1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 2. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
přodp lácí ne
v Praze v zdministranl
sa měsíe
. . S K
na čtvrt leta
s drojí čenářke
na vaěsl
na čloit ket
ve flislkáck
sa ně . . . . . . 2 K 30
Toštout
n štn nia . . . . 9 K o
s drojí zlsilkou
na mě e
na čtvrt lela
Praha
5
article
Sejměte škrabošky.
Sejměte škrabošky.
Kdyby skutečný stav veřejných, ať národ
ních, ať politických, ať hospodářských, ať kul
turních a náboženských záležitosti soustát
rakousko uherského neukládal rozpravě žurnali
stické samozřejmou míru zdrželivosti, nebylo by
za těžko nejostřejším louhem posměchu zapla
viti ony skupiny německé obstrukce, kteréž
terroristicky se vnutily před pěti léty za výhradní
záchrance této poloviny říše, uchvátivše tučnou
kořist porušení jazykové rovnoprávnosti, ústav-
ního principu práv většiny, na jehož místo po-
stavily veto menšiny a ministerstvo úřadnické
místo ministerstva parlamentního — neboť to
jsou vesměs zjevy bankrotu pravého ducha
konstitučního, za jehož apoštoly se vždy vy-
dávaly.
Než nám netřeba zbraní posměchu tam
kde výsledky této násilnické a bezduché politiky
mluví hlasitou mluvou fiaska, s nimž po uply
nutí pěti let se setkáváme ve všech oborech
státní činnosti a jež uvedly parlament ve stav
naprosté malomoci. Parlament, pravil hr. Tisza
ve své novoroční řeči, jeví pouze u oněch ná-
rodů faktické klesání, v nichž všecek život ná
rodní a všecka společnost vykazuje známky
hniloby a úpadku.
Tisza
já netřeba zbraň
6
article
Pravdy v těchto slovech obsažené jsou pří-
padnou charakteristikou zmíněných siláckých
výkonů německých, oné jejich operace, při níž
nejen parlament sám, ale všecek státní organism
přiveden k agonii.
Lhůta pětiletá jest i pro život státní dosti
dlouhou, aby se poznaly a ocenily plody nových
zásad v něm praktikovaných a protože plody
tylo nyní již všeobecně rozpoznány a kvapl
čas a nevyřízené vnitřní i vnější úkoly (máme
tu především na mysli obnovu obchodních smluv)
nesnesou dalšího odkladu, jest samozřejmo,že
oni činitelé státní, kteří stojí výše ještě než
úřadnické ministerstvo a kterěž marně dosu
čekaly na lepší úspěchy jeho domnělého umění
státnického, počínají dávati na jevo svou ne-
spokojenost, byť i byla zahalena v projevech na
jiné adressy obrácených.
7
article
Nápravu ovšem nemohou zjednat oni, na
jejichž právech bylo hřešeno a jejichž význam
pro postavení soustátí osvědčuje se den po dni
mnohem důležitějším, než strůjeové převratu před
pěti léty očekávali. Mělit za to, že netřeba než
prodloužiti na celý stát paprsky velmocenského
němectví sousedního, a to že stačí, aby obrovská
většina zdejších neněmeckých národů přinucena
byla k dobrovolné kapitulaci. Ale zájmy a plány
velikého souseda německého prollédla již cer
Evropa, nevyjímaje ani Anglii, vždyť i tam na-
psal tyto dny »Morning Post«, že »Německ
má své vlastní myšlenky i ohledně blízkého
Východu, jež označuje čára, vedená z Berlína
poděl ruských hranic až k zálivu perskému.«
Tato čára zasahuje i více než dvacet millionův
Slovanův a Maďary, o jiných národech nemluvě,
pro něž nedávno německý professor zcela vážně
doporučoval postavení německého diktátora.
Ano, diktatura německá jest to, čím náš
stát trpí zvláště od posledních pěti let; tato
diktatura jest to, jež ode dvou let i armádu
naši strhla do víru politických zápasů, v Uhrách
do dnešního dne trvajících a neprovedeným od-
vodem tak význačně charakterisovaných
A tato německá diktatura jest to, jež má
na svědomí všecky nesnáze, s nimiž jest zá-
pasiti oběma polovinám soustátí; ony vlastn
berlinské myšlenky na blízký Východ jsou to,
jež naplňují obavami všecky ostatní národy sou-
státí našeho, což vše tvoři pro ně kategorický
povel k obrané.
