Ročník XXXXV.

V Praze, v pondělí dne 16. října 1905.

Číslo 285

Na ranní a odpol. listy přodpláeí sen v Praze v administrael na měsíe na čtvrt lets . . . . 6 K —h s drojí čenálko na nia Bnt ist . . . . 7 k 60n ve flialkách: 2K90 sa ně ske . Poštou- nčtvklt. . .. kei s dvojí zéeilkou na násíe a měsíe ent la . . . Kei

Telegramy korresp. kanceláře. K odhalením o Delcasséově politice. Z Berlína, 15. října. (C.-B.) »Norddeutsche Allgemeine Zeitung« praví v týdenním přehledu o sensačních odhalenich pařížského »Matinu«: »Od samého počátku bylo jisto, že rozhodu- jící kruhy ve Francii s odhaleními žád- ného spojení neměly a již toto faktum samo odňalo odhalením všeliké značení pro německo- francouzský poměr, jak tento v posledních mě- sících se vyvinul.« Dále uvádí »Norddeutsche Allgemeine Zeitung« notu »Reuterovy kancelářes v příčině řečených odhalení a praví: »Jsme a to potvrditi, že anglická vládaz vlastního popudu podobné sděleni sem zaslala a že toto sdělení s německé strany přijato bylo a touž loyálnosti, s kterouž bylo učiněno. V diplomatických sty- cich mezi Německem a Anglií ne- byla odhaleními »Matinu« žádná změn způsobena. Avšak šlo o sdělení, jež byla anglická vláda sama jakožto důvěrné ozna- čila a kteréž dle projevu londýnské vlády pro veřejnost nebylo určeno. Prohlašu- jeme, že jseu bezpodstatina všechna tvrzení, jakoby si byla německá vláda od an- glické nebo francouzské vlády vyžádala nějakých vysvětlení. Takovýto postup nebyl by se — vzhledem k formě, ve kteréž odhalení byla uči- něna — nikterak srovnával s obvyklou diploma- tickou dvorností. On nebyl by se také shodoval s toyálním miněním, jež my o francouzských anglických státnicích chováme. Také širší kruhy obyvátelstva v Německu posoudily celý případ s největším klidem.

Z Bezlína, 15. října. (C.-B.) V týdenním přehledu vraci se »Norddeutsche Allgemeine Zeitung« ke článku, jejž byla dne 2. října »Westminster Gazette« uveřejnila pod záhlavím »Rusko, Německo a mys a ve kterémž nejprve o poměru Ruska k Anglii a potomo stanovisku, jež by Anglie k německo-ruským stykům zaujati měla, pojednáno bylo a se pra- vilo, že jest možno docíliti zvolna do- hody s Ruskem a že není potřebí, aby se Anglie proto znesvářila s Německem, kteréž mnohými jinými věcmi obírati se musí kromě velkoněmeckých snah, o kterých se leckde očekává, že jeho pozor- nost na se upoutají. K tomu podolýká »Norddeutsche Allgemeine Zeitung«: Nepotře- bujeme zvlášť teprv připomínati, že je tato poslední domněnkamylna. V Německu není žádného vážného politika, kterýž by se aějakou velkoněmeckou otá- zkou obtral. V tomto, jakož i ve mnohých jiných bodech zůstávají pro německé státní umění směrodatnými zásady, jež za Viléma Velkého se vytvořily a ke kterým v přední řadě náleží, že naše národní snahy v Evro- pě uskutečniti se mají v mezích vlastního Německa. Považujeme za nutné toto vytknouti, ježto naši odpůrcové opět a opět pracují klamem, že Německo jenom vhodné chvíle vyčkává, aby se zmocnilo jistých územl soused- ních státůe.

