1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 22. června 1904.
Praha
4
masthead
star.
met-
Vo-
éže
5
masthead
ta . . . . 7 K50k
ve flialkách: 2 K 30h
nt e
Poštou:
nie
is . . . . 8 K 60h
s drejí zísilkae
t lets . ..
6
masthead
B ranní a odpol. IIsty
předpláeí se
v Praze v admánistraei
. . . . s K —
s dvají čonáškeu
Praha
8
masthead
V drobném prodejii
ranní číelo o sobě . .
.. na z
odpoledni
Ve Blinlkách na venkovš
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 5h
Inserá t
plati se hotevě bapřel
Přečplacení a inserty přijíná zdmnlnt
strace v Marlanslé ulici č. z.
Tam nacházejí se též roo dake
tiskárna a ezpedize „Národnich Lista-
Rakopisy se novracsji
List
Rakopisa
Marlanslý ulice
9
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 21. června, 10 hod
nin. dop. (Zvl. tel. »N. L.«) Z M o s k v
s telefonuje, že křižák »Bogatý
itrpěl dne 2. (15.) června siln
pškození za plavby hustou mlhou.
ktiva tato byla již před několika dny zazn-
znána, avšak zde poprvé vyskytuje se z pra-
ute ruského. Pozn. red.) Posádka byl
nchráněna a děla s křižáku o-
sněna. Práce záchranné a opravné
něaly 5. (18.) června, dnes však ješt
uejsou skončeny.
Nemirovič Daněenko vy-
úvaje se v telegramu s veliko
válou o opatřeních gen
nála Samsonova, jenž jako ve-
liel zadního voje poslal prapor pluku
sbolského, aby zadržel nepřítele
lterý obcházel ruské pravé křídlo. V -
jini jiných praporů, jež právě vla-
kem přijížděly, rychle seskakoval
železničních vozů, ihned se seřado-
li a zastavili nepřítele na levém
bídle. Vojíni nečekali ani na roz-
hazy a ihned jali se stříleti. Př
istupu unavení a vyhladovělí vojáci
Htovali, že byl nedostatek dělostře-
ketva. Japonci používali map a prů-
edců, sestavených pro válku číuskou
Jejich dělostřelectvo jest spojeno
trátem telefonickým i telegrafickým
leliografem a světelným telegrafem
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Samsonov
Japonec
Petrohrad
11
article
království české, sněm a národ český
po 16. červnu 1904.
Jest pravdou jasnější nad slunce, kdyby
ucivévoda rakouský Ferdinand roku 1526
ječnatelem své kandidatury na krále českého
hl ačinil p. dra. Körbra a v té vlastnosti byl jej
npravil ke sněmu tohoto království, že v ději-
tích evropských by scházela kapitola o sou-
sáti rakouském. Na založení veliké říše středo-
čunajské nebylo by došlo. Stavové čeští, majíee
vůli úplně svobodnou pro volbu nového krále
leského, byli by pana dra. Körbra ze síně sně-
sovní — vykomplimentovali. Arcivévoda ra-
buský Ferdinand r. 1526 vinou páně Kör-
kovou nebyl by dosáhl koruny české. Tehdejše
kdnatelé jeho byli lidé mnohem chytřejší a ku
provedení úkolu, sobě vykázaného, neskonale
zůsobilejší. Jiná ovšem jest otázka, nebyl-li by
bval právě p. dr. Körber království a národu
českému větším štěstim? ... Kdyby se byl ob-
jvil na sněmě království českého o devadesát
tvě léta později jakožto jednatel arcivévody ra-
luského, Ferdinanda štyrského, při jeho kan-
Zlatuře na krále českého, dějiny soustátí ra-
baského zcela jistě byly by se daly odtu
cáhou jinou. Ze oba řečení arcivévodové ra-
bušti se stali králi českými pod jmény Ferdi-
rand I. a Ferdinand II., způsobila hlavně ve-
litá, okázalá úcta, již jednatelé jejich projevo-
nli k důstojenství tohoto království, k ústav-
nímu lesku a k zákonodárné moci jeho sněmu
zastupujícího všechny tři země korunní.