Slovanův
Maďar
Evropa
Anglie
blízký východ
Berlín
Uhry
Morning Post
Německ
8
article
Diktatura německá v této polovině říše oetla
se po pěti letech svého trvání ve zřejmé tísni.
díky prozíravosti, bdělosti a statečnosti národů
neněmeckých, zvláště pak našeho národa českého.
Ona sice dovedla kořist uchvátiti, ale nedostává
se jí času, aby ji také mohla náležitě ztráviti.
Vzmáhá se v ní pocít, že kořist se ji vymkne,
že bude musiti vrátiti, co bezprávně, násilnicky
uchvátila. Ociťuje se v postavení dravce, jemuž
jsou pronásledovatelé v patách. Rád by získao
času, rád by zastavil obranu napadených, ale
ani nyní se ještě nehodlá vzdáti lehce nabyt
kořisti.
Situace by se rázem napravila, kdyby
uchvatitelé se mohli odhodlati, vrátiti se na půdu
spravedlnosti, práva, na půdu opravdové, upřímne
ústavnosti. Ale tato myšlenka jedině spásná jes
jim dosud něčím nepochopitelným, nepřístupným.
Plány jejich nesou se jiným směrem; on
by nejraději obrátili pozornost ohrožených ná-
rodů jinam, a tu vymýšlejí celou řadu pro-
středků záludných.
9
article
Nejprvé jali se bědovati, že nás všecky
ohrožuje hospodářská tíseň, že jest nutno odsta-
viti všecka národní přání a věnovati se jen úko
lům hmolným. Byl to svého času dr. Bärnreither
jenž vydal heslo, aby národní přání byla pře-
vedena na vedlejší koleje. Tyto vedlejší koleje
zalíbily se i předsedovi ministerstva dru. Kör
brovi. Ale skutečnost záhy ukázala, že nedo-
stává se k úkolům hospodářským sil, že v této
příčině stát naráží na překážky nepřekonatelně.
Od nějaké doby našla se za vedlejší koleje
jiná náhrada. Vláda při každé příležitosti hlásá,
vyhledávejte dorozumění s Němci, a zapominá,
že se tím vzdává nejdůležitějšího práva výkonné
moci, provádění zákonů platných
Tato cesta, jež není ničim jiným než otřesením
zákonných řádů, vydává ty, jimž stala se křivda,
na milost i nemilost těch, kdož se těžce pro-
hřešili na ústavních řádech. V právním státě na
podobných základech nelze budovati; všemu
podobnému pokusu musí předcházeli návrat ku
předešlému, porušenému právnímu řádu. Tedy
především by musila se odkliditi diktatura ně-
mecké menšiny, musilo by se zlomiti její vel.
Již Roussesu učí, že společnost státní, i kdyby
doktor
Bärnreither
Němec
10
article
se chtěla rozejíti, musí napřed vykonat
právo nad těmi, kdož její řády porušili.
Tím více to musí učiniti státní společnost, jež
chce dále trvati, jež chce chlubiti se hrdým
titulem moderního státu právního.
Letošní novoroční den poskytl četným ně
meckým politikům a poslancům příležitost, aby
hledali jiné vedlejší koleje, po nichž by se daly
odvésti práva ostatních národů; dodáváme
ihned, že zabývají se ve svých návrzích zvláště
národem naším.
Jedni mají na mysli zřízení jakéhosi smí-
čího soudu, který by rozhodoval o národních
potřebách. Netřeba zvláště připomenouti, že by
tím na stavu uchváceného panství německého
nic se nezměnilo; že by neněmeckým národům
smírčí soud byl nekonečnou cestou plnou kasui-
stických útrap, a že by zatím Němci získal
stejně nekonečného času, aby uchvácenou
kořist ztrávili, aby držbu její všestranně upev-
nili. Při tom ani nehledíme k tomu, že by po-
savadní řád právní pozbyl vší své půdy, že by
prostě předcházeti musila dalekosáhlá změn
ústavní. Jest možno bráti vůbec vážně podobný
nápad?