Z Tovlousu, 14. října. (C.-B.) „Depěche de Toulouse“ uveřejňuje dlouhé pojednání o francouzsko-anglické shodě a praví v něm, že Delcassé nikterak nezpůsobil uveřejnění článku pařížského „Matinu“, jenž hlučné rozpravy nedávných dnů způsobil. Del- cassé dodal prý jenom některe údaje, kterých v onom článku bylo použito; jinak neměl prý s historií o anglickém přistání v Německu co činiti. Z Bordeaux, 15. října. (C.-B.) Při hostině, uspořádané v „Cerele Voltair“, pravil De- crais v delší řeči: „Jsme stoupenci míru, avšak nezakoupili bychom ho za cenu svojí eti.“ Monis kritisoval jednáni Delcasséovoa projevil důvěryplnou naději, že Rouvier trvajíeí obtížná vyjednávání zdárně provede. K politice Delcasséově. M. Z Kolína nad Rýnem, 15. října. (P- vodní zpráva »Nár. L.«). Z Petrohradu sdě- luje, Köln. Ztg.«: Vynikající, s francouzskými událostmi za úřadní činnosti Delcasséovy obe- znalý diplomat prohlásil k zástupci zahraničního listu, že Delcassé za osobní nálady učinil onu nebezpečnou politiku na vlastní pěsť, spolu s vy- nikající osobností, o niž není řeči za nynějšího sensačního odhalení. Jak Rouvier tak Loubet se zřetelem k odvážné politice té jistě uvědo- měli německou vládu, že zajisté očekávati mohla úplnou důvěru k francouzské politice, když s ruské strany učiněny příslušné přátelské roz- klady v Paříži. Při schůzi císaře s carem rov- něž projednán důkladně předmět ten, stejně při rozmluvě Tittoního s Bülowem.

Návštěva krále Alfonsa v Berlíně. Z Madridu, 15. října. (C.-B.) Předseda ministerstva Montero Rios měl včera s ně- meckým velevyslancem delší rozmluvu, v níž byly definitivně stanoveny podrobnosti cesty krále Alfonsa do Berlína. Při této přiležitosti bylo též rokováno o otázce marocké a o cho- vání se sultána v této otázce. Z Madridu, 15. října. (C.-B.) Na cestě do Berlína budou krále provázeti nynější chef pa- lácový vévoda de Sotomayor, nejvyšší štolba markýz de la Mina, generální pobočník de Bascarau, námořní kapitán Balsei ro. pobočník Jordana a ministr zahraničních zá- ležitosti Sanchez Roman. Rozluka unie norsko-švédské. Ze Stokholmu, 14. října. (C.-B.) Zvláštn výbor říšského sněmu navrhuje bez odůvodnění, aby říšské akty byly zrušeny a vláda zmocněna uznáti Norsko za samostatný stát. Dále doporučuje zvláštní výbor osnovu o od- stranění odznaku unie na říšské vlaice a vyslo- vuje přání, aby byla říšskému sněmu předlo- žena záhy osnova k úplnému zákonu o švédské vlajce. Zakázaný sjezd anarchistů. Z Barcelony, 15. října. (C.-B.) Na dnešek ohlášený sjezd anarchistický byl úřady zakázán. Otázka venezuelská. Z Washingtonu, 15. října. (C.-B.) Státn tajemník Bost a francouzský velevyslanec J us- serand měli dnes opětně poradu o otázce venezuelské. Má se za to, že bude Francie znovu usilovati, aby záležitost ta byla upravena cestou diplomatickou a že dříve, než se roz- hodne dáti ulfimatum, bude Jusserand vy jednávati ještě s vládou americkou.

