Ročník KXXX.

V Praze, v úterý dne 14. srpna 1900.

Číslo 223.

Na renit a odpol. listy přodplácí sue v Praze v administ rael ss měsic . . . . . . 2 K sa čtvri lets . . . . 6 K — s drojí čonálko na měsíe na čkv leta . . .. 7 K 50n va fillialkách sa nlsle . . . . . 2 K. 30 Poštou: a měsíc rs . . . k e s drojí sásllko na něske r . . . . kei

Poslední východiště. Po čtvrté shromáždil se předevčírem, 12. srpna, lid český v této těžké době k velkolepému táboru, — aby tu — na pamálném Žižkově poli, blíž Přibyslavi, — znovu a znovu protestoval proti úpornému sobě obratu po- litiky rakouské, vyjádřenému nezákonným činem absolutistickým ze dne 17. října m.r. a znovu a rozhodně ohlásil vládě i nepřáte- lům německým, že marně doufají zemdlení a ochabnutí odporu národa českého, jenž zůstane sobě a spravedlivé velké věci své věren děj se co děj. »Přes hlavy našeho národa nezjednají státníci vídeňšií v Rakousku klidu. Český národ nestrpí, aby ve své vlasti byl snížen na porobence. Ná- rod náš nechce žádného nadpráví pro sebe, on žádá jen spravedlnost pro sebe ve vlastech svých. Nedostane-li se mu jí od Rakouska, pak mu přirozeně také ne- bude více na zachování Rakouska záležet, neboť nespravedlivosti dostane se nám všude gratis!« Tato slova Palackého zaslechli včera po letech znovu státníci vídeňští z úst lidu českého. Ano, všemi těmi svými čtyřmi obrovskými tábory manifestoval lid náš rovně svou hlubokou rozhořčenost, jako svou ne- poddajnou chrabrou mysl a svou neoblom- nou odhodlanost státi a bojovati za své dobré právo třeba sám a prot všem do sil posledních. Tak hlu- boké a tak pevné jest právní přesvědčení jeho, že pro svůj vlastenecký ideál, pro ob- novení samostatnosti vlasti své, hotov jest podstoupiti raději zkoušky a utrpení nejkru- tější, než aby uboze se smířil s křivdoua za jidášský hmotný zisk zřekl se svého do- brého práva. —

Úctu před takým lidem! V týž den tábora přibyslavského meškal předseda mi- nisterstva vídeňského při dvoře panovnickém v Išlu. Zdaž zpravil panovníka věrně a správně o smýšlení a citech šestimilliono- vého národa českého, jenž usmířen a upo- kojen pouhou spravedlivostík sobě, vrátil by Rakousku rázem zdraví, sílu a mohutnost, kdežto nevyrovnaný čtyři- cetiletý spor a zápas centralistického Ra- kouska s právem Čech jest pramenem a zřídlem vleklé jeho choroby a postupují- cího hynutí. Již před třiceti lety se to na rozhodujících místech vědělo a pozná- valo, jak svědčí o tom reskripty poslané sněmu českému za vlády Potockého. Jen že pohříchu odkládáno tehda se spasitelným rozhodnutím a vyříze- ním otázky české k vůli okamžité prý nepo- hodě zahraničně — válce to francouzsko- německé. — Než od těch dob mělo Ra kousko pohodu třicetiletého míru, avšak ne- použilo jí pohříchu ku vyrovnání a míru národem českým, nýbrž naopak po dvaceti- letém kolisání a kejklování od Taaffa po

