Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 314. ze dne 13. listopadu 1900.

Různé zprávy. = Velká panika vypukla těchto dnů v no- vém hippodromu na Place Clichy v Paříži. Při pro- dukci krotitele lvů Marcka vrhl se jeden ze lvů di- vokým skokem na krotitele. Ve všech částech hlediště poděšené obecenstvo vstávalo a již otvírány dveře. avšak útěk k východům, jenž by byl býval pro četné diváky osudným, byl na štěstí zabráněn duchapří- tomností krotitele. Marck byl rozsápán ve tváři a na rameni, ale stavěl se, jakoby se nic nebylo přihodilo a tak poděšené obecenstvo upokojil. Příhoda udála se následovně: Marck přijel v průvodu dvou dam, svých žaček, na automobile do areny, kdež byla ve- liká klec s jedním lvem a dvěma lvicemi. Žačky jeho byly konaly s těmito zvířaty s pěkným úspě- chem již několik cviků. Pojednou však uchýlil se lev do kouta klece a nechtěl poslouchat. Ihned po- užil Marek svého biče a snažil se zahnati zvíře ke bradlům, přes něž mělo skočit. Tu vrhl se lev na krotitele, povalil jej a rozsápal jej ve tváři a na ra- meni. Žačky jeho měly dosti duchapřítomnosti, žejihned vystřelily pistole se slepými náboji přes hlavu lva, čímž odlákaly jeho pozornost od krotitele, jenž byl vyproštěn ze své nebezpečné situace. Na to jali se zřízenci krotitelovy dorážeti na lva žhavými vidlemi. takže se uchýlil do vedlejší klece. Jakmile Marck se opět postavil, následoval iva na chvíli do klece, aby poděšené diváky upokojil. Diváci z počátku myslili nejinak, než že lev roztrhá Marcka před jejich očima. Na to bylo představení přerušeno a lékaři přiložili krotiteli, jenž silně krvácel, prozatímný obvaz. Jedna z jeho žaček rozčilením omdlela, takže musila býti odnešena z areny a dopravena do svého bytu.

= Inserát z dob Shakespearových. Od- borný sborník lékařský »Canadian practitioner and review« otiskl v jednom ze svých posledních čísel insert, uveřejněný v jednom časopise z doby Sha- kespearovy, jenž jest velice karakteristický pro teh- dejší postavení lékařů. Zníť následovně: »Hledá se pro rodinu, jež jest stíhána nemocemi, rozšafná, věrná osoba, jakožto lékař, chirurg a pomocník ku porodu. Týž musí vypomáhati také jako správce sklepa a stolník a rozuměti též úpravě vlasů a vlá- senek; dále má konati každé neděleckázání a příle- žitostně předříkávat modlitby. Dobrý plat zaručen.« = Dvě dívky vražednice. Z Moskvy se oznamuje: Před několika dny konáno před zdejším soudem trestní líčení, jež je zajímavo svým výsled- kem. Dvě mladé Kuronky, dvacetiletá Paula a dvaa- dvacetiletá Elisa byly na základě svého vlastního doznání obviněny z pokusu vraždy na staré, bohaté dámě, aby se zmocnily jejích šperků. Obě dívky ná- ležejí k vážené rodině a dostalo se jim znamenitého vychování. Ocítily se však ve kruté bídě a přijaly místo společnic u staré dámy, paní Stellingové. V noci vplížily se obě do ložnice staré dámy a vrhly se nani a pokoušely se, zadusit ji poduškami. Avšak stará dáma se v čas probudila a dala se do křiku. Služebnictvo přikvapilo a zatklo obě útočnice. Soud poskončeném líčení prohlásil, že obě obžalované jednaly v záchvatug šílenství a dal je dopraviti do ústavu choromyslných. = Stíhání bandity Musolina. Z Neapole se oznamuje: Poněvadž shledáno, že 800 četníků vysla- ných, aby zajali briganta Musolina, o jehož činech

jsme na těchto místech již několikráte přinesli zprávy, vysláno těchto dnů 420 vojáků do provincie Reggio di Calabria, Úkolem jejich jest zabrániti Musolinovi cestu k moři, neboť brigant vykonav pomstu na všech, kdož byli příčinou jeho odsouzení, jež považoval za nespravedlivé, projevil úmysl, odebrati se do Ame- riky. Musolino má svoje sídlo na hoře Aspromonte jejíž výběžky vyplňují jižní cíp Calabrie, kdež Mont- alto zvedá se do výše 1958 metrů. Veškeré stezky a cesty, vedoucí do hor, jsou uzavřeny hlídkami a jen málokterým osobám, úplně prostým podezření, dovo- luje se přístup do obklíčeného území. Potraviny ne- smí nikdo bráti s sebou. Nalezá-li se Musolino sku- tečně v pasti, musel by se dříve či pozdějí z hladu vzdát. Dostat se do jeho útulku na Aspromonte, jest takřka nemožno. Očekává se, že Musolino podnikne pokus, probíti se do některého městečka na pobřeží Jonského moře. Avšak pro tento případ, jak praveno, učiněna rozsáhlá opatření. Minulé noci pokusili se dva sedláci ze San Luca blíže Gerazze dostat se ke brigantovi a přinést mu potraviny, ale srazili se s četníky. Jeden ze sedláků byl proboden, druhý těžce zraněn.

