1
masthead
Ročník XXXXIX.
2
masthead
V Praze, v sobotu 3l. července 1909.
Praha
4
article
Na ranní a večerní listy
předpláci se-
V Praze v administraci:
na měsic. . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškouá
a měsic. . . . .
na čtvrt leta . . . . 7 K 62h
ve filiálkáchí
na měsic. . . . . . 2 K 30h
Poštou:
na měsle.
na čtvrt fota . . . . 9 K 60
s dvojí zásilkou
na měsle
na čtvrt leta
Praha
5
article
Ke schůzi v Chěrbourgu.
Ke schůzi v Chěrbourgu.
Dnes přibude car ruský na své vyjíždce
na západ do francouzského válečného pří
stavu Chérbourgu, ležícího na průlivu la-
mancheském naproti anglickému válečnému
přístavu v Portsmouthu, aby oplatil návštěvu
presidenta Falliéresa v Rusku. Ruské lod
stvo, sestávající z carských vacht »Stand-
artu«, na níž se nalézá celá carská rodina,
»Polarné Zvězdy« s předsedou ministerstv
Stolypinem, a dvou obrněných křižáků »Ru-
rika« a »Admirála Makarova« připluje dnes
odpůldne do Chérbourgu, kamž již včera
večer přibyl Fallires v průvodu ministra
zahraničních záležilostí Pichona, ministra
války Bruna, ministra námořnictví Boné
de Lapevréra, dále ruského velevyslance
Nelidova a francouzského velevyslance v Ru-
sku Georga Louise s ostatními hodnosty.
Pobyt carské rodiny v Chérbourgu potrvá a
do pondělí. Za své plavby vodami německými
setkala se carská rodina s četnými knížaty
německými, zvláště s bratrem císaře Víléma
Jindřichem a jeho chotí, jež prý se připojila
k rodině carské na další její cestě, na je-
jímž programu jest i schůze s anglickým
královskými manželi v Cowesu a na zpa-
teční cestě setkání se i s císařem Vilémem
Již celé toto uspořádání carské plavby na
svědčuje tomu, že chce býti pokládána z
projev mírumilovnosti a dobrých styků, jaké
vláda carská na všech stranách v Evropě
pěstovati a udržeti se snaží, a že tudíž do
známého seskupení velmocí nijaký nový mo-
ment nepříčiní.
Chérbourg
Stolypin
Makarův
Pichon
Brun
Lapevrér
Georg Louis
Jindřich
Vilém
Portsmouth
Rusko
Chérbourg
Cowes
Evropa
Polarný Zvězda
Standart
6
article
Přes to nelze tvrditi, že politické udá
losti posledních let zůstaly beze všeho účinku
na původní vřelost spolku rusko francouz-
ského. Byla to především válka ruská na
dálném Východě, jejíž nezdar stal se pod
nětem a východiskem nových úmluv a dohod,
kteréž postavily zahraniční politiku evrop
ských států před nové otazky a úkoly. Ne
mecko učinilo tu počátek jak důraznějším
vystupováním v záležitostech afrických (pa-
mětna cesta císaře Viléma do Tangeru), tak
ve věcech balkánských.
Tehdy energický francouzský ministn
Delcassé zjednal dohodu nejen s Anglií, ale
úmluvami s Italií a Španělskem dovedl ně
mecké záměry v Africe zkřížiti tak, že dle
nedávného odhalení anglického listu »Dally
News« se zabezpečil i anglickou pomocí pro
případ hrozící války s Nemeckem
Nebezpečí to bylo tehdy sice odvráceno,
ale Delcassé byl nucen odstoupiti. Dle téhož
časopisu to byl na francouzské straně Cle-
menceau, na anglické pak Campbell-Banner
man, kteří vlivem svým přispěli k zacho-
vání míru. Delcassé padl v červnu r. 1905.
Campbell-Bannerman pak převzal vládu
v Anglii po půl letě a Clemenceau vstoupil
do ministerstva francouzského záby z jara
následujícího roku a stal se ještě téhož roku
předsedou ministerstva. Povolání jeho tedy
bylo v těsné souvislosti s událostmi zahra-
ničními. Za jeho vlády polepšily se diploma-
tické poměry Francie k Německu. Když pak
později vypukly nesnáze na Balkáně, byla
Francie již pevně vázána svou dohodou
s Anglií, a ježto zatím nastalo sblízení mezi
Aoglil a Ruskem, stála sice oproti trojspolku
dohoda Francie, Auglie a Ruska, ale tato
byla volnější a méně závazná, jak dokázal
střídavý a nejednotný postup jejich v kon
fliktu balkánském a výsledky řešení jeho.
