Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

sat

3

o2 tsse rota ooe

4

V Praze, v pátek 16. července 1909.

Praha

5

vta ben slot noate js

6

Číslo 194

7 article

Na ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administraci- na měsle na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsic na čtert leta . . . . 7 K 6e ve fliálkácha na měsis. . . . . . 2 K 30h na měsle. . . . . . 3 na čtvrt leta . . . . 9 K 6 s dvoji zásilkou Da měsie. na čtvrt lota

Praha

8 article Výlet do Rumunska.

Výlet do Rumunska. Arcikníže následník František Ferdinand vrátil se včera z návštěvy u dvora rumun- ského. Dle úřadních zpráv vrátil se úplně spokojen s výsledky svého poslání. Není ob tížno domysliti se, v čem záleželo toto po slání. Bar. Aehrenthalovi není po skvělém bosenském vítězství, dosaženém za pomoci Berlína, dvakrát volno a proto se zavčas po- ohlédl po novém spojenci. Vzpomněl si, že už jako rakouský vyslanec v Bukurešti při- pravoval půdu pro sblížení Rumunska s Ra- kousko-Uherskem a Rumunsko, jež se také počítá ke státům balkánským, bylo by mu jako spojenec nyní nad jiné víláno. Když za zimního válečného poplachu dal skrze vyslance cizích států vykonati na Srbsko nátlak, aby zanechalo zbrojení, prohlásil sice veřejně, že Rakousko Uhersko jest ochotno poskytnouti království srbskému značných ústupků v oboru hospodářském. Ale sotva válečný poplach ulehl, zapomněl na svůj slib a místo aby počal vyjednávati se Srb- skem o novou obchodní smlouvu, dal se do

František Ferdinand Srb Rumunsko Berlín Bukurešť Ra kouskoUhersko Srbsko Rakousko Uhersko

9 article

vyjednávání s Rumunskem, jemuž ochotně povolil ony výhody při dovozu dobytka, které byly dle staré a později odvolané smlouvy poskytnuty Srbsku. Baron Aehrenthal užil veškerého svého vlivu, aby pro chystanou obchodní smlouvu s Rumunskem získal uherského ministra orby Daranye, který byl dokonce povolán ke slyšení do Vídně aby změkl jeho odpor proti smlouvě. Ko- nečně všechny překážky odstraněny a v Bu- kurešti podepsána smlouva, v níž se mimo jiné praví, že nabude platnosti nejpozději 1. září 1909. Tuto podmínku baron Aehren thal mohl připustiti snadno, poněvadž parla- ment uherský schválil ještě v čas zákon, zmocňující uherskou vládu k uzavření ob- chodních smluv s balkánskými státy; o po volnosti rakouského parlamentu neměl po- chybnosti. A právě povolnost rakouského parlamentu selhala. Říšská rada neprojednala ani rumunskou obchodní smlouvu, ani zmoc- ňovací zákon.

Baron Aehrenthal Darany Aehren Rumunsko Srbsko Vídeň ko

10 article

Dne 1. září rumunská obchodní smlouva v platnost nevejde, rakousko-uherské hranice zůstanou i nadále uzavřeny dovozu rumun ského dobytka, ale Rumunsko má v zástavě slovo bar. Aebrenthala. Bylo třeba nepří jemnost, způsobenou obstrukcí na říšské radě, nějak odčiniti a proto vyslán k rumunskému dvoru arcikníže následník s řádem zlatého rouna pro následníka rumunského. V krá- lovských zámcích Peleši a Sinaji vše vy- světleno, zjištěno, že přátelský poměr mezi dvorem rakouským a rumunským neutrpě ůjmy neposlušností rakouské parlamentní oposice a vznešený host krále Karla mohl se vrátiti do Vídně skutečně uspokojený. V novinách byly sice zprávy o jakýchsi de- monstracích proti uherským a snad i proti rakouským praporům v Sinaji, ale zprávy ty v zápětí úřadně dementovány. Úřadně tedy nijakých protiuherských a protirakouských demonstrací nebylo. Ale v tutéž dobu, kdy rakouský arci kníže meškal v Rumunsku, uspořádána malá ale zajímavá demonstrace v Bělehradě. N 300 rumunských občanů, většinou členů pě

