáhlé společné
hranici nesnesly by dějiny budoucí evoluee
dlouho a znamenalo by to jenom urychlený
konec procesu, který Rakousko nemine, nepo-
spíší-li si co nejrychleji s manifestantním od-
líšením oď Německa, poskytnutím nejúplnějšího
rovného práva svým neněmeckým, svým slovan-
ským národům, kteří v něm maji přece jak známo
většinu. Jednojazyčným jazykoprávníkům, k nimž
náleží i prof. Wieser, také marně dovozujeme
že zavádějí trojí různé jazykové právo v téže
zemi, a že kdyby jich řešení čl. 19. zákl.
zákonů mělo býti modelem k jeho provedení ku
př. ve Slezsku, musili by tu zavésti hned še-
stero jazykových práv a sice jednojazyčnou
rovnoprávnost pro Čechy, pro Poláky, pro
Němce a oboujazyčnou pro smíšená úzení troji
kombinace. Pravi-li pak vídeňský autor, že
český národ bude směti rozhodovati o »nej-
vnitrnější úřadní řeči« Rakouska až vykoná
pro Rakousko tolik co Němci od Babenbergoveů
Wieser
Polák
Němec
Rakousko
Evropa
Německo
Slezsko
Čechy
14
article
počínaje, pak nezná prostě dějiny Rakouska
neboť že vůbec trvá, děkuje snad jenom exi
stenci Cechů. Nebýti jich, zdaž by nebyl už
německý sen o Německu k Adrii dávno usku-
tečněn?
Wieserovo pojednání psáno jest jako vna-
didlo pro Čechy, kteří mají získání býti pro
krajské zřízení v Čechách na základě národ-
nostního rozdělení. Čím více se blíží tomuto
závěru, tím více jej opouští jeho forma, která
činí každý jeho článek aspoň snesitelnou čelbou.
Málo tu ke konci najdeme už zrn stojfeích za
sehnutí. A tempo zaznamenává Wieser, ovšem
nechtě, proti svému stoupenci Rauchbergovi
který ještě v pondělí ve výkladu ke své jazykové
mapě Čech popíral takřka úplně české minority
v uzavřeném až na nepatrnost kolem 50.000
duší. »České menšiny«, praví Wieser, »jsou nad
míru četny a jsou docela jiného útvaru než
německé, ze značné části vznikly v nejnovější
době přestěhováním průmyslových dělníků
horníků i rošířily se v krajích, kteréž do té
doby byly úplně německé, rychle a ná-
padně!
Odstavec o hospodářském poměru obou ná-
rodnosti pomijíme mlčením, přes to, že Wieser
tvrdl, že má všechnu příčinu trvati na svých
pověstných číslieích, o nichž se ví, že si je
mohl nanejvýš z maliku vyssáti. S kompetentní
strany kyne mu co nejdříve řádné vyvrácení.
Wieserův
Wieser
Rakousko
Německo
Adrie
Čechy
Český menšina
15
article
Počitati berní koruny podle národnosti, tam kde
zákon zapovídá zjistiti národnost poplatníka, jest
politický švindl, jakož je jisto, že v zemích
smíšených bude možno národnost přesně zjistiti
jen tenkráte, až zákon o sčítání bude opatřen
rubrikou »řeči mateřské« a — trestní klausulí
proti zločinu vydírání národnostil
»Každému jeho právo na jeho půdě« dí nadšený
přivrženec Plenerovy theorie krajského zřízení
to jest vůdčí myšlenkou projektu krajského zastou
pení o němž se umírněné strany německé, občan
ské a ústavověrné velkostatkářstvo sjednotily
Myšlenka národního odloučení, která svým časem
byla Staročechy a Feudály uznána, kteráž ostalni
dávno před tím od Čechů samých, dokud byli ještě
slabší stranou, byla opětně Němci přijata«.
