Vyehir.í ka^dy dra mimo po nedéli o «vatkn. Pŕatfpláol m v admnittraoi

▼ Ostrovní n Ilei č. 1508-11

OOF'lH’k frankovaná a podrpiané pHjieá redalcc* !

Ostro-v « I «HO* öl». irtOM-Il. t rrstc : • puétoa :

RukepisAv a«Tradma a uepodepaaoýek nedbám«.'

Mésitaé — d. 90 kŕ. lilžRkr. etvrtictai .... > , 70 , 3 , Tft . '••loročné 10 , 80 . 15 , — ,

aecapeéeWné poiýlán; bodtei netraf kovány.

kkklaVace

Jednotlivá diela po 4 kr. Za don&ieoi do doma métiiné 10 kr.

Inurity potí time co naJUrafli

Nové nařízení ministeria vynčov&ni.

90S. dítky vyučovány v témž náboženství, к ně­ muž se přiznávali rodiče jejich před prohlášením se zabezkon- fesionelní. O záležitosti této byly vedeny na mnohých místech tuhé spory, židov- sko-liberální rabulisté dokazovali, že .nikdo nemá práva (I) vnucovati dítěti rodičů „bez- konfesionelních nějaké náboženské vyžnutu'“ Včerejší .Neue fr. Presse“ vítá nejnovějšl rozhodnutí ministerské s tváří velice kyselou. Tot prý je divná logika, jakou odůvodňpje ministerstvo vyučování toto své rozhodnutí. .Poněvadž rodičové,“ praví novinářský šmok vídeňský, .vzdali se svého dřívějšího vyznání náboženského a zároveň vedle svého zákonitého práva i dítky své vyloučili z té které sekty (I) náboženské, mají nyní dítky tyto přece býti vyučovány v náboženství, jehož neuznávají jejich rodiče. Zdá se, že ono pokolení právníků, kteréž snaží se písmenou zákona zabiti také smysl a ducha téhož, n nás nijakž nechce vyhynouti.“ Jesti to zcela přirozeno, že židovská „Neue fr. Pr.“ zlobí polovičaté obmezení

tými, tajnými i veřejnými institucemi proti porušení v ohledu tomto. A pak židůňi ani i na tom mnobo nezáleží, jak a co z nich kdo věří; žid zůstane židem i kdyby třeba vepřovinu jedli Zvláštní pozornosti ale zasluhuje to. že „Neue fr. Presse“, kteráž vedle zásad židovských hájí také zásady „ku vládě je dině schopné, strany ústavo věrné“, opovažuje se vykládali věc tak, jakoby ve státu nikdo neměl práva rozhodovali i proti vůli zbloudilýcl rodičů o náboženském a mravném vzdě láni dítek. Od takovýchto zásad není věru к petrolejnictví daleko a běda společnosti, běda státu, kde postavení rozhodujícího do- mohou se lidé podobného smýšlení ! Vedle téchže zásad neměl by nikdo práva odvrátili slepce od pokraje propasti — at jde, kam se mu líbí... at se třeba roztříští... ano, a( se jen mravně roztříští, rozbije celá ta nynější společnost I Zbude tu po ní pěkné dědictví, jehož se žid a petrolejník již nyní ani dočkali nemohou a kteréž připadne jim potom úplně !

Vraťme se ale к nařízení ministerskému Jednalo se totiž o rozřešení těchto dvou otázek : „Mají dítky rodičů „bez vyznání“ vyučovány býti v náboženství? A bude-li přisvědčeno к otázce této: „V kterém náboženství mají býti vychovávány?“ Ministerské nařízení. jímž rozhodnuto ve smyslu výše uve děném, uvádí v důvodech asi následující : Vedle ustanovení říšského zákona o školách národních ze dne 14. května 1869 jest úkolem školy národní (§ 1.), vychovávali mládež na základu „mravně náboženském “ Týmžzá koněm se ustanovuje (§ 3.), že vyučování na školách národních má se diti v n á b o ž e n- s t v í, v mluvě mateřské atd. Z toho jde na jevo, žfe každé dítě musí bytí vyučováuo V politických zprávách včerejšího čísla v náboženství a že nelze povolovati zde né bylo sděleno krátce, že ministerstvo vyučo- jakých výminek ani tenkráte, když samotní vání vydalo rozhodnutí, vedle něhož dětem rodičové nehlásí se к žádnému náboženství, rodičů .bez vysnáuí* destati se m u s í ná- Poněvadž pak vedle zákona o mezinábožen. boženského vyučování, a sice mají býti tyto ských poměrech státních občanů (zákon ze dne ‘25. května 1869) mají dítky následovali v náboženství svých rodičů, muselo minister

