1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 64. ze dne 5. března 190l.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Políčková villa na Riviéře. Z Paříže se
oznamuje: »Políčkovou villou« nazývá lid le tohrá-
dek bývalého italského důstojníka barona de Scopaa-
Vanni blíže Biotu na francouzské Riviéře. Jméno t
pochází od týrání, jemuž v tomto domě manželka
baronova až posud byla vydána. Jakkoli baronka
úzkostlivě před světem tajila příčinu svého zbědova-
ného vzezření, na dlouho nemohlo zůstati tajemstvím,
že nebohá dáma, jejíž první manželství s italským
generálem della Torre di Valsassina bylo velice
šťastné, byla bita pokaždé, kdykoli se baron vrátil
s prázdnou kapsou z Monte Carla. Nejednou musila
baronka sáhnouti na svoje soukromé jmění, ale vše
bylo marné, náruživost hráčova pohltila vše. Domácí
lékař dr Curel nechtěl to déle trpět a důtklivě ba-
ronovi domlouval. Když domluvy po dobrém byly
marny, hrozil dr. Curel, že se naleznou lidé, kteří
trýzněné paní přispějí radou a pomocí, aby dasáhla
rozvodu. Dr. Curel zmínil se při tom zejmena o
městském lékárníku Lattym, jenž rovněž byl zpraven
o tom, co se na ville dálo a několik dni po této
rozmluvě byl lékař za podivných okolností zastřelen
Jakýs člověk, jehož podobu nikdo nemohl zjistit, za-
zvonil v noci u bytu dra. Curela a jedva že lékai
otevřel, byl střelen z revolveru do prsou. Lékárník
jenž bydlí v sousedství spěchal lékaři na pomoc,a
také na něj bylo střeleno, ale rána se minula cíle.
Veřejné mínění označuje barona jakožto původce
obou attentátů. Měl býti zatčen již před několika
dny, avšak postavil ke vchodu dva divoké řeznické
psy, takže mu obsílka nemohla býti dodána. Teprv
těchto dnů uznal baron za dobré vzdáti se svého
odporu a byl již vzat do vazby.
Scopaa
Vanni
Valsassin
Curel
doktor
Latty
Paříž
Monte Carlo
4
article
= Političtí chrliči. Nový tento dekorativn
motiv zaveden v londýnské čtvrti Camberwell. Tamn
chrám St. Gilles jest zdoben chrliči, představujícím
slavné, částečně ještě žijící muže z veřejného života
Původní chrliče chrámu byly chatrné a zvětralé, na-
čež jakýs kamenník dostal objednávku, aby je na-
hradil novými. Kamenník byl horlivým politikem
poněvadž jeho obraznosti nekladeny nijaké meze
ujal se příležitosti, aby příštím věkům znázornil po-
litické poměry na konci 19. století. Na místě báchor-
kovitých tvorů, jež dříve sloužili za chrliče, vypra-
coval kamenník podoby vynikajících politiků. Vlastní
politický směr sochařův prozrazuje se tím, že podobu
anděla nahradil Gladstonem, jejž znázornil okřídle
ného. Také Chamberlain jest tu znázorněn, ale v po
stoji nikterak lichotivém, podobně lord Salisbury.
Také jiní znamenití politikové, jako John Bright
Randolph Churchill jsou tu vyobrazeni. Dokončiv
svoje dílo, vrátil se sochař skromně do New Yorku.
snad aby nevzbudil hněv svých politických protiv-
níků v Camberwellu. Ostatně není myšlenka jeho ni-
kterak slohově nesprávna, neboť i ve středověku uží-
váno chrličů a podobných architektonických ozdoh
k řízným karrikaturám politickým i společenským,
čehož doklady ostatně máme i v Praze.
= Na cestě do Habeše. Dr. E. v Lillu, bý-
valý poslanec, má dva syny, z nichž starší odsluhuje
si svoji vojenskou povinnost v universitním praporu
v Rennes. Život v kasárnách jej hrozně nudil. Do-
psal tedy svému bratru, jenž meškal ještě v domě
otcovském, že má v úmyslu sběhnout od vojska a
zároveň jej vyzval, aby jej provázel do Habeše
Gilles
Gladstone
Chamberlain
doktor
Camberwell
Salisbury
New York
Praha
Habeš
Lill
Rennes
John Bright Randolph Churchill
5
article
opatřil z pokladny otcovy peníze na cestu pro oba
Mladší bratr z počátku váhal, ale sveden luznými
obrazy veselého, dobrodružného života, uzmul otci
na hotovosti a v akciích as 12.000 fr. Bratr vojín
zatím přemluvil jednoho ze svých soudruhů studentů,
aby se podniku účastnil. V Paříži měli se sejít. Zde
opatřili se všichni přiměřeným výstrojem pro tropické
pásmo. Přese všecky nauky zeměpisu uznali, že nej-
bližší cesta z Paříže do Habeše vede přes Brussel. Přibyli
tam těchto dnů a zde zastihl je osud v podobě za-
tykače, načež všichni tři posláni nazpět do Francie.