Pelech Karel Rumunsko Vídeň Sinaj Bělehrad

11 article

veckých spolků, vypravilo se na zvláštní lodi do Bělehradu, aby se tam zúčastnilo oslavy srbského Petrova dne. Když byli rumunští hosté na přístavišti srdečně uvítáni, pro- mluvil jejich jménem senator Tito Fromescu plamennou řeč, v níž Srby ubezpečoval sympatiemi národa rumunského, který je hotov jíti se Srby do boje proti společnému nepříteli a při tom dodal, že rumunský lid se nestotozňuje s politikou svého králea jeho vlády. Tento rozpor mezi králem Karlem z rodu hohenzollerského, jeho vládou a ru- munským lidem má však vážné příčiny. V Rumunsku, jako všude jinde, kde je par- lament, jsou politické strany. V tuto dobu jsou tam tři strany, liberalná, konservativná a konservativně demokratická. Rozdíl mezi těmito stranami je asi ten, že jedna jeu vlády a tedy u státního žlabu, druhá má naději, že se ke vládě a ke žlabu dostane v nejbližší době a třetí si upravuje cestu k témuž šlechetnému cíli. Ve skutečnosti jsou však v Rumunsku jen dvě strany strana bezprávných sedláků a strana šťast- ných lídí, kterým je přáno sedláky vykoři- sťovati. O politických stranách, jež náležejí vesměs do skupiny šťastných, mluví se v no vinách při každé změně ministerstva; o sel ské straně zřídka kdy, jen tehdy, když j útisk šťastných čas ob čas přinutí k revoltě, při níž planou panské dvory a zámkya zděšené panstvo povolává nakvap na ves prapory vojska na zkrocení nevázaného lidu V Rumunsku je sice také parlament

Srba Karel Bělehrad srbský Petrov Rumunsko

12 article

Ale mají tam takový volební řád, že do parlamentu se může dostati jen příslušník skupiny šťastných, pro sedláky je však par- lament úplně uzavřen. A nejen pro sedláky. také pro onu část rumunské inteligence, která je s lidem ve stálem styku a proto zná jeho potřeby, jeho nesnesitelný stav pro kněze a pro národní učitele. Sťastní dě- lají si v parlamentě zákony pro sebe, potřeb linu si nevšímají. Však mají na lid v pří padě potřeby dosti vojska. Soudnictví, poli- tická správa, škola i církev jsou v Rumun- sku strašně zanedbány; obchod a nájem velkostatků je v Moldavsku v rukou židov- ských, ve Valašsku v rukou řeckých, a židé i Řekové, kteří jsou jinak nejspolehlivějším podporami panující třídy, vyssávají lida na krev. Za takovýchto poměrů vzniká v Ru- munsku v poslední době národně-demokra tické hnutí, namířené jednak proti domácí oligarchii, vyssávající lid, jednak proti ci zímu vlivu v Rumunsku. V čelo hnutí po- stavili se dva universitní profesoři, Jorga a Cuza, jimž se podařilo bnutí zorganiso- vati a založiti novou, vskutku národní ru- munskou stranu, opírající se o široké vrstvy lidové. Poněvadž toto hnutí je nejen demo- kratické, nýbrž také národní, pojalo do svého programu nejen obrození vlastního Ru- munska, nýbrž také hájení národních zájmů oněch Rumunů, kteří bydlí vně hranic krá lovství rumunského, zvláště tedy v Rakousko- Uhersku. Tím se vysvětluje, že když loni po annexi Bosny a Hercegoviny zorganisován Turecku bojkot rakouských tovarů, prof Jorga vydal i v Rumunsku heslo, že se má

Rumun Řek Jorg Cuza Moldavsko Valašsko Rumunsko RakouskoUhersko Bosna a Hercegovina Turecko