Na západě čekali a čekají až Rusko opě
Vilém
Delcassé
Campbell
Banner
Bannerman
Clemenceau
dálný východ
Tanger
Anglie
Španělsko
Afrika
Francie
Německo
Balkán
Rusko
spolek Ruska francouz
Dally News
7
article
sesílí a úplně okřeje, a dle toho pohlížejí
i na prospěšnost přátelství se Slovany vůbec.
Tento stav možno asi i nyní ještě považo-
vati za směrodatný v politice mezinárodní
nynější carská cesta asi sotva na něm něco
změní, což ovšem nevylučuje, že události
samy si nevynutí dalekosáhlá rozhodnutí.
jež mohou nastati při hrozivé katastrofé v
Španělsku a valečné náladě Turecka proti
Řecku.
Prozatím hledí se na poměr Rusk
k západním velmocem mnohem střízlivěj
než druhdy. Petrohradský »Svět« praví sice
že návštěvu v Cherbourgu sluší považovati
za nový článek v mnohaletém přátelstv
rusko-francouzském, připouští však, že po-
zbylo již mnoho na své někdejší vřelosti
populárnosti. Ruská diplomacie prý nyní
mnohem více se přičiňuje o blízké styky
s Anglif. Vzájemná družnost trvá vlastně
pouze proto, že i Francie i Rusko v osnovu
politiky své přijaly dohodu s Anglií; přátel-
ství nynější jest tudíž rázu spíše diploma-
tického než národního, jakým bylo ve svých
počátcích.
Slovan
Španělsko
Turecko
Řecko
Cherbourg
Francie
Rusko
Anglie
8
article
Ovšem jsou to zvláště výstřední kruhy
politické na západě, kteréž se nad své síly
přičiňují, aby vzájemné dobré styky pohatily
a caru ruskému znepříjemnily cesty jeho
jak do Francie a Anglie, tak do Italiea
stejně se dělo i nyní při plavbě jeho ně-
meckými vodami v Německu. Ve Franciit
byla nejen veliká přízeň, jež tam prokazo-
vána byla revolučním živlům ruským, ale
příkré vystupování Jaurěsovo a známá
odhalení ve příčině politické policie ruské
ve Francii, jež nemálo přispěly k ochlazení
někdejšího vzájemného nadšení. S této strany
oznamovalo se i vydání protiruských řeč
nynějšího předsedy ministerstva francouzského
Aristida Brianda, jež před lety měl jako
vynikající předák socialistický.
V Anglii pak s této strany byla pořá
dána shromaždění proti návštěvě carové
v Anglii, a v Německu při plavbě carove
průplavem kielským uspořádal Liebkneckt
tábor lidu v Kielu, jehož se účastnilo na
10 000 osob.
Briand
Francie
Anglie
Německo
Kiel
9
article
Za to vládě blízká »Köln. Ztg.« čte
nyní Liebknechtovi a soudruhům velmi ostré
levity, že zaujali příkré stanovisko proti zá-
jezdu carovu. Domoívali prý se bezpochyby.
že se musí říditi příkladem svých anglických
druhů. Ale projevy tyto budou míti jento
společné, že zůstanou naprosto beze všeho
vlivu na politiku dotyčných států. Jest prý
želeti toho, že politická strana se pouští do
projevů, jež by za daných okolností mohly
míti na povšechnou zahraniční politiku vládní
nežádoucí účinek. Mimo to jest prý to bez-
taktní, když někdo, ať car anebo prostý
nosič, v důvěře v německé pohostinství na
vštíví soukromě Německo a jest tam ostře
tupen. Jsou prý lidé, kteří to pokládají za
politickou moudrost, když vůdčí osobnosti
cizích států, navštíví li Německo, urážejí
Podobně se také dělo, když král anglický
navštívil Berlín. Ale sociální strana odmítla
tehdy odpovědnost za takové mladicky
hloupé kousky, kdežto nyní se zdá, žeji
přejímá. V obou případech jest učiněná
chyba stejně veliká, protože se nesrovnává
s vážností země, chovati se nezvedeně proti
návštěvníkům, již přicházejí zřejmě v přá-
telském úmyslu. Pravě v zahraničních vě-
cech jest třeba zachovávati míru a nedati
se strhnouti předsudky a nepřízní, jejichž
osvědčování nemá absolutně nijakého úspě-
chu, ale škodí jenom Německu v očích
všech klidně myslících lidí. Jest tudíž s po-
litováním, že němečtí socialisté se octli na
tétéž nízké politické úrovni, na niž klesla
část jejich anglických a italských přátel.
