Strana 4.

ŽENSKÝ LIS

1. číslo.

tek o akcích, které směřují k tomu, aby dělnické děti nečinily stafáž při klerikálních slavnostech. Řečník vy- světlil pak příčinu sporů odborových a nabádal pakk úsilovné práci pro sjednocení strany. Sebevědomí, které dnes vane ze zpráv delegátek, je nejlepší zárukou zda- ru. Po poznámkách soudr. Steinerové, která ukazovala na účinky odborového sporu na organisaci žen a na potřebu vysvětlování těchto otázek mezi ženami, soudr. Holanové, poukázal ještě posl. soudr. Němec na nekalé prostředky, jakými centralisté se pokoušejí rozbíjeti naši stranu a na důležitost provádění zásad socialistických v rodinách. Soudr. Máchová poukazovala pak na zasa- hování soudružek německých do sekcí českých ženv národnostně smíšených obvodech a vytýkala, že čeští soudruzi nemají všude s dostatek pochopení pro orga- nisaci žen.

Po polední přestávce zahájila jednání soudružka Helbigová a přikročeno k jednání o organisaci a agi- taci. Referovala soudr. Piková (Plzeň), která ukázala na postavení dělnické ženy v dnešní společnosti a na rozvrat, který do rodin dělnických vnesl kapitalism. Předvedla politické, kulturní a sociální požadavky děl- nických žen sociálně demokratických, zejména pouká- zala na potřebu zastoupení žen ve sborech zákonodár- ných a samosprávných, zvláště ve školních radách, na pojištění vdov a sirotků, na boj proti drahotě a pro řešení bytové otázky. Promluvila pak o boji žen proti militarismu a klerkalismu a zabývala se atentátem panské sněmovny na zákon o zákazu noční práce žen, který odsoudila jménem dělnických žen co nejostřeji, prohlašujíc, že bude nutno pracovati k úplnému odstra- nění panské sněmovny. Tento atentát dokazuje, jakje nutno, aby se dělnické ženy súčastnily politické akce. Ku konci doporučovala ku přijetí návrh zemského agi- tačního výboru žen, aby v Praze byl zřízen ženský sekretariát. Návrh byl přijat, rovněž přijata resoluce, ve které se dělnické ženy vyzývají, aby vstupovaly do odborových a politických organisací a vypočítávají se úkoly socialistického hnutí dělnických žen. K bodu tomu podána a jednohlasně přijata tato resoluce „Konference žen sociálně demokratických, v Praze o vánocích r. 1910 konaná, přihlížejíc k boji žen za rovná politická, občanská, kulturní a sociální práva žen, zdůrazňuje, že boj ten může býti jen tenkrát vybojován, když dělnické ženy pochopí význam své vlastní organisace, která jest první podmínkou osvo- bození žen z poměru poddaného.

Z té příčiny vyzývá konference všechny dělnice a dělnické ženy vůbec, aby vstupovaly do organisací českoslovanské dělnické strany sociálně demokratické, t. j. ony ženy, které mají své odborové organisace, do organisací svého odboru, které jich nemají, do spolků žen při domácké práci zaměstnaných, a bez rozdílu pak všechny do politických organisací, vedle nichž, kde jsou pro to podmínky, nechť jsou zakládány sekce žen. Agitační činnost organisací nechť nese se tím smě rem, aby požadavky a cíle naše pronikly mezi massy žen, jež až dosud nemají pochopení pro boj náš, pro boje za osvobození žen. Zejména pak budiž věnována pozornost propa- gandě za politická práva žen, boji proti klerikalismu a pro ochranné zákonodárství žen, které má čeliti vykořisťování žen a vysilování ženského a dětského organismu. Důkladnou organisací a rušnou agitací postaveno bude naše hnutí na zdravé základy, dojde uznání a vybojuje ženám vše, co ony pro svůj vývoj nevyhnu- telně potřebují.“ (Pokračování.) Hlídka služebných děvčat.