Thuna, zapotácelo se loňského podzimu znovu zpět, do starých bařin bývalé politiky německo-levičácké, z nichž neví však nyní vůči odporu českého národa kudy kam. Jak toužil, pracoval a dychtil dnes před 21 lety Taaffe, aby nás Čechy dostal do Vídnět! Co vše nám tehda vídeňští státníci a s nímii němečtí farizeové z tábora »Neue Freie Presse« slibovali: »Přijdte jen, na půdě rajehsrátu, na půdě ústavy dostane se vám splnění všech vašich požadavků, pokud jsou jen spravedlivy a možny! Nuže, Staročeši přišli — sloužili říši dvanáct let, však čeho se dočkali? Že Taaffe kapituloval před ně meckou divokou opposicí Plene- rovou, že couvl před terrorem velkoněmecké agitace v severních Čechách a donucoval Staročechy a šlechtu, aby přivolili ku rozřešení otázky české po vůli německé, ku rozdělení Čecha uznání německého uzavřeného území, jež by bylo věčnou závorou proti státu českému. Živelního odporu národa českého bylo po třebí, aby hrozné to nebezpečí od země če- ské bylo odvráceno.

Odpor ten řídila a v něm se utužila naše strana, která za pět let na to vymohla na vládě Badenově zákonné rovné prá v pro jazyk český ve veškeré, i vnitřní správě království českého a markrabství moravského, těžce nesouc, že se ji to ne- povedlo také ve Slezsku. — Leč na dlouholi vydržela síla rakouských vlád k obhájení tohoto aktu spravedlivosti nám konečně pro- kázaně oproti novému vydání rozlíceného vzteku a terroru zdejších Wolfův a Schöne- rerův? Za dvě léta byla setrvačná síla auto- rity vládní divokými nájezdy německé ob- strukce tak podlomena, že se na úžas všeho světa osudného dne 17. října 1899 shroutila jako prohořelá pazderna. Byla to nejosud- nější katastrofa v novověkých dějinách Ra- kouska. Není divu, že podnes nemůže se z ní Rakousko vzpamatovat, že nemůže vláda Körbrova nalézti východiště z toho labyrintu záhuby. Státníkům rakouským po- hříchu nikdy nescházívaloť energie a odho- dlanosti k rozhodnutím a činům sebe trou- falejším, když o to šlo, aby provedli nějaký krutý obrat proti nám Čechům a Slovánům na prospěch Němectva.

Tu ani Schmerling, ani Giskra, an Herbst, ani Beust, ani Auersperg, ani Lasser, ani Clary nemívali úzkoprsých ohledů a rozpakův, nýbrž oktrojovali proti nám přes všechny diplomy a reskripty co- koliv se jim zráčilo: nejnespravedli- vější volební řády, nejcentra- lističtější novoty a výminečné zákony, až bůh bránii, — až dovršena po- sléze smělost ta 17. října m. r. oktro- jírkou Clarovou a Kindingrovou, nařizu- jící proti platným zákonům němčinu za vnitřní úřadní jazyk všem státním úřadům v Čechách a na Moravě. — Afe když to nyní má za následek při rozeně kruton ústavní, parlamentní a státní krisi v Cislajtanii, — tu najednou nen možno vyvětiti se z ní mocí vládní. tu najednou se »nemůže« více nikdy »oktrojovat« obnovení platnosti práva a zákona z 8. dubna 1848 základního článku ústavy 19. nýbrž doufá se, že »Češi si dají domluvami šlechty, Poláků a Tyroláků konečně přece jen říci a upustí od své obstrukce aspoň proti státnímu rozpočtu a investicím.

