Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

vvšgs laasu

3

V Praze, v úterý 3. srpna 1909.

Praha

4

n s lsě leen

5

otárněo s ast

6

odlone

7

nooen

8

o l tvšre

9

oltne

10

Číslo 212.

11

Na ranni a večerní listy předplácí se: V Praze v administraci na měsie na čtvrt leta . . . . 6 K —l s dvojí donáškou na měsin na čtvrt leta . . . . 7 K Blh ve fliálkácha na měeic. . . . . . 2 K 30h

Praha

12 Poštou: n K 9o

Poštou: n K 9o na měsle. na čtvrt leta . . . . 9 K 60 s dvoji zásilkou na měsle. na dtvrto ieta

K 9

13

V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . za 8 večerní . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venkově ranni cislo . . . . . večerní . . . . . . . . 5h fnseráty platí se hotově napřed Předplsceni a inserty přijímá administrace v Marianské ul., g. Tam nacházejí se těž redakce, tiskárna a uxpedice „Národních Listř“ Rukopisy se nevracsjl.

národní Listř

14 article Po schůzi cherbourgské.

Po schůzi cherbourgské. Mělo li nedávné setkání se cara ruského s německým císařem ráz spíše přibuzenské než politické návštěvy, jeví se za to sobotní shledání se cara Mikuláše II. s presidentem republiky francouzské p. Falliě- resem ve válečném přístavě cherbourg- ském zřejmě jako politická manife- stace prvého řádu a to jak vlastními pro- slovy obou náčelníků spolčených veleříší, tak i projevy obou doprovázejících je ministrů zahraničných záležitosti p. Pichona a lzvol- ského. Předseda republiky Fallires ve své zdravici, přinášené caru ruskému, carevně veškeré rodině carské, jakož i blahu ruské říše, vyznačil politický význam vzácné ná vštěvy hosudara ruského u břehu Francie těmito slovy: »Přítomnost J. V. cara a carevny ruské v Cherbourgu dodávají spolku Francie s Ruskem, jejz svět právem považuje za záruku míru, posvěcení, které opravňuje k naději, že účinky tohoto spolku našeho budo i v budoucnosti neméně šťast nými, nežli byly v minulostil« Načež car Mikuláš II odvětil: »Též Já jsem přesvědčen, že spolek na šich říší zůstane vzácnou za- stavou všeobecného míru a že důvěrné svazky přátelství me z Francií a Ruskem i budoucne osvědčí účinky blahodarné!« To řka, pozvedl a vyprázdnil car pohár na blah spojené a spřátelené Francie.

Mikuláš II Pichon Fallires car Cherbourg Francie Rusko

15 article

Nevíme, zdaž v této dějinné chvíli kd z účastníků si vzpomněl na proslulé, právě stoleté proroctví Napoleona I, že »za sto let bude Evropa buď republikánskou nebo — kozáckou...«? Možno li si pomysliti za jimavější opravy jeho po vypršení stolete lbůty nad toto přátelské a spojenecké shle- dání se pravnuka cara Alexandra I. — konstitučního to cara ruského Miku- láše II. s presidentem třeti fran couzské republiky v přístavu cher bourgském? A neshledávají se, aby druh druha po vzbuzoval snad k výbojům světoborným netisknou si pravice snad nad obmyslem dělit se o kořist a panství ať v tom nek enom dílu světa, nýbrž deklarují před ve- škerým světem, že spřátelili se a pevný spolek spolu uzavřeli pro přitomnost i budoucnost jediné a výhradně za účelem obranným aby totiž spojenými silami za bránili každékoliv »smělostia ctižádosti«, která by v Evropě zbrojně vyšla na výboj a kořist a tak zločinně roz poutala Litice války, jež by za dnešních prostředků válečnictví byla nade vši před stavu strašliva a zhoubna. V zájmu vytoužené dlouhé záchrany vše obecného míru ovšem ani president repu bliky francouzské ani car ruský Mikuláš m nenaznačili ni slovem stranu, od které tuš nebezpečí a pohromu a také jejich ministři Francouz Pichon jako Rus Izvolský. chránili se tak učiniti ve svých projevech vůči zpravodaji pařížského denníku » Matinu« jejž vyznamenali svou sdílností. Ministr zahraničních záležitostí Francie Pichon pronesl se k němu o významu schůze cherbourgské takto:

