1
masthead
Dne 18 listopaďu 1902.
3
masthead
Číslo 316 Strana 3.
4
article
1146 kor.; harmonium Kohoutovo v ceně 1500 kor.
dosud neprodáno. Knihovní deficit obnáší ciferně as
7,200.000 korun, ale bude dle všeho mno-
hem, snad až o půl třetího millionu
korun menší, a sice proto, že celá řada
položek jest fingována. K sanačnímu
fondu upsal p. Kohout, syn zatčeného, 10.000 kor.
Komise sanační s předsedou p. Inž. Křídlem svolá
v brzce schůzi věřitelů (vkladatelů) a sice za tím
účelem, aby tito slevili ze svých vkladů 20 proc.
Sanačního fondu totíž možno užiti jen při likvidaci;
kdyby ale došlo ke konkursu, pak by to bylo
hrozné, neboť konkurs může trvati
8 až 10 let, útraty jeho budou ohromné
a lnteressenti připraví se o pomo
sanačního fondu přes jeden millicn
korun, který v případě konkursu od-
padá. Při konkurau záložny mělnické musili se
vkladatelé spokojíti s 30 proc., při benešovské do-
konce u 13 proc., ač u obou bylo též ručení neob-
mezené. Za ta leta, pokud by konkurs trval, ztratili
by vkladatelé jen na úrocích více, než bude nyní čí-
niti celých těch 20 proc. jež by svých vkladů sle-
vili. Rozhodnou tedy dle všeho o osudu
záložny i o svém vlastním majetku
páni vkladatelé saml. Lépe tedy, když
také vkladatelé přičiní se o sanování
nešťastné záložny.
Kohoutův
Ing
Křídlo
5
article
Z c. k. zemského trestního soudu
v Praze. »Poněvadž ve vedení knih Svato-
václavské záložny objevlly se nepravidel-
nosti, a zejména ohledně zápisů vkladů peněžních
pochybnosti nastaly, zdali se nejedná o záplsy bez
skutečného složení peněz, pokládá vyšetřující soudce
r. z. s. pan Kursch zapotřebí svéma šetření podro-
biti také takovéto záplsy vkladů a vyzývá proto všecky
držitele vkladních knížek, kteří tak dosud neučinili,
aby v zájmu svém a v zájmu vyšetřování, pokud možno
do konce listopadu buď své vkladní knížky v záložně
k revisi předložili, aneb záložně nebo c. k. zemskému
trestnímu soudu v Praze dopisem oznámili číslo
své knížky, jméno a částku, na kterou zní, jakož i
datum posledního záplsu. Není sice nevyhnutelně za-
potřebí udati svou vlastní adressu, avšak pro případ,
že by vkladní knížky se zápisem v sáložně nesouhla-
slly, leží to v zájmu vkladatele.
Příspěvky na záchranu Svatováelavské
záložny. (Pokrač) J. Exc. Karel Ervín hrabé
Nostitz-Rlenek a Marie hrab. Nostitz-Rienek 20.000
kor, prof. Jul. Košnář dalších 5000 kor., prof. dr.
Fr. X. Krištůfek 12.000 kor., kanov. Jos. Kyselka
k dříve složeným 4000 kor. dalších 3670 kor. ; po
5000 kor.: blskup Fr. Bauer, inž. Fr. B. Čecháč
P. Kreipl; po 4000 kor.: far. Fr. Paták; po 3000
kor.: Jos. Václavek a V. Knytl, far. K. Schnelder;
po 2000 kor.: biskup dr. Schöbl, biskup J. M. Říha,
provinc. V. K., fsr.: Ferd. Schmidt, Fr. Techertner,
Jan Brož, Jan N. Černohouz, vrch. účet. rada Blo-
man; po 1500 kor.: far.: L. Kazda a J. Sirůček,
prof. dr. Jar. Sedláček; po 1480 kor.: řád redempt.
v Praze; po 1240 kor.: Jos. a Ant. Frček; po
1237 kor.: prlor Ber. Hejhal; po 1200 kor. : far.
