1
masthead
Ročník XXXXVIi.
2
masthead
V Praze, v úterý 23. dubna 1907.
Praha
4
article
Na rannt a odpol. Iisty
předplscí sa
v Praze v admínistraei
na měžeí
na čtrrt leta
s dvějí donkškou
na měsíe
ns rivit late
kok
va nlislkách: 2 K 20k
na nělíc
Peštont
n etrrt lata . . . . 9 K e0h
s drojí zásilko
na pikeíe
Praha
5
article
nv t. . . . kei
6
title
Dnašni čislo pre Prahu le o 10 stranách.
Dnašni čislo pre Praha le
7
article
O úkolech budoucí říšské rady
O úkolech budoucí říšské rady
a významu voleb.
(Řeč posl. dra. Herolda, proslovená ve schůzi
Polnického klubu na Král. Vinohradech dne
22. dubna 1907.)
Národ český nalézá se před vážným roz
hodnutím, jaké mu nebylo učiníti od dlouhých
Za změněných poměrů vykonávají nejširš
vrstvy našeho národa poprve volební své právo
aby rozhodovaly o osudech budoucí politiky
české.
Rozčilení na straně jedné, nejistota a obavy
na straně druhé, a jakási všeobecná nedntkl
vost jest typickým znamením nynější předvoleb
ní doby a dokazuje jen, že lid, třebas ne jasně
přece instinktivně ví a cíti, že v budoucí době
vývo, věcí politických od samého základu bude
přetvořen.
V takové chvíli vážné a důležité jest po
vinností všech, jimž na budoucích osudech ná-
roda záleží, aby klidně a pevně hleděli budoue-
nosti vstříc, aby uvažovali a odvažovali veškere
poměry a zodpověděli si nejnaléhavější otázky
způsobem nikoliv agitačním, nýbrž vážným
době odpovídajícím.
Víme, že vídeňský parlament v nové formě
sestoupí se jakožto zákonodárný činitel a poli-
tieký faktor k nové činnosti. Nový život a nové
osoby přijdou do parlamentu vídeňského, avšak
nezůstane pouze při změně osob, nýbrž z voleb-
ního proudění s nově zvolenými vniknou do
parlamentu nové myšlenky a nové cíle.
Demokratický podklad volebních řádů ještě
sám s sebou není vítězstvím demokratické my-
šlenky. Dějiny nás učí, že velice často vítězstvi
ideí svobodomyslných a demokratických nezna-
menalo ještě, že také tyto idee lidové ovládaj
sbor zákonodárný a politiekou moc z tohoto ví-
tězství rzešlou.
Herold
Král
8
article
Úkol moderní politiky lidové musí tudíž
směřovati k tomu, aby nové právo nejširšíei
vrstev lidových stalo se také pramenem štěst
lidu a původcem nové šťastnější doby. Denn
šum a ruch a okamžité oběti i chvilkových zá-
pasů odvracují namnoze pozornost velikých mas
od věci a velice zhusta nezvyklost zbraní sebe
lepšícl poraní zápasníka.
Musíme tudiž míti jasno o tom, jaké úkolý
čekají vídeňský parlament, jaké úkoly od něho
očekává český národ a jaké že jsou nejlepši pro-
stfedky, aby nová doba byla dobou šťastnoua
utěsenou.
Charakteristickou známkou dvscátého sto
letí jest otázka sociálni. Nikoliv v onom úzkém
rámei, do jakého namnoze vtěsnati chtějí poli-
tické strany otázku sociální jako politický pro-
gram. Dnes naopak jedná se o důležitý hospo-
dářský problém celé společnosti lidské, všech
její vrstev a tříd, ano o základní problém cel
společnosti národní i státní. Pocit
potřeby rozřešení tohoto problému jest ovšem
větši u těch, jimž osud nedopřál štěstí samo-
statně zabezpečené nospodářské existence. Prote
ve vrstvách hospodářsky slabších volání po soci-
álních reformách jest větší a intensivnější, než
ve vrstvách ostatních. Avšak sociální reformy
nejsou a nesměji býti, mají-li se státi nejen pro-
spěchem jednotlivce, nýbrž i prospěchem celku
pouze požadavkem jednostranným a nesmí také
jednostranně býti řešeny
Každá reforma sociální, každý úkon zá-
konodárství v oboru otázek národohospodár
ských a finaněních, každý krok, směřujíeí
k opravení společenských poměrů, každá snaha
o zavedení rových zařízení státních a ochran
ných na zachování každého jednotlivce, jakožto
člověka stejně oprávněného, zasahuje neobyčej-
ným způsobem do ústrojí celé naší společnosti
vůbec. Jest společnost lidská v hospodářském
sociálním smyslu ústrojím velice složitým a
dob.
