1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 59. ze dne 28. února 190l.
4
article
= O divadelní reklamě podává Lemonnier
v »Matinu« pojednání, jež samo sebou jest zajímavé.
»Jak často jsem se divil,« píše, »že novinářské re-
klamy intelligentních divadelních ředitelů — a tak
chtějí zváni býti všichni — jsou tak hrozně naivní.
Čtěte jen následující reklamní noticku, již onehdy
rozeslal časopisům tajemník divadla Porte St. Martin
»Porte St. Martin oznamuje poslední provozování
Ohnetových »Les Rouges et les Blancs«. Velké obtíže.
spojené se scénováním dramatu »Quo vadis«, přinu-
tily ředitelstvo divadla, přerušiti provozování Ohne-
tova dramatu uprostřed nejplnějšího úspěchu« —
Kdo by se nesmál? Dá-li někdo něco takového ti-
sknout, musí být z venkova anebo žít na venkově.
Ale divadelnímu obecenstvu pařížskému, jež jest do-
konale zpraveno o nejnepatrnějších divadelních
záležitostech, nesmí se cos podobného namlouvat.
Lemonnier
Port
Martin
Ohnetův
divadlo Porte St . Martin
Les Rouge
Quo vadis
5
article
Lidé od divadla, kteří obyčejně bývají poněkud
žvatlaví, nestýkají se nyní již toliko se svými sou-
druhy, nýbrž také s kruhy občanskými a proto znají
všude vše co se v divadlech děje. A tu chcete vy, ře-
ditelé příliš lehkověrní, učiniti se naprosto směšným
a obecenstvu, jež již naprosto není naivní a vaše
záležitosti lépe zná, než vy sami, mermomocí něco
namlouvat. Kdo pak by vám věřil, že kus ve chvíli
kdy docílil největších úspěchů a dle vašeho tvrzení
má neustále plné domy, bere se z repertoiru, aby
učinil místo novému kusu? To jest právě tak, jako
když jiní ředitelové zasílají novinám »hady«, v nichž
žasnoucímu světu oznamují, že vzhledem k naprosto
nutnému odchodu toho neb onoho herce kus, jenž
měl úspěch, musil býti vzat z repertoiru. Ach, milí
pání ředitelové! Kdybyste slyšeli, kterak se prostí
občané, kupci, obchodní příručí, zkrátka pařížské
obecenstvo vašim reklamám směje, ani byste si ne-
vzali práci bombardovati časopisy svými notickami.
jež vlastně vždycky by měly putovati do koše.«
6
article
= Pěknou anekdotu vypravuje »Globee
Britská dělová lodice »Ringdove«, křižujíc mezi
ostrovy skupiny Santa Cruz, jež byla as před 12 mě-
síci Velkou Britanií anektována, shledala, že na žád-
ném z ostrovů mimo jediný nebyla vztýčena britská
vlajka, »Union Jack«. Ihned vysláno oddělení muž-
stva na ostrovy, aby věc vyšetřilo a po případě zjed
nalo zadostučinění za porušení povinné úcty. Vlajka
také vskutku na jednom ostrově nalezena a sice ja-
kožto součásť toiletty manželky pohlavára, jež v ne-
dostatku jiného oděvu ovinula si národní vlajku an
glickou malebně kolem beder. Podobně bylo i naji
ných ostrovech
= Řádění paní Nationové. Z Topeky. Kas.
se oznamuje: Tři tisíce zdejších občanů konalo hro-
madnou schůzi a usneslo se, že zdejší hostinské do-
nutí, aby svoje místnosti uzavřeli. Poskytli hostin-
ským lhůtu do příštího pátku a zároveň jim pohro-
zili, že neuzavrou-li do té doby svoje obchody, za-
kročí proti nim 1000 mužů a jejich místnosti roz-
bijí. K tomuto »ráznému« vystoupení mužů zavdala
příčinu pověstná paní Carrie Nationová svým kři-
žáckým tažením proti hostincům, o němž jsme se
již onehdy zmínili. Ve schůzi byli přítomni všichni
obchodníci, kteří jsou přívrženci temperenclářů.
Všichni řečníci mluvili v tom smyslu, aby lid co
nejvíce zfanatisovali. Zároveň bylo vypracováno
Nationová
Velká Británie
Santo Cruz
Union Jack
7
article
ultimatum, kterým se městští okresní úřadníci vy-
zývají, aby v příčině zavření hostinců konali svou
povinnost, kterou tak dlouho zanedbávali. Též i ma-
jitelové domů, v kterých se hostince nalézají, byli
vyzváni, aby tomuto zlořádu učinili přítrž, jinak prý
obyvatelé Topeky nebudou zodpovědni za škodu,
jaká na dotyčných budovách bude způsobena. Ná-
čelník policie Stahl pronesl rovněž řeč a mezi jiným
prohlásil, že prohibiční zákon může býti prováděn.
budou-li všichni městští úřadníci svorni. Za hlučného
souhlasu přijalo shromáždění resoluci, kterou se po-
žaduje, aby městská rada ve své příští schůzi po-
tvrdila Stahla jako náčelníka policie pro další termín.
