1
masthead
14. listopadu 1905
2
masthead
Příloha „Národních Listů
5
article
Doslov k mé polemice s panem
drem. Kramářem.
Doslov k mé polemice s panem
drem. Kramářem.
Bylo-li cos sympathického, ba snad i lepš
naděje do budouenosti budícího v první odpo
vědi p. dra. Kramáře (»Nár. Listy« ze dne 22
října 1905), byl to jeho stesk na poměry v naš
straně, na: »nedostatek opravdové výměny ná-
zorů, přímo komickou bázeň před konflikty,
strach před bezohlednou, otevřenou pravdou.
třeba by byla sebe nepříjemnější, při nichž se
raději nechá všecko v polotmě a v polomraku.«
— Prohlašoval-li on pak spolu, že odpovídá n
moji řeč litomyšlskou, »poněvadž se při té při-
ležitosti dá promluviti o politice české posled-
ních let způsobem, který může přispěti k ujas-
nění jistých problémů politických«, mohl jsem
já a každý nepředpojatý za to míti, jak milým
mu bude, odpověditi na moji otázku vznešenou
naň na konec mě řeči ústecké: Je-li pravda,
že, když působil při pádu Körbrově, Goluchow-
skému slíbil, že stane-li se Gautsch předsedou
ministerstva, česká delegace obstrukce zanechá
a se k vládě vlídně postaví? Pan dr. Kramář
však v »Nár. Listech« ze dne 5. listopadu t.r.
tuto odpověď sice odepřel, ale — jak s díkem
konstatuji — tím právě také valně přispěl k
ujasnění poměrů politických, anoť zde zajisté
více než kde jinde platilo, že odepřená odpo-
věď, jest také odpovědí (keine Antwort ist aueh
eine Antwort) a každý nyní ví, kolik uhodilo.
doktor
Kramář
6
article
Zajímavým naproti tomu je ovšem, jaké
mínění by si p. dr. Kramář přál, by u veřejno-
sti zavládlo o jeho jednání s hr. Goluchowským,
což prozrazuje dosti jasně, právě o sobě, »že
s bar. Gautscham uzavřeli jisté příměří na
určitou dobu i pro určité předměty, a on by
přec nemohl s tím souhlasiti, kdyby byl dříve
něco jiného slíbil,« tak jakoby jeho souhlas
příměřím vylučoval slib Gautschovi daný. —
Svého účelu by ale ovšem mohl dosíci jenu
lidí svrchovaně naivních, poněvadž jemu žá-
doucí logická závěrka by platiti mohla jen ten-
kráte, kdyby šlo o příměří, na jehož zachování
se trvalo a pevně stálo, kdežto za da-
ných poměrů se jedná o příměří, od něhož
bohužel se s české strany upustilo, dovo-
lilo, aby se další důležité požadavky vládní pro-
jednaly, aniž by vláda — jak prý slibila —
dříve české požadavky splnila. — S uzavře-
ním takto praktikovaného příměři se pak
ovšem snáší i slib pana dra. Kramáře, dle váž
ných, politických zpráv připisovaný jemu jakožto
učiněný vůči hr. Goluchowskému.
doktor
Kramář
Goluchowský
Gautsch
7
article
Pochopuji úplně, že p. dr. Kramář ve své
nepopírané dovednosti obchází co možná diskussi
o tomto osudném zadání posice, uzavřeným pří-
měřím dané, a že místo této si obral raději
poukazovati k tomu, že z projednání celního
tarifu nám škoda nevzrostla. — Toho také ni-
kdo netvrdil a podkládati cos takového, zna-
mená jen pokus odvraceti pozornost od jádra
věci, od neuvěřitelného »vedení politiky«, jakým
došlo k projednání celního tarifu, totiž bezdů-
vodným, neslavným a za prazvláštních praktik
provedeným upuštěním od pevného stanoviska
v uzavřeném příměří obsaženého, národu a celé
politické veřejnosti tak slavnostně a opětovně
hlásaného a připomínaného.
Vysvětloval-li ale p. dr. Kramář jaksi mi
mochodem dotčený neblahý krok poukazem, »že
baron Gaulch byl dlouho a velmi nebezpečně
nemocen«, tak mně odpustí, když — při vší
šetrnosti a soucitu k chorému, zajisté také mnou
nejen chovaných, nýbrž i osvědčovaných — po
mém náhledu politická chyba spáchaná se jeví
tím neprominutelnější, poněvadž bez té »nebez-
pečné nemoci« se učiněný krok alespoň sub-
jektivně omlouvati dá, byť přespřilišnou důvěrou
k osobě bar. Gautsche, kdežto po poplachu
ochuravěním tím způsobeném a po připomenuté
možnosti úmrtí Gautschova, vybovění požadavku
vládnímu před splněním českých požadavků
i tato omluva odpadá a propuštění ze závazků
příměří se jevilo zbůhdarma vyhozeným pre-
sentem jakékoliv vládě, která by přijíti mohla,
se strany národa, který tak úporně i sebe men-
šího práva domáhati se musí.
doktor
Kramář
Gaul
Gautsch
Gautschův
8
article
Politické následky kroku toho, jak jsemt
v klubu dne 2. května napřed hlásil, se také
s neúprosnou přesností dostavily a tak se náro
může radovat z »etapy« jemu nynějším »ve-
dením« klubu získané.
