Ročník XXXXIX.

V Praze, ve čtvrtek 7. října 1909.

Číslo 277.

Na ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administracis na měslo. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou a měale na čtvrt lota ! . . . 7 K 62h ve filiálkácht na měsic. . . . . . 2 K 90h Poštou měste na čtvrt ieta : . . . 9 K 60h s dvoji zásilkou a měsle na čtvrt leta : . . . 1i k d

ečerni dání V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . za Sh večerní . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 1e večerní . . . . . . . . 5 k lnseráts plati se hotově napřed. Předplacení a inserty přijimá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházeji se taž rodakce. tiskárna a sxpedice „Národních Listů Rukopisy so nevracejí.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Velká česká deputace v záležitosti zapečetě- ných českých škol ve Vidni. Z Vídně, 7. října. Dnes dopoledne dosta- vila se do místodržitelství dolnorakouského ve- liká deputace Čechů z okresů XII.a XX., kde byly včera a předvčírem české školy zavřeny a zapečetěny, čítající a s 30 o sob, mužůi žen a vedená říšskými poslanci drom. Veliehem, Kalinou a Tomáškem. Hraběte Kiel- mansegga nezastala, poněvadž má dnes jubi leum 20letého úřadování. Místo něho přijal de- putaci jeho náměstek Ludvík Tils, který pro- hlásil, že není ve věci té kompetentní a odkázal deputaci na dvorního radu Friebeise. To- muto tlumočila deputace mužů i žen stesky Če- chů vídeňských nad ustavičným pronásledová- ním českých škol a Čechů vůbec a prohlásila, že čeští rodičové nodají se nikdy žádnými prostředky a žádným sti- háním aťsi se strany křesťanských sociálů neb německých nacionálů přinutiti, aby děti svoje posílal do škol německých. Vylíčila zároveň- srdcervoucí seény, které se včera a předevčírem odehrály, když české děti musily školy, do kte- rých právě vstoupily, zase opustiti a vrátiti se ke svým rodičům. Rada Friebeis namítl, že ve věcité nedá se nie dělati. Nejlépe jest — pravil — budou-li čeští ro- dičové posílati svoje děti do škol německých! Všichni otcové a matky, kteř byli v deputaci, zvolali jednomyslně: „Toho se nedožijete! Toho neučiníme ni- kdyl Radějí životy ztratíme, než bychom po- dle vaší vůle takto jednali!“ — Došlo pak mezi

Friebeisem a deputací k velmi prudkým rozhovorům a srážkám, které trva- ly skoro hodinu. Byly skončeny prohláše- ním poslanců, že oni sami povedou jednání s ním, deputace nechať se odebere do českého ministers'tva. To se tak stalo. V ministerstvu českém ode- vzdala deputace protest proti zavření českých škol v okresech XII. a XX. dru. Proko povi, který slíbil, že odevzdá jej ministrovi, jenž zejtra vočer vráti se z Brna. U rady Friebeis zůstali pak poslanci Tomášek a Kalina.

Ministr ryt. Biliňski o situaci. Ze Lvova, 7. října. Ministr Ginancí dr. ryt Biliňski pravil ivovskému zpravodaji »N Fr. Pr.«, že v některé z prvních schůzí posla- necké sněmovny podá rozpočet na rok 1910 a dodal: »Doufám, že říšská rada, jsoue pamětliva své zodpovědnosti, přistoupí ke zpra- cování velkého materiálu a k řešení četných důležitých otázek. V Praze stal se nový pokus. který souvisí potud se situací na říšské radě. že smířlivější smýšlení v Čechách by učinilo také poměr stran parlamentních příznivějším. K jakému výsledku povede jednání pražské, nevím, poněvadž jsem dosud nedostal o něm zpráv autentických. Proti vládě, která si nyní není vědoma viny žádně, nemohou býti činěny žádné rekriminace. Učiní, seč bude, aby umož- nila normální dělnost poslanecké sněmovny.« Sociální demokracie vídeňská o parlamentu. Z Vídně, 7. října. Sociální demokraté svo lávají na neděli 17. t. m. do velké lidové dvo- rany nové radnice hromadnou schůzi s progra mem: »Právo a povinnosti parla- mentu« Dr. Lueger propůjčil dvoranu socrál- ním demokratům. Jest to po dlouhé době zase poprvě, co tito mohou rokovati v téchto míst- nostech. Akce nemocničních lékařů vídeňských. Z Vídně, 7. října. (K. k.) Listy sdělují, že nemocniční lékaři vídeňští hodlají v nejbližších dnech podati úřadům memorandum, ve kterém předkládají své požadavky a kdyby se jim ne- vyhovělo, podají hromadnou výpověd.