V liché, ničím neopodstatněné této na- ději chce prý vláda počátkem října znova svolati poslaneckou sněmovnu cislajtánskou sku poslednímu pokusu«. Spekuluje a doufá patrně, že Poláci a Tyrolané nám po- hrozí svým věčným hněvem, nepřestaneme-l my Čechové se svou obstrukcí, my pakže se té trudné perspektivy ohromné levičácké, polské a klerikální většiny proti sobě tak uleknem, že raději zahodíme flintu obstrukční do žita. »Avšak,« táže se sama úhlavní ne- přítelkyně našeho národa: kdeže má vláda Körbrova pro tento svůj bláhovy optimism nejmenší ho věcného důvodu? Slíbili jí to čeští poslanci? Slíbil jí to kde český lid?! Nikdy a nikde. »Za minulého zasedání parlamentu Čechové nesčíslněkrát prohlásili, že budou činnost rajchsrátu potud mařit, pokud se jim nedostane za zrušení jazykových nařízení satisfakce. A poněvadž jim toho zadostučinění vláda nedala, proto rozbili říšskou radu. Nuže, hodlá jim vláda Körbrova toho zadostučinění snad dnes dáti? A ne-li, jak může se potom domní- vat, že Cechové od tehdejšího a odtud na četných táborech voličských znova pro- hlášeného stanoviska svého ustoupí Mluvilo se o tom, že vláda chce své jazykové předlohy předělat, aby se s nimi Češi jako Němci smířili. Ale kterak to možno, když Češi potrají v pamětním spisu svých poslanců samy zásady těch předloh vládních, trvajíce na starém svém stanovisku rovnoprávnosti všeobecné.

Či snad doufá vláda, že se dají Češi odlákat od obstrukce vábničkou Polákův a Tyrolanů zvoucích je k návratu do staré pravice? Dejme tomu, ze by se tak slalo — stane se obnovením staré pra- vice rajchsrůt způsobilým ku práci? »Nikdy ne!« hrozí Körbrovi » Neue Freie Presse«, to prý by znamenalo jen zpáčení věcí ku počátku krise, t. j. pak by opět Němci spustili obstrukční mu- ziku. Ať si tedy vláda nečiní daremných illusí. »Musil by se státi zázrak, musily by růsti fíky na trní, kdyby se tato poslanecká sněmovna měla opět státi schopnou života a práce.« — A proto zní pojednou dnes heslo německých levičákův: »Nesvolá- vejte více tohoto skrz na skr ztrouchnilého parlamentu, nýbrž rozpusťte jej a odvolejte se k vo- ličůmle Do včíra ještě němečtí levičáci pevně doufali, že se vládě Körbrově podaří »pře- sunouti síly a moc stran«, — t.j zjednati levičákům většinu komandová- ním Polákův a klerikálů ku sběhnutí na levo: ale dnes patrně už dostali vítr, že se to vládě Körbrově nepodařilo a proto tedy: Pryč s tímto mizerným parlamentem, vypište volby a zkuste to s novým !« — Pro- tivy se stýkají! Po dlouhé době můžeme tentokrát zase jednou s jedním přáním na- šich německých odpůrcův souhlasit. Ano, staň se, pravíme i my po zralém uvážení. Když již nemůže a nemůže vláda Körbrova dostat oči, když nechce s vo- lati sněm království českéhoa pokusiti se na něm poctivě o vy- rovnání s národem českým, necho aspoň pošle ten nynější parlament vídeňský ke všem dasům a poskytne národům příleži- tost, aby volbami svými promlu- vili a protestovali proti základní té příčině všeho zla i proti ná- rodomornému systému centrali- stickemu a germanisačnímu vola- jíce po konstituantě, po změně ústavy ve smyslu federačním, jako po jedi- ném východišti z nynější bídy a spoustyl

Politické zprávy domácí. V Praze, 13. srpna. (Podzimní pro- gram dra. Körbra.) Uherská korrespon- denční kancelář zasilá dnes do světa překvapu- jící zprávu, že dr. Körber má už program a to hned čtverý najednou. Předložil prý nedávno pa- novníku čtyři alternativy, jak by se daly urov- nati poměry v Rakousku. Prvá alternativa týká se prý svolání říšské rady; druhá se- stavena pro případ rozpuštění říšské rady; třetí pojednává o jednacím pořadu k za- bezpečení většiny a čtvrtá obsahuje návrh par- lamentní většiny, vzešlé ze státních stran, jejíž hlavní zásadou má býti hájení státních zájmů za všech poměrů. Panovník má se rozhodnouti pro některou z těchto čtyř alternativ a vláda má prý pro každý z těchto čtyř případů pro- gram úplně vypracovaný. Co pak se týče ja- zykové otázky, hodlá prý dr. Körber v podzimním zasedání říšské rady učiniti zcela nové návrhy. V kruzích rakouských nikdosi prý netají, že podzim může přinésti veliké, hlu- boko zasahující změny, při nichž o táz ka