Köln
Liebknecht
Německo
Berlín
10
article
Hlavy opravdu politické, ať mají o caru ru-
ském jakékoliv mínění, nedaly by se strh-
nouti k podobným projevům. Nemohouť se
domnívati, že tím provedou změnu v pomě-
rech ruských, ještě méně však že opraví
názor rozhodujících ruských kruhů — na
Německo. Projevy takové jsou tedy zcela
bezúčelné a možno socialistům jen poraditi,
pokud činí nároky na politický smysl, aby
odmítli takové živly, kteréž chtějí osvědčiti
lacinou mužnost tím, že urážejí cizí pa
novníky.
Že vládním kruhům německým demon-
strace kielské přišly nyní nevhod, dá se
vysvětliti i tím, že nový, ještě konservativ-
nější kurs v Německu za většiny centraa
konservativců v říšském sněmu bez tak se
nápadně odráží od sesíleného směru demo-
kratického ve Francii, jenž vynesl v čelo
vlády Brianda. Vniterní neshoda mezi Francií
a Německem tím patrně se sesílila, byť nová
vláda francouzská prohlásila, že trvá ne
změněně na posavadním směru politiky za
hraničné, kteráž za ministerstva Clemen-
ceauova polepšila styky německo francouzské
Pokud pak se týče vzájemného poměru
rusko-francouzského, věnoval mu Briand ve
svém prohlášení jakožto předseda minister
stva tato slova: »Ve službách vnější poli-
tice míru zůstaneme neochvějně věrn
allianci a přátelstvím, kteráž vláda re-
publiky uzavřela. Tato politika, sněmovnou
stále schvalovaná, nepřipouští nijakých po-
chybností o upřímnosti našich mírumilovných
úmyslův.«
Připomenuli jsme již předem, že udá
losti zvrhují někdy i nejlepší úmysly. A ta
ková chvíle může i pro Francii nadejíti
v okamžiku nynějších zmatků v sousedním
Španělsku a v bouřích, kteréž v severn
Africe hrozí otřasti poměry jen s těží az
hrozivého nebezpečí válečného svizelně svého
času upravenými.
Po této stránce návštěva carská v Cher
bourgu se může státi východiskem daleko
sáhlých ujednání.
Briand
Německo
Francie
Španělsko
Afrika
11
article
Revoluce ve Španělsku a boje
v Marokku.
Těžké rány doléhají na říši Aifonsa XII
Ve Španělsku neochabují krvavé revoluční boje
a v Marokku prožívá španělská expedice zlé po-
hromy a nesmirné útrapy. Kabylové jsou stále
odvážnějšl, mají naději na konečný zdar, nebot
dobře vědí, jak desorganisovaná je armáda špa-
nělská, jak se v ní vzmáhá duch nekázné
revolty. Španělsko ztrácí své vojáky nejen na
bojišti, ale samo dává střileti muže, kteří se
opřeli rozkazům důstojníků. Sotva že vláda špa-
nělská zuhájila svou akci v Melille ve větších
rozměrech, ihned ozval se v lidu španělském
vášnivý odpor proti válce, ve které nikdo ne-
viděl existenční zájem vlasti, ale spíše dobro-
družství, vzbuzené ohledy kapitalistickými a ura-
ženou ješitností. Španělsko, tak rozhárané
zbědované, podemleté revolučními otřesy, chtělo
Kabylům okázati silnou ruku. Napodobilo Franeii,
ale se zcela jiným účinkem. Francie imponovala
statečností a spořádaností svých tlup, jež byly
naplněny citem vlastenecké povinnosti a vojenské
kázně a v nichž i vojáci cizinecké legie se zna-
menitě osvědčili. Našťastné Španělsko od le
upadá, nahromaďuje bidu a nespokojenost v utý-
raném lidu, jež nyní propukla elementární silou
Španělsko spáchalo svou koloniální expedicí ve
likou pošetilost. Ztrativši někdejší svou moe
ochuzeno o země za oceánem, jež z něj tvořily
hrdou říši, nad níž slunce nezapadalo, jehož
loďstvo, papežem požehnané, ještě před málo
lety bylo rozbito koráby amerických kupčíků
jež ztratilo poslední své kolonie v Atlantickém
oceánu, odvážilo se k nevýslovně oblížné a ne-
bezpečné výpravě proti divokým, chrabrým Ka-
bylům, odhodlaným hájiti se šílenou zuřivost
skalnatou, nehostinnou vlast.