Plenerův
Čecho
Němec
16
article
A což, tážeme se, splnili snad Němci tehdejší
požadavek slabších Čechů? A dnes ho splniti
mají Češi, proto že pan bar. Wieser povídá, že
to již »dále nepůjde se šablonou panující většiny
a opanované menšiny, při čemž zůstaveno být
má náhledu většiny, s jakým stupněm blahovůl
hodlá s menšinou nakládati«. Hle, dokud byl
Němci bezohlednou sněmovní většinou, byla tato
stará šablona pomyslně nejvýbornějším regimem
Což, aby počkal bar. Wieser se svým návrhem
přece jenom, až bude moci s lepším svědomím
říci, že se dějiny opakují, tedy až do té doby,
až se stanou Češi v Čechách tak mocnou, tal
svrchovanou většinou, jakou byla německá vět-
šina za knížete Karla Viléma Filipa Auersperga
Pak může opakovati svůj požadavek . .. Pro-
zatím opravuje bar. Wieser, aby se ukázal tak
heraldikem, zemský znak český. Dvojocasý lev
není mu již dobově vhodnou figurou na něm
Kdysi prý mohl znamenati český stát s pří
věskem německých kolonistů, později německou
provincii s mizícími stopami českého národa,
dnes musil by prý dvojitost stejně oprávněných
kmenů silněji vyjádřiti: lvimu tělu, představu-
jícímu jednotu země, musily by se přimalovati
namisto jedné dvě hlavy. Ať dá bar. Wieser
pozor při této operaci, na ohonu lev zuby ovšem
nemá, za to na druhém konci!
Čecho
Čech
Wieser
Němec
Karel
Vilém
Auersperg
Čechy
17
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. prosince. (Hlasy po s la n co
o situaci.) Biankiniův »Narodni List« uve-
řejňuje mínění dra. Kramáře a nejmenovaného
vůdce polského kola o nynější vnitřní situaci.
Dr. Kramář vyjádril se krátce: »Vše zůstane
při starém. Körber zůstane na svém místě, parla-
ment nebude rozpuštěn a strany nejeví ochoty
k uzavření míru.
Prognosa polského politika zní: »Parlament
se shromáždí opět v lednu, aby provedl volby
do delegace. Poněvadž pracovat nebude chtíti
pošle jej dr. Körber opět domů. Přijde však
jaro, ministerstvo vojenství bude vymábati mil
liony, jež potřebuje armáda, ale dr. Körber jieh
nemá. Tu propukne vážná krise, neboť koruna
nestrpí ministrů, kteří nemohou vyhověti poža-
davkům vojenské správy. Dr. Körber bude nucen
podati demissi, anebo v nejlepším připadě obdrží
dovolení, aby si novými volbami opatřil povol-
nější sněmovnu. Na všechen způsob březen nebo
duben přinese kritickě dni pro nynější kabine
a zrodí novou parlamentní situaci.«
Biankiniův
Narodeň
List
Kramář
doktor
Körber
Praha
ný sněmovna
18
article
V Praze, 21. prosince, (Z opposičníeh
kruhů uherských.) Hned po pondělní sně-
movní sehůzi shromáždil se výkonný výbor spo-
jených opposičních stran a usnesl se, že vydá
k národu provolání, týkající se nastávajících sně-
movních voleb. Poslanci Eötvösovi svěřeno
sepsati provolání, na večer pak svolána plenárn
schůze opposice. V této schůzi přednesl předseda
výkonného výboru František Košut prohlášení,
v němž pravil mimo jiné: Obíhají pověsti, že
sněmovna bude rozpuštěna za stavu ex-lex. Jak-
koli nechceme věřiti, že by král chtěl porušit
ústavu, na niž složil přísahu a dovolil sněmovnu
rozpustiti za stavu nezákonného, musíme činit
přípravy k novým volbám, ježto královi rádcové
se vychloubají takovou možností. Jménem výkon-
ného výboru spojené opposice prohlašuju, že roz
puštění sněmovny jest nezákonné; poněvadž však
nejsme s to, abychom nezákonnost tu zamezil
a spojená opposice zápas na ochranu práva za
staviti nehodlá, opposice vyzývá municipia, aby
proti nezákonnému rozpuštění sněmovny prote-
stovala, ale volby provedla, sice by národ by
zbaven nejsílnějších obranců země a ústavy.