Návštěva paní Nationové v Kansas City, Mo.
zavdala příčinu k založení »Law Order League«,
jejíž úlohou jest potlačování hostinců a heren.
Stahl
Nationová
Kansas Cita
Law Order League
8
article
Znakem ligy jest jehla ve formě sekery.
Z ohlášené přednášky paní Carrie Nationové v »Audi-
torium« v Chicagu sejde, poněvadž během dvou dnů
bylo v předprodeji prodáno lístků pouze za 12 doll.,
takže již předem bylo zřejmo, že by tento podnik
skončil značným schodkem. Vzdor tomu se Natio-
nová vyslovila, že do Chicaga přece přijde. — V Des
Moines, Ia., konána schůze, v které paní Nationová
řečnila a na kritiku kardinála Gibbonsa v příčině je-
jího vystupování proti hostincům odpověděla násle-
dovně: »Jestliže státní úřadníci zanedbávají svou
povinnost v příčině hostinců, jest povinností žen, aby
samy zjednaly zákonu náležité platnosti. Co se ka-
ceřovaného majetku dotýče, tu soudy v Kansasu roz-
hodly, že vše, čeho se k prodeji lihovin používá, jest
veřejným zlořádem a před zákonem nemá žádné
ochrany. Důtklivě jsem hostinské žádala, aby zane-
chali dalšího prodeje lihovin a tabáku, oni se mi
však vysmáli. Jsou to vesměs zbabělci a několik od-
hodlaných žen postačí, aby se rozprchli jako plevy
do všech končin. Jedinou cestou k vyhlazení hostinců
jest, je rozbíjeti. Jakmile přijdu do Chicaga a seženu
dosti peněz, vrátím se zase do své domoviny a budu
v dalším rozbíjení salonů v celém státě pokračo-
vati. Doufám, že tohoto příkladu budou i jiné státy
následovati.«
Nationová
Natio
Chicago
Kansas
Audi
9
article
= Zlodějský pelech. Z Paříže se oznamuje
Tajná policie zdejší zatkla těchto dnů tlupu smělých
zločinců, kteří byli úplně vyloupili jakýs zámek v
departementu Aisne. O tomto zločinu, o němž jsme
svého času přinesli obšírnou zprávu, připomínáme
nyní následující: Před několika lety zahynula hra-
běnka de Ladevéze, stařičká dáma, jež bydlela na
svém panství v Chateau Thierry, tragickým způsobem.
Stará dáma přiblížila se příliš ke krbu, šaty její se
vzňaly a nešťastnice záhy podlehla těžkým popále-
ninám. Také stará její služka, jež spěchala své ve-
litelce ku pomoci, byla tak těžce popálena, že po
několika dnech zemřela. Poněvadž příbuzní hraběn-
čini nebyli známi, opatřil smírčí soudce v Chateau-
Thierry příbytek zesnulé pečetmi. V poslední době
přihlásili se příbuzní hraběnčini, žijící v cizině
poněvadž podali náležité průkazy, svolil smírčí
soudce, že v jich přítomnosti pečeti sejme. Když
dědici se smírčím soudem vešli do zámku, na-
skytl se jim před očima pohled velice nevítaný.
V celé budově vůbec nebylo nic k nalezení. Veškeré
cenné předměty a nábytek, ba i kuchyňské náčiní,
byly ty tam. Podána ihned zpráva policii, jež záhy
vypátrala, že četná tlupa zlodějů přibyla do Cháteau-
Thierry, bydlela po osm dnů v jednom tamějším
Ladevéz
Thierry
Paříž
Aisne
Chateau
10
article
hotelu a každého večera konala dlouhé návštěvy
v opuštěném zámku. Náčelník tajné policie pařížské,
pan Cochefert, ujal se věci osobně a již po několika
dnech podařilo se mu vypátrati celou tlupu, rodinu
Sévalovu, čítající osm osob a všechny zatknout.
Tato rodina, jejíž jednotliví členové již častěji byli
trestáni, najala si před nedávnem v ulici St. Denis
velký byt, jenž skvostně byl zařízen nábytkem,
ukradeným v Chateau-Thierry. Ve sklepích posavad-
ního bytu rodiny Sévalovy, v ulici de Lombard, na-
lezeno ještě veškeré stříbro hraběnky de Ladevéze.
Velká čásť cenných papírů byla již zloději prodána,
avšak policie mohla zabaviti ještě značnou částku
na hotovosti a mnohé drahocenné šperky. Někteří
obyvatelé ze Cháteau-Thiery, kteří při vloupání byli
nápomocni radou, byli rovněž zatčeni
Cochefert
Sévalův
Thierry
jít Lombard
Ladevéz
St . Denis
Chateau
11
article
Zemřelí v Praze.
Dne 23. února 1901: Müllerova Marie Hilde-
gardis, čl. řádu milosrdných sester, 71 rok, 336—III.
Hanzlíková Marie, bývalá prodavačka, 78 r., 187—III.
Králova Marie, dcera domovníka, 10 roků, 518—II.
