Strana 2. Číslo 102.

KATOLICKE LISTY.

Dne 14. dubna 1900.

chowského. Ale nemůžeme se ubrániti pocitu, že mezi zahraniční a vnitřní politikou Německa jest disharmonie, která nemůže zůstati u nás bez ná- sledků. Dokud vláda v Berlíně spočívá v rukou šovinistů, kteří národní stíhání a pronásledování uznávají za politické dogma, dotud budou slovanští národové v Rakousku spatřovati v přátelství s Ně- meckem jen pomíjivý politický zájem.« — Dle ví- deňských listů pojede prý do Berlína také pan arcivévoda František Ferdinand a na žádost císaře Viléma náčelník generálního štábu baron Beck. Kdyby se tato poslední zpráva potvrdila, pak ovšem schůze v Berlíně nemá už jen čistě dvorský význam, nýbrž znamená politickon událost vážněj- šího rázu. Berlínské slavnosti, kteréž budou konány za příčinou návštěvy císaře a krále Františka Jo- sefa, nabudou velikých a okázalých rozměrů. Ber- línský magistrát se usnesl, požádati za úvěr 50 000 marek na výzdobu ulic, jimiž císař konati bude svůj slavný vjezd do Berlína. Zvláště ná- dherně budou vyzdobeny třídy Pod lípami a Krá- lovéhradecká. Na náměstí Pařížském bude zbudo- vána slavobrána. Mimo slavnostní hostinu v krá- lovském zámku konána bude ještě hostina v ra- kousko-uherském velevyslanectví. Také důstojnický sbor gardového granátnického pluku císaře Fran- tiška, jehož majitelem jest císař rakouský, doufá, že dostane se mu cti návštěvy Jeho Veličenstva.

Při odjezdu dne 5. května bude velké přijímání. Císař Vilém, oděn jsa v parádní uniformu rakou- ského generála a obklíčen jsa všemi v Berlíně prodlévajícími princi a veškerou generalitou gar- dového sboru a residence, uvítá hosta svého osobně a doprovodí jej do královského zámku, kde císa- řovna s princeznami uvítá spojence svého chotě. Čestnou stráž na nádvoří konati bude setnina pluku císaře Františka, kteráž po odjezdu obou cí- sařů, jejichž povoz bude doprovázeti škadrona gar- dové jízdy, odnese prapor 1. bataillonu, ozdobený zlatou pamětní medailií, kterouž mu propůjčil císař dne 11. ledna 1899, nazpět do zámku a vztýčí jej v jedné od rakouského císaře obývaných komnat, kam budou přineseny také ostatní prapory pluku. Posádka berlínská bude tvořiti v ulicích, vedou- cích od nádraží ke královskému zámku, špalír. Dne 6. května bude císař František Josef příto- men zařadění korunního prince do 1. gardového pluku, při čemž císař Vilém promluví delší řeč načež bude konána veliká paráda v postupímské oboře. Velkokníže Michael, bratr zesnulého cara Alexandra II, který na své výletní cestě zavítal také do Říma, přijat byl minulé pondělí od sv Otce v soukromém slyšení. Poněvadž velkokníže Michael patří mezi nejvlivuplnější osoby při car- ském dvoře, podobá se pravdě, že sv. Otec dotknul se ve své rozmluvě s ním také vyslání papežského vyjednavatele do Petrohradu.

