1
masthead
V Praze, v úterý dne 10. května.
Praha
3
masthead
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
na měsíc 3 K 80h
Praha
6
article
LSIí
LSIí
Předplaeeni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
7
article
Válka.
Válka.
Vyvrácené lži.
Z Berlína, 10. května. »Berliner Tagblatt«
sděluje z Petrohradu: Zprávy, že generál
Kuropatkin opustil Liaojan, že car nebyl jím
před bitvou na řece Jalu o situaci na bojišti
náležitě zpraven a že následkem toho vysla
Alexějeva k vyšetřování do hlavního stanu,
jsou úplně vymyšleny. Car dal admirálu
Alexéjevu úplnou volnost a tento pověřen byl
jenom záležitostmi správy civilní.
Rusové za řekou Jalu.
Ze Seulu, 9. května. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje: Japonský konsul v Gen-
zanu telegrafuje, že ruské vojsko, jeh ož
síla známa není, s jízdnými ban-
dity (!) z Mandžurska ve značné
vzdálenosti od Vidžu řeku Jalu
překročilo a na svém postupu
jihovýchodním směrem obsadilo
Čandžin, jež se nalezá asi 100 anglických
mil na západní straně od Sienčinu.
Ruské disposice.
Z Londýna, 9. května. (C.-B.) Soukromý
dopisovatel »Reuterovy kanceláře« oznamuje
z Petrohradu z dnešního dne: Místodr-
žitel Alexějev telegrafoval císaři, že p ře-
ložil svůj hlavní stan do Charbi.
na. Úřadně sděluje se, že Kuropatkinův
generální štáb v Liaojanu zůstane
a že generál nemá v úmyslu své
nynější stanovisko opustit. — Dle
sdělení, jež zdejší admiralita učinila, nale zá
se loďstvo admirála Jesena ve
Vladivostoku.
Ruská mobilisace.
Z Charkova, 9. května. (C.-B.) Dnes začala
částečná mobilisace vojska v mě-
stěl a v okresu.
Obavy, že bude v Nučvanu drancováno.
Z Washingtonu, 9. května. (C.-B.) »Reu
terova kancelář« oznamuje: Státní sekretář Hay
měl dnes s presidentem Rooseveltem roz
mluvu o otázce, zdali by záhodno bylo vy-
siati do Nučvanu válečnou lod,
kteráž by dle možnosti chránila cizince, kdyby
v době mezi odchodem Rusů a ob-
sazením městaJaponci město bylo
drancováno. Několik amerických válečných
lodí nalezá se ve vzdálenosti 2—3denní plavby
od Nučvanu
Kuropatkin
Rus
Reuterův
Kuropatkinův
Hay
Roosevelt
Berlín
Petrohrad
Jal
Seul
Sienčin
Londýn
Charbi
Vladivostok
Charkov
Washington
Reuterův
8
article
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
9
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Nová investiční předloha.
Z Vídně, 10. května. C. k. tisková kancelář
obtěžuje listy několikráte do roka telegramyo
tom, kterak nějaký německý prine měl pitkus
buršáky v nějakém universitním městě říše ger-
mánské. Ale zprávu tak důležitou, jakou vláda
včera večer rozeslala, že podá — nejspíše
dnes již — ve sněmovně poslanecké o snovu
zákona, kterým žádá za povolen
nového úvěru 160 millionů korun
na dráhy alpské, officina tato listům ne-
dodala. Byli jsme proto nuceni v pozdní hodině
noční podati o ní veřejnosti stručnou zprávu.
Dodáváme k ní dnes některé poznámky.
Jaký to byl rámus po celém Rakousku, ba
po celé evropské pevnině, když do rozpočtu na
r. 1902 zařaděna byla položka 16 millionů
korun pro Prahu na 10 let, opakujeme: na 10
let! S nestoudností, jaké schopny jsou vládní
žurnály jenom za ministerstva dra. Körbra, opa-
kuje se nám co den, jakého se tu dostalo Če-
chům velkomyslného daru nynějším systémem,
ačkoli bylo dokázáno poslanci českými a doká-
záno samým vládním zástupcem ve sněmovně.
že stát tu jenom platí na stavby, kter é, by
konat měl sám.
Nyní pro dráhy turské, pro druhé spojení
s Terstem, o kterém znalci praví, že zůstane
stejně passivní jako stomillionová
městská dráha vídeňská, žádá se nový
úvěr sto šedesáti millionů korun, ze kterých 91
millionů mělo být úvěrem dodatečným.
