1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 5. července 1904.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. HIsty
přodplácí set
v Praze v slministraei
na měste
na čtvst leta . . . . 6 K —b
s drojí čenáškono
na čtnt leta . . . . 7 K 50h
ve Blialkáchi
na něilo . . . . . . 2 K 30 h
P' oštout
B dtnt lela“ . . . . 9 K 60
s drojí zízilkou
a něe
n t icta . . . K aoh
Praha
5
article
Rusku příznivý obrat na bojišt
mandžurském.
Rusku příznivý obrat na bojišt
mandžurském.
Po dlouhé trýzni ustavičných zpráv Jobo-
vých z bojiště v jižním Mandžursku konečně
zvěsti nadějné a radostné!
Japonci, kteří třemi armádními sbory
z nichž každý čítal na 40.000 mužů, od 26
m. m. usilovně postupovali od východu, jiho-
východu a jihu přes horské hřbety a sedla po-
hoří šinošanského a fenčulinského, aby pakse
svahů horských jako tři bystřiny prudké vrhli
se soustředně na ařmádu růskou, rozloženou
podél mandžurské dráhy bitevní čarou 90 kilo-
metrů od stanice Ljaojanu až po Dašičao
— jsou na postupu svém pluky Ku-
ropatkinovými nejen zaraže ni, alébrž
na celé téměř bitevní čáře, zejmena
ve středu svém, k ústupu donu-
cenil
K čemu toho tajiti: bylo nám za posled.
ních dvou neděl o osud armády Kuropa tkinovy
opravdu teskno. Postavení její jevilo se opravdu
velice povážlivým. Ať na rozkaz carův, at
z vlastního rozhodnuti vrchní velitel ruský ode-
slal čásť svých sil pod generálem Štakelberkem
daleko na jih k osvobození sevřeného Japone
Japonec
Štakelberk
Rusko
Ljaojan
jihovýchod
Ku
6
article
Port Arturu — výprava se přes všechno hrdin
ství ruské nezdařila. Zatím však Japonci, po
vzbuzeni svým úspěchem, nelenili, alébrž všem
svými třemi armádními sbory zahájili rázný
soustředný postup všemi úvaly a průsmyky zmi-
něného horstva, kteréž je dělilo od posice ruské
armády. Hrbety horstva toho, táhnoucí se od
jihozápadního cípu poloostrova ljaotunského smě-
rem severo-východním, prostoupeny jsou o sm
silnicemi, vedoucími od Siujanu, Fynch v an
čenu a Saimatsi na západ k dráze mand-
žurské, o niž vlastně celá válka se vede. Nej
severněji vystupuje silnice od Saimatsi prů
smykem sükoulinským; o nějakých 15
kilometrů jižněji silnice z Fynchvančenu
průsmykem motienským; o 10 kilometrů
jižněji cesta průsmykem modulinským a
čtvrtá o 35 kilometrů jihozápadněji průsmykem
fenčulinským: všechny směrem na hlavní
tábor ruský: Ljaojan. Těchto průsmyků zmoc-
nily se po tuhých bojích přední voje armády
Artur
Japonec
7
article
Kurokiovy. Současně dobyl předvoj druhé ja-
ponské armády, postupující od Siujanu na
Hajčen, průsmyků vatsilinského a da-
linského o něco jižněji, zatím co třeti jižní
armáda japonská obsadila Sjunečen na dráze
portarturské a průsmyky sitalinský a čipanlinský,
jimiž procházejí silnice horské na Kaičou. —
Rusové bránili těchto průsmyků hrdinstvím zá-
pasníků thermopylských, avšak přesilou ja-
ponské dělostřelby byli na konec ze
všech vypuzeni a do podhoří sehnáni, což zdálo
se býti pro věc ruskou ranou přeosudnou.
Všichni nepřátelé Ruska po Evropě jásali, jakoby
již osud Kuropatkinův byl zpečetěn. Nemá prý
než 70.000 mužů vojska, s nímž bude mu bo-
jovati rozhodnou bitvu na dvě fronty: Nebot
skoro jednou tak silné tři armády japonské sřit
se naň soustředně s hor, popadnou ho jako
v kleště na severu od Ljaojanu, na jihu o
Dašičao a ve středu od Pantsia. —
Přátelé Ruska naproti tomu čekali s úzkostí
co den rostoucí zpráv, vrhne-li se Kuropatkin
na jednu neb druhou z těchto nepřátelských
armád v čas, prvé než se všecky tři provalíz
úvalu horských a slezou se v jednu na pláních.