Mikuláš m Francouz Pichon Rus Izvolský Evropa Francie

16 article

»Pozoruhodna jest všeobecná ná- lada, s jakou se tato schůze posuzuje. JJindy se rády hledávaly za každým u po- dobných přiležitostí proneseným slovem jinaké tajné obmysly. Napínán všechen důmysl, aby se vypátralo, proti komu asi takovéto sblížení dvou národů míří. Dnes však každý poznává nepochybně jasný a zřejmě mírumilovný ráz těchto styků mezi panovníky a náčelníky států. Skutek, že car ruský po své schůzi s presidentem republiky francouzské sejde se s králem anglickým, nebudí na žádné straně ne- pokoj. Nechť za této schůze bude pojednánoo kterékoliv otázce, stane se tak vždy ve smyslu míru. Všechen svět evropský ví, že jednomyslná vůle národů přeje si míru. Ba, lze říci, že každý je s uspokojen tím, že mezi mo- nostmi Evropy byla sjednán rovnováha (zřízením trospolku Ruska, Franeie i Anglie vůči trojspolku Německa, Rakouska a llalie), poněvadž má tato rovnováha vážný základ a po skytuje jistotu trvanlivosti. — Bismark to asi řekl trohu jinak. Snad asi takto: »Vedle tří přátel jdoucích z temné noci lesem s revolvery v ruce kráčí opět trojice přátel držícíeh prst na spoušti svých browningů tak je smír mezi oběma partami z abez- pečen. « —

Bismark Evropa Rusko Anglie Německo Rakousko

17 article

Ruský ministr zahraničních záležitostí hr. Izvolsky se vůči zpravodaji »Matinu« na pohled ležerněji rozepial. Vysvětloval mu politiku ruskou — řka: »S Něme- ckem udržujeme (my Rusko) srdečn styky a musíme je udržovat«. (O Rakou- sko Uhersku ani slova ) »Náš spolek s Francií a naše dohoda s Anglií tvoří zakladnu naší ruské politíky a pojí se vhodně k oněm srdečným a nezkaleným stykům našim« (s Německem). . . »Vím velmi dobře, že v Anglii jest strana, která nevéří v pevnost dohody Anglicka s Ruskem a předpovídá jí při první obtízi osud neblahý a nešťastný. Leč nyní pravě postavily události perské Angliia Rusko před vážný program: však hle — dohodou naší byl proveden beze stínu ně jaké obuíže«. Zpravodaj »Matinu« nadhodil otázku, zdali snad po nastávajícím setkání se carově s králem anglickým v Cowesu »nenabude ona anglo- ruská dohoda jiných fore m?« Zdali se totiž neutvrdí v hotový spolek angloruský? K této poněkud choulostivé a smělé otázce odtušil však hr. Izvolský bez dlouhého rozpakování: »Nikoliv! A proč prý také? »Dohoda naše s Angli má svůj přesně stanovený cíl jenž plně odpovídá nynější její formě; kon- statovánim její mírumilovnéh původu získává dohoda naše jen na pevnosti své.« Zpravodaj francouzského listu ovšem by zvědav, o čem se na cherbourgské schůz- vlastně jednalo? Nuže, ani tu nečinil diplomat ruský drahoty: »V mé rozmluvě s Pichonem byly do

Matin Angl Pichon Rusko sko Uhersko Francie Anglie Německo

18 article

tčeny skoro všechny otázky«, rozhovořil se ku podivu sdílně: »Mluvili jsme o Krétě, ohledně níž převládá v Rusku názor, že nutno zachovati práva — Turecka. Na Bal káně pak bude naše politika takovou, jakou byla dosud: »Status quo (stav posa- vadní) bez ctižádostivého cílel- »Nemohu se zmiňovati o událostech minu- lých«, pokračoval pak hr. Izvolský do- slovně, »avšak víte, jaké vzruše n nastalo v Evropě, když status quo na Balkáně byl porušen annexí Bosny a Hercegoviny, ač jednalo se jen o vý klad berlinské smlouvy. Dle toho mů- žete posoudit, jaké následky by měla příliš smělá politika!« . Co řekne asi baron Aerenthal této důrazné větě, prohlášené Izvolským v — Cherbourgu?! Jak známo, nechal se nedávno ještě v oficiosních listech berlínských bez odmluvy nabádat »k smělé politice na Balkáně v dozírné budoucnosti« . . Není pochybnosti, že nyní dostává se mu ze cherbourgské schůze ústy ruského kolegy — v odpověď výstrahy před každým podobným pokušením budoucím, výstrahy. která může býti za nastávající schůze carovy s králem Ednardem opakována, ba snad ještě i zdůrazněna. Uvidímel