Prot
9
article
komplikovaným. Ústrojí toto však může míti
pravidelný pohyb, pakliže každá část tohoto
ústroji plní určitě vytknutý úkol. Změní-li se
ukol i jedné jen častice tohoto ústrojí, má to
podstatný vliv na celé ostatní zřízení. Každá
oprava, sebe důvodnější a naléhavější, znamená
poruchu ve zřízení společenském a není-li pro-
vedena se zřetelem na harmonický celek tohoto
ústrojí, není opravou, nýbrž pošk-
zenim celého zřízení, i všech jeh
částí. (Výbornč.)
Proto právě sociální politika musť řešit
všechny problémy hospodářské a společenské s
zřetelem nejenom na potřeby jednotlivců a jed-
notlivých vrstev, nýbrž na soulad celku, nema-
nastati na místě harmonického spolku v zá-
jemný zápas a ničivá činnost jedno
tlivých částí na škodu vlastní i ostatních.
10
article
Má-li tudíž budoucí říšská rada přikročite
opravdu a vážně ku provedení velikých sociál-
ních reforem, může tak učiniti jen tenkráte s pro
spěchem, když práce ta vykonána bude sou
stavně, když duch, který ji bude ovládati, bude
duchem celku, duchem snášelivosti a součin
nosti, a když ti, kteří budou povoláni ku prová
dění těchto sociálních reforem a ku řešení otá
zek národohospodářských, budou opanováni ne.
jenom odporem oproti všem hospodářským uti
skovatelům a vřelým přáním každému pomoc
co nejlépe a nejvydatněji, nýbrž když budou
vyzbrojeni také velikými vědo
mostmi národohespodářskými a
pronikavým studiem všech pomě-
rů společenských, bez kterýchž to
vlastností správné řešení těcht
otázek není možné. (Souhlas.)
A jak široké pole jeví se v tomto směru
činnosti naší. Práce lidská jest tak mnohotvárna
a společenské vrstvení tak různé a t. k složité
že pouhým heslem, anebo politiekým projevem
otázky tyto řešiti nelze. První podmínkou řešení
těchto otázek jest, aby vycházelo se od pod-
staty člověka, jeho osobitosti a tvůrč
jeho síly. Proto jest třeba zodpovědětisi
otázku, zdali stavba sociálních reforem má býti
položena jedině a pouze na základ celé společ-
nosti lidské, anebo má-li při téte stavbě o sob-
no st každého člověka jako hospo-
dařského činitele býti zacho vána
číli jasné řečeno, mají-li se díti sociálm reformy
jedině a pouze pomoci váhy státní moc.
anebo má-li i pro budouenost zachována být
o sobitost každého jednotlivce, jakozt
oprávněného činitele. (Výborně.)