Krise v Uhrách. Szögyönovo zakročení u císaře. Z Pešti, 16. října. K tajuplné návštěvě, kterou vykonali František Košut a Géza Po- lonyi, jak povědomo, rakousko - uherskému velevyslanci v Berlíně S zögyönovi v Csaru, sděluje »Hirlap«, že Szögyönyi po návštěvě obou těchto poliliků k žádosti Františ ka Košuta zaslal panovníkovidlist, ve kterém jej prosí, aby prozkoumal program Fe- jérvárův ještě jednou, poněvadž obsaženy jsou v něm věci, které by veliké pobouření způso- biti mohly a rozřešení krise znesnadnily. Košut a hr. Apponyi zase promluvili. Ze Subotice (Szabadky), 15. října. (C. -B.) Strana nezávislosti v komitátu bac-bodrgském měla dnes ustavující schůzi, ve kteréž se asi 4000 stoupenců strany nezávislosti zúčastnilo. Dostavilo se do ni také několik poslanců, mezi nimi Košut a hrabě Apponyi. Po zahajo- vacím proslovu předsedově pronesl posl. K os ul řeč, ve kteréž dovozoval, že má národ zcela nepochybné právo, žádati, aby velení a služební řeč v armádě, uherskými penězi a uher- skou krví vydržované, byly maďarské.

Ani kdyby toto nemělo kořenů v zákonech, mohl by maďarský národ maďarské velenl a maďarskou služební řeč žádati jako svoje při- rozené právo. Mohl by tedy spor býti jenom o to, zdali si národ k vymahání tohoto svého práva zvolil pravou dobu. V tom ohledu pak dlužno prohlásiti: násilnosti vláda přehmaty vojenských kruhů za- tlačily národ na půdu, na kteréž nyní stojí a z kteréž bez vítězstv ustoupiti nemůže. Budoucnost musí ná- rodní věci dopomoci k vítězství. Avšak národ musí elrvati v mezích mravního a zákonného práva. Po této pochvalou odměněné řeči mluvi posl. hr. Apponyi. Útočil na vládu, o niž pravil, že má každého dne jiný program. Národ setrvá na přímé cestě. On nechce omeziti ústav- ních práv uherského krále, avšak nezadá také ničeho z práv svých vlastních. Celý svět sleduje a největšimi sympatiemi boj v Uhrách, ježto uherský národ navzdor všem útokům pevně se ovládá a z mezi zákonnosti nevybočuje. Na- stávajlcínové volby uloží národ tuhou zkoušku. Ale řečník doufá, že strana nezávislosti z tohoto zá- pasu vyjde silnější, než byla kdy- koli dříve. — Pak mluvilo ještě několik řečníků a posléz přijata resoluce, ve kteréž se důrazně protestuje proti nezákon- nému odročování řlšského sně mu, jakož i proti obsahu i formě dne 23. září pro- hlášeného programu koruny.

Události ruské. Z bojiště. Do Petrohradu přibyl z dálného Východu velitel oděsského vojenského okruhu generál jízdy baron A. V. Kaulbars, jenž byl ve- litelem druhé mandžurské armády ruské. Gene- rála v bytě navštívil ministr války generál Re- diger a jiní vynikající vojenští hodnostáři. Dále přijel do Petrohradu gen.-l. Loginov, rovněž z bojiště; posléze hlavní plnomocník všezem- stevní organisace D. N. Šipov se zdravotním a zásobovacími oddíly zemstev. Ze Sachalinu odesláno Japonci všechno ruské obyvatelstvo počlem asi 12 tisíc, na 500 trestanců odesláno do nerčinského vězení. Při- amurský gen. gubernátor zakročil o ponechání Sachalinu pro svobodné usazování místo pro trestance. Otázka ta bude řešena v Petrohradě postupem obvyklým. Nyní se tamtéž mluví kolonisaci dálného Východu ruského dů- stojníky a vojskem z bojiště, jimž by se dostalo různých výhod: 15 desjatin půdy pro mužskou osobu a osvobození od daní po celý život u raněných vojínů, u jiných po 25 let; dále dostanou po 100 rublech na ruku, zdarma dopravu rodiny, semena do první úrody. půjčku 300—400 rublů atd.; důstojníci 200 desjatin a štábní důstojníci 400. S přestěhováním má se již z ja- ra začíti; náklad činiti bude 14 millionů rublů z fondu pro vojen- ské potřeby. Během pěti let má býti usazeno v amurské a přímořské oblasti 100.000 rodin vojenských a na 5000 důstojníků. K mobilisaci ruské. Z Petrohradu, 15. října. (Spb. Ag.) Zapo- čatá již mobilisace záložníků kavkazského vo- jenského okruhu vztahuje se dle dnes uveřejně- ného úkazu carského na územi kubanskéa terekské, jakož i na gubernii stavropolskou způsobená jest nynější situací na Kavkaze. Říšská duma. Z Petrohradu, 15. října. (Spb. Ag.) Státní rada na rozkaz carův zastavil velkou čásť svých zákonodárných prací a vrátil předlohy jemu