Kabyl
Španělsko
Maroko
Francie
chrabrý Ka
12
article
Španělsko přinese výpravě té nesmírné oběti
jež i v případě úspěchu nebudou v nijakém
poměru s docílenými prospěchy. Proto nic nen
přirozenějšího, že veřejné minění je proti této
nešťastné válce, že se proti ní ozývá tisk, že je
inteligentní obecenstvo roztrpčeno a že lid ve
svém rozvášnění šel na ulice stavět barikády.
kamenovat veřejné budovy a kostely a svádě
pouliční bitky s policií i vojskem. Španělsko
tak křečovitě hájí svou državu marockou, poně
vadž zde má klič k moři Středozemnímu. Špa-
nělská Ceuta je postavena tak, že s výše svých
skal může moderními, obrovskými oblehacími
děly rozbit anglický Gibraltar. Udržení Presidi
je otázkou nesmírné důležitosti mezinárodní
Anglie nemohla vydati severní pobřežl marocké
Francii, svému nynějšímu spojenci, jenž však
může se státi opět soupeřem a proto raději po
nechala klíče ke Středozemnímu moři neutrál
nímu a slabšímu státu. V tom leží tajemstv
akce španělské v Marokku. Španělsko je tam
strážcem ve službách Anglie.
Španělsko
Gibraltar
Anglie
Francie
Maroko
13
article
Revoluční hnutí ve Španělsku.
Ministr vnitra La Cierva, na konci mi
nisterské rady prohlásivší zrušení ústa vy
pro celé Španělsko, vydal toto commun-
niqué o důvodech vládního opatření: »Události
v provincii barcelonské jsou tak vážné, že
vláda se rozhodla zrušiti ústavní záruky pr
tuto provincii a sousední provincie Tara-
gonu a Geronu.« Communiqué uvádí
známé podrobnosti o pouličníen bojich a dran-
cování.
Dne 28. července byly z Madridu vyslány
tlupy, aby obnovily pořádek v Barceloně. Po-
vstalei vytrhali koleje, aby zamezili příjez
vojenského vlaku. Z Valencie přijiždějící vojsko
musilo ve Vindrellu vystoupit z vlaku a dostalo
se hned do boje se slávkujícími. Pří m
vlaky z Madridu do Barcelony jsc
zastaveny.
Z Katalonie se oznamuje přes Hen
dago, že neustávají krvavé srážky mezi revo
lucionáři a vojskem. Ale oddily vojenské, po-
cházející z Katalonie, zdráhají se stále
stříleti do lidu a všude, kde se objeví
jsou vítány voláním: »Ať žije armáda !«
Vojsko není spolehlivo, jak nasvědčují de
monstrace vojáků proti válce ušpořádané pře
královským palácem. Pobyt královské rodiny
Madridu je spojen s velkým nebezpečím
V Barceloně se množí úžasně vraždy a loupeže
Hrůzné podrobnosti vypravoval o barcelon
ských událostech socialistický agitá to
přibyvší do Paříže. Dosud uveřejněné zprávy
o vzpouře odpovídají prý jen přibližně skuteč
Protestní hnutí dělníků bylo zahájeno hned
po vypuknutí války. Z počátku mélo býti po-
užito účinných prostředků, aby lid byl poučen
o plánech vlády. Násilnictví policie překazilo
provedení tohoto záměru. Policie vnikla do spolků
socialistických, vše zkonfiskovala, pozatýkala z
nosti.
