1
article
ostatní vlády byly důtklivě požádány, aby se
vyhnuly každému zbytečnému odkladu konečné
úprávy záležitosti čínské.
2
article
O potravinách z říše živočišné.
O potravinách z říše živočišné.
Píše Pavel Kredba.
t Podle jakosti stravy lidské možno potra
vinyrozděliti na živiny a na pochuti ny
Prvnějších je k žachování organismu tělesného
nezbytně zapotřebí, poslednější pak sice nut-
ného materiálu ku stavbě organismu neposky-
tují, přispívají však ku frávení a jiným výko
nům. Se stránky zdravotnické nemožno však
mezi oběma určité hranice stanoviti.
Člověk i naše zvířectvo zaopatřují si po-
trávu dílem z říše rostlinné, dílem z říše živo-
čišné, často z obojí. K potravinám, jimiž lid-
stvo se ziví, počítáme:
a) Maso většiny domácích zvířat a drůbeže
dále zvěřiny, různého ptáctva, ryb atd.
b) Mléko přéžvykavců a z něho získané
výrobky (máslo, sýr.)
c) Vejce různých slepic, kachén, hus, vět
ších jiných ptáků, některých ryb.
d) Med a vosk včel.
Z těchto různých potravin nejdůležitější
pro nás jsou: maso jatečních zvířat, drůbež,
zvěřina, ryby a jiná podobná zvířata.
Především pojednáme o rybách.
Pavel Kredba
Med
3
article
I. Ryby. Ryby z řek, jezer, rybníků, po-
skytují člověku potravy, která až na malé vý-
jimky rovná se skoro jakosti masa jatečního,
proto k nejdůležitějším potravinám řaditi se
musí. V končinách severních je ryba hlávní
potravinou obyvatelstva.
Na trhy přivážejí se ryby buď ve stavu
živém neb mrtvém. Mrtvé ryby čerstvé mají
žábry červené, zavánějí čerstvou rybinou, oči
jich jsou tvrdy a vypouleny, maso pak při oma-
kání tuhé, ústa a pokrývka žaberní uzavřena.
Čerstvá ryba se musí na povrchu více méně
lesknouti a nesmí byti ani na ploutvích ani na
šupinách modravý tuhý sliz usazen. Déle „leklé
ryby mají na očích červené kruhy, rohovku
oční zakalenu, maso jich je jako zvadlé, mnohdy
nestejnoměrně červené; šupiny pak dají se
snadno setříti. Žábry mrtvých ryb, které v hni-
lobu přecházejí, zbarví se šedomodře, zapáchají
hnilobou a ryby takové konečně i na vodě
plovou, kdežto mrtvé ryby čerstvé, jsouce po-
někud vody těžší, ke dnu padají.
I Ryba
Délos
4
article
Rozumí se samo sebou, že podvodní pro-
davači hledí všelikým způsobem známky hni-
loby zakrýti a sice proplachují žábry vydatným
proudem čerstvé vody, čímž se zápach sic
zmírní, ale neodstraní; aneb zbarví změněné
žabry anilinem, aby zase jasně červené barvy
nabyly aneb konečně je zbarví pouze krví, která
však se dá snadno výplächnouti.
Co se chuti ryb týče, tu potkáváme se u
nich s velikými nepravidelnostmi. Je známo, že
mnohů jinak velice chutná ryba, pochází-li z vod
bahnitých, následkem zápachu téměř nepoživa-
telnou se stává, kdežto nepříjemnost však vno-
řením takovýchto živých ryb do vody tekouci
brzo se ztrácí. Požíváním mnohých ryb ve stavu
syrovém, neb jen nedostatečně nasoleném a va-
řeném povážlivá onemocnění povstávají, jež často
i smrt člověka v zápětí mají.
Ryby — jako vůbec každý živočich —
podléhaji též různým nemocem a jsou to zvláště
bezpočetní cizopasníci, kteří v dobách nejnověj
ších celé násady vyhubili. U některých většíeh
ryb sladkovodních spatříme mnohdy na povrchu
těla bolavá místa, která jim potápníci, jež toliko
nemocné ryby napadají, způsobují. Známky ta
kověto jsou takřka vždy zárukou nějaké nemoci
dotýčné ryby.