předložené příslušným ministerstvům k podání do říšské dumy. Princ Leopold. Z Petrohradu, 15. října. Pruský prin Leopold přibyl sem dnes a byl slavnostně uví tán. Princ, jenž ubytoval se jako carův host v zimním paláci, navštívil dopoledne carskou rodinu v Petěrhofu. Pohřeb knížete Trubeckého. Z Petrohradu, 15. října. Mrivola rektora moskevské university knížete Trubeckého byla dnes ráno za velkého účastenství, zejmena členů dumy a dělníků, na moskevské nádraží převe- zena, odkudž bude zvláštním vlakem do Moskvy dopravena. Mezi četnými věnci jest také věne od cara věnovaný. Tajná tiskárna. Z Vitebska, 15. října. (Spb.Ag.) V ústředn třídě objevena tajná tiskárna a sklad zakázaných spisů sociálně-revolučního komitétu : 30 osob zatčeno. Ratifikace mírové smlouvy. Z Petrohradu, 15. října. (Spb. Ag.). Dnes o 3. hod. odpoledne předal americký zástupce ministerstvu zahraničnímu oficiální sdělení, že mikado včera podepsal mírovou smlouvu. Sou- časně má francouzský vyslanec v Tokiu sděliti japonské vládě, že car podepsal smlouvu. Z Washingtonu, 15. října. (C.-B.) Dle všeho uplyne měsíc neb dva, nežli zástupe Ruska a Japonska podepsané listiny o mírově smlouvě zde vymění.

Posl. dr. ryt. Plaček o důvodech své resignace. V Litomyšli, 15. října. (Pův. zpráva »Nár. L. «) Známé vystoupení posl. dra. Bol. ryt. Plačka z klubu poslanců národní strany svobodomyslné na radě říšské způsobylo jak ve veřejnosti poli- tické tak i v kruzích voličstva městské skupiny choceňsko-brandýsské, již zmíněný poslanec za- stupuje, pochopitelný rozruch, jenž odráželse doposud v různých projevech novinářských toho i onoha tábora. Aby voličstvo zpraveno bylo o vlastních pohnutkách kroku ryt. Plačka z úst jeho samotna, svolala za tímto účelem městská rada litomyšlská na včerejší odpoledne zvláštní schůzi voličstva, pozvavši do ní jak poslance dra. Plačka, tak klub poslanecký, který obháj- cem stanoviska svého ustanovil posl. dra. Kra- máře. K očekávané výměně názorů mezi oběma stranami nedošlo však. Na schůzi dostavil se pouze dr. ryt. Plaček, kdežto dr. Kramář omlu- vil nepřílomnost svou náhlým ochuravěním o němž telegraficky zpravil předsednictvo schůze. Navzdor nepříznivé pohodě byla účasť voličů místních i venkovských hojná, takže sedadla divadelní dvorany Smelanova domu téméř všeck byla obsazena. Pokud se týče průběhu schůze, uznáván všeobecně důstojný jeho ráz, nevymy- kající se v ničem a ničím z rámce věcné kri- tiky, ať již pronesena s té či oné strany.

