Ročník XXXXVII.

V Praze, ve čtvrtek 10. října 1907.

Číslo 280.

Na ranní a odpol. IIsty předplácí set v Praze v admjnksřrai na měsíe . . . . .. nn čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí čonáfkos na Eivst l.ta . .. ve flialkáchr na měsíc . Toštout — Baíe

na čtvrt lefa . . . s dvojí zásllken na meřek n.: . k

Vyrovnání uherské a my. Ještě není obsah pešťského paktu kromě obou vyjednávajících vlád a společného pa- novníka říše rakousko-uherské žádnému smrtelníku úplně znám, ještě týden bude nám čekati než uherští ministři zbaví se daného čestného slova, ale již na obou stra- nách oficiosové v potu tváří pějí shosianah !« a ujišťují, že je radost se na to krásné do- sažené dílo kompromisní podívat, jak pěkně se povedlo. Žádná strana prý nebyla poškozena a zkrácena. Ani Rakousko ani Uhry nebyly nuceny vzdáti se svých zásadních požadavků, zájmy obou jsou spravedlivě šetřeny tak, že není při vyrovnání tom ani vítězův ani poražených, ujišťoval na banketu v Kör mendu ministr Košut. — Kdyby tomu vskutku tak bylo, potom věru nechápeme, proč podnes žádný z rakouských ministrů nás ještě podobnou vzácně blahou jistotou nepotěšil, ale proč oficiosové rakouští těší se už proto, že k dohodě obou vlád vůbec do- šlo, a praví: Ať je vyrovnání docílené jakékoliv, ať má na těle i leckterý »krásy kaz« — na tom nesejde, dosti na tom, a bohu za to dík, že je vůbec skon- cováno — a že předvídají »těžké parla mentní bouře«, které se nad ním snad asi strhnou a při nichž snad i ten neb onen — ministr krajan (Prade?) smeten býti může, pročež úsilovně již dnes zvoní proti mračnům předvídané oposice, ba i hrozí, kterak prý soud lidu by odplavil ty poslance, kteří by se opovážili vyrovnání tak pracně sjednané zmařiti. K čemu to vše, jeli vyrovnání pro nás tak dobré a spravedlivé? Se slušným nás nepoškozujícím vyrovnáním přece budou všichni spokojeni.

I neprozrazuje-li nám ten strach rakouských oficiosů před »těžkými parlamentními bou- řemi,« splše, že to s tou dobrotou a výhod ností paktu pešťského pro nás dopadá asi opět — jako vždy — chatrně, že těch »kazů krásy« bude na naší líci, neb spíše na našem rubu — asi víc, než i nejskrom nější krasochuť »poddaných« snese ... Před- vídá a tuší se to již také v táboře našich rozmilých sůsedův německých a proto ne- dobré svědomí jejich budí v nich první my šlenku: »Aby tak vláda potřebo vala v parlamentě k dosažení většiny pro chatrné vyrovnání — pomoci Čechů Aby tak jim povolila jejich po- žadavky, s nimiž oni, vidouce ji v tisni, najisto přijdou?« A pouhé pomyšlení na tuto možnost nahání jim husí kůži. — Orgán barona Chlumeckého, brněnský »Tagesbote«, chce již dnes od vlády Be ckovy uslyšet určité prohlášení, že za žád ných okolností nebude ochotna učiniti vy rovnání rakousko uherské předmětem stran- nicky politického kšeftu.« A sděluje k hrůze všemu německému umravněnému světu, že prý přede všemi my Čechové požadujeme za své hlasy pro rakousko uherské vyrovnání na vládě ceny nejvyšší... »Do tako vých spekulací,« hrozí pak, »do takového kravského obchodu nesmí a nemůže se vláda Beckova co živa pouštět. Neboť kdyby do- pustila, aby hospodářské vyrov- nání s Uhry bylo slučováno s požadavky strannicky politi- ckými, uvedla by tím sama své vlastní dílo do největšího nebezpečenství.« Uzříti orgán starého Chlumeckého v póse Catona je věru podivaná pro bohy! — Celá 40etá historie opětovavších se zápasů o ob novy rakousko uherské celní a obchodní jednoty jest jediným řetězem »kravských ob chodů« strany německo-centralistické. Jak živo bývalo Němcům vyrovnání s Uhry