Communiquý
Španělsko
Tara
Gerona
Madrid
Barcelona
Valencie
Vindrell
Paříž
Le Cierv
14
article
V drobném prodejle
ranní číslo o sobě . . za
večerní . . . . . . . za 4h
Ve úliálkách na venkově
ranní čislo . . . . . . .
večerní . . . . . . . . 5h
Inseráty
plati se hotové napřed
Předplaceni a inserty přijímt
administrace v Marianské ul., B
Tam nacházejí se táž
redakce, tiskárna a oxpedloe
„Národních Listů“.
Rukopisy se novracsji
15
article
jednu noc několik set osob. Deset socialistů s
udusilo, když policisté je chtěli spoutati. Všecky
schůze byly zakázány, veřejné místnosti musily
zavírati o 9. hod. Roztrpčeným délníkům na-
zbylo nic nežli přímá akce.
Dělnictvo barcelonské je spolehlivé, pro věe
odboje položí životy. V noci poslové roznesli
od místa k místu vyhlášení všeobecné
stávky. Povstalci osvědčili velkou energiia
solidárnost. Úplně zamezili barcelonský život
obchodní a dopravní a město isolovali.
Policie uspořádala hotovou krvavou
lázeň. Celá řada dělníků byla krutě pobita ve
svých příbytcích. Otcové rodin byli odvlečení do
žalářů. Policisté vnikli do místnosti, kde se ko-
nala schůze a bezohledně se vrhli na účastníky
s tasenou zbraní a 35 dělníků těžee
zranili.
Poněvadž policie nestačila, bylo povoláno
vojsko. To byl pro povstalce triumf, neboť není
řeči o nějaké poslušnosti vojáků. Když jistý
setník velel vojákům, aby tasili šavle a vrhl
se na shromáždění, rokující pod širým nebem,
neposlech! nikdo. Jistý kaprál zvolal nu
setníka: »Zastřolím tě, bídný pse!«a
skutečně střelil, ale nezasáhl důstojníkaa
přeběhl ku povstaleům.
16
article
Podobné vzpoury vojáků děsí vládu a stě-
žují ji potlačiti mocné hnutí revoluční ..
Dle sdělení »Daily Expressu« ze San Se-
bestiana odehrávají se ve mnohých španělskýeh
městech podobné krvavé události, jako v Barce-
loně. Ukazuje se, že vláda nemůže spoléhat
nikterak na věrnost armády. Včera došlo v Ma-
dridě opět k výbuchu vášní lidu před králov
ským palácem. Veliké zástupy táhly před mini-
sterstvo války, bombardovaly je kamením a kři-
čely: »Pryč s vládou!« Také osoba králova
byla hanobena. V Sabadellu, velkém průmyslo-
vém městě, byla měšťanská garda stávkujícími
přemožena. Ženy bojují na barikádách vedle
mužů.
Z Madridu se oznamují vzrůstající vzpoury
vojáků. Veliká část vojáků nechce poslouchati
důstojníků. Vojsko často stříli do vzduchu místo
do revolucionářů.
San
Barka
Ma
Sabadell
Madrid
Daily Express
17
article
Jak se z Barcelony oznamuje, byli stávku-
jicími dělníky mnozí ředitelé továren,
ktaří se bránili proti zastavení práce, z avraž-
děni. Ve všech menších místech na železniční
trati Barcelona-Gerona stále se bojuje. Ravolu-
cionářské hnutí se ustavičné šíří. Ženy nejvíce
vystupují proti vojákům, rozhalují prsa a vyzý-
vají vojáky, by na ně stříleli. Také drží proti
vojákům své děti a útočí na ně jako litice.
Okamžitá situace jest eice pro vládu a vojsko
poněkud přiznivá, ale pouliční boje trvají přec
dále a vyžadují stále nových obětl.
Španělská vláda provozuje stále nejpřísnější
censuru. Ani pařížské listy, nejbližší jevišti po-
vstání, neuveřejňuji nie nežli úřadní zprávy.
Vážná sdělení přináší »Agence Havas« z Ma-
dridu: »Poměry ve Španělsku nemohou být
rozháranější. Vláda uznala události v Barce-
loné za velmi vážné. Obecenstvo je
rozrušeno zprávami neobyčejně závažnými, al
namnoze nevěrohodnými.
Došla zvěst, že v Barceloně byla
vyhlášena zatimní vláda. Vznik hnut
hledati dlužno v rozporu veřejného mlnění s ny-
nější vládou. Revolucionáři využitkovali nesmírně
trapné zahraniční situace vlády a vyvolali náhlou
vzpouru v Barceloně.