Z úřadního věstniku. Z Vídně, 7. října. (K. k.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Císař dovolil, aby vrchnímu finančnímu radovi finanční prokuratory v Praze dru. Jakubu Adlerovi, odcházejícímu do vyžádané trvalé výslužby, bylo sděleno nejvyšší uznání za jeho horlivou a úspěšnou službu. — Císař propůjčil adjunktu ředitelstva pomocných úřadů policejního ředitelsíví v Praze Václavu Wejříkovi titul a charakter ředitele pomocných úřadů. Čestní doktoři zvěrolékařství. Z Vídně, 7. října. (K. k.) Vídeňská korespondence vysokých škol sděluje: Profesorský sbor c. a k. zvě- rolékařské školy vysoké ve Vídni jmenoval tyto osob- nosti, uznávaje jejich zvláštní zásluhy, čestnými do- ktory zvěrolékařství: Ministerského radu ve výslužbě Bernharda Sperka a ministerského radu Antonína Bindera. Jubileum dolnorakonského míslodržitele. Z Vídně, 7. října. (K. k.) Předseda ministerstva svoh. pán Bienerth zaslal místodržiteli hr. Kielman- seggovi k jeho dvacetiletému místodržitelskému ju- bileu list, ve kterém poukazuje na zásluhy místodr- žitele a vzorně vybudování správy dolnorakouskéa vyslovuje mu jménem vlády nejvřelejší a nejupřím- nější blahopřání, jakož i nejvřelejší a nejsrdečnějt díky za jeho vynikající činnost, panovníkem často uznanou. Z mezinárodní konference proti obchodu s děvčaly. Z Vídně, 7. října. (K. k.) Mezinárodní konferen ku potírání obchodu s děvčaty usnesla se zaslat císaři holdovací telegram. Jménem delegátů zahra- ničních prohlásil senator Bčerenger z Paříže, že se k tomuto holdu z plna srdce připojují.

Uherská krise. Z Pošti, 7. října. (Uh. tel. kor, kanc.) Odborov přednosta šl. Thalóczy konferoval v zastoupení spo lečného ministra financí barona Buriana s předsedou ministerstva drem. Wekerlem. „Pester Lloyd“ k to- mu podotýká: Odborový přednosta sl. Thalóczy byl patrně z toho důvodu pověřen zastupovati svého ministra na této konferenci, aby se předešlo všelikým kombinacím, spojovaným ny níspříchodembarona Buriana do Pešti Objevený sklad dynamilu a výzvědných folo- grafií Z Berlína, 7. října. »Vossische Zeitung telegrafují z Iušpruku: Nedaleko Tridentu v obei Ischia Pednitti při prohlídce bytů, která sou- visí se známou aferou velezrádnou, objeveno veliké množství dynamitu. Dále nalezeny četně fotografie pevnostl a snímky lajných plánů pev- nostních. Vyšetřování vede generální štáb se zim- ničnou horlivostí. Národní smutek v Srbsku. Z Bělehradu, 7. října. (»N. Fr. Pr.« V Srbsku chystají se veliké smuteční oslavy výroči annexe Bosny a Hercegovi ny

Celý říjen má býti dnem národního smutku. jako jest památný den bitvy na Kosovu pol. Jako na Veliký pátek zmlkne vše ch n hudba, divadla, vyvěšují se černé prapory, noviny vydávají se s čer- nou obrubou. Činnost v obchodech a všech závodech zastavena. Celé město putuje k pomníku knížete Michaela. Tam projeven bude bol nad nezměnitelným losem, který byl, jak doznávají rozmyslní Srbové, sa- mou vlastní vinou Srbů způsoben. Z Bělehradu, 7. října. (»N. Wr. Tgblit«) K dnešnímu táboru bělehradskéh studentstva vysokoškolského ko- nají se rozsáhlé přípravy. Majitelé domů vy- zváni, aby vyvěsili národní prapory smutečním závojem zastřené. Dne o 10. hodině dopolední koná městské zastupi- telstvo schůzi, na které purkmistr Sulovič na- vrhne, aby se věnovaly peníze na pamětní de- sku k upomínce na den annexe Bosnya Hercegoviny. Ve školách bude tento den vylíčen jako den neštěstí pr Srbako. Policie učiníla veliké přípravy, aby zabránila výtržnostem. Z ruské armády. Z Petrohradu, 7. října. (K. k.) »Pelr. tel. ag.« oznamuje: Náčelník generálního štábu Myšlojevský byl jmenován velitelem druhého kavkuzského sboru armádního.