Eötvös
Košut
Praha
spojený opposice
19
article
Rozhodnuv, že se voleb zúčastní, výkonný
výbor prohlašuje v zásadě, že spojenství všech
opposičních stran potrvá i po dobu voleb, po-
něvadž nebylo dosud dosaženo cíle, za kterým
se opposiční strany spojily, totiž odčinění a po-
trestání attentátu ze dne 18. listopadu. Proto
spojené opposiční strany nemají ve svých dosa-
vadních volebních okresích na sebe útočiti,
nýbrž navzájem se podporovati. V okresích, jež
by se mohly dobýti proti vládnímu kandidátu,
bude dle přesvědčení a vůle voličstva jmenován
kandidát z některé opposiční strany, jejž ústřední
volební výbor bude podporovati. Tento ústřední
vylební výbor budiž zvolen. Mimo to výkonný
výbor navrhuje, aby se vydalo již nyní prohlá-
šení k národu, jehož redakce svěřena poslane
Eötvöši. Poslanei nechť se ve svých okresích
orientují a podají zprávy ústřednímu výboru.
20
article
jemuž mají zaslati potřebná data také o soused
ních okresích, zastoupených dosud poslanci libe
rálními.
Na to posl. Eötvös přečell návrh provo-
lání k národu. V provolání tom rozvádějí se
šířejí myšlenky, pronesené v prohlášení Košutově
a dodává se, že výkonný výbor se vynasnaží urov-
nati všechny vnitřní neb osobní spory, jež by
mohly vzniknouti ve volebních okresích mezi
přívrženci různých oposičních stran. Provolání
Eötvösovo schváleno a dosavadní výkonný výbor
pověřen vedením voleb. Ve výkonném výboru
zasedají Frt. Košut jako předseda, Jan Tóth
jako zapisovatel a poslanci hr. Alb. Apponyi
bar. Desid. Banffy, Béla Barabás, hr. Theod
Batthyány, Kar. Eötvös, Jul. Gulner, Jan Hock
Ludv. Holió, Jul. Justh, Géza Polónyi, Štěp
Rakovszky, Jul. Sághy, Ferd. Szederkényi, Kol
Thaly, Gabr. Ugron, Vil. Vázsonyi, hr. Aladan
Zichy a hr. Eug. Zichy.
Eötvös
Košutův
Eötvösův
Košut
Tóth
Béla Barabás
Jula
Hock Ludv
Justh
Polónyi
Štěp Rakovszky
Vázsonyi
Aladan Zich
Zich
Banff
Thala
Gabr
Theod Batthyány
Kara
21
article
Ze Lvova, 19. prosince. (Resigna c
dra. Olesniekého.) Předseda ruského
sněmovního klubu dr. Eugen Olesnický podával
svým voličům ve Stryji zprávu o sněmovní čin
nosti. Řečník prohlásil, že ruský klub po celou
dobu sněmovního zasedání byl ve stálém styku
s oběma výkonnými výbory hlavních ruskýeh
stran, staroruskou »Národní radou« a ukrajino-
filským »Národním komitétem«, ale odnikud ne
bylo výtek proti činnosti ruských poslanců na
sněmě. Také ruské časopisy nepsaly proti čin
nosti poslanců. Teprve po uzavření sněmu po
čaly se na poslance sypati výtky, zvláště proto
že za stanislavovské ruské gymnasium připustil
projednání zákona o »rentových stateích«
kterýmžto zákonem se východní Halič otvírá
kolonisaci Mazurů ze západní Haliče. Zvláštěs
činí výtky dru. Olesnickému jako předsedov
ruského klubu. Proto dr. Olesnický oznámil, že
se vzdává mandátu a uchýlí se do soukromí
Shromáždění však vyslovilo dru. Olesnickému
důvěru a resignaci jeho nepřijalo. Současně všal
při hlasování odepřelo vysloviti nelibost ruským
časopisům, jež psaly proti Olesnickému.
doktor
Olesnický
Mazur
Lvov
Stryj
Halič
22
article
Ze Záhřeba, 20. prosince. (Volba sta-
rosty.) V dnešní schůzi nového obeeního za-
stupitelstva zvolen za starostu města Záhřeba
kandidát neodvislých voličů (podporovaný »Obzo-
rem«) dr. Amruš 30 hlasy proti 15 hlasům
jež obdržel Gasparovič, kandidát strany Frankovy
Dr. Amruš, přijímaje volbu, dovolával se nejprvé
podpory a důvěry bána. Za hlavní úkol jako
starosta hlavního města vytknul si zřízen
elektrické centrály, tržnice, splavnění Sávy až
po Záhřeb, zřízení velké nemocnice nákladem
země a města, útočiště pro choré plícemi, lido-
vých lázní, dělnických bytů a knihoven pro lid.