Aerenthal Kréta Rusko Turecko Evropa Balkán Bosna a Hercegovina Cherbourg Bala káně

19 article Španělsko a Marokko.

Španělsko a Marokko. Vláda stále dělá obtiže v šiření zpráv o událostech ve Španělsku i Marokku. V Ma- dridu bylo několik zurnálů potlačeno Očekává se vydání úradní zprávy o strašných po- pravách v Barceloně. Vládá vydává zprávy dosti kusé, mající za účel vyltčiti situaei uspokojivě. Ujisťuje, že všude opět nastal klid. Státní dlužní úpisy stouply přes ohilášené nové válečné úvěry. Veřejné sbírky na prospěch zá- ložníků, povolaných na bujiště, jsou hojně upi- sovány, zejména španělská banka a přední ústavy finanční poskylly velké obnosy. V Madridu ješté není klid zaručen, neboť ve dvoře ministerstva vnitra je dnem i nocí shromážděno množství stráže, připravené zakročiti při každém vypuk nuti bouře. Přes Biarrity se oznamuje, že bouře v Katu lonii trvají. Na uhielch se bojuje. Přes 1300 lidl padlo v posladních srážkách. Revolu e onáři projevují neobyčejnou žchrabrost a poně- vadž s velkou obratnosti stále mění frontu, ne může jim ani jizda ani dělostřelectvo působi velké škody. V Bareeloně vzhledem k nanejvýše nebez pečné situaci, ochromivší všechen obchod a do pravu, sešli se cizi konsulové ku poradě. o jejíž výsledku dosud není nie známo.

Španělsko Maroko Ma Barcelona Madrid

20 article

Uprchlik z Barcelony vypravoval dopiso vateli »Matinu«, že viděl, jak demonstrující děl- níci byli napadeni četníky. Koně zapletli se do natažených drátů a padali a skoro všich n četníci byli dělníky povražděni dý- kami. Četníci a garda byli přivítáni všude po- směchem a bourlivým provoláváním. Naprot tomu dávalo obecenstvo vojákům do u nlky a nápoje. Vojáci zdráhali se střílet do lidu a často střileli do vzduchu, zejména v uličce nedaleko Parabla. Posádka z Gerony nemohla přispěchati na pomoc, poněvadž koleje železniční byly vytrhány. Generál kapitán da ve středu ráno vyhlásit, že každý člověk, který bude přistížen od 10 hodin na ulici, bude o ka- mžitě zastřelen. Všeobecně se soudí,ž

Matin Barcelona Kona Gerona

21 article

Abjandro Leroux, populární socialistický vůdce. nalezající se na cestě z Buenos Avres, nepřijede do Barcelony, neboť má proti sobé katalonské separacionisty, kteři tvoří hlavní živel revoluce Dělníci vilaji vojáky křikem: »Ať žije armáda, pryč s válkou!« vŽeny křičí: »Nepoláhnete do boje!« V Pasco de Golon pozdravil lid generála Brandeisa máváním klobouků. Občanská garda je nenávidéna. V Anglsu byl občanskou gardou zabit jeden dělník. Hned bylo zvoněno na po- plach a somatinové se pozvedli. Somatinové jsou jakýsi druh katalonské milice. Jejich čle- nové nejsou vojáky, ale hasiči a polními hlidači Pozvednou li se ve všech vesnicích somatinové, rozzuři se Katalonil občanská vál ka, O persekuci španělského tisku se telegra- fuje z Paříže: V San Sebastianu vycházejíe list »La Voz de Guipuzcoa« uveřejnil dekrel ministerstva, který žurnálům zapovídá pod pod přísným trestem jakékoliv uveřejňování zpráv, nesouhlasíeích přesně s úřad- ními informacemi. Rovněž jest zakázáno otisko- vati obrazy výjevů při nepokojích.