Na jedné straně sliby Gautschovy z jeho
problášení ze dne 21. června t. r., o jichž ob-
sažnosti jsem se, tuším, dosti jasně v Litomyšl
vyslovil a které se od »vedení« i klubu i ná-
rodu předkládají jako vymoženosti přes to.
že v misdrovském listě, tedy z téhož »vedeníe
tak holedbavě byla vyslovena podmínka; »Bude-li
požadavek v příčině obnovy vnitřního a služeh-
ního jazyka českého, jak je vysloven v onom
vyjádření, splněn — nepravím: »bude-li
splnění jeho slíbeno«, nýbrž pravím dúrazně;
»splněne.
Na druhé straně Němcům nejen slíbené
nýbrž via facti zavedené počátky k zvláštnímu
statusu úřadníků státních pro německé územl
pro něž se jen rodilí Němci přijímati mají, byt
by českých kandidátů i jazykově způsobilých je
v pořadu přihlášení se do služby předcházejí-
cích byly zástupy.
O takové etapě zpět se českým lidem ani
ve snu nezdálo, zejména an Gautsch sám svým
posláním ke sněmu českému ještě v lednu 1899
dvojí status úřadnícký v Čechách rozhodně
zamítal.
Gautschův
Němec
Gautsch
Litomyšl
Čechy
9
article
Ale nač se tím znepokojovati? Pan dr
Kramář je hned po ruce s útěchou a pravív
»N. L.« dne 22. října:
»Jestli však vyčitá se nám, že jsme dopustil
aby baron Gautsch vyhovoval Němcům, pak je
to dost neoprávněné. — A my musíme bdlti jen
nad tím, aby jim vláda neplatila více, než co
snesl opravdový zájem našeho národa. — Pan
dr. Plaček může býti ubezpečen, že v těch vě-
cech nespíme.s
Tak co vlastně má národ ještě chtíti, je-l
dle vylíčení »vedení« o jeho věci a bolesti tak
výtečně postaráno? — Má tu vůbec býti proti
takovému kabinetu v opposici? — Nepochopi-
telným způsobem přece prý v ní česká delegace
je a dokonce v jak tuhé; neb jen několik řádků
dále píše pan dr. Kramář o mně, že nevím, co
vlastně chci a praví o mně:
»Chce opposici? Tu přece děláme; nebot
pro nic nehlasujeme a to přece je parlamentní
výraz opposice. Proti vládě -jsme podali a vy
Gautsch
Němec
doktor
Plaček
Kramář
10
article
bojovali návrh na všeobecné právo hlasovací
Co máme dělat více ?«
Ale v tomže článku mluví p. dr. Kramáh
přece jen o možnosti tužšího odporu proti kabi-
netu a ujišťuje o vídeňském klubu českém, že
»není nikoho z nás, kdo by nechtěl i nejostřej-
šího boje proti bar. Gautschovi, bez ohledu na
jeho osobu, kdyby toho vyžadoval prospěch ná-
roda a celkové situace naší delegace.«
Taková »etapa« tedy dosažena a do takové
situace vpravena naše delegace zásluhou klubov-
ního »vedení« v kraťoučkých měsících jedi-
ného roku 1905 a že tak asi — nesta-
ne-li se přímo zázrak — to dopadnouti musí,
a partie jest prohranou, pokládal jsem za svou
povinnost, klubu v kritický den 2. května t. r.
říci a spolu ohlásiti, že nemoha takovou poli-
tiku, vydávající nás vládě na milost a nemilost
opuštěním posice příměřím dané, sebou dělati
z klubu vystupuji, užívaje svého práva, v § 16
klub. stanov mně zaručeného,
Nepopírám, že příčiny toho všeho přesně
a vědomě z převážné části píši na vrub »ve-
dení«, ač bych byl ovšem i celému klubu ale-
spoň v den 2. května přál více prozíravosti.
Pro postavení klubu k »vedení« je kromě jiné
symptomatickým, co pronesl odpoledne 6. října
t. r. velmi vážný člen klubu ve vídeňské sně-
movně za přitomnosti mé a jiných příslušníků
strany ve chvíli, když rozdáváno a prohlíženo
bylo vládní exposě o užiti úvěru 25 millionů
korun pro vysoké školy.