Na tom záviselo vše: tak jakoby byl býval
r. 1866 za války rakousko-pruské rázem nastal
obral, jakmile by se bylo bývalo Rakušanům
podařilo zastaviti a zpáčiti postup i jen jediné
ze tři armad pruských, pronikajících neobsaze
nými průsmyky krkonošskými soustředně do
Čech ke Hradci Králové — rovněž tak zálež
dnes na bojišti mandžurském strategický pro-
blém Rusův v tom, aby se jim podařilo vítězně
odraziti postup aspoň jediné ze tří armád
japonských, poněvadž tím. bude prolržena celá
osnova bitevního plánu jejich a obě ostaln
armády budou nezbytně donuceny couvnouti
Rakušan
Rusův
Rusko
Evropa
Ljaojan
Čechy
Hradec Králové
8
article
aby nebyly — osamoceny —
poraženy.
Nuže a tento vytoužený úspěch Rusův se
vlastně dostavil: Dnem 30. června vydobyli Ru-
sové novým chrabrým zápasem znovu nazpět
nejdůležitější tři průsmyky na hřebenech horstva
Siuečanského a Fönšuilinského a sice: průsmyk
Dalinský, Fenčulinský a Modu-
linský, tedy průsmyky, jimiž pronikal střed
armády nepřátelské.
Účinek tohoto úspěchu ruského pak byl
ten, že Japonci dali se na celé čáře
na ústup, vracejíce se odkud byl
před týdnem vyšli, na Siujan
Fynehvančen.
»Běda, běda !« rozléhá se dnes kvílení po
týdenním jásotu náhle k smrti zarmouceným
táborem evropských Japanofilů. »Situace na
jiho-mandžurském bojišti jeví se nenadále
zcela změněnoul Rusové uchopil
se ofensivy a Japonci opouštěj
po krátkém boji tak drahocenne
a takými obětmi vydobyté posice
své, ustupujíce téměř na celé
čářele
Proč asi tak činí? lámou si nepřátel
Slovanstva své těžké hlavy. Zdali z příčin
strategických, t. j. z obavy, aby nebyli
kdes od zadu Rusy zaskočeni, či snad z příčin
klimatických, jelikož počátkem července
přikvačila na Mandžursko zlá nepohoda nesmír-
ných lijáků, bouří, vichřic a povodní, o nichž
nemáme my Evropané ani poněti?
Rusův
Fönšuilinský
Fenčulinský
Japonec
Fynehvančit
Rus
Evropan
evropský Japanofil
9
article
Deštivá ta slota, za které po 8 neděl téměř
bez ustání s oblak přívaly se lejou tak, že
všecky řeky i potoky se rozvodní a šíré kraje
v jezera promění, zkazí ovšem nadobro všecky
cesty, učiní naprosto nemožným všaký postup
vojsk a což horší: znemožní téměř na dobro
jich zásobování spíží. Armáda bez potravya
bez píce jest ale v několika hodinách na mi-
zině. Zde toho se tedy zalekli Japonci a proto
rychle couvají do původních svých tábořišt.
Buďsi jak buď: tolik je jisto, že před periodou
povodní nedojde již v Mandžursku ku rozhodné
bitvě a že tak Rusko zlská plných o sm
neděl, během kterých dostihnou
veškeré nově mobilisované armádní sbory ruské
na bojiště, takže bude míti Kuropatkin do konce
srpna, kdy konči doba dešťová, v okolí Ljaojanu
bezpečně svých 344.000 brancův a na 900 děl
S takou silou lze již vážiti rozhodnou bitvu
a proto již dnes teskní »Neue Freie Pressee
»Po době dešťové poskytne asi bojiště v Man-
džursku změněný obraz !e
Kéž by jen do té doby ubránilse
Port Artur, na němž si nyní asi Japonei
počnou vylévati svůj vztek, aby měli aspon
jednu trofeji před konečnou svou po
rážkou.
Port
Artur
Japonei
Rusko
Ljaojan
Man
Neue Frei Pressee
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 4. července. (Ještě o slez-
ských pobočkách.) Vládní rozhodnutí, že
se zřízení samostatných slovanských učitelských
ústavů ve Slezsku musí zmařiti slovanskými po-
bočkami při německých útavech v Opavěa
v Těšíně, musí se stůj co stůj se strany německé
vyhlásiti za ústupek rakouským Slovanům, aby
se zakryl pravý účel tohoto vládního opatření,
sloužícího v prvé řadě slezským Němcům. Proto
se v Opavě konají protestní schůze pod záštitou
tamní městské rady, a proto si také „N. Fr.