Lord Lansdowne ke králi. Z Londýna, 6. října. (K. k.) Lord Lans downe, vůdce oposice v horní sněmovně, byl povolán do Balmoralu ke králi a odebéře se tam zejíra večer. Z Loudýna, 7. října. (K. k.) Markýz Lansdowne vyvrací zprávu, že byl povolán ke králi do Bal- moralu. Z anglického parlamentu. Z Londýna, 7. ríjna. (K. k) Dolní sně- movna Rokování komise o finančním zákonu bylo dnes o 2. hod. v noci za hlučné a dlouho- trvající pochvaly u vládní sirany ukončeno. Kompromis mezi sněmovnomi v Anglii. Z Londýna, 7. října. (K. k.) Jak „Reuterova kan- celář“ sděluje, uvádí se návštěva předsedy mini- slerstva Asquitha v Balmoralu ve spojení s vypra cováním podrobností kompromisu, jenž byl v zá- sadě už před několika nedělemi usnesen. Tato do- heda vysvětluje též. jak se soudí, bezpečnou naději několika ministrů, projevenou v důvěrných rozmlu- vách, že horní sněmovna rozpočet konečně přece propusti. Přes to všechno soudí se obecně, že nebude již možne na dlouho vyhnouti se brzkému apelu na národ, ať rokování v horní sněmovně bude míti ja- kýkoliv průběh. Španělové v Marokku. z Paříže, 7. října. (K. k.) Bývalý veliteh francouzského okupačního sboru v Casablance generál d'Amade prohlásil zpravodaji »Malinu«, že španělský podník v Marokru způsobuje Franeii situaci ne- smirně nebezpečnou. Španělové nepo- slali do Marokka takové množství vojska k vůli policejním opatřením jenom v zájm u Mse- lilly. Král sám netajil nikdy přání, a by s v Marokku našla náhrada za ztra- cenou koloniální říši, Francie musí co nejdřive zakročiti, ch c e-li zachrániti své hospodářské a po- litícké zájmy v Africe.

Francouzský hlas o výročí anneze Bosny a Hercegoviny. Z Paříže, 7. října. (K. k.) „Temps“ pojednává o výročí annexe Bosny a Hercegoviny, ja- kož i o problášení Bulharska neodvislým státema praví: Žádná z těchto událostí nikoho těžce nepo- škodila. Turecko považovalo amputaci z r. 1908 za likvidování nezachranitelné minulosti. Srbsko ne- pozbylo ničeho, dokonce mělo z toho morální pro- spěch, protože Evropu donutilo, aby po 6 měsíců s jím zabývala. Rusko z počátku z mylného názoru soudilo, že má ukázati odpor. Jediným poučením z tohoto památného dne jest, že v nynějším stavu Evropy musí býti každý jist svou silou, chce-li být jist svým právem, Turecké poselstvo u cara. Z Jalty, 7. října. (K. k.) Turecké zvláštní poselstvo, vedené ministrem záležitostí zahra- ničních Rifaatem pašou, sem přibylo. Z Berlína, 7. října. »Köln. Zigu.« ozna- mují z Cařihradu : Zvláštní vyslanectvo turecká, jež se odebralo do Livadie pozdraviti cara, má za úkol položiti základ k vojensko- poli- tické dohodě Ruska s Turecke m, zvláště pak kúpravě záležitosti dardanelské a ke schůzce cara se sultáne m.

