2
masthead
Ročnik XXXXIV.
3
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 23. června 1904.
Praha
5
article
star.
met-
. Ve-
věže
265e
6
article
Na ranní a odpol. listy
přede lácí sei
v Praze v administraei
lá . . . . 6 K —h
s dvejí čonášk u
nltnt lets . . . . 7 K 50k
unlte . . . . . . 2 K 80h
Poštou:
n niste . . . . .
Taix-
lác.
něvt leis . . . . 9 K 60
s dvojí zásilkou
sní
»šrl
nHvrt leta . . . . 11 K
Praha
8
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 22. června v 10 hod
50 min. (Pův. tlgr. »Národ. Listů«.) Dopiso
vatel časopisu »Rus« zasílá podrobnosti
oudálostech dne 15. června. Unavení
vojíni málo se věnovali odpočinkua
téměř po celou noc si vypravovai
o zažitých dojmech. Sestra Voronova
na deště střel pomáhala raněným.
Setník Čerepatkin byl zabit. Ráno
r6 hodin obešli Japonci pravé křídlo
mské a zahájili smrtonosnou palbu
čělostřelectva, jež bylo zpravováno
o našich posicích čínskými signály.
V nejpraděí střelbě vyjel poslední
vak s raněnými, v němž dr. Botkin
šetřoval a operoval raněné za prudké
střelby. Pluk tobolský zadržel ne-
přítele a zaehránil vlak. Ujišťuje s
ve zprávách z Vanzalinu, že Rusové
postupují rovnoběžně s Japonci, kteří
se ubírají ku předu směrem na hlavní
síly ruské. Důstojník Kozlov, jenž
ztrávil dva měsíce v Koreji, sděluje
nyní zažité zkušenosti. Japonci zmoe-
nili se všech zásob a potravin v Ko-
reji a popuzují obyvatelstvo proti
Rusům. Vojáci korejští nemají žádné
teny; Japonci pak v Koreji neopev-
ňují své posice, neboť nemyslí, že b
se válka do Koreje přenesla.
Z Petrohradu, 22. června. (Zvl. telege.
N. L.«) Admirál Skrydlov telegrafo-
val včera carovi, že oddělení mino-
nosek, vypravených 2./15. t m po
velením fregatního kapitána Vino-
gradského vrátilo se ze své výpravy
na pobřeží japonské do Vladivostoku.
Minonosky přiblížily se ku přístavu
esaskému na ostrově Hokajidě, ale
nemohly tam vplouti pro mlhu. Za-
stavily a potopily několik dřonek
dopravních. Jedna z nich dopravena
do vladivostockého přístavu. Při pro-
hlídce lístku shledalo se, že náklad
sestává z ryb a rýže pro Saseb
Simonoseki.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Voronův
Čerepatkin
Japonec
Botkin
Rus
Kozlov
N L
Skrydlov
Petrohrad
Rus
Korea
ko
Vladivostok
Sasebo Simonoseki
10
article
Ráz na ráz.
Ráz na ráz.
V domácí naší české politice se pociťuje
něžejší proudění; doufejme, že přetrvá letn
mrívou sězonu a na podzim se vykáže zdárnými
plody. Rychle po sobě následujíci krajské sjezdy
v Mladé Boleslavi a v Táboře a pondělní sjez
srohodomyslných lidových a národních poslaneů
ze všech zemí koruny české dosvědčují, že nej-
pevnější půdu a nejjistější oporu zjednávási
plitika činností ve středu vlastního národa.
V tom spočívá tajemství sílícího styku s rodno
půdou, jež vystihla báje řecká již před tisíci-
ketimi.
Oba krajské sjezdy byly obsažným politi-
ským vyznáním víry, hojně doplněného auto-
bitikou a výpočtem úkolů vůdčí strany, a proto
poskytly vhodné látky k věcným úvahám n
viech stranách, což jest jednou z největších je-
jeh zásluh. Takové projevy opravdově čisti
a provětrávají tíhu dusivého ovzduší pochyb-
nestí, nedůvěry i podezřívání. Na télo cestě nej-
dfive se dospěje ke slušnému soužití stoupenců
rízných stran, ku poznání úkolů, všem společ-
ných, k vážné kritice veřejné činnosti, k ukli-
zení vnitřních sporů a rozdrobování sil. Pro-
bouzí se tak nejen zájem na řešení politických
otázek, ale předkládají se zároveň dozoru
veřejnosti a vytvořuje se spolu ono silné
uvědomění politické, jemuž mnozí se obdivují
na Maďarech, ač tam různění se politických stran
jest mnohem ostřejší, než u nás. Stojíce pod
kontrolou veřejného mínění, jsou však strany
try v Uhrách nuceny zápoliti o palmu vítězstv
myšlenkami, v daném okamžiku nejvhodnějšími,
nejůčelnějšími a tudíž i nejvěcnějšími. U nás
po této stránce zbývá ještě mnoho doháněti, ale
nkdo neupře, že krajské sjezdy mladoboleslav-
ský i táborský ovládly iniciativně veřejné mínění
a uvedly je na pravidelnější koleje.