Dr. Amruš přislibil též péči o rozkvět domácího
umění, k čemuž se nahodí příležitost při stavbě
chrámu sv. Blažeje. Poněvadž pro dra. Amruše
hlasovali též zbylí v městském zastupitelstvu
přívrženci strany vládní, soudí se, že volba
Amrušova jest počátkem sblížení chorvatské
strany práva se stranou národní (vládní).
Gasparovič
Frankův
doktor
Amruš
svatý . Blažej
Záhřeb
23
article
Politické zprávy zahraničně
V Praze, 21. prosince.
Politické zprávy zahraničně
V Praze, 21. prosince.
Porada u cara.
Podle německých listů konala se minulou
středu v Carském Sele zvláštní rada, k níž byl
pozváni: vrchní prokurátor sv. synodu Poběd
noscev, předseda státní rady hr. Solský, Vitte.
min. spravedlnosti Muravěv, min. vnitra kniže
Svjatopolk Mirský a min. financi Kokorcev. Cai
poradě předsedal. Rokováno o hnutí, které chee
Rusko obrátiti v stát konstitučný. Pobědonoscev
Solský, Muravěv a Kokovcev byli pro to, aby
zůstalo při samodržaví.
Tyléž německé listy předpovídají, že stu
denti v nejbližším čase uspořádaji ještě hluč
nější demonstrace.
Solská
Vitte
Mirský
Kokorcev
Pobědonoscev Solská
Muravěv
Kokovcev
Praha
Rusko
Poběda noscev
24
article
Protiněmecké smýšlení v Anglii
jeví se stále zřejměji v anglických žurnálecha
revních. Měli jsme v poslední době několikrát
příležitost zaznamenati velmi prudké protiněme-
cké projevy anglických politiků a žurnalistů.
Sympatie k Francii, podporovaná nedávno uza-
vřenou »entente cordiale«, pochopitelně podně-
euje antipatii k Německu, v němž Velká Brita-
nie vidí svého nejnebezpečnějšího soupeře na
moři a v obchodu.
Známý měsíčník londýnský »The Na-
tional Review«, který zaujímá velmi roz-
hodné stanovisko protiněmecké, uveřejnil v pro-
sincovém sešitě velmi zajímavé pojednání »The
German Press«. Autor, podepsavší se »Zasvě-
cený«, zná velmi důkladně poměry politického
tisku německého a seznamuje anglické čtenáře
s touto nebezpečnou zbrani, namířenou prot
Anglii. Pro nás ovšem je tento článek rovněž
zajímavý. Je vždy dobře poznati své nejhorš
nepřátely.
»The Nationa! Review« líčí ráz tisku ně-
meckého, zejmena jeho význam v zahraniční
politice. Tisk německý je upřímně protianglický
a tak často kompromituje politiku německé di-
plomacie, jež se tváři často roztomile vůč
Anglii. Německý žurnalista nechápe nuance této
přátelské dvojakosti »friendly duplicity« a píše
proti Angličanům stejně zuřivě jako proti Slo
vanům. Tisk německý netěší se ve své vlast
takové vážnosti a vlivu, jako tisk v Anglii.
Brito
Angličan
Anglie
Francie
Německo
the National Review
the German Press
the Nationa
25
article
Nestojí ovšem v té výši. Némecký tisk slouž
vládě neho své straně. »Žádný tisk,« píše an-
glický spisovatel, »není tak ochočený a zetročený
jako německý, je zcela nástrojem autority, pro
dobro i zlo. Ve všech otázkách zahraniční po
litiky je tisk německý pouhým tlumočníkem vý
razů oficiálních, polooficiálních neb nějak inspi-
rovaných.« Německý tisk sloužil veřejnému mí
nění za války burské, neboť tehdy vyjadfova
anglofobské smýšlení lidu. V nynější válce se
však odchyluje od mínění lidu, jež je zřejmě
nakloněno Japoncům. Noviny, většinou ovládané
informacemi vládními, jsou přiznivy Rusku —
proti svému německému přesvědčení. Německý
tisk v zahraniční politice není nikdy neodvislý
Škola malého Buscha, který tak horlivě slouži
Bismarkovi, pevně se zakořenila v žurnálee
říše germánské.