Němec
11
article
Druzí činí všecku praktickou nápravu ne-
možnou prohlášením, že vnitřní úřadní jazyk
německý jest nezbytným požadavkem s tát-
ním. Jazyk německý nemá za obvodem území
německého v Rakousko Uhersku vůbec takového
významu a důležitösti; volný rozvoj národů
ústavou stejně všem zaručený vylučuje takověto
výsady zvláště mezi národy kulturně všestranně
pokročilými; to vidno nejen u Vlachů, Poláků,
ale všude tam, kde v ostatních oborech státního
žití bez němčiny zcela dobře a pravidelně ve
škeré funkce se obstarávají. Fikce, jakoby
Rakousko-Uhersko bylo stát německý vzala dávno
za své; obnovovati ji, znamenalo by činiti trván
Rakousko Uherska vedle Německa na delší dobu
nemožným. Stát tento musí hledati spásu svou
a odklizení nynějších zmatků v důsledném še-
tření podmínek statu mnohonárodního, mnoho-
jazyčného, státu rovnoprávných národů.
Vlach
Polák
Rakousko
RakouskoUhersko
Německo
12
article
Stejný smysl jako všecky posavadní návrhy
má i myšlenka hraběte Stürgkha, aby se přijala
za východisko z nynější situace zásada vyjed
návacl v otázkách národnostních
Nehledě k tomu, že před jakýmkoliv vyjedná
váním předeházeli musí odklizení spáchan
křivdy, musil by ten, kdo ji zavinil, vzdáti se
nejen výhod křivdou tou nabytých, ale musil
by zcela jasně uznati, že ti, jejichž jménems
má vyjednávati, mají právo na stejně postavení
To, co chce hrabě Stürgkh, bylo by pouhým
vyjednaváním vítěze s těmi, kdož se uznávaj
za poraženě. Náš český národ v takovýto po-
měr podřízenosti nikdy dobrovolně nevkročl.
Nejnovější smiřovací novoroční kampaň
německých politiků ukazuje nám rudiž, že pravá
tvář jejich jest oproti nám stále ještě zakryta
škraboškou neupřímnosti, jež jest nyní tím po-
dezřelejší, čím méně maji Němci důvodů, aby
si zakládali na následcích, jaké jejich politika
pro říši tuto na všech stranách vykazuje.
My Čechové počkáme, až škrabošku tuto
sejmou.
Stürgkh
Němec
Čecho
13
article
Co činit?
Co činit?
Také noviny mají své triky. Pořádají inter
viowy jednotlivců aneb dolaznými listy intervie
wují hned několik výtečníků najednou.
Mnohdy to ani výtečníci nejsou, k nim
veřejně mínění se utíká a kteří a tout prin
musejí býti duchaplnými.
Vídeňský »N. W. Tagblatt« na příklad
uspořádal takovouto obchůzku, aby zvěděl, jak
»vynikající politikové« soudí o situaci, zejmena
aby zodpověděli otázku, možno-li za trvajícíeh
okolnosti pomysliti na parlamentní rozuzlení
česko-německého sporu, neb zda-li by se neměl
spíše dosaditi mimoparlamentní rozhodčí soud,
jenž by v této sporné věci pronesl rozsudek.
A odpověděno tak i odpověděno jinak, všk
pro mimoparlamentní smírčí soud znělo kuliček
nejméně.
Každý z dotázaných odpověděl tak, jak mu
diktovalo politické jeho »přesvědčení«. Totiž
ono všední přesvědčení, které ku podivu vždycky
chce to, co člověku přináší prospěch. To druhé
»přesvědčení«, to pravé, z pravidla mlčí, ne-
může-li odpověděti tak, jak by si přál, kdo
přesvědčení to chová.