Abjandro Leroux Brandeiso Guipuzco Buenos Aires Barcelona Pasco jít Golon Somatinová Paříž San Sebastian

22 article

Množí se pověsti, že nynější karlistický nápadník trůnu Don Jaime přibyl na španěl- ské hranice, aby se postavil v čelo karlistického hnutí. Ve Vídni není znám nynější pobyt Dona Jaima, soudí se, že odebral do blizkosti špa- nělských hranic a »Reichspost« sděluje, že přibyl do města Argébs, vzdáleného 5 kilo- metrů od španělských hranie. Ve španělském vyslanectví ve Vídni vyslovili se velmi skepticky o domnělém projektu Dona Jaima. Připomíná se výrok mladého pretendenta, který za rusko- japonské války pravil v ruském hlavním stanu španělskému vojenskému příručímu: »Citím se přílis španělským vlastencem, než abych podnikl něco, co by mohlo způsobiti krveprolití neb nesnáze mé vlasti !« Ostatně Don Jaime nemá nijakých naděj na úvpěchy. Prohlásil prý, že nebude tak ne- tečným pretendentem jako jeho otec, ale žes nepustí do nějakého beznadějného podniku, že vyčká přihodnou chyili. Při pohtbu Don Carlosa karlisté mu holdovali jako králi a oslovovali ho jako Veličenstvo. Je 40 let stár. Slonžil v ru- ské armádě a prodělal japonsko-ruskou válku.

Jaime Vídeň Argébs

23 article

Několikráte navštivil Španělsko, kde mu vláda nekladla nijakých přek ážek. O ukrutnostech revolucicnátů v Bareeloně píše dopišovatel »Daily Tele- grapbu«, že byly spáchány zločiny, jež ne- omlouvá ani roztrpčení dlouho potlačených prole- tářů. Na tucty kněží a jeptišek bylo pobito v klášteřích i kostelich. Luza zamezila vozu červeného kříže přístup do kláštera a za- hnala v hořícím klášleře jeptišky od oken, takže uhořely za živa. Barcelona podo- bala se moři plamenů. Deset tisic revolucionářů táhlo s uhelnatělými zbytky obětí, s mrivolami s hlavami povražděných na vysokých žerdieh před očima generálního kapitána, jenž nemě odvahu dát pálit do davu. Několik dní ležely na ulicích houfy mrtvol! Ukratnosti zdivočilých povstalců a anarchistů převyšují však ukrutnosti vlády. Její hromadné popravování revolucionářů připomíná hrůzy pa- řižské komuny. Nešetří nikoho a posílá zajaté bez soudu na popraviště. Mezi popra- venými je, jak již v telegrafiekých zprávách oznámeno, též vynikajíeí revolucionář Emilio Iglesias, chefredaktor listu »Progresse«. Dle nejnovějších zpráv byla v sobotu prudkou dělostřelbou zniče n v Barceloné posledni bariká da, stojíeí u nemocnice Paraleto. Po krvavém boji

Iglesias Progress Paraleto Španělsko Barcelona Daily Tela

24 article

dobyl generál Brandeis čtvrt Gloi, rovněž i ve čtvrti San Martin povstalci se rozprchli. Deset vojenských soudů je zaměstnáno v Barceloně. Kdo je dopaden se zbraní v ruce, je hned zastřelen. Král projevil úmysl jeti do Barcelony, ale ministři ho přemluvili, aby od toho upustil. Zprávy z Melilly jsou stále vážné. Za posledních dnů bylo pro neposlušnost zastře- leno 30 vojáků, pocházejících z Katalonie. Též okolnost, že četní, namnoze vyšší dů stoj- níci padli hned po svém příchodu do Me- lilly, se vysvětluje tím, že nebyli zabiti nepřátel- skými kulemi, ale svými vlastními vojáky. V Me- lille je vše přeplněno raněnými. Do Karthagy bylo dopraveno 250 raněných vojáků. Vojsko trpí hrozným nedostatkem střeliva i potravin veřejně se obviňují vojenské úřady z ko- rupee. »Daily Telegraph«, obyčejně dobře zpra- vený z bojiště afrického, líčí situaci v Melille velmi nepřiznivě. Mužstvo v předních posicích lze jen s největšími obtížemi zásobovati. Od- díly, zásobováním zaměstnané, jsou ve stálém nebezpečí, že budou Kabyly ze zadu napadeny. Proniknuti do hor je nemožné a i za dosta- tečných příprav bude nanejvýše krvavým a ná- kladným podnikem, neboť nepřítel, jsoucí na půdě jemu dobře známě, je ve veliké výhodě proti Španělům. Čím dále pronikne španělská výprava dovnitř země, tim více ubývají její chance na vítězství. Nezbývá zatím nic jiného, nežli aby Španělové uhájili a upevnili zaujatá stanoviska, což vzhledem k stálým útokům Kabylů je velmi těžké.