Jménem rady městské zahájil jednání sta- rosta litomyšlský Mag. Ph. p. Laub, jenž vy- značil účel schůze a po charakteristice neutěše- ných poměrů české politiky za éry Gautschovy. udělil slovo posl. dru. ryt. Plačkovi, dodávaje, že na voličstvu jest, by výklady jeho posoudil a dle toho řídilo se při hlasování o navržené resoluci. Posl. dr. ryt. Plaček potom v obšírn dvě hodiny téměř trvající řeči vysvětloval po- hnutky, jež přiměly jej k opuštění klubu strany, jejíž — jak s důrazem prohlásil — věrným upřímným i nadále zůstal a zůstává přívržencem. Prohlásil, že již v taktice klubu vůči Körbrov od r. 1901 postřehl nedůslednost, vyvrcholivšt zejmena v propuštění vládních předloh přes to, že tehdejší jednání Körbrovo nijak ne- opravňovalo k naději, že zasluhuje poskytnutého mu příměří. O zákulisí prohlášení předsedy če- ského klubu z 23. května 1902 slibuje řečník zmíniti se až ve svých memoirech, dodává však

»Jisto je, že již za čtyři neděle česká delegace nečinila nejmenší překážky projednání zákonao dani z jízdních lístkův a to sluší zaznamenati jako úkaz velice truchlivý a nebezpečný prece- dens: politické skokanství.« Markantním dokla- dem nestálé a třepetavé taktiky nazývá řečník protiobstrukční táborskou řeč dra. Kramářez 25. března 1903, pronesenou tři dny po maní- festu českého poselstva a znamenající již odmí- tání obstrukce a smiřování se s aktivní politikou za Körbra, ač titéž páni při sjezdu důvěrníků z 26. dubna 1903 poklonili se vůli národa zahájili pak chutě a vesele novou obstrukci, již přece dříve byli vylíčili jako nemožnou. I při tom uvádí řečník jako významnou událost, že po velké práci klub na př. podepsal a podal jeho jménem návrh, jímž — ke zmaru jednání o rekrutech — vláda byla vyzývána, aby pro- pustila nováčky, kteří již svá tři léta byli od- sloužili. Přes to však v lednu r. 1905 na krajin- ském sjezdu německo-brodském přijali dva páni z předsednictví klubovního pro sebe kompli ment, že oni zadrželi českou delegaci, jež by prý byla jinak od obstrukce upustila a dali se velebiti jako mužové, kteří onen proud zastavil a tím přivodili Körbrův pád. Českou politiku ví deňskou už od r. 1901 nazývá řečník nestálou neustálenou, třepetavou a měnlivou, jednou tu věc vychvalující a za chvilku již tuže taktik odsuzující, takže nastalo zmatení myslí v ná- rodě, za něhož ani nejpravověrnější příslušníc strany nebyli jisti vypeskování za to, že hájili náhled, jenž jim krátce před tím vštěpován byl v novinách.

Výtku nedůslednosti činí řečník vedení klubu také pokud se týče postupu vůči Gaut- schovi, ač sám doznává, že choval původně pevnou naději, že ti, kteří dosud v klubu vedli politiku náladovou, budou míti také aspoň tolik autokritiky, aby věděli, jak ubližili svému poli- tickému renomé, jak národ ve své politické vý- chově byl zanedbáván a zrovna maten a žeto tak již dále nejde. Příměři s Gautschem zále- želo v tom, že česká delegace připustí pouze projednání zákona refundačního, t. zv. nouzovou předlohu a I. čtení rozpočtu na rok 1905, jakož jiné menší zákony, ale nic víc. Sotva že však minulo deset neděl, vytasil se Gautsch s požadavkem projednání autonomního celního tarifu ještě před uplynutím ujednaného příměří a tu, ač věc tato dojista mohla počkat, až Gautsch osvědčí dobrou vůli ke splnění českých požadavků, předáci českého klubu nejen že n společné konferenci předsedů ani protestu proti tomu nezvedli, nesvolali k rozhodnutí otázky této ani klub, ač slíbili, že mu rozhodnut zůstaví.