Maďar
Mladá Boleslav
Tábor
Uhry
11
article
Zcela jiný úkol připadl sjezdu poslanců; ti
tentokráte musili dáti především odpověď na
venek: do Vídně a stranám němcekým. Odpo-
věď stručnou a jasnou, jež by v zárodku zma-
rila pokusy vlády vídeňské i stran německých,
uvésti veřejnost v omyl o příčinách rozvratu
jenž nastal v Cislajtanii po čtyřletém spojenstv
předsedy ministerstva dra. Körbra s německým
obstrukčníky.
Přímo a způsebem vylučujícím veškeru po
chybnost sjezd poslanecký ukazuje na vlastn
vinníky onaho rozvratu: na nynější vládní sy
stém, jenž spočívá na strachu před něme
ckou obstrukeí a podrobuje se její povelům, na
mířeným proti provádění zákonem zaručeného
rovného práva a proti celistvosti království če
ského.
Závěrek tohoto přesvědčení dán jest sám
sebou: setrvání v nejrozhodnějším
odporu proti nynější vládě a nynějšímu vlád
nímu systému.
Poslanci zároveň sdělují s veřejností,c
odpor jejich sesiluje a co jej může oslabiti. Se
siluje jej svorný postup s jinými poslanci slo
vanskými a součinnost všeho českého národa -
seslabuje jej naděje vlády, že se jí podaři způ
sobiti v rozhodné chvíli vnitřní roze-
rvanost v českém národě, jež by vedla k boji
bratrovražednému ..
Touto rozhodnou chvílí rozumět
sluší nové volby, pro případ, že budou roz-
puštěny říšská rada a český sněm.
Po projevech obou krajských sjezdů v Mlad
Boleslavi a v Táboře nezavdá bohdá toto zřejmé
označení hrozivého nebezpečí ani podnětu, an
záminky k mylným výkladům u nás doma.
Neni to ani přežilé volání po bezduché svor
nosti let, dávno minulých, ani pánovité vynášení
vlastních sil vůdčí strany.
Vídeň
Mlad Boleslav
Tábor
12
article
Jest to přímo vytknutý cíl, k němuž
musí do onoho okamžiku dospěti
organisace všech politických si
našeho národa, jak to zvláště v Mladé
Boleslavi vyslovili i dr. Škarda i dr. Kramář-
Tam odůvodněna nejen potřeba sblížení sese
všemi domácími politickými stranami a činiteli,
ale i nezbytnost vnitřní reorgani s a ce
ve vůdčí naší straně samě.
Musíme především konsolidovati poměry do-
mácí, má-li býti náš postup soustavný, pravil dr.
Škarda, a ihned také vykládal, na jakých zá-
kladech si tuto konsolidaci domácí představuje
a jak upravení slušného poměru k různým stra-
nám a činitelům politickým by se dalo dosíci vy
hlodáváním toho, co jest jim programově spo-
lečné a co je může sblížiti. „S mnoha stran se
volá,“ pokračoval, „že národní strana svobodo-
myslná jakožto strana vůdčí, jest povinna, aby
všechny pohotové sily shromáždila k neúnavné
práci v otázkách, nám všem společných“, a při-
znal také, že „naše strana musí podniknouti vše,
nemá-li věc národa vzíti pohromy“ i slíbil, že
takučiní, jsouc odhodlána ke všem
možným obětem. Ubezpečil dále, že v ná-
rodní straně svobodomyslné se pracuje na
aktuálním pracovním programu
českém, na jehož základě všichn
Čechové se mohou seřaditi vedle
sebe. Než také vlastní strany nesmíme za-
pomenouti, dodal významně. Ani vjejí lůn
není vše takové, jakým by být
mělo. — Zjednáme-li tyto nápravy a sjedno-
tíme-li se s blízkými stranami, vyhojíme vážný
neduh, oslabující naše národní těleso.