Brandeis Gloi Kabyl Španěl Barcelona Melilla Kartágo Sana Martin

25 article

Politické zprávy domáci. V Praze, 2. srpna. (Hraniční spor ra- kousko-srbský.) Hranici mezi Bosnou a Srbskem tvoří řeka Drina. Ale Drina mění často své řečiště a odtud vznikají spory o vlastnictví pobřežní půdy, zvláště ostrovů, vznikajících mezi rameny nestálé řeky. Sporným je také ostrov Saračevo, jejž nedávno zaujali ra- kouští úřadníci a četníci a vypudili odtud Srby. Srbská vláda podala proti zabrání ostrova roz- klad rakousko-uherskému ministerstvu vnějších věcí a po některém vyjednávání smluvenc, že obě strany zvolí komisi, která ohledá sporný ostrov a pokusí se spor vyříditi po dobrém. Ko- mise jsou již jmenovány oběma vládami, dne 16. t. m. sejdou se v Loznici, odkudž se vydají na Saračevo. Nepodaří-li se komisím spor ukli- diti, srbská vláda požádá za jmenování mezi- národní rozhodčí komise. V Praze, 12. srpna. (Generál baron Latscher f.) Bývalý ministr zemské obrany, bar. Julius Latscher, zemřel dnes v Solno- hradě, vraceje se z lázní gastýnských. Baron Latscher, jenž se narodil r. 1846 v Jihlavě jako syn důstojníka, vystudoval vojenskou akademii r. 1866 účastnil se jako mladý poručík války pruské, později byl přidělen generál. štábu, byl postupně velitelem pluku, brigády a divise, až se r. 1905 stal velitelem 9. armádního sboru v Josefově. Když dne 24. října 1906 generál Schönaich jmenován říšským ministrem vojen- ství, stal se na místo něho rakouským ministrem zemské obrany gen. Latscher, jenž byl jmeno- ván 28. října 1906. Jako ministr dostal se však do sporu s místním velitelstvím dolnorakouským, které ho nesprávně informovalo o případě dvou dragounských důstojníků, kteří byli potrestáni pro týrání vojáků, ale hned na to obdrželi mi- lost. Latscher, nebyv zpraven o milosti, odpově- děl 18. října 1907 nesprávně na dotaz, podaný

Srba Julius Latscher Baron Latscher Schönaich Latscher Praha Bosna Srbsko Drina Loznica Jihlava Josefov Solnohradit

26 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, dne 31. července. (Na výlet!) To je to, že náš milý, umí něný Pražan — avšak Pražanky nejsou o nie lepšími — raději se po celé léto plahočí po ho roucích peklech někde v Alpách, na Šumavě v Krkonoších, odvažuje se krkolomného šplhán po ledoveích, slézá raději po srázných štíteek Tater či Karpat, nežli by si beze všech cestov- meh výloh a beze všech, s cestováním spoje- ných trampot a svízelů, klidně a nejvýš poho dině zlámal nohy na půdě domáci, vlastenecké; na horách a dolinách naší, právě zas velmi ma- lebně rozkopané Ferdinandské třídy. Ale mluvte s ním, Pražanem rozmařilým Je chtivým romantiky vždy ještě větší, nežliji má na sebe rozkopanější Ferdinandee! Známe mílého Pražana! Osm, deset hodin seděti ve vlaku, snídati ráno v Praze, obědvati v Berlině a večeřet někde v láznich na pobřeží Severního moře — to milému Pražanu není obětí, to ho nemrzí. A nenaříká si na útrapy cestování! Ale má-li tutéž dobu seděti ve vlaku z Prahy k Dobříši, hned naříká a vzdychá. A kůyby jen vzdychal — ale pro Krista Pána. hned se i bouři a revoltuje! A hned mluvi o šlendriánu a o skandálu — fi, takové výrazy A vrací-li se t. zv. zábavním vlakem domů z Krče nebo Modřan — račte vědět, ve střední Evropě, asi na 52. rovnoběžce a asi na 31° vých. délky — a trvá-li celá ta cesta jen krátké tři hodiny, již s milým Pražanem nelze vydržet.