doktor
Kramáh
Gautsch
11
article
Pravil: »Namlouvali (páni z »vedení«) nám
ve výkon. výboru, že uvidíme, jak věc brněnské
university učiní krok v před, což seznáme bud
z prohlášení Gautschova (ze dne 26. září), bud
z rozpočtu neb z exposé; není ani ale nikde
ničeho a je viděti, že jsme lakýrovánis
A tu si troufá p. dr. Kramář stěžovalis
na křivdu, když se »vedení« takové věci připo-
mínají? — Tu odvažuje se ve své druhé od-
povědi (uveřej. dne 5. listopadu t. r.) hořeko-
vati a spolu napomínati: »Ale u nás každý na-
jde ohlasu, kdo křičí: kamenujte ! Němci jinak
tomu rozumějí. — Když chyba se stala, celou
silou se snaží, aby ji zakřidovali a aby kryli
své lidi. — Mají živý pojem o solidaritě. Při-
pomínám, jak se chovali k dru. Derschattovi
po známém jeho nešťastném návrhu v delega-
cích. . . . Co by se stalo dru. Pacákovi nebo
mně za podobnou velikou politickou chybu?«
Tak chyba Derschattova byla p. dru. Kra-
mářovi velikou? — Každý se ale dobře
může pamatovati, že si tím Derschatta pouze
o sobně uškodil, ale ani svoji stranu, ani svůj
národ do ničeho nezatáhnul. — Takové kaprioly
by konečně každý i u nás prominul a i většl
musily při našem »vedení« býti zatím zakřidovány,
ale strhávati za svými nápady, za subjektivní,
bláhově osvědčenou a neopatrnou lehkověrnost
politiku celé strany, ba celého národa, prol
tomu se postaviti kázalo mně moje české svě-
domí.
Gautschův
doktor
Kramář
Němec
Pacák
12
article
Tu pak ovšem — ač jinak svrchovaně to
dostačuje — jsem se nesměl spokojiti a odů-
vodniti krok svůj jedině tím, co se stalo v roce
1905 a to z té jednoduché příčiny, poněvadž
by se bylo proti mně bojovalo ihned poukazo-
váním byť i sebe více nemístným, jakobych byl
čekal jen na první chybu »vedení«, abych proti
němu vystoupil.
Proto jsem si musil obrati alespoň částečně
ještě periodu od r. 1901 — kdy po smrti
Kaizlově za plentou, poměrně málo znamenajíeím
předsedou klubovním, stal se pan dr. Kramál
spiritem rectorem české politiky — abych do-
vodil, že osudná chyba z r. 1905 není snad
ojedinělou, že choroba ve »vedení» není pouze
akutní, na jejíž vyléčení doufati lze, nýbrž že
je chronickou. Sám jsem doznal, že po nesčet-
ných chybách ze zmíněně periody jsem přece
byl na počátku r. 1905 optimistou a očekával,
že »vedeni« uživši trochu autokritiky, aspoň pro
budouenost se uvaruje kotrmelců, jakými byly
na př. zbytečné zavazování se v prohlášení
klubovního předsedy ze dne 23. května 1902
»Ieh erkläre aber im Namen meiner Partei un
wie ich glaube, im Namen des ganzen böhmischen
Volkes, dass wir mit aller Macht darauf dringen
werden, dass dem gebeugten Recht Rechnung
getragen werde, bevor wir uns a u
irgend eine weitere Axbeit einlassen,« kte-
réž na posměch i všech vážných mužů násle-
dováno bylo již dne 17. června 1902 propu-
štěním daně z jízdních lístků, aneb odříkání se
a zkompromitování obstrukce dne 22.—25. bře-
zna 1902, ačkoliv pak se přece k ni zase sáhlo,
což přece předvídáno býti mělo. Ovšem jsem
se svému optimismu nepoddal nýbrž stál opa-
trně na stráži, což že nebylo zbylečným, se v
dubnu a dokonce dne 2. května t. r. osvědčilo.
Kaizlův
doktor
Kramál
Recht Rechnung
Ieh
Partei uno
13
article
Nepřekvapilo mne nikterak, že ihned po
litomyšlském zjištění veškerých nesmiených.
mnou zde dotčených chyb se proti mně táhln
do pole s poukazem, jakobych byl jen kriti-
kem a jen negativním.
Jak pěkně se to panu dru. Kramářovi na-
psalo:
»Tajemství své taktiky nám p. dr. Plaček
nikdy neodhalil — obmezil se skoro vždy na
kritiku vedení. A já řeknu upřímně, že jsem se
nikdy ničemu tak neobdivoval, jako jeho ne-
srovnatelnému umění, vždycky zakrýti, co vlastně
chce. Nevím to ani nyní, po jeho řeči.«
Od koho se mně ale dostalo satisťakce z
tento posudek křivý a nesprávný?
Nemusil-li jsem se srdečně zasmáti, když
v tomtéž článku pan dr. Kramář s ám
prozradil mou hroznou vinu, že jsem se o to
zasazoval již dávno, aby se do aktuálního
programu naší strany přijalo domáhání se vše-
obecného, ovšem že rovného práva hlaso-
K té vině se dobrovolně znám a tu při-
stupuji k tomu, bych krátkými rysy označil, jak
podle mého názoru naše politika vedena být
měla, což neříkám ovšem teprve teď, nýbrž oč
jsem se v klubu i ve straně zasazovával — vli-
vem »vedení« ovšem marně.