»politicum« v první řadě; polykali jedno horší vyrovnání za druhým napořád a stále — za politické výsady, jimiž bývali na úkor náš odměňováni a odškodněni. Spolkli hned první vyrovnání r. 1867 výslovně za to, že jim Maďaři v náhradu dopřáli politické hegemonie v Cislajtanii nad námi. A odtud při každé další obnově nic jiného při nich nerozhodovalo, než starost o udržení této své nezřízené sumy politických výsad a beneficií v oulu Cislajtanie. Když pak se stalo, že přišly vlády, které nebyly kostí z jejich kosti, tu opět stavěli se němečtí Catonové do oposice prot vyrovnání rakousko-uherskému výslovně z dů vodův politicko národních a nikoliv hospo- dářských, tu neváhali je po leta kaziti, zdr žovati a mařiti nejsurovější obstrukcí bez ohledu na stát a jednotu říše, až vy hrdlili na slabých vládách nejvyšší politické výpalné: zrušení přiznaného a daného práva národu našemu, zrušení jazykových nařízení Badenových i Gautschových holým násilím — Tehda pronesl se jeden z vůdcův ně mecko-nacionálních v ústavním vý boru parlamentu se vzácnou — upřímnost germánskou: »Vládě, která by byla naší, tělem duchem naší, povolili bychom my Něme ochotně každé i sebe horší vyrov- nání s Uhry, ale vládě, která straní Če- chům, nepovolíme žádné- Zapomněl již orgán barona Chlume- ckého na toto proslulé doznání dra. Stein- wendera? Ano, stokráte raději chtěli býti němečtí hegemoni poplatní Maďurům, raději hospodářsky vykrvácet chtěli nechat svů vlastní lid, nežli by dopřáli nám Čechům rovného práva ve vlastech našich, nežli by se vzdali nadvlády nad námi Slovany!

Tak zní dějinná skutečnost a vůči celé této minulosti svého tábora opováží se dnes orgán Chlumeckého hrát si na mravokárného Catona a zvedat oruží německého veta už předem proti našim požadavkům nejspra- vedlivějším, kdybychom s nimi předstoupili v hodině rozhodné před vládu a řekli Dovedlali jsi se vyrovnati s Ma- dary, doveď se též vyrovnat s námi Čechy! Znáš hřeby křivdya bezpráví, jakýmiž od půl století přibijen národ náš na kříž proti všemu právu a zá- konu. Uzavři pro blaho Rakouska též smí s národem českým, jenž nepožaduje pro sebe ničeho, čím by se děla komukoliv jinému újma a škoda nejmenší, jenž žáda pouze své dobré právo, své dědictví spra vedlivé, jež mu dle platných zákonů ústavy nepopíratelně patří a náleži! Když ne— pak ne! Pak nemůžeš také od nás poža- dovat svolení k obětem dalším, pak vnucuješ nám sama meč odporu a sebeobrany v ruku nuže vol! — Takovéto stanovisko přirozeně zaujati musí delegace sebevědomého, práva svého dbalého národa, jemuž tolik ublíženo — ve chvíli dějinné, jaká nadchází s parlamentním projednaváním posled ního rakousko uherského vyrovnání.

Na prahu tohoto posledního desítileu stůjž poselstvo českého národa vztyčenějšía srdnatější než kdy jindy: a stůj na něm — semknuto v jednu falangu, v jeden ne- rozborný šik — neboť jen tak mravní síla věci naší ku platnosti přivedena býti může, když Vídeň, přátelé i nepřátelé naši spatří a poznají, kterak celý národ český jak jeden muž předstupuje se svou velikou pe ticí za právo, drže v druhé ruce pobotově břitký meč nejrozhodnějšího, nezdolného od- poru svého. Ano, jestli kdy, tentokrát žáda toho svatá pospolitá věc a všechna budou- cnost národa, aby na nepřátelské půdě vi deňské všickni národu věrní zástupci jeho shlukli se v jeden tém, pod jeden prapor podnikli boj veliký a rozhodný silami sou středěnýmil

Sněm království českého.