Situace v Řecku. (Pův. dopis »Nár. Listů«.) Z Londýna, 2. října. Nikdo určitě neví, co se děje v Řecku od manifeslací reformistiekých důstojníků. Mnoho se mluvilo o možné krisi dynastické, o revo- lučních zmateích, ale zprávy jsou velmi neurčité a jisto pouze jest, že očekává se s úzkostí zahá- jení sněmu, jež dovolí vládě učiniti přesná pro- hlášení a zaujati energické stanovisko. Obdržel jsem z Athén ajímavý dopis od politické osobnosti v postavemí akovém, že zná lépe než kdokoli jiný pravý stav věcí. Aby se pochopila nynější krise, píše můj dopisovatel, nutno jíti několik let nazpět. Již r. 1898 po poslední válce s Tureckem byla zřejma nutnost reorganisace veškeré veřejné služby a zvláště armády. Sám král r. 1901 po inspskci provinei zaslal ministerskému předsedovi Zaimisovi list, jenž byl uveřejněn a v němž král prohlašuje, že si přeje, aby se vláda činně zabývala nalé- havým úkolem reorganisace. Ministerstva se mě- nila, ale nic vážného nebylo vykonáno ve směru králem naznačeném.

Jest patrno, že ze všech ministerských předsedů, kteří vládli v zemi od té doby, spadá největšl zodpovědnost na Theotokisa. Byl déle u vlády, než kdokoli z jeho soupeřů a dal od- hlasovati pouze dvě opatření, která měla jakýsi význam: jedno, jímž se vrchní řízení armády svěřovalo princi následníku a druhé, jimž se v poslední době učinila objednávka 120.000 Manlicherových pušek a 42 batterie rychlopal- ných děl ze závodu Schneidrova v Creusotu“ Zákon, jenž uděloval vrchní velení nad armádou princi následníku, byl dobrý, ale měl mezi jinými také tu chybu, že prince zaplétal do množství malých detailů, jež se vztahovaly na osobní zájmy důstojníků. Z toho musilo nutně dojíti k rozporům mezi vrchním velitelem a jeho podřizenými. Odtud různá nedorozumění a nespokojenosti, za něž byl vždy činěn zodpovědným prine, který

musil trpěti také za činy svého okolí a svého hlavního štábu. Přišla krise krétská. V Řecku uvykli každého roku doelliti malého úspěchu na Krétě, každý rok přinesl nějakou novou výhodu pro Krétu tak se postupovalo pomalu, ale jistě, jak se soudilo, ke sloučení obou zemí. Probuzení bylo kruté. Stěží podařilo s králi a Theotokisovi upokojiti veřejné míněnía přesvědčiti Řeky, že je lépe nevyužiti zmstků balkánských a že je nutno vyčkati do července 1909, data oficiálního vyklizení ostrova. Řecko obdrželo tolik slibů ode všech velmoci, zvláště. od Francie, Anglie a Italie, že připojení ostrova se všeobecně pokládalo za hotovou věc. Myslilo se dokonce, i kdyby věci nedopadly tak, jak se očekávalo, že se nanejvýš zaplati nějaké odbytné Turecku. Vláda Theotokisova byla tak přesvěd- čena o dobré vůli velmoci, že opomenula učiniti nejzákladnější opatření na obranu. V době, kdy nadešla krise řecko-turecká, byl válečný materiál řecký ještě v závodech Schneidrovýchl Následkem pobouření veřejnosti minister- stvo Theotokisovo, ač mělo stále většinu v par- lamentě, bylo nuceno odstoupiti a Rhallys jen s největší oblíží a za přispění velmoci se vy- hnul válce s Tureckem. Celému světu bylo zřejmo, že válka za okolností, v nichž se Řueko nalezalo, by znamenala jen záhubu. Tato národní krise neprojevila se na venek bouřlivě, mohlo by se v cizině mysliti, že vše se vyřídilo snadno a že Řekové nepocitili poní- žení, které jim způsobili Turci. Tomu však není tak. Celý národ byl hluboce dotčen urážkou se strany Turecka. S trpkostí také snášel chování velmocí, které, davše Kréťanům za guvernery po sobě syna a bývalého ministra králova, odepřely králi Jiřimu, jenž ve skutečnosti řídil vládu ostrova, spojení jeho s Řeckem, slibované po tolik let.