Pr.“ vyžádala o této otázce mínění německých
politiků slezských. Dva z nich vyzvání vyhověli;
jeden — dr. Demel — se podepsal, druhý
z dobré příčiny vystupuje anonymně. Úvaha
Demlova začíná obvyklým znepokojením něme-
ekého obyvatelstva ve Slezsku, které bude vlád-
ním opatřením poškozeno na své národní državě.
Rozumi se, že dle mínění Demlova jest úplně
zbytečno, zřizovati po opavském a těšínském
ústavě pobočné třídy slovanské, poněvadž se na
německých ústavech beztoho již nyní vyučuje
českému a polskému jazyku a posluchačům
ústavu se ponechává na vůli, aby se dali zkoušeti
pro školy německé, české neb polské. Čeho si
Němec
Demel
Demlův
Praha
Slezsko
Těšín
Opava
Francie
11
article
přesilou ruskou
12
article
Čechové a Poláci mohou tedy ještě přáti? Z ně-
meckých ústavů přicházeli do českých a pol-
ských vesnic patriotičti učitelé, kteří se ne-
pouštěli do velkopolských a českých agitaci,
nýbrž rádi se pohybovali i v německých kru-
zích, což se jim se strany polské a české za-
zlívá. (Ku podivu! Pozn. red.) Zřízením poboč-
ních tříd vznikne však ve Slezsku slovansky ná-
rodní učitelstvo a nezbytným důsledkem utra-
kvisace opavského a těšínského ústavu bude
v brzku zřízení samostatného českého ústavu
v Opavě a polského v Těšíně, čím do němectv
obou těchto měst bude učiněn nebezpečný prů-
lom. Tím je tedy odůvodněno znepokojení ně-
meckých Slezanů dle dra. Demla.
Nepodepsaný politik jde ve svých starostech
o německou državu ještě o krok dále. I or
soudí, že v Opavě i v Těšíně bude v brzku nutno
zříditi samostatné ústavy slovanské a Těšinu tím
vznikne nebezpečí, že tamní německý učitelský
ústav pak zanikne pro nedostatek žáků.
(Skvostné přiznání německého politika, hájícího
němectv! Těšínska! Pozn. red.) „A proto
— dodává nepodepsaný pisatel — nejen v ce
lém Slezsku a celém Rakousku (!), nýbrž.
jak zde (v Těšíně?) dobře jest známo, take
v sousední německé říši panujíe
neobyčejně rozčilení nad touto věc
jest lehko pochopifelno a všude dochází nej-
ostřejšího výrazu.“ Tímto posledním steskem
vyšlo šídlo z měchu a ukázalo, že hájiti pru-
ské zájmy ve Slezsku pokládaj
tamníNěmei za svou přední povin-
nost.
Čecho
Polák
Slezan
Deml
Slezsko
Opava
Těšín
Těšínsko
Rakousko
13
article
Podivením naplňuje tvrzení orgánů polského
kola, že zřízením polských poboček v Téšíně
vláda prokazuje Polákům velice cennou úsluhu
Ovšem dá se tvrzení takové vysvědliti nyní
snahou, aby byly dru. Körbrovi urovnány cesty
před jeho příjezdem do Haliče. Neodvislá „N.
Ref.“ ukazuje však bez obalu, že vláda pro-
kázala mnohem větší úsluhu Němcům než Po-
lákům. „Vláda — píše „N. Ref.“ — ví dobře.
že Matice těšínská má již peníze na soukromý
učitelský ústav polský a že, byly-li dosavadní
zákazy tohoto soukromého ústavu brutálním po-
rušením ústavních práv, mohlo by Jalší jednán
v tom směru způsobiti vládě povážlivé konflikty
se zákonem o svobodě vyučování. Vláda věděla,
že zřízení polského učitelského ústavu na dlouho
již mařiti nemůže, a proto se rozhodla zřízením
polských poboček zacpati Polákům hubu at
způsobem velice laciným.“
Z Lublaně, 2. července. (Spolehlivo st
úřadní statistiky.) Při posledním sčítáni
lidu v Korutanshu úřadní počítači shledali, že
tam za posledních deset let ubylo Slovincůo
10.000, t. j. o celou desetinu obyvatelstva. Kam
se tito Slovinci poděli, vycházi ponenáhlu na
jevo. Ve farnosti sv. Lipši a přifařených osadách.