Senát francouzský schválil včera jedno- hlasně rozpočet, přijatý od sněmovny poslanecké učiniv jen několik nepatrných změn, načež byla schůze přerušena. Poslanecká sněmovna, která se- stoupila se o půl 12. hodině v noci, přistoupila na změny, provedené od senátu a schválila celý roz- počet 457 hlasy proti 32. Posl. Millevove podal dotaz, týkající se propuštění universitního profesora Dausseta. Když ministr vyučování Leygnes uvedl důvody sesazení Daussetova, posl. Millevoye se spokojil. Obě sněmovny odro- čily až do 23. dubna. Nově jmenovaný srbský vyslanec v Pa- říži Novakovič odevzdal dnes ve slavnostním slyšení presidentu republiky Loubetovi své ověřu- jící listiny. K daru belgického krále. List, jímž král Leopold oznámil sněmovně poslanecké, že vě- nuje své nemovité statky zemi, zní: »Leží miu příležitosti mých 65. narozenin na srdci, abych při- kázal státu z mých statků ony, jež přispívají k lí- beznosti a kráse obcí, v nichž leží. Prodchnut jsa přáním, aby tento majetek byl zachován svému určení, výzdobě vůkolí, bděl jsem stále nad tím, aby nebyl znetvořen žádnými stavbami, jež mohly by změniti jeho svéráznost. Bylo by dlužno lito- vati, kdyby třebas jen toto jejich určení zničeno bylo a na škodu krajinného obrazu a zdraví roz- ličným zalidněním okresů. V přesvědčení, že se doporučuje, aby tyto statky patřily zemi, rozhodl jsem se, nabídnouti je Belgii a prosím, aby přilo- žená věnovací listina byla předložena sněmovnám.« Návštěva královny Viktorie v Irsku patří mezi nejdovednější politické skutky, kterýmiž možno vládě anglické za posledních let se pochlubiti.

Jest přímo neuvěřitelno, že panovnice anglická mohla po celá desítiletí vyhýbati se keltskému ostrovu. Angličané sami se snaží označovati stíž- nosti Irčanů většinou za vymyšlené. Byla by to proto vyžadovala nejjednoduší chytrost, aby ne- správné domněnky obráceny v královsky věrné nadšení, zvláště když vlastnosti kmene irského, je- jich živá krev, jejich z plesné radosti v divokou ne- návist a naopak tak snadně přecházející tempera ment, odporučovaly, aby na cit působeno bylo tam, kde zákonodárství a správa potkávaly se s odpo- rem. Že by irská otázka jen tak beze všeho byla rozluštěna úřední opravou dne sv. Patrika zřízením irské gardy a návštěvou královny, nevěří a neu- věří nikdo. Ale její rozluštění bylo přece jen usnadněno, právě tak starý rodinný svár o roli blíží se urovnání, jakmile nepřátelské rodiny jednou zase započnou se aspoň přátelsky pozdravovati. Na váhu padá v té příčině také okolnost, že kato- lický vévoda z Norfolku se postavil v čelo, chtěl tím patrně ukázati, že v Anglicku není žádné ka- tolické frondy (politicky nespokojené strany), když jedná se o věci národní. Revoluce v Iudii. V obvodu Khaperském, ve kterémž bydlí domorodci, vznikla vzpoura, jež nabývá velikého a hrozivého nebezpečí. Skladiště a čistírny bavlny staly se obětí lůzy. Povstalci za- vraždili 15 osob, mezi nimiž bylo pět policejních úředníků. Mrtvoly těchto byly pak vrženy do ho- řícího skladiště. Vojsko zjednalo sice na okamžik pořádek a klid, ale nikde se nepracuje. Obyvatel- stvo chová se nad míru nepřátelsky. Dobrovolné místní vojsko hlídkuje po městě a střeží bavlnárny a jiné továrny.

Listy z Bavor. (Původní dopis »Katolických Listů«.) (Jak přivítali vídeňského žida Luciana Brunnera v Mnichově. — Dr. J. Müller. — Italský kněz dr. Natili z Bavorska vypovězen. — Zájmy Bavorska na zámořském obchodu.) L 6. Ol té doby, co pastor Bräunlich poctil katolický Mnichov svou vzácnou návštěvou a za ohlu- šujícího potlesku liberálního posluchačstva dovolil si útočiti na katolickou církev, stali se Mnichované proti kočujícím řečníkům nekatolickým velmi nedůvěřivými. Katolický střed a četné spolky zakročily u vlády, aby učinila záhy opatření proti rušitelům pokoje, ale marně. I sahá tedy obecenstvo k svépomoci. To za- kusil vídeňský žid Lucian Brunner na vlastní kůži. Přijel nedávno do Mnichova řečnit o poměrech v Ra- kousku. Chtěl pojednati hlavně o hnutí »Pryč od Ríma«, pak o utlačování Němců. Schůze byla ve- řejná i dostavilo se do ni veliké množství lidu všech tříd, hlavně členové katolických spolků a antisemité směru Wenngova, tedy ostří hoši. Již při volbě pre- sidia nastal veliký spor. neboť demokraté s profeso- rem Quiddem chtěli jako svolavatelé schůze míti ze svého středu předsedu, kdežto ostatní strany přály si jím míti antisemitu, neboť prý mají ve shromáždění velikou většinu. Když pan Brunner vstoupil na řeč- niště voláno naň »Abzug Brunner! Nepotřebujeme vaší moudrosti! Od žida se nedáme poučovati! Bude to samý švindl! Pryč s ním! Ať žije Lueger! A nyní celé shromáždění vypuklo v křik: Ať žije Lueger !«. Pan Brunner však neustoupil ihned, nýbrž čekal až snad se rozbouřené shromáždění utiší. Čekal mačně.