13 article

bojkovati zboží, dovážené do Rumunskaz onoho Rakousko Uherska, v němž rumunský lid zbaven veškerých politických práv av němž se mu zákonem Apponyovým zavírají i ty školy, které si založil a vydržuje svým vlastním nákladem. Bar. Aehrenthalovi jsou zajisté známy poměry, vyvíjející se v poslední době v Ru munsku, jehož přátelství tak nezbytně potře buje. Bar. Aehrenthal ví, že hnutí, objíma jící celý národ, nedá se potlačiti ani vojen skými exekucemi a že strana národně-demo kratická nabude v Rumunsku vrchu nel dnes, tedy zejtra. A co činí, aby získal lásku obrozujícího se Rumunska sousední velmoci? Prof. Jorga je historik. Napsal několik vážných spisů o dějínách národa rumun- ského. Letos z jara zachtělo se mu pátrati v některých bukovinských archivech po no- vých pramenech dějin rumunských. Vydal se tedy na cestu do Bukoviny. Ale sotva pře kročil rakouskou hranici v Jekanech, byl zatčen, na policii mu doručen výnos okres- ního hejtmana sučavského, Tarangula, s na řízením, že má okamžitě zas opustiti rakou- ské úze mí. V Bukurešti zřídili zvláštní prázdninové kursy pro žáky rumunských středních škol aby je seznámili s nefalšovanou historií ru munského národa. Uherský ministr osvěty. hr. Apponyi, sotva že zvěděl o těchto kur sech, vydal nařízení všem středním školám v Uhrách, aby každý žák, který by se zu častnil bukureštských kursů, byl na vždy vy loučen ze všech uherských škol Senator Fromescu nabádal v Bělehradě Srby mimo jiné i k tomu, aby uzavřeli s Ru munskem těsný spolek, který by se stal zá rodkem budoucí federace balkánských států Rakousko i Uhersko svým chováním k Ru munům činí opravdu vše možně, aby se plán Fromescův stal co nejdříve skutkem.

Jorg Srba Fromescův Rakousko Uhersko Rumunsko Bukovina Bukurešť Uhry Bělehrad Rakousko

14 article Ke změně v kancléřském úřadě německém.

Ke změně v kancléřském úřadě německém. Kritika nových mužův. Změny ve vysokých úřadech pruských i řle- ských vyvolávají dnes, po prvém probrání se z překvapení, kritiku i ve vlastních liberálních listech německých, celkem souhlasnou s naším posudky včerejšimí. Zvláště »Berl. Tagblatt« žasne nad tím, jak Sydow, jenž v oboru finančním objevil se úplně neschopným, mohl převzíti obchod. Obchod pruský musí prý po- čitati se Sydowem leda jen jako s nutným zlem: čím méně od nově vlády bude očekávati tím lépe prý učiní. O novém ministru kultu píše »Berl. Tagblatt« docela souhlasně s naším úsudkem včerejším: »Nový ministr jest naskrze konservativní a v církevních věcech přímo orto- doxní.« Při tom uživá liberální list ten o něm vtipu: »Trott zu Solz — schwarz bis zum Holz«. (Česky asi takto: »Obraz Trotta věrný veskrz naskrz černý !«) Franeouzský tisk píše o nověm kaneléři, že v podstatě dá se ve vnitřní politice někdejšími cestami Bismarkovými, tedy roz hodně konservativními, pro vnější politiku že by ale vyvolen nepochybně proto, že jí neroz umi pranic a že tudíž nebude moci dělat

Berl Sydow Trott Trott z Solz

15 article

žádně politiky na vlastní pěsť, nýbrž jen politiku cisařovu. Jmenování Bethmanna přehmatem. »Manuh. Gen. Anz.«, inspirovaný národním liberálním vůdcem Bassermanem, píše, že strana tato, dosud arci vládní, nemůže ve jmenování šl. Bethmanna viděti šťastné rozřešení krise, nebo není silným kancléřem, jehož jest dnes zapo třebí. Zvláště co se týče zahraniční politiky, jes jmenování šl. Bethmanna pravým přehmatem Běží nepochybně, mlní list, o mezidobi, nežl objeven bude muž schopnější. Má ale Německe dnes mužů takých, zvláště ale mužův, kteř by dovedli čeliti impulsivní povaze Vílémově První schůze nového pruského ministerstva konala se včera o věcech ryze formálních. Kn Bülow vzpomněl všech úřadníkův svých dary n památku. V nejbližších dnech odjede s rodinou do Norderneye. Odchází s ním i přednosta jeho kanceláře Loebell.