Zahraniční ministerstvo informuje a inspi
ruje všechny berlínské žurnály (ovšem kromě
socialistických a p.) i berlínské dopisovatele
provincialních listů. Hamburk, Drážďany, Mnichov
čerpají ze stejného zdroje své zprávy o mezi
národní politice. V Německu, kde tak vládne
autokracie a militarismus, není tisk hlasem vůl
národa, ale jen nástrojem autority. Německý
žurnalista netěší se velké vážnosti. Obyčejně mu
bývá žurnalistika povoláním z nouze, do žurnálů
se utikají pochybné neb stroskotané existence.
A tento pověstný »reptilní tisk« obsluhuje po-
korně vládu. Německé žurnály nemají tak orga-
nisovanou korrespondenci jako anglické. Většina
žurnálů, až na řídké výjimky (Koelnisehe Zig,
Lokal-Anzeiger a j.), je odvislá, co se tkne
zahraničních zpráv, na poloúřadní telegrafní
kancelář tiskovou.
Japonec
Anzeiger
Rusko
Hamburk
Drážďany
Mnichov
Německo
Koelnisehe Big
26
article
Žurnalista německý s nadšením slouží ny
nějšímu směru vládnímu, chtějícímu osamocení
Anglie a pošívání Ruska proti ní. Denně možno
čísti v berlinských a jiných žurnálech říše, že
Velká Britanie je zlým duchem Ruska a že
Německo je nejlepším přítelem carovým.
Nejen ministerstvo financí, též finančnl
kruhy ovládají úplně tisk německý. Němečt
flnančníci, ať Krupp neb Ballin či Bleichröder,
jsou spolupracovníky diplomacie a vlády své
vlasti, bez nich by se nedaly uskutečniti úspěchy
německé v jižní Americe a na Východě, an
dráha bagdadská. »Deutsche Bank« a »Disconto-
Gesellschaft« pracují pro ideu koloniální velmoe
německé. A tisk je věrným tlumočníkem
heroldem všech těch snah.
Dále karakterisuje anglický autor jednotlivé
německé žurnály a jejich spojení s vládou.
Zuřivě protianglickými jsou »Berliner Neueste
Nachrichten«. Největší německý žurnál »Koel-
nische Zeitung« slouží Bülowovi, je orgánem
zahraničního ministerstva. »Post« přináši často
články (obyčejně v neděli), jež podobně jako
slohové úkoly vídeňských dvorních radů v
»Fremdenblattu« jsou fabrikovány v kancelářích
zahraničního ministerstva. »Local-Anzeiger«je
rozšířený lidový list, asi jako londýnský »Daily
Mail«. Kancléř velice favorisuje tentu orgán,
podajný všem ideám vládním. Zajímavé podrob-
nosti uvádí se o »Frankfurter Zeitungu«. Ač je
tento list úplně oddán židovskému vlivu, uve-
řejňuje často rusofilské články. Je to následkem
toho též, že denním čtenářem žurnálu frankfurt-
ského je car, který si jej oblibil za svého po-
bytu v Darmstadtu. Konfusní jsou často poli-
tické náhledy staromodního žurnálu »Vossische
Zeitung«. Do »Kreuz-Zeitungu«, orgánu aristo-
kralických junkerů a militaristů, píše články
o zahraniční politice prof. Schiemann, osobní
přítel císařův i kaneléře Bůlova
Krupp
Bleichröder
Bülow
profesor
Schiemann
Anglie
Rusko
Velká Británie
Německo
Ballina
jižní Amerika
Darmstadt
Deutsche Bank
DiscontoGesellschaft
Berliner Neueste Nachrichten
nische Zeitung
Daily Maila
Frankfurter Zeitung
Vossische Zeitung
LocalAnzeiger
KreuzZeitung
27
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
V sobotu dne 24. prosince 190
odpolední číslo za příčinou Ště-
drého večera vydáno nebude. V ne-
děli dne 25. prosince t. r. vyjdou »Ná-
rodní Listy« ráno v obvyklou hodinu
Inseráty pro toto vánoční číslo »Nár.