Vřava stále rostla, doutníkové špičky, tácky, shnilá jablka a ješté mnohé předměty — prý také sklenice a kamenné džbány — lítaly na řečniště, takže pan Brunner, nemoha čeliti tak prudké palbě, zmizel co nejrychleji s podia. Kdosi sedl ke klavíru a spustil Luegrův pochod, jejž pak celé shromáždění zpívalo s sebou. Tak skončila výprava Brunnerova do Mni- chova — myslím, že to byla první a také poslední. Pan Brunner má jako obecní radní ve Vídni práce dost a Mnichované znají hnutí »Pryč od. Říma« s důstatek a nemají tudíž potřebí, aby je o tom po- učoval vídeňský žid. Rovněž jest jim známo, jak mají souditi o domělém utlačování Němců v Ra- kousku. Rozpoznali tedy dobře, že se panu Brunne- rovi nemohlo jednati o poučení, nýbrž o štvaní a proto jej přivítali takovým způsobem, jenž jest sice proti všem pravidlům starého Knigge, za to ale je- diným prostředkem proti všem štváčům.

Ještě o jednom veřejném shromáždění jest mi referovati. Svolavatelem byl dr. Müller, katolický kněz v Mnichově. Müller patří, jak jsem již v těchto listech dříve obšírněji naznačil — »Katolické Listy« byly vůbec první list, který v Čechách Müllera uvedl ve známost — k oněm kněžím v Německu, kteří chtějí mermomocí reformovati Napsal a vydal řadu knih, většinou velmi cenných co se obsahu týče, sta- novisko jeho však odchyluje se nezřídka od názorů církevních. Tak na př. zavrhuje úplně katolickou kasuistiku, politisující kněz jest mu netvorem (proto jeho odpor proti katolickému středu), chce méně auto- rity a více rozumu ve věcech víry a j. v. Aby si utvořil pevný kruh čtenářstva, vydává od 1. ledna t. r. časopis »Renaissance«, jenž má zatím vycházeti šestkráte ročně. Zdá se však, že se mnoho odběratelů nepřihlásilo, neboť katolické listy časopis onen uml- čují a liberálové jsou ve věcech víry beztoho samý rozum a oprav náboženských nepotřebují, i proto

svolal dr. Müller na svou pěst v jednom z mnichov- ských restaurantů veřejné shromáždění za tím účelem, aby své reformační plány uvedl v širší známost a pak aby upozornil obecenstvo na svůj časopis. Ačkoli se platilo 20 fen. vstupného, dostavilo se dosti intere- sentů hlavně kněží, bohoslovců a dam. Müller před- nášel o svém opravném katolicismu, načež se dva pánové přihlásili k slovu. Zastávali se účinně auto- rity církevní ve věcech víry, načež Müller bleděl ob- jasniti své stanovisko, při čemž se ukázalo, že má sice mnoho vědomostí, že však jest slabým obhájcem svých názorů. Následky tohoto shromáždéní nelze ještě pře- hlédnouti. Valné sotva budou. Snad několik odbě- ratelů »Renaissance« více, toť vše. Müller jest veliký talent, ale upadá do týchž chyb jako všichni re- formátoři. Chce zvelebiti církev, ale otřásá její auto- ritou, jest rozhodným nepřítelem protestantismu, ale svými názory vede k subjektivismu, t. j. k prote- stantství. Politická moc církve jest mu trnem v oku, a přece by měl věděti, že právě v Německu má politická moc katolíků veliký a blahodárný vliv na zákonodárství, a tudíž také na volný rozvoj katolické církve tamže. Není tedy Müllerův opravný katoli- cismus bezvadný, a proto nebude míti velikou bu- doucnost.