čitajících celkem přes 800 duší, jest ve skuteč-
nosti asi 25 Němců, ale při sčítání lidu zapsáno
tam s obcovacím jazykem slovinským pouze 60
osob, všechny ostatní utonuly v moři německého
cbcovacího jazyka. Bylo-li tak svědomitě počí-
táno i v jiných deseti farnostech, máme vy-
světlení, kam se podělo 10.000 zmizelých Slo-
vinců.
Polák
N Ref
Němec
Ref
Jalší
Slovinec
Lipš
Halič
Lublaň
zákon o svoboda
Němec
zmizelý St
14
article
Z Turč. sv. Marlina, 2. července. (M aďan
o školníreformě.) Známý střízlivý madar
ský politik Ludvik Mocsáry vydal v „Egyetért.“
řadu článků proti pomaďařování národních ško
v Uhrách. Všechny snahy, pomaďařiti školou mil-
licny nemaďarských občanů uherských, ukážou
se marnými, poněvadž ve školách sotva 109
dětí naučí se jak tak lámati maďarštínu, kterou.
zůstanou-li na vsi, v brzku zase zapomenou.
„Takovou zákonodárnou moudrosti — praví L
Mocsáry — nevytvoříme jednotného národa,
nýbrž oslabíme spojivo, které povstalo tisíci-
letým spolužitím. Rozumějme si ne řečí, nýbrž
oddaností k vlasti. Že bychom si mohli rozuměti
řečí, jest pouhá hallucinace; ale porozuměti si
takovým citem, jest možno a jest k tomu třeba
pouze toho, abychom nečinili křivdy
nikomu, nýbrž vynasnažovali se, aby každý
občan politického uherského národa vděčně se
mchl uznávati za syna této vlasti.
Marlin
Ludvik
Uhry
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 4. července.
Anglie.
Situace vlády Balfourovy je stále horší
Celá řada doplňovacích voleb v poslední době
byla nepřízniva kabinetu. Liberální opposici při-
bylo několik mužů odhodlaných bojovati prot
politice Chamberlainově a vévoda Devonshire
prohlásil se opětně za jedno s liberální opposic
a usiloval, aby odvrátil své bývalé přívržence
od politiky »hospodářské reakce«, vedené Cham-
berlainem. Tento energieký státník rozbil stranu
unionistickou, podobně jako Robert Peel rozbil
stranu konservativní, aby zbudoval »Free Trade«
a jako Gladstone obětoval celistvost strany libe-
rální svému šlechetnému plánu »Home Rule .
Kabinet zalím pokračuje ve své neslavné exi
stenci, jejíž výsledkem bude hrozící velký de-
ficit. Mladý Chamberlain syn, nastoupivší v mi-
nisterské radě po odehodu slavného otce,
vzbuzuje shovívavý úsměv, jeho státnické
finanční záměry, zejmena jeho pověstná surtaxa
na tabák, stroskotaly. Ministerský předseda
Balfour ztratil svou popularitu venku, i respekt
ve sněmovně. Je přiliš velkým aristokratem,
chová se netečně k veřejnému mínění a podle
všeho jej jeho partie golfu, v němž vyniká.
více baví než celá politika. O debaty sněmovny
se nezajímá, často do nich zasáhne ledabyle,
bez znalosti věci, o niž se jedná. Vůči opposiei
je buď neomalený, nebo nevšímavý a utiká ze
sněmovny, když některý jemu zvlášť nepříjemný
řečník z levíce se uchopí slova. Toto obdob
parlamentu angliekého bylo zcela sterilní.
Chamberlainův
Devonshire
Peel
Gladstone
Home
Chamberlain
Balfour
Praha
Anglie
Balfourův
Cham
Free Trade
16
article
Jedinou událostí, jež rozechvěla mocn
i širokou veřejnost, je předoha zákona o pro-
deji lihovin, která je ohromnou výhodou pro
prodavače nápojů na úkor správy obcí a velké
strany temperenelářů. V anglickém lidu zvedl
se odpor proti tomuto zákonu a v předposlední
neděli červnovou byl uspořádán v Londýně,
v Hyde-Parku obrovský protestní meeling. Přes
deset tisle občanů a dělníků, členů svobodo-
myslných a temperenelářských spolků táhlo
s hudbami a prapory hlavními třídami londýn-
skými do Hyde-Parku, kde byly pronešeny
vášnivé řeči proti vládě. Vláda patrně chce za-
koupiti — a draze zakoupiti z kapes poplatníků,
jedná se o milliardy — před volbami přízeň
vliv hostinských a výčepníků. Dosud se mluvilo
pět dní o této předloze. Balfour, aby čeli
možné obstrukci, sáhl k brutálnímu prostředku
omeziti diskuse, určil napřed pro každý článek
den a hodinu uzavření debaly a hlasování
Tento způsob se nazývá »guillotinou«. Jménem
pobouřené opposice nazval p. Asquith návrh
Balfourův attentátem na svobodu a důstojnos
parlamentu
Asquith
Balfourův
Londýn
Hyde
Balfour
17
article
Strašlivé krveprolití v Arménsku.