Ferdinand
doktor
Körber
štyrský
Ferdinand II
Zlatura
pán Kör
Ferdi
12
article
Všechno jednání poslův rakouských se sně-
mem království českého při volbách obou jme-
novaných arcivévod za krále české bylo plno
reverencí a nejšetrnějších obřadův k zástupcům
národa českého a celé této vlasti. A tatáž úcta
ke sněmu království českého došla zřejmého pro-
jevu svého i v korunovačních přísahách obou
řečených králův z rodu habsburského. Byliť oba
si vědomi velikého lesku, jehož dostalo se jim
korunou českou; a tu korunu přijali od sněmu
tehoto království, vedle království uherského
největší, nejmocnější a nejslavnější to země v
říši rakouské.
Dnes ještě tisíckráte jasněji než ve čtyřech
stoletích minulých vyložena jest před celým
světem pravda, že nejen velmocenské postavení,
ale sama existence této říše závisí na zemích
koruny české a z těch opět hlavně na českém
království. To jest úhelný kámen a svěrák
celé budovy, jež se nazývá monarchií habsbur-
skou. Bez království českého další trvání její
naprosto nemožno a nemyslitelno. Spíše bez
království uherského mohla by, ač v menším roz-
sahu, existovati dále; však ztráta království če-
ského byla by úplná její zkáza, poněvadž za ní
neodvratně a nezdržitelně by následovala ztráta
všeho Předlitavska, až na břehy moře Adriati-
ckého, tak, jak viděti jest na mapách Velko-
německa čili Všeněmecka, vydávaných v Ber
lině a zavěšených už na stěnách školních světnie
pruských.
O království české vede se tuhý
zápas mezi dvěma ideami: ideou rakouskou
ideou všeněmeckou, zápas, jehož počátek sahá
do polovice století osmnáctého, když politik
pruská vyhlídla si Rakousko za předmět svých
výbojův, a jehož rozvoj za naší doby postoupil
už na nejosudnější stupeň, že agitace všeněme-
cká v Rakousku nabyla neobmezené moci vládní
a spatřila u svých nohou povalenu autoritu
státní . ..
Předlitavsko
Rakousko
Velko
13
article
Idea rakouská, totiž idea stejného práva
všech národův, žijících v této říši k nezkrácené
volnosti ve svém vývoji a ku poměrnému podílu
ve všech oborech správy státní, idea, jež se
příčí všeliké přednosti, všelikým výsadám, všeli-
kému panství jednoho národa nad všemi ostat-
ními: tato idea, pro niž národ český po půl sto-
letí poctivě pracuje a k vůli níž jest předmětem
neslýchaných křivd, nejkrutějších nátiskův
příkoří, naprosto nesrovnatelných s ponětím
novověkého státu vzdělaného, urážek, svědčí-
cích o bezedné nehonetnosti, nesvědomitosti
myšlenkové nízkosti a duchovní pustotě svých
původcův, tato idea minulého téhodne na sněm
království českého vydána byla zkoušce těžší
než jakými posud byla prošla.
Náleží-li slepá mstivost osobní ke státni-
ckému umění, tož p. dr. Körber osvědčil v něm
mistrovství své, překonav sebe sama. Co dne
16. června 1904 spáchal na sněmě království
českého, sahá vysoko i nad to, co dne 17. října
1899 učinil v parlamentu vídeňském. Tam
byla to jen nevážnost, neúcta
k ústavě; zde jest to pohrdání královstvím
českým a jeho zastupitelstvem, jehož životnost,
zákonnost a svrchovanost jest o devět set let
starší než celá lžiůstavnost rakouská! Po-
hrdání se strany národa českéh
jakožto prvotního vlastníka, pra-
véhodědiceajedině věrného stráž-
ce a obrancetohoto království jest
za to jedině možnou odpovědí, jež
doktor
Körber
14
article
zcela vystihuje situaci, utvoře
nou dne 16. června.
Způsobem, jakýmž p. dr. Körber opováži
se promluviti dne 16. června t. r. ke královstv
českému a k jeho sněmu, nikdo na světě mluviti
nesmí. Národ český způsobem tím opovrhuje.