Bulharsko smělo se obohatiti o novou pro- vineii, nikdo se neodvážil tomu odporovati, ne- boť bulharská armáda byla hrozivou skutečno- stt. Zpupný ton Turecka způsobil, že plná ná- doba přetekla. Armáda ovšem pocítila více než ostatní část národa urážku, kterou země musíla sněsti. Důstojníci si řekli, že něco podobného se nemůže a nesmí opakovati. Volby byly blí- zké, mají se konati v březnu a žádná moc lid- ská by nemohla zabrániti Kréťanům, aby nezvo- lili poslance a neposlali je do Athén. Kdyby armáda nebyla připravena, hrozila by zemi nová katastrofa Bylo tedy nutno, aby se armáda zreorganisovala do března. Důstojníci, uvažujíce takto, měli vlastně pravdu, v zásadě byl jejich projekt znamenitý, na neštěstí však se dopustili těžké chyby, hodla- jíce jej prověsti, Napsali na svůj program také zrušení zákona, jímž se přenáší vrchní velení nad armádou na prince následníka a udělují se zvláštní výhody královským princům, Rhallys pak, jenž měl stejný program jako důstojníci, odmitl vyjednávati s jejich delegáty, načež pro- vedli vojenskou manifestaci, která přes to, že měla dobré úmysly, poškodila, jak nutno do- znati, velice zemi i samo důstojnictvo. V Evropě se soudilo, že tolo hnutí bylo protidynastické, to však je veliký omyl. Sám vůdce oné vojenské demonstrace plukovník Zorbas vyzval své podřízené, aby provolali slávu králi. Nikdo v Řecku naprosto nepo- mýšlí na změnu dynastie. Uvědomělé vrstvy řeckého národa litují

FEUILLETON. Oloupený lupič.

Alan Bulwer vracel se z letního pobytu domů Na nádraží v Richmondu bylo velké hemžení lidu Nebylo snadno najíti nosiče. Ale konečně se přece nalezl a Bulwer, odevzdav mu svoje zavazadla opatřiv si jízdní listek, proplétal se prudce za nosičem hustým davem lidu ke vlaku. Vstoupi do kupé, jež mu byl průvodčí vlaku vykázal. a pověsiv svrchník, rozložil se, jak jen možná bylo, pohodlně do rohu u okna. Potom vyňa z náprsní kapsy noviny a chtěl čísti. Ano chtěl ale nebyl s to upoutati svoje myšlenky na četbu. neboť rušil jej v tom jeho protějšek. Naproti němu seděla totiž krásná, ale nápadně bledá dívka, která patrně před chvílí byla usnula.

Dlouhé temné řasy ležely, jako pevně přitisk- nuty na její hladké, bílé tváři a kolem úst roz- kládal se utkvělý na pohled, jakýsi trpký úsměv... Tu tvář Alan již odněkud znal! Ale odkud? Zdála se mu cizí a přece tak povědo- mou... Kniha, v níž byla dívka dle všeho před chvílí ještě číla, vyklouzla jí z ruky do klína a svážela se pomalounku dolů. Že tak zvolna a s přestávkami sjížděla Bulwera nemálo zlobilo. On čekal, brzo-li na zem dopadne, aby se zase mohl věnovati četbě kniha však, jakoby ho poškádliti chtěla, naschvál zrovna jízdu svoji protahovala. Ale konečně spadla přece a s dosti hlučnou ranou. Dívka, tím šramotem vyděšena, procitla ze svojí dřímoty a dvě velké, tmavohnědé oči setkaly se s modrýma očima mladého muže. Nč- jakou chvíli hleděli na sebe oba cestující s ja- kýmsi němým údivem, ale pak zvolala dívka. selá pojednou uzardělá, s patrnou radostí. „Alane, jsi ty to skutečně, anebo je to tvůj duch? „Ano, já jsem to skutečně, s tělem s duší!"odpověděl rychle Bulwer. „Kde pak jsem mči jenom smysly, Gabrielo, že jsem tě ihned aepoznal!.. Ale je tomu také již hezky dlouho. so jsme se neviděli, pravda-li? Aspoň pět, šest let již od té doby minulo . ..,