Čecho
Mladá Boleslav
národní strana svoboda
13
article
Stejně dr. Kramář souhlasi s koncentrae
vlastní strany a uznává, že by to znamenalo
prospěch českého národa, kdybychom proti pře-
četným svým odpůreům mohli postaviti sjedno-
cený šik bojovníků českých. Dr. Kramář však
především doporučuje, aby se počalo nápra-
vou uvnitř vlastní strany, tedy
s vnitřní reorganisaci národní strany svobodo-
myslné. —
Proto také sjezd poslanecký, dovolávaje se
posavadních snah a úsilí národní strany svo-
bodomyslné o nutnou jednotu národní ve věcech
politických, veškerému národu spo-
lečných, zve všecky věrné stoupence strany
a všecky Čechy dobré vůle, aby pevnou a živou
organisací sesílili a osvěžili české šiky ke spo
lečnému odporu a tak zmařili úmysly vládní
zlomiti českou sílu rozdrobením a rozervanost
národa.
Taková jest odpověď sjezdu poslaneckého
na demonstraci, již vláda provedla dvouhodino
vým zasedáním sněmu českého a na výhrůžky
že přikročí po případě k rozpuštění říšské rady
i sněmu českého.
Jednomyslně sjezdem poslaneckým schvá-
lená resoluce jest nejen projevem k setrván
v odhodlaném odporu proti vládě nynější a sy
Kramář
doktor
Čecho
národní strana svoboda
14
article
stému vládnímu, jí sledovanému, ale promlouvá
stejně jasně i upřímně k národu, upozorňujíe jej
na podmínky, jež nutno splniti, aby odpor ten
byl úspěšný a vítězný.
My pak chovajíce stejné přesvědčení, že
podmínkám shora položeným lze dostáti jen ten-
kráte, když národní strana svobodomyslná bez
průtahu přikročí k odstranění nedostatků ve
veškerém našem politickém soužití a zvláště
vad, ve vlastním nitru rozpoznaných, vítáme ra-
dostně toto upřímné rozpoznání a vyznání ja-
kožto mužné převzeti odpovědnosti před tvář
všeho národa.
Úkoly sbližovací a reorganisační bude za-
jisté ochotně podporovati veškeren náš lid, jenž
dle svědectví dějin vždy dovedl se skupiti k od-
hodlané obraně, kdykoliv postihl blížící se ne-
bezpečí.
Dnes pak nebezpečí to jest tím makavější
čím průhlednější jest souhra nynějšího úřadni-
ckého ministerstva s choutkami německými, kte-
réž právě opět se prozradily i v Uhrách, a ohro-
žují tam nedávno teprve zjednaný soulad v par-
lamentní činnosti, jakoby na nový doklad toho
kdo a co jest vlastním zdrojem a původcem
všech zmatků, ohrožujících soustáti.
Uhry
národní strana
15
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 22. června. (Baron Morse
o jazykových nařízeních.) V neděli
byla ve Sv. Vítě kočovná schůze štyrského kato-
licko-konservativního selského spolku, do niž
zavitalo též několik štyrských klerikálních po-
slanců říšských i zemských, mimo jiné i posl.
bar. Morsey. Účelem schůze bylo připraviti sel-
ské obyvatelstvo na srpnové zemské volby za
všeobecnou kurii a upraviti půdu kandidátům
klerikálním. Bar. Morsey dotkl se ve své řeči
také všeobecné politické situace a stěžovalsi
ovšem i do obstrukce, která nemá konce. Ale
na rozdíl od jiných řečníků bar. Morsey neváhal
uznati, že obstrukci a s ní rozvrat vnesli do říš-
ské rady poslanci němečtí za vlády Badenovy.
„ačkoli jazyková nařízení, proti kterým na ně-
mecké levici způsobena bouře, měly svou opráv-
něnost. Neboť — dovozoval bar. Morsey — zna-
lost více jazyků jest v některých kruzích a pro
některé účely, zejmena v soudech, požadavek
slušnosti, ano i spravedlnosti.“ Bar. Morsey za
své poctivě vyslovené přesvědčení neušel ovšem
trestu ve všeněmeckých orgánech, které se na
něho sápou, že se odvážil hájiti Badenových na-
řízení; ale bar. Morsey není první, ani poslední
Němec, který uznal, že se jazykovými nařízeními
Němcům nezkřivil anilvlas na hlavě a že násili
bylo spácháno jedině na národě českém, když
hr. Clary dne 17. října 1899 jazyková nařízení.
jež se zatím již vžila, bezdůvodně zrušil.