Tak nesmí se mluviti s královstvím, jež poskytl
základ k utvoření této říše, jež vedle královstv
uherského vždy bylo a posud jest nejmocnější
částí a jež svou minulostí i přítomností dodává
jí největšího lesku. Tak nesmí mluviti se s krá-
lovstvím, jehožto zeměpisná poloha upírá k sobě
jednak toužebné zraky, jednak nejnapjatějš
interes celé povniny evropské a pro jehožto trůn
kdyby byl uprázdněn, přihlásilo by se s lichoti
vými, slibnými a prosebnými nabídkami kandi
dátův ještě více, než jich bylo r. 1526)
Tak nesmí se mluviti se sněmem, jehožto
přirozenou a jedině spravedlivou, převážnou vět-
šinou jest národ český, národ, který není v této
říši ani z milosti, ani z trestu, ale který s ná-
rodem uherským zřídil ji z vlastní dobré vůle
který nejtěžší břemena její vždy bez odporu
snášel, který obdivuhodnými obětmi krve i peněz
stále věrně pomáhá k zachování jejího života a
její moci a který za to vše nežádá na ní ničeho
jiného, než aby ona k němu byla spravedliva,
aby mu přála právý na jichžto nezkrácené še-
tření ještě r. 1836 posléze korunovaný král če-
ský slavně přísahal a jichžto úplnou platnost
i nynější panovník neodvolatelným diplomem
svým řijnovým zřejmě potvrdil!
O všech těchto faktech dějinných a pomě-
rech právních p. dr. Körber nemá ani nejmen-
šího ponětí.
doktor
Körber
15
article
Králové čeští od r. 1526 přisahali, že vš
mocí svou budou hájiti celistvosti a nedílnost
království českého. On usiluje o rozpoltění jeho
na několik částí, z nichž jedna by byla územím
německým, s pohlcenými menšinami českými
územím, těsně uzavřeným před národem českým,
ale dokořán otevřeným zahraničným vlivům a
stykům velkoněmeckým! Králové čeští od roku
1526 přisahali, že budou věrně šetřiti všech ja-
zykových práv národa českého po celém králov-
ství, ve všech oberech veřejné správy státní
On na úkor jeho obsazuje místa v úřadech stát-
ních i v krajích ryze českých lidmi jazyka če-
ského nejen naprosto neznalými, nýbrž jemu
okázale nepřátelskými. Králové čeští od r. 1526
přísahali, že budou věrně zachovávati ústavního
zřízení koruny české a ústavní samosprávy zem-
ské. On po čtyřletém sůžování a maření jejím
dne 16. června 1904 ztropil si ze sněmu tohoto
království nejfrivolnější posměch! ...
16
article
Však království české, sněm
království českého a národ český
ipo 16. červnuzůstávají a zůstano
v nedotknutelné důstojnosti a
světodějné výší své. O skálopevnou, ne-
vyvratnou, nezdolnou moc jejich roztříští se
i smělé čelo pana dra. Körbra; o demantový.
zářný štít jejich odrazí se i nejjedovatější šipy
nerakouské, všeněmecké politiky jehe a zlomeny
padnou zpět na jeho hlavu.
Hroby všech německo-neústavních vlád ví
deňských, od Schmerlingr počínaje, leží v krá-
kvství českém. Na půdě tohoto království.
panem drem. Körbrem s vytrvalosti tak vášnivou
poškozovaného, pod nohama národa českého.
jím téměř už až šíleně drážděného k neopatr
ným výbuchům spravedlivého hněvu svéhoa
elementární moci své, konečně i pro něho otevře
se jáma, do níž se skácí a v níž zmizi v zaslou-
ženém zapomenutí dříve, než ona nad ním se za
vře. Čím dříve se tak stane, tím větší štěstí pro
Rakousko a pro dynastii habsburskou! Králov-
ství české, sněm a národ český zajisté ho pře-
žijou v dobrém zdraví.
S tím máme čest poroučeti se všeněmecké
Excellenci do další — nemilosti.
Rakousko
Králov
17
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 21. června. (Schválený de-
legační rozpočet.) Vídeňské úřadní no-
viny uveřejňují dnes deset usnesení rakouské
uherské delegace o společných vydejích říšských
na rok 1905, schválených panovníkem dne 10.
t. m. Dle usnesení těch povoleno letos společné
vládě po srážce vlastních příjmů:
I. v řádném rozpočtu
ministerstva vnějších věcí . 11.352.241 K
ministerstva vojenství. . . . 282.259. 143
správy válečného loďstva . . 42,869.440
ministerstva financí . . . . 4.252.562,
317.980
účetní kontroly . . . . .
celkem. . 341.05 1.366k
v mimořádném rozpočtu
299.295
ministerstva vnějších věcí ..
19,640.252
ministerstva vojenství . . ..
8,156.970
správy válečného loďstva . .
28,096.517 K
celkem ..
369,147 883
úhrnem tedy . ..
II. na vojenské potřeby v Bosně
7,583.000
a Hercegovině . . . .
III. mimořádný příspěvek mini-
10,000.000
sterstvu vojenství na r. 1904
78,000.000
na rok 1905 . . . . .