Ještě 4. dubna bylo dáno v klubu ujištění, že mohou býti všichni klidni, že postavení klubu zůstává i zůstane nezměněným do té doby, do- kud vláda nezaujme určitého stanoviska vůč našim požadavkům, ale klub nesvolával se už dále, za to však 11. dubna, na poslední schůz před velkonočními prázdninami, navrženo před- sedou pro schůzi ze 3. května k nemalému podivení mému na prvním místě projednání cel- ního tarifu. Já hlasitě protestoval proti tomu a mimo jiné také posl. Starzyňski navrhova pro první místo předmět jiný, leč v tom při- stoupil ke mně předseda klubu a s podzdviže- ným prstem řekl: »Plačku, není žádného klu- bovního usnesení v tom smyslu !« Vázán klu- bovní disciplinou, byl jsem nucen mlčeti. Z chvilku však se předseda obrátí ke mněa s triumfující tváři pravi, že přijde na první místo návrh Starzyňského a pak immunitní zále- žitost posl. Tavčara, jež vyžádají sobě aspoň osmi dnů, že tedy na celní tarif nedojde a do- dal ještě: »Tak vidíte, proč jste se tak rozči- loval.« Jaké bylo však moje překvapení, když již téhož dne odpoledne jsem se dověděl o tom, že s české strany nebylo činěno odporu, aby celní tarif byl položen na jednaci pořad, ač v dotyčném sdělení bylo se dovoláváno komise předsedů ! Věděl jsem, kolik uhodilo a proto.

když jsem byl 17. dubna povolán do Prahy n poradu k redigování českých požadavků, na základě jichž by se poznalo, jak se vláda stav k nám, prohlásil jsem přímo, že redigování po- žadavků těch je zbytečno, protože jsme parti vlastně prohráli. V době té trousily se sice již pověsti o blíz- kém zparlamentarisování ministerstva, do něhož by byli přibráni také dva Čechové, já však po- depsal návrhy pouze po prohlášení, že by z dané situace byla odpomoc pouze tehdá, kdyby snad jistá část poslanců naší strany z klubu vystou- pila a tím bylo dáno vládě na jevo, že by pře- počítala se v předpokladu, že má již český ná- rod nejlíp v kapse. A ještě v dubnu, když vrá- tili se vyjednavači s nebulosní odpovědí Gaut- schovou, dostalo se mně satisfakce. Ve smyslu vylíčeném ohlásil jsem pak klubu také svoji re- signaci, o níž jsem úplně pomlčel — chybou bylo, že o ní nemlčeli ze zasvěcených jiní. T byl, pánové, můj zločin. Jak známo, byl pak 3. května celní tarif projednán a náhlá změna v chování Němců, kteří pak již v různých in- terviewech odmítalí kabinet koaliční, jakož vůbec zpupné jednání jejich i na sněmu českém bylo jenom následkem toho, co vedení českého klubu přivodilo tím, že dalo sobě vyrvati před vyplně- ním podmínek příměří moc, již v rukou mělo

Ztratila se tu politická posice prvního řádu, již zachovati bylo první povinnosti každého a kte- rou dávati v šanc bylo lehkomyslností a něčím, co se může nazvati jakkoli, ne však prováděním rozumné politiky. Prohlášení bar. Gautsche v rozpočtovém výboru z 21. června, které presentovalo se lidu českému jako ohlas příznivý a opravňující k vy- čkávání dalšímu, utvrdilo mne v odhodlání, ne- vstoupiti do klubu. Nevstoupiti proto, poněvadž tvrdím, že Gautschovo prohlášení z 21. června t. r. je vůči nám sice stylisticky obdivuhodným seřaděním delfických orakulů, z nichž může sobě vyčísti kdo chce cokoli, ale zabezpečení ochoty ke splnění našich požadavků nikdy. Řečník rozbírá potom obsah prohlášení Gautschova, dovozuje, že slibem plnění trvají- cích zákonů ministerský předseda projevil vlastně pouze ochotu, zachovávati přísahu, uloženou každému státnímu úřadníku, nehledě ani k tomu, že odstraní nepřátelskou praxi, uplatňovanou v úřadování jazykovém od té doby, co Gau- tachova nařízení byla zrušena. Pokud se týče slibované brněnské university, tvrdí řečník, že splnění tohoto požadavku oddáleno je nyní více než kdy jindy, protože Gautsch navalil v cestu nebývalé druhdy překážky. Jednak prohlášením, že nedovolí, aby se požadavku universitního uži- valo jako bojovného prostředku, kterážto zásada divně vyjímá se u ministra, který jako bývalý správce ressortu vyučovacího ví, že úkol uni- versit je příliš povznešeným nad pěstění poli- tiky stran. Dalším balvanem, jejž navalií nám v cestu bar. Gautsch, jest prohlášení jeho o současném zřízení zbytečné a Němci nyní perhorreskované university německé na Moravě, jakož tvrzení, že zřízení universit lze provésti pouze zákonem, ač dřívější vlády — jak prof.