»Daily Ma ilu« sděluje pařížský jeho
dopisovatel: »V příčině posledních událostí
v Arménsku podařilo se mně dosíci z autorita-
tivního pramene této informace: »Vesni ce
Darmet, Adelselpum, Armst, Kors,
Verton a Mekrokon byly pobořeny
a spáleny, obyvatelé jich byli na-
mnoze pobiti a těla jejich nahá-
zena do vln Muradsu. Mekrokon byl
zpustošen Kurdy, již byli provázeni tureckými
vojáky. Kostel zde byl vypleněn a znesvěcen,
cennější předměty byly prodány v dražbě. P
celou noc turečti vojáci vnikali do dom
a znásilňovali ženy. Při příchodu fran-
couzského a brítského konsula ženy ty, zkrvá-
cené, hrnuly se k těmto, volajíce za ochranu.
Mus byl obsazen té doby vojskem tureckým.
Přes 2000 žen a dětí uprehlo sem
ze zničených vesnic. Všechen ten ne-
šťastný lid bloudil tu ulicemi, polomrtev hlady
i strachem, skytaje žalostný pohled. Dle věro-
hodného odhadu, založeného na vyšetřování
konsula francouzského a britského dvacet osm
vesnic bylo zničeno a v nich 6000 osob po-
vražděno.
Darmet
Adelselpum
Armst
Verton
Mekrokon
Kurd
Musa
Daily Ma
Arménsko
18
article
V drobném prodeji:
ranni číslo o sob5 . . . za 8h
odpoledni
. . . za 2 h
Ve slialkách na venkověn
ranní čílo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 8h
Inserát
platí se hetevě napřed.
Třečplacení a inserty přijímá zdmíni-
strace v Marlanské ulici č.z.
Tam nacházejí se též redske
tiskárna a ezpedice „Národnich Listů“.
Bukopisy se nevracejí
Marlanský ulice
19
article
Z Auskralie.
Dělnickému ministerstvu Watsonovu, které,
jak jsme se zmínili, dostalo se nyní k veslu
vládnímu v Australii, nevěští se dlouhé trvání.
Jeho dosazení, jež stalo se následkem velkého
úspěchu dělnictva západo-australského při nedáv-
ných doplňovacích volbách v jižní Australii, zne-
přátelilo dělnictvu všechny ostatní politické strany
a rozezlilo je tak, že přes veškery různosti, jež
se mezi nimi jeví, hodlají se v boji proti nové
vládě spojiti. Z Melbournu se aspoň sděluje, ža
bývalá opposice nalehá na svého vůdce, by se
s vůdcem bývalé vládní strany dohodl o společ-
ném postupu proti dělnickému Watsonovu mini-
sterstvu. Jelikož stejný spolek opposice s bývalou
vládní stranou proti dělnictvu, oznamuje se
i z Viktorie a jižní Australie, předpovídá se blízký
pád Watsonův a jeho dělnických soudruhů na
ministerských křeslech spolkové vlády australské.
Watsonův
Austrálie
Melbourne
Viktoria
20
article
Mirbach na odstupu.
Nejvyšší dvorní maršálek německé císařovny
šlechtic Mirbach, vzdá se, jak jsme sdělili
již v poledním čísle včerejším, svého místa již
v době nejbližší. Zpráva zmíněná praví, že učiní
tak dobrovolně, ale její forma zdá se býti po-
kynem s hůry, aby s odstupem svým nemeškal,
proto že v nejvyšších kruzích berlínských si ho
přejí. Nasvědčuje tomu její závěrek, sdělující,
že demise jeho bude za nynějších poměrů přijata.