Praha
Boseň
18
article
celkem ..
IV. mimořádný příspěvek na vá-
22,500.000»
lečné loďstvo na rok 1904.
62,676 000
na rok 1905 . . . ..
celkem ..
85,176.000
V. dodatečně ministerstvu vněj-
228 000
ších věcí za rok 1904 ..
úhrnem tedy . . . 550,134.883 k
Z položky čís. III. vojenské ministerstvo
se zavazuje »refundovati« oběma státům 5 mill.
korun a z položky čís. IV. správa válečného
loďstva 22,079.000 mill. korun. Ostatní usnesení
týkají se prodloužení některých starších úvěrů
a usnesení desáté týká se účetní závěrky za
rok 1902, jež po srážce výnosu cel v částce
122294.773 K vykazuje neuhraženou potřebu
264,813.361 K. Z toho zaplatilo Rakousko
173,717.565 K; ostatek doplatily Uhry.
Zo Lvova, 18. června. (Dezvuky uni-
versitních nepokojů.) V říjnu loň-
ského roku vtrhnul zástup ukrajinofilských stu-
dentů do posluchárny universtiního professora
Fialka, způsobili tam kočičinu a samého profes-
sora poházeli zkaženými vejci. Proto stálo 13
akademiků v březnu t. r. před soudem, kterýž
tři z nich, F. Marisjuka, N. Babina a A. Jelo-
vického odsoudil každého na pět dní vězení,
jež změněno v pokutu 20 K. Ostatní obžalovaní
sprostil obžaloby. Odsouzení akademikové se
odvolali k zemskému soudu, jenž dne 16. t. m
Marisjukovi zvýšil trest na 7 dní vězení nel
35 K pokuty, Babinu na 10 dní vězení neb 50
pokuty, rozsudek ohledně Jelovického potvrdil
za to však odsoudil ještě dalšího akademika O
Naselského na 5 dní do vězení neb 25 K po-
Z Lublaně, 19. června. (Novinky z Ko-
rutan a Štyrska.) Slovinská obec sv
Jakub v Korutanech nedává spáti tamním Něm
kuty-
Fialka
Marisjuk
Štyrsko
svatý Jakub
Rakousko
Uhry
Babina
Lublaň
ko
Korutany
Německo
zo Lvov
19
article
cům a k jich tužbám vždy ochotné tamní vládě.
Tyto dni ministerstvo osvěty rozhodlo, že sv.-
jakubská slovinská škola, poslední čistě slovin-
ská škola v Korutanech, musí býti počátkem
příštího školního roku rozdělena ve školu ně-
meckou a utrakvistickou. Letos na jaře konaly
se ve sv. Jakubě nové obecní volby; přese vše
úsilí Němců podařilo se zvoliti opět čistě slo-
vinské zastupitelstvo. Ale tyto dni zemská vláda
nové zastupitelstvo rozpustila z toho důvodu,
že prý volební listiny před volbou nebyly
voličům přístupny celých osm dní. Budou se
tedy konati nové volby, při nichž vláda bude
ovšem všemožně podporovati kandidáty odpad-
lické, poněvadž skutečných Němců ve sv. Ja-
kubě není. — Smutné vysvědčení národní ne-
uvědomělosti dal si při nedávných sněmovních
volbách v Žabnicích tamní poštmistr Ehrlich,
jenž byl při všeobecných zemských volbách
slovinským kandidátem. Při volbě sně-
movní komise okresní komisař se obrátil k němu
s dotazem, je-li Slovinec. A Ehrlich mu od-
větil: „My na této straně umíme sice všichni slo-
vinsky, ale jsme křesťanští sociálové.“ Tací ná-
rodní vůdcové korutanské Slovince z bídy ne-
vytrhnou. — V městečku Šaštanu v již. Štyrsku
svatý
Němec
Ehrlich
Korutany
Šaštan
20
article
konaly se tyto dni obecní volby. Městečke má
734 obyv., z nichž je 118 Němců a 615 Slo-
vineů. Obecní zastupitelstvo bylo dosud slovin-
ské; letos však rozhodl v druhém sboru jen lo
ve prospěch Slovinců, jinak by i toto slovinské
městečko dostalo německou správu. Volilyť třeti
sbor Slovince, prvý sbor Němce a ve druhém
sboru byla rovnost hlasů, při losování však Slo-
vinci obdrželi většinu. Nejsmutnější je při tom,
že tamni farář Govedič, Slovinec rodem,
hlasoval s Němci a svedl i jiného neuvědomě-
lého Slovince, že dal ve druhém sboru svůj hla
německým kandidátům!
