1
masthead
V Praze, v úterý dne 19. ünora.
Praha
3
masthead
K číslu 50.
Číslo v Praze za 2h
a na venkové za 3h
Praha
4
article
190l.
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
imi předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštov:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měšíc 3 K 80h
Praha
Poštov
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listu“.
Z Vídně, 19. února. President správ-
ního soudu hr. Bedřich Schönborn jme-
nován byl velkodůstojníkem řádu čestné
legie.
Z Vídně, 19. února. V ranním listě
jsme oznámili, že na plesu u hr. Golu-
chowského Poláci dle svého vlastního
tvrzení císaři nepokrytě pověděli, co proti
dru. Körbrovi mají. Patrně na pokyn
vyšší dr. Körber nastoupil cestu k Polá-
kům, aby si je naklonil anebo možno-li smí-
řil. Přišel včera k nim do parlamentu, do
parlamentární komise kola polského a pobyl
tam celé dvě hodiny. Žaloby a stesky kola
polského proti vládě jsou povědomy. Týkají
se súžení agend odborného chéfa R óžy a
hr. Stanislava Pininského (bratrá místo-
držitele); týkají se dále známé afféry mi-
nistra Špensa a Daszyňského; týkají
se dále některých požadavků haličsko-polských
poslanců povahy materiální, mezi nimiž
hlavní místo zaujímá regulace řek.
Hlavní příčinou ovšem, proč Poláci zane-
vřeli na nynějšího ministrpresidenta, se ne-
udává, nýbrž tají. Vyčítají mu totiž, že před
rozpuštěním říšské rady celá jejich parla-
mentní komise dostavila se k němu žádati,
aby jí pověděl pravdu, co bude. Dr. Körbe
prý tenkráte ujistil Jaworkého, že
říšská rada rozpuštěna nebude. Když však
nicméně se tak stalo, Jaworski prý pro-
hlásil, že to Körbrovi nikdy nezapomene,
ale také nikdy nepromine. Ve včerejší poradě,
vyjma tuto poslední hlavní afféru, všechny
ostatní dostaly se na přetřes. Dr Körbe
vznesl také na Polaky appell, aby mu po-
mohli uvolniti dráhu k dennímu pořádkua
k dělnosti parlamentu.
Schönborn
Gola
Polák
Körber
Pininský
doktor
Körbe
Vídeň
Polá
R óža
7
article
»Arbeiter Ztg.« dnes upozorňuje,
že nestačí pouze souhlas podavatelů, by ně-
jaký pilný návrh bez předchozího jednání ve
sněmovně byl prostě přikázán výboru, nýbrž
že třeba k tomu podle přesného znění jed-
nacího řádu souhlasu poslanců všech.
List připomíná dále, že není pravda, že
nejvíce pilných návrhů podáno bylo Čechy,
kteří se obviňují z obstrukce, nýbrž něme-
ckými radikály. Ti se prý musí zakřiknouti,
aby mlčeli, že nemohou déle své demagogie
provozovati dále, tak aby všechny ostatní
strany musily odstavovati své požadavky.
Z Vídně, 19. února. Telegram do
»Slowa Polského«, oznamující, že posl. Vla-
dimír Gniewosz byl v souboji s drem.
Kosem smrtelně raněn, zaslán byl jmeno-
vanému listu s podpisem Romanowicz.
Romanowicz jest hlavním spoluredaktorem
tohoto zurnálu. Vyšlo na jevo, že tento pod-
pis jest padělán. Romanowicz učinil
trestní udání.
Z Vídně, 19. února. Aby vidno bylo,
jakého stupně dosáhla impertinence něme-
ckých vůdců v afféře neněmeckých interpel-
lací, budiž konstatováno podle »Neue Freie
Presse«, že Němci žádají, aby podavatelé
neněmeckých dotazů překlad německý opa-
třili sami.
Z Bělehradu, 19. února. Král A lex
ander povolal z Paříže dra. Vujiče, by
sestavil kabinet pokrokově-radi
kální. Na schůzi radikálních vůdců však
takováto kombinace zamítnuta.
Arbeiter Ztg
Čecho
Kos
Neue Frei
Němec
Vujič
Vídeň
Vl
Bělehrad
Paříž
8
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Říma, 18. února. (C.-B.) Královským
dekretem bylo nařízeno, že nastupují v plat-
nost ratifikované úmluvy mezinarodní
konference v Haagu.