Svata
Kursch
Karel Ervín
Nostitz
Rlenek
Marie
profesor
Jula
doktor
Bauer
Ing
František
Kreipl
Paták
Václavek
V Knytl
K Schnelder
Schöbl
Říha
V K
Schmidt
Techertner
Brož
N Černohouz
L Kazda
J Sirůček
Jar
Sedláček
Praha
Francie
rada blo
kora
6
article
Fr. Chejnovský, Jos. Mikolášek, vík. Jos. Kaplan,
děk. Ant. Kozák, c. k. rada J. L. Neumann, roln.
V. Ryba; po 1020 kor.: far. Jan Řezníček; po
1082 kor.: Em. Raus; po 1167 kor.; fsr. J. Sla-
úmyslná, jíž dociluje se zvláštní malebnosti, není
však na úkor tomuto umění, neboť je to ona asy-
metrie a náhodnost, s níž setkáváme se všude v pří-
rodě a jež působí tak harmonicky ne na rozum,
ale na cit, jenž jedině dovede ji vystihnouti.
Podívejte se na obraz žaponský: vše na něm
je jako bez plánu, bez komposice rozhozeno — ale
přece je v tom určitý zákon, takový zákon, jaký dal
Bůh přírodě. Je to ideálnost typu, vytěžená z indl-
viduálné mnohosti, praví o tom p. Mádl Ne povrch,
ale podstatu, zhuštěný a soustředěný řád mnohostl a
rozmanitosti zjevů a pochodů, základní jejich osnovu
a formu — to chce zachytisl, a to také podává umění
žaponské! Idealistické tedy je toto umění přese všechen
intimní styk s přírodou a přese všechy do nejmenších
nuancí vypracovaní detally.
Toť v krátkosti několík vyznačných rysů žapon-
ského umění, z něhož v mnohém může čerpati umění
naše poučení.
Komu však zvláště doporoučel bych výstavku
tuto, toť všichni, kdož zajímají se zvláště o tu nej-
mladší, teprvé rašící větévku umění našeho, totižo
umělecký průmysl; neboť pro ten lze tu mnohoa
vzácných pokynů nasbírati.
Proto nejen milovník umění, nejen umělec, ale
I řeme-lník, pokud v uměleckém průmyslu pracuje,
měl by se sem podívati, aby poznal, jak i ta nejne-
patrnější věc, nejdrobnější výrobek ruky lidské může
nabýti takořka uměleckého posvěcení. Taková vý-
stavka znamená taky kus umělecké výchovy, o níž se
teď tolik mluví. Třeba jen s láskou a svědomitostí
věcl sl všlmnoutl.
František
Chejnovský
Jos
Mikolášek
Neumann
V Ryba
Řezníček
J Sl
bůh
Mádl
Kozák
7
article
vík; po 1000 kor.: Akademie Křesťanská v Praze,
far.: J. Arnošt, J. S. Baar, V. Brabec, Jos. Buchar,
K. Grossmanu, dr. R Horský, K. Janda, Jar. Rou-
ček, Jos. Ruml, dr. Kar. Řehák, Jos. Schneider,
Mik. Simon, V. Stejskal. Fr. Stibor; děk.: Fr.
Hartmanu, K. Hodinář, St. Rýgl; prof. dr. Jos.
Rieber: spirit. Jan Šihánek, Jos. Hladík, pref. Stan.
Bambas, prob. Jos. Bernat, kanov. dr. Jak. Hodr,
Ant. Kleuka, katech.: Ferd. Čepalák a Vavř. Hojsa,
kapl. V. Roudulcký, bar. Adolf Leouhardi, Karel
Rückl, Ant. Schramek, JUDr. Ant. Zahradník, Mar.
Zárubová, Jos. Zvěřina, kn. arc. rada. (Pokrač.)