Tu ale nemohu nechati bez poznámky tak-
tiku polemickou p. dra. Kramáře, vedle které
by snadně, však neprávem ten, kdo nešel slepě
za jeho heslem: Revindikace obsahu Gautscho-
vých jazykových nařízení! pokládán býti měl za
vlažného ve veliké důležitosti národní. Větší
křivdy páchati bylo by věru nesnadným. Zajisté.
že každý český poslanec proniknut jest pře
(sic).
Kramář
doktor
Plaček
14
article
vacího.
svědčením, jak důležitým je pro plné národní
žití, aby český jazyk užíván byl nejen zevně,
nýbrž i ve vnitřní službě úřadů státních, ž
odepírání toho je velikým ponížením národa
tím spíše urvání toho, poněvadž to už zavedeno
a bez obtíží praktikováno bylo. Z toho ale ni-
kterak neplyne, aby se zmíněná revindikace
prohlašovala za první a prozatim je-
diný cíl české politiky, tak že by vše mělo
zůstati stranou a pak teprve k vymáhání dal-
ších, sebe nalehavějších potřeb národa přikro-
čeno býti smělo, až revindikace bude pro-
vedena.
To ale p. dr. Kramář zřetelně hlásáa
každá pochybnost o smyslu jeho dotčeného sta-
noviska musí odpadnouti, připominá-li při tom:
»Němci dovedou chtit jedno a od toho ne-
upustí a koncentrují na to všechny sily. Až
svého dobudou, chtějí nové. A v tom je jejich
síla. To je mužská politika, vlastní Němeů«.
Tak mluví ale reální politik, který několik
sloupců dále dle pravdy poznamenává: »ale na
konec nejsme všemohoucími. V Čechách se
všecko snadněji poroučí, než se to ve Vídni
provádí,« a který dále píše: »Némci jsou sam
dost silni, nemusejí se báti o národní své posice.
za nimi stojí všecko, co ve státě má moc«.
Taková politika odporučovati se může jen
národu, který má také již moc, dobytí nej
prvé toho, co si byl uminil-
Té ale právě p. dr. Kramář sám našemu
národu nepřiznává. — A tu shledává nespráv-
ným, nazývá-li se jeho politika uváznutím v »slepé
uličce« a utvořením svévolným si mrtvého bodu
v postupu? Či namlouvá si snad opravdu, že
z té slepé uličky vyváznul tím, že dosáhnul
Cautschova prohlášení o jazykové otázce ze dne
21. června t. r.?
doktor
Kramář
Němec
Cautschův
Čechy
Vídeň
15
article
Již neúspěchy v tom směru od r. 1899
doznané měly střízlivého politika, byť i mě
v první řadě ha mysli revindikaci jazykovou,
přivěsti ku přesvědčení, že i tento boj, který se
objevoval jakožlo otázka nejen práva, nýbrž
i politické moci, musí býti vybojován ne snad
pouze přímočarným rozbíjením si hlav o hradbu
nám nepřátelských mocí, nýbrž spíše obnovou
našich šiků, zmohutněním jejich síly a moci.
opřením jich o široké massy našeho lidu, zde-
mokratisováním naší politiky, vymáháním vše-
obecného práva hlasovacího.
Tím spíše to platiti musilo u mne, který
plně uznává důležitost politiky jazykové, aniž by
však chtěl s ní vbihati do slepé uličky a národ
udržovati ve víře, že v první řadě mu čest
káže revindikovati, co mu bylo urváno a pak
že teprve se smí ohlížeti po četných svých
jiných potřebách, zanedbávaje nejbezpečnější
cestu k vyzískání všeho, totiž vymožení všeobec-
ného, rovného práva hlasovacího.
Mé stanovisko krylo se asi s tím, co již
drahnou dobu před sjezdem nymburským v ana-
logickém směru můj předchůdce v litomyšlském
mandátu, Gustav Eim napsal r. 1886 v novo-
ročním článku »Jinou cestou«; »Ne skrze státo-
právní program k rozkvětu a zajištění české ná-
rodnosti, ale skrze národně český program
ko státnímu právu! Nejdůležitějším požadavkem
tohoto programu je zdemokratisování ústavy,t
j. rozšíření volebního řádu a postavení všech
voličů na roveň odstraněním kuriátního systému.