svatých povinností ; třeba na dobro zničitiděravýten liberální vrak apohroužiti jej vetmavou pro past věčného zapomenutí. Židáci a liberálové velice si na tom ne na každé, byt i jen polovičaté obmezení svého času zakládali, že „bezkonfesionelnost* zhoubného bezvěrectví, kteréž podrývá bez- jakž takž vpašována jest i do škol. Okresní toho jen základy společnosti nežidovské, | školní rada vídeňská pomýšlela docela i na kdežto „lid vyvolený“ pojištěn jest rozmani- vydání „Učebnice pro dítky bez i— 1 —*5‘n áb o ž én s t v í,“ na základě kteréž měl vyučovali „mravouce“ učitel také bez náboženství. Zůstalo to ale při pouhém úmyslu; „Učebnice“ byla sice napsána, avšak к její vydáni tiskem nedošlo Také učitel „bez náboženství“, ačkoli by o něho nebyla nouze ještě nebyl vyhledán. Není pochybnosti, že by „skvělého* příkladu okresní školní rady vídeňské byly následovaly i jiné liberální obce školní, jakož vůbec opičí se liberálové „v pro- vinci’ velice rádi po Vídni. Přišlo.tedy nej novější nařízení ministerské právě v čas. Aby ale smysl a duch školských zákonů přiveden byl ve všem na míru pravou, к tomu bude třěba ještě mno! o úsilí, mnoho práce a — mnoho bojů.

Hlasy z Moravy o jíněno váni hr. Bedřirha Schönborna. Na Moravě uvítáno jmenování nového místodržiteie s upřímnou radostí, jakž o tom svědčí projevy moravských časopisů národních. jichž úsudky ovšem jsou při této příležitosti důležitější než projevy kterýchkoli jiných listů. Z této příčiny podáváme zde hlasy čelnějších listů moravských o novém mís todrži teli. Brněnský „Hlas“ v dnešním svém čísle píše: „Máme-li pouze podle hlasů hlavních odpůrců svých sonditi, můžeme býti jmenováním nového místodržiteie spokojeni, kdybychom hr. Bedřicha Schönborna vůbec ani neznali. Ale týž znám jest jako výtečný právník. o jehež prospěšném působení v českých listech často čítáme chválu. Hrabě Schönborn má srdce к lidu. zná jeho potřeby a nebera ohledu na národnost zastával se všude práva a spravedlnosti. Hr Schönborn jest upřímným katolíkem nejen dle jména, ale i dle skutků, a bude zajisté všecko podporovali, co čelí к povznesení života náboženského v rodiné, škole i životě veřejném. Tím směrem působí jeho bratr Karel, předseda jednoty katol.-politické v Čechách, a zajisté i na Moravě nezapře hr. Bedřich, že pochází z rodu upřímné katolického.

Hrabě Schönborn jest členem strany konservatívní a dle zásad strany této bude vše podporovali, co vede к povznesení bia stvo na místě „scházejícího náboženství* : hobytu lidu а к zavedení zdravých poměrů určili ono vyznání náboženské, к němuž ro- ; hospodářských a společenských. Hr. Schön- dič'ivé dříve se hlásili. ibornové působili blahodárné ve spolku, kde Jak viděli, jsou důvody ministerského byli členové národnosti české i německé a nařízení pouze formální, opírajíce se toliko nikdy při schůzích a jednáních spolku ne- o „písmenu zákona“, kterouž — jak to rN j vznikly spory, a tak doufáme, že i zde vy- fr Presse“ povídá — má býti ubit a po-jhoví oprávněným požadavkům obojí národno- tlačen vlastní smysl aduch dosa- stí a bude podporovali záměry Jeho Veličen vadních školských zákonů. Libě-jštva císaře a krále i jeho vlády po dosažení rálové patrné poznávají, že zapomněli na vše-1 smíru mezi národy. Jsa úplné mocen obou licos, když nynější školské zákony „délali“.; zemských jazyků má hlavní podmínku ku ко Mají mnoho a mnoho příčin к litování. že!nání úřadu smírčího. Mimoto jest svým spo- nejsou ještě u vesla, aby všeliké ty díry a lečenským postavením úplně nezávislým a ne trhliny svého „systému“ vylepili a vyspravili třeba se mu ohlíželi po přízni bursiánů a pod. mohli ! — Však tady vrávé jeví se konser- j ani у pravo, ani v levo. Proto doufáme, že vativcům rakouským celá řada velikých a i právě činíme, provolávajíce novému panu iní- stodržiteli a blahodárné jeho nastávající čin nosti srdečné: „Zdař Bůhl“