N W
14
article
Však mnohá z daných odpovědí »vynika-
jíeích« politiků byla aspoň po některé stránc
zajímava. Ani jediný z Němců neprohlásil, že
chce právo a že mu jde o spravedlnost. Za to
ale všickni se vzácnou věru jednomyslností pro-
hlásili, že by jim těžko bylo podrobiti se roz-
sudku, »kterým by sami sobě národní hro
kopali«. Třeba tomu ovšem rozuměti. U Němeů
není hrob jako hrob. Chtěli tím říci, že by nikdy
nepodvolili se výroku nějakému, který by je odká
zal stran národní resp. jazykové rovnoprávnosti na
stejnou linii s námi. »Rozhodnou zůstane v
velkém národnostním boji podstata i obsah če-
ských národních požadavků, které nepřijatelny
jsou pro Němce, nechtějí-li sami sobě hrob ko-
pati.« — To je úsudek »vynikajícího« politika,
na něhož se v titěrné politické hříčce dotaz
níkové pan Mendel-Singer obrátil. A co pan
Plener? Boj prý nepomine dříve, dokud prý
národové — má státí národ náš — nedospějí ku
přesvědčení, že bezohledné domáhání se národ-
ních a státoprávních požadavků neznamená o smír
se zasazovati, nýbrž boj rozplameňovati. »Vyni-
kající« politik pan Götz rovněž má za to, »že
jakákoli konference dnes by byla zbytečna, po-
něvadž nehledě k obsahu českých požadavků,
jež nelze splniti, Němci nikdy nedají si násilím
vynutiti koncesse . . ..« — Tak zní německá
melodie, nechť jí zanotuje kdokoli. A nedivíme
se tomu ani dost málo. Po tom, co událo se
dne 17 číjna 1899, byli by Němci blázni
Němec
Mendel
Singer
Plener
Götz
15
article
pošetilci, kdyby jednali dnes jinak a nekořistili
jak mohou z hlubokého pokoření státní autority
a z velkého v pravdě vítězství, jehož dobyl
svou obstrukcí. Tak se musily věci vyvinouta
tam musily dospět a dnes jest marno plýtva
»duchaplností« a hlubokou moudrostí politickou
o cestách, kudy se vykroutiti z umrtvují eího
labyrintu, v němž cislajtánská politika byla
zbloudila a z něhož by ji, kdyby přijal úřa
rozhodčího, ani papež nevyvedl.
Pravíli Němci, že marna jest všechna
naděje na vyřízení česko-německého sporu, do-
kud Čechové nenahlédnou, že jejich požadavky
pro Němce jsou nesplnitelnými, pravíme my, že
o marnosti všech kroků k odklizení sporů
bojů obou národností jsme přesvědčeni potud,
pokud Němci nezaujmou oproti nám jedině
korrektní stanovisko, že v našich zemích nesmi
býti ani národa nadřízeného ani podřizeného,
nýbrž vedle sebe národové rovnocenní
rovnoprávní. — V těchto slovech vězí
všechno, k vůli čemu vedeme boje ne
snad od včerejška, nýbrž již od té chvile,
kdy mobilisován byl proti nám pověstný »Dran
nach Osten« a kdy poprvé proneseno bylo
slovo o »inferiorních « národech.
Němec
Čecho
16
article
Kdybychom pragmaticky sledovali postup
zápasu našeho s Němci, byl by snadný
nám důkaz, že my z původního svého posta-
vení jsme ustupovali, že nepozorovatelně sice,
ale se zřetelem ku programatickým metamorfo-
sám, jež jsme prodělali, přece jen zjevně jsm
se Němcům blížili, kteři však, jestliže jsme
učinili jeden krok blíže k nim, ustoupili o dva
na zad, takže vlastně dnes již ani dále
nemůžeme, aniž bychom se ocitli za barriérou,
která děli právo naše od křivdy a která by
znamenala nectné se podrobení a národní naš-
Kdo má cit pro spravedlnost, kdo zvážiti
dovede právo, dozná, že byla-li na někter
straně vůle podati si ruce a ukončiti vě-
kovitý spor, jenž nás oba poškozuje, byli jsme
to my. V každém případě a za každé okol
nosti my-
Nám nesmiřlivost vytýkati se
nemůže, ale tvrdými, nevlídný m
a nepřistupnými byli vždy Němei
Tak se měly věci od počátku a tak se maj
dnes. Opakujeme ještě jednou s určitosti n
prostou, že dokud budou míti Něme
vrukou svých kořist ze své ob-
strukee, my nynější politiky s
nevzdáme a vzdáti se nemůžeme.
Domnívá li se pan Grabmayr a pa
baron Parish s nim, že by možno bylo
vybřísti z nynější bídy změnou jednacího řádu.
je to optimismus, který by co nejdřive zle byí
pocuchán těmi, kteří mají kořist svou z pro-
délané obstrukce již v suchu a kteří chtějí mii
otevřeny zadní dvířka obstrukce, kdyby snad
je slihnouti mělo něco — rakouského. Ne drako
nickými zákony, středověkými parlamentním
karcery a uniformovanými parlamentními biřici.
ale úctou a vážností k právům druhého dá s
vyléčit zlá nemoc, jež tímto státem dnes
smrt.