Eim
16
article
Toho třeba užiti ohledně všech tužeb národa
českého a pravdě té nemohl se vzpírati ani pan
dr. Kramář, byv nucen sám napsati: »Avšak
bude-li jednou sněmovna volena na základě vše-
obecného práva hlasovacího, bude ovšem boj
o naše jazyková práva o mnoho snadnější.«
Rozdil mezi politikou p. dra. Kramářea
postupem mnou zastávaným zdá se mně zále-
žeti v tom, že on doporučuje způsob jaksí středo
věkého, romantického boje, kde se sváděly celé
bitvy o znovu dobytí urvaného praporu, kdežto
já ovšem spíše jsem pro modernější válečnictví,
které netratí čas i krev pro dobývání jediné byt
sebe milejší zástavy, nýbrž raději svolá veškeré
vrstvy lidové až do poslední výzvy a vrhá do
boje celou sllu národa a jeho zdemokratisova-
ného zastoupení, postaví proti moci privilego-
vaných tříd v hegemonii postaveného národa
vlády o ně se opírající moc větší, morální a čl-
selnou moc slovanských národů a při dosáhnu-
tém vítězném postupu pak si diktuje podminky.
při nichž také vrácení urvané zástavy nezpůsob
valných obuíží.
doktor
Kramář
17
article
Lituji tedy opravdově, že postup mnou do-
poručený »vedením« přijat nebyl, neb mám pevně
za to, že kdyby i na př. jen alespoň od roku
1903 tento postup byl zschováván, my bychom
byli dále. Návrh můj neznamenal pouze, aby ve
vídeňské sněmovně učiněn byl návrh na vše-
obecné, rovné právo hlasovací, nýbrž znamenal
postaviti boj o ně do aktuálního, ne pouze pa-
pirového programu strany. Kdyby jen od roku
1903 se to bylo dálo, vedle jiných manifestač-
ních schůzí se bylo pro tento požadavek maní
festovalo, poučení o jeho oprávněnosti, důleži-
tosti a významu v lidu z naší strany prohlu-
bovalo, námitky proti němu byly vyvracely, pak
by se bylo nepodařilo odpůrcům naší strany
také toho práva poukazovati na resoluei
strany ze dne 26. dubna 1903, jejíž passus
»aby byly opraveny volební řády do sborů zá-
konodárných na základě spravedlivém a pokro-
kovém ve smyslu pronikavého rozšíření práva hla-
sovacího«, nebo podobný konečně také nalézáme
sem tam v programech stran proti všeobee-
nému právu stojících; pak by se bylo nesmělo
o nás psáti »Mladočeši se však do všeobecného
práva volebního teprve vpravují a pro mnohé je
jen mandátovým stěblem« aneb: »Die Jung-
čechen haben erst jetzt wieder ihr Herz für das
allgemeine gleiche Wahlrecht entdeckt.«
Jen s útrpností pozorovati jsem musil snahu
bagatelisovati můj návrh, jakoby byl učiněn bý-
val pouze na povznešení pošramocené reputnce
naší strany; učiněn byl k vůli nastoupení pravé
cesty politické a ovšem by pak přirozeným ná-
sledkem jeho uskutečnění bylo bývalo také po-
vznešení naší strany, na pravé cestyse
vrátivší.
Herz
die Jung
18
article
Proto se každý soudný muž pousměje snaze
p. dra. Kramáře, vybudovati poukazem na tento
můj návrh výčitku »třepetavosti« a vypraviti
takto pouhou »Retourkutsche« a to tím spíše,
poněvadž já se přece veřejně články a zvláštní
brožurou engažoval za své přesvědčení, vedle
něhož Gautsehova jazyková nařízení jsou mně
sice jedním i později dosažitelným krokem v před,
spolu ale dobrými třemi kroky zpět.
19
article
Nezávidím nikterak p. dru. Kramářovi, že
dne 4. prosince 1897 dal byť by i jen osobní
svůj souhlas k tomu, aby Gautsch vzal zpět na-
řízení Badenova, v kterých obsaženy byly dvě
ohromně důležité zásady: že věc českých stran
od první až do poslední stolice projednána býti
musí česky a že státní úřadníci v Čechách musí
znáti oba zemské jazyky. Proto nemohl jsem
revindikaci obsahu Gautschových nařízení uzná-
vati za »jediný a předníe cil české politiky.
s čímž se však zcela dobře srovnává, že jako
reálný politik od Gautsehe nikdy bych neoče-
kával restituci obsahu nařízení Badenových, nýbrž
byl považoval za úspěch i také jen zrušení na-
řízení Kindingerova a pod., pro kteréž zrušení
se svedení« klubu sice engažovalo závazně, jeho
ale z pochopitelných příčin (ustoupení od po-
sice v příměři obsažené) nedosáhlo.
Dal jsem na jevo, že od vymožení vše-
obecného, rovného hlasovacího práva čekám
značné a veliké nápravy v našem životě politi-
ckém; doznávám ale, že v jednom ohledu je
pan dr. Kramář v této věci ještě optimističtěj-
ším nežli já, když si na konci své druhé a po-
slední odpovědi přeje, aby o všeobecné, rovné
právo hlasovací »boj dobojován byl dříve, než
bude příležitosť hledati nové muže s »čistou«
řízou.«
To přece neznamená nic jiného, než že
očekává, jak obratné zachycení se do šosů při
boji za všeobecné volební právo pomůže udržeti
v sedle dosavadní »vedení« přes to, že přivedlo
politiku českou na mizinu.