Bethmann Německe Bülow Loebell

16 article

Iuterview s propuštěným kancléřem. Knlže Bülow přijal redaklora »Hamb Corre a učinil mu několik zajímavých sdělení o svém odchodu, Usídlí se trvale ve svém rodisti, v Malém Floltbeku na Labi. Politickým projevům bude se vyhýbati. Dramatický odehod byl by si býva uchystal hned při pádu dědické daně, ale byi císaři povinen zůstati. Nechtěl cfsaři navrhneuti rozpuštění sněmu, poněvadž bylo by při neslo sesílení radikalismu a so- ciáln! demokracie a protože nechtěl vésti volební boj proti konservativeům. Odmi- nuti dědické daně bude míti ale jaště vážně následky. Střed spravedlivou daň tu přes vlastní program svůj potíral, jen aby konservativee k sobě přivábil a jej, Bülowa, porazil. Rovněž tak učinili Poláci ze zášti proti němu. Od nich nemohl nie jiného očekávati. (Zajisté, zají mavé doznání!) Nepochopitulným bylo prý jed- nání konservalivců, neboť dědická daň neod porovala ve své nové formě jich základním zá sadám a ženou tak jen vodu na mlýn sociální demokracie, zvláště novým zatížením širokých vrstev, kdežlo on, Bůlow, může se chlubiti, že stlačil 80 mandátů socialistických na 40 a že potlačil sociální demokracii bez výminečných zákonů a policejních opatření. On také na vý- chodě pomohl němectví k postup proti Polákům a odmetl za voleb 1907 Welfy. Zmatí li vše to nový postup konserra- tivců, kteři chtěli jen pomábati klerikálům k spoluvládé, řekne národ německý, že hráli frivolní hru se zájmy říše — pokračoval bývalý propuštěný kaneléř a dodal: »U Filippi setkáme se opěte

Bülow Corre Polák Filippi

17 article Telegramy.

Telegramy. Z Paříže, 15. července. Francouzský tisk nechváli tuze kn. Dülowa. Se vzrůstem své moc dbal prý čím dál méně rady císařovy a jes původcem všech německo-francouzských kon- fliktů. Z Berlína, 15. července. (K. k.) Cisařšti manželé oznámili, že dnes večer dostaví se na slavnou hostinu ke knížeti a kněžně Bülowovým

Bülowův Paříž Berlín

18 article

V drobném prodejit ránni číslo o sobě . . zae večerní . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . . . . . 5k večerni lnseráty platí ne hotově napřed Předplacent a insorty přijimá administrace v Marianské ul., 9. Tam nacházejí se těl redakee. tiskárna a oxpedice „Národních Listů“ lne Rukoplsy se novracejl

19 article Zápas o Teheran.

Zápas o Teheran. Před rozhodnutím. Pouliční boj v hlavním městě Persie schy- luje se dle všeho ke konci. Na prospěch revo- luce. Daešní depeše oznamuje totiž: »Jak se proslýchá, rozkázal plukovník Lja- chov zastaviti palbu. V posledních dvou hodinách perští kozáci jlž ne- stříleli. Palba mezi přívrženci šacho- vými a Bachtjary, jakož i palba z děl nacionalistů téměř ustala. Včera večer podniklo vojsko šachovo útok na severo-východní bránu, bylo ale na clonalisty s těžkými ztrátami odra- ženo.« Možná, že depeše noční, na něž třeba tu odkázati, donesou již zprávy o kapitulaei sboru Ljachova, posledních to šachových věr- ných. Zárodky mezinárodních konfliktů. Mezi tím počínají již propukati v průběhu revolučních události první zárodky konfliktů mezinárodních. Revolucionáři perští, inspirování nepopíratelně vedle vnitřních svých pohnutek i německými agenty, odhalují stále více své protiruské smýšlení, ač jim Rusko vychází vše- možně vstříc. Dle »Nov. Vremene« střilejí i na rusko-perskou banku a také na domy jiných Evropanů, což ruské zakročení v Teheranu učiní přímo nezbytným. Také duchovenstvo v Iraku v Persii vybízí k svatému boji proti Rusům a k boykotu ru- ského zboží. Jiné nebezpeči mezinárodní hrozí z tu- reckého zakročení. V anglicko-ruské notě, předevčirem ohlášeně, protestuje se dnes už proti přítomnosti tureckého vojska v Urmii a na jiných místech v Persii. Následkem toho zdrží se asi pochod jednoho praporu na Urmii, který byl dříve nařízen. Včerejší ministerská rada turecká rokovala o této notě a o opatřeních na ochranu tureckých pod- daných v Persii. Porta jest událostmi v Persi znepokojena, prolože se obává, že odvolání vojska z Persie bude míti na poměry nepříznivý vliv uvnitr Turecka, čehož by mohli nepřátele vlády využitkovati.