11
article
Víme dobře, že tak zvaný státní socialis mu
vychází z názoru, jakoby bylo povinností státní
společnosti postarati se o každého jednotliv
ce, ve všech fásích jeho vývoje. Takovýto stát
ní socialismus ovšem na první pohled jest
mnohoslibný Každý spolehnouti by se mohl na
to, že stát jest k tomu, aby postaral se o jeho
výchovu, o rozvoj duševních i mravních jeho
schopností, o zabezepčení jeho zdravi, o poskyt-
nutí možnosti ku práci, o trvalé zabezpečení vý-
dělku a potřebného důchodu, o zabezpečení pro
případ neschopnosti ku práci, nemoci, stáří atd
Tato myšlenka jest sice velmi ideální a zamlou
vá se každému, kdo dále o důsledcích všeho
toho nepřemýšlí. Vychází theorie tato však
z předpokladů naprosto nesprávných. Předpo-
klady ty spočívají v tom, že každý jednotlivec
znamená pro společnost lidskou stejno u po-
tenci mravní, hospodářskou i tvů
čí. Kdyby však tato myšlenka do krajnosti měla
býti provedena, stala by se v okamžiku ne-
možnou. Právě různost tvůrčí síly samostat
ného lidského ducha jest především onou vlast
ností, která člověka nad jiné tvory povznáši
Rozmanitost duševní činn stiu
jednotlivých lidí, osobní snaha vynikno ui
a dobýti zvláštního postavení jest
bybnou silou lidské činnosti a velké ony skut-
ky kulturní, které v jednotlivých národech
jednotlivei byly vykonány a staly se směrodat-
nými pro celý rozvoj národní, jedině děke-
vati lze této osobitosti lidské čin
nosti, tomu, že každé individuum samo sobě
musí vydobýti určitou posici společenskou a ho
spodářskou, chce-li zabezpečiti si postavení vý
hodnější, než jest postavení druhého. (Výborně.
12
article
A proto se mně zdá, že problém budoucíh
řešení sociální otázky spočívá v nalezení šťast
ného onoho prostředí mezi tak zvaným indi
vidualismem, t. j. mezi ochranou o so by
každého jednollivce, mezi právem této osoby dle
vlastních sil a schopnosti, dle přičinlivosti a dle
práce zjednati si postavení ve společnosti li-
ské a mezi povinnosti celku, aby těm
jichž výchova, anebo mravní i duševní síly
anebo dokonce jichž nedostatek síly fysické jin
znemožňuje vlastním úsilím zjednati si postaven
důstojné člověka. (Souhlas.)
S tohoto stanoviska pak musejí býti řešeny
veškeré sociální otázky. A tu jest hned patrno
že k řešer těchto otázek nestačí pouze dobr
vůle, pouze opakování určitých postulátů, ny
brž že k tomu jest zapotřebí hlubokých
pronikavých vědomostí národo
hospodářských a znalosti slože
lidské společnosti. (Výborrě!)
Rovněž tak, jako otázky sociální nemohou
býti řešeny dle jednostranných názorů, jestto
i s otázkami národohospodářskými.
Výborr
13
article
Každý chybný krok v zákonodárství v této věci
znamená trvalé poškození a poškozování celých
vrstev našeho národa. Ať se jedná o řešeni otá-
zek finančních, resp o reformu berní, at
jedná se o smlouvy cbchodní se státy
sousedními, ať se jedná o železnice
a komunikační prostředky, necht
se jedná o zákonodárství na ochranu vý-
roby a lidské práce, při všech těchto
otázkách každé řešení, které vyhovuje nahodi-
lému, okamžitému přání, ba určité agitaci poli-
tické i stavovské, jest řešení nedokonalé, ale tako
národohospodářsky nešťastné; nikdy se nesmí
zapomínati, že určitá úleva na straně
jedné znemená stížení na stran
druhé, že ochrana poskytnutá zde
znamená obmezení onde, že zvý
šené právo jednoho zvýší povin-
nosti druhého. Každý výdaj státní nen
pouze účelné vynaložení peněz k určitému pro
spěchu, nýbrž musí miti v zápětí rozmnožení
příjmo.
14
article
Veliké úkoly podporovací a o ch r an-
né na záštitu slabších ukládají ihned povinnost
silnějším, které ovšem nesmí býti nikdy takové
aby zase ti, jimž se povinnosti ukládají, s a m
nevalali po ochrané. Z toho jest patrno
že při všech těchto záležilostech účinek každéh
opatření národohospodářského nemůže býti ř
šen jen s hlediska těch, jimž opatření to přiněst
má prospěch, nýbrž musí řešeno býti i se zřete
lem k těm, na jejichž úkor opatření t
se státi má. (Výborně!)