Svou nepříjemnou situaci dnešní přichystal
si šl. Mirbach, jak známo, sbírkami na stavbu
evangelických kostelů, na které žebronil u lidi
bez ohledu na jejich vyznání. Největší ránu za-
sadila mu však okolnost, že s vyprošenými takto
penězi a se jměním evangelické obce nakládal
o své újmě, nedbaje a neptaje se při tom jejího
předsednictva. Tak na př. zadal sám stavbu
evangelického kostela v Berlíně podnikateli staveb
Holtzmannovi z Frankfurtu, ačkoli četní berlinšti
stavitelé podali nabídky stejně výhodné. Před-
sednictvo evangelické obce mu při tom odporo-
valo, proto že šl. Mirbach mu prohlásil, že toto
zadání stavby Holtzmannovi stalo se dle přání
rozhodujících kruhů. Toto jednání nejvyššího
hofmistra císařovny způsobilo v berlinských kru-
zích občanských ovšem pochopitelnou, netajenou
nevoli.
Mirbach
Holtzmann
Berlín
Frankfurt
21
article
Anglická výprava v Tibelu.
Z Gyangce se sděluje, že v sobotu ujed-
nán byl ku přání Tibeťanů klid zbraní na 24
hodiny, který pak na jejich žádost prodloužen
byl do poledne dne 1. července, nežli přibyli
ze Lhussy plnomocníci dalajlamy. Oba jeho vy-
slanci zaujímají v Tibetu vynikající postavení.
Jeden z nich jest prvním duchovním po dalaj-
lamovi a předsedou národní čtyřčlenné rady.
Druhý jest osobou civilní, ale zároveň členem
této rady.
Plukovník Younghusband měl, jak
se dnes z Gyangce telegrafuje, s oběma dalaj-
lamovými delegáty včera v neděli rozmluvu
žádal na nich za podmínku dalšího vyjedná-
vání, aby pevnost u Gyangce byla napřed Tibe-
ťany vyklizena.
Delegáti odpověděli, že musí se o vykli-
zení pevnosti napřed poraditi. Jak Tibeťané na
smírné dohodnutí s Angličany pohlížejí, na-
svědčuje okolnost, že za vyžádaného klídu
zbraní pevnost tuto stále opevňovali, zřizujíce
zejmena před hlavní branou o překot nové
náspy a zákopy.
Younghusband
Tibeťan
Angličan
Tibet
národní čtyřčlenný rada
22
article
Sbor obecních starších král. hlav.
města Prahy
Sbor obecních starších král. hlav.
města Prahy
sešel se včera odpoledne k sedmé letošní řadné
schůzi, aby vyrídil neméně než půl sta různých zá-
ležitosti, mezi nimiž byly čelně slavební stížnosti, na-
vrhy na prodej a koupi nemovitosti a pod.
Na křeslech presidia starosta p. dr. Srb a oba
náměstkové pp. dr. Groš a stav. Seifert. Lože i galerie
slabě navštiveny
Starosta p. dr. Srb zahájil schůzi o 1/45. hod.
odpol. a k dolazu udělil slovo ob. st. p. dru. Je-
řábkovi, který opakoval již loni přednesenou slíž-
nost na nedoslalečné spojení Prahy s výletními místy,
Srb
doktor
Groš
Seifert
Praha
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
ZZa pravun2
Rozjímání k Husovu dni.
Pozorujte vznešený výraz ve tváři Husově
Podobná oddanost dýchá jen z obrazů tváře
Kristovy. A maně budete srovnávati. Divná věe
Každému činu Krista odpovídá nějaký čin
Husův.
Ježíš do třicátého roku žil v ústraní, než
nastoupil božské své poslání. Prorok Galilejský
oslňoval výmluvností, sláva jeho vrhala záští do
duší pokryteů. Hus v 27 lětech povýšen na
mistra svobodných umění, dva roky později po-
číná přednášky a roku 1399, tedy ve třicátém
svém roce zastává se ve schůzi mistrů na faře
u sv. Michala na Starém městě spisů Wiklefo-
vých a dokazuje vznešenost několika článk
církvi zavržených. Možno tento čin nazvat
prvním jeho vystoupením. Z něho pramení po-
zdéjší snaha po reformaci a příčina jeho
Nastává činnost kněžská. Slav se rektorem
vysokého učení, káže v kapli betlémské a broj
proti zlořádům v církvi.
A doba ta je nejslavnější jeho dobou, lide
se hrnou k němu a uplrajíce oči na rty jeho
zapomínají všeho. Se slávou jeho však přibývá
i protivníků. A jako Ježíše opustili někteř
učenníci, když symbolicky kladl pravdu za tělo
své a krev svou, neboť byl pravdou cele pro-
niknut, tak i Husa opustili jeho dřívější přátelé
Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče, někdy
nerozlučný přítel Husův, který záviděl mu slávu
a schopnosti jako Jidáš Kristu.
smrti.