(Schůze 62.)

V Praze, 9. října. Sněm království českého by dnes odročen. Každý, kdo sněmovní zasedání právě skon- čené objektivně posuzuje, musí přiznati, že za tři neděle a ve dvanácti schůzích, v době té ko- naných, provedl sněm mnoho positivní práca Nejsou to sice díla dosehu mimořádně velikéh a povahy národně sporně, ale přece záslužná, pro zemi a její občanstvo v pravdě užitečnáa plodná. Zákon o úpravě poměrův úřadnictva při obcích vůbec vysoko přečnívá běžné práce, ve sněmě obvyklé. Jím proveden byl zdárně druhý díl reorganisace samosprávné služby v králov ství českém. Prvním byla úprava poměrů úřad- níků při okresních výborech, třetí, zbývajíeí ještě, obsahovati bude úpravu poměrů zřízeneů při úřadech samosprávných. Přední zásluha o zdárné vyřízení zákona, včera zhotoveného, náleží bez odporu klubu poslanců národní stra- ny svobodomyslné. Dr. Herold jej připravil pro sněm, dr. Škarda uplatnil jej v pracovním pro gramu sněmovním a posl. Maštálka jako zprav daj úspěšně osnovu provedl roklinami a úska lím, kde jí několikráte hrozil zmar. Ze sněm skutečnou hojnost látky zpracoval je úkazem jeho rychlé dělnosti ve schůzích Dnes na př. vyřídilo se neméně než dvacet zále žitostí za dvé hodiny. Jedině dnes věnoval sněm na 15 podniků regulačních a melioračních, pří slušnými zákony zajištěných, bezmála tři mi liony korun, a to téměř bez debaty. Při záleži tostech melioračních ujal se poslanec Maštálk účinně se zdarem zájmů města Sobotky. Hned potom přihodila se vůdci volných Všeněmců, po slanci K. H. Wolfovi, patrná, ba křiklavá ne hoda. Zeela bez potřeby přimlouval se za návr na subvenei pro regulaci Flössbachu; zbytečně proto, že toho naprosto nebylo třeba, a že jeho řeč neměla na rozhodnutí sněmu pražádný vliv

Působilo přímo komicky, když posl. Wolf dal se mezi techniky a rozkazoval, jak se po strán ce stavební má regulace provésti. Horší však byl kotrmelec, jejž věhlas p. Wolfův udělal, klo. pýtnuv přes pařez nevědomosti. Poslanec Wolí totiž vykládal, kolik platí teplický okres jako státní daně a kolik jako zemské přírážky; dle jeho výkladu platil by okres teplický zemských přírážek více než sedmkráte tolik, co státních daní. Mimo snad poslance Wolfa však každý průměrný občan české země ví, že zemské při- rážky činí něco přes polovinu státních daní, to ještě ne všech. Zvláštní pozornosti zasluhuje věc, jejímž vyřízením sněm zakončil zasedání: pozemštění rolnických škol. Tato změna má veliký význan pro budouenost těchto škol. Úspěch zemských středních škol hospodářských je tu příkladen stejně osvědčeným, jako vábným. Přísedící Adá- mek zaznamenává dnešním usnesením sněmu nový úspěch své činnosti. Nestalo se náhodoi, že se o pozemštění rolnických škol ve sněmovně nedebatovalo: vyřízení bez řečí bylo z dobrýeh důvodů předem smluveno. Zatím co poslední zpravodajové co nejrychleji se střídali na tribuně, a co poslední interpelaee doznívaly, loučili se poslanci vlídnými úsmě- vy a přátelským ruky stiskem. Sejdou-li se ještě jednou, nebo byli-li dnes naposledy pohromadě. nevi té doby nikdo. Oficiálního loučení s děkov- nými projevy maršálka a místodržitele poelan cům a poslaneů maršálkovi a místodržiteli dnes ještě nebylo. Uználi kdo, co sněm tentokráte vykonal dobrého, není tím vysloven projev plné spoko jenosti s jeho zasedáním. Naopak dlužno zdn- razniti, že zasedání sněmu nesplnilo mnohé tužby poslanců národní strany svobodomyslné zejměna v otázce opravy volebního řádu pro sněm

Nojvyšší maršálek zomský zahájil schůzi o1 hod. 50 min. U vládního stolu: místodržitel hr. Coudenho ve a míslodrž. rada Kosi na Došlých spisů bylo 7. Petic došlo 40. Galorie navštíveny hojně. Návrhy. Bez prvního člení byla přikázána komisím řad návrhů. Jednací polad. Nejvyšší maršálek zemský prohlásil, že snům jest způsobilý platně se usnášeti. Na to přešlo se k jednacímu pořadu, jehož prvým předmětem jest druhé čtení zprávy ko mise pro záležitosti okresní a obecn o návrhu posl. du. Podlipného, dra. Srba a soudr na vydání zákona o zavedení a vybírání obocních platů a dávek v obo král. hlav. města Prahy a o petici rady král. hlav. města Prahy v téže zále ilosti.

Bez debaty přijat byl návrh komis s osnovou zákona, klerá zní: Článek I. § 106, obecního řádu královského hlavního města Prahy ze dne 27. dubna 1850, č. 85. z. z. a v. v., dále zákon ze dne 3. srpna 1900 č. 49 z. r., se zrušují a na místo nich naslupují ustanoven § 106 Sbor obecních starších má právo k uhra- žení potřeb obecních rozepisovati dávky a jich do- bývati. I. Obecní přirážky, které převyšují 25 procen daní přiných nebo 25 procent daně potravní, vyžadují až do výše 50 procent povolení zemského výboru v shodě s c. k. místodržitelstvím. Nedocílí-li se télo shody, anebo převyšují-li obecní přirážky 50 procent přímých daní neb 50 procení daně potravní, mohou se přírážky vybírati jen na základě zákona zemského Kromě toho také polřebí jest, aby se o takový návr vyžádání zemsk. zákona prve byly uradily nejméně dve vřetiny sboru obecních slarších, a aby jej všichn obecní starší nadpoloviční vělšinou byli přijali. I Nové platy a dávky jiného způsobu, než jsou přirážky k daním přímým anebo k dani potravní, zavěsti lz v obci královského hlavního města Prahy toliko na základě zemského zákona.

Z tohoto pravidla činí výminku následující dáv ky! 1. Pro zavedení a vybírání daně ze psů platí usla novení zákona ze dne 29. břežna 1873, č. 24. z. z se změnou v § 2., že daň tato nesmí býti větší 20 z jednoho psa. 2. Vybírání poplatků za propůjčení práva domovského nebo práva měšťanského v dosa- vadní výši slanoveno jest §§ 12. a 19. obecního řádu pražského (zákonem z 22. března 1889, č. 20. z. z) 3. Pro zavedení a vybírání poplatků stavebních z výkony dozoru úřadu slavebního nad prováděním staveb, pak za odbýváni komisí, konaných úřadem stavebním dle předpisu řádu slavebního, platí ustano- vení § 130. řádu slavebního ze dne 10. dubna 1880. č. 40. z. z Mimo to může ve věcech slavebních v obci praž ské zaveden a vybírán býti poplatek za povolení již dané, aneb jež dáno bude k rozdělení pozomků dosu nezastavených na stavební místa (dávka parcelační