Němec
Grabmayr
Parish
17
article
lomeuje
Také známý vídeňský výlupek nestrannosti
»Zeit«, uspořádala podobné konsilium nad po-
věstmi o »českoněmeckých dorozumívacích kon
ferencích« i uveřejňuje od některých českých
německých politiků dobrozdání . . . Přednos
mají němečtí a z nich mluví Prade první a sice
velice rozezleně na zemský výbor, který nepo-
volil vybírání pivního krejearu Liberci. Přes tuto
ránu němectví zasazenou, byla by prý pře
vážná většina německých zástupců ochotna tak
tentokráte zúčastniti se vyrovnacích konferenci
ale první podmínkou takových konferencí byl
by zastavení obstrukce a předmětem
vyjednávání musil by býti celý komplex spor-
ných otázek mezi Čechy a Němci v Čech á ch
Naděje na trvalý mír v Čech á ch, jehož
by možno bylo jednáním tímto docíliti, p. Prade
nesdílí. Konference skončily by patrně jako
všechny dřívější pokusy, ve vedlejších otázkách
možno by bylo snad dociliti shody, pokudse
týče však základních názorů, jes
mezi Němci a Čechy propasť nepře-
klenutelná. Smír není možný, dokuds
Němec
Čo
Čecho
Liberec
Čechy
18
article
Češi nevzdají státního práva, proti němuž Něme
vždy budou stavěti snahy, učiniti ze zemí
království na říšské radě zastoupených zá-
padoevropský kulturní a ústavn
stát. Koruna a rakouská vláda musí učiniti
konečné právoplatně rozhodnutí, kterým
směrem se má pohybovati další vývoj naš
ústavy a všech státních zřízení. Musí při
voditi skutečnosti, kteréž by Ce
chům jednou pro vždy dokázaly
že znovuzřízení českého státu
pro vždy jest nemyslitelno.« Jaké
to skutečnosti pan Prade myslí, blíže nepo
věděl.
To jest nejkarakterističtější z německých
politiků v »Zeitu« hovořicích; vedle nejmenova
ného říšského poslance německého strany po
krokové pronáší se tu také posl. dr. Eppinger
kterýž nepraví nic nového, leda že úplně akcep
tuje stanovisko své »Bohemie«: »obstrukce prot
obstrukci«. Boj německé obstrukce proti česk
musí míti v zápětí konečně vyrovnání, o němá
všechny dosavadní pověsti jsou bezpodstatny
při nejmenším předčasny.
Z českých politiků pronášejí svá míněn
dr. Ed. Grégr, dr. Pantůček a dr
Mattuš.
Čech
Prade
doktor
Eppinger
Ed
Grégr
Pantůček
Mattuš
Bohemia
19
article
Poslanec dr. Eduard Grégr popřel, že by
se byly staly nějaké kroky k odstranění česko-
německého jazykového sporu. Pravil: Nevěřím.
že vláda uchopila by se iniciativy k dorozumívae
akci. Náš poměr ke kabinetu dra. Körbra jes
dostatečně znám. Kdyby se něco podobného pod
niklo z některé jiné strany, myslím, že Češi ne-
postaví se vůči pokusu dorozumění již předem
odmítavě, jak velí to politický takt. Mám však
pramálo naděje, že by rozřešení národního sporu
v Čechách bylo možno takovým prostředkem.
Naše požadavky jsou Němcům zeela dobře známy
Druhá universita na Moravě a če
ská vnitřní úřadní řeč v Čech áeh
jsou nejmenší mírou toho, co můžeme žádati
a sleviti z této nejmenší míry, není možno; zna
menalo by to naši úplnou abdikaci a kapitulae
nejen před Némci a vládou, označenou námi jako
nepřátelskou Čechům, ale především kapitu
laci před českým národem. Bylo by
to stejné, jako složení mandálů a co by v tomio
případě v Čechách následovalo, lze snadno spo-
čitati. Roztřištění voličů a sesílení radikalismu
ve smyslu, jak jej provádějí Némci vůči nám,
tudíž jen ještě důraznější vytčení našich národ
ních požadavků. Jestli že se o našem požadavku
druhé české university, tedy kulturním poža
davku, který nemá s nacionalismem co činiti,
soudí tak, jak to před nedávnem učinil baron
d'Elvert, nemohou nám Němci míli za zlé, ucho
píme li se všech možných prostředků
bychom takový systém učinili nemožným. Kone
čně jinde ani Hotentotům neupíralo by se jejich
právo na školy takovým způsobem, jako u nás
ve státě civilisovaném.
