2
masthead
V Praze, v pondělí dne 10. září 1900
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
přečplácí se-
v Praze v sduinistrati
na naěsle
na čtrrt lete
s dvejí čonáškoe
na měsle
k atvt lota . . . . 7 K s0
ve flialkácha
na měsíe . . . . . . 2 K 30h
Pošton:
na měsíe
:ke
zs čtrré leia
s dvojí záailke
na měsíe
n vrt lels . . . : uk a
Telefonické zprávy „Nár. Listů“,
Termínových voleb.
Z Vídně, 10. září. V čele pátečního
čísla oznámily »Národní Listy«, že voličstvo
půjde k osudí v lednu. Na tomto tvrzení
trvali jsme přese všechny opačné zprávy.
které v úplné neznalosti podmínek pro volby
volitelů ohlašovaly volby dokonce na měsíc
říjen. Je rozhodnuto definitivně,
že hlavní část nových voleb od-
bude se v první polovici ledna
Ze Lvova, 10. září. »Denníku Pol
skému« telegrafují z Vídně, že na míni-
sterské radě sobotní termín pro nové volby
byl stanoven v ten rozum, že nové volby.
vyjma Halič, Bukovinu a Dalmacii (kteréžto
země maji pravoslavné obyvatelstvo), konat
se budou ve všech kuriích mezi
2. a 15. lednem a ve vzpomenutých
zemích za kurii IV. a V. mezi 15. prosincem
a vánocemi t. r., za ostatní kurie mezi 2.a
8. lednem.
Historie slyšení dra. Pientaka.
Z Vídně, 10. září. Jsme s to nyní
oznámiti, proč byl polský ministr- krajan dr.
Pientak na sobotu ráno povolán k císaři
pro svoje odhodlání odstoupiti.
Pol
doktor
Pientak
Praha
Vídeň
Lvov
Halič
Bukovina
Dalmacie
5
article
Nyní z pramene původního potvrzuje se, co
jsme oznamovali den za dnem přes offi-
ciosní dementování: že byla ministerská
krise vůbec a že byl odchod dra. Pientaka
zvláště zcela blízkým; eventualita ta že od
vrácena byla definitivně na sobotní audienci
O překonané ministerské krisi.
Ze Lvova, 10. září. »Dziennik Polskie
se dovídá, že za rokování kabinetu ve pří
čině rozpuštění poslanecké sněmovny
vznikla ministerská krise a že
zejmena ministr za Halič dr. Pientak byl
ten, který se opíral rozpuštění. Nyní však
tato krise je překonána a sní souviselo sou-
kromé slyšení Pientakovo u císaře.
První veřejný nátlak z leva.
Z Vídně, 10. září. Hrabě Stürgkh,
který dnes týden zuby nehty bránil se roz-
puštění sněmovny poslanecké, nyní, když toto
je provedeno, durdí a zlobí se, že nestalo
se již tak před čtyřmi měsíci a že minister-
stvo propáslo drahocenný čas od června do
září, kterého snad později bude bolestně po
hřešováno. Zároveň poslanec ten vyslovuje
politování ve svém pondělním věstníku » Mon-
tagspresse«, že »bacillu českého slavomamue
neodnímá se půda veřejným prohlášením vlád-
ních zámyslů. Jsou-li tyto spornými, potom
prý je svrchováný čas, aby českým vykla-
dačům čeleno bylo autentickou interpretací,
t. j smlouvou faktickou a to rozhodně a ener-
gicky. Tím prý je praveno, že akt roz-
puštění říšské rady nesmí zů-
stati ojedinělým. Naopak musí prý
to býti jen článek v celém plánu.
Dziennik
doktor
Pientak
Stürgkh
Lvov
Halič
Vídeň
poslanecký sněmovna
6
article
Pouhou objektivitou, na které vláda ve
své enunciaci si zakládá, není prý spomo-
ženo. Naopak, vláda prý nesmí míti ž ád-
nou nepředpojatost a žádnou
objektivnost, ona musí pokládati nej-
přesnější strannictví za povin-
nost svého úřadu. Nejostřejší důkaz
tohoto strannictví sobě přeje hr. Stürg kh
míti osvědčen a proveden proti Čechům.
»Hrr na Čechyl«, to je stálý refrain a
souhrn politické moudrosti jak obou orgánů
pražského kasina, tak i předních statí poli-
tické a hospodářské části »Neue Fr. Presse«
a p. hr. Stürgkha, který po p. Arnoštu
šl. Plenerovi nezdědil sice vědomostia
talent, ale zžíravou ambici státi se mi-
nist rem a chorobnou takřka do-
mýšlivost, že, nestane-li se jím, bude
Rakousko najisto vydáno zkáze.
Sensace.
Z Vídně, 10. září. »Montags
presse« nerozpakovala se uveřejniti tento
pešíský telegram, který vzbuditi může jen
všeobecnou veselost a home-
rický smích: V Uhrách uvažují čile
výsledek nejbližších rakouských voleb. Ma-
darští politikové dostali z Vídně sensační
zprávu, že vláda chce zůstaviti
pole socialistům. Kdyby jich přišlo
do říšské rady 70—80, mohla by se pro-
střednictvím jejich problemu zmírniti síla
snah federalistických, to však mohlo by se
státi jen oktroyovaným novým volebním
řádem, t. j. všeobecným právem volebním.
Je jenom otázka, kdo koho nadul: zdali ví-
deňští zpravodajové maďarské politiky,č
pešťský zpravodaj německo-liberální olicinu
»Montagspresse«.
Čecho
Neue
Stürgkh
Arnošt
Plener
Francie . Presse
Rakousko
Vídeň
Uhry
Ma
Montags press
7
article
Telegrafické zprávy „N. L“.
Telegrafické zprávy „N. L“.
Z Terstu, 9. září. (C-B.) Dnes byla
spuštěna na vodu nová b cvní loď »Habs
burg« za přítomnosti arcivévody Dedřicha
jeho choti, civilních i vojenských hodnostův
a velkého množství lidu.
Z Berlína, 9. září. (C.- B.) Říšský
kancléř kníže Hohenlohe sem dnes ráno
přijel.
Z Paříže, 9. září. (C.-B.) Za příčinou
světové výstavy obdrželi od J. V. cí-
saře Františka Josefa tito funkcionáři vy
znamenání: Generální komisař a senátní
president v conseil d'état Alfred Picar
velký kříž řádu Leopoldova, generální ředitel
Louis Delaunay- