Číslo 149.

V Praze, dne 1. června 1900.

Ročník IV.

Rnásen, nfniisuruso pedics Prahu, Pštros9ova ulice, číslo 200—Ni. Botankované dopisy ae nepřijímají, rukopisy se novracejí žoxapečstěnéreklamace jzou porta prosty. Inzerty účtujeme levně a pří častější inserči po- ekytujeme výhody Yycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vidy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo ka 8 h. Telefon redakce 3. 1126. Slunce vychází ve 3 hodiny 58 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 58 minut večer.

ULIKt Pátek:

S v. Grazian a. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u sv. Štěpána od 29 květilodervna. Přodplamné vre Praku s donáškou de domu: měsíčně . . . .. K 2.80 čtvrtletně ... K 8.440. celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . .. K 3.— čtvrtletně ... K 9.— celoročně. . .. K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. . . K 48.— Do Ameriky, Francie. Švýcarska, Italie, Bol- le, Anglie a Ruska: čtvrtletně . .. K 19.20 celoročně ... K 52.8e Telefon redakce č. 112e.

Cape Nome. = Filosofové se hádali, kolik by asi zbylo z naší křesťanské civilisace, kdyby se prodávala v každém domě líhovina za penízek — čtvrtník! Cynicky dodávali, že prý hranice ceny mezi deset- níkem a krejcarem představuje též hranici mezi mravností a neřestí horší než neřest zvířecká. Cena má vliv na mravnost. Najednou blíží se obrovská proměna cen, — ukáže-li se, že zprávy o ložiskách zlata v krajinách točnových jsou pravdivy. Minu- lého června několik šťastných badatelů na nej- zazším konci Aljašky shledali, že písek v Aljašce jest pln zlata. Poklady Pactolovy, o nichž báje vypráví, byly by skutečností. Bez dolování, při každém rýpnutí do země zlatý písek a oříšky zlaté obohacují odvážné hosty ledových krajin. Záhy 200 osob se vypravilo na zlatá pole a ve třech měsících, kdy jest zde poněkud snesitelno, nahro- madili 500.000 lib. št. v podobě zlatého pískua oříšků. Pak nastala tma arktické noci a led zakryl Pactoleanské poklady. »Zlatolovci« čekali na nové jaro — po 9 měsíců. Psi dopravovali vždy nové zlatolovce, kteří se ze severních končin stahovali do severnějších, kolem Cape Nome, kde zlata více, než lakota kdy snila. Podivuhodné historie se vypráví o bohatství zlatých polí. Ořechy zlata 100 lib. šter. byly na- lezeny. Lidé, kteří neměli ani haléře v kapse, po- kládali 5 lib. šter. denní mzdy za malý poplatek.

Úřadníci vlády Spojených států odhadují letošní výtěžek na Cape Nome na 4 mil. lib. šter. Poně- vadž zlatá pole jsou vodní nános, jsou dle rozhod- nutí vlády majetkem veřejným a proto každý může hrabati na zlatých polích, až kam lopata jeho na délku sahá a dokud může dělník stát. Jakmile zlatodolec vysílen klesne, pozbývá práva na dolo- vání a jiný na jeho místo nastupuje. Každý parník k půlnočním končinám se be- roucí, vždy nové argonauty přináší. Dopravné spo- lečnosti čítají 1,500.000 lib. ster. výtěžku za do- pravu zlatolovců přes moře v délce 2800 mil. Angličané si velice zakládají na dopravě 200.000 mužů do jižní Afriky v době 6 měsíců. Avšak do Cape Nome čeká na dopravu 80.000 lidí, kteří s sebou musí vzíti vše od šatstva a po- travin až do střelného prachu na dobu tří měsíců,

nebo Cape Nome nemá pranic — kromě zlata. Z toho už píše »Rev. of R«, z níž vyňata pod- stata článku, mohou vzniknouti nejen třenice mezi zlatolovci, nýbrž i nové zápletky. Staří zlato- lovci nechtělí novým příchozím dáti přednost. Jejich »auri sacra fames« — touha po zlatě není nasycena a nechtějí ustoupiti novým. Spojené státy proto už musí vypraviti loď se 1200 muži, aby na břehu Cape Neme udržovala pořádek mezi moder- ními argonauty. Jest tedy k očekávání nové krve- prolití k vůli zlatu. Pobřeží zlaté na Aljašce čítá prý 40 mil an- glických do délky, o hloubce ložiska nelze ničeho určitého říci. V poslední době došly zprávy, že veliká ložiska zlata nalezena byla též na protější straně sibiřské. Mohl se tedy car lehce zříci zla- tého pole v jižní Africe, když se jemu naskytlo bližší a vydatnější ložisko zlata. Zlatá ložiska mohou se státi záhy předmětem krveprolití, jako se stala pole transvaalská, mimo to množství zlata může míti osudnější následky, než sama válka. Cena není sice rozhodujícím faktorem mravnosti a blahobytu, ale souvisí s obojím velmi úzce a přispívá k obojímu do jisté míry. Co se může státi, když zlato klesne na polo- vinu ceny? Ne množství zlata, ale obchodní ma- névry mohou býti lupičskými výpravami na kapsy obecenstva, které utrpěti může více špekulací zlato- lovců, než válkou. Zlatá pole transvaalská stala se příčinou války jihoafrické, která právě se dokončuje. Co bude s Cape Nome, který může více než nahraditi výnos transvaalských polí, nesoucích roční výtěžek zlata per 20 mil. lib. šterl.? Pro letošek, kdy válka jihoafrická snížila výtěžek na 5 mil. lib. šťerlingů, bude Cape Nome hraditi nedostatek zlata trans- válského, co však bude následovati, když nastanou uspořádané poměry na jihu, a když Cape Nome ze svých polí zlatých dá hojnou úrodu?