Poplalek tento povinen jest platiti ten, jemuž povo- lení ku pareclaci bylo uděleno 4. Poplatky zdravoln mohou v olici pražské vybírány býti za úladní řízení v záložilostech služeb zdravot. na zákludě zákona ze dne 22. ledna 1891, č. 14. z. z., při čemž se mění odstavec druhý § 2. jmenovaného zákona v tom smyslu, že usnesení sboru obecních starších v Praze kvybárání takovéboto poplatku státi se musí v přítom- nosti nejméně dvou třetin obecních starších a nad- noloviční většinou přílomných. 5. Dávky ze spolřeby lihových tekulin a dávky nápojové mohou zavedeny býti z lihových tokutin a nápojů, potravní daní podro- hených, které se v obvodu obce spolřebují. Ustanovení zákona ze dne 20. března 1888, č. 27. z. z., o dávkách z pálených tekutin lihových zůslávají i na dále v plat- nosti, 6. Dávka z nájemného (pokud obcí již nyní se nevybírá) může zavedena býti z přiznaného a úřadne upraveného nájemného budov činžovní dani podro- bených, po případě z nájomného, z moci úřadní zj- štěného a zdanění podroboného Dávka lato může vybírána býti buď od nájomníků neb od vlastníků budov, doni činžovní podrobených, kteří v tom pří- padě dávku od nájemníků vyberou a odvedou obci ručice této za řádné její zaplacení. 7. Vybírání dávky za povolení k zaústění slok domovních do stok obec- ních (sločné) stanoveno jest zákonem ze dne 19. liste- padu 1888, č. 66 z. z. 8. Poplatky hěbitovní vybírány býti mohou za místa pro hroby a hrobky, za pohřbí- vání mrtvol v hrobech a hrobkách kouponých, za výkop a úpravu hrobů na obecních hřbitovech a z jiné výkony zřizenců obeoních při pohřbech na těchlo hrbitovech, 9. Dávky z obecního úřadování mimo taxy kancelářské u obce již zavedené vypírány bít

V drobném prouejít ranně čísle o sobě . . . za 9h od poledni . . na z Ve slialkách na venkově. ranní čulo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 4h Inserátv plati se hotově, nnpřeá. Předplaeoní a inserty přijímná ndmiai strnce v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí ze těž reda kee tlskárna n ezpešipe .Národnách Listů“ Eukopisy se nevraesji.

mohou za oprávnění, kterě obec v oboru svě pěsob- nosti někomu propůjčuje, neb za používání veře ných obecních zařízení aneb za úřední výkony provedené obecními zřízenci v zájmu stran. III. Mají-li v obci zavedeny a vybírány býti daň ze psů vyšší dosa- vadní v obcí zavedené sazby 8 K. poplatek za pro- půjčení práva demovského vyšší 100 K, za propůjčení práva měšťanského vyšší 400 K. dávka z nájemného přesnlující 12 h z každé koruny nájemného, dávky pálených tekutin lihových a stočné, přesahující výše zákony ze dne 20. března 1888, č. 27. z. z, a ze dne 19. listopadu 1888, č. 66 z. z., stanovoné a ostalní v odstavci II., pod 1. až 9. uvedoné platy a dávky — pokud platnými předpisy a zákony již připuštěny a stanoveny nejsou — jest k tomu za- potřebí povolení zemského výboru v dohodnutí s c. k. místodržitelstvím. Potřebné k tomu usnesení sboru obecních starších státi se musí za přitomnosti nej- méně dvou třolin obecních starších a nadpoloviční většinou přítomných. Kdyby mezi zemským výborem a c. k. místodržitelstvím nebylo docíleno dohodyo povolení některého platu nebo dávky neb o času, pro který mají býti povoleny, předloží se věc sněmu k usnesení. Usnesení sněmu, kterým se plat nebo dávka povoluje, potřebuje císařského schválení. Iv. O způsobu, jak vybírány býti mají jednollivé nové platy a dávky, v odstavcích II. a III. toho článku uvedené, o době jich trvání, pokud byly na určitou dobu povoleny, o obvodu obce, pro který byly po případě povoleny, jakož i o výši, v jaké se vybírají, ponechává se obci pražské, aby vydala bližší pravidla.