»Vaterland«, »Arbeiterzeitung« a »Zeit«
ukazují na nehoráznost vládního po-
stulátu. »Vaterland« praví: »Nadchází
teď moment, předpovídaný dr Lechrem a dr.
Kramářem, že přijde okamžik, ve kterém pora-
žena bude platnost § 14. Vláda parla-
mentu dává na srozuměnou, a by
Lechr
doktor
Kramář
Vídeň
Rakousko
Praha
Terst
10
article
buď obrátil, anebo dělal svůj te-
stament«. — »Zeit« píše: »Na pokračo-
vání staveb žádají se úvěry ohromné. Misto 135
mil., kterými byly praeliminovány alpské dráhy,
které mají býti do konce tohoto roku hotovy,
žádá se přes 190 millionů. Místo 35
millionů, které byly žádány na pokračování sta-
veb těch v druhé periodě stavební (1905, 1906
a 1907), žádá se teď 86 millionů K. Tudíž
praeliminář průměrně překročen
skoro o 50 proc. Jak se ujišťuje, na dráhu
bochyňskou při pokračovacích stavbách
žádá vláda hned o 56 proc. více, než dříve
bylo předpovídáno. To je překročení ná-
kladů, které nemá rovna v ději-
nách moderního železnictví. 10
procent překročení považováno dosud za pře-
kvapení trapné. Teď žádá se však indemnita
pro 50 procent, jako by to byla nejpřirozenější
věc na světě! Věru, člověk neví, čemu
se diviti má více.
11
article
Zda úplné neschopnosti železniční správy
či lehkomyslné lhostejnosti, s jakou se snáší
vina tak nesmírná. Když roku 1884 při stavbě
dráhy arlberské překročen úvěr o 16 procent,
lekla se vláda tou měrou za zodpovědnost
svou, že sama svolala anketu čelných
odborníků drah soukromých, aby si
zjednala jistotu, že zvýšení nákladu je neod-
vratno. To byla však první velká železniční
stavba, která byla nad to o dva roky dříve ho
tova. Teď však jde o 50 proc, a tehdy šlo je-
nom o 16 proc. Nyní nejedná se o pouhé pře-
kročení praelimináře, nýbrž o přímo těžké pře-
hmaty: o volbu falešných tratí,
které musily býti překládány 2 až
3 krát, o četné milliony, které byly takřka vy-
hozeny oknem. Povrchnost a nesvědomitost,
s jakou disponovalo se s penězi, jaké ve stejné
výši k jakýmkoli účelům v Rakousku nebyly po-
voleny ještě nikdy, dá se jenom porovnati
s pověstným kavalírským hospodářstvím hrab.
Larisíc he.
Toje kletba nepolitické poli-
tiky, která postrádajíe politických myšlenek,
veškeré hospodářské zákonodárství ponižuje do
služeb krátkozrakých politických účelů okamži-
tých, aby naposledy dočinila se
fiaska po stránce obojí. Špatná
Rakousko
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jarní feuilleton.
Napsal Xaver.
Xaver
13
article
Krásný jarní den jej vylákal za město
Kráčel po břehu proti vodě. Bylo tu jenom málo
lidí. Jaro bylo; bylo je cítit ze vzduchu, bylo
je tušit odevšad. Něco se dělo v zemi, ve stro
mech, v lidech. Něco tak krásného a radostného
Tak se to pravidelně opakuje a přec je to vždy
tak nové a krásné.
Došel až do Chuchle pomalu. Po lesíc
jako rozběhlé se bělaly drobné kvítky sasaneka
podléštek. Jakoby drobných hvězdiček bylo na-
padalo. Jakoby sta a sta drobných plaménků, bí
lých a modrých bylo vyskočilo ze země a teďse
zvědavě dívalo na ten svět.
Usedl na konci lesa — proti slunci. Bylo
ještě slabé. Seděl a myslil. Na ni. Ani jinak ne-
bylo možno. Vždy ve chvílích samoty jej přepad
ten strašlivý stesk a ta hrozná touha po ní. V té
šíré samotě kolem sebe ještě více cítil beznaděj
nost své lásky. A slunce bylo dnes tak slabe
ještě — —
Skřivan vyletěl z brázdy pole a prudkými
křečovitými vzmachy křídel stoupal rychle k ne
besům a s hůry sypaly se jásoty jeho radostně
roztoužené dušičky. Až se zajíkal svým vroucím
zpěvem, mizel, mizel, až ho nebylo již lze spatřit.