Teheran Ljachov Evropan Port Persie Rusko Irák Urmie Turecko perský banka východní brát

20 article

V domě Ljachova. V domě velitele sboru šachova, plukovníka Ljachova, dlí i jeho choť, kteráž nechtěla ho ani za bojů jeho opustiti. Mužové z tehe- ranského občanstva s rudými odznaky donášejí vojskům revolucionářským jídlo i střelivos podněcují je sami neustále k boji. Sesazení šacha. Očekává se, že ruské vojsko dnes v noci neb zejtra již do Teheranu vtrhne. První část jeho vytrhla už předvčírem z Kazvina, druhá a třetí část postupuje za nim. Další sbor ruské mají prý býti v nejbližších dnech z Petrovska a Krasnovodska vypraveny. Ale v diplomatických kruzleh vídeňských proslýchá se, že Anglie a Rusko dohodly se už o sesazení šacha Mlo- hameda Aliho. Anglie žádá nastolení prince Zila, bratra zemřelého šacha Muzafer-Edina a ujce šacha nynějšího, za nového šacha aneb aspoň jmenování jeho vladařem pro neplnoletého synáčka Mohamed-Alova. Prine Zil chtěl včera již z Vídně do Persie odje ti

Ljachov Ali Mohamed Alův Kazvina Petrovsk Anglie Rusko Zila Vídeň Persie V dům Ljachov

21 title

FEUILLETON.

22 article Literatura.

Literatura. K nové knize Wintrově. Sotva tři leta uplynula od vydání »Dějin řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a Xv stol.« a v nedávných dnech se objevila nová kniha Wintrova »Řemeslnictvo a živnosti XVI věku v Čechách. 1526—1620« (nákl. Čes akad., str. 749), která nemohla zůstati a nezů stala bez povšimnutí a zasluhuje, aby bylo na ni upozorněno širší čtenářstvo. Z. Winter pracuje podivuhodně a přesně podle plánů, jež si nakreslil už v mladých le tech, již tehdy, kdy se teprv začínaly jeho zná mosti s poklady archivními. Byly to smělé plány a jen člověk veliké píle a silné vůle směl na ně pomysliti a smě doufati v jejich uskutečnění. Dnes krásná stavb zcela podle nich blíží se dokončení — nová kniha je novým kamenem, jenž dobře zapadaje, znamenitě přispěl k jejímu vzrůstu. Nemnoho zbývá, a život našich předků v stol. 15. a 16. bude nám objasněn v plne šíři a rozmanitosti, a dílu Palackého i Tomka po boku bude státi doplněk hodný toho místa. Vylíčiv život v městech českých, vypsav poměry církevní, dal se Winter v dějiny škol vysokých i nižších, nakreslil život v nich a posléze obráti zřetel k rozvoji řemesel, umění i obchodu. Úetyhodné jest dílo Wintrovo a překvapuje povážímeli, že povinnosti učitele mnoho odvá- děly horlivého badatele od zamilované práce Winter však neznal únavy, a jak pracoval, nejllp ukazuje jeho dík v poslední knize archiváři m.

Wintrův Z Winter Palacký Tomek Winter Čechy

23 article

Prahy dru. J. Te govi, že mu umožnil dliti v archivu i mimo hodiny úřadní. Dobrou polo- vici života sbiral material ke svým pracím čtvrt století byl vytrvalým hostem v archivu pražském, jehož se stal nejlepším znalcem který mu musí býti povděčen, že vynesl jeho bohatství plnou náručí. I kdyby Winter býval jen vydal pracně vytěžený material, stačilo by. aby obdiv a vděčnost byla vzdána neúmornému pracovníku. Ale knihy Wintrovy vypravují a po dávají závěry, které předpokládají neloliko ovlá dání netušených pramenů, nýbrž i literatury výsledků prací jiných. A nejnovější dllo Win trovo je zase skvélým toho důkazem. V první knize o řemesle a umění českém Winter počav za obvyklou mezí už ve stoleti XIV., vystihl všechny jejich stránky za doby přemyslovské, lucemburské a husitské. Nová kniha navazuje k ní, však obchod zatím po necbán byl stranou. Ve vstupu podán je pře- hled doby i ráz její tvorby. Roku 1526 zaha- juje novai dobu naší vlasti, jež vchází v těs- nější styk hospodářský s ostatními zeměmi pod žezlem Ferdinanda I. Všechno století následu- jící, prosycené myšlénkami a směry renaissan čními, dělí se ve dvě periody, jež representují iniciativní činností panovníci Ferdinand a Rudolí Prvá z nich je vyznačena především pracem stavitelskými. Za Ferdinanda přicházeli do Čeeh vlaští stavitelé, kteří pracujíce na zámeích i na dvoře, záhy odbíhali také na stavby měšťanské. přizpůsobovali se poměrům a měli účinek mistry domácí.