Listů« přijímá naše administrace také
v sobotu dne 24. t. m., avšak nejdéle
do 12. hodiny polední.
Po vánočních svátcích vyjdou
»Národní Listy« v úterý dne 27. pro-
since t. r. o 12. hodině polepdní.
— »Mrtvý bod«. Pod tímto záhlavím ro-
zepsala se včerejší »Bohemia« o otázce ne sice
nové, neboť je mnohem, mnohem starší než
ctihodný tento — ovšem jenom co do let —. list,
přes to stále a stále aktuální, ba o otázce, aby-
chom užili všedního slova, palčivé. Rozepsala
se o proudech smiřovacích, jež v poslední době
možno pozorovati a jež německou publicistiku,
pokud stojí za dr. Körbrem, nemálo děsí. T
se ví, že »Bohemia«, jež reaguje zejmena na
řeč posiance dr. Kramáře, pronesenou v neděli
v Německém Brodě, přispíšila s ledovou sprchou.
aby schladila hned v zárodku každé poněkud
vřelejší hnutí v německé duši, nesoucí se k
národní shodě v Čechách. Na upřímná
slova jmenovaného poslance, jenž dalek veškeré
vtíravosti v německou přízeň, tlumočil city kaž-
dého skutečného přitele této země a jenž výrazu
dal přání, aby po nekonečném boji zavládly
v Čechách aspoň takové poměry, by oběma ná-
rodům poskytnuta byla příležitost v klidné sou-
téži na poli osvětovém i hospodářském pracovati
na zvelebení země, odpovídá orgán p. Eppingrův
snižováním jmenovaného poslance a strany, kae níž
náleží. Nic snadnějšího by nebylo, než pouká-
zati k roztomilým poměrům v táboře německém,
zejmena ale ku poměrům ve stranách, jimž
Körbr
Kramář
německý Brod
Čechy
Bohemia
28
article
»Bohemia« slouží. Jak snadno mohli bychom
listu tomu narýsovati obrázek, z něhož by asi
valného potěšení neměl. Nemusili bychom s
ani praci tou přiliš namáhati, mohli bychom
prostě uvésti události posledních dnů z něme-
ckého tábora, kdyby vůbec »Bohemie« za t
stála a kdyby nebyla listem strany tak »pevné
a zcelené«, že každý ze čtyř je jích
zástupců v rozpočtovém výboru
jinak se zachoval: jeden že vymlu-
vil se nemocí, druhý že před hla-
sováním prchl, třetí že hlaso va
pro Körbra a čtvrtý proti němu
Ostatně dopouští se list ten zjevného kla-
mání nepravdivým líčením věci, tak jakoby
zástupci českého lidu, syti obstrukci, nabízeli
v přesvědčení, že touto taktikou ničeho již ne-
pořídí, Němcům ruku ke shodě. »Bohemia« za-
jisté dobře ví, že dr. Stránský i dr. Kramá
nemluvili ze své iniciativy, prohlásivše ochotu
naši ke shodě s národností druhou, nýbržž
popud ve věci té vyšel odjinud a jmenovaní
poslanci že na popud ten z polilické zdvoři-
losti, jsouce k čestné shodě vždy ochotni,
pouze odpovídali. Ostatně je známo, kde
větší rozirzelost nad nynějším stavem, zdali
v táboře českém či v oněch kruzích, jež zastu-
povati »Bohemia« si osobuje. Je nám vůbee
divno, že »Bohemia«, jež proti většině něme-
ckých poslanců je té doby nejstatečnější a nej-
oddanější hájitelkou dra. Körbra, byla nucena
čekati teprve na schůzi dra. Baxy, aby ji o po-
měrech v klubu svobodomyslných poslanců po-
učil. Agenti pana premiéra nepřestávají přece
rozhlašovati, že patron jejich tak dobře je
o smýšlení a o událostech v klubu českých
svobodomyslných poslanců informován, jakoby
v něm zasedal sám. Je-li to pravda, byl by
»Bohemii« dr. Körber o jiném poučil, totižo
tom, že zástupcům národa českého při vytče-
ném heslu vyčkati s vášněprostou vytrvalostí
konce, prozatím lépe se daři, než autoru tohot
Němec
doktor
Stránský
Kramá
Baxa
Körber
Bohemia