Tedy i v tomto směru národohospodářské
politiky státní musí nastati vyrovnání a vy
rovnávání takové, které by znamenalo po
vznesení a sesílení hospodářsky slab
5ích, bez újmy a poškození těch, kteří k těmto
hospodářsky slabším posud nenáležejí, rozumí
se bez újmy a poškození takovéhe-
které by tyto hospodářsky silně jš
vrstvy snésti nemohly. Neboť ve vzá-
jemném boji národohospodářském vždycky n
konec rozhodne sila. Každé opatřéní, které smě-
řuje proti jisté hospodářské prevalenci, obyčejně
zastihne ty, které zastihnouti nemá, kdežto ony.
které by zastihnouti mělo, z pravidla nedosáhne
poněvadž přesila jejich hospodářská vždycky do
vede újmu se strany jedné převaliti opětn
na hospodářsky slabšího. (Souhlas.
Uvážíme-li tyto zásady, dospějeme ku po
znáni, že jedině se stanoviska celku řešiti lze
veliké sociální a hospodářské úkoly budoucnosti
a úkonů těchto pro budoucí říšskou radu jes
veliký počet. Budiž mně dovoleno jen někler
z nich vyjmenovati, jimž v nejbližší době bude
musiti pozornost se věnovati.
15
article
Především jest to (prava otázky mzdové
volba šťastných zákonodárných prostředků k ře-
šení poměrů mezi zaměstnavatelem a zaměst-
naným. Společnost lidská již dávno vymanila se
z klamného názoru, že zaměstnavatel jest p-
nem a zaměstnaný jest služebníkem. Soci ál-
ní rovnost mezi oběma dosti hořce vydobý-
vaná, stává se přece poznenáhlu věroukou, o níž
nikdo více nepochybuje. Sociální rovnost ta však
musí býti provedena do všech důsledků. Vyža-
duje-li toho organisace práce, aby někdo
byl zaměstnavatelem a jiný zaměstnaným, vy-
žaduje toho důsledně také, aby zrovna tak, jako
zaměstnaným, také zaměstna zatel ům
poskytnuto bylo zákonné ochrany před každým
rušivým a neodůvodněným poško-
zováním. (Výborně!)
Otázka mzdy v novějším hospodářstv
není jenom otázkou chleba. Otázka mzdy jes
otázkou schopnostikvýrobě s otáz-
kou blahobytu celého národa. Ta
jako na straně jedné mzda musí dosahovati tako-
vé výše, jaká odpovídá časovým potře-
bám zaměstnaných, tak na druhé stran
musí otázka ta řešena býti i se zřetelem k m ož-
nosti konkurence výroby domáe
s výrobou cizí. Proto souvisí tato otázk
mzdy a poměru zaměstnavatele a zaměstnaného
úzce s otázkou rozkvětu našeho průmy slu,
obchodu a živnosti. Zákonodárství musí
těmto směrům lidské činnosti poskytnouti mož-
nost, aby na jedné straně mohly konkurovati
s průmyslem a živnostmi cizími,
ale na druhé strané aby poskytly jak zaměstna
vateli, tak zaměstnarci náležitých podmínek k
šťastné hospodářské existenci.
16
article
Nesmíme zapomínati, že průmysl, ob-
chod a živnosti budou moci vyplniti po-
vinnosti své sociální vůči zaměstnaným v pln
míře, když podpůrná akce státu těm-
to čkonům lidské prácc popíeje
možnosti co největšího a nejlep-
šího rozvoje. Zachování obchodu, průmy-
slu a živností, ano zvýšený jejich rezkvět, jes
první podmínkou pro plnění soci-
álních úkolů naproti dělnictyu
zaměstnaným. Hynoucí obchod a prů-
mysl, zkomírající živnosti přestanou býti prame-
nem pro zvýšenou hodnotu práce zaměst
naných, zrovna tak, jako nedoceněná práce těch-
to přestane býti pomocníkem na rozkvětu
celkovém. Proto veledůležitým bude pro bu-
doucí sbory zákonodárné, aby bedlivě toho bylo
hleděno, by při smlouvách obchodních a při zá-
konodárství živnostenském a ochrannén
cbehod a průmysl, jakož i živnost
dodělaly se co největšího rozkvě
tu, a aby tim poskytnuta byla záruka možnost
ku povznesení dělnictva a zaměstnaných a je
jich hospodářského sesílení. (Výborně, potlesk.