Pražan Pražanka Krist Praha Alpy Šumava Krkonoše Tatry Karpaty Berlín severní moře Dobříš Krč Modřany Evropa

27 article

Dokonce i křičí! A, jakož jsme se v těchto dnech i v novinách dočetli, i zcela nablas prý velmi zručně a dovedně hubuje na to, příjede-li o ně- kolik bodin — ani ne o celé půldne — domů později, než jak ustanoveno v jízdním řádě. Boh sám ví, kde se v nás, holubičí povaze, tyhle nespůsoby najednou vzaly! Hubovat, a k tomu nahlas, což to kdy v Čechách bývalo? Třeba po celé týdny vyhřivati a váleti se v bebkém písku někde na břehu moře, v Osten- de či Grado, v Aalbecku či na Lido a nedělat nic, pranic, jen se šplouchat ve vodě a divat se na to zelenavé, široširé, nekonečné moře a v tu modravou, široširou, nekonečnou oblohu nad ním, to prý, povídá milý náš Pražan, je mu pří- mo božským požitkem. A vida, není mu při tom líto drahého času! Ale má-li na vršovickém ná- draží čekati v kupé vlaku nikoliv po celé léto ale nejvýš jen hodinku, půl druhé, dvě hodiny. a to nikoliv sám, ale s patnácti jinými osobami v tomtéž kupé, v němž za t. zv. normálních poměrů je místa nanejvýš pro deset osob — tu hned milý náš Pražan se bouří. A jaký prý je to pořádek! A kde prý je pan přednosta? A kde prý je kniha stížností? A kdesi cosi! Ten bysi toho naporoučel! A hned zas je na tapetě cizokrajné slůvko: šiendrian... A hrom prý aby do takově dráhy tento! A křiku je a rámusu pro nic — a potom se říká, že na nás může dříví štípat! A všecko to hubování je tak nepromyšlené Ve vlaku je, řekněme, 600 osob. A připusťme. že vlak ve Vršovicích, nežli smí hnouti se dále ku Praze, skutečně musí někdy čekati dvě ho- diny. Neprolajdal a neprozahálel milý Pražan nikdy víc, než takový nepatrný ždibec času?

Pražan Čechy Osten Aalbecko Vršovice Praha Lido

28 article

Dvě hodiny, jak mi ochotně vypočítal jeden z mých přátel, prý matematik výborný a na slovo vzatý, na vlas prý se rovnají stodvaceti minutám. Nuže, rozdělíme-li spravedlivě těch ztodvacet minut mezi 600 pasažerů, každému ztejným dílem dostane se všem jen po pěti mi- nutách — a věru, nečekati více než pouhých pět minut, oběť tak nepatrná již stojí za všecky ty půvaby, krásy a vděky našich nedělních vý- Ach, toho našeho věčného šilhání po ci- zině! Toho stálého poukazování na to, jak je o pohodlí obecenstva dbáno tam a onde! Jak prý obecenstvo jinde cestuje a čemu prý my u nás doma říkáme „zábavní“ vlaky! Jsou, kdož pořád a na všechno jen by hubovali. Že prý nikde po světě není tak mizerně postaráno o do- pravu obecenstva, jako právě u nás! Děkuji nebi, že nejsem jako oni publikáni, t. j. hubu- jící publikum. Jsem tomu povděčen, že nená- ležím k těm, kdož stále jen by hubovali a jimž nic našeho, specificky našeho, není po chuti. Že prý u nás dráhy oproti obecenstvu po- čínají si spůsobem přímo trestuhodným. Pravý opak jest pravdou. Nikde necestuje se tak po- hodlně, jako u nás. Správy drah s úzkostlivostí letů!