Gautsch
Badenův
Gautschův
doktor
Kramář
Čechy
20
article
To snad očekává ale přece jen něco přes
příliš, zejmena, když právo to teprve nedávno
bylo vzato od ledu, tak že své předbojovníky
z »vedení« ještě ani tak nerozehřálo, aby sem
tam z role povážlivě nevypadávali a když mimo
jiné bude také úkolem příští české politiky.
odstraniti »vymoženost« z poslední etapy tímže
»vedením« nám dobyté, toliž začátky dvojitého
úřadnického statusu v Čechách.
Teď několik slov o osobní stránce naší po-
lemiky. Dovolávám se s dobrým svědomím toho,
že ani v litomyšlské a v ústecké řeči mé ne-
bylo nejmenšího osobního útoku proti kte-
rémukoliv členu klubovního »vedení«. To snad
nevyvozuji z toho, že jsem na př. v Litomyšl
ni jedině z dotčených osob nepojmenoval; neb
takých dialektických úskoků jsem dalek. Ovšem
ale také bezohledně stigmatisuji chytristiku,
která z toho, že útočím na »vedení«, veřejnosti,
by dokazovati chtěla, jako bý to již bylo osob-
ním útokem na osoby, z nichž vedení sestává.
Což vede-li strana neb poslanec útok na vládu
neb ministerstvo, tím již útočí osobně na
členy tohoto kabinetu? S takovou sofistikoup.
dr. Kramář vůči odpůrci jako jsem já nevy
Osobním se stává útok v politické pole-
mice tehdá, když se druhé straně přičitají po-
hnutky neb smýšlení nekalé, skutky nemravné
neb proti vlastnímu přesvědčení pachatele pro-
vedené. Nechť se mně i na jediné jen takové
slůvko v obou mých zmíněných řečech ukáže.
doktor
Kramář
Čechy
Litomyšl
21
article
Jak ale bylo se chováno v odpovědi strany
druhé? Věděl jsem sice, že vzbudím svým vy-
stoupením nevůli pánů z »vedení«; ale ani od
nich jsem se nenadál, že by se kdo z nich
mohl dáti strhnouti k tak bezdůvodnému mně
podkládání motivů jako jsou nenávist, závist neb ne-
zřizená domýšlivost. — Nemusil by každý za-
hanben zde státi, do by měl uvésti jen jediný
doklad z mých skutků neb slov, k takovému
tvrzení opravňující. Takto ale bylo zapotřebí te-
prve důrazného zakřiknutí z řad českého lidu,
ze schůze mých ústeckých voličů, aby pan dr
Kramář v takovém počínání, v první jeho odpo-
vědi praktikovaném ustál a konstatuji s povdě-
kem, že se po této zdravé lekci ve druhé své
odpovědi na cos podobného, více neodvážil.
Ale v jedné věci mu to přece ještě nedává
a vzdor tomu, že tak, tajemně jím označovaná
afféra měho postupu v immunitním vý-
buru pro každého nepředpojatého tak ja
sně v můj prospěch vyloženou jest, tak
přece by jaksi neviděl nerad, by z ní proti
mně přece jen platilo »semper aliquid haeret«.
Pravdu mého vylíčení zvrátiti nemůže; co
je mu ale do pravdy, když — »docházely jej
zprávy poněkud jinak zbarvené, než jak ličil
to p. dr. Plaček a když mu dokonce vynikající
německý poslanec řekl, že nepochopuje, jak
mohou býti čeští poslanci jemu tak nepřátelšt
a jmenoval mu p. dra. Plačka.«
Tak docházející jinak zbarvené zprávy
stačily mu, nevěřiti slovům muže pravdomluv-
ného, ba ani se ho po pravém stavu věci ne-
zeptati? Pan dr. Kramář dovolí poznámku, že
tak vybranými slovy jím líčený důvod se v pro-
sté mluvě nazývá: »věřiti klepům« a že na
tom ničeho nemění, když si původce tohoto
»zbarvení« pasoval na poslance »vynikajícího«.
doktor
Plaček
Kramář
22
article
Jsem přesvědčen, že by toto pasování v celé
sněmovně vídeňské způsobilo bouřlivou veselost,
poněvadž o vynikání toho pána dosud nikdo
ani z povzdálečí neměl potuchy. — Tak se po-
staral i pan dr. Kramář v naší polemice o mo-
ment humoristický.
To doplňuji ještě připomenutím, že dobře
vím, o kterého poslance tu jde a že týž opravdu
tak naivním byl, a mně po mém vyjití z immu-
nitního výboru namlouvati chtěl, jakoby věe
Kramářova byla ve výboru dne 5. července
příznivě stála a s tím »zbarvením« doběhl pak
také k p. dru. Kramářovi, jak se tedy dovídám
z polemiky, politoval jej i pro jeho domnělé
osobní nepřátele, mezi něž křivě i mne zapo-
čítal. Tušil jsem cos takového a proto mne za-
jimalo, pozorovati, jak se dotčený pán v sezení
immunitního výboru dne 7. července zachováa
tu všichni členové toho výboru tehda přítomní
mohou potvrditi, že dotčený pán s nimi všemi
hlasoval pro vydání p. dra. Kramáře trestnímu
soudu, pro což jediný já nehlasoval. Poněvadž
pak panu dru. Kramářovi při nynější diskussí
o tom se uzdálo, mluviti ovšem poněkud ne-
bulosně o ramenářství, ponechávám mu, abysi
provedl sám náležitou kombinaci mezi touto
vlastnosti a dotčeným »vynikajícím« německým
poslancem.