Jen s výše linuly se ty jásavé zvuky. Proč právě
tam ve výši se tak rozjásá, proč nikdy nezpívá
na zemi? Ah, to právě je to, eítil to. Jen sám,
sám musí rozletět se do výšek. Tak vysoko, kam
Skřivan
Chuchle
14
article
jen málo jiných ptáků může a se zpěvem žádný
A jsou větší ptáci, než nepatrný skřivan. Tak
vysoko, že už ani zem nevidí; sám neviděn, jako
jásající hlas sám o sobě znějící v modrém
vzduchu, tam někde vysoko. A zpívá, jásá ne
chválu tvůrci, ne o kráse země, kterou nevidí,
ale pro svou povýšenost, hrdou samotu a sílu
svoji. Zpívá o svém hrdém štěstí.
Ano, sám, sám. A toho právě on nedovedl.
Ta sobě nedostačitelnost jej tak tísnila. Nedovedl
býti sám, bez ní, bez myšlenek na ni; a jí přece
nemohl míti —
A vlastně začal už i o své lásce pochybovat.
Tak mu připadalo, že kdyby teď všecko, všecičko
dostal, po čem tak nesmírně toužívával, že by ani
z toho tak se neradoval. Vše, vše už prožil ve
svýchsnech. Všecku svou energii lásky vyplýtval
ve snění a nesmírných touhách a — — ano, ted
už vlastně jenom jakousi fikci miluje. Ne ji
samu už —
Bloudil lesem; na holých doubcích viselo
ieňské listí rezavé a chrastivé; jen tu a tam pro-
svitala zeleň malých, ichudých jedliček.
Ozvaly se kroky několika osob, drtící suché
listí, po zemi roztroušené. Ohlédl se.
„Na zdar!“ — „A servus!“
Kollega; a ne sám. S nim dvě dívky; vedl
je pod pažím. Trochu rozpačitě se teď usmívaly
— znal je trochu také.
Tak tedy on. V duši ozvala se úzkostlivá
otázka. Kdo má pravdu z nich. Zda on, který byl
tak dlouho věren jedné myšlence, který jen jednu
ženu miloval, ač beznadějně, přec tak stále a
telik. — Nebo ten kollega, který od jedné dívky
šel ke druhé; všude ssál med jako motýl z květu
a jak přišel, tak odešel. Chtěl se přesvědčovat,
Kollego
15
article
že je nějak povznešen, lepší nad svého kollegu.
Chtěl si namluvit, že je k tomu potřebí síly a
sebezapření zůstat věren, náležet, chtíti náležet
jen jedné — ale v hloubi duše cítil, jak si sám
sobě lže, jak nevěři tomu, co sám povídá. Cítil,
tušil to, že jeho známý je jistě šťasten, kdežto
on v sentimentalitě utopil svoji mužnost. Ted
teprve cítil celý ten pochybený směr svého
mládí, které nebylo jako jiné pohyblivé, radostné
a veselé, ale sentimentální, smutné, v sobě uza-
vřené a proto nešťastné.
Kráčel po břehu domů. Už se šeřilo. Řeka
tiše plynula. Stále se mu vracela ta neodbytná
otázka: kdo má pravdu, kdo — — Skřivani už
nejásají. Přišel večer a jsou unaveni. Nemožno
zůstat ve výších. Země přitahuje — — proč ne-
možno se odloučit od země — —
Parníček jel blízko břehu. Zanechával po
sobě rozbíhající se proud vln jako dlouhý ohon.
Vlny se víc a více rozšiřovaly a narážely s ple-
skotem na břeh. Zahlédl v parníčku tři osoby.
Kollegu se dvěma dívkami; smáli se všichni.
Ah, vždyť byl dnes tak krásný den. Jaro
je tu — Ale jemu zas tam v duši se svíjela
otázka: kdo má pravdu, kdo —
A věděl, že nikdo mu nikdy nedá odpověd,
jen jeho život další. Ale co mu platna bude zku-
šenost potom, až se nebude moci vrátit, až jeho
mládí vyprchá a přijde život tuhý a nemilosrdný.
Jak je to vše kruté — —
Poslední paprsky slunce dopadaly na vyše-
hradskou skálu. Řeka tiše plynula — z dálky
ozvalo se pískán: vlaku — ticho, ticho —
Jenom v hlavě to vřelo. Kdo má pravdu
kdo
Skřivaň