Arnošt
Baar
V Brabec
Jos
K Grossman
doktor
R Horská
K Janda
Roa
Ruml
Kara
Řehák
Schneider
Simon
V Stejskal
Stibor
Hartman
Stanislav
Rýgl
profesor
Šihánek
Hladík
Bambas
Bernat
Hodr
Antonín
Hojsa
V Roudulcký
Leouhardi
Rückl
Schramek
JUDr
Zahradník
Zárubová
Zvěřina
Praha
Buchara
Jos
Mar
akademie křesťanský
Mik
8
article
Včerejší »Čas« věnuje opět delší odstavec zá-
ležitosti Svatováclavské záložny. Uvádí několik fakt,
s nimiž souhlasiti musí každý soudný pozorovatel prů-
běhu celé aféry; nedovede si však, jako obyčejně.
odepříti nespravedlivých štulců těm nenáviděným ka-
tolickým klerikálům. Zcela správně klade včerejší
»Čas« důraz na to, že hrozící katastrofou bylo by
v první řadě postiženo, ba zničeno bezpočtu malých
existencí, jimž pomoci jast nutno. Piše: Ošizeným
obětím nutno umožniti, aby nebyly na dlouhá leta
existenčně zničeny. Tisíce súčastněných v záložně
Svatováclavské znamená mnoho pro náš hospodářský
život. Tém musí býti pomoženo. Dobrý byl svého
času návrh v městské radě pražské, podaný drem.
Černohorským, aby obec svému postiženému úředni-
ctvu přispěla půjčkou. Něco podobného mělo by se
státi i pro ostatní novinné oběti. Veškerá naše veřej-
nost by měla sbírati sanační fond ne pro klerikální
záložnu, ale pro její oběti. To jsou rozumná slova,
jímiž rozšíříti se může zájem o nešťastné oběti i mezl
kruhy dosud úplně netečnýml. Za to tím rozhodněji
ohraditi se musíme proti nespravedlivým nájezdůma
urážkám katolického kněžstva v témž článku. »Čas«
píše: »Kněžstvo vědělo o zločinech v záložně, ale
mičelo.« Tvrzení toto jest nejmírněji řečeno l ež.
9
article
Tušil-li snad jeden, dva z nejblíže stojících něco, ne-
věděly širší kruby duchovenské do poslední chvíle
ani nejmenšího a byly právě tak hotovým faktem
překvapeny, jako veřejnost ostatní. Do poslední chvíle
před katastrofou dávali tam kněží své vklady, nema-
jíce tušení o hrozném hospodářství v ústavu, jemuš
úplně důvěřovali. Říci tedy paušálně: »kněžstvo vě-
délo o zločinech v záložně, ale mlčelo,« jest zcela ne-
realistickou lží. Taktéž rozhodně se ohražujeme proti
další nespravedlivé insinuaci »Času«, jenž píšeo
správní radě a kuratoriu: »Dále věřiti jim nelze. Zdá
se, že jim jde o vše jlné, jen ne o to, co stále před-
stírají. Dle zpráv vídeňských listů vydá se v nejbliž-
ších dnech probošt dr. Karlach do Vídně, aby po-
žádal o rozmluvu ministra spravedlnosti a domohl se
audlence u císaře. Cesta jeho nemá účel sanační,
nýbrž ochranný, neboť vyšetřování odhaluje věcl,
které nutně přivodí zatčení dalších osob, jež budou
vybrány i ze řad kněžstva. Proto usilují kněží, aby
tomu zabránili, předstírajíce, že by tím utrpěl vliv
náboženský. Nechceme předbíhati události, ale pra-
víme, že tam, kde působení mravouky náboženské
selhalo i mezi vyvolenými, tam že musí za každou
cenu býti zachována aspoň důvěra ve spravedlnost
světskou a nesmí býti otřesen smysl a cit pro právo,
jež vyplývá ze společenských potřeb a jenž diktován
vespolným blahem. Dnes požadavky mravnostl vžily
a vkořenily se tolik ve společnostl naší, že úpadek
některé náboženské společnosti mine beze škody mravní.
doktor
Karlach
Vídeň
10
article
jen když bude právu a spravedlnosti učlněno zadost
a zůstane neporušena víra v právní cit státu a dů-
věra v jeho smysl pro řád a pořádek. O to jedině
musí dbáti úřady státní a nic jiného nesmí míti na
zřeteli. Této povinnosti musí se podrobiti také kněž-
stvo. Lépe by mu bylo, kdyby tak již bylo učinilo.