Hnuti v Barceloně nezdá se míti nevlaste-
necký neb separatistický ráz.
Havas
Barcelona
Gerona
Ma
Španělsko
Barka
18
article
Na bojišti u Melilly.
Na bojišti u Melilly.
Zprávy z Melilly liči stav jako ne-
obyčejně kritický. Generál žádá o po-
Melilla
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na zkrvaveném trůně.
(Llstak z ruských dějin.)
Píše Dolores.
Když milec Kateřiny II. Orlov a kníže Bar
jatynskij přinesli do vězení Petru III. zprávu
o svobodě, byl vznešený vězeň přešťasten a vřele
tiskl poslům ruku. I v nitru cítil hlubokou vděč
nost k carevně, že ztracená naděje na návrat
do milovaného Holštýnska mu znova nadešla
Nemohl se už dočkati chvile, kdy bude zase dý
chati volný vzduch, přecházel nervosně sem
tam, a roztržitě naslouchal blahopřání poslů
dvora ruského.
Ven, jen ven toužil a přece ho zde stále
zdržovali! Ba dokonce návrh učinili, by skvělou
hostinou rozloučil se se svým vězením. A hned
bohatá tabule oetla se v kobce, kde jindy jen
vězeňská, nuzná strava byla Petru III. udělo-
vána. Vesele a hltavě pojídal carský vězeň, pře-
kypuje štěstím a cítě už v žilách novou svobodu.
nový život.
— Ať žije svohoda! — zvolal nadšeně
přiťukl si se svými stolovníky.
Vypil a vytřeštěným zrakem hleděl, jal
oba zvěstovatelé zírají upjatě na něho. Strašnu
palčivost sevřela mu hrdlo, zdálo se mu, že
vniřtnosti mu hoří. Poznal strašnou pravdu: byo
otráven! Otráven ve chvíli, kdy jásal štěstím
kdy otevírala se mu mříž vězeňská do nového-
růžového života . ..
A jeho kati, pasouce se na jeho mukách
připíjeli si vesele vínem nemíchaným ..
Ale smrt přicházela jen zvolna a pohled na
zmitající se mladé tělo konečně i cynickým
otrlým dvořanům byl nemilý a proto, aby byl
prosti toho divadla a nerušeni, zardousili umíra-
jíeího cara ...
A chvíli potom četl lid ruský už předem
připravený manifest carevnin, jenž zněl:
„Všemohoucímu zráčilo se povolati k Sobě
našeho milovaného chotě ... Vyzý váme všechny
Dolores
Kateřina II
Petr III
Orlov
Bara
20
article
naše poddané, aby se s námi sloučili v žalua
modlitbě za nezapomenutelného . ..
A tentokráte byl nešťastný Petr III. opravdu
pochován. Už dříve vystrojen mu dvorní kama-
rillou fingovaný pohřeb. Dvůr prohlásil tehdy.
že car zesnul a konán nádherný pohřeb, při
němž byla rakev — prázdna. Ale když lid na-
prosto nevěřil, odvolána celá mystifikace . ..
I tento pohřeb druhý a skutečný byl
skvrnou v dějinách Ruska. Věrní granátníci ca-
rovi projevili totiž přesvědčení, že car nezemřel
přirozenou smrtí, ale že byl zavražděn. Lid se
bouřil a tu Kateřina dala granátníky vsaditi n
loď a za Kronštadtem potopiti . ..
A tato žena stavěla se něžnou a sentimen-
tální, ona jezovitsky stěžovala si Voltairovi, jak
její něžnou, ženskou hlavu tíží koruna carů .
Petr
Kateřina
Voltaire
Rusko
Kronštadt
21
article
Ještě jeden car byl ve vězení: byl to mladý
Ivan VI., hřička, kterou si pohrával rozmar lid
ský. Když tomu nebožákovi bylo — 2 měsíce.
byl tetou Annou prohlášen za cara, ale hned
zas Alžbětou sesazen a uvězněn. Pak už celý
jeho život plynul bídně ve vězení. A když Kate-
řina plnila vězení politickými provinilei, a an
četných poprav se nelekala, tu lid se bouřil a
obracel svůj zrak k vězení Schlüsselburskému,
kde nešťastný mučenník, car, jejž ve vězení
sotva psát a číst naučili, živořil stejně bídně,
jako jeho ubozí rodiče. Carevna dobře postřehla
nebezpečí, slyšela, jak lid se bouří a chce
Ivana VI. z vězení na trůn carský dosaditi.