doktor
Grégr
Čech
Němec
Čecho
Elvert
Čechy
Kon
univerzita na Morava
20
article
Jest možno, že Němci provozovati budou
obstrukci na zemském sněmu dále a že vznik
nou tím nejrůznější nepříjemnosti. Než přede-
vším stihnou následky obstrukce v zemském
sněmu právě tak dobře Němce, jako nás a pak
nejsme si vědomi žádné viny. Mohu říci jen
tolik: Kdyby byli kdysi dr. Ladislav Rieger
hr. Jindřich Martinie věděli, co víme my nyní
že totiž česká obstrukce může parlament při
vésti k nečinnosti, — byla by bezpochyby bý
vala národní otázka v Čechách již dávno roz
řešena. Nyní však máme co činiti s odpůrcem,
který opírá se o vládu, jež, jak se zdá, nikteral
se neostýchá, považovati se za jazýček na váze
která na jedné misce má českou a na druhé
německou obstrukci, s odpůrcem, který veškerý
cit pro spravedlnost v národním boji ztratil
Za takových okolnosti nemůže jednotlivec ni
kterak býti prorokem. Vyčkáme; říšská rada
bude opět svolána a znovu odročena, použije
se, jako častěji, § 14., avšak nemyslím, že
dojde brzy k vážnému, rozhodnému rozřešení
Posl. dr. Pantůček vyslovil se obšírně
o naléhavých otázkách ve směru politickém
Ujišťoval, že o nastávajíeích vyrovnacích pora
dách navi nikdo jiný, nežli některé časopisy a
že také v poslední schůzi mladočeského výkon
ného výboru v Praze nebylo ve věci té nie
usneseno. »Dva nejnaléhavější požadavky Čechů«
oravil, »o nichž dr. Kramář před nedávnem
prohlásil, že nelze o nich nikterak se smlouvati
otázku universitní a českou vnitřní úřadní řeč
dlužno dle jejich povahy přesně rozlišovati
Němec
doktor
Rieger
Martinius
Posl
Pantůček
Čecho
Kramář
Čechy
Praha
21
article
Universita pro Moravu jest především požadav
kem kulturním, jenž nemá žádného národního
rázu a na jehož splnění vládou mají Češi tím
větší právo. V příčině otázky jazykové v ny
nější jeji fasi, v příčině požadavku české vnitřní
úřadní řeči v Čechách zdá se, že odpor Němeů
spočívá vůbec na naprosto nesprávném pojímání
otázky jazykové v Čechách. Jest bohužel chybou
dosud vždy páchanou, že při všech pokusech.
jež k rozřešení této otázky podniknuty, nebyly
přibrány osoby, které by ji mohly posouditi n
základě svých praktických zkušenosti. Nařizovati
se může co chce, ale nezabrání se, aby soudce
při sporné věci na př. v Čáslavi se svým kol
legou nevyjednával v obvyklé mu řeči. O této
záležitosti bylo by lze s Němci ještě velmi
mnoho mluviti, kdyby se k tomu naskytla při
ležitost. V nynější době, což mohu jako svů.
osobní náhled s klidem říci, jest v lidu smý
šlení proti rozřešení německo-českého sporu
cestou smiřovací a pokládám tudíž téměř za
vyloučeno, že při známém našem poměru k chefu
vlády mohlo by se s této strany něco podob
ného podniknouti. Může se tvrditi, že se mini
sterský předseda při tomto způsobu parlament
ního vyřizování státních záležitosti eítí šťastným;
to mohu klidně připustití, neboť náleží to ku
podstatě úřadnické vlády. Avšak jestliže, opíra-
jíce se o smýslení lidu, zařídíme dle tohoto svou
taktiku, máme také své důvody a sice důvody
které nemusí počítati s okamžitými úspěchy
které však ve svém důsledku povedou nás stále
bliže k našim konečným cílům.«
Čech
Němec
Čechy
Čáslav
univerzita pro Morava
22
article
Dr. Mattuš pravil, že nepochopuje, pro
Němci požadavku Čechů po druhé universitě na
Moravě tak zatvrzele odporují, když 419 mil
lionů Poláků mají dvě.