„Moravská Orlice“ v druhém svém článku o novém místodržiteli praví: „Nyní konečně jest tody led prolomen, jmenování Bedřicha hraběte Schönborna podává důkaz, že hr. Taafle se přece jen přesvědčil, že nelze s ústaváky i toho nej mírnějšího odstínu přátelsky jednat! a že nelze к nim miti nějakých ohledův. Ministerský předseda prozrazuje jmenováním místodržiteie pro Moravu z kru- hův konservativuích, že konečně přidává se к jediné správnému programn. že systém jeho vládní má zachovat! nepřísnější nestrannost a spravedlivost к národnostem, к Čechům i к Němcům a že ústaváckou stranu nutno považovat! za pouhou stranu ctižádostivých a zisku- i panství chtivých lidí, avšak nikoliv za zástupce německého lidu, Očekáváme, že hr Taaffoi setrvá na cestě nastoupené, která jedině vésti může к uskutečnění smíru ná- rodův přes hlavy vůdcův ústavácké oposice.

Nejen sesílená důvěra pravice parlamentární, nýbrž i všech národův, Němce nevyjímaje, jakož i všech přátel Rakouska bude jej na této cestě provázeli a nej lepšími silami také podporovali.“ Olomoucký „Pozor“ : Skutečně nemohlo býti šťastnější volby, jako právě nyní, kdy hrabě Schönborn, český šlechtic uvazuje se v důležitý svůj úřad. Z celého minulého žití nového místodržiteie čerpáme pevnou naději, že za jeho úřadování bude rovnoprávnost obou národností co nejpíesnéji šetřena, ačkoliv dlnžno nám již předem vyznali, že měřítkem místodržitelské jeho činnosti budon nám opět jen budoucí skutky. Dobrým znamením jest, že české obyvatelstvo na Moravě vítá vřele nového místodržiteie, na důkaz, že jmenovaní jeho učinilo na všechny vrstvy národa nejpříznivější dojem. Jinou otázkou arci jest, jakého uvítání dostane se hrab. Schönbornovi se strany nepřátel našich. Jak známo, ústa- váci byli by rádi viděli bar. Widmanna tyrolského na místodržitelském křesle a proto budou sotva spokojeni, že člen historické šlechty české předešel jich rozhodného stranníka. Na štěstí netřeba bráti ohledu na skrachované veličiny ústavácké v tak důležitém kroku, ja-

Politický přehled domácí.

Roéiiik ЖЛ1. kým jest obsazení místa nejvyššího hodnostáře vládního na Moravě a že i naší mírumilovní krajané druhé národnosti radují se ze štastué volby, o tom svědčí nejlépe jich noviny. „Olmützer Zeitung* přináší z péra svého vídeňského dopisovatele mezi jiným následující : „O novém místodržiteli moravském jsem přesvědčen, že získá si brzy přízeň nejen slovanského, ale i německého obyvatelstva Moravy. Dr. Bedřich hr. Schönborn jest muž hlubokého vědeckého vzdělání. Svým všeobecně známým konservativním smýšlením povznesen jest u věcech národnostních „nad strany“. Nebude zajisté trpěli, aby na Moravi Slované tlačeni byli ku zdi, avšak nedopustí také, aby toto délo se snad Němcům. „Všem stejná práva!“ jest jeho heslem, jemuž zde dojista zjedná všeobecné platností. Ústavácké, vlastně židovsko-liberální časopisectvo naříká velmi, avšak naříkalo také, když jmenován byl nyní již zemřelý ryt. Kalina místodrži- telem na Moravě a naříkalo a ostře posuzovalo, když jmenován byl nyní již rovněž zemřelý baron Korb, kterýž přece sám byl z ústaváckého tábora. Těmto lidem vše jest špatné, co právě činí ministerstvo Taaffeovo a proto bude nejlépe, když se o ně a jejich projevy ani starati nebudeme.* V Prase, dne 18. listopadu.