Baron
Morse
Badenův
Němec
Claro
Praha
16
article
Ze Lvova, 20. června. (Jezuiti a basl
liánské kláštery.) Když bylo r. 1882
jezuitům dovoleno, aby zreformovali ruský basi-
liánský mnišský řád v Haliči, t. j. přizpůsobili
jej klášterním řádům katolickým, zaručeno je-
zuitům též právo, že budou po 25 let vykoná
vati vrchní správu a dozor těchto klášterů. Ny
nější vrchní správce haličských basiliánů, je-
zuita Bapst, oznámil však dle „Galič.“ papeži
že jeho dozoru na basiliány není již potřeba, pa-
trně proto, že reforma jest již provedena se vš
důkladností, a navrhl, aby si basiliáni zvelili
nyní sami svého protoigumena nebo-li provin-
ciála. Po volbě provinciála — soudí se, že bude
zvolen buď otec Filas neb Tysovský — Bapst
vzdá se ihned úřadu vrchního dozorce na basi-
liány.
Filas
Tysovský
Bapst
Lvov
Halič
Galič
17
article
Z Potischachu, 22. června. (Dr. K a re
Stremayr), předseda nejvyššího soudu m. s
zemřel dnes o 5. hod. 15 min. odpoledne.
Bývalý dlouholetý rakouský ministr osvětya
spravedlnosti a polom president nejvyššího a kassač-
ního soudu ve Vídni, Karel ryt. Stremayr, narodil se
30. řijna 1823 ve Štyrském Hradci, kde konal i studia
gymnasijní a universítní a byl roku 1846 povýšen
za doktora práv. Vstoupiv do státní služby a komorní
prokuratury, připravoval se k působnosti professorské
Ale r. 1848 byl zvolen v štyrském okrese kindberském
za poslance do frankfurtského parlamentu, v němž
skutečně účinkoval jako zapisovatel. Již ve Frank-
furtě přilnul ke straně levého středu, k níž náležeii
z Rakouska též Giskra, Gross, Arneth a jiní němečti
poslanci. Na sněmu frankfurtském hájil stanovisko.
že Rakousku, pokud se týká jeho zemí, náleževších
tehda k německému buntu, náleží v buntu jen takové
postavení, jako všem jiným německým státům. Roku
1849 rakouská vláda odvolala rakouské poslance
z Frankfurtu a Stremayr vrátil se opět do Štyrského
Hradce. Tu se pak habilitoval na universitě pro řím-
ské právo, v brzku však vsloupil opět do státní
služby u generální prokuratury a setrval v ní až do
rcku 1861, kdy se počal účastníli opět života poli-
tického. Byv zvolen v Štyrském Hradci do zemského
sněmu, stal se ihned členem zemského výboru
Karel rýt
Stremayr
Gross
Arneth
Vídeň
Štyrský Hradec
Franca
Rakousko
Frankfurt
vysoký soud m . s
18
article
v úřadě postoupil zatím za radu zemského soudu
Když pak se Giskra, jeho bývalý soudruh z frank-
furtského parlamentu, stal roku 1868 ministrem vnitra,
byl Stremayr povolán do ministerstva jako minister-
ský rada. Dne 1. února 1870 povolán do Hasnerova
kabinetu jako minister osvěty, v kteréžto hodnosti
přesedl v květnu téhož roku do kabinetu Potockého
a setrval v ní až do února 1871. Po krátkém trvání
kabinetu Hohenwartova vstoupil 25. listopadu 1871
do nového centralistického kabinetu Auerspergova
opět jako ministr osvěty a setrval v této hodnosti i po
pádu Auerspergova ministerstva (15. února 1879).
když hr. Taalfe sestavil zatímný kabinet. Po celou tu
dobu Stremayr byl poslancem říšské rady za Štyrsko.
Při nových volbách v letě 1879 propadl však v Lipniei
proti Alaggovi a obdržel nový mandát za velkostatky
teprve při doplňovacích volbách v Dukovině, když mu
byl tamní zemský president bar. Alesani svým od-
stoupením učinil místo
Dne 14. srpna 1879 jmenováno ministerstvo Tanl-
fovo, v němž byl i bar. Pražák ministrem bez porte-
feuillu, a v tomto kabinelě stal se Stremayr ministrem
spravedlnosti a spolu správcem ministerstva osvěty.