dělnosti parlamentu bude hráti jen podřizenou úlohu. V Praze, 13. srpna. (Změna ústavy neb absolutismus.) »Agram. Tagblatt« oliskuje dopis, zaslaný mu z Vídně, v němžs mluví o nynější rakouské krisi. Pisatel tvrdí, že krise se přiostřila již na tolik, že stanula před rozhodnutím: buď změna ústavy neb absolutismus Žádný z prostředků, jichž se užívalo od zave dení dualismu v roce 1867 na uklízení chro- nické parlamentní bídy v Rakousku, již ne účinkuje. Neběžiť nyní o krisi ministerskou nebo o krisi většiny, nýbrž o krisi ústavní, o kris parlamentu. Slovem, naslává soumrak parla mentu. Jazykové spory nedají se nyní ukliditi, po něvadž jazykový zákon, jenž by spory učini nemožnými, dal by se utvořiti jedině za svor- ného spolupůsobení všech rakouských národ- ností, na což není pomýšlení. Bez uklizení ja zykových sporů nemůže se však parlament stát dělným, poněvadž se nikdy nezmůže na jedno litou k práci způsobilou většinu. Nepomůže ani rozpuštění parlamentu, poněvadž z nových voleb vyšlo by ještě více radikálních poslanců, než je jich ve sněmovně nyní. »Tak se mají parla- mentní poměry v Rakousku — pokračuje pi- satel. Stůněme na nezhojitelnou parlamentn chorobu; parlamentní stroj není s to vyřídi nejnutnější věci, zejmena uherské vyrovnání jež ve své nynější formě selkává se stále s větším odporem. Proto stojí Rakousko nynl na rozcestí: buď v před k národně autonomní říšské ústavě s všeobecným, rovným a přimým hlasovacím právem pro všechny zastupitelské sbory v celé rakouské monarchii, aneb — abso lutismus! Buď svobodu všem, anebo všem otroctví — nic třetího není možno.«

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 14. srpna. Otázka válečné náhrady od Číny V některých časopisech vyskytla se olázka, kdo zaplatí náhradu za škody, jichž Evropané utrpěli v Číně za nynějšího povstání. Učiněny návrhy, aby se žádala peněžitá náhrada nejen za zničený majetek příslušníků evropských, nýbrž i za zničené životy, také za životy členů diplomatického sboru. »Nov. Vremja« vyslovuje se proti takovému návrhu. »Zač — prý — možno žádati náhradu peněžitou? Ovšem za každou hmotnou škodu, učiněnou cizím pod daným. Také za povražděné cizí poddané, poku jsou to osoby soukromé, bude činská vláda nu cena dáti náhradu ve způrobě zabezpečení osi- řelých rodin oněch cizích poddaných. Možno-i však činiti týž požadavek, jak se tu a tam na- vrhuje, také vzhledem k zahynulým cizincům kteři byli ve státní službě své vlády a byli tedy úřadnímu zmocněnci a představiteli této vlády v Čině? Rozumí se, že ne. Ba řekněme více: podobný požadavek snížil by nade vš pochybnost vážnost cizinců v očich Číňanů. Zahynul-li který úřadník neb člen jeho rodiny v době, kdy vykonával svou povinnost v Čině. jest jisto, že jeho vláda se postará o bu doucnost jeho rodiny. Co by si vžak pomyslíl Číňané o »bursovní« civilisaci evropské, kdyby vlády počaly odhadovati životy svých vyslanců. sekretářů atd. na peníze? Takový »obchods s Čínou nesmí provozovati zejmena Rusko, spoutané s Čínou více, než kterýkoli jiný stát a jež by následky takového obchodu pocítil ovšem dřive, než státy jiné.«