Pravidla tato schvaluje zemský výbor. V. Zemskému výboru náleží přihližoti k tomu, aby výnos plalua dávek, dle těchlo ustanovení povolených, upotřeben byl k účelům, pro které byl povolen. VI. Platya dávky, ve smyslu těchto uslanovení zavedeně, vy- máhají se těmiže prostředky donucovacími, jako ze- měpanské doně Článek II. Mému minístru vnitra se ukládá, aby zákon tento ve skulek uvedl Tím vyřízena jest též příslušná pelice rady král, hl. měsla Prahy 2. Poslanec dr. Kallan podal zprávu o refundaci části nákladů, spojených s úpravou řeky Radbuzy, provedenou městskou obcí plzeňskou. Bezdebaty přijat byl návrh, který zní: Sněm schvaluje usnesení zemského výboru ze dne 5. října 1906, ahy zemské komisi pro úpravu řek v království českém bylo sděleno, že zemský výbo nečiní proti uvedené refundaci až do výše 150.245 k 94 h žádných námitek a že nehodlá se domahati zvlášlních příspěvků interesentů vzhledem k ustano- vení 2. odstavce § 4 zákona ze dne 13. února 1903 čís. 31. z. z. 3. Poslanec dr. Schreiner podal zprávu o meliorování pozemků v Jesenicích v okresu jilovském. Bez d-baty přijata byla osnova zškona, jímž se podniku tomu poskytuje zemský přispěvek 108.368 K 25 h. 4. Poslanec dr. Schrsiner podal zprávu o melioračním projsklu v Žichlinku v okresu lanškrounském Bes debaty poskytnuto zákonem podniku tomu 24.945 K. 5. Postanec prof. dr. Piedler podal zprávu o meliorování pozemků v Chofovicích v okresu chlumeckém. Bez debaly přijata osnova zákona, klerou se podniku tomu poskyluje 44.810 K 6. Poslanec prof. dr. Fisdler podal zprávu o udě- ení zemské subyence na meliorování pozemků vodním družstvem v Tře- bošově.

Bez debaly přijata osnova zákona, jímž se podniku tomu věnuje 35.034 K 15 h. 7. Poslanec prof, dr. Fiedler podal zprávu o upravení poloka Skalického a Pilelického a melioraci okolních pozemků vodním družstvem v Pouchově. Bez debaty přijala osnova zákona, jímž se podniku tomu věnuje 102.764 K. 8. Poslanec prof. dr. Fiedler podal zprávu o poskytnutí dalšich podpor na úpravu řeky Výrovky a přítoků voduím družstvem v Poděbradech. Bez debaty přijata osnova zákona, jímž ne podniku tomu poskvtuje 198.827 K. 9. Poslanec prof. dr. Fisdler podal zprávu o meliorování pozemků ve Vrchovinách v okresu Nové Město n. Met Bez debaly přijata osnova zákona, klerou s povoluje podníku tomu 37 131 K 7 h. 10. Posl. prof. dr. Piedler podal zprávu o podpoře na provedení melioračního projektu v Převýšově v okresu chlumeckém. Boz debaty příjata osnova zákona, kterou se podniku tomu věnuje 45.995 K 80 h 11. Posl. prof. dr. Fiedler podal zprávu o po skytnuti zálohy na budoucí subvenci zemskou

FEUILLETON. V Praze, 9. října 1907. HI. (Moderní tanečnice.) Můj starý přílel Xaver přišel ke mně všecek zarmoucen. »Vypukla komuna? Je prohlášena všeobecní stávka? Odvolal Pius X svou eneykliku?« za- bodával jsem se svými otázkami do konserva- tivního nitra starého pána. Drobným posunkem mávl rukavičkamia odmitl mé uštěpačné poznámky. »Zase tu máme bosonohou tanečnici!« po vzdechl si a doložil s hlubokým rozhorlením »balet bez trika! Fi! Jaký nevkus, jaké ban barství, jaká perverse !e Ctihodný stařec, jehož poněkud unaven tváři dodával značně mladistvé a podnikavé oži vení krásně vypěstovaný, ale poněkud přepjatě černý a lesklý knír, nehorlil jen z důvodů mo- rálky proti novým tanečnicím, které odhaluji odvážné svou krásu. Obávám se, že tento mravní důvod nepadal vůbec na váhu u tohoto věrného etitele Offenbachových čtverylek, Straussových valčíků a románů Paul de Kocka, jenž zacho- val si fešáckou a seladonskou filosofii z vese- lejších dřivějších dob a nosí dodnes jako švi háci let šedesátých vestu a kalhoty téže barvy. hnědý, v bocích zúžený žaket a vysoký cylindr s rovnou střechou. Viděl zneuctěné a zkompromitovanét vznešené umění baletní, jež vrcholilo v slávě Taglionové, Fanny Esslerové, jež s tak akade mickou noblesou representuje clihodná slečn Zambelli z Velké Opery pařížské. Starý brach Xaver je nadšeným vyznav čem baletu. V tom směru je mezi námi do jemná shoda. A kdo by nepodlěhal suggestiv nímu kouzlu poesie tance, possie, tlumočící nej