J T g Winter Wintrův Ferdinand Rudolit Praha český Winter

24 article

Vliv vlašský s nizozemským a německým jevil se i v jiných oborech té doby. Jen mini atura vzkvetla na domácích tradicích. Doba druhá vyniká uměním dvorským zvláště malířstvím, plastikou a uměleckým prů- myslem. Maximilian a ještě více Rudolí shro- mážďovali u dvora v Praze, jež se po Karlovi IV. stává po druhé politickým středem Evropy, internacionální obec umělců i řemeslníků. Dob ta bývá pokládána za episodu. Winter přizná- vaje, že to není »věk zlatý« a že ráz episodn se jeví, pokud jde o umění dvorské, ukazuje, že přec tato perioda nezůstala bez účinků vlivů na mistry domáci a žila v pokračování za neblahých válek. A pro své tvrzení má dů- kazy nové, přesvědčivé. Zřízení cechovní trvá i v této době se všemi zásadami a účely. Silně však utrpělo na autonomii po r. 1547. Ale tím nemělo býti brá něno rozvoji průmyslu, jak ukazuje živnosten ská politika vládní. Cechy se uzavírají, přijímání nových mistro se ztěžuje. Příčinou je přebytek jejich členů. konkurence řemeslníků dvorských a šlechtiekých i židů a rostoucí obchod z ciziny. Tím horšu se postavení dělníků; přibývá stolířů, fušerů Tovaryši mnoho vandrují, až se vandr stává žebrotou. Stávek bouřlivých nebylo, místo nich provádí se boykot. Po tomto přehledu začiná vlastní práce, to kapitolou o cizích mistrech v českém re- meslu. V XVI. století roste počet cizinců v Če

Maximilian Karel Iva Winter Tovaryš Praha Evropa

25 article

chách, zvláště v Praze. Vedle Vlachů a jinýeh jsou to ovšem především Němci, kteří vnikají do řemesel, němčí je, až málokteré zůstalo ryze české, nenabyl-li živel německý převahy. Nával ten má v zápětí vnikání němectví do správy městské v Praze i na venku a připravuje půdu germanisaci. V dalších kapitolách jedná Winter o jedno- tlivých řemeslech v Praze i venku, o počlu mistrů v nich, připomíná vynikající represen- tanty a mnohdy připojuje soupis mistrů pražských. V doslovu udává počet všech řemeslnýcl zaměstnání na 266, ukazuje na vzmach jich ve městech i na venku, jenž se vymaňova z hospodářské nadvlády měst, a klade důra na to, že čeští mistři i v cizí soutěži udržují si vynikající postavení uměním svým i zdatnosti. Z toho, co pověděno, vysvitá důkladnost, obsažnost i zajímavost knihy Wintrovy. Bude mnohým rádkyní a podkladem v otázkách spe- ciálních, ale je přístupna i kruhům širším. Třebas Winter nemá »k malbě svého obrazu po ruce palety s barvami pestrými, svítivými a sytými, která se takřka bezděčně nabízí jiným historikům, ličícím veliké události veřejné«, je sloh jeho v pravdě mistrovský. Bude jistě i tato kniha hojně čtena a vzbudí přání, aby zdravi umožnilo Wintrovi brzké vydání konečného svazku, který má přinésti charakteristiku práce řemeslně, organisaci mistrů a vypsání obchodu V. Vojulšek. století 10