Stremayr
Hasnerův
Potocki
Hohenwartův
Auerspergův
Tanl
19
article
Z této periody politické činnosti Stremayrovy po-
chází známě nařízení ze dne 19. dubna 1880, jež sice
nese jméno nařízení Stremayrova, která
však vydána na podnět Taaffova kabinetu a samému
Stremayrovi jako zarytému centralistovi nikdy ne-
přirostla k srüci, jakž sám dosvědčil teprve nedávno
v jednom z vídeňských listů. Nařízením tím, jak zná-
mo, stanoveno, že v zevní službě soudní, státnícho
zastupitelstev a političtí úřadové v království českém
mají všeliká podání vyřizovati v jazyku stran. Toto
nařízení, jež se po vydání Badenových a později
Gautschem pozměněných jazykových nařízení stalo
jaksi bezúčelným, poněvadž bylo zahrnuto v naříze-
ních jazykových, vstoupila dnem 17. října 1899 za hr
Clara opět ve svá práva a platí podnes. V Taaffově
kabinetě, v němž, než nevanul vítr přísně centralisti-
cký, necítil se však Stremayr doma a proto, vzdav
se již v únoru správy ministerstva osvěty, rozloučil
se 26. června 1880 i s křeslem ministerstva sprave-
dinosti a vystoupil z kabinetu. V brzku na to byl
jmenován předsedou senátu, načež v listopadu roku
1891 stal se prvním presidentem nejvyššího kassačního
soudu ve Vídni. Od roku 1873 byl tajným radou, měl
řády prvé třídy železné koruny, Leopoldův a Štěpá-
nův a kromě toho byl též zástupcem kuratora vídeň-
ské akademie věd a umění. V lednu 1889 jmenován
sice členem panské sněmovny, ale politického života
veřejně se již neúčastnil. V duši zůstal však až do
smrti centralistou, jakým byl po celou dobu svého
politického působení.
Stremayrův
Taaffův
Stremayr
Badenův
Gautsch
Claro
Leopoldův
Štěpý
Vídeň
ský akademie věda
panská sněmovna
20
article
Z Nového Sadu, 18. června. (Pohřeb dra
Jovana Jovanoviča-Zmaja) Celé Srbstvo
dohře ocenilo velikého svého pěvce a žalostná zpráva
o jeho smrti otřásla srdcem a vyloudila slzu v oku
každého Srba. Láska, které se „čika Jova“ těšil, nej-
lépe se ukázala na jeho pohřbu, na nějž se sešli
Srbové ze všech krajin srbských, by nezapomenu-
telného Zmaja doprovodili k poslednímu odpočinku
na hřbilov kamenický. Pohřeb byl v pátek dne 17
června. Krásná pohoda a veliká láska k zesnulému
přilákala takové množství lidu, že nebylo ho dosud
nikdy v Kamenici a nemohl se ani v celé vesniei
směstnati. Ze Srbska přišli zástupci bělehradské měst
rady se starostou Glavničem, poslanci, zástupci vy-
sckých škol, učitelů, lékařů, advokátů atd. Ale nejen
Bělehrad, celé království srbské přišlo vyprovoditi
dra. Jovanoviča. Viděti bylo pestré kroje sedláků z
Užice. Niše, Vranje atd. a mezi ně mísily se uni-
formy srbských studentů s fesy na hlavách, ze Sko-
plje a Prizrena. Srbové přibyli na zvláštní veliké lodi
„Šumadii“ a s nimi i pěvecký spolek a občané z Vršce.
Jovanoviča
Srba
Láska
Jov
Glavnič
Nový Sado
Kamenica
Srbsko
Bělehrad
Užice
Niš
Vranje
Vršac
21
article
Celý Banát, Bačka, Srěm i Slavonie zastoupeny všemi
vrstvami národa. A nescházeli ani studenti z Pešti,
Záhřeba a jiných měst. Lidu tolik, že nebylo ani
na pohřbu dra. Miletiče v Nov. Sadě. Viděti, jaké
cblibě těšil se nezapomenutelný „čika Jova“. Smu-
teční slavnosti zúčastnili se i oba panovníci srbátí,
král Petr I. a černohorský kníže Nikola, kteří po-
slali telegramy, jak učinilo i velké množství osada
měst. Věnců nebylo, neboť zemřelý Zmaj nepřálsi
toho, ale za to zasláno bylo družstvu „Zmaj“, spolku
spisovatelů a žurnalistů více než 2000 K. Průvod
pohřební byl imposantní. V předu dítky, jejichž veli-
kým přítelem byl Zmaj, studenti novosadského i karlo-
vického gymnasia, pěvecké spolky, zádruhy a 20
kněží. Kolem rakve byli zástupci všech vrstev národa
po jednom. Za rakví šli veliký župan srěmský s pod-
županem, starosta novosadský a zástupce srbského
krále, předseda maďarského družstva 1 šfaludyovaa
zástupce Matice Hrvatské. Za nimi osatní zástupci
spolků, akademií atd. a veliké množství lidu, nej-
méně 10.000 duší. Krásné pohřební zpěvy pravo-
slavně dojaly každou duši a pohřební řeči ještě více.