Patschová Anna, manželka velkoobchodníka, 48 roků,
1646—II. Havlenova Vlasta, dcera dělníka, 2 měsíce,
1474—II. Randa František, c. k. dvorní rada ve vý-
službě, 71 rok, 820—II. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Konrádova Marie, švadlena, 22 roky.
Kučera Jan, dělník, 75 roků. Kliment František,
dělník, 52 roky. — U milosrdných sester:
Havlíčková Anna, vdova po obuvníku, 49 roků. —
V josefovské nemocnici: Štická Anna, číš-
nice, 27 roků. — V chorobinci: Sach Václav,
58 roků.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
146. hra v předplacení.
Ve čtvrtek 28. února.
2. čtvrtka.
Ideální žena.
Konec o 9. hod
Začátek o 7. hod.
Po druhém dějství přestávka.
Müllerův
Hild
Hanzlíková
Marie
Havlenův
Vlasta
Randa
Kučera
Jan
Kliment František
Král
Praha
Patschová Anno
národní divadlo
Konrádův Marie
Havlíčková Anno
Štická Anno
Sach Václav
12
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 28. února.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch sl. Juliany Skalické. Novinka. Poprvé:
4741
Zlatá Eva.
Rýmovaná veselohra o 3 jedn. od Schönthana a Kop-
pela z Ellfeldu. Přel. V. Táborský.
Režisér p. K. Lier.
Skalický
Eva
V Táborský
K Lier
Smíchov
Švandův divadlo
17
article
opakovati mu tuto větu, připomínající mu tak hrubým
způsobem, že matka jeho mohla býti předmětem veškerých
nečistých přání a nadějí. »Můj bože«, představoval jsem
si v duchu, »kdyby mně tak někdo řekl něco podobného
o matince!« . . . A napadl mne takový stek a stud, že
jsem nevydržel na místě. Vyskočil jsem ze židle a šel
jsem ještě jednou problížeti obraz svaté Alžběty uherské,
která žebrákovi převazuje chorou nohu.
— Papa se probudil, pravil Vasa, půjdu k němu,
Borysi a ty . ..
— Půjdu již do svého pokoje, jest již čas ke
spaní. S bohem, Vaso. Podal mně ruku. Já ji rychle
silně stiskl, boje se setkati s jeho očima, a spěchal
jsem pryč.
XVI.
Papa
Vasa
Borys
svatá Alžběta uherský
18
article
U dveřích našich pokojů, Keretiho a mého, očekával
mne Maksimič, sedě na židli, kterou byl vynesl na chodbu
a klímal, dotýkaje se skoro nosem této židle. Jeho ohromná
lysina svítila jako měsíc, neboť se od ní odráželo světlo
hořícího lojového oharku v měděném svícnu, který stál
proti němu na okně. Vzbudil jsem ho svým příchodem.
— Jsi ty to, Maksimiči?
— Ano, já jsem to.
— Proč nejsi v pokoji?
— Jen vejděte a uvidíte a uslyšíte
Otevřel jsem dveře a viděl a slyšel jsem skutečně:
viděl jsem velké osvětlení, vycházející z oken sálu, na
který byla vyhlídka z našich pokojů, slyšel jsem zvuk
piana a něčí hlas, zvučný a měkký, končící právě nějakou
italskou arii.
19
article
jakoby se chtěl vyhnouti mým zrakům, v kterých by
mohl nalézti odlesk toho, co se v tomto okamžiku dělo
v jeho duši.
— Ty's mně dnes ráno vypravoval a možná, že
jsi se snad domýšlel, že jsem skutečně takovým děckem,
které . . . ale já ještě dříve, sám ..
— Dobře, Borysi, dosti! přerušil mne Vasa, od-
strkuje mne lehce rukou. Nemluvme o tom . . . Ty snad
si jenom představuješ . . . zvolal pojednou, uchvácen
patrně jakousi novou myšlenkou, jakoby podezříval, že
bych si mohl něco představovati, co by mohlo býti pro
něho ještě horší a trapnější, než to, co skutečně bylo.
Ale nedočetl se v měm zraku ničeho podobného.
Četl v něm pouze hluboký, něžný k němu cit.
— Nepředstavuji si nic, vidím jenom, že jsi velice
nešťasten, Vaso ! . .
Nemohl se přemoci; zalkal křečovitě a přitiskl ruce
k svému obličeji.
— Vaso, Vaso, neplač, pro boha ! domlouval jsem
mu, obejmuv jeho hlavu a líbaje jeho vlasy, vlhké od slz,
které z mých očí kanuly.
— Zavři dvéře, papa mne uslyší . . . vypravil
pouze ze sebe.
Spěchal jsem ke dveřím, podíval jsem se do dru-
hého pokoje. Lampa pod tmavým příklopem vrhala kolem
sebe smutné světlo; jeho otec sebou v křesle ani nepohnul.
— Spí pevně, neznepokojuj se, milý.
Vasa se již poněkud zotavil a usmívaje se na mne
klidně utíral si šátkem mokrou tvář.
— Vidíš, jak jsem zženštilý, pravil mně.
— A ženské praví, že když se vypláčou, ulehčí se
jejich srdci, pravil jsem, chtěje ho rozveseliti.
Zapomenutá otázka.
Vasa