Prskavka, kterou posvítili oba uherští státníci za odcházejícím králem Humbertem a na naděje v Rakousko-Italskon alianci, spů- sobila, jak jsme již sdělili, n vlády italské veliké roztrpčení, tak že žádala za vysvětlení kteréhož se jí ovšem dostalo baronem Wimpfenem v Římě. Také oba Uhři opravili své výroky v delegaci, ale jak! To nejhlavnější, ženám spolek s Itálií nic neprospěje a její nepřátelství že nám nic neuškodí, nechali stát. A hle zástupce vlády italské na vídeňském dvoře, hrabě Robflant, spokojil se tím a vzal svon žádost za propuštěnou zpět a řekl András- sy-mu, který ho navštívil, že je s jeho za- malováním úplně spokojen. Aby pak byla dovršena míra této pikantní zábavy, přišel předevčírem „Pe.-ter Lloyd,“ list zcela blízký oněch dvou uherských státníků, se štětkou, aby chybu svých pánů ještě dále zatíral.Jak to myslil a jak se mu to povedlo, vizme. Pí- šef: „Může býti předmětem pochybnosti, zdaž bylo diplomatické to otevřené řčení, že bylo ale pravdivé a že není nevhodno zjistit tu pravdu vůči těm, kteří v bezměrném svém 1 optimismu posuzovali schůzi vídeňskou jako by se jí otvíral rozhled na nejštastnější a nejtrvalejší soulad. Dobrá shoda Rakouska s Itálií spočívá vždy na existenci toho neb onoho kabinetu. Dopracují li se vlády živlové odpůrní, tož mohou celé ty základy přátelského poměru býti v jediném okamžiku odfouknuty jako pleva větrem. Možná, že přátelské srozumění Italie s naším mocnářstvím tvoří vážný odstavec programu nyní panující strany italské; leč v tom nelze se klamati, že ono není programem všech к vládě spôsobilých stran a nemá pro massy lidu italského nic populárního. Vitalii nemůže nic býti trvalého, co není nešeno populárním prou-

FEUILLETON. Z Hradce Králové. (Přátelům zesnulého bohoslovce Jiřího Janko.) „Bůh si obyčejně ty nejlepší vybírá,“ byla slova lidumilného faráře jesenického к lidu hořce plačícímu a nad květinou záhy uvadlou hořekujícímu. „Hodného ztratili jsme chovance!“ zněla smutná zvěst z úst představených bisk. semináře v Hradci Králové. „Bratr milovaný, bratr nenahraditelný od nás odešel 1* ozýval se hlas v srdcích kolegů — semřelt horlivý bohoslovec, skutečný vlaste- lec, přítel každého, kdo přítele měl zapo- iřebí, trpělivý a s chladnou resignací v tvář imrti hledící p. Jiří Janko, bohosl. 4. roku. Nepoznán širším obecenstvem vypustil duši r Jesenici u Č. Skalice v domě farním, oplácán věrnými druhy, starostlivým otcem a ipřímným bratrem. Jestít zcela uzavřeno semeniště kněžské id hlnkn světského, tak ticho v něm, avšak lastonectví pravého mnoho v sobě chová, láš přítel zemřelý perlou byl mezi námi, v orlivosti náboženské jako vzor předcházel rubům svým, obětavost vlastenecká neméla tezí, podporovali vše, co dobrého, a jediným táním jeho býlo, aby za těch nékolik mé- iců, ješ mu do ordinací zbývaly, srdcem a zvláště rozumem důkladně se vzdělal na kněze, jak má být. Studium stálé bylo životním lem. Ještě v nemoci své nedal