Osvobození Charbinu. Petrohradské lisly potvrzují, že pomocná vojska generála Sacharova a plukovníka Denisova dorazila skoro současn do Charbina a tím odstranila obavy o tamní ru- skou osadu. Generál Sacharov po dobytí města Saň Sinu nenarazil na odpor, až nedaleko sa- mého Charbina při ústí řeky Chulan-che. Po krátkém boji, po němž Číňané se rozprchli. vtáhl do Charbina a druhého dne (4. srpna) odbyl slavnostní přehlídku vojska na počest ovdovělé carové Marie Feodorovny, jejíž svátel byl toho dne. Večer téhož dne dorazil do Char- bina oddíl vojska gen. Čičagova, vedený plukov- níkem Denisovem. Oddíl tento oddělil se od ko- lony Čičagova v Mudanezianu dne 25. červenee a rychlými pochody, až 40 verst za den, došel ke stanici Ažeche, kamž mu byli z Charbin vyslány vstříe dvě sotně kozáků. Naučení, jehož se Číňanům dostalo v této krajině u pevnost Chunčunu a Echo, působilo tak, že se oddí plukovnika Denisova nesetkal s odporem an u města Ninguty a za celý desetidenní pocho utrpěl ztrátu jen jediného kozáka.

K útoku na perského šacha. O chování se útočníka Salsona u pluku podává zprávy následující dopis plukovníka de Montmorina: »Oznamuji vám, že Salson přistoupil ku praporu r. 1895, odbyv si napřed trest, k ně muž byl odsouzen pro rozšiřování anarchisti ckých (?) zásad. Následujícího roku přešel ku pěšímu pra poru stoosmému, kdež se vyznamenával dobrým chováním a výcvikem vojenským. Sloužil tak horlivě, že byl jmenován vojí nem prvé třídy a později desátníkem. V této hodnosti byl vždy klidný, sprave dlivý, nestranný a svou pevnosti vůle dodělal se u svých podřízených poslušnosti a vážnosti. Po celý čas své služby vojenské jevil litost nad minulostí a snahu navrátiti se opět na do- brou cestu. De Montmorin.« Výšetřující soudce vyslechl též Augustinu C., milenku Salsonovu. Augustina C. jest vdov se dvěma dětmi. Poněvadž nesdílela společnou domácnost se Salsonem, neví nic o jeho zámě- rech. Byla vůbec velmi mlčelivá. Salsonovo shledání se s milenkou nebylo provázeno ostatně žádným projevem vzájemné

sympatie. Milenka jeho pouze prohodila, že jej shledává poněkud hubenějším než dříve. Příčinou toho jsou snad rány, jež ve vřavě po nezdařeném attentátu obdržel a veliké roz- čilení, ve kterém se od zatčení svého stále na- lezá a které odňalo prý mu úplně chu k jídlu. Předkové Viléma II. Bielefeldskou řeč německého císaře kriti suje ostře v říši »bázně boží a dobrých mravů« vycházející »Valerland« mnichovský. Nemůže pochopiti prý, že Vilém II. tak málo vyzná se v dějinách Německa a že měl učitele tak špatně informované, kdyžtě mohl líčiti »velkého kur- firsta« (braniborského) Bedřicha Viléma jako prv- ního zakladatele námořní moci německéa vzor svůj, jehož sny, jemu, Vilému II., bude lze přivésti k splnění. »Vaterland« připominá, že kurfirstovo toto první »vojenské námořnictvo« brzy rozpadlo se — také získané »osady« v Africe musily býti brzy prodány Holandsku — »kdyžtě jednotlivé lodi námořnictva toho vyváděly na širém moři manévry, které už tento- kráte označovány byly za námořní lupičstvo.« Nad to »Vaterland« připomíná. že »velký kurfirst«, Vilémem II. velebený, »by v pevném žoldu krále francouzského Ludvíka XIV. a že jako vasal, podporoval úklady jeho proti Německu, ačkoliv byl přísahal, že konati bude povinnosti k německé vlasti . . « »Vaterland« zaznamenává však, že také při jiných řečích Viléma II., v nichž vele bi toho a onoho předka svého, přihodily se mu podobné — malheury. Mnichovský list pozna menává tu doslovně:

»Skorem veškeré řeči císaře Viléma I mají tutéž chybu: dějinné pravdy nekryjí se se s nimi. Tak na příklad jistě veliký skeptika popírač boha Bedřich II., přítel Voltairův, byl by propukl v nevěrecký smích, kdyby byl slyšel jak přezván jest »náměstkem božím«, synovec jeho Bedřich Vilém II. byl mravně úpl ně korumpován a Bedřich Vilém I byl slabá třtina beze vší iniciativy, loutka v rukou cara; nástupce jeho Bedřicha Viléma IV. zbavila na štěstí smrt muk duševní tem noty, když byl i po první dobu vlády svése ukázal býti panovníkem bez všeliké pevné vůl a bez samostatnosti, a také životopisec Víléma I kterýžto suverén zván býti má (na povel Vi- léma II. Pozn. rod.) Velikým, bude musi klásti velikou váhu na to, jak u to- hoto knížete hohenzollerské h slova a ujišťování neodpovídaly nikterak činům, jež po nich násle dovaly. To jsou jen jednotlivá knížata z rodu Hohenzollerův, o nichž objektivní, všeho byzan- tinství prosté výzkumy dějepisné pronesly úsudek jenž v nejpodstatnějších částech úsudku císaře Viléma II. přímo od poruje.« Pokuta za sběhnutí od praporu. Po- ručík Glöckner od 3. saského dělostřeleckého pluku sběhl od praporu a byl odsouzen za to k 2000 marek pokuty. Vojáky prosté, sběhnou-l od praporu, posllají v Sasku na leta na pevnost.

Valné shromáždění české lesnické jednoty v Ústí nad Orlici, spojené s vycházkou do lesů panství lan škrounského. (Od zvl. zpravodaje »Nár. Listů«.) V Ústí nad Orl., 13. srpna. nne Vycházce dnešní do revíru libchavského, jíž zúčastnilo se na osm set účastníků sjezdu a hostí, přála nebesa plnou mérou. Nemohlo býti pohody příznivější a také od prvého kroku do rozsáhlých hvozdů tamních zavládla ve společnosti lesníků a přítomných přátel mysli- vosti a lesa, mezi nimiž nalezali se též zá- stupci měst, majících v majetku svém lesy. jako Písku, Rokycan, Lanškrouna a šlechty jakožto držitele převážné části hvozdů českých přítomni byli zejmena kn. Karel Sehwarze berg, princ dr. Bedřich Schwarzenberg hr. dr. Bedř. Deym, hr. Leop. z Kolovrat, hr. K. M. Zedtwitz, hr. Nostie-Rinek, hr Haugwitz, jakožto zástupce dolnorakouského lesniekého spolku, šl. Salis ch, v zastoupení lesnických spolků prusko-slezského a saského. Z dalších funkcionářů uvádíme pp. E. Ma ce- na uera a Dostála v zastoupení českého odboru rady zemědělské a pp. Žedrych a insp. dra. Sitenského jako zástupce ústřední hospodářské společhostí. Odjezd z Ústí odbyl se přesně dle stano- veného pořádku. Krátce po půl osmě dorazila společnost zvláštním vlakem severozápadní dráhy až k stanici Černovíru, kde již očekávána byla obecenstvem s hudbou ústeckou. O něco dále vítala výpravu slavobrána, vyzdobena barvami lichtenštejnskými, s přiměřeným latinským ná- pisem.