Vlach Winter Wintrův Praha

26 article

Naše knihy. * Jos. Holeček: Vojna I. Sedmá kniha »N šich«. U F. Topiče v Praze. 1909. V epicky širokém proudu »Našich« předpold prvý oddil »Vojny« nový, mocně dějový vzruch. který některými svými vztahy ke knihám předcháze- jícím získavá znovu staré oddané čtenářstvo, stejne jako samostatnými prvky svými množí širokou tu obec přičleněním dalších. Tak každý nachází své místo při tomto hod - kvasu umění vzácné ryzosti, jež sleduje povády pouze cesty téžce přístupné a bojuje stále stejně od hodlaně za nejvělší idsál lidstva — svobodu my šlenky, i za nejvyšší tužbu života národního — za ryzí charakter volného českého člověka. Po této stránce kultuvně výchovné Holečkovy knihy »Našich« zůstanou povždy srdečnou kronikou jihočeského života, jejíž každá strana kdykoliv vydá skvělé vysvědčení o čisté povaze našeho venkov ského lidu, o mravní její bohatosti a hluboce lidském názoru na živol. Srým provedením neličeně prostým, svou hře jivou hudbou vzpominek z dětství dávno uniklého. úžasnou štědrostí stylového materiálu, přesvědčivost psychologických liníl a něžnou láskou k rodnému kraji — tím vším citovým, svrchovaně umělecky sdise plinovaným bohatstvím knihy »Našich« přibli- žují se stále důvěrněji k srdci nás všech.

Holeček Holečkův Srý Jos Praha Vojna I . sedmý kniha » N šicha

27 article

Zdá se, že nelze zapomenouti jediné postavy. již básník nám předvedl v sylém koloritu dobovém jediné věty z povznájející té filosofie národní, kterou p. Holeček hlásá s nadšením téměř věšteckým. Je vždy radostno zaznamenati další přírostek velkolepého toho českého eposu, jenž mimo jiné dotvrzuje též, že v českém písemnictví nezanikla dosud odvaha tvo- řiti díla zvlášť mohutného rozpjetí a čistě národního klasicky národního charakteru. Natřeba zvlášť podotýkat, že i prvý díl »Vojnye nese všechny typické znaky »Našich«. Již prvé dvě kapitoly (Máj u Boubína — Srnec) uvádějí čtenáře v známé ovzduší Boubinovy myslivny, kde tiše vroucně rozkvětá něžné štěstí prostých lidí, jež v zá- věru kniby vrcholí narozením synečka hajného. Co vzácného jasu avíti nám z tohoto svěžího obrazu lesního blaženství! Leč i sem do tichých samot dolehá posléze děsivá ozvěna blížící se pru- šacké vojny. Svatojanští poutníci přinášejí z Prahy trudnou lu zvěst a rázem spokojený dosud kraj mění svoji tvářnost. Dílu Bismarkových emisarů kyne zdar Železný kancléř, jenž honosí se při selkání s emi- granty českým svým původem (Pismárek), mnobým zdá se býti vyvoleným záchrancem Čech. Se všech stran stahují se mraky. V dálkách hřímá již; jen nad myslivnou Boubínovou dosud žehne slunce. Autor ukončuje tu knihu širokou exposicí, jež slibuje zajímavé pokračování a rozvětvení dějové. Chceme věřit, že obého dočekáme se v dob

Holeček Natřeba Srnec Bismarkův Boubínová Boubín Praha Čechy Boubinův myslivna

28 article

V. K. L. nejkratší! * Poděbradsko. DI! III. Práce učitelstva o kresu Nový svazek krásné a veliké publikace této, sou- střeďující v sobě duševní snahu dvou politických okresů, podává nový důkaz o opravdovosti, jež říd i redakční komitét i četné literární a artistické při- spěvatelstvo. Učitelstvo okresů těchto, rodem pánů z Poděbrad světodějně proslavených, vytklo si za úkol nejbedlivější pátrání po všem, co dochovalo se z minulosti naší a zvláště ze života předkův. Any prvé dva dily pojednávají o různých poměrech okre- sův se stanoviska obecného, věnován dil třetí histo rické topogralli a po popisu okresu králové- městee- kého následuje nyní nymburský, jejž zahajuje obraz minulosti staroslavného města královského. Význam Nymburka, založeného na místě staroslovanského sldliště při brodu labském, kudy přecházela dávná cesta jantarová, zakládá se jeho rázem cihlovým znamenitým středověkým opevněním Podnes obepíná dvojitý pás hradeb s dvojilým náhonem město, po- dnes ovládá labskou nížinu štíhlá věž jeho hlavního chrámu a za dnů našich na severní straně při růstá moderní předměstí při dráze železné. Původce stati o dějinách města i okresu, spiso vate! F. J. Čečetka, dovede těžiti z čirých pramenův archivních a podává obraz dějinný, který ve mnobém kuse obohacuje naše vědění historicko-topografické. Pěkné snímky a pohiedy text doprovázejí. Kdo zahlouhá se do »Poděbradska« a jemu v