= Tesla bude telegrafovat do Evropy
úplně bez drátů. Známý elektrotechnik Nikola
Tesla přichází opětně s dalekosáhlým vynálezem,
který jistě vyvolá převrat v telegrafii, nezůstane-li
zase při pouhých slovech. Tesla oznamuje tento-
kráte, že právě dokončil své plány pro přístroje, po-
mocí nichž bude možno bez drátů telegrafovati přes
ocean do Evropy a našel prý si už na této straně
oceanu přihodné k tomu místo. Praví, že v osmi
měsících bude jeho aparát úplně hotov a že bude
pak s to telegrafovati 1500 až 2000 slov za hodinu.
Tesla
Paříž
Habeš
Brusel
Francie
Evropa
Tesla
6
article
Tesla tvrdí, že je nyní s výsledkem svých experi-
mentů úplně uspokojen a že bude s to telegrafovati
do Paříže, do Londýna nebo do kteréhokoliv jiného
města v Evropě.
= Pečet chalifova. Z Petrohradu se ozna-
muje: Z nařízení správy carského panství Murgabu
v Mervu podniknuto kopání v mohyle nedaleko
Sultan-Bentu. Správa panství měla původně tolik
úmysl, získati tu kameny k opravě jakési hráze.
V mobyle vskutku nalezeno velké množství cihel,
kromě toho však nalezena zde pečeť s arabským ná-
pisem a dvěma hlavami, vyrytými do kamene. Otisk
pečeti zaslán museu Eremitáže v Petrohradě. Zde
bylo zjištěno, že to pečeť chalifa Mamuna, syna Ha-
runa al Rašída. Merv byl od r. 813—817 residencí
tohoto chalifa Mamuna, jediného chalifa, jenž sídlel
v Mervu. Museum Eremitáže hodlá zajímavý tento
nález získat a nabídlo nálezci sumu 100 rablů, je-li
pečeť amethystová; je-li to kámen méně cenný, na-
bízí toliko 50 rublů.
Paříž
Londýn
Evropa
Petrohrad
Murgab
Merv
Sultan
Bent
Tesla
al Rašíd
7
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 27. února 1901: Burianova Marie, dcera
krejčovského pomocníka, 61/2 měsíce, 1320—II. Řez-
bová Františka, manželka obchodního sluhy, 56 roků,
16—I. Mentzel Otto, ředitel odborné zlatnické školy
62 roky, 1010—II. Máčková Marie, manželka býv.
hostinského, 50 roků, 304—III. Wepsz Karel, malíi
pokojů, 87 roků, 78—II. Souček Josef, kovář, 37 r.
625—VII. — Ve všeobecné nemocnici
Bařtipanová Josefa, 39 roků. Doležal Františeh, kočí
55 roků. Špringer František, montér, 27 roků. Pačes
Václav, vyrábitel hudebních nástrojů, 33 roky. Tka-
dlíková Anna, vdova po domkáři, 68 roků. Mareč-
ková Marie, služka, 50 roků. Hlaváčková Alžběta,
manžslka dělníka, 46 roků. — U milosrdných
sester: Fejfrlíková Kateřina, dělnice, 40 roků.
Sosnovec Jan, obuvník, 63 roky. Wolfová Josefa,
posluhovačka, 54 roky. Maděra Josef, bývalý sládek,
79 roků. — U Alžbětinek: Marková Anna,
vdova po vysloužilci, 72 roky. Čuttova Marie, šva-
dlena, 25 roků. — V chudobinci: Horáčková
Anna, býv. švadlena, 79 roků. Libšová Johanna, býv
chůva, 82 roky.
l e
František
Otta
Máčková
Marie
Karel
Souček
Josef
Doležal Františeh
Špringer
Pačes
Sosnovec Jan
Wolfová
Maděra
Čuttův
Johann
Praha
Bařtipanová Josef
Burianův Marie
Hlaváčková Alžběta
Fejfrlíková Kateřina
U Alžbětinka
Marková Anno
Horáčková Anno
8
article
Králčeské zem. divadlo v Praze.
Králčeské zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V úterý 5. března.
151. hra v předplacení.
3. čtvrtka.
Lakomec.
Veselohra o 3 dějstvích. Francouzsky napsa! Moliére.
Přeložil Jar. Vrchlický. Režisér Josef Šmaha.
Při piketu.
Veselohra o 1 dějství. Napsali Fournier a Mayer.
Začátek o 7. bod.
Konec ve 1/410. hod.
Režisér Edm. Chvalovský
Po veselohře »Lakomec« přestávka.