Zprávy politické. V Praze, 31. května. Delegační letošní období bylo dnes ukon- čeno. Bylo to nejkratší ze všech delegačních zase- dání, nebo trvalo jen dvacet dnů. Ale i v těch došlo k silné srážce českých delegátů s ministrem zahra- ničních záležitostí, hr. Gor náři dobře a nesouhlasí dojtsa se způsobem a tónem, jakým odpovídal hr. Goluchovským na výtky učiněné zahraniční politice ani s obsahem jeho vý- vodů. Že jsou vládní a polovládní listy s průběhem letošního delegačního zasedání spokojeny, rozumí se samo sebou. Povolilyť totiž delegace vše, čeho bylo na nich žádáno a to jest jim věcí hlavní. Mimo jiné libují si zvláště v tom, že ministr hr. Goluchovski poznovu a jaksi slavnostně potvrdil, že trojspolek, jenž byl prohlašován za pochovaný, žije v neztenčené síle, jakou měl před dvacíti lety. Věř si v jeho upřím- nost, kdo chceš, my nevěříme, protože známe dějiny a víme, jak Německo vztažně Prusko vždycky cho- valo se k naší říši. Praví se, že cena přítelova osvěd- čuje se nejlépe v hodině nebezpečí. Přejeme si ná- sledkem toho, aby Rakousku nikdy nenadešla tako- váto hodina, ve které by nuceno bylo, čekati na osvědčení přátelství se strany Německa. Jedinou po- těšitelnou věcí jest, že říše naše žije v dobrém po- měru s Ruskem.

O včerejší delegační hostině došla nás pohříchu zpráva tak pozdě, že z technických příčin nemohla býti zařaděna do dnešního čísla, protože by nebylo bývalo již zavčas poštou expedováno. A přece je zpráva ta pro politickou situaci nadmíru charakteri- stická, ba na výsost významná. Hlavně pak roz- mluva, již měl J. Vel. císař s del. drem. Pacá- kem. Uvádíme ji proto v plném rozsahu dnes. Pro- mluviv s del. drem. Kozlovským, přistoupil císař k místopředsedovi českého klubu, del. dru. Pacá- kovi a otázal se ho, zdali jede přímo do Prahy. Na kladnou odpověď podotknul císař, že nynější doba jest velmi svízelná, načež odpověděl del. dr. P a- cák: Ano, V. V., doba je velmi těžká. My všichni, kteří stojíme uprostřed parlamentního života, to po- ciťujeme. Avšak, V. V., nikoliv my jsme zavinili, že jsme byli zatlačeni do tak nejasné e obtížné situace. My sami učinili jsme, seč jsme byli, bychom přivo- dili lepší poměry, a pověděli jsme vládě V. V., co se státi musí, aby nalezen byl východ z nynější si- tuace. Prosím V. V., by si ráčilo vládou dáti před- ložiti naše podněty. V. V. se potom přesvědčí, že jsme vyslovili požadavky jen sprave- dlivé, jimiž nejsou dotčena práva dru- hých nižádným způsobem. Prosím V. V. ještě jednou, by si ráčilo dáti předložiti návrhy námi č, vědí čt-

FEUILLETON. Santa Maria Magglore.