Již delší dobu usazen byl v Muichově italský kněz dr. Natili jako soukromník. Lonského roku za- ložil kongregaci žen pro nemocné dle řádových pra- videl. Záhy proskakovaly pověsti na veřejnost, že vlastně celá ta kongregace jest humbug. Arcibiskup mnichovský zakázal Natilimu sloužiti mši a jeden list přinesl ostrý článek o poměrech v kongregaci. Natili žaloval redaktora, jenž byl odsouzen k veliké peně- žité pokutě. Při soudním řízení však také vyšly věci na jevo, na jichž základě se minister- stvo vidělo nuceno Natiliho vypo- věděti navždy z Bavor. Tím ukončena zále- žitost, jež v mnichovské společnosti působila mnoho rozruchu.

Vedle zákona Heintzeova zajímá se svět německý hlavně o zamýšlené rozmnožení loďstva. Miliardová předloha dojde bezpochyby uzákonění, najde-li se vhodná cesta ke krytí výloh. Jihoněmci, a zvláště Bavoři, stáli vůči rozmnožení loďstva z počátku dosti příkře, ale odpor stává se nyní, kdy je známo, jak bavorský průmysl na zámořském obchodu má zájem, stále menším. Dne 21. března přednášel dr. Zoepfel z Norimberka v Mnichově o zájmech Bavorska na zámořském obchodu a konstatoval na základě úřed- ních záznamů, že v Bavorsku existuje 511 závodů, které vedou obchod se zámořskem. Zaměstnávají celkem 135 586 dělníků, vyvážejí za 114,635. 000, a dovážejí ze zámořska za 113,468.000 marek zboží. Celkový obrat činí tedy 228,103.000 marek. Největší dovozní a vývozní místo v Bavorsku jest Mannheim, pak Frankfart n. M. a Heilbronn. Veliký podíl na zámořském obchodu mají také Augsburg, Mnichov a Norimberk Německo má prý nyní 3541 obchodních lodí, jež obsluhuje 50.000 lodníků. K ochraně tohoto loďstva potřebí poměrně mnoho válečných lodí, pod jejichž pancíři se obchod zvedne měrou netušenou. Mluv prý se stále o vydáních na loďstvo, nikoli však o příjmech, které prostřednictvím loďstva plynou ze zámořského obchodu do kapes Němců severních i jižních. Před sto lety byli Němci národem zotro- čeným; aby prý se tak více nestalo, třeba, aby měli loďstvo, které by je učinilo nejsilnějším národem na světě. Přednáška, jíž bylo přítomno několik bavor- ských princů a jiných notabilit, přijata s velikým po- tleskem.

Zprávy církovní. Služby Boží ve velechrámu sv. Víta. Na Hod Boží velikonoční: O půl 9. hod. české, v 10 hodin německé kázání; v 11 hodin při- jede ve zlatém arcibiskupském voze Jeho kníž. Milost nejdůstojnější arcipastýř Lev a bude sloužiti pontifi- kální mši sv. — Odpůldne ve 4 hodiny pontifikální nešpory, litanic, požehnání a průvod s Nejsv. Svátostí jako obyčejně. — V pondělí velikonoční o půl 9. hod. české, v 10 hodin německé kázání; v 11 hodin pontifikální mši sloužiti bude vys. důst. pan probošt monsignor Hora. Odpoledne ve 3 hod. pontif. nešpory. Veliký pátek jest posvátným každému, i chlad- nému křesťanu, který svého náboženství skutkem ne- dává na jevo. Ký div, že pražské chrámy se plnily včerejšího dne zbožným lidem, který přicházel ze všech stran hlavního města naší stověžaté Prahy do různých svatyň, aby tam svoji pobožnost vykonal u hrobu na- šeho Spasitele. Dílem v pravdě velikým jest naše vy- koupení, poněvadž změnilo tvářnost celého světa po- divuhodným způsobem. Každý věkem pokročilý ná- vštěvník chrámu vzpomíná si na mladá léta, kdy s nevyslovitelnou touhou ubíral se ke kostelu, aby tam políbil rány Vykupitelovy. Pamatuje re, kterak nemohl se ani dotlačiti k tomu místu, kde kříž byl položen — a ku podivu, ještě dnes tomu tak. Kdežto