Dnes nelze nic ukrývati, nic nedá se ututlati, dnes
musí býti učiněno spravedlnosti zadost. Jest to sice
krásné mravoučné kázání, které tu »Čas« přednesl —
jen že úplně zbytečné. Prohlásili jsme sami
několikrát, že nechceme nic tutlat, nic ukrývat, že
chceme věděti pravdu celou, nepokrytou, byť byla
sebe smutnější a byť snad i dotýkala se osob jakých-
koli. Celá aféra byla bolavým vředem, jenž vyrůsti
může na těle jakékoliv společnosti; nerozumno by
bylo, vřed zakrývati, zde pomůže jen radikální, bez-
ohledný řez. Prohlašujeme tudíž poznovu s důrazem,
že naprosto si nežádáme nějakého tutlání a ukrý-
vání skutků, za které by se kdokoli snad hanbitl musil.
Čstá pravda ať vyjde na světlo! Poctivému journálu
snad by toto opětovné prohlášení postačiti mohlo! Ve
své vášnivosti stává se »Čas« až dětinským a směš-
ným. Jak jinak nazvati možno jeho slova: »Jest ne-
sporno, že sanační akce selhává. Kuratorium,
aby to zastřelo, dalo uveřejniti dva-
kráte týž výkaz sanačních příspěvků.
11
article
Takovýmto klamáním veřejnosti se nedocílí dobrého.«
Nestala-li se »Času« dosud nikdy níjaká chyba neb
nedopatření, pak sť vezme kámen a hodí jej na ku-
ratorium. Že by takovým naivním způsobem chtělo
kuratoritm vědomě pravý stav věci zastírati, nebude
přece nikdo vážně tvrdisi. Všlmly sl i jiné listy pře-
hmatu, že dvakrát uveřejněno několik týchž subskrl-
bentů na sanační fond, ale obviniti proto ku-
ratorlum z podvodu, tato čest zůstavena »Času«.
Doporučujems proto »Časn«, by, kdykoli bude v bu-
doucnosti psáti o smutné aféře Svatováclavské zá-
ložny, podíval se vždy na záhlaví svého listu, kde se
to hemží samou »pravdou«, »poctivostí« a jinýml
krásnými hesly. Pak snad bude psáti pravdlvěji, re-
allstičtěji a bez zbytečně strannické vášně!
12
article
Knězi z venkova, který v č. 312 »Katol. L.e
píše: . . . Avšak členové záložny, jichž jest 3300,
málo upisují, nad čímž jest veliké rozhořčení. Napřed
přece jsou povinni uplsovati členové a pak toprve
dobrodinci — a nikoli naopak, jak se dosud děje!«
— na uváženou. Stal jsem se před 30 roky členem
záložny jako chudý kaplan, abych přlspěl dobré věcl.
Vypůjčil jsem se po dvakráte 200 korun, z nichž
jsem platil úrok jako jiný. Za těch 30 let jsem z 200
korun — pětl to podílů — obdržel asi o 100 korun
vyšší úrok; za to nyní musil jsem, vyzván sanační
komissí, upsati ku garaučnímu fondu 5000 korun,
pravím pět tísíc korun. S bolestí jsem vyhovél tomuto
vyzvání, ale když jsem při té příležitosti viděl meri
členy skoro samého chudého dělníka neb domkáře
neb řemeslníka, tu jsem si řekl: Co tedy ti uloženo
upsati, jsou skoro všecky tvé úspory za 36 let, ale
jsou to přece úspory, ale co tito ubožáci !? Bratře!
13
article
Jdéte do mezaninu záložny mezi 4—7 hod. večer,
kdy členové přicházejí, aby vyhověll vyzvání kurato-
rla, podívejte se na většinu tváří ustaralých, slyšte
jejich řeči, a vy, jste-li člověk citelný, nebudete se
více rozhořčovati, že členové málo uplsují. Millony,
které jeden kněz s několika kumpány a souložniceml
nakrad a prohýřil; miliony, které vinou do nebe vo-
lající lehkovážnosti výboru, v kterémž hned od po-
čátku zasedali také církevní hodnostáti, byly z pro-
nevěřeny, ty mají, ty mohou nyní nevinní členové,
až na nepatrný počet chudí, nahradlti? Bratře, roz-
hořčujte se nad kněžími, kteří, ač majetní buď málo
aneb nic neupisují, ač vědí, aneb věděti mohou, že
za ztrátou milionů korun jde v patách morální ban-
krot nás katolických kněží! — Nad tím se rozhoř-
čujte, ale že mnozí členové málo aneb nic neuplsují,
nad tím, pro Bůh, se nerozhořčujte!