Husův
Kristův
Krist
Ježíš
Michalus
Hus
Stanislav
Štěpán
Jidáš
Wiklefo
Znojmo
Pálča
24
article
Tehdy tiara zdobila hlavu nejnehodnější
Jana XXIII., který moc papežskou obracel ve
prospěch svůj osobní. Potřebuje peněz, rozeslal
legáty po všech zemích, které uznávají papeže
a nechal prodávati odpustky. I do Prahy přišli
dva: Václav Tiem a Pac de Benonia a nabízeli
v kostelích koupi odpustků. Hus neohrožen
povstal proti hanebnému jednání a veřejn
v disputaci odsoudil prodej slovy přesvědčují-
cími. Neohrožený skutek, odpovídající přímo
vyhnání svatokupců z chrámu Ježišem! Tu
i tam snaha po očistě a rozhořčení nad zne-
svěcením.
Ježíš přišel na slavnost posvěcení chrámu
do Jerusaléma. I obstoupili jej v chrámě židé,
chtěli jej chopiti a kamenovati. Unikl jim. Dne
2. října 1402 shluklo se množství Němců opa-
třených všemi druhy zbraní, táhli ke kapl
betlemské, kde právě Mistr kázal. Chtěli je
zajmouti. Lid však obrátil se proti nim a za-
chránil jej-
Oblibenost u lidu zjednala mu nepřátele
jako Kristovi. Ježíš odešel do krajiny za Jor-
dánem, Hus, když naň uvalena kletba, nejprve
na Kozí Hrádek se uchýlil a když r. 1414 pří-
znivec jeho zemřel, odebral se na pozvání
svého etitele pana Jindřicha Lefle z Lažan na
hrad Krakovec. Zde navštěvoval okolí a jako
kdysi Kristus kázal pod šírým nebem. Lidé
v houfech a z daleka přicházeli k němu, by
jej poslechli. Častokráte nasytil tisíce lačnících
chlebem pravdy. Doba vyhnanství učinila jej
slavným po vší zemi a učení jeho zapouštělo
mohutné kořeny. Lid poznával, že tu povatává
člověk, který chce pravdul
Zalím jméno jeho vzbuzovalo obavu v těch,
kteří stav kněžský považovali jen za zřídlo
Jan XXIII
Tie
jít Benonio
Hus
Ježíš
Němec
Lefl
Kristus
Praha
Jeruzalém
Lažany
Krakovec
25
article
rozkoší. V Kostníci zahájen sněm, předvolán
k němu Hus, aby se očistil. Jako Kristus vol
si Hus ze svých přívrženců tři průvodce
Václava z Dubě, Jana z Chlumu a Jeronýma.
Vjezd do Kostnice podoben slavnému vjezdu
Kristovu do Jerusaléma. Všude cestou jej vítali
a když dne 3. listopadu 1414 blížil se Hus
branám kostnickým, ohromné množství zvědavých
mu vychází vstřic a za jásotu jej vedou do
města.
Zatím již Štěpán z Pálče zradil Husa ne-
méně hanebně, než Jidáš Krista. Napsav, co mě
za směrodatné proti svému bývalému přítel
současně s Michalem de Causis odevzdal kardi
nálům. Hus byl uvězněn. Dlouho trvalo, než
vyvlekli jej před katany. Kristus veden před
Annáše a Kaifáše, Hus před kardinály Petra
z Aliaku a Zabarellu, kteří všemožně jej týrali.
chtějíce jej odzbrojiti předem. A když Hus vůč
tolikému bezpráví mlčí jako Kristus, křičí ne
přátelé:
»Hle, mlčíš, kacíři, a tím se přiznáváš!«
Veliký den šestého července! Hus odsouzen
Jako božský jeho předchůdce, vědom si smrti
klidně ji hledí vstříe.
Na sněmu, vedeném nejvyšším kněžstvem
děje se skorem stejně mučení, jako před sta-
letími na dvoře Pilátově v Jerusalémě. Papežův
auditor čte třicet článků ze spisů obžalovaného.
A když Hus při některém místě chce vyložiti
smysl, tu kardinál z Aliaku nedá mu mluviti
A když Hus nechce mlčeti, pokyne kardiná
Zabarella papežským zbrojnošům a ti násilím
jej přinutí mlčeti. Jako když Kristu vyťal pochop
políček.