V tomto požadavku nespočívá žádný ná
rodní moment a chování d'Elverta a professora
Bachmanna v otázce této vůči Čechům jes
proto nevysvětlitelně. Za dnešních rozervaných
poměrů dere se do popředi myšlenka smiřovae
a s ní zároveň vzpomínka na obsah punktaci.
doktor
Mattuš
Němec
Čecho
Elvert
Bachmann
Morava
23
article
Výslednou mezi německou a českou obstruke
může býti pouze kompromis. V českém i ně-
meckém táboře by se shledalo, že touha po
východu z nynější situace jest téměř všeobecnou
a proto není třeba vzdávati se nadějí, které
ostatně nejsou obmezeny pouze na smiřovací
pokusy. Lze zajisté uvážiti, že Češí naleznou
jiné cesty, jež umožní upuštění od obatrukce
že nebude to lze považovati za porážku. K roz-
hodnuti může ostatně býti povolán i národ.
Obstrukce může tudíž přestati, aniž by se Če-
chům mohla činiti výtka nedůslednosti a aniž
by v jediném okamžiku potřebovali opustiti své
stanovisko. Uskutečnění podobných plánů za-
střeno jest však ještě plnou temnotou, ale
faktum jest, že již pokus, nalézti východ, se
tkává se na obou stranách s překážkami. Je
dině správné pojímání situace může tudiž býi
pouze pessimistické.
V drobném prodejii
ranní čísdle e zobě . . . za 8h
odpolední
. . . za 2h
Ve flialkách na venkovšn
zanní čílo, . . . ..
odpolodní . . . . . . . . 3h
Inseráty
plaší se hotově rapřed.
Vřodplacení a inserty přijímá zdrsini-
strace v MIarianské ulici č. 3.
Tam nzeházelí se též rrdskee,
tlakárnn a ezpedise „Národních Listů“,
Eekopivy ae norracsji.
MIarianský ulice
24
article
Politické zprávy domáci.
Rok 1903 v říši habsburské.
Politické zprávy domáci.
Rok 1903 v říši habsburské.
II. Země koruny sv. Štěpána.
Jestliže rok 1903 znamenal pro Předlitav-
sko další úpadek parlamentarismu, v Uhrách
přes to, že tam parlament po celý rok zápasil
s obstrukcí, znamená nové vítězství parlamentu
proti vídeňskému centralismu. Odvážilyť se
Uhry toho roku útoku na nedotknutelnou dosud
baštu německého panství v této říši, na správu
společné ařmády, a podařilo se jim prolomiti v ni
tak důkladný otvor, že samostatnost uherského
vojska stala se nyní jen otázkou času.
Sněmovnauherská sešla se po novo-
ročních prázdninách 9. ledna. Předseda mini-
sterstva Koloman Szell učinil hned v této prvé
schůzi prohlášení, že vyrovnání rakousko-uher-
ské, o němž se předsedové ministerstev obou
států dohodli v sylvestrovské noci, nenabude
v Uhrách platnosti dříve, dokud se nestane zá-
konem také v Rakousku. Když byla 21. ledna
přijata brusselská cukerní konvence, započata
dne 24. ledna opět rozprava o branné předloze,
která musila býti před Vánocemi na naléháni
obstrukce sňata s jednacího pořadu. Košutovci,
podporování katolickými stranami, lidovoua
ugronovci, zahájili proti ní ihned zase ob-
strukei. Tato obstrukce vyplnila celý únor
a nabývala znenáhla rázu ostřejšího a ostřejšího.
K obstrukci v poslanecké sněmovně připojily se
hlučné pouliční demonstrace proti branné před-
loze, v březnu pak rozšířilo se opposiční smý-
šlení i na venkov, odkudž počaly přijížděti hro-
madné deputace, jež ve sněmovně v ruce před-
sedy hr. Apponye skládaly ostré protesty proti
zvýšení braneckého kontingentu.
Štěpán
Uher
Szell
Uhry
Rakousko
25
article
Nadešla již doba obvyklého jarního odvodu
k vojsku a všeobecná rozprava o braneckém zá-
koně ve sněmovně nehýbala se s místa. Dne 21.
března ministr honvédů baron Féjerváry byl
nucen odročiti odvod již po druhé; ale minister-
ský předseda Kol. Szell, jsa vázán slovem, da-
ným panovníku, že brannou předlohu ve sně-
movně provede, nejevil nijaké ocholy k ústupu
před obstrukcí, zaujav proti ní stanovisko trp-
ného odporu.
Zatím březen se schýlil ke konci, a poně-
vadž Szellova vláda měla zatímný rozpočet po-
volený jen do konce dubna, byla nucena požá-
dati sněmovnu za prodloužení indemnity. Košut
jménem obstrukce odpověděl na tuto žádost, že
ani další indemnita nebude Szellovi povolena,
dokud nebude odvolána branná předloha.