Noutonice, dne 15. listopadu 1902.
Fr. Blažko, farář k. a. vikář.
František
Blažka
Noutonice
14
article
Zprávy církovní.
Zprávy církovní.
Osobní věstník duchovenský z diecése
česko-budějovické. Čestnými konsistorními rady
jmenováni byli: vdp. Jan Grill, biskupský vikářa
notář, infulovaný prelát v Krumlově. Ferdinand
Riedl, řiditel panství kníže-Schwarzenbergského a pa-
tronátní komisař v Krumlově. — Bskupskými no-
táry jmenováni byli: P. Danlel Barwig, kněz řádu
minoritů a převor konventu v Krumlově. P. Zefyrin
Alfred Tobner, kněz řádu cistercláckého a novlc-
mistr ve Vyšším Brodě. —. Osobním farářem jme-
nován byl: Dp. Antonín Čáp, kněz na odpočinku
v Krumlově. — Právo nositi Expositorlum canonl-
cale obdrželi: Dpp. Martin Másllko, farář v Strá-
žově. Felix Faschingbauer, katecheta a profesor při
c. k. gymnasii v Krumlově. Josef Krötschmer, arcl-
diecesán vídeňský a fand. kaplan u sv. Martina
v Krumlově. — Právo nositi Synodalla obdrželi:
Dpp. Josef Rodlberger, katecheta v Krumlově. Ludvík
Kolarsch, katecheta v Krumlově. Dominík Brunner,
kaplan senlor v Krumlově. — Ve správě duchovní
ustanovení byli: Dpp. Matěj Kačer, administrátor ve
Vyskytné, za kooperátora v Hamrech. Karel Křenek,
kaplan v Táboře, za administrátora v Dražicích.
Vojtěch Plíhal, kaplan v Kamenici n. L., za adml-
strátora tamtéž. František Vanék, kaplan v Pelhři-
mově, za exposltu na Kremešníku. — Na stálý od-
počinek odebral se: Dp. Th. D. C. Antonín Pe-
routka, čestný konsistorní rada, bisk. notář, kněz
jubíl., majitel záslužné medaile a děkan v Kamenici
n. L. — V Pánu zesnul a do nábožných modliteb
kněží a věřícího lidu budiž poručen dp. Jan Leplč,
osobní děkan v Dražicích. Zemřel v Dražicích dne
2. listopadu 1902.
Grill
Riedl
P Barwig
P Zefyrin
Tobner
Čáp
Másllko
Faschingbauer
Krötschmer
Martino
Rodlberger
Kolarsch
Dominík Brunner
Kačer
Křenek
Plíhal
Vanék
D C
Antonín pe
Leplč
Krumlov
vysoký Brod
Strá
Vyskytná
Hamry
Tábor
Dražice
Pelhře
Bskupský no
15
article
Z kraje.
Z Tetína. (Pohřeb J B. Vojáčka.) V neděli
dne 16. t. m. byl památný Tetín svědkem dojemného
rozloučení se zesnulým Bohdanem Vojáčkem, majite-
lem velkostatku Tetína. Tělesné pozůstatky zemřelého
převezeny byly z Hořovic, kdež z vůle Boží vypustil
šlechetnou dušl svou, raněn byv mrtvicí, do domu
smutku na Tetín. O 2. hodíně odpolední vdp. děkan
a vikář Lerch z Berouna za asistence místníhoa
okolního duchovenstva vykropil rakev zemřeléhoa
průvod ubíral se pak do kostela sv. Ludmily. Zde
osobní přítel zemřelého, pan P. Brož, farář tetínský,
v dojemné řeči vzpoměl zásluh, kterych získal si Jan
Vojáček, jako pilný a tichý pracovník na roli ná-
rodní jako dlouholetý poslanec zemský a vzorný ho-
Vojáček
Lerch
svatý . Ludmila
P Brož
Tetín
Hořovice
Beroun
J B