Srě
Slavonie
Jov
Banát
Baček
Pešť
Záhřeb
Lido
spolek spisovatel
22
article
Při vchodu do chrámu mluvil paroch (larář) novosad-
ský Boža Popovié, po něm zástupce srbské Matice
Ant. Hadžič, zástupce akademické omladiny Marko
Vilič, pak zástupce školních dětí, učitel Doka Mi-
hajlovič. Z chrámu hnul se průvod ke hřbitovu; př
východu z vesnice zapěly opět pěvecké spolky a pro-
mluvil maďarský zástupce Kisfaludyova spolku, ma-
ďarský historik Akos Beöthy, potom mluvil záslupce
Hrvatské Matice Hranilovič, polom dr. Žárko Mila-
dinovič z Rumy a za Vršec dr. Slavko Miletič. Před
hlbitovem promluvil ještě zástupce „Srbobrana“, prof.
Budisavljevič a za ním prof. Nedeljkovič. Nad samým
hrobem pak Jaša Tomič, redaktor „Zastavy“, který
krásnou řečí uchvátil všechny přítomné a naznačil
význam Zmajův v politickém životě Srbů. Po něm
mluvil Janko Veselinovič, jeden z nejlepších spiso-
vatelů srbských, jménem celé literatury. Na konec
vzal hroudu země, která první měla padnouti na rakev
velikého Zmaja-Jovanoviča a políbil ji. Nikdo nemohl
se zdrželi slzí a všichni se tlačili učiniti podobně
a tak dokázati svoji lásku k velikému pěvci svobody
boje, strádání, nadšení i lásky, veliké hvězdě na
nebi srbské literatury. Zmaj zemřel, ale duše jeho
Miloš Ljubibratič.
žije a bude žíli na věky.
Boža Popovié
Matica Antonín
Hadžič
Vilič
Beöthy
doktor
Mil
Miletič
Srbobran
profesor
Budisavljevič
Nedeljkovič
Jaša Tomič
Srba
Janko Veselinovič
Ljubibratič
Doka
Rumo
Kisfaludyov spolek
Zastava
23
article
V drobném prodejl:
ranní číslo o sobě . . . za
odpoledtní
. . . za 2 h
Ve flialkách na venkověo
ranní číslo.
10h
cdpolední . . . . . . . . 3 h
Inseráty
platí se hotově napřod
Předplacení a inserty přijimá sdmlnl-
strace v Marianské ulici č. z.
Tam nncházejí se též redhakee
liskárna a ezpedice . Národních Listi“.
Rekopšsy se nevraesjí.
národní List
24
title
Politické zprávy zahraničné.
25
article
V Praze, 22. června.
Praha
26
article
Národní kongres v Chicagu.
V úterý sešel se v Chicagu, jak jsme se
zmínili, národní kongres republikánský, jenž
konal se v »Coloseu«, vyzdobeném obrovským
obrazem zesnulého senátora Hanny a četnými
obrazy presidenta Roosevelta. Když tohoto
zastupující ministr vojenství Root, předsedající
schůzi, jal se v zahajovací řeči vílati přítomné,
sňata byla za hlučné pochvaly rouška s velkého
obrazu Rooseveltova.
Mmnistr vojenství Root pravil, že nynější
vláda zmenšila veřejný dluh, docílila značného
úspěchu v úpravě trustů, zvelebila obchodní
život, prospěla zemědělství, splavnila řekya
zorganisovala armádu, dala Filipincům civilní
správu, zřídila na Kubě republiku, která jest
se Spojenými státy spojena páskami vděčnosti
a zájmem společné obrany.
Vláda otevřela také veřejnou cestu přes
Istmus, posílila Monreovu doktrinu, ukončila
spor o hranice Aljašky, chránila integritu Činy,
obchodu zjednala další odbyt, uplatnila princip
smírčího soudu a podporovala mír mezi národy.
Jsouc si vědoma fakta, že morální sily.
neopírají-li se o síly fysické, neodolají vždy
sobectví a útokům, rozmnožila válečnou moe,
že vzbuzuje úctu, přivedla námořnictvo na vy-
soký stupeň zdatnosti a vycvičila vůbec po-
zemní i námořní vojsko v obraně přímoři i ve
strategických úkolech.
Hanna
Roosevelt
Rooseveltův
Filipínec
Chicago
Kuba republika
spojený stát
Aljaška
27
article
Root podotkl dále, že musí se ještě pro-
vésti oprava trustovnictví a že by se nyní mohl
celní tarif podrobiti revisi, jež provésti by se
měla přáteli systému ochranných cel.
»Když Evropa — pokračoval řečník — se
bála, že se rozpoutá východoasijská válka a že
by mohla míti za následek zkázu Činy a vše-
obecný boj, byla to Amerika, na kterou se
nadaný, prozíravý německý císař obrátil s prosbou,
by převzala vedení, aby docílilo se dohody
k ohraničení rozsahu sporných věcí a zachovala
se administrativní podstata Číny kromě Mandžur-
ska, což se také podařilo«.