Kvíčala dokázal — v několika případech hájily stanovisko cesty nařizovací. Ostatně není bez významu, že bar. Gautsch odkládá podání dotyčných předloh až na kone zasedání, což — dle výkladu samotné »N. Fr. Presse« — znamená vlastně vědomí o bezvý- slednosti celého projektu. O německých poža- davcích pan bar. Gautsch ovšem nemluvi delficky. Pravil, že pochopuje snahu, by měli úřadníky jejich vlastní národnosti ve svém území a připovídá splnění tohoto požadavku již o dobv neibližsí, jak také dokázalo nedávné jme- V drobném prodejlt ranní číslo o sobě . . . z na 2 odpolední Ve Hlialkách na venkovš- ranní číslo. . . . . . vdpolední . . . . . . . . Bh Inserá t platí so hotově unpřn Předplacení a inserty přijímá admíni- strace v Msrlanské ulici č. 3. Tam nachízejí se též redakce tiskárna a ezpedice „Národnich Listá“. Rakopisy se novračeji.

nování soudních úřadníků, kde čtyři praktikanti němečtí přeskočili celou řadu jiných kvalifiko- vaných druhů českých s mnohem delší služební dobou. A to činí týž Gautsch, který ještá 1. ledna 1897 na českém sněmu dal prohlásiti, že status úřadnický pro obvod celého če- ského království musí býti jednotný. Zde máte zachovávání toho jeho »principu«l Tím, že se mlěky strpělo toto prohlášení Gautschovo, ba že ani veřejné mínění dosah jeho nepocítilo, učiněna nová etapa nazpět a tyto okolnosti nuti mne k prohlášení, že do klubu zpět nevstoupím, protože nemohu svoliti k tomu, by se vedla politika, jež by národ náš uvedla v neúctu a nevážnost. Program mlado- český je dobrý, protože je to program všečeský, v němž by všecky mladšl strany mohly pracovat a kdyby se provozovala politika opravdu mlado- česká, třeba že i etapová, ale rozumná a ne ramenářská, jsem přesvědčen, že by naše strana s mladšími stranami žila v dobrě shodě. Intervence tíše německé, kterou snad Gautsch hrozí, netřeba se báti vůči tomu, že Němce, kteří prý kromě boha ničeho se nebojí, zalekla již jen pouhá zmínka o všeobecném právu hla- sovacím. (Bouřlivý souhlas.) V tomto prostředku spočívá zdar i pro kýženou reformu strany naší. Ale první podmín- kou nápravy je, aby upustilo se již od politiky. která v r. 1905 nalhávala lidu, že má něco jistého čekati, kdežto každému rozumnému člo- věku bylo patrno, že stojí proti vládě nepřátel- ské. Proto končím: »Na zdar dobře pojaté reformě strany mladočeské. (Bouřlivá, dlouho trvající pochvala a potlesk.) Starosta města Ústí n. O. pan dr. Vicena navrhl potom ku přijetí tuto reseluci