Z Černovců, 20. června. (Pregram li-
berálního sdružení.) Čtyřělenný výbor
sdružených liberálních stran, Němců, Židů, Ru-
munů a ukrajinofilských Malorusů, hodlá se na
sněmu bukovinském domáhati moderní reformy
zemského volebního řádu, zřízení bukovinské
zemské banky, lepší úpravy národního školství,
zejmena zřizování škol minoritních, zru-
šení samostatných panských dvorů (tvořících tam
dosud zvláštní obce vedle sousedních selských
obcí), úpravy učitelských platů a zlepšení zem-
ských financi. Otázky národnostní jsou z pro-
gramu liberálního sdružení vyloučeny.
Němec
Slovinec
Žid
Černovec
22
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 21. června.
K zavraždění finského gen. gubernátora
Bobrikova.
Náš petrohradský dopisovatel nám píše: za-
vraždění Bobrikova je veliké neštěstí pro Finsko,
tím spíše, že Bobrikov miloval Finy a jednal
s nimi velmi mírně. Měl ovšem také svoje chyby
jako každý člověk, ale nedá se mu upříti, že
vždycky chránil zájmy Finů, jejich svézákon-
nosť, jejich jazyk a samobytnosť. Všichni jeho
pomocníci nesmýšleli o Finech podobně. Leč
proč ruka vražedníkova vybrala si právě přítel
Finů? Přátelé tohoto národa mezi Rusy vřele by
si přáli, aby vyšetřování zjistilo, že vrah, ne-
činil-li z jakýchsi dosud neznámých osobních
pohautek a byl veden nějakou ideou, mě
ideu, finskému národu nepřátelskou, dejme
tomu, švédomanskou.
Ke charakteristice Bobrikova jediný příklad.
Loni na podzim byla ruskou vládou do Helsing-
Bobrikův
Bobrikov
Fina
Rus
Praha
Finsko
Helsing
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Puvodčiel.
25
article
Jazyk je živý svědek stáří kultury lidské
Srědek, který stál u její kolébky, tak říkaje jeji
Festný kmotr, svědek starší než pergamen, než
ptamida a mumie. Do tmy věků, kam už nesahá
ani historie, ani archeologie, tam jediný může
jště proniknouti paprskem světla svého jazyko-
tyt. Řeč lidská sama je první produkt tvůrč
binnosti člověka, jí se všecka kultura začíná
hla dřiv, než počet, písmo, míra, váha, lov
iha, řemeslo, náboženství, právo a cokoli jest
Arci naobrat právě zas vlivem ostatní kultury
imotné i duševní, prodělala řeč v prosledu
těků nekonečných změn (odtud mnohost jazyk
iv téže rodině národů), avšak jádro zůstává po-
řád totéž. V jádře obráží se kultury lidské
tir prvotní, v oněch změnách pak všecky její
postupné fase. Vizme to právě na počtu,
lerý vedle řeči samé jest druhým nejstarším
produktem kultury,
Nepočítalo se hned do millionů, jimiž dnes
nšříme nejzazší dálky všehomíra, ani do tisíců,
niž plníme sloupce obchodních a bankovníe
hih, ba ani do set. Řekněme však, že aspoň do
pti, desíti. Leč kdyby nejstarší mistr počtář ne
hl vynalezl tento prvý chudý počet, nebylo by
Kdnes věd, úvěru, bank, peněz, ani obchodu.
Festný
Kdnes
26
article
Bez počtu nebylo by kultury a počtu nebylo b
bez čísel a čísel bez mluvy.
Nuže, kde vzal dávný mistr počtář prvn
čísla: jedna, dvě, tři atd.? Co značí ta jména
O tom němečtí učenci, od Lepsia počínaje, po-
peali folianty. Někteří nad tím zoufali, většina
pek shodla se na tom, že nižší čísla jsou zá
jmena (já, ty, ten), vyšší pak buď součty neb
násobky nižších, buď jakás statná neb přídavná.
Na tom stavěl i náš Šafařík (Čas. Čes. Mus.
1848: Rozbor čísloslova), jenž do látky vnes
i živel slovanský a stanovil smysl prvních 10
čslovek takto: 1. jeden = já, 2. dva = ty.