Kongres se jednohlasně usnesl, aby ostrov
Portorico zastoupen byl 2 a ostrovy Filipinské
6 delegáty se dvěma hlasy. Kdykoli v debatě
vysloveno bylo jméno Roosevelt, provázeno
bylo vždy hlučným potleskem.
Užší výbor komise, které uloženo vypra-
covati resoluci, dohodl se na návrzích v otázc
celního tar fu, ve kterých vyslovuje se v zá-
sadě ve prospěch ochranného cla a praví, že
výše celní sazby má se rovnati rozdílu mezi
nákladem na výrobu zboží ve Spojených státech
a výrobním nákladem v cizině. Změna v celních
sazbách má se jen tenkráte provésti, změní-li
se poměry tak, že budou příkazem veřejného
zájmu. Do resoluce vloží se také ustanovení,
vyslovující se pro reciprocitu, které zavdalo pod-
nět k velice čilé debatě a schváleno bylo ko-
nečně jen v zájmu jednomyslnosti. Schválený
program bude, jak se praví, v celku projevení
názorů Rooseveltových.
Dnes dopoledne má resoluční komise ple-
nární schůzi, ve které se tento program patrně
bez odporu schválí.
Filipinský
Roosevelt
Rooseveltův
Evropa
Amerika
Čína
Mandžur
spojený stát
28
article
Císař Vilém o solidaritě.
Císař Vilém zúčastnil se včera v Cuxha-
venu regaty, uspořádané severoněmeckým spolkem
»Regatta«, a pak hostiny na parníku »Deutsch-
land«, na které odpověděl na holdovací přípitek
hamburského purkmistra. Císař pravil, že slova
purkmistrova o sportu a ostalním pokroku země
může z plna srdce podepsati. Každý musí
uznati, že solidarila mezi národy kulturních zemí
činí bez odporu v různých oborech pokroky.
Solidarita přechází nepozorovaně, ale neodvratně
v program těch, kdož řídí státy, i v mysl sebe
ovládajících svobodných občanů a oživuje se
různým způsobem, nechť jest to ve vážných
politických poradách kongresů, nebo v závodech
a hrách.
V několika dnech seskupí se v Kielu všecky
vlajky kulturních národů a bude tudíž v kiel-
ském týdnu tato solidarita oživena a pevněj
utužena. Této solidaritě děkuje kupec, průmy-
slník i rolník, že se mohou v klidné práei
zdárně vyvijeti.
Císař Vilém prohlásil ke konci, že s na-
prostým klidem a důvěrou pohlíží do bu-
doucnosti.
Vilém
Cuxho
Kiel
kongres
Deutschland
29
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pod vojenskou viádou.
Dalmatské dojmy z ovzduší kancelářského.
O vládě senilních generálů a španělského
ceremonielu mluvi hr. Sternberg, který tak rád
se chlubí, že prý nahlédl „hluboko za kulisy“.
Však i nad vládnoucími generály je jistá moc,
ani ústavním zákonům nepodléhající, a to jsou
jejich ženy. „Jeho Excellence“ chodí s hlavou
vztýčenou před celým světem, leč, jakmile vkro-
čila do svého bylu, ryehle se skloní a s poměry
v úřadech vypadá to málem jako v Bozděchových
„Kotillonech“
Však abych přišel k věci! Také v Zadru
vládla „jeji Excellence“. Nepotřeboval jsem
dlouho, abych se o tom přesvědčil. Po prvém
dnu představovacím večer na víně zasypali mne
otázkami, kdy prý půjdu k Její Excellenci? Kdo
mne tam uvede a bůh ví, co! Odpověděl jsem,
že nevím, proč bych tam měl chodit a dostalo
se mi ihned vysvětlení. Nechci-li prý skončit
život někde v Metkoviči, ať s. hledím zalíbit
hlavně paní místodržitelce.
Sternberg
Zadr
Metkovič
30
article
Moje naivní ještě neúřadnické srdce po-
važovalo vysvětlení polo za vtip, polo za klep
Ale mělo se mi dostat důkazů jasnějších.
U místodržitelství v Zadru platila jedno-
duchá Irekvence, což se zdá na pohled hezké,
ale nestojí vskutku za nic, neboť jednoduchá
frekvence se tam říká službě od 9 hodin ráno
do dvou odpoledne, ke kteréžto se pak pojí
zase služba od půl šesté do půl osmé večer.