= Bláznivý kůň. Z Oděssy se oznamuje: Na Staré Portofrankovské nalezá se tabáčnický krám Ch. Němirovského. Když onehdy v sobotu pan Ně- mirovskij obsluhoval své zákazníky, zatřeskly pojed- nou rozbité tabule skla; dvéře vyraženy a k nema- lému úžasu obchodníka i obou zákazníků veběhl do krámu kůň. Němirovskij a oba kupcí na kvap se ne- zvanému hosti vyhnuli. Když byl kůň očichal něko- lik krabic s tabákem, a sházel je s regálů a rozšla- pal, vyběhl opět ven a klusal k Rišelijevské. Poli- cisté a několik mimojdoucích pustili se za koněm, avšak nikdo jej nemohl chytit. Na Rišelijevské ve- běhl kůň do domu Alexičova, sestoupil po schodech ke sklepním bytům, vyrazil dvéře bytu hasiče Mi- ročníka a objevil se ve středu úžaslé rodiny, jež se dala na útěk okny. Když se uprchlíci poněkud vzpa- matovali ze svého leknutí, viděli, kterak se zvíře několikráte prudce otřáslo, načež skleslo uprostřed světnice a zdechlo. Zvěrolékař, jenž zvíře pytval, zjistil, že kůň zhynul zánětem mozku. Komu náležel nebylo lze zjistit.

= Dobrodruh v ženských šatech. V Ales- sandrii zatkli těchto dnů italští četníci jakéhos mla- díka, jenž udal, že se jmenuje Rivolta a jenž déle než rok v elegantním ženském šatě cestoval po vět- ších městech italských jen proto, aby zamilovanými dobrodružstvími rozčiloval mužské a jak náleží je pod- váděl. Nalezeno u něho v ručním vaku přes 1000 dopisů, jež mu byly na jeho cestách zaslány ctiteli ze všech stavů, mimo to dobře zabalené četné prsteny náramky a jiné šperky, jež mu byly darovány. Mimo to bylo nalezeno u něho neméně než čtyřicet na bídek k sňatku, mezi nimi čtyři od důstojníků a dvě od poslanců. Počet zabavených u něho mužských foto- grafií páčí se na více než 400. Jak bylo zjištěno, zapředl obyčejně prostřednictvím insertů v časopi- sech — v nichž se vydával za sirotka s velkým jměním, dívku velmi krásnou, hledající manžela — svoje milostné poměry. Rivolta bude pohnán před soud pro padělání listin a podvody. Veškeří jeho etitelé, jež byl poškodil, budou musit svědčit, což jim ovšem nebude nikterak milé.

Zemřelí v Praze. Dne 8. listopadu 1900: Balounová Anna, švadlena, 62 roky, 612—I. Čermák Vilém, býv. zámečník, 603/4 roků, 187—II. Čečeková Anna, vdova po tesaři, 75 roků, 238—I. Horel Josef, býv. ho- stinský, 59 roků, 1865—II. Sůzová Kateřina, manž. sluhy, 61 rok, 383—VII. Zuckermannová Terezie, manž. obchodníka, 59 roků 647—I. Adlerova Kamila, dcera obchodníka, 1 rok 5 měs., 194—V. Pfeiffrová Barbora, domovnice, 63 roky, 361—I. Wimmrová Anna, vdova po sluhovi, 61 rok, 209—V. Stříbrná Anna, dělníce, 54 roky, 811—1. — Ve všeobecné nemocnici: Pečeně Eduard, akad. malíř, 37 roků. Hummlova Emilie, služka, 21 rok. — U milosrd- ných sester: Zákora Jan, truhlář, 52 roky.

Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý 13. listopadu. 55. hra v předpl. 3. čtvrtka.