3. = ten, 4. čtyři = četa, 5. pět = pěsť (ruka
má 5 prstů), 6. šest = ill. šaka, hrsť (víc, než
pěat), 7. sedm, lat, septem = svátek (hebr. ša-
lat, sobota), 8. osm = dvě čety, 9. devět, lat.
novem. = nový počet, 10. deset = ill. desnica
(pravice). Nedestatek přirozenosti a soustavy bije
1 oči. To jest pro představivost prvotního člověka
Šafařík
Čes
Musa
27
article
tuze složité, nehledě, že čísla jsou jistě starší
než ponětí četa, slavnost, nový atd,
Čelakovský (tamže 1850), navazuje na člá-
nek Šafaříkův, nazývá tyto dohady mluvovědy
„ostromyslným kejklem“ a má 8 prvých číse
za 4 živly, každý rozveden ve dvé božstev, dobr
a zlé: 1. pár (voda): jeden, rus. odin = Odin
Wuotan — dva, zwci = Tio, zio, 2. pár (ohen)
tři, drei = Thorr, Donar (blesk) — čtyři = čert
vier = Feuer, 3. pár (vitr): pět a šest, 4. pár
(země): sedm a osm, 5. pár: devět, deset = dva
pět, dva šest. I v tom mnoho fantasie, ale nic lo-
giky, pojmozpytu.
Právem to vše pomíjeje, doznává Otlův
Nauč. Sl., že původ číslovek zůstává temný.
A přece tajemství je na bíledni, hledíme-li
k číslům se stránky věcné. Na bíledni je i smysl
číslovek (jedna atd.) i číslie (1 atd.), o jichž
vznik, pokud víme, věda se posud nestarala,a
obé úzce souvisí. Řeknu-li „šest“, musilo to
slovo původně značit věc, která sama v sobě už
po přirozenosti nesla mnohost šesti a napíši-i
„6“, musil to původně být obrazec, jenž šes
jednotek (čárek) vykazoval. A tak každé číslo
musilo samo v sobě nésti představu svého počtu.
neboť jen tak ji mohlo vyluzovat. Tento psycho
logieký moment je klíčem k naší záhadě. Prvotn
člověk nevymýšlel nic libovolně, nebyloť by se
ujalo, nemajíc v sobě pomůcky k zapamatování.
I lze si už na prstech vypočítat, že 10 čísel je
10 prstů: číslovky jsou jména prstů (prstu)
a čislice obrazce jich počtu.
Důkaz: 1. Každý národ na zemi, a je jieh
do set, má početní soustavu prstovou, bud
pětinnou, neb desetinnou, neb dvacetinnou, dl
toho, vzat-li za základ počet prstů jedné ruky
nebo dvou, nebo rukou i nohou.
Čelakovský
Šafaříkův
Odin Wuotan
Donar
Otlův
28
article
2. Počítání u prvotního člověka, jako podne
u dětí, musílo být názorné, to jest, člověk,
když počítal do desíti, musil před sebou mít de-
set předmětů. Jména čísel (číslovky) bez
představy příslušných mnohostí a vzájemného
poměru jich, nie nejsou: řeknu-li „pět“, musím
napřed mít představu pěti a ovšem dřív čtyř.
tří, dvou, jedné. Představa příslušné mnohosti
však nedala se vykouzliti nižádným jménem, tu
mohl člověk získat jen zrakem, smyslným vje-
mem hmotných předmětů. Proto také prvotně
hned ani nepočítal jmény, nýbrž předměty ty
ukazoval po řadě. Ale nebylo druhých 10 před-
mětů (nic víc, nic míň), jež člověk vždy a všude
s sebou měl, než jeho 10 prstů: příslušný
počet jich ukazoval, ať chtěl druhému znázor
niti stejný počet jakýchkoli jiných jednotek ne
přílomných, na př. nepřátel, čili na prstech po
čítal všecko. (Posud, na př., chceme-li vědět
kolik měsíců je od října do dubna, počítáme j
na prstech). Nad to musilo to být desel s tej
ných předmětů, neboť jen ty lze počílat na př
stopy, metry, gramy (říkáme: 6 bříz a 3 lípy, ne
místo toho 9 bříz a lip [bříz nebo lipl, leda, že
je uvedeme na stejno: 9 stromů) a to mohly bý
zas jen prsty. Člověk tedy, počítaje prsty po
řadě, ukazoval a záhy současně i jmenovala
jméno jednoho každého přeneslo se i na počet
či ponětí čísla, které naň po řadě padlo a když
se na něm jaks taks ustálilo, byla to — číslovka.
jíž bylo lze čítati už i bez ukazování. Stavše se
číslovkami, jména ta pak ponětí prstu potratila.