vyššl krásu, stajenou v tom zázraku, jímž je tělo ženy? Přitel Xaver smutným zrakem hledí na naše pokolení, na úpadek všeho toho, co za jeho lepších časů bylo zákonem, modou, mravem a estetikou. A nejvíce ho rmouti, že se cynický nestoudný modernismus, jenž zbrutalisoval bon ton, znásilnil akademickou eleganci, zdemokrati- soval — můj přitel užil výrazu ostřejšího, od vozeného od ošklivého slova canaille — králov- ství poesie a umění, dere též do posvátných ob řadů bohyně Terpsychory. »Víte, co je to »tutu«? Suverenní a gra- ciesní projev slavných tradic baletních, blle lehounké, načechrané sukénky tanečnie z klasi ckých baletů velkých oper Meyerbeerových a Verdiových. Dovedete si představit lidskou civilisaci be »tutu c? Můj starý, dobrý přitel nedovede. Posledn vlasy jeho holé lebky hrůzou povstávají při po myšlení, že mají být porušeny odvěké zákony předpisující baletu hedvábná trika, bilé, gázové sukénky, satinové střovíčky. Isadora Duncanova je mu nihilistkou a dynamitářkou tance, hroznou Taťanou Leontěvnou a Verou Fignerovou nešťast ného carství baletu. Bosonohá tanečnice zvrátila všechnu umělou, tradicemi vypěstěnou krásu a za hájila osudný převrat A s hlubokou melancholií vzpomíná mů přítel na nejkrásnější chvile svého života pro žité ve »foyer de la danse« v pařížské Opeře I sem do toho ovzduší roztomilosti, gracie lehké dvornosti a veselé pikantnosti, kde sená toři, akademikově, vévodové a ministři, mužové seslárlí ve službách politiky, diplomacie, vědy, sportu a fnancí okřívají a omlazují se ve společnosti půvabných dam v hedvábném triku a vzdušném »tutu«, kde »zlatá mládež« hledá trochu ideál ější rozptýlení po přílis silných

dojmech bacearatu, šampaň-kých pítek, i sen pronikne »nový duchr. Ale běda pak Paríži Ve foyeru tanečnie zjaví se strašná ruka, je bde psáti na zeď »Mene tekel.. « a ohavný ten Babylon neřestí se sřlti do propa-tí Balet není již tím uměním uhlazeným. přesným, korektním, jakým byl v dobách, kdy Taglioni bláznila svět, kdy Alfred de Musse obcházel obestřený sny, kočičinou a nudou v zá- kulisi a ve foveru Opery, kde Heine básni své »Tanz poemy« o Fauslovi a Dianě, kdy Gautier, Armand Silvestr propůjčovali svou nádhernou fantasii a Plerné a Delibes svou sladkou hudbu luzným hašišovým vidi nán choreografickým. Balet vybojoval si též svůj modernisticky převrat. Uvolnil se ze strnulosti akademické z chladnesti tradieionální mimiky, vzbouřil s proti parádním prostocvikům a trikotovým exe církám při hudbě často tak žalostně trivíální Více života, nervosy, pravdy a přirozenost vniklo i do tohoto umění. Byly to okouzlujíci, fantastické, bujné ba chantky modernismu, sestry Barrissonovy, jež s gaminským povykem a pantheřími skoky svých nervosních elastických těl zahájily novou dobu Angličanky sesílily své taneční efekty ztřeště- nou akrobatickou fantasií a zbujnělou, jásavou nevázanostl Pak přisla rozkošná Loia Fullerová se svým »serpentinovým tancem«. Tančila v ohni, ve všech barvách prismatu, rozvlňujíc kolem sebe s harmonickou graciósnosti řasnaté hebké roucho. Jaké nové linie a barvy vykouzlila tato obdivu- hodná tanečnice! Byla tančicím ohněm, hořicím květem, planoucím motýlem a plesajícím papr- skem. Básníci, maliři, sochaři nacházeli nové inspirace v umění Fullerové, snažili se tlumočito rajské a pekelné hallucinace ohnivého tance,

