33. číslo

ŽENSKÝ LIST

Strana 7.

Tu zdálo se, že srdce se jí rozskočí v ňadrech. Jala se tančit po pokoji, pokud jí jen dovolovaly šaty ze žlutého hedvábí s růžovými větévkami,a zpívat z plného hrdla píseň: „Hetostuto ya Lotoio akabeda“. Pak hrála trochu na kytaře a harfěa různé hlouposti prováděla. V noci nespala. Obra- cela se nepokojně na čistém svém loži, takže Vi- vora, která nebyla dosud do nikoho se zamilovala a prodávala lásku svou všem, se až rozzlobila, vzala stoličku, na níž spočívala její hlava a odešla si lehnout do jiného pokoje. Za čtyři dny byla svatba. Miko Lesai utrácel peníze jako milionář. Koupil sta a sta skvostných maličkostí, aby okrášlil dům, kam vejde jeho krásná Naka se svým zvonkovitým smíchem, svými písněmi a s jarem svých sedmnácti let. Na stěnách visely „fukusas“, obdivuhodné tka- niny umělců z Kioto; mezi jiným byl zde západ slunce v borovém lese, který byl by ku cti i štětci Kokusaie, a plující kapři v čisté vodě, rovnající se malbám Toiokuniho. Pak tu a tam na hřebích se zlatými hlavicemi jiskřily zbraně: meče s rukojetí z vyřezávané slonoviny a s ciselovanými pochvami, velké pistole Seiduziho a čepele Naganikiho, že- lezné přílby s chocholy, pocházející z dílen Kama- kuriho, damaškem vyzdobená brnění a drátěné ko- šile, arcidíla Kanesanovy. Především pak paraventy a masky, na stolech byly vázy, amfory, kaditelnice a „bol“, lakové skřínky, vykládané perletí a „netzke“, květináče a ozdobné talíře, láhve na saké a krabice na čaj, sošky z bronzu a bůžkové z terakoty. A na čestném místě dva obrazy Josaie: „Opilá a bláznivá opice“, jak byl podepsal toulavý umělec.

Naka Sumani odebrala se do domu Mika v po- nedne. Měla na sobě volný bílý oděv a krásné vlasy zdobil vínek z chrysantém; jehlice byly ze zlata a tváře byly natřeny karmínem. Za ní šly družky, oděné v šarlatový šat, a naposled „jeta“ s vázami plnými cukrovinek a s velkými prapory papírovými, na nichž byla vypsána chvála manželů. Dobrá Naka nepřinášela Lesaiovi bohatství obrazů předků, nýbrž pouze poklad své lásky „Bílá gazelo,“ pravil, „buď vítána. Tento dům jest tvým; zítra natřu ti zoubky na černo, ústa po- zlatím, oholím obočí a obléknu tě v černý šat: tak umře tvá minulost. „Nechci nic vědět než toto: Miluješ mne?“ „Miluji tě!“ Usedli na zem. Před nimi stály obrazy domá- cích bůžků: na svatebním stole dvě figurky prvních rodičů spolu s králikem a želvou, znak to dlouhého života a hojnosti potomstva. Květů bylo plno všude. Nejstarší družka dotkla se nosu snoubenců, naplnila sakem nádobu s dvojím úzkým ústíma podala ji těmto. Snoubenci poklekli a pili spolu: tak spolu mají též vyprázdnit pohár rozkoše a bo- lesti života.

„Lásko!“ řekl Miko „Lásko!“ šeptala Naka. „Lásko! Lásko!“ zvolaly družky a zapěly slad- kou melopei. „Jeta“ tleskaly Obřad byl skončen. Nako a Miko byli manžely- Pak brzo byla hostina: pravý banket. Sluhové pro- střeli na zem zlatem tkaný koberec s azurovou pů- dou, na koberec postavili filigránské misky a číšky ze satzumského porculánu. Pak přinesli na velkých lakovaných talířích s fantastickými kresbami různé druhy masa, drůbeže a ryb; na to vejce na tvrdo, lotosový salát, salát z mladých výhonků bramboro- vých a „soju“; konečně cukrovinky, koláčkya ovoce. Všichni jedli obvyklými hůlčičkami tak gra- ciésně, jakoby ani nejedli, nýbrž si hráli. A když hostina skončila číškou hořkého čaje, naplnili dýmky světlým tabákem — byla tam schránka na tabák v podobě kočky, plná krásných žlutých lístků — vho- dili tam několik zrnek opia a kouřili. Otec Naky povstal a řekl: „Jdu teď podat zprávu na úřad.“ Sluhové rozsvítili lucerny v zahradě, kam byli se již novomanželé odebrali dívat se na sebe ... Běda, v Japonsku neznají té sladkosti, ukous- nout si s růžových rtů nezralý plod ... není tam znám polibek!

* Proti obchodu děvčaty. Ministerstvo vnitr vydalo dva výnosy politickým úřadům zemským, ve kterých dává pravidla potírání obchodu děvčaty. V prvním výnosu se úřadům nařizuje, aby policej- nímu řiditelství ve Vídni, které je vrchním ústředím k dohledu na obchod děvčaty, posílaly záznam v jich obvodě se zdržujících osob podezřelých z obcho- dování děvčaty, dále majitelů vykřičených domů a každou změnu v adrese těchto osob. V druhém výnose se nařizuje, aby o každém pokusu najímání děvčat za artistky do ciziny byl vyrozuměn opatrov- nický úřad, který by se staral o ochranu nezletilých. Opatrovnický úřad má býti vyrozuměn i když místo opatřuje oprávněný sprostředkovatel míst. Také při vydávání pasů do ciziny má se dávati týž pozor. Jestli však bude vrchní úřad k dohledu na obchod děvčaty, policejní řiditelství ve Vídni, tak hledět si své funkce, jak se ukázalo v případě komtesy Mizzi Veithové, pak jistě se obchod s děvčaty jen zvedne! Pražská radnice verbířkou stávkokazů. Známý antisemita a ochránce národně dělnických organi-

ZPRÁVÝ

RZNÉ sací, rukavičkář Březnovský z Ferdinandovy třídy, žádal městskou radu, by zamítla usnesení kuratoria městské sprostředkovatelny práce, totiž „aby dělník nebo dělnice při sprostředkování práce upozorněni byli na to, je-li v místě, kam jsou posíláni, stávk a“. Upozornění toto dělo se v zájmu nejen dělníka, ale i zaměstnavatele. Rukavičkář Březnovský žádal městskou radu, aby usnesení kuratoria změnila, ne- boť prý takovým usnesením obec pražská o r- ganisuje stáv ky. Vzdor vysvětlení obec. st. Weisse sbor obecních starších návrh antisemity Březnovského přijal. Dělni- ctvo zajisté nezůstane dlužno odpověď měšťáckým bařtipánům na radnici, a sice odpověď ráznou. Kláštery v Rusku. V Rusku je 500 mužských a 332 ženských klášterů. V těchto je 8455 mnichů, 6691 klášterních bratrů, 10.963 jeptišek, 32.029 sester (nemajících slibu). 36 klášterů má po 50 desjatinách (1 desjatina 1.0925 ha) půdy, 57 od 50 do 100 des- jatin, 133 od 100 do 200 desjatin, 235 od 200 do 500 desjatin, 94 od 500 do 1000 desjatin, 59 od 1000