Proto musil být i tento vězeň odstraněn.
Zákeřnou vraždu provedl kapitán Vasil Mirovič
jenž za vrácení statků, zkonfiskovaných jeho
dědu, stal se královrahem. A carevna i tohoto
svého sluhu zradila, sama ho za vraha označila
a — dala popraviti!
Nástupcem trůnu stal se Pavel, vlastní sy
carevny, syn nemilovaný a jen z milosti trpěný.
Milci carevnini všemožně snažili se o to, aby
mladého a dobrého careviče udělali neškodným.
A proto volili hroznou cestu, stali se mravními
svůdci jeho. Nebylo neřesti, které by ho nebyli
naučili! A mezi těmito vzornými učileli vynikal
nejvíce Orlov, týž Orlov, jenž stal se vrahem
Ivan VI
Anna
Alžběta
Kate
Schlüsselburský
Ivan
Vasil
Pavel
Milec
Orlov
22
article
Petra III.; bývalý tulák a pobuda, jenž bůhví
jakými cestami dostal se ke dvoru carskému.
Uakmile se octl v okoli carevnině, měl vyhn áno.
Svou vášnivou povahou upoutal smyslnou pa
novnici dokonale. A štědrá milenka na trůně
carském obdarovala Orlova — jako už dříve
prosté vojáky své milence — vysokými hod-
nostmi a titulem knížete.
A tak hoch sotva 13letý byl vrhán do ná-
ruče žen... Cíl tohoto dábelského plánu byl
jasný. Bylo nutno tak mladíka zničiti tělesně
i duševně, aby naděje na potomstvo stala se
nemožností. Ale hoch měl s 19letou vdovou
kněžnou Czartoryjskou syna, jenž nazván Semen
Veliký.
A tu blížila se nová bouře a šla se strany
odkud by se jí nejméně byli nadáli. Šla z lidu.
toho po staletí bitého a utiskovaného lidu. Lid
se probouzel a chápal, že je mu třeba vzdělání
aby mohl se sebe setřásti jho popů, úřadníků
a nahajek... Blížil se zlověstný Pugačev! ..
Petro
Orlov
Pugačev
23
article
Postrach petrohradského dvora, naděje ullačo-
vaného lidu... Lid věřil v zázraky, věřil, že
car Petr III. nezemřel, ale že se zjeví, aby vy-
svobodil utiskované a potrestal kruté pány ..
Zázrak selhal . .
Dobrodruh Pugačev, jenž vydával se za mi
lovaného cara-mučenníka, vzbouřil sice celou
Rus, dotkl se nejeitlivější struny duše muž-
kovy, ale neodolal carské armádě. Zachvěl Rusí
otřásl Petrohradem, krvavě mstil se na úřadní-
cích a na pánech, ale našel konec, v železné
kleci mučen a na kole roztrhán. A lid utisko-
ván více než před tím . ..
Co stařena na trůně oddávala se smysln
vášni, zosnoval intrikán Panin spiknutí, v němi
Pavel měl býti dosazen na trůn a měl podepsat
ústavu, kterou byl by lid trochu usmířen. Ale
Kateřina, zvěděvši v čas všechno, zpřetrhaln
nitě spiknutí. Pavlovu ženu Natalii dala otráviti
Carevič sám těmito ranami stal se trudnomysl
ným, trpěl halucinacemi šílenců a věčným stra
chem před svým okolim.
Carevna měla volné pole! Zdegenerovaný
syn nebyl jí už nebezpečným! Ale ne na dlou
ho... Když 62letá carevna své dva milence
20letého Valeriana Zubova a 24letého Platon
Zubova, jmenovala nejvyššími hodnosty, tu vo-
puzený carevič Pavel před celým dvorem nazval
její povahu a její skutky — pravým jménem.
Následek tohote pohanění byl nový útok na
život Pavlův, ale i nové protispiknutí, namířené
proti carevně Kateřině, kterému podlehla. Ze-
mřela hanebnou smrti, zemřela na místě, o němě
se nemluví, nabodnuvši se na připravené nože.
A carevič Pavel vstoupil na zkrvavený trůr
svých předků, na trůn, jejž za nedlouho zbroti
krví cizí — i vlastní!