Dne 4. dubna nastaly sněmovní velkonoční
prázdniny a po nich 16. dubna zahájena roz-
prava o prodloužení indemnity, kdežto branná
předloha zatím poodložena. Opposice však splnila
svou hrozbu a obstruovala po celý duben i za-
tímný rozpočet. Dne 27. dubna Szell promluvil
velikou, čtyřhodinnou řeč, v níž hájil oprávně-
nost zvýšení braneckého kontingentu a spolu
prohlásil, že obstrukci nepovolí, byť měl vstoupiti
do mimozákonného stavu ex-lex, jehož se ne-
leká, poněvadž má za sebou legální sněmovní
většinu.
Féjervára
Košut
Szell
26
article
Dne 1. května nastal v Uhrách skutečně
mimozákonný stav, v němž vláda pozbyla práva
vymáhati na občanech daně a byla nucena spo-
kojovati se dobrovolným placením daní. Tato
okolnost měla však neblahý vliv na pevnost
vládní většiny. Zejmena přivrženci hr. Apponye
těžce nesli, že se vláda neuměla shodnouti
s opposicí, která přece v otázce vojenské ne-
žádala nic jiného, než čeho si může přáti každý
upřímný maďarský vlastenec. Sám hr. Apponyi
podal vládě obšírné memorandum, v němž vy-
počítal a odůvodnil maďarské národní požadavky
v oboru vojenství. Dne 11. května přibyl císal
do Pešti a 15. května konán dvorní ples, na němž
předseda sněmovny hr. Apponyi zůstal nepo-
všimnut. Prý pro své memorandum a proto, že
ochotně přijímá protestní deputace proti branné
předloze. Opominutí to sice napraveno ihned,
když Szell vymohl hr. Apponyovi zvláštní slyšení
u panovníka, ale rozladění, jež zavládlo v části
liberální strany, tim neodčiněno.
Hned po návratu panovníkově do Vídně od-
vod v Uhrách opět odložen a obstrukce proti za-
tímnému rozpočtu protáhla se až do poloviny
června. Dne 14. června odejel Kolom. Szell do
Vídně a vylíčiv panovníku marnost svého odporu
proti obstrukci, podal demissi, jež přijata. V
sněmovně dne 16. června odůvodnil svou de-
missi tím, že pozbyl opory ve straně liberální
a bez této opory není dále s to, vzdorovati ob-
strukci.
Apponyi
Szell
Uhry
Pešť
Vídeň
27
article
Ještě téhož dne, 16. června, pověřen hr.
Štěpán Tisza sestavením nové uherské
vlády. Ale obdržev v Pešti od hr. Apponye přímě
prohlášení, že frakce býv. strany národní vstoup
do opposice, postaví-li se v čelo vlády hr. Tisza,
oznámil již dne 19. června panovníku, že jeho
poslání ztroskotalo. Tu již bylo zjevno i roz-
hodujícím kruhům vojenským, že uherské oppo-
sicí nutno učiniti některé ústupky ve věcech vo-
jenských a baron Féjerváry povolán za tím úče-
lem na poradu do Vídně, kamž povolán i chor-
vatský bán hr. Khuen-Héderváry, jenž
vyhlédnut za příštího ministerského předsedu.
S výsledkem těchto porad hr. Khuen odjel dne
24. června do Pešti a tam dal závazné prohlá-
šení, že dostane-li se mu podpory liberální stra-
ny, odvolá starou brannou předlohu, žádající
za zvýšení kontingentu a spokojí se kontingentem
starým. Vyjednávání se zdařilo a dne 28. června
jmenována nová vláda, v níž hr. Karel Khuen-
Héderváry měl předsednictvo, ministerstvo vnitra
a dočasně také správu ministerstva a latere; staří
ministři z kabinetu Szellova, Lukacs finance,
Vlassies osvětu, Darányi orbu, Plosz spravedl-
nost a Láng obchod. Nově byli jmenováni gen.
Desid. Kolossváry ministrem honvédů a dr. To-
mašič ministrem pro Chorvatsko. Spolu s Kolom.
Szellem odstoupili tedy ministr honvédů baron
Féjerváry, ministr a latere hr. Jul. Szechényi
a chorvatský ministr Ervín Cseh.
Štěpán Tisza
Tisza
Khuen
Héderváry
Féjervára
Jula
Cseh
Pešť
Vídeň
Chorvatsko
Lukacs financ
Vlassy