29
article
Jmen pro prst měl člověk nadbytek, jak seznáme
3. I číslice jsou prsty. Římské samy to do-
kazují očitě. Na arabských, vlastně indických.
neboť od Indů maji svůj původ a od Arabů jsou
k nám dodány, dá se to dovodit neméně očitě
Každá kolmá čárka je obraz vztýčenéh
prstu. Pětka (V) v prvé řadě je obrazee rozpjaté
celé ruky (pídě), pět prstů — pět čárek, a to
prstů ruky levé, tu si kladl písař na desku za
vzor a pravicí obraz její kreslil. Tyto čtyři levé,
jsouce souběžné, pro pohodlí stáhly se v druhé
řadě v jednu tučnou: V. Obrazee pětky také
dokazuje, že se s palcem vyrazilo vždy až na-
posled, jeť až pátý, vyskytuje se až
pětce: samotná čára na pravo. Desítka jsou dvě
pětky, jedna nahoře, druhá dole (X). Čtyři a
devět se později značí k vůli zjednodušení od-
čítáním jedné od V a X, tudíž IV a IX. Vodo-
rovné čárky jsou jen spojovací, na označení sou-
náležitosti kolmic jako celku.
Z indických číslic má každá tolik čar-
kolik číslo jednotek. Obrazce jsou arci vy
nález pozdější, místo řady kolmie (IIII = 4), jak
se prvotně psalo všude. To už čárka nezname-
nala obrazec prstu, nýbrž jen jednotku, pročež
poloha směla být různá. Za rychlého psan
(jedním tahem) tvary se z akulatily. — Ko-
lečko (nulla) u 10 znamená počet sám v sobě
uzavřený, skončený (doset) a číslo před ní
množství počtů (10, 20).
Číslice tedy jsou prsty. Však jedno se do
kazuje druhým: napíši-li VI a vím, že to řada
prstů a čtu to „šest“, musí tedy „šest“ zna
menat jméno prstu, arci v té řadě posledního,
Ind
Arab
V Obrazee
kolečko
30
article
neboť jím mnohost je dovršena a s ním tedy
představa její srostla.
Leč to je už druhá fase, vyšší kultura.
V prvé nepočítal člověk ani do 5, neřku 10
Jako vše, vyvinul se i počet takřka z ničeho. Věk
národů i člověčenstva má obdobu ve věku člo-
věka a tudíž prvotní člověk v dítěti. Dítě však
nepočítá hned ani do pěti, neboť nemá představu
té mnohosti a vůbec nerozeznává. Zde několik
věrných historiekých fakt. Zabka zmohla nejdřív
představu dvou, dostávala krejcar na bonbonky
a když dva, to byl rozdíl. Papouškovat číslovky
uměla sic až do pěti, i výš, ale rozeznat kolikos
mezi nimi ne. Učili ji na sirkách: dali jednu
druhou, třetí — i zmohla to: tři. Ale dali jich
pět a vzali jednu, dvě, zůstaly 3 a ptali se
kolik? Pět! Vědomí neutvrzené hned se zmátlo
A co malý Vláďa? Od žabky pochytil sic čí
slovky, ale výše dvou mlel je v prapodivném po
řádku, vždy jináč, na př. jedna, dvě, patnáct
osm. Taky on to dotáhl na sirkách správně až
na tři a tu ho náhodou uvedli do besedy na lout-
kové divadlo. Tam ho páni posadili na kulečník
kde byly tři kule a ptali se průvodu, umí-l
Vladka počítat. „O, do třech už umi“, povídá
průvod ne bez hrdosti. Ale Vlaďka tuto důvěru
hanebně zklamal. Páni vzali dvě koule pryč
kolik? Jedna! Přidali druhou: kolik? Dvě! Při
dali třetí: kolik? Patnáct! V rozjaření, vědomos
nedávno nabytá, ho opustila. Jindy dány na stů
čtyři krejcary a Vláďa vyzván, ukázat na prstech
kolik jich je. Vyváz se ctí jen chytrým nápadem
opřev na každý krejcar jeden prstík.