Co se mne týče, nevyžaduji od p. dra. Kra-
máře ničeho, ani toho ne, co by mně v takovém
případě každý ovšem pravý geníleman dal
debrovolně — plnou satisfakci.
A nyní ještě několik slov o p. dru. Kramářovi.
co se jeno politické budoucnosti týče, když již
jsem byl nucen pojednati dosti o jeho nedávné
politické minulosti. Při tom se nijak noskrý vám
doktor
Kramář
Kramářův
24
article
s tím, že jednou z prvních politických nut-
nestí se mně zdá, aby dosavadní chybné ve-
dení klubu vídeňského, zejmena co se r. 1905
týče, bylo desavouováno, což i bez osobních
následků zůstnti nemůže.
Tu neváhám prohlásiti, že p. dr. Kramář jest
vlastencem nezištným, mužem neobyčejně ta-
lentovaným, značných vědomostí a znalostí,
obzvláště politických, jenž výtečně vládne slo-
vem i pérem, a že by bylo přes jeho četné ne-
úspěchy a chyby přímo škodou, pracovati o
jeho odstranění z politické arény, ve kleré na-
šemu národu ještě výtečné může proukázati
služby; spolu ale našemu národu přeji, aby
vedle něho volil do sberů poslaneckých muže
tak intelligentní, vědomě, obratné a energické,
aby ve středu a ve společnosti jich p. dr. Kramář
zaujímal to místo, které mu opravdu přísluší,
tetiž zdatného spolupracovníka vedle jiných,
při čemž bude na něho účinkovati třeba zkuše-
ností, opatrnosti, klidnou rozvahou a politickou
vypočítavostí ostatních. Nyní ještě na samostat-
nější vůdeovství zralým není, možná ale, že
jednou na to vyspěje; pak ale zajisté s tak mno-
hým souhlasiti a to uznávati bude, co dnes
ještě se mu zdá býti ode mne trpkou, neza-
slouženou výčitkou . .
doktor
Kramář
25
article
Podávati psychologickou analysu jakožto
východiště mé dotčené dia- a prognosy, vymyká
se, tuším, z rámce tohoto doslovu.
Pro mne tato polemická kampaň nebyla
snad žádným sportem; neb nepatřím mezi ty,
kteři by s blažeností naslouchali, když se k nim
blíží tak mnohý s gratulací: „To jste svému
odpůrci dal.“ Podnikl jsem boj tens
vážnosti, s přesvědčením, co mne čeká oso-
čování, nepříjemnosti a svízelů, poslouchaje
hlasu svého svědomí, že i strana, i nároč zvě-
děti má pravdu, aby z ní se učil, vady odstranil
a pravou cestu v politice nastoupil. Maje tento
cil na mysli musím také odstraniti veškerou
pochybnost o tom, že se mně o nic jiného ne-
jedná, a proto také nemohu nechat beze zmínky
a bez vyvráceni, když se proti mým vývodům
operuje a tyto se zlehčují podkládáním mně po-
nnutky, jako bych chtěl nynější vůdce odstra-
niti a sám se takového místa domáhal.
26
article
O čems takovém se mně nikdy ani nezdálo
a celé moje vystupování dosavadní je tomu zřejmě
na odpor. Však abych takové myšlenky naprosto
odstranil, prohlašují, že jsem k takové roli na-
prosto nezpůsobilým a to již pro
svoji neduživost, své chatrné, ba
velice porušené zdraví, otrávené jednou
z nejpovážlivějších nemocí; neb toho zajisté ne-
chci, aby se jednou o mně řeklo, že jsem se
v šedesátém roce věku svého šplhal na místa neb
je zaujal, k nimž už z dočtčené příčiny jsem
nezpůsobilým, pro něž strana naše zajisté bude
míti dost mužů zdra ých, aniž by musila sahati
k neduživcům, což by národu ani ku prospěchu,
ani ke cti býti nemohlo; nechci také, aby se
v tom ohledu o mně jednou tak mluvilo, jako
o onom poslanci, který předsednictvu klubovnímu
způsobil dost potiží svojí aspirací po vynikajíeí
funkci ve sněmovně, když pak tato značné roz-
rušení sebou přivedla, to — jediný mezi třemi
kollegy — odstonal vzlykavými křečemi a za-
žehnávati musií užíváním bromatů.