»Shromáždění voličové městské skupiny litomyšlské, vyslechnuvše poslance svého, pana dra. ryt. Plačka, usnášeji se na následující resoluci: Neschvalují další vyčkávací stanovisko našt delegace ve Vídni, an ministerský předseda baron Gautsch nesplnil ani jediného ze skrom- ných požadavků českých. Místo aktivování české university na Moravě, která jedině v hlavním městě Brně je možnou, dostalo se nám opět jen pouhého slibu, což nejlépe je zjevno z toho, že v rozpočtu ministeria vyučování nenalezáme ani haléře na českou universitu na Moravě. Prohlášení o zavedení rovnoprávnosti ne- mohlo upokojiti českého člověka. Nejnovějším dokladem pro změnu taktiky naší delegace je prohlášení ministerského před- sedy bar. Gautsche při návrhu strany svobodo- myslné na zavedení všeobecného, rovného tajného práva hlasovacího, kde zjevně přiznává, že cítí se povinným hájiti národní državu Němců. V uskutečnění všeobecného práva hla- sovacího spatřujeme nejvyšší spravedlnost a spolu záruku, že význam našeho národa v této říši dojde platnosti a pravé váhy. Z těchto důvodů žádají shromáždění, aby výkonný výbor národní strany svobodomyslné klubu poslanců na radě říšské ve Vídni dopo- ručil co nejdůtklivěji, aby zaujal oproti vládě, kteráž ani nejskromnější požadavky české ne- splnila, konečně rozhodné opposiční stanovisko, nedávaje se nadále zlákati sliby prázdnými. Z těchto příčin uznáváme též důvody pro vystoupení našeho poslance z klubu poslanců říšských národní strany svobodomyslné, poně- vadž máme za to, že krokem tímto zajisté po- mýšlel jen na to, aby se česká politika pravou cestou brala.

Shromáždění ubezpečují poslance svého pana Boleslava rytíře Plačka, kterýž pro svoji seriosnost, upřímnou poctivost i vzorné plnění svých poslaneckých povinností ve volebním okrese svém velice jest vážen, svou stálou trvalou důvěrou. Pan Tyl z Poličky po vřelé zmínce o zásluhách bývalého poslance Eima má sice za to, že by svornému postupu strany za nynějších svízelných dob bylo na prospěch, aby dr. Pla- ček v klubu setrval, žádá však nicméně, aby dr. Plaček resignaci svoji odvolal ve chvíli, kdy by delegace česká na říšské radě nastoupila cestu opposice, kterýžto appell uvital dr. Plaček, ovšem s podminkou nápravy ve vedenía taktice strany, jejíž prohlásil se opětně věrným přívržencem. Když byl zodpověděl posl. dr. Plaček a p Laub ještě ve smyslu uspokojivém dotaz pana taj. Ullricha ohledně zřízení krajského soudu v Litomyšli, byla resoluce jednohlasně schválen a schůze skončena.

Manifestace za právní a hmotnou úpravu poměrů úřadníků české samo- správy. ... Autor nedávné vládní studie o re- formě veřejné správy a zejmena samosprávy raffinovaným způsobem usurpovati hodlal pro vládu vliv a diktaturu nad samosprávným úřad- nictvem, dobře informován a přesvědčen, že tito výkonní orgánové vlastně to jsou, od nichž vět- šinou pochází iniciativa k usnášením a počinům, kterými udržována protiváha centralismu. Útok na jejich »samostatnost«, pokud tak možno zváti posici, kterou vlastní prací a obratnosti sám si musil každý z těch tajemníkův obecních a okresních dříve vybudovati oproti vlastním lidem, kteří v něm vidí podřízeného úřadníčka, útok ten byl tedy dobře promyšlen, avšak bohu- dík i postřehnut... Na památném onom sjezdu české samosprávy na počátku t. r. ocitla se vládní reforma slovy stařičkého budovatel autonomie poslance Schwarze v tak inten- sivním světle, že tmavé stíny, jaké vrhala, n první pohled byly patrnými. Drem. K. Pippi-