Panna Maria Sněžná těší se též v zemích če- ských největší úctě věřících. Byli jsme proto zvě- davi shlédnouti původní kostel Matce Boží známé s tímto názvem zasvěcený. Nemohli jsme nikterak opomenouti této návštěvy, poněvadž tento chrám náleží k sedmi basilikám římským, jichž návštěva jest předepsána za účelem získání odpustků. Nám byly podmínky zmenšeny pouze na čtyři přední basiliky, totiž sv. Petra, Pavla, Maria Maggiore a Laterán. Stoupáme k vrchu Esquilinu a již oko naše se kochá rozkošným pohledem na tento velkolepý chrám, jenž jest největší ze všech četných svatyř zasvěcených královně nebeské ve věčném městě. Na prostranném náměstí před basilikou zdvihá se starodávný obelisk, který před více než 3000 lety ještě stál v dalekém Egyptě, odkud byl převezen do Italie. Mimovolně zastavují se naše kroky, neboť nezvyklý pohled skytá se zrakům našim. Po- hlížíme na celou basiliku, na věž, na chodbu slon- povou, kterou pak vcházíme do vnitř opět branou svatou a teprve ve vnitř jsme překvapeni ještě více velikolepostí slohu, četnými sloupy mramoro- vými, které kdysi zdobily chrám pohanské bohyně Junony. Prostory v těchto basilikách zdají se nám býti tím většími, poněvadž není tam lavic, které by mezery vyplňovaly, jako tomu jest v našich ko- stelích. Ubíráme se nejdříve do kaple Borghese, kde čeští poutníci měli svoje shromaždiště, neboť tam náš areipastýř sloužil mši sv., při níž se velebně

rozléhal zpěv český celým kostelem. Kaple tato byla určena pouze pro Čechy »per i Boemi«, tak že jsme se nerušeně mohli věnovati svoji po- božnosti. Tento chrám vyniká nejen svou imposantní stavbou, nýbrž také bohatstvím, které tu jest na- hromaděno. Papežové závodili ve snaze, aby při- pravili Matce nebeské nejvznešenější stánek, který by dával na jevo úctu papežství ke Královně všech Svatých. Drahocenné mosaiky ve střední lodi mají ne- malý význam, neboť zachovaly se z původní stavby a znázorňují výjevy ze Starého Zákona. Prohlížejíce památky tohoto kostela, přichá- zíme k hlavnímu oltáři, který pro nás má nemalou důležitost. Když byli sv. Cyrill a Method obžalo- váni z kacířství, že užívají slovanské liturgie místo obvyklé latinské nebo řecké, byli povoláni pa- pežem Mikulášem I. do Říma, aby se ospravedlnili z tohoto nařčení. Již z tohoto úkazu možno sou- diti na primát papežský, neboť papeži náleželo roz- hodovati ve všech rozepřích biskupů celého světa, nejen západního křesťanstva, nýbrž také východ- ního, odkud naši věrověstcové byli vyšli. Oba mile- rádi se podrobili tomuto rozkazu, dávajíce tak na jevo svoji podřízenost pod pravomoc papežské Stolice. Mikuláš I. však zatím odebral se na věč- nost, jeho nástupce pak Hadrian II. přijal naše věrověstce velmi laskavě, a když byl vyzkoumal jejich pravověrnost, položil staroslovanské boho- služebné knihy na oltář Panny Marie v kostele právě řečeném, aby tak osvědčil též spojení Slo- vanů s katolickou církví a její mateří Pannou Marií. Proto s tím větší úctou jsme vysílali svoje modlitby k Matce nebeské, aby orodovala u svého

Syna za spojení všech Slovanů, o něž se tak pe- člivě stará nynější sv. Otec Lev XIII. jako ve- liký přítel celého Slovanstva. Vcházíme pak do konfesse po schodech za nábožného zpěvu Marianské písně okolo velebné klečící sochy Pia IX. a klekáme před jesličkami dřevěnými, lidem velmi uctívanými, které přispěly nemálo k tomu, že kostel tento nabyl světové pověsti a byl hledaným místem křesťanů celého světa. Jesličky tyto dal přenésti podle věrohodných pramenů papež Zachariáš kolem roku 750 z Be- tléma. Škoda, že jsme déle nemohli setrvati před touto drahocennou památkou v tiché modlitbě po- hrouženi jsouce; za námi jde celá řada procesí ci- zích, kteří by rovněž rádi uctili jesličky, jež při- nesly světu spásu. Také malíři nalezli tu bohatou kořisť, totiž starobylý obraz Panny Marie, který podle podání maloval sv. Lukáš, který však zcela jistě uctíván byl v 6. století. Že také ostatky svatých tu odpo- čívají, rozumí se samo sebou. Pod hlavním oltářem odpočívají kosti sv. apoštola Matěje, který byl přijat do počtu vyvolenců místo zrádného Jidáše; dále tu jsou ostatky sourozenců Simplicia, Fau- stina a Viatrice, kteří současně podstoupili mu- čennickou smrt za víru Kristovu. Že také ně- kteří papežové zvolili si tu poslední odpočinek, není se mu diviti, poněvadž jsouce za živa věr- nými ctitely Panny Marie, chtěli býti úzce spojeni s matkou svojí též po smrti. Mezi mosaikami nás nejvíce zajímají ty, které představují církevní hodnostáře zavrhující na sněmu efesském r. 431 blud Nestoriův, který se první odvážil rukou zlověstnou dotknouti božství Panny Marie, přeje si, aby byla nazývána pouze Matkou