17
article
S tím ale souvisí také nezbytná úloha státn
moci, aby podporována byla společenstva a asso-
cince hospodářské, které sloučením hospo-
dářsky slabších vmohutnějši celek, učin
výrobní vrstvy naše způsobilými pro náležitou
hospodářskou konkurenci. V tomto směru však
bude dobře vážně a objektivně uvažovati, zdali
ve všech případech jest prostředkem
racionálním k takovéto asociaci společnost nu-
titi, aneb zdali by v této příčině volnost roz-
hodování každého jednotlivce nebyla již zárukou
pro horlivější a vydatnější jeh
činnost. (Výborně!)
Vůbec zdá se mně, že úkolem zákonodár
ství především by mělo býti aby v každém jed-
notlivci již jeho hospodářským vychováním
vzbuzena byla chut k nejpronika věj
ší činnosti, a aby na zostření a horlivé čin-
nosti hospodářské měl každý jednotlivec určitý
zájem. Tím využitkuje se nejenom tyůrč
síla každého jednotlivce, ale i schepnost k vý-
robě v celém národě, tím rozmnožují se vý-
robní statky a tudíž i jmění národ-
n i. (Výborně!)
Řádná úprava peněžnicivi a úvěrnictvi
V drobném proucji:
ranní číslo o sobe
odpoledni
. . . za ž
Ve flislkách na venkově
ranní čislo.
odpoladní-
no.
1 userál
plati se hotově napře
Předplarení a inserty příjímá sámjni-
strane v Marianské ulici č,a.
Tam nacbázeií se též redákce
Uskirna a ezpadice „Národnich Listá“
Rukepisy ss nevraceji.
Národnich
Rukepisa
18
article
nássžilá oirana před každým spekulativním
vykořisťovatelem a umělým znehodnocováním
prostředků výměny, resp. peněz, jest jenom po-
můckou k ustálení hospodářského rozpeětu kaž-
dého jednotlivce. Veliký rozkvět techni-
ckých věd stála vede k tomu, že lidská
síla sama o sobě nestačí ke tvoření nových
bodnel. Vynálezy a všelikeré pokro-
ky technické v oboru lidské výroby však ne-
musejí ještě znamenati znehodnocení
pracovní síly člověka. Lidská práce na-
bývá tím jenom nových forem ulehčují-
cích a urychlujících a úkolem správné, rozumr.é
politiky průmyslové a živnostenské bude, aby
každému bylo umožněno těchto prostředků uží-
vati a aby tudíž každý byl s to, pustiti se s dru-
hým v náležitou bospodářskou soutěž. Podmín-
kou tudíž toho jest, aby vzdělanost vý-
robce a výchova jeho pro práci již
škelami byla pěstována a aby náleži-
tým vývojem školství živnostenského a průmy-
slového každému byla poskytnuta možnost, po-
mocí vědy tvořiti výrobky. Pokusy a počátky,
které v tomto směru zahájilo pokračo-
vací školství, školství průmyslo-
vé a ústavy technolegické, nesmí zu-
stati pouze počátky. Na této cestě musí
společnost pokračovati a stát musí vyhledávati
stále nové prostředky, jak by pomoc technickou
při výrobě zpopularisovalo a učin i
každému výrobei přístupneu. (Vý-
borně!)
Když toto moderní nazírání na rozvoj vý-
roby dostane náležitou formu, pak organi-
sace hospodářská i živnostenská
nabude zcela jiného významu. Jsme
teprve v počátku organisací hospodářských.
Podmín
19
article
Přílis mnoho těchto organisací se byrokra-
tisuje a stávají se organisace ty sdružením
pro zařízení nových úfadních míst, pro po-
dávání dobrých zdání, anebo snad i tlumočeni
určitých přání sdružených osob. Organisace t
však musejí poznenáhla přetvořiti se z pouhých
zařízení parádních a institucí byrokratických n
činorodé faktory pro povznesení lidské výroby
vůbec. (Výborně!)