Z Říma, 18. února. (C.-B.) »Ag. Ste-
fani« sděluje: Král jmenoval následující po-
slance státními tajemníky: De Martina
zahraničních záležitostí, Ronchettia
vnitra, Talama spravedlnosti, Ma z zi-
ottia financí, De Nobilia pokladu,
Cortesa vyučování, Niccolinia
prací, Alfréda Barcellia orby, Fulcia
pošt a telegrafu. Státní podtajemníci Za-
nelli (válka) a Serra (námořnictví) byli
králem opět potvrzeni.
Z Londýna, 18. února. (C-B.) V dol-
ní sněmovně prohlásil státní podsekretář
zahraničních záležitostí Cranborne, že
se proslýchá, že by vláda ruská nečinila ná-
mitek proti opětnému jmenování konsulár-
ních úřadníků v Tiflisu, kdyby si vláda
Martino
vnitro
Tala
ma
Nobilius
Cortesa
Barcellius
Serra
Řím
Haag
Londýn
Tiflis
Aga
9
article
Předpla ceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
10
article
anglická takového jmenování přála. V Baku
byl prý jmenován anglický místokonsul.
Dillon tázal se, zda-li vyslanci v Pe-
kině naléhají na to, aby čtyři vysocí úřad-
níci dostali rozkaz spáchati sebevraždu.
Cranborne odvětil: »Nikoliv, mocnosti
žádají pouze, aby čínská vláda vyslovila
ortel smrti nad určitými úřadníky, kteří jsou
v první řadě za výtržnosti zodpovědni.
Dillon tázal se pak dále, zda-li vy-
slanci nesvolili snad, aby sebevraždou byl
změněn trest smrti. Cranborne odepřel
odpověď, poněvadž jest ustáleným zvykem,
že státní podtajemník zahraničních záležitostí
na dodatečné dotazy bez předchozího opo-
vědění neodpovídá.
Dillon navrhl po té, aby se sněmovna
na znamení protestu odročila. Balfo u
pravil, že ve příčině státního podtajemníka
zahraničních záležitostí má se věc jinak než
u ostatních ministrů, neboť záleží na tom,
aby nepředloženou odpovědí nezpůsobil vážné
zápletky
Dillonův návrh na odročení sně-
movny byl zamítnut 249 hlasy proti 204.
Z Londýna, 18. února. (Č.-B.) V dnes
vydané modré knize o čínských záleži-
tostech obsaženy jsou většinou už známé te-
legramy ode dne 29. června až do 30. září
1900. V jednom telegramu lorda Salisbu-
rya, zaslaném tajemníku velevyslanectví
Herbertovi v Paříži sděluje se, že An-
glie odepřela souhlas k ruskému návrhu na
odvolání vyslanectev z Pekina a dodává se,
že žádná vláda na podnět ten bezpodmí nečně
nepřistoupila.
Dillon
Dillonův
Salisba
Herbertus
Bak
Cranborne
Londýn
Paříž
11
article
Srbsko po smrti Milanově.
Srbsko po smrti Milanově.
Z Bělehradu, 14. února.
(Původní dopis »Národních Listů«.)
Smrti rozkrále Milana nikdo v Srbsku se nena-
dál. Všude bylo patrno, že se strojí ještě k dlou-
hému životu a působnosti — na škodu srbského
národa. On nehodlal smířiti se s porážkou,
kterou mu tak neočekávaně spůsobil král Alex-
andr. Byl byl zajisté svému synu nadělal ještě
mnoho starostí a na srbský národ přivedl mnoho
běd. To si obral za úkol života a proto je po-
Milanův
Srbsko
Bělehrad
Milano
Alex
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Podobizna Jeho Milosti.
Příběh, který chci vyprávěti, stal sev
těchto dnech a nikdo ho ještě nenapsal.
Stal se ve venkovském městě a mohl bych
ho nadepsati: Maliř, biskup a domovník.
Nepátrejte po jmenu biskupovu, slíbil jsem,
že je zatajím, nehledejte také město, nepo-
vím nic.
Biskup, na přímluvy svého okolí, odhodlal
se dát se malovat. Vážné rozhodnutí !