Maso rybí je poněkud bohatší látkami du-
sičnými než maso zvířat jatečních a vyznačuje
se zvláště svou vodnatelností (u Stiky až 83.89
vody), následkem čehož ho můsíme poměrně
větší množství požiti, než jsme syti. Celkem
je však maso toto velmi zdravou,
větším dílem lehce ztravitelnou
potravou, která k vůli změně jídel potře
bou jest.
5
article
Za velmi vhodnou stravu slouží zvláště
lidem tlustým, v nichž jakési újmy v jídlech
potřebí, dále lidem stíženým rheumatismem
starcům; též za potravu u době horečky dobř
se hodí, ale jen ve stavu vařeném a nakyslém
Stravitelnost rybího masa je různá a závisí
zvláště na množství tuku, mezi vlákny svalovými
nashromážděného. Vždy jsou ryby, jichž maso
je bílé, jemné a libové, snáze stravitelny
K rybám snadno stravitelným počítáme
pstruha, štiku, kapra, okouna, vřesuna, sar-
dinky atd.
K rybám tučným a tedy těžko stravitel-
ným: úhoře, línka, okatici, tuňaka, tresku, moř
ského candáta, rejnoka a mořského úhoře.
Chuť masa rybího je velmi různá — ne-
hledě již k napřed uvedeným rybám z vod
bahenních — ařídí se zvláště přijímanou potra
vou a stářím. K jídlu hodí se nejlépe ryby
stáří středního; ryby mladé a příliš staré jsou
suché, tuhé a chuti odporné. Na jakost masa
rybího můžeme též dle zevnější pokrývky sou-
diti, neboť je jisto, že ryby šupinaté mají maso
lupinaté a velmi jemnovlákné, jsou tudíž lehčeji
stravitelny než ryby hladké, jichž maso je
jednolité.
Nechutným a zdraví škodlivým je maso
z ryb v době ření, neboť odporně zapácháa
průjem způsobuje; vaječníky štiky a parmyv
době tření jsou s to i otravy vyvolati.
K nejznámějším jedlým rybám slad ko-
vodni m patří: C an dát čili lupice, který
Nechutná
6
article
mívá až 35 cm. délky a přes 1 kg. váhy; je
rybou velmi cennou. Kapr, jenž až 30 kg. váží,
je dobrou a silnou potravou. Parma bývá
0.5 m. dlouhá a přes 5 kg. těžká a má bílé
těžké maso, však mnoho kostí, jikry její způso-
bují mnohdy dávení a průjem.
Linek bývá 0.5 m. dlouhý a přes 5 kg.
těžký a má bílé maso, které však je poněkud
slizovité a těžko stravitelné. Pitruše čili
pražma je ryba všední, jejíž maso však též
není k zahození; tato ryba bývá tak tučná, že
se musí ve vlastním tuku péci a potom teprv
je stravitelnou. Jelec čili tloušť má maso
celkem obyčejné a málo chutné, ale neškodné.
Štika, jež vyskytuje se ve všech řekách, je-
zerech a rybnících a svou žravostí pověstná je,
poskytuje vždy vzácného masa, je však z řek
lepší než z rybníků.
Losos je nejzajímavější rybou ve vo-
dách sladkých; z jara vystupuje z moře do
všech větších řek a odtud až do horských po-
toků. Mívá až přes metr délky a váží 8—12 kg.,
někdy i dvakráte tolik; v půl roce váží již
přes 2 kg. Losos je vzácným jídlem; maso
jeho je barvy růžové, velmi šťavnaté, tučnéa
příjemně chutné, avšak těžko stravitelné.
Červenuška čili bolen, druh to pstruhů,
má maso načervenalé, jež vařením sežloutne.