29 article

až, řekl bych, komiekou a směšnou, pečují o to, aby cestujícím na nijakém pohodlí nechybělo, pa- matují na každou maličkost, jež by jakkoniv zpříjemnila naše letní a zejména nedélní cesto- Na př., hned to vršovické nádraží. Člověk jezdí ven, aby užil klidu. Strávil někde letní ne- dělní odpůldne a zpět jede vlakem, jenž, jak s na osobní vlak sluší a patří, zastaví ve Vršovi cích. Dobře. Vlak čeká pět, deset minut. Dobře. Na krajinu uléhá si večer. Někde zni klekání — hotová idylla. Dobře. Člověk vyhlédne ven, aby viděl a jaká je toho vlastně příčina, že vlak ne- odjíždí, když jest už beztak o hodinu zpozděn. A vida, neděje se nic. Dobře. Z dálky kdesi ne- sou se tlumené, snivé tóny tahací harmoniky — po půlhodině opět umlkají. Člověk podivá se ven poznovu. Uhodl — pořád neděje se nie. Pranie. Klid. Ticho. Hluboké ticho. Ba právě, onen hojivý klid a ono posvátně ticho, pro něž vlastně ze hlučných, vířivých, dusných ulic jezdíme ven, do boží přírody. Hluboké, nervy tak blaho dárně sílící a duši tak osvěžující ticho trvá dal- ších dvacet, třicet, čtyřicet minut. Nějaká loko- motiva přejede kolem a zas nic. Pranic. Ticho.

30 article

Mír. Ach, krásně, krásně je na světě! A hodinky v kapse tikají: tik — tak, tik — tak. Stojíme v nádraží hodinu. Kdo chce, má dosti času, aby se zatím přivzdělal ve hvězdářství — je tak uklidňující, dívati se do hvězdné oblohy! Kdyby nádraží leželo přímo na nějaké řece,a v té řece kdyby byli pstruzi či úhoři, panečku, vy- hodil by člověk udici oknem — kdyby měl štěstí, kdo vi, mnoho-li by jich za půldruhé ho- diny nachytal! Ale to přece není vinou správy. že u vršovického nádraží není řeky, v níž byli by pstruzi či úhoři — dráha dělá pro pohodl obecenstva, co může. Času na chytání ryb věru že by dopřála ochotně a mileráda. I udice by nejspiš za zcela mírný poplatek zapů jčila. Jsou, kdo z výletu se vracejí, všelijak roz- cucháni a neupraveni — a právě v této příčině vychází správa dráhy obecenstvu vstříc takovou ochotou, jaké bychom jinde, za hranicemi, dar- mo hledali. Průvodčí vlaku vyvolá: „Vršovice, asi dvě

Vršovice

32 article

hodiny!“ a člověk pohodlně, uzná-li za potřebné

33 article

může zajíti si do nejbližší holírny a dátise oholit a ostříhat, aby do Prahy nevešel jako divoch. Nebo si honem dá šaty, jsou-li zama- zané či pomaštěné, do chomické čistírny. Nebo může si zatím vzíti kabinu v blízkých lázních. Neho sednouti si do elektrické dráhy, podívati se domů, je-li doma všecko v pořádku, ohřáti si večeři a dostaviti se ještě zpátky v pravý čas, aby se dostal domů vlakem, jak prvotně měl na programu. Anebo vůbec může si dělati, co chce, jen ovšem ne nic protizákonného, aby z toho neměl opletání — — povídám, je někde na cizích drahách takovéhle pohodlí? Jinde dráhy chikanují obecenstvo celým ka- lendářem všelijakých předpisů a zákazů — u nás liberálně spokojují se tím, že do kupé připevní Wahrnung — výstrahu, že se zapovídá v kupé volné plivání — račte vědět, freies Ausspucken. Umí-li, dovede-li a chce-li někde plivati způsobem jiným, na př. hodně čerstva. není v tom liberální správou dráhy nijak ome- zován. Jen ovšem vykázati se musí zakoupeným jízdním lístkem. U nás dráha i vychovává a s péčí v pravdě mateřskou dbá o vzdělání p. t. cestujícího obe- censtva — starají se dráhy někde v cizině, v te stále vychvalované cizině, o to, aby člověk ce- stou ve vlaku snadno a rychle se vzdělával, aby se během krátké jízdy přiučil, dejme tomu, ně kterému dosud nepovědomému jazyku?