Petr III
Pugačev
Pavel
Kateřina
Pavlův
Natalia
Zubův
Platon Zubův
Petrohrad
24
article
Historik přirovnává cara Pavla ke lvu, jenž
tři čtvrtiny života svého ztrávil v kleci a jemuž
náhle otevrou dvířka. „Lev se schoulí, zarazí
rozhlédne se po kleci a vyrazí ven, kde ho čeká
svoboda tak vytoužená.
Hned po svém nastoupení na trůn — píše
jiný pramen historický — zahrál si mladý can
na Hamleta. Dal pochovati nejen svou matku.
než i dávno věčný spánek spícího otce Petra II
a k rakvi tohoto dal za čestné strážce — vrahy
carovy Orlova a Barjatynského! A tu tedy před
tváří celého Petrohradu stáli kralovrazi u roz-
padávající se mrtvoly Petra III., jež vystaven
vedle naduřelé mrtvoly carevny Kateřiny II.
Počátek vlády cara Pavla I. byl slibný. Re
formy, směřující ku povznesení vzdělání a blaho-
bytu, byly vítány celou Rusí s pocitem blahé
naděje.
Než tento krásný stav netrval dlouho.
Car zase upadl do svého šílení, byl zachvá-
cen stihomamem a trápen zlými vidinami. Ko-
nečně jeho duševní úpadek dostoupil takového
stupně, že pouhý lokaj Kutaisov ho úplně ovlá
dal. Hodnosi generála udělil bývalému cidič
bot, jemuž teď chtěj nechtěj musil se klanět
dvůr — i diplomatický sbor.
A vyhoupnouti tohoto favorita carova z
sedla nepodařilo se oni diplomatům, ani carovým
milenkám Nelidové a Lopuchiné.
Šílenství carovo postupovalo. Otce své mi-
lenky, neznámého až posud občana Lopuchina.
povýšíl do knížecího stavu, carevnu zbil do krve
Pavel
Kateřina II
Pavel I
Lopuchin
Petrohrad
ko
carův Orlov
Barjatynský
25
article
před celým dvorem za to, že výčitkami zahrnula
jeho milenku, rákoskou šlehal i nejvyšší dů-
stojníky a hodnosty ..
Nebylo pochyby: s takovým carem nedalo
se už vládnouti.
Nové spiknutí zosnováno a v čelo jeho se
postavili bratří Zubovi, generál Benigsena
Pahlen, petrohradský vojenský gubernátor. Hlav-
ní úspěch dosažen, když Pahlenovi se podařile
získati pro spiknutí samotného careviče Alex-
andra.
Nebylo to tak snadné, ale konečně dal
Alexander jako příští car nejen svolení, než
i přímý rozkaz ke svržení s trůnu otce svého
a k „odstranění ho“... Co se tímto odstraněním
rozumělo — je samozřejmo.
Po skvělé hostině v důstojnickém kasinu
odebralo se přes sto spikleneů do carského pa-
láce. Všechny dvéře se před Pahlenem otvíraly.
Byla noc 24. března 1801..
Konečně vnikli spiklenci i do ložnice cara
Pavla, jenž třesa se na celém těle... skrýval
se za portierou okenní. Car vytažen ven a při-
nucen k podpisu abdikační listiny.
Na to spěchal Benigsen s ostatními k care-
viči — jenž bděl a čekal! — a prohlásil ho z
cara.
„Le tsar est mort, vive le tsar!“ — praví
historik — mohl Benigsen směle zvolati, vstu-
puje se spiklenci do Alexandrovy komnaty, ne-
boť v téže době v ložnici jeho otce odehrávalo
se příšerné zakončení kralovražedné tragedie . ..
Bratří Zubovi a Pahlen zasypavše cara
spoustou nadávek, ztýravše ho i tělesně, uškrtili
ho na důstojnickém řemenu, při čemž Mikuláš
Zubov vztekle sekal cara do ruky, aby nemohl
řemen uvolniti ..
Za chvíli leželo mrtvé tělo carovo v kaluži
krve a na trůn vstoupil nepřímý otcovrah car
Alexander I., poslední kralovrah na carském,
zkrvaveném trůně...
Zub
Benigsen Pahlen
Pahlen
Alexander
Pavel
Alexandrov
Zubov
Alexander I
Alex