„Nemluv, prosím tě, o letech; pověz ra- ději: kde jsi se tu vzal a kam jedeš? „Jedu z dovolené, kterou jsem u Richmon du ztrávil, do Londýna, abych si tam někter věci obstaral.“ „Já jedu také do Londýna.“ Bulwer neuznal za dobré sděliti své přítel- kyni z mládí, že jede do Londýna jenom za tím účelem, aby promluvil konečné rozhodné slov s mladou damou, kterouž si delší dobu již nad- cházel, uznávaje za nutné, aby se oženil. Po zději pak, jak uvidíme, byl tomu velmi rád,ž. příliš mnoho nemluvil. „Pamatuješ se ještě,“ pravila Gabriela „jak jsme si doma v květinové zahradě hrá- vali? Zdali se pamatuji!“ odvětil s úsměven Bulwer. „Po čtyřech prolézal jsem vyhrabanou jamkou pod plotem, jenž naši zahradu od na- šeho pozemku dělil, abych si mohl s tebou za- hráti. Jak pak se jen jmenovala ta hloupá hra- kterouž jsme tehda tak vášnivě pěstovali? „Kdyby“ říkali jsme jí. „Kdybyl „Ach ovšem! Ty sedělas obyčejně na la- vičce vedle úlů, a já natáhl jsem se vždy na trávník vedle tebe. Jak pak to jenom začínalo počkej, už to mám: „Kdyby tak nyní přišel moř ský lupič a chtěl tě unésti — „Ve velké lodi, s bílými plachtami — „A s rotou pirátů na palubě — „A s žoky, plnými zlata — „Ano, plnými zlata. Já bych se hnal za tebou . .. „Učinil bys to, Alane? „Zajisté a neodvratně,“ odpověděl Bulwer rozohněn, jakoby skutečně zase hrál a přeslech docela, že se Gabriele hlas jakýmsi pohnutín trásl. „Kdyby tento vlak byl lodí pirátů ... „A loď s napjatými plachtami po hladině lotěla tam, tam . .. „Tam do daleké, cizí země — a pán lu- pičů kdyby u přístaviště na tebe čekal . ..“ Dívka, dříve bledá a nyní rozkošně na- chová, ohlédla se plaše, skoro úzkostlivě přes rameno, než Alanovu větu doplnila ; „Aby mne popadl a do svého doupěte od- nesl. Ano dále, dále — zdá se mi, že ho už jasně vidím —

„Pak tasil bych meč, skolil bych lupiče jedním rázem a řekl bych tobě: „Dívko spanilá, staň se mou, spěj do mého objetí, neboť já te vroucně míluji . .. „O, Alane — to jsi později už neříkal — když jsem — když jsem povyrostla. To mi bý- valo divné...“ vyrazila ze sebe nucenými úryv- ky Gabriela a zarděla se hluboce, jako pivoňka. „Vždyť mořský lupič nepřišel a tys mn tedy, Gabrielko, nepotřebovala. Ale kdyby se byl objevil, pak ovšem .... „Bojím se, Alane, to jest... mám důvo obávati se,že mne na nádraží v Londýně skutečně očekává. Je to bohatý pirát, má žoky plné zlata a — moje rodina přeje si — ona toho žédá . .. „Já ale ho probodnu tímto svým mečem chci říci deštníkem — jestli si přeješ.“ „Ach nikoli, už bude na to pozdě! On mne asi uchvátí... Ale kdyby tak v poslední chvíli . ..“ Londýn! Vystupovat!“ hlásal konduktor když byl vlak stanul v jasně ozářeném nádraží. Bulwer nachýlil se k rozechvěné dívce pravil: „Podej mi svoji brašnu! Víš jistě, ž tě očekává . . . . „Tam stojí, zrovna pod hodinami.“

Snad to není Sheridan! Gabrielo, pro bůh snad to není Sheridan? „Ano, Sheridan je ten pirát.“ „Gabrielo — kdybych ... chceš, abych t zachránil?“ zašeptal prudce Bulwer a objal Ga- brielu svojí levou rukou. „Alane, chtěl bys to opravdu učinit?“ otá- zala se chvějícím hlasem Gabriela a objala ho- jakoby spásu u něho hledala. Ano, chci, ty má drahá, jediná! Gabrielo rychle a opravdu: chceš, abych tě zachránil nyní, na ten čas, na vždy — pro všechnu bu doucnost? Jenom slůvko. Vždyť jsem tě vždy cky chtíval zachránit!“ „Učiň tak, Alane, zachraň mne!“ zajásal dívka a majíc oči plny slz, sestupovala vesele z Bulwerem z vagónu. Dle anglické črty J. R.