přístupen. Vzpomínám в bolem doby té, kdy milý bratr náš odcházel od nás. by na venkově ním kai zdraví, přílišnou prací ochablé, opět sesílil. Tichá slza skanula mnohému z oka, jenž smutnou katastrofo tn předvídal. Nějaký čas nemoci své trávil v rodném jeho úko- si pokoje, sháněje Jako pilná včelka potravu pro duši svou. Že snaha ona po práci jemu vrozena, dotvrzují vlastní jeho slova, krátce před smrtí psaná: „Na dlouhý věk naděje nemám, ku přísným studiím nemám síly, budu se tedy činit, abych prospěl, kde mohu, skrovným troskem toho, čemu jsem se přiučil.* s to, aby pravý stav jeho seznal. Dopisoval A skutečně v každé, dosti krátké prázdné ! často přátelům svým, zmiňuje se o dlouhé chvíli, když ostatní kolegové po práci odpo- j své nečinnosti a slabosti, lituje, že sil к dívali, neustál pracovali, vzdělávaje sebe neb práci stále mu ubývá. Živi t svůj jmenoval vyučuje mnohé mladíky z gymnasia rozličným > živořením, napínáním zchátralých sil, aby vědám, udíleje rady spoludruhům svým a vy-l dostihly toho, co se před horoucí myslí vzná- ' zeje к podobné činnosti. Lásku získal si I šelo. —- Jak veliké požíval lásky a vážnosti, zem u každého, kdož s ním co činili měl, ! vidno bylo v den pohřbu jeho. Všichni kole- a není tudíž divu, že když Bůh ze středu gové do jednoho dostavili se, by milého druha našeho jej к Sobě povolal, slzy pravého zá- : к poslednímu doprovodili odpočinku. Z před- rmutku ronili nejen ti. kdož v posledním oka- stavených vdp. vicerektor Suchánek a profe- mžiku života kol něho dleli, nýbrž všichni, sor pastorálky dp. Ed. Brynych nedbali dlouhé kteříž měli kdy příležitost jej poznali. Vii- a obtížné cesty, chtějíce rozloučili se s milým dnost jeho byla příkladnou, hněvu byl ne- i bohoslovcem.

bratra v Dolsku, avšak po celém kraji známý lidumil jesenický farář dp. P. V. Uhlíř pečuje o zdraví jeho, přiměl Jiříka, by к němu se přistěhoval, slibuje mu veškeré pohodlí, jež doma miti nemohl. Jiří na faru se odebral, kde se oň, jakž sám podotýká, jako o vlastního bratra starali. Povaha jeho však nesnesla toho, by někomu v čemkoli příčinu dal к nepříjemnostem ; proto za strašných bolestí, jež jej přepadaly, tak Z okolního duchovenstva přišel vdp. vi- v Novém Mésté Peregrin Novák s Umítaném vp Em. Peigerem, z Meziříčí ni _

dostavil se dp. Fr. Pecháček, jenž průvod oka, jenž vedl, dále duchovní správcové z C. Skalice a Bohnalavic dpp. V. Černý a Ang. Koláč pro- domku u otce a kázali poslední čest zesnulému. U domo far- ního dojemně zapěli bratří bratru píseň Va- šákovu „Již se ubírá* a doprovázejíce rakev, množstvím věnců pokrytou, pěli pěkné čtver- blasé „Misererò*. V chrámu Páně konáno „Officium defunctorum* a zakončeno překrásným „In paradisum*, načež sloužena mše svátá za zesnulého, při níž pěli kolegové zemřelého „Requiem“ od Labi era. Po skončených obřadech vložena rakev do lůna zemi. se zapíral, že nikdo nebyl i Průvodu súčastnili se všichni páni učitelové se školními dítkami ; účastenství obcí okolních bylo veliké. Stojíce nad hrobem, cítili jsme, jaká ztráta nás potkala. — Ano, ztratili jsme v Tobě mnoho, druhu zvěčnělý. Odcházeje v kraje nadhvězdné vzal jsi část srdcí našich s sebou. Ale v náhradu za to zanechal jsi nám krásný příklad, jak stále a stále dokonalosti se máme blížili. Odešel jsi a přece mezi námi dlíš. Nezhynulo s Tebou símé, které na krátké své poutí pozemské jsi zašil. Ta láska к Bohu, jíž jsi byl zanícen, ta oddanost к zemi rodné, kterouž jsi byl proniknut, žjje posud — Tys vštípil je v kruhu našem v srdce mnohých, zalévej** jich roson krásného přikládá. Bud s Bohem 1 Myšlenky a modlitby naše za Tebou se nesou. Jako pomněnka v skryté a prosté jsi květl; pomněnky vřelého přátelství a véčné paměti, vypučelé v srdcích našich, sázíme na čerstvý dosud rov Tvůj.