Zde uvital jmenem svého knížete účast- níky liechtensteinský rada Wiehl z Olomuce. Pravil, že Jeho Jasnost, kníže Liechtenstein by potěšen rozhodnutím České lesnické jednoty aby při letošním valném shromáždění navštíveny byly jeho lesy ústecké a že klade značnou váhu na kompetentní úsudek návštěvníků o zdejším hospodářství lesním. Ač nemohu, praví řečník uvítati vás zde v pralese, ač jen obyčejné po- měry hospodářské zde shledáte, mohu vás ubezpečiti, že já i spolupracovnici moji se při- čiňujeme, při konservativní lesní správě o ra- cionální hospodářství, o to, aby poklad nám svěřený byl zachován i rozmnožen. Jestli jsme volili správnou cestu k tomu cíli, nechť roz- hodnou páni účastníci, jimž provolávám »loveův zdar!« — Řeč tato pronesena byla po něme- cku a po česku. V drobném prodejit zanní čísle o sebě . . . za s odpolední . . . na zb Ve Hlíalkách na venkově ranní č1slo. . . . . . odpolední . . . . . . . . Bb Inserá ty platí se hotově napřee Fřešplsceni a ineszty psijimá sdmlsl- strace v Marianské ulicí č, 3. Tam nachénsjt se tk redstee- tskárna n ezpečisa „Márodnica Listá“ Iiukopisy se nevrnesii

K slovům těm jmenem České lesnické jednoty odpověděl princ dr. Bedřich ze Schwarzenbergů, z prvu česky. Žádal, aby knížeti Liechtensteinovi za prokázanou ochotu vysloveny byly díky. Návštěva těchto hvozdů, rozsáhlá opatření, jež učiněna byla za tím účelem, a vlidnost i pohostinnost obyva- telstva města Ústí způsobí, že utkvi nám tento výlet navždy v milé paměti. Po německu obrátil se řečník se slovy uznání k lesnímu radovi Wiehlovi a ke všem, kdož při správě lesů úste- ckých spolupůsobí. Projevil přání, aby lesy, klenot království, jako důležitá část národního našeho jmění, byly zachovány a provolal po česku »slávu« knížeti Liechtensteinovi. Nemělo by účinku, kdybychom do podrob- nosti vyličovali zde postup exkurse. Jen všeobecně budiž poznamenáno, že trvale déle čtyř hodin, a že účastníci nabyli přesvědčení, v němž utvr- zovali nás četní odborní znalci, že lesní hospo- dářství zdejší nalezá se na vysokém stupni, že učiněny byly za příčinou sjezdu rozsáhlé a ná- kladné připravy, tak na př. že razeny nové cesty, kteréž arci zůstanou i pro budoucnost, a značí trvalou melioraci lesního hospodářství.

Lze říci, že z dosavadních exkursí České les- nické jednoty tato byla nejinstruktivnější, proto, poněvadž nejen že celá lesní rozlo ha byla pře- hledně označena, ale že byly na tabulích na- psány i velmi podrobné poznámky, k nimž druhdy družily se i tak podrobné ukázky, že lesy místy měly tvářnost vlastně jakési lesnické výstavy. Z jednotlivostí — uveřejnili jsme dříve již rozhled po revíru libchavském — uvá- díme ještě, že odborníky velice zajímala ze- jmena vzorná školka, v níž znázorněny byly účinky různého hnojení na vzrůst stromků atd. Nad »Havlíčkovou studánkou«, velmi utěšeným místečkem, zasazena byla na paměť letošní vy- cházky České lesnické jednoty lipa; opatřena jest zábradlím a kamenem, s označením v ja- zyce německém a českém. Výprava, jež rozdělila se během pochodu v několik proudů, sešla se u rozsáhlého pavil- lonu za účelem tím vkusně zbudovaného, po- blíže zščenin hradu lanšperského, pod obrovi- tými snírky, jichž koruny stínily zároveň nad rozsáhlou improvisovanou restaurací. Veškeré stoly zaujaty byly záhy členy výpravy; napořád znamenité, otužilé zjevy lesníků, v kroji, jakož i četní hosté z města. Zde koncertovala i měst- ská hudba a postaráno bylo o hojné pohostění. S výše pavillonu pronášeny byly některé přípitky. Tak zejmena kníže K. ze Schwar- zenbergu pronesl toast mocnáři, vzpomenuv nadeházejících sedmdesátiletých jeho narozenin. Připil dále pánu lesů ústeckých, jakož i hosti- telům, městu Ústí. Řeč promluvil německy česky; při objevení se uvítán byl hlučným vo- láním »slávy« a »na zdar«.