V K L Poděbradsko F J Čečetka Poděbrady Nymburk Poděbradsko

29 article

znamem rovného Pardubicka, tomu zajisté ujasní se význam historicko topografického zkoumání u nás. Všichni badatelé místní snašejí pilně materiál nedo- cenitelný, z něhož, až obsáhne celou vlast, povstane budova velmi vzácná — historická mapa Čecha sice mapa, která po způsobu map nynějších podá zevrubný obraz někdejšího stavu, zjištění všech někdejších sídel, hradů, tvrzí, dvorů, mlýnův alu. Bude-li týmž krokem pokračovati i badání praehisto- rické, pak bude lze jednou Palackému budoucnosti vylíčiti věrný obraz české minulosti a očistiti ji o skvrn, kterými ji různí ti němečtí i čeští Bachman- nové snaží se zohyzditi. Autorové »Poděbradskae podávají následování hodný příklad, kterak každý v nejbližším svém okoli vésti si ma, aby platně při- spěl k řešení obecně národní úloby.

Čecho Bachman Pardubicko

30 article

* Reymont Wl.: »Komedianika«. Nakladem E. Beanforta v Praze. — Timto novým překladem z Reymonta, jenž patří k nejlepším moderním bele- tristům polským a jehož kult poslední dobou v za- hraniční cizině nápadně se vzmáhá, dostává se na- šemu písemnictví široce založeného románového obrazu o denním životě, společenských poměrech, sociální situaci i zákulisním ovzduší hereckém. Z to- hoto velezajímavého a na různost povah i pestrost příběhů tolik bohatého světa naše domácí původní literatura mimo drobné črty, feuiletonky i humorasky nemá posud téměř nic většího nebo ideově hlubšího, ačkoli ve čienářstvu byl by právě o tuto látkovou sferu v novelistice čilý zájem. Jest dost zvláštnía ve srovnání s pozorností, jakou širší vrstvy i u nás ode dávna věnují zákulisnímu životu našich diva- delníků, i trochu podivné, že obor hereckého románu a herecké povídky byl v české beletrii až dosud skoro úplně zanedbáván. Tím více přichází vhod ob- sáhlý románový překlad z polského Reymonta, dobře našim čtenářům známého už z jiných překladových ukázek, zejména ze sociálně společenského románu

Reymont Wl E Beanfort Reymont Praha

31 article

»Zaslíbená země«. Autor »Komediantky«, jež vznikla jen o rok dřive než Severův obdobný. ještě šířeji založený obraz divadelního snažení »Na progu sztuky« (bylo by ho radno také přeložili splse než ledakterou sešitovou nekonečnost historickon). podrobně a z vlastních mnohaletých styků prostu- doval sociální podminky i denní soužití herců a serii zvlášt karskteristických povahových typů jejich obral si za předmět svých románových po zorování. Hiavní nositelkou děje ve svém románě učinil snaživou i nadanou ženu, klerou vnilřní touha již od nejůtlejšího mládí vábí k lákavým divadelním prknům a z níž pak teprve praktické působení he- recké vyhání ideál za ideálem, illusi po illusi. V témž poměru, jak v ní rostou zkušenosti, životní rozhled i denní praxe a čím více se seznamuje a navazuje zákulisní styky, klesá intensita jejích uměleckých snah, hyne její tvůrčí energie a mizí z ní čistý pra- covní zápal. Drsnost okolního prostředí, na něž byla každým krokem nutně odkázána a k jehož přizpůso- bení si neměla sil, ubíjela v ní postupně umělkyni a mnohostranna rozvětvenost skrytých nástrah i in- trik vyssávala jeji málo vytrvalou vůli. Tato nedo- statečná vytrvalost, hraničící až na jakonsi pova- hovou passivnost, tvoří právě její životní tragiku

Severův