Štika
Parma
centimetr
kg
7
article
Pstruh rybniční bývá těžší a žravostí svou štice
úplně se vyrovná. Sumec je jen v mládí
jedlým, avšak velmi tučným. Úhoř dává maso
jemné, trochu tučné, při tom však velmi
chutné; bývá až 1 metr dlouhý a vážívá až
4 kilogr.
V kuchyních počítá se k masu rybímu
ještě maso žab, jichž stehna zvláště mají
jemné, snadno stravitelné a velice chutné maso,
dále různé druhy želv, žijících v moři, ře-
kách a na zemi, z nichž mnohé šťavnaté, tuze
chutné maso skýtají (zvláště želva obrovská),
jiné zase k přípravě masových omáček a po-
lévek slouží.
Z členovců se požívají: rak říční, jenž
má velice jemné a chutné maso; různé druhy
mořských raků, z nichž zvláště humry
velmi výživného, trochu těžko stravitelného
masa poskytují. Dle Harze známe dosud dva
druhy morového onemocnění mezi raky. Jedno
bývá způsobováno vniknutím larvy motolice do
útrob račích; hlavní známkou je nápadně vv-
soké držení těla při chůzi. Rak říční chutná
nejlépe uprostřed června, mořský pak uprostřed
července.
Měkkýšů používá se též velmi často
jako potraviny, více však jako lahůdky.
Hlemýžď zahradní obsahuje mnoho
klihovatiny a je těžko stravitelný; totéž platío
celé řadě škeblí, jež zvláště v přístavech na
trzích se vyskytují.
Ústřice jsou chutné a výživné, po zhy-
Harz
8
article
tinou Číňanů veliká, v zemi středu skvostně se
dařící peonie stromová, již nazývají »královnou
květin«.
Všechny jihotropické země, pokud snad
nejsou docela neplodny, mají před severním
krajinami tu výhodu, že je tam po celý rok
dostatek čerstvého a laciného ovoce. A také
různého! Ve stupnici mezi kokosovým ořechem
z horkého Hainanu a šťavnatými hrozny z
Mandžurska, kdež jsou v zímě tuhé mrazy
prostírá se peřestá hojnost různého ovoce.
Avšak ovoce to postrádá, až na některé výjimky,
libé vůně, lahodného aromatu ovocných druhů
jiných zemí
Jako čínského zemědělce trápí strach, aby
mu nebylo na stojatu pokradeno jeho obilí,
snášejí vlastníci velkých ovocných sadů pravou
trýzeň starostí o dozrávající ovoce. Strach před
zloději nutká sadaře, aby ovoce sklízeli ještě
než dozrálo, a tím přichází na zmar velká část
aromatu, jehož by ovoce jinak nabylo. Jiným
důvodem, proč se ovoce sbírá a česá ještě ne-
zralé, jest, že ho není lze, když zplna vyzrálo,
bez značných ztrát dopravovat na velké vzdále-
nosti. Na to je v Číně všude špatné spojení.
Jenom pobřeží se svými parníky činí tu výjimku.
Severní kraje čínské honosí se, jak už
dříve bylo řečeno, především skvostnými hrozny,
na jejichž lahodnost cizinec dlouho vzpomíná.
Jinak daří se na severu broskve, merunky, hru-
šky a jablka. Broskve a merunky ucházejí, ale
hrušky hodí se spíše k vaření, než k jídlu za
syrova a jablka vůbec za mnoho nestojí. Vše-
chny pokusy cizincův o přesídlení dobrých ja-
bloní amerických a evropských zůstaly dosud
skoro beze všeho úspěchu. Půda nebo ponebí
těchto krajin hruškám a jablkům patrně ne-
svědčí. Višně tam vůbec se nedaří. Zato svědčí
Číňan
Hainan
Čína
9
article
příroda severní Číny ořechům, vlaským i lísko-
vým a jahodám. Vlastní jižní ovoce zde ještě
neprospívá, ačkoli by poloha již pro ně byla.