Poprvé: Škola pohoršení. Komedie o pěti dějstvích. Anglicky napsal Richard Brinsley Sheridan. Přel. Fr. Flos. Režisér: Jakub Seifert. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec po 1/210. hod

Svandovo divadlo na Smíchove V úterý 13. listopadu. Začátek o 7. hod. 7. hra v předplacení (lichá). To jsem sám rád. Veselohra o 3 jedn. od Blumenthala a Kadelburga. Přeložil Jaroslav Pulda. Denní prodej lístků v knihkupectvích pp. Urbánka Kapra a Kotka na Smíchově. 26473

Šátl

Pištekovo divadlo na Král. Vinohradech. úterý 13. listopadu. Začátek o 1/27. hod. Ve prospěch režiséra p. J. Altmana. Poprvé: Pytláci. Veselohra o 3 jednáních. Zpracoval J. Kühnl. Zejtra je třicátěprvní lidové představení za poloviční ceny. Dítě hadrářů. Sensační hra o 6 odděl, od A. Puldy. 26463

Největší výběr nejlevněji u firmy J. Novák v Praze, ve Vodičkově ul. „u Štajgra“

3165 šály. šer

Nyní si pohovoříme, pravila po delší chvíli. Fran- cino, přines nám světlo, mé dítě. Zavedla velmi obratně hovor na onu dobu, jež v tak málo letech se stala »bývalým režimem«. Živostí svých poznámek a svého líčení uvedla hraběte tak úplně zpět do onoho období a poskytovala mu svou vlídnou jemností, kterouž mu dávala na ruku odpovědi, tolik příležitosti, by dokázal svoji duchaplnost, že hrabě konečně shledal, že nebyl ještě nikdy tak roztomilým; a touto myšlenkou omládnuv, pokoušel se vštípiti také této svůdné osobě dobré mínění, kteréž měl sám o sobě. Tato zlomyslná dívka libovala si však zkoušeti na hraběti veškeré zdroje své koketnosti a bylo jí lze dáti v tom na jevo tím více obratnosti, ježto bylo to pro ni pouhou hračkou. Proto nechala jej hned doufati v rychlý úspěch a hned zase jakoby trnula nad hloubkou a živostí citu, kterýž poci- ťovala, projevovala chladnost, jež hraběte okouzlovala a vášeň z nenadání v něm vzniklou znenáhla rozněcovala. Podobala se úplně rybáři, kterýž od času k času zvedá svůj prut, pátraje, zda ryba již beře. Ubohý hrabě dal se lapiti nevinným způsobem, kterýmž jeho osvoboditelka dvě nebo tři dosti dobré poklony přijala. Emigrace, repu- blika, Bretoňsko a chouani brzy byli pro něho vzdáleni na tisíce mil. Hulot seděl zpříma bez pohnutí a starost- livě, jako bůh Terminus. Nedostatek vzdělání činil jej úplně neschopným k tomuto způsobu zábavy; tušil sice, že oba rozmlouvající jsou asi velice duchaplní; ale ve- škeré namáhání jeho důvtipu stačilo pouze k porozumění, aby zvěděl, že zavinutými slovy nekují spiknutí proti republice. — Montauran, slečno, pravil hrabě, pochází z do- brého rodu, je výborně vychován, hezký hoch; nemá

však četla v očích šlechtice, že prvý dojem se neminul s úspěchem, povstala a měla se k oběma s dokonalou roztomilostí a zdvořilostí. Nic nastudovaného nebo nuce- ného v její držení, úsměvu, chůzi nebo hlase neprozra- zovalo její vypočítavosti nebo její plánů. Vše bylo v sou- ladu a žádný z míry vystupující rys nepřipouštěl do- mněnky, že by líčila způsoby společnosti, v níž nežila. Když royalista a republikán usedli, pohlížela na hraběte s přísnou tváří. Šlechtic znal dosti dobře ženy a věděl že urážka, které se dopustil proti této ženě, musí mu při- nésti ortel smrti. Avšak přes tuto předtuchu, nejsa ani vesel ani smuten tvářil se jako muž, kterýž neočekává tak náhlého rozhodnutí. Záhy se mu zdálo směšným báti se smrti před krásnou ženou. Zkrátka, přímá tvář Marie v něm probouzela myšlenky. — Kdož ví, myslil si, nebude-li se jí lépe líbii koruna hraběcí než ztracená koruna markýze? . . . Mon- tauran je suchý jako lať a já . .. Pozoroval se s výra- zem samolibým. — Nuž, nejmenší, co by mě mohlo po- tkati, jest, že zachráním svoji hlavu. Tyto diplomatické úvahy byly velmi zbytečny. Touha po slečně de Verneuil, kterouž hrabě hodlal pouze líčiti, stala se prudkým, vášnivým vrtochem, jejž tato nebez- pečná dívka se zálibou ještě rozněcovala. — Pane hrabě, pravila, jste mým zajatcem a mám právo naložiti s vámi dle své libosti. Budete popraven pouze, svolím-li k tomu já . .. jsem však příliš zvědava, bych vás již nyní dala zastřeliti. — A vydám-li v šanc hlavu svou a budu-li mlčeti tázal se vesele. — Před ženou počestnou snad, ale před holkou . . Jděte, pane hrabě, toť nemožno. Chouani.