Ruku v ruce s touto činností na povznesent
průmyslu, obchodu a živností, ano jako pod-
statná část jeho, řešena bude otázka dělnická.
20
article
Nové formy výrobní činnosti, jaké v budoucnosti
se utvoří, musejí sblížiti zaměstnavatele so za-
městnaným a vésti k tomu, aby ti, kteří ku po-
vznesení blahobytu národa jsou povoláni spolu-
působiti, nestáli vedle, nebo dokonce proti
sobě, jakožto nepřátelské moci.
Jaké formy ještě v budouenosti nabude tato
úprava poměrů mezi zaměstnavatelem a zaměst-
naným, nelze říci. Zákonodárství však nutně
bude musiti v této věci hledati takových cest,
které by zachovaly oba tyto činitele
v plné síle, v plném zájmu na spole-
čné práci a v plném souladu při poči-
nání. (Souhlas.)
Další obor sociální a hospodářské činnosti
budoucího parlamentu bude ve všech oněch
krocích, které bych chtěl nazvati subsidi ár-
ní pomocí společnosti státní oproti
osobám práce nesehopným. Nezavi-
něná neschopnost ku práci jest neštěstím, za
kteréž zajisté nikdo nemůžc. Nemoc, znrzačení,
vysílenost a stáři jsou věci, které vždy se bu-
dou opakovati. V těchte směrech zajisté jest po-
vinností společnosti státní poskytnouti pomoci
těm svým členům, kteří svůj pracovní ka-
pitál ve prospěch již vypotřebovali, anebo
které nešťastný osud tohoto prostředku zbavil.
Avšak i zde bude se musiti, má-li ctázka šťastně
rozřešena býti, nastoupiti dvojí cestu. Prvni
cesta jest samostatné zabezpečc vá n
se proti těmto důsledkům podsta-
ty lidské. Druhá cesta vede k nucené mu
zabezpečení a k pomoci celé spo-
lečnosti státní. Otázka pojišťovánís tudiž
pro případ úrazu, nemoci a stáří není tak jedno-
duchou, má-li se aplikovati na všechny
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
žena a politika.
Je stále smutné, že musíme ženu uváděti
v poměru jejím k veřejným zájmům jako něco
nesloučeného a mimo stojícího. Nesplývá s cel
kem a netvoří vnější jeho podstatu. Její vývoj
v něm je stále podminěný tím, že je nejasný
a nepevný.
Celá ta tak zvaná ženská otázka odbývá se
v prostředl nedostatečném, z něhož není vyváz-
nutí pod zírátou důvěry a diplomu. Naše ženské
orgány, naše schůze, naše spolky, všecko má
nátěr dočasné soukromosti a neškodné zábavy
Nikdo se nestará, co ženy píší, mluví, na čem
se usnášejí a o co bojují. To, co dosud bylo
na prospěch ženy dosaženo, nebylo rozhodně
dosaženo kastovním úsilím, ale přirozenou otáz
kou vývoje, který nemohl připustiti, aby zakr
něla polovina lidského elementu tam, kde cely
organism jeho měl schopnost kulturní podnika
vosti. Tak také nemohl zakrněti kterýkoliv dosu
nepovšímnutý společenský úlvar. Dělnictvo, rol-
nictvo atd. Jenže otázka těchto stavů rychle
splynula s politickým i kulturním celkem, pro-
tože nesnažila se jej řešiti mimo něj, jako spole-
čenskou zkomoleninu, jako novotvar a absurd-
nost. Všecky zápasy jednotlivých stavů nabyly
významu politického i kulturního, takže již není
pochybnosti, jak by celek trpěl, kdyby kterýkoli
z nich přestal býti jeho vývojovou silou.
Žena však víc a více bojuje na svou vlastn
pěsť. Její vývoj stal se záležitostí, její určen
v celku — pokusem.
A nejhůře je na tom rozhodně žena střed-
aích vrstev. Žena dělná má jistě v dohledu
všecku možnost, sehopnost, právo, ba přirozenou
zutnost státi se součástkou vývojového hnut
22
article
svého stavu, neboť u ní ženská otázka stává se
vlastně otázkou jen hygienickou a přírodní. Žena
živnostnice i malorolnice tvoří základní kameny
svých vrstev a nemůžeme se diviti, že zájem
jejich o ženskou otázku by mohl vyvinoutis
jen jednostranně a to ještě nejspiš v otázce po-
hlavní volnosti, ačkoliv myslím, že i zde nalezly
již všecku rovnováhu se životem, neboť nemaj
snad ani času dosti přemýšleti a dosti trpěti.