Navštívil dílnu malířovu a »stál« mu v
svém nádherném obřadním rouše. »Stále jed-
nou, dvakrát, třikrát. Ale čas Jeho Milosti jest
vzácný — a malíř, ač byl výtečný maliř, nebyl
příliš rychlý v díle.
Spojoval zdlouhavost Ingresovu se svědo
mítostí Meissonierovou.
»Milý synu, zdá se, že to bude hodně
dlouho trvat,« řekl mu jednoho dne biskup.
»Milosti, snad ne tak dlouho, jak se rá
číte domnívati,« odpověděl malíř; »hlava bude
brzy hotova.«
»Ale tělo ?
»Tělo jest již částečně načrtnuto . . . a
pak, bylo by lze Vaší Milosti ušetřiti několik
nudných sezení.«
»Jak to ? -
»Kdybyste mi ráčil svěřiti své slavnostn
roucho, dal bych místo Vaší Milosti obléci je
někomu Vaší postavy.«
»To je velmi rozumné, opravdu,« řek
biskup.
A Jeho Milost nechala svůj bohatý oděv
malíři, který ihned jal se hledati vhodný model.
Biskup byl vysoké postavy a širokých
plecí.
Malíř bydlel v sousedství kasáren a zdálo
se mu nejkratším, obrátiti se s listem — ne-
konečně uctivým — na plukovníka a žádati ho
o zapůjčení jednoho z nejhezčích vojáků pluku.
Plukovník odpověděl asi takto:
Ingresův
Meissonierová
13
article
»Pane,
armáda není k tomu, aby dělala panáky uměl
cům. Hleďte nalézti v občanském stavu, ee
S úctou veškerou
potřebujete.
Trochu rozmrzen, obrátil se malíř opravdu
k občanskému stavu a nalezl v sousedství do-
movníka, který mu výborně mohl státi k malo-
vání biskupovy postavy.
Domovník, všecek u vytržení nad touto
ctí, oblékal ochotně fialové roucho preláta.
krajkové rukávce a pastýřský kříž. Vyhlíže
nádherně a potvrzoval přísloví: Šaty dělaj
člověka.
»Stál« svědomitě první dni; nebyl-li mali
ještě v dílně, oblékal se zatím a pak zkouše
před zreadlem dávati požehnání a pozorovals
se zalíbením.
Pak si zapálil dýmku.
Biskup byl by se třeba mračil, vida svého
»zástupce« s dýmkou v zubech — ale nedo
stalo se mu té podívané.
Věc šla výtečně po celý týden.
Potom domovník jaksi ochábl; byl na ne-
štěstí trochu oddán pití. Malír pozoroval jisté
nepřístojnosti v jeho držení. Vytýkal mu toz
počátku lehce, potom přísně.
»Pamatujte na oděv, který máte na sobě!«
řekl mu.
»To stačí!« řekl na to domovník s lesk-
noucíma se očima a přišel střízliv druhý den.
14
article
Ale toho dne právě otálel malíř se svým
příchodem déle než kdy jindy a ďábel pokoušel
domovníka. Byl oblečen již tři čtvrti hodiny v
rouše biskupském a malíř nešel, došla mu
trpělivost konečně, neboť ho děsně pálilov
hrdle a řekl si:
»Hrdlo mám vypráhlé, výčep je naproti.
Potřebuji jen přeběhnout ulici — šest kroků,
čtyři — udělám“li větší! Mihnu se jako blesk,
ulice je málo navštěvovaná a »třetinka« se
hnedle vypije. Půjdu !«.
Další musím vyprávěti krátc.
... Několik minut potom nalezl přicháze-
jící maliř v ulici tlupu lidí a pátral po příčině
shluknutí.
Bylo slyšeti salvy smíchu, posměšné vý-
křiky. Proběhlo mu hlavou strašné tušení.
Odstrčil rychle dva, tři dělníky a spatřil . ..
Spatřil svého domovníka v skvoucí fialové
nádheře zpívajícího z plna hrdla;
O zejtřejší den se nestarejme,
kdo nepije, ten je mezulán.
Malíř cítil, jak mu vstávají vlasy na hlavě.
Vrhl se na svůj model, který zpíval ještě,
když ho vlekl po schodech:
Sel Franta mezi Franty,
prodal kabát, koupil karty.
Bylo to naposledy, co domovník v městě
»stál« na mísě biskupa.
Charles Mouselet, přel. B. Slívová.
Franta
Charles Mouselet
B Slívová