Sebevraždy služebných. V minulém týdnu zazna- menávaly denní časopisy několik sebevražd služeb- ných dívek. Mezi jinými vzala si život dlouholetá slu- žebná, která 30 roků sloužila v domě Náprstkově „U Halánků“; příčiny tohoto činu zůstávají utajeny. Hrozný čin, zničení vlastního života utopením, spá- chala 15letá Božena Reimová z Kladna, dcera želez- ničního zřízence. Řádná tato dívka, vlastně ještě dítě, sloužila u majitele konfekčního závodu Rudolfa Špi- čáka v Praze. V domě p. Špičákově ztratily se náuš- nice a z krádeže obviněna jinak pořádná a poctivá dívka Reimová. Povolána na policii, vyslýchána byla dívka jako nějaká zlodějka, i telegrafováno otci, aby ihned přijel do Prahy. Počínání tak nelidské přivedlo dívku do zoufalství, a než se rodiče dostavili, ubohá dívka skočila do Vltavy; nemohla snésti potupu nařčení ze zlodějství. Tak mladý život zničen k vůli nařknutí. Kdo nahradí rodičům jich nejdražší dítě, kdo?

Bylo by povinností policie, aby nyní vyšetřila, zda náušnice se v domě Špičákově nalezly. I když se na- leznou, jistě že úřady nebudou z toho vyvozovati další trestné šetření, vždyť čelední řád dává zaměstnava- telům všechna práva proti služebným a policie dovede vždy držeti ochrannou ruku nad pány. Vždyť to byla jen služebná a ta nepotřebuje stavět se uraženou. Jinak ovšem by si počínala proti služebné, kdyby tato obvi- nila milostpána ze zlodějství. Hanebný čelední řád a trestní právomoc policie nad služebnými zničily mnoho životů služebných. Podezříváním a šikanováním zničeny mnohé životy služebných. Odstrašujícím pro služebné musí být, jak malou cenu přikládají zaměst- navatelky služebným, jak nelidsky proti nim vystu- pují. Proto nelze se divit, že dnes ozývají se stesky do nedostatku služebných. Počet jich stále musí klesat, neboť i ženy pracující, služebné, uvědomily si svou lidskou důstojnost a nejsou ochotné dělat otroky

Josef Šíma-Sázavský;

Babička Kvasničkova. (Dle skutečnosti.)

Stará, shrbená, na kosť a kůži vyhublá stařena se- děla na kameni u potůčku, vinoucího se kolem v stráni položené zahrady, jíž matka příroda začínala sjímati její pestré, letní roucho, a hleděla na míjící vlnky ště- betavé vody. Slunéčko přívětivě se usmívalo, jako na rozloučenou, a teplé, jásavé paprsky přiměly babičku, aby se o berličce dobelhala do výsluní a uviděla ještě tu něhu přírody, dříve, než-li ustele si k odpočinku a snad — dříve, než smrt podkósí nohy její, by roz- loučila se s posledním úsměvem léta a možná, i- s posledním úsměvem života... Tak krásně zdá se jí tu býti, jak volněji se jí dýchá, když maně vkrádá se jí do mysli obraz jejího života. Kde jsou ta mladá léta, kde jsou ty dny rozkoše jejího života, kamž ve vzpo- mínkách tak často myšlénkami zaletí? Život míjel k cíli, léta ubíhala přes hlavu její jako ty vlnky křišťálového potůčku a nyní zde sedí, bez vlády v těle, sedí a vzpo- míná na minulost. Byla to snad nejstarší žena v celém okolí. Na její původ a mládí se žádný nepamatoval a protože ona žádnému svůj životopis nevyprávěla, také i mně je neznámý. Nejstarší zvěsti o ní sáhají do doby plného života, odvahy a síly, kdy chodila ode vsi ke vsi s putnou na zádech a zaopatřovala celé okolí pivovar-