23
article
Zbývá žena středních vrstev. Bytost divn
sensitivní, rozechvělá, neujasněná, kořeny příliš
zachycená, přiliš zodpovědná a přiliš nemohouci
Žena, která se vyvíjí za nejnepříznivějších pod-
mínek v půdě horké a suché, v přítmi neošetřo
vaných sklenníků, kde vše, co je vývojem, stává
se trýzní a vše, co jím není, stává se rozsud-
kem. Nikde snad nebylo tolik bolestí, ale také
tolik touhy, jako právě u žen vrstev měšťáckých
i tenkráte, když toto pojmenování jim dávalo
zas upíralo právo na vývoj a na poslání. Po-
vstaly různé průhledné, vláskovité výhonky.
z nichž živila se secese až do nemožnosti, po
vstávaly novotvary houbovité, naduřelé a ohyzdné
povstávaly odnože, jež zachraňovaly se hledá-
ním půdy příznivější a hledáním světla. Odnože
divoké a bolestné tím, že zapřely mnoho ze
svého původního ženství. A dnešek ženy střed-
ních vrstev je tak chmurný, beznadějný, slo
žený z tolika podivných a různých podmínek
z tolika pohybů, jež nemají účelu, z tolika zta-
jených myšlenek a z tolika lesklých cetek, ž
není možno se v něm vyznati. Zdá se, ž
všecko se v něm navzájem potírá, aby nemohlo
býti výsledku! Byla by to kapitola nad jiné
trudná a slzavá !
Žena středních vrstev má přirozenou snahu
ku předu, ačkoliv právě ona má poněti o tom
nejméně jasné. Kořeny její vězí tak hluboko
že každý pokus pohnouti jimi způsobuje otřesné
zachvívání celé její společenské třídy. Nastávaji
24
article
rozvraty, jež budí zodpovědnost a zkáza, která
nepřináší náhradu. Takový je život našich
měštěk, jež mají lidumilné spolky, emancipační
kluby a schůze, své trpělivé orgány, své —
rodiny, v nichž je nejsilnější tradiční po
vinnost — —
A před tyto měšťky rozechvělé, smutné
zachraňující se vztahováním rukou po lodi sil
ných — postavena otázka volebního práva žen
Nejsilnější otázka naší doby, před kterou cizine
kapituluje jen s úsměvem a která jistě nebude
v přítomnosti rozřešena, ani tam jinak než
s humorem a předsudkem i v tomlo případě.
vykáží-li ženy svou politickou nezbytnost
zralost.
Dělnice, živnostnice a malorolnice přinášsjí
souručenství a spolupůsobení na zájmech sn-
ciálních i národních. Jejich snahy jsou doku
mentovány doklady a sebevědomím. Přirozeno
že ještě dříve, než o volebním právu žen bude
se rozhodovati, jsou jako nezbytné součástky
svých stavů respektovány na schůzích poli
tických.
Přijďte dělnice a dělníci! Přijďte sedlác
a selkyl
Politické strany středních vrstev nedospěly
ani tak daleko, aby považovaly za výhodné
snad i — jen za taktní — ženy získati pro
své zájmy, účely a tužby politické v nynějším
obrodněm ruchu a prostě je veřejně nevolaj
do schůzí ani organisačních, ani reorganisačních
Naše žena může cítiti s kteroukoli stranou
politickou tak, že se chvěje o její existenci —
straně je to lhostejné a nevnímá její sympati
ani prakticky, tím méně politicky. A tak ociťuje
se žena středních stavů před politickými sna
hami dneška jako divák, sedící před prostěra
dlem, napjatým mezi dveřmi, na němž může
pozorovati slinovou hru těch, kdož politik
provozují.