Pak klidně poslouchá obžaloby a svědky
Slyší, co kázal a co zde uváděno v jiný smysl
Hus
Kristus volit
Václav
Jan
Jeroným
Kristův
Štěpán
Krist
Michalus Causis
Kristus
Annáš
Kaifáš
Pilátův
Chlum
Jeruzalém
Pálča
26
article
ba slyší i obvinění, že prý se vydával za čtvrtou
božskou osobu. To když uslyšel tento, nedalse
zadržeti a přes úsilí žoldněřů trpce žaloval n
krutost těch, již ho soudí, a bral boha z
svědka své neviny. Než osud jeho byl zpečetěn.
Četlo se odsouzení spisů jeho, učení jeho pro-
hlášeno za bludně a on sám za kacíře. Hus
jen tiše se modlil a prosil boha, by odpustil
všem, kteří křivě svědčili a vehnali jej ve smrt.
Naposledy tropen z něho posměch jako z mu-
čenníka Páně. Krista oblékli v purpur a vsadili
mu trnovou korunu na hlavu, na Husa vložili
mešní roucha, Kristu dali do ruky třtinu místo
žezla odznaku moci, a Husovi kalich, jako
důkaz kněžské moci. A znova jej vyzývali, by
odvolal. Pak klnouce strhali s něho roucha,
rvali mu kalich a zasypali ho potupou.
Po Ježíši plivali katané a bičovali ho, Hu-
sovi sedřeli s hlavy tonsuru, až krvácel. Pak
dali mu na hlavu vysokou papírovou čepici
namalovanými dábly, posmívajíce se mu jako
činili ti, kťeří vkládali na hlavu Krista korunu
trnovou. Nad křížem Ježiše byl nápis: »král
židovský« a na čepici Husově: »Hic est haere-
siarcha«, t. j. totoť jest arcikacíř. Pak veden
na hranici. Obnažili jej a zemřel s jmenem
Ježíše na rtech.
Mistr Jeroným, uvězněný s Husem, zapře
učení jeho ze strachu před smrtí, jako Petr
zapřel Krista. Již po roce usmířil svoji vinu,
byv umučen týmž způsobem, jakým skončil
jeho Mistr.
Jidáš za zradu svou obdržel třicet stříbr
ných, ale poznav, že zradil Nevinného, vrátil
krvavý peníz a zbavil se živola. V tom je Jidáš
lepší Pálče. Ten obdržev za svůj hnusný skutek
kanovnictví v Krakově, žil ještě dlouhá léta.
Hus
Krist
Ježíš
Hu
Husův
Jeroným
Petr
Jidáš
Krakov
27
article
Lid v prosté duši nesnese, aby zrádce zů-
stal bez trestu. Vypravoval v pověstech, jež po
dnes kolují v rodišti Štěpánově, na Slánsku,
o čtyřech bratrech Štěpánových. Bojovali prý
chrabře v četách Žižkových, a když roku 1425
bojovníci boží dobyli Slaného, vrhli se do pla-
menů doufajíce, že smrti svou usmíří čin
Štěpánův, svého nehodného bratra . . . Prokop,
jenž zatím nastoupil místo Žižkovo, spokojil se
obětí a netáhl na Páleč, jak zamýšlel.
Tklivější ještě pověsť opřádá matku zrád-
covu. Ronila prý krvavé slzy nad skutkem svého
syna a jejím jediným přáním bylo, by sešla se
s rodičkou Mistra a vyprosila si u ní odpuštění
pro svého syna. Avšak nedočkala se té sladké
chvíle. Teprve po smrti její, když nesli mrtvolu
hradní paní, příšla neznámá stařenka nesoue
odpuštění pro Štěpána. Byla to matka Mistrova.
I o zrádci zmiňuje se pověsť. Přišel do
svého rodiště neznámý poutník. Vypukl oheň
v tvrzi a lid, považuje jej za paliče, vhodili jej
přes výmluvy do ohně.
Tak prý skončil zrádce Mistra. Lid chce
jej viděti potrestaného, když sám jako Jidáš se
neodsoudil.
Nové učení se rychle zmáhalo. Utracený
život Nevinného musil býti pomstěn. Krev jeho
volala k synům národa, z něhož vyšel. Zpráva
o upálení Mistra zachvátila všechny, kteří znali
kazatele betlemského, nevýslovným smutkem.
Nastoupil spravedlivý hněv a svatá nenávist proti
tém, kteří jej usmrtili. Evropa se chvěla, když
boží bojovníci vytáhli do pole a Řím kolisal
tak, jako když ve středu prvních křesťanů žil
Petr za Nerona.
Štěpánová
Žižkův
Štěpánův
Štěpán
Petr
Neron
Štěpánov
Slánsko
Slaný
Páleč
Evropa
Řím