Strana 4.

ŽENSKÝ LIST.

Číslo 19.

atd?... Buď upřímna, Miluško, a přiznej se, že to vše bys nyní činiti nemohla! Ale nejen toto nemohla bys nyní činiti. Ty bys snad ani následkem toho nepochopila mnohé mé jednání, mnohý můj čin. Táži se Tě nyní: Čím bys mi mohla za ta- kového stavu býti? Ničím jiným, než milenkou, služkou, hospodyní, kojnou a chůvou a ne- majíc sama dostatečného povšechného vzdělání, špatnou vychovatelkou dítek, čímž jen také žena ve většině dnešních manželství skutečně jest. Nedomnívej se, Miluško, že o úkonech výše jmenovaných mluvím neb smýšlím nějak po- hrdlivě. Nikoliv. Jsou to výkony čestné jako každá jiná práce a musila bys je vykonávati, poněvadž jsou nutny i za stavu opáčného. Chci tím jen ukázati, že by se úloha Tvoje jako man- želky vykonáváním těchto prací (na nějaké zvláštní zaměstnání, snad k vůli výdělku, zatím nemyslím, což ostatně by na věci samé nic ne- měnilo), by se vyčerpávala. Nyní si, Miluško, představ ten život, jaký bychom spolu vedli! I doma i ve společnosti, měl-li bych s Tebou mluvit, musilo by to býti o věcech všedních, na kterých bych zase já ne- mohl míti žádného zájmu, což zajisté by pro mne příliš vábným býti nemohlo. Mluvilo-li by se o věcech důležitějších, zůstávala bys stranou jako Popelka. Opět se Tě táži: Vábil by Tě takový život? Zajisté, že ne — a mne též ne! Ale to ještě není vše. Že bychom spolu těch nudných hovorů mnoho nevedli, jest jisto. Co by nastalo nyní? Bud že bych se ve svém prazdném čase, který bych

za okolností jiných ztrávil částečně s Tebou, věnoval úplně sám sobě, buď že bych vyhledával přátelství tam, kde bych doufal nalézti po- rozumění. Snad bylo by Ti to lhostejným, kdy- bych přátelství své vyhledával u mužů. Ale což kdyby se tak stalo a já našel důvěrnou, mně rozumějící přítelkyni v ženě? (A já v přátelství mezi mužem a ženou nedělám žádného rozdílu.) Rozuměj mi, Miluško, nemluvím o ničem jiném, než o přátelství. S takovýmto, řekl bych duševním přátelstvím, bych se jistě nijak ne- skrýval, neboť to musilo by nutně vzbuditi po- dezření, ač vím, že bych ani jinak podezření ne- ušel, ale takové skrývání vzbudilo by teprve důvodné podezření. Ty bys nyní viděla aneb do- věděla bys se, že já této ženě v hovorech o vě- cech důležitějších věnuji více pozornosti než snad Tobě, ano, že jí sděluji věci, o kterých jsem se Tobě ani nezmínil, věda, že bys jim nerozuměla. Vím dobře, co by se u Tebe dostavilo. Ne- důvěra, žárlivost, zlost, lítost atd., to vše by se u Tebe střídalo jedno s druhým. Tvůj klid byl by zničen a s ním zároveň i můj. Řekneš snad, že nemusel bych si tak »ne- šetrně« počínat, jak jsem to právě vylíčil. Dobrá. Dejme tomu, že k vůli Tobě dovedl bych po- tlačiti vlastní svou povahu. Byl bych š ťa st- ným já?... Nebyl. Dovedl bych se v této své vnitřní nespokojenosti tak přetvářet, aby se zdálo, že jsem nejspokojenějším člověkem na světě? Abys sama nepoznala, že mi něco schází? Nedovedl! A až bys pak sama seznala moji ne- spokojenost, třebas bych ji nevyslovil, mohla bys bý tli š ťastnou Ty? Pochybuji. (Dokončení.)

Dnes v parku kojná seděla když slunce jarní plálo, u prsu dítě buclaté jí chtivě mléko ssálo.

V. . Kiberté (F. Cajthanl) A kojná k zemi hleděla. vždy níže hlavu kladla, až v písek horký pojednou jí slza s tváře spadla.

Kojná. Snad na své dítě myslila, jež choré bez ní hyne, co zatím ona v náručí měšťáka dítě vine

Snad ví, až vzroste dítě to, jež mléko teď z ní pije, že i jejímu dítěti dá chomout kolem šíje?

Snad ještě jiné starosti tu chudou matku kruší mne na dvé dětí těch osud myšlenka šlehla duší.