25
article
Nic lépe nedokumentuje těžké a nevýhodné
postavení žen středních vrstev při všem roz
machu ženské otázky — jako právě toto jeji
vylučování anebo alespoň lhostejné přezírání
v politice a to v době, kdy volební právo žen
stalo se nejdůležitějším požadavkem ženské
otázky. Novotvar a pokus! Žena středních vrstev
znova pociťuje neurčitost a beznaděj svých
vztahů ke kulturním a osvobozujícím heslům
naší doby a znova ztrácí důvěru ve své sply-
nutí s nimi při obtižných podmínkách svého
existenčního poslání
Chápe na př. jistě mluvčí dělnických tři
když volá po svém právu, aby posílila při tom
celý svůj stav a chápala by i živnostnici, malorol
nici, kdyby mluvily ve prospěch volebního práva
žen, avšak v tom okamžiku, jakmile by na p
dělnice, živnostnice, malorolnice podaly jí ruee
za otázku čistě ženskou, musí pocítit, že tra-
diční její povinnosti je buď zdrží, anebože
přijmou zodpovědnost za ně v té chvíli, kdy se
s ni stotožní. Jednotlivé výjimky žen studova-
ných a veřejně působících nemohou pro ni být
měřitkem, neboť jsou dosud stále ještě odnoží
jež snažila se zachytiti v půdě příznivějšíz
oběti největší.
A tak se stala žena středních vrstev bez-
děkou přitěží všech hesel ženské otázky a jednou
z nejtěžších při otázce ženského volebního práva
Nemá naprosto nic, čím by svá práva na ně do-
kumentovala společensky a kulturně. Nemá nie.
čím by závodila a přesvědčovala jen své plato-
nickě sympatie k ženám stavů ostatních.
Jak úplně zdá se být nezodpovědna kul-
turně a vývojově, tak těžce závislá je na civili-
saci, ač je-li možno, aby technicky jednou jí
pomohla ze zmatku denních povinností a z její
velké zodpovědnosti k intimnímu životu spole-
čenskému. V dohledu, tedy v době blízké není
ani pomyšlení, že by její poměr k celkovému
26
article
vývoji upravil se tak výhodně, aby ona jediná
v něm nenesla předsudek konservativních snah
a malých ideálů. Aspoň ještě dnes by se jistě ne-
odvážila své intimní vztahy civilisační i kulturní
přiložiti k úspěšnému hnutí emancipačnímu, nebot
jich dosud nikdo neocenil v celé jejich veliké
a kritické obsažnosti a nikdo pro ně neupravil
místo ve vývojovém hnutí celku tak, aby se ne-
zdály malicherné a bezpředmětné a aby nase
žena získávala pro věc tu sebevědomí a sílu.
Zbývá strašně mnoho ještě vykonati ve pro-
spěch života i zodpovědné práce ženy středních
vrstev, na které často spočívá vše to, co jme-
nujeme životem vůbec. Jistě to nevykonají ženy
v klubech, ani ve spoleích, neboť to všechno
není ničím jiným než bludným scestím, jež
nemá jiného cíle, jen propůjčovati zdání ně-
čemu, co je závislé na docela jiných pod-
mínkách.
Nejvýstražnějším znamením pro toto scestí
jest fakt, že zůstala dnes žena středních vrsten
v politice úplně nepovšimnuta a nerespektována.
Její poukazování na ženy působící se zdarem
jiných oborech, nedodalo ji ani z daleka vy-
světlení její vlastní samostatné a důležité exi-
stence. Naopak zvýšilo jen její záhadný poměr
k celému vývojovému dnešku, když při první
příležitosti vyloučili ji z něho způsobem nezod-
povědným a skoro násilným
Vinu bychom snad mohli hledati v nepo-
měru civilisačné vymoženosti proti kulturnimu
rozmachu, kdyby veliké poslání ženy neměl
věkovitějších důvodů. Ale zde právě a na těchto
důvodech bude jednou nutno řešiti její práva
její sebevědomí. To snad tenkrát, až lidstvo s
jednou ohledne, co ztratilo v zápase o místo
přelidněných dílech její planety. — —
Bož. Viková- Kunětieká.
Bož
Viková
Kunětieká