Moliér
Vrchlický
Šmaha
Fournier
Mayer
Chvalovská
Praha
národní divadlo
14
article
0000000.0000000
0000000.0000000
a trvalé, chránící proti
vlhku a zimě, se sil-
nými opatky, s ostru-
hami k vyzouvání, pro
pány pár zl. 3.—, pro
dámy pár zl. 2.25,s
měkkými opatky pro pá-
ny pár zl. 2.80, pro
dámy pár zl. 2.—, malé
pro děvčátka zl. 1.50, pro děti zl. 1.35 nabízí
23
article
velice spokojen mužností, s jakou byla pronešena moje-
řeč i dojmem, jejž patrně učinila na mého Keretiho:
on docela umlkl a poslouchal mne bez přerušení.
— Snad jest to váš nový přítel, ten mladý muž,
považovaný za nějaký div, zeptal se mne kousavě, když
jsem ukončil, který vás ponouká k odporu?
— Mne ponouká, pane, můj zdravý rozum, abych
chápal, kde končí právo a začíná nespravedlnost! odpo-
věděl jsem mu. Bůh ví, jak mně tato věta napadla, na
kterou jsem potom vzpomínal s pocitem velké samolibosti.
Můj ctěný vychovatel na mne upřel zrak a usmál
se. Taková věta se mu musila zalibiti a jsem jist, že si
asi v tomto okamžiku myslil: jak to pěkně řekl, jako
rozený Francouz.
— Budeme pokračovati ve své práci, až budete
klidnější, řekl skoro laskavě, můžete naložiti svým časem
až do snídaně, jak budete chtíti.
Uklonil jsem se mu důstojně a odešel jsem k Va-
sovi, tomu mladému muži, považovanému za nějaký div,
jak se vyslovil, neznámo proč, můj horkokrevný Francouz.
U Lubjanských šlo vše svým obyčejným způsobem.
Erazim Ivanovič odpočíval ve svém prvním ranním spánku;
noc ztrávil jako obyčejně ve svém křesle, dívaje se z
okna; Vasa seděl ve svém pokoji a četl svého Bantyše
Kamenského. Rychle jsem mu sdělil hádku s Keretim
k vůli bellum a gesta, vypravuje mu s nadšením, co jsem
Francouzovi řekl. Poslouchal mne s úsměvem; ale ura-
zilo mne to poněkud, když jsem zpozoroval, že moje nad-
šení v něm nevzbudilo žádné zvláštní radosti a že ho to
nikterak nerozehřálo. Místo aby mně řekl nějaké slovo
souhlasu, chvály o mém »mužném chování v nerovn ém
Francouz
Erazim
Vasa
Bantyš Kamenský
Virginie
24
article
žádoucí a pronikavý pohled, jakoby chtěl znova vyzvati
ten hrdý pohled anebo ji přiměti prosbou k jinému roz-
hodnuti. Ale nedosáhl svého cile, nechtěla anebo nemohla
se odhodlati podívat se ještě jednou na něj a potřásla
ještě jednou hlavou. On se jí hluboce poklonil a odešel ..
Můj bože! jaké utrpení jevilo se nyní v její tváři, když
se za ním podívala! — »Odpouštím ti všechno, vrať se
jen!« připadalo mně, že ihned se ozve s jejích rtů. Ale
nezavolala na něj, podepřela se o lenoch pohovky —
v tomto okamžiku mně připomínala Vasu — a hořce,
velmi hořce se usmála, pak se zvedla a tiše, s klidným,
chladným čelem šla k pianu a tam si sedla. Na druhé
straně piana stál Felsen, pohlížeje upřeně na Darju Pa-
vlovnu. Ale ruměnná dáma si nevšímala jeho pohledů;
ona jich ani nezpozorovala, zapomněla na všechno ve
světě. »Tato prostá žena,« jak jsem si ji dovolil jmeno-
vati, Darja Pavlovna, zpívala s polozavřenýma očima
jako skřivánek v oblacích, nikoho a ničeho si nevšímajíc,
s výrazem neskonalého štěstí ve tváři. Ljubov Petrovna se
na ni dívala pozorně a když tato dozpívala poslední notu,
přiblížila se k ní, obejmula a srdečně ji políbila. Darja
Pavlovna se zarděla jako makový květ a hluboce se před
kráskou uklonila. Ljubov Petrovna se rozhledla kolem
sebe, nepatrně zívla, uklonila se všem najednou, zároveň
i Felsenovi a stisknuvši mimochodem ruku Anně Vasil-
jevně, vyšla ze sálu.
Za pět minut se vytratilo všechno, mimo Bulken-
fressa, sbírajícího po pianě noty. Šel jsem ke své posteli,
když jsem pojednou zaslechl hlasy. Zvědavost mne znova
vábila k oknu.
— Co hledáte, velectěný ? ptal se muzikant barona
Felsena, který něco hledal po stolech a židlích.
Zapomenutá otáska.
173.-
Vasa
Felsen
Pavlovna
Ljubov
Anna Vasil
Darja