Starosta města Ústí p. MUDr. Viclen vzdal díky řečníku předchozímu za vlídná slova uznání a připil mu jakožto předse dovi České lesnické jednoty a zároveň zástupci české hi- storické šlechty. Hrabě M. Zedtwitz uvítal vřele zástupee cizích lesnických spolků, kteří za hranicemi vlasti naší šíří správný úsudek o pokročilosti českého lesnictví. Jmenem jich odpověděl hr. Haugwitz z Dolních Rakous, jenž vzpomenul starých přátelských styků jed- not české s dolnorakouskou a poukázal k. České lesnické jednotě jakožto vzoru podobným spol- kům jiným, a šl. Salisch, jenž jmenem lesnických spolků prusko-slezského a saského pronesl české jednotě zdravici. Hrabě dr. Deym, uvítán velice sympaticky zmínil se o tom, že popřáno bylo účastnictvu vychůzky shlédnouti krásnou část milé naši vlasti, porosty a hvozdy starobylého našeho krá- lovství, o jichž zdárné prospívání zásluh získal si nemalých lesní personál, jemuž řečník vy- slovuje plné uznání. — Insp. dr. Sitenský promluvil slovo o vzácné shodě, která zavládá při schůzích lesnické jednoty a projevil přání, aby mír v českém krásném krají vždy zavládal.

Pan R. Dvořáček z Pisku konstatoval plný zdar vycházky a připil paním a dívkám. Lesni rada Wiehl zmínil se skromně o tom, že lesní personál konal jen svou povinnost přiči- ňuje se o zdar lesů sobě svěřených; řid. pan Zeiner připil zástupcům šlechtických rodin; továrník p. Kučera vrátiv se poznovu k slovům proneseným o smíru mezi národy, po- ukazoval k přátelské ochotě a vlídnosti s jakou obyvatelstvo ústecké uvítalo hosty dnešního shromáždění České lesnické jednoty bez rozdílu národnosti. Uvedl, že my Čechové domáháme se jen uznání plného svého rovného práva,a žádal přítomné zástupce historické šlechty, aby toto stanovisko českého lidu, poznovu osvědčené, tlumočila na oněch místech, která jsou jim při- stupna, a kam snad nedolehá hlas lidu. — Projev tento přijat byl s hlučným souhlasem posluchačstva. Slova jednotlivých řečníků byla provázena hudebními produkcemi; připitek kn. Liechtensteinovi liechtensteinskou hymnou. — Lesní kontrolor p. Heirovský (něm.) připil srdečnému přátelství mezi lesníky bez rozdílua když byl kn. Karel ze Schwarzenbergu několika vlidnými slovy znovu poukázal k zá- sluhám mužů, kteří o lesy zdejší se zasloužili, následovala další vycházka do zbývající k pro- hlédnuti určené části revíru. Vydané tiskem po- můcky přišly účastníkům exkurse velice vhod kromě toho, jak výše řečeno, postaráno bylo o všestranné vysvětlení nápisy a jinými ozna- čeními. Město Ústí n. O. ozdobeno jest bohatě prapory barev národních, částečně i rodu liechten- steinského, žlutočervené. Dobře postaráno bylo o ubytování přečetných hosti, takže v každém ohledu zavládá plný pořádek. Vydán též tištěný seznam účastnictva. V úterý ráno zahájeno bude rokování; koná se schůze členů lesnické jed- noty a po té valná hromada.