Severovýchodní monsun činí tu zimu příliš
chladnou, aby jižní druhy ovoce pod širým ne-
bem zde dařiti se mohly. Jenom na hořejším
toku řeky Jance, kde monsunu tak silně cítit
není, rostou v okolí Ičanu výtečné citrýny. V
celé střední Číně roste a jest oblíbenou požíva-
tinou dýně čili vodový meloun, jenž za žhavého
léta dorůstá do velikosti silně vyspělé tykve.
Jižní provincie čínské říše poskytují přiroze-
nou měrou největší bohatství plodů. Po celý
rok střídají se tu postupně různé druhy ovoce. Stále
a vždy lze dostati výživné banány, jež po celé
jižní Číně rostou. V zimě jest několik druhů
pomerančů. Toto ovoce je v říši středu domo-
vem. Němci říkají mu »Apfelsine = Apfel aus
Sina«, jablko z Číny, kdežto italské pojmeno-
vání »portogallo« připomíná, že Portugalové po-
meranče r. 1548 do Evropy zavedli. Avšak oby-
čejné druhy pomerančů, jež ze Španělskaa
z Italie do severní Evropy se dovážejí, nejsou
již čínským pomerančům podobny, což se arci
vysvětluje růzností půdy, ponebí a kultury. Malé,
v jižní Číně rostoucí pomeranče přišly do
Evropy teprve v devatenáctém století. Říká se
jim »mandarini«, avšak neprávem, neboť pravé
»mandarinské« pomeranče nejsou menší, nýbrž
jsou větší, než obyčejné druhy a velmi sladké i šťa-
vnaté. Obdivuhodně krásné a velké »mandarinské«
pomeranče zrají na západních výběžcích vy-
sokého horstva Formosy.
Malé druhy pomerančů daří se zvlášť hojně
kolem Fučaua, hlavního města province Fokien.
Janec
Němec
Portugalová
Čína
Ičan
Evropa
severní Evropa
Apfel aus Sina
Formosa
Apfelsine
10
article
První část slova Fučau značí štěstí, blaženost,
a málo které písmové značky hrají u Číňanů
takovou úlohu jako tyto. Při slově fu-čy ne-
myslí Číňané prostě na pomeranče — čy z fo
— nýbrž na pomeranče, jež přinášejí blaženost
a štěstí. Tato okolnost způsobila, že se Číňané
zejmena kolem nového roku malými pomeranči
z oné krajiny navzájem obmýšlejí. Generální gu-
vernér ve Fučau musí každé zimy poslati jich
několik beden císařskému dvoru do Pekina.
Zásilka jde po suché zemi, ježto řeka Pejho od
prosince do března zamrzá. Avšak na dlouhé
cestě se většina pomerančů přirozeným způsobem
kazí. Dojde-li jich aspoň tolik neporušených, co
by mísu nebo talíř naplnilo, jsou u dvora spo-
kojeni; avšak jsou-li všechny zkaženy, musí být
nešťastný mandarin, který je přivezl, potrestán.
On sice za to nemůže, ale čínská soustava zod-
povědnosti žádá takového zadostučinění.
Domácím plodem není ananas, jenž na čín-
ském jihu valně roste; ten byl sem ku konci
šestnáctého století přivezen od západního břehu
jižní Ameriky cestou přes Filipinské ostrovy.
Také mangostany jsou ovoce cizího původu,
plod rovníkový, vyžadující více tepla, než ho
poskytuje i jižní část zemí čínských. Palma ko-
kosová nedaří se nikde přes obratníky a také jí
není na čínské pevnině dosti teplo. Proto není
tu ovoce její vynikajících vlastností. A ještě jiné
druhy nám zcela neznámého ovoce rostou a daří
se v Čině (guajany, caramboly, persimony,
pompelmusy, veliké srstky, datle a tak dále),
ale už okolnost, že k nám nepronikly, na-
svědčuje, že tyto druhy evropskému vkusu
nevyhovují. Jako zvláštnost budiž zde ještě
uvedeno, že na lodech bydlící Číňané své
malé děti přivazují na velké, vyduté tykve, aby
se nepotopily, kdyby náhodou přes palubu do
vody spadly.
Číňan
Palma
jižní Amerika