chtěli zachytiti delirium žhoucích barev a líbezn sílenství zvířených, vzdušných linií Tanec obrátil se zpět, k antickým dobám Umělkyně usilovaly o vzkříšení starých tanců. posvátných, hieratických, výrazných modlileb jež vysílaly k oltáři Venuše zbožně posunky horlivé nožky řeckých tanečnic. Tuto choreo grafickou renaissanci Hellady provedla s největ ším úspěchem půvabná tanečníce Velké Oper slečna Regina Badetová. V jeji nových posách těla, v její neočeká- vaných, nezvyklých posunech rukou a nohou oživla duše dávných tanečnic, spíci v antických reliefech a na etrurských vásách. A zneklidňující, tajemná a exotická duše dalského Orientu procilla v úchvatné sugge- stivnosti tanců indiekých krásných Angličanel miss Mata-Hari a m., Rulh. Spanilá a jemn miss Ruth objevila se též v Praze. Není možno zapomenouti na její originální a neskonale svůdnou mluvu její pohybů. Jeji bosé, úlle nohy vířily v divoké bujnosti, jeji tělo zachvl- valo se rozkošně smyslným posunem boků, v němž však nebylo nic z dráždivé vyzývavosti orientálního břišního tance a její ruce tvořily zázraky svými subtilními posuňky, svými zvlně- nými, hebkými pohyby. Její tanec měl nedo- stižnou noblesu a nejryzejší styl umělecký roz- léval zářií a vůně plesných požitků. Miss Maud Allanová, vystupující nyn v Praze, šla ještě dále nežli její předehůdkyně moderního tance. Obnažila krásu svého těla, aby chvění a vzružení jeho linif tlumočilo bez hladké a lesklé lži trikotů rytmus tance. Jen tak je možno obnovili kouzlo antických tanců. Bilá těla dívek, prokmitající řasnatými, podkasa- nými rouchy, jak jsou zobrazena v divokých skocích a lahodně harmonických postojích na reliefech a vásách antických, představují nejlad- nější zjevení plastické krásy. A ten pocit čiste

umělecký, nezakalený drsnou smyslností, ten pocit vzletu volnosti a radosti ze života, který vzbuzuje pohled na věčnou krásu plastiky řecké, ten vyvolala v nás i anglická tanečnice, když ji zříme tančící v řasnatém rouchu při Chopinově hudbě. Cudná lepost těchto tanců antických je kulturním pokrokem, je novým vliězstvím proti pokrytectví a pruderii, neboť není nie v tanci bosé miss Allsnové, co by mohlo mravně roz- horliti zdravého, rozumného člověka. Moderní umění ve všech směrech osvobozuje se z pout kapucínské a kalvinské morálky, která ničila poklady umění, barbarsky rozbíjela mramory a pálila obrazy, dala přimalovat kalhoty a zástěry vznešeným nuditám mistrů Renaissance, a s ka- zatelen klnula všemu, co činl život zdravým, přirozeným, krásným Miss Allanova není obyčejnou afrakcí variet- ních jevišť a není nic frivolně dráždivého v její tanci, i když v hebké, kočkovité úlisnosti sviji se její obnažené tělo, když v pathetické extasi se vzpírá nervosní jeji svalstvo, když v bachan- tiekém plesu a dionysiovském opojení polácí se vášnivá a rozloužená . .. Nahost v umění nemůže nikdy působiti pohoršení. A dovedeme-li se na ni dívat bez předsudků na obrazech a sochách, musíme s s nl smiřiti i na jevišti. Anglické moderní taneč- nice, počinaje miss Duncanovou, prokazují velkou službu nejen umění, ale i osvobození a zušlechtění morálky. Ukazují světlou cestu, kterou po to- lika bloudění ve tmách licoměrného pokrylectví, chorobného svatouškovství, perversní pruderie, lidstvo bude postupovati k ideálu krásy, zdraví a síly, který nám odkázali bohové Olympu.