Vláďa
Vladek
31
article
Tak i prvotní člověk, homo stultus. Už
soubor prstů jedné ruky byla mu změť, neurči
telná mnohost, tu tedy začit nemohl. I on musi
začít železným pořádkem, od jedné ke dvěma
od dvou ke třem atd. Což tedy? Musil míti před-
měty jiné, než prsty, míň, větší a dál od sebe
aby ten pořádek umožňovaly, jinak ale všecky
podmínky shora pod 2. vytčené, skytaly. A to
byly jeho ruce a nohy. Na rukou uvědomil
si představu od jedné ke dvěma, na nohou třía
čtyř. Chtěl-li znázorniti 1, vztáhl před se jednu
ruku, pak-li 2, vztáhl i druhou ruku, při 3 i jednu
nohu a při 4 dodatečně (na prvou přestoupiv)
druhou nohu. Vždy ale tolik údů vztáhl, kolik
jednotek chtěl naznačit, ne tedy na př. při počtu
3 jen nohu, jakoby dvě ruce rozuměly se samy.
Také prvotně začínal jedničku kteroukoli rukou
a dvojku i nohou na téže straně, tak že totéž
číslo padlo tu na ten,tu na onen úd. (Odtu
zmatek mezi 1 a 2, resp. 2 a 4), tak že totéž
jméno znamená tu číslo to, tu ono). Záhy úd
vztáhnuv ho, současně i jmenoval a byl-li s údy
jinak zaměstnán, jen jmenoval, ale zas vždy
tolik, kolik jednotek naznačit chtěl, na př. tři
neznělo prostě „tři“, nýbrž počítal vždy „jedna,
dvě tři“ (viz dítě), totiž řekl, arci v tehdejší řeči:
páže (1), rámě (2), noha (3). Ruka i noha
značí: hůl, kůl (okleštěná větev, stonek stromu)
srv. rámě a lat. ramus (větev).
32
article
Když takto nabyl poněti prvých čtyř čísel,
pestoupil k pěti: pídi, prstům jedné rozpjaté ruky,
jichž počet teď už snadno rozpoznal a počítal
dále na prstech. Ale jména (číslovky) z rukoua
nohou pro prvá čtyři čísla nabytá, podržel, i když
počítal na prstech: jedna, dvě tři, čtyři
jsou jména rukou (co paží) a nohou, arci
od té zvukoslovně změněná na př. jako handeln
od Hand, tak jednati od jedna, tudíž jedna =
Hand (ruka), nebo řec. góvos čti mono
(jediný, sám) a lat. manus (ruka). Pět, cyr.
pet však jest píď, cyr. peď, rozpjatá ruka, co
dlaň (ne už celá páže), řec. pente (pět). Sest,
sedm, osm, devět jsou ovšem už jména
prstů (prstu), ale to je stejné, neboť pážei
noha = hůl, kůl a prst = hůlka, kolík), srv.
noga (noha) a Nagel, kolík, hřebík, a Nagel,
nehet = prstec, spár a prvotní člověk hned meai
menším a větším přesně nerozeznával, na př. po-
sud čes. stéblo = ill. stablo (kmen, strom) =
něm. Stab (hůl), něm. Stock = 1. kmen, pařez,
2. hůl a j. Tak i rus. šest = hůl (tyč, žerd) je
toléž, co šest (prst) = 6, nebo osa (píst,
ků!) = o sm. Deset značí v této soustavě (de-
setinné) všude: dvě ruce (pídě, pětě), cyr.
de-seť, kde seť = Hand. Sto = jedna, jednotka
(roz. velká), tudíž = páže, rámě (hůl, S t ock,
Stab), jehož poněti „jedna“ zach. v ste jný =
jednaký. Tisíc = deset, desítka (roz. velká),
stslov. tysatja, cyr. tysašta, srb. tisutja; góth.
thusundi, něm. Tausend ze slov. tysatja.
Nagel
Stock
jítseť
hand
33
article
Čím do větších počtů, tím to šlo rychleji.
Tak, z ničeho, vzaly vzník nekonečné počty,
jimiž měříme vesmír, jenž má už příčinu, chvíti
se před člověkem o svá tajemství. Tak stoupá
kultura, čím výše, spíše. Ryje, ryje, jako krtek,
jde, běží, uhání sedmimilovými skoky, letí jako
vlak, jako pták, jako šipka. Tak ryjem v každém
tajemství všehomíra, až ho rozryjeme, tak, jak
dí básník, bijem o každou jeho mříž, až ji roz-
bijeme. A vyrazíme jako orlové tváří v tvář věč-
nému slunci, a staneme na týnu nebes: urál