Zasvěcenci tvrdili, nevím, zda správně či
nesprávně, že za tuto dvouhodinnou „extra-
tůru“ mají být úřadníci vděčni — paní místo-
držitelové. Proto se v těchto hodinách nedělalo
celkem nic, za to se „markýrovalo“ víc nežli
kdykoliv jindy. Proto také „amtstýgři“, jak se
říkalo sluhům, paní místodržitelku milovali, ne-
boť zavedení nočních služeb jim vynášelo. Skoro
každý úřadník dával sluhovi paušálnou od-
měnu měsíční za to, aby v jeho úřadovně roz-
svítil už ve čtvrt na šest a zhasl až ve tři čtvrti
na osm — ač zůstala úřadovna po celou tu dobu
prázdna a opuštěna. Plynové nebo elektrické
osvětlení místodržitelství nemělo — aspoň pro
úřadníky. Měli svítiti petrolejem a dostávali
naň měsíční paušál. Kdo „markýroval“ noční
službu, přenechal paušál sluhovi.
Praktikanty nechali několik dní večer pra
31
article
covat, pak byli zasvěceni a rádi se vykoupili.
Já tenkrát ještě zasvěcen nebyl. Šel jsem pře
půl šestou do kanceláře. Byl čtvrtek. Ve dveřích
budovy potkám sluhu — čtenáři už je znám
Změří si mne od hlavy k patě, prohlédne
mou toilettu, zavrtí hlavou a povídá:
— Kam jdou?
— Do úřadu.
Myslil jsem, že bude mou pilnosti nadšen
Nebyl.
— Což pak nevědí, že se dnes neúřadujeí
— Proč by se neúřadovalo?
— No, dovolejí, jak se můžou ptát? Co pak
nevědí, že dnes je u Její Excellence „vítání““
Proto se neúřaduje! Páni úřadníci musí bý
při tom.
— Tedy se úřadníci prostě komandují?
— To ne, ale každý ví, co se sluší. Co pak
oni ještě u Její Excellence nebyli?
— Nebyl.
— Tak koukají, ať tam brzy přijdou. Nato
se kouká.
„Pan presidiální“ nechápal, jak se mohu
odvážit takhle jednat. Uznal jsem, že jsem
chybil, otočil jsem se a šel jsem domů.
V neděli sice služba byla, ale jen do jede-
nácli. Po jedenáctě přijímala excellenepaní. Kdo
však chtěl, mohl mít celé dopoledne prázdno,
prohlásil-li, že jde do kostela. Také za to měl
jsme děkovat paní místodržitelce. Excellenepan
soudila, že nedělní klid jest institucí křesťanskou
a každý křesťan že nedělního klidu použije
k tomu, aby šel do kostela a kdo ho tak nepo-
užije, že vůbec ho není hoden.
Rozumí se, že jsem ihned se prohlásil pr
toto vyznání. Ale do kostela nešel jsem a k ex-
cellenepaní jsem taky nešel. To byla snad ještě
větší chyba.
32
article
Druhého dne mne potká nadřízený pána
zve mne do své úřadovny, že mi má co po
věděti.
— Poslouchejte, vy jste včera nepřišel do
úřadu, a v kostele jste také nebyl. Dejte si po
zor; s tím nejsou žerty!
Otevřel jsem široce oči.
— Divíte se, že to vím; na tom by nezále
želo, ale vědí to již také jiné osoby a výše posta
vené než vy i já.
— Nevěřil jsem dosud v ucha Dionysova.
— Taky nepotřebujete, ale věřte v oči A
gusovy. Z oken místodržitelova bytu je přece
vidět zrovna před kostel.
— Však mne, Její Excellence nezná, já
ještě jsem u ní nebyl ..
— Vy jste ještě pořád nebyl u excellene
paní?
— Nebyl.
— A excellenepaní už tuhle narážky na t
dělala... Chtěl jste ještě něco říci?
— Chtěl jsem říci, že jsem mohl také jít
do druhého kostela, a nikdo nemůže dokázat, že
bych nebyl býval tam. Přece není předepsáno,
do kterého kostela se musí chodit.
— Víte co? Mně se zdá, že máte tuze ne-
úřadnické smýšlení. Kdybyste i důkaz provedl.
že jste byl ve druhém kostele, myslím, že by
vás poslali přímo na pozorovací stanici. Úřadník,
který chodí de kostela, odkud naň z oken místo-
držitelových není vídět! Prosím vás, kam jste
dal rozum?
Sklonil jsem, usvědčen, hlavu. Chodit do
kostela, kam by z místodržitelství neviděli?
Vskutku věc nemyslitelná! Vzpomněl jsem si
na poučení Holečkova „Obšitu“: „vojna nesmí
se žrát, nýbrž se musí markýrovat“. Na vojně
— ar.
jsem byl, to už bylo vidět.
Holečkův