Z kulturní ciziny. Památka Dickensova Útěchou — slabou sice, ale přec jen útě- chou — může býti u nás, kde tolik starých krásných památek uměleckých propadá zneva- žujícímu zapomenutí a zkáze, může býti případ, který pobouřil veřejné mínění anglické v Lon- dýně v nedávných dnech. Městská správa lon- dýnská dala zbořiti komplex několika starých domů, jež vykoupila k usnadnění komunikace v jednom z chudých předměstí londýnských. Povstala tam nová ulice. A jeden z těch starých domů, jenž mohl býti poněkud odchylným, ale nikoli násilným řešením velmi dobře zachiráněn. byl nevelký domek jednopatrový, pouze se třem malými okénky ve frontě, s červenou prejzovou střechou, na jehož vetehé facadě stál nápis »Zde žil a tvořil nesmrtelný Char- les Dickense.

Starobylý památný domek rodinný stržen byl právě den před tím, kdy se v Londýně ko- nala ustavující schůze slavnostního komitétu. jenž z popudu nejpyšnějších literárních a umě- leckých veličin anglických utvořen, měl zahájit pilné porady o tom, jak se připraviti k velko- lepé oslavé stého výročí naro zenin slavného romanopisce, pokrytého světovým uzná- ním a dosud ještě nejpopulárnějšího autora nesmrtelných »Pickwicků«. A pro toto první zasedání komitétu byl připraven pečlivě vypracovaný návrh, aby v den stého výročí 7. února 1912 (Ch. Dickens žil v letech 1812 až 1870) otevřeno bylo museum Dicken- sovo, zařizené asi dle vzoru nedávno v Paříži zřízeného musea Viktora Huga. A návrh připomínal, že pro museum nejlěpe by se asi hodil rodinný domek Diekensův ve čtvrti téa té, který je sice valně zehátralý, ale po náležité rekonstrukci by se k onomu účelu výborně hodil. A tento návrh skutečně byl přijat — dřive než konstatováno, že právě se nad ním vznášejí krumpáče horlivého stavebníno úřadu. Nejblíže příští schůze slavnostního komitětu k trvalému uctění památky Diekensovy musila tedy usnesení učiněné annulovati jako neprovedi- telné a zvláštní subkomitét pověřen úkolem, vy- brati jiné vhodně místo pro příští Dickensovo museum, nebo učiniti návrh na postavení zvláštní budovy.

Ve Francii přijat byl návrh zákona, vy- pracovaný a podaný společně s ministerstvy obchodu i osvěty, dle něhož kresby, náčrty, plány a modely požívají stejně jako všecka díla literární a umělecká ochrany zákona o právu autorském — na 50 let. Jako kuriositu, zároveň však i jako doklad pro mocnou sllu výrazové mimiky na seéně při- nášejí německé listy zprávu z Nového Yorru o představení Hauptmanových »Tkalců«, které tam bylo uspořádáno pro — h lu cho- němé. Mohutné sociální drama bylo vzhledem na posluchačstvo přiměřeně scénicky upraveno, vypracováno a zkráceno. Účinkovali z části herci z povolání, z části amatéři, kteří musili se dřiv dokonale naučiti ovládání dorozumívacích pro- středků s chovanci ústavu hluchoněných. Prove- dení celé působilo na posluchače dojmem tak silným, že mnozí vypukali v pláč a vzlykání. Po zdaru tak neobyčejném bude v kuriosních večerech pokračováno. Vlašská hudební skladatelka Eleo nora Brancacci Massimo zabývá se kompo- nováním operní hudby na thema tragedie d'An- nunziovy »Francesca da Rimini«. Básník upravil pro ni text sám na libretto, jež má prolog a tři akty. Epilog tvořiti bude pátý zpěv z Dantova »Pekla«. V Mnichově konala se ve dnech 26. až 28 záři z podnělu tamního »Klubu biblio- filů« jedenáctá generální schůze německé společnosti bibliofilské. Slavnostní přednáška dra. Fr. Bleie (Mnichov) byla vě- nována Richardu de Bury, jenž může býti považován za zakladalele bibliofilie. Byl to učený Angličan XIV. století, biskup z Durhamu, kaneléř a strážce pokladu krále Eduarda III., jenž vydal první a nejstarší dílo speciální o bi- bliofilstvu s titulem »Philobiblion si ve amores librorume-