Praha

34 article

Máme Severní dráhu. Ta, neskrblíc nijaký- mi oběťmi, ani důmyslem hlav jistě geniálních. sama vedle dosavadních dvou, v zemi obvyklých jazyků neváhala pro poučení obecenstva vymy- sliti si řeč naprosto originální, zcela svou, pa- tentovanou, jež má nejlepší vyhlídky, státi se skutečným třetím zemským jazykem. Jedeme-li směrem od Prahy, čteme na po- stranním štítě staniční budovy nápis: Měšice. To je české jméno stanice. Na opačné straně, směrem od Liberce, psáno je: Mischitz. To je ryzí a nefalšované německé jméno téže stanice. A v průčelí psáno jest: Měšic. Ani česky, ani německy — pravé Kolumbovo vejce, nezištně snešené Severní drahou: třetí zemská řeč. Ku podivu, geniální, velkolepé, a při tom jako vlast- ně všecky nejduchaplnější vynálezy, tak zcela jednoduché a prostinké! Čteme nápisy dalších stanie: Vrutice — Wrutitz — Vrutic, Čakovice — Čakowicz — Čakovic, Satalice — Satalitz — Satalic — — není to krásné? Není to dojemné? A není to pří- mo geniální? Kolika jazyky člověk mluví, toli- krát je prý člověkem. Hle, zásluhou Severní dráhy tuto mluvíme hned třemi jazyky najednou — a tomu třetímu naučili jsme se za chvilenku. Nemáme-liž za takové obohacení svých vědo- mostí býti vděční mílé, starostlivé Severní drá- ze? A nemáme-liž důvodu, jí za to vroucně a denně vzpomínati ve svých modlitbách?

Kolumbův Praha Měšice Liberec Vrutice Wrutitz Čakovice Čakowicz Satalice Satalitz

35 article

Zásluhou našich drah člověk i jinak a v ji- ném se o mnohém poučí. Slýchá na př. mluviti o uzavřeném území, ale kde území to začíná a končí, kdyby nebylo v pravdě mateřské péče našich drah. Člověk čte: Smíchov — Smichow, Čáslav — Časlau, Sychrov — Sichrow —a člověk ihned ví, že nalézá se v území ještě — smíšeném. A z tohoto poznání má ryzí, čistou radost, jíž by neměl, nebýti vpravdě mateřské péče našich drah. A najednou přijde na stanici Hodkovice, a ať se dívá se kterékoli strany na tuto staniční budovu, čte jenom německé „Lie- benau“. Neboť dráhy hledí vychovávati obecen- stvo, aby, je-li řeč o uzavřeném území, milé to obecenstvc mělo přece alespoň pojem o tom, kde tc častc jmenované území zučíná . . . Začíná na stanici Hodkovice, kterážto slove „Liebe- nau“ .. Stará se někde v cizině správa dráhy o to, aby cestující nejen mezi jízdou, sle na př. již i při kupování jízdních lístků užili nějaké sku- tečné, čisté, krásné radosti? Kupoval jsemsi lístek v novém, prostranném vestibulu nádraží Frant. Josefa. Chtěl jsem ranním vlakem podí- vati se k Sázavě. Sta a sta tísnilo se nás u kasy. Několik lidí, kteří nedají si ujít nijaké, jen po- někud vhodné příležitosti, aby mohli omdlíti, omdlelo i tam. Pokud jsem v tlačenici stačil po- čítati, šestnácti lidem bylo vypíchnuto oko ho- lemi či deštníky — (kterážto, jinak podřízená okolnost nedala se zjistit, neboť ani klinika ne- dovede zjistit, je-li oko vypíchnuto holí či dešt- níkem) — dvěma lidem byly zlomeny ruce, jed- nomu klíční kost, čtyřem polámána žebra, osm- nácti natrženy kabáty a pouze jedna osoba byla umačkána. Právě tím umačkáním utrpěla dráha

Smichow Lie František Josef Smíchov Čáslav Časlau Sychrov Hodkovice Lieb Sázava