27
article
Také bych nerad, aby kdos viděl v mě
akci zabezpečování si mandátu do zásoby; vím
sice, že má poslanec mravní závazek, neopu-
stiti svůj okres, když si voličstvo při nejskru-
pulesnějším zkoumání opravdu poslance i na
dále přeje; ale to rád a bez nucení přiznávám,
že není na ten čas žádné politické nutnosti, proč
bych právě já se příště o nějaký poslanecký
mandát ucházeti aneb volen býti musil.
Mandát svůj přijmouti jsem se dlouhoa
upřímně zdráhal a byl jsem k přijetí kandidatury
vlastně lstí, byť přátelskou, přiveden, nepřijav již
před tím v roku 1897 laskavě mně nablzený
mandát slánsko-rakovnický ete.
Ovšem nepopírám, že mně voličstvo v lito-
myšlském městském okresu volebním často a na
mnoze můj mandát příjemným činilo.
Snažil jsem se dle svých slabých sil svým
povinnostem vážně dostáti, nedbal jsem čélných
nepříjemností vídeňských, budu ale zcela spo-
kojen, skončí-li se moje politická dráha tím, že
pravdy mnou od 15. října t. r. na veřejnost
dané budou míti ten dobrý účinek a způsobí
ty nápravy, na něž já při tom pomýšlel.
Na naší straně a na českém lidu je, aby
dále k nápravě přispěli a uzdravení zjednali,
při čemž volám:
Discite moniti!
Na Horách Kutných, dne 10. listo-
padu 1905.
Kutná
Discite moniti
28
article
Dr. Plaček.
doktor
Plaček
29
title
Národní hospodář.
30
article
Výstava drůbeže v Novém Bydžově.
Výstava drůbeže v Novém Bydžově.
(Pokračování.)
Dále vystavují: Lašťovička Frant. z Blatně
šedé belgické obry. P. Lhota Ig. světlé trpaslíky a
bronzové krůty. Libý Jan z Bydžova králíky mi-
šence, Liska Fr. z Prahy bucharské bubláky. Lu-
keslová A. z Pardubic langshanky, Macháček
Fr., statkář z Radošovic wyandotky, MUDr. M ach ek
jatečné králiky, Maid! Vl. ruské, angl. a střibrně
králíky. Malý Jos. stříbrné králíky, Marušk a Fl.
harcké kanáry, Matějka Jos. minorky a langs-
hanky, Matějáková J. bílé a bronzové krůty.
František
P Lhota Ig
Jan
Lisek
Macháček
MUDr
Maida
Marušk
Matějek
Matějáková
Nový Bydžov
Bydžov
Praha
Pardubice
Radošovice
Lukeslová A
31
article
Mičová Anna černé krůty, Mott! L. žluté floren-
tinské slepičsky. Mašín Jos. kudrnaté bílé holuby,
Materna Váci. zajíčaté a železité králíky, Mi-
chalec Fr. madagaskarské černé králíky, Mysliv-
cová Fil. české strakáče; Němeje J. krásnéa
četné druhy lašťováků perlových a červenobllých
parukářů, Nag! Lad. čítanku o plactvu a jeho
ochraně. Oplt Frant. sroubky pro krmení ptactva
v zimě, Paspa K. staváky a poštovní holuby, Pa-
velka Al. míšence králíky, Pechar J. hnědé
trpasliky, Peřinová M. pekinské kachny. Pešek
Fr. kachny, Pilz Ed. laflěšky, mechebuské a indické
bojovné kury. Potůčková Anna zlatokrké trpa-
slíky, Poříz Fr. popelavé krůty, Proseč V. čer-
venobilé pštrosy a lysé staváky, Ploder K. hygie-
nická lůžka pro psy, Prchlik K. secí stroj Meli-
charův, Peřina R. »Baltig Separator«, Rejchrt
Jos. žluté anglické beranovité králiky, angorya
tříslové, Rašek K. klece pro kanáry a akvaria,
Roshon J. prací stroj. Ryplová B. medový.
krkonošský likér, Römer Fr. výrobky z medu,
Stuchlý F. vlašky a minorky, Sehnabel L.
wyandolky, Stein B. hamburčanky, Stránský J.
běložluté křížence, Skoch B., maltézáky. Saláta
Sládek staváky, Spudi! Boh. modré, lysé sta-
váky, Stoj B. voláče, Smolík a Sláde k po-
štovní holuby, Salavec, Sucharda a Seka-
nina belgické obry, Sagl A. stříbrné králiky.
Sláma J. tříslové černé, Strasche F. tříslové
černé a modré, Stránský J. vídeňské modré,
Slabecký J. aluminiové kroužky pro drůbež,
Mičová
Anna černá
Mašín
Matern Vác
J krásné
Oplt
Al
Pechar
Pešek
Pilz
Poříz
Peřina
Rejchrt
Stránský
Sládek
Smolík
Salavec
Suchard
Seka
Sagl
Sláma
Mott
Naga
Proseč
Spudi
Baltig Monitor
Roshon J
Ryplová B
Römer Francie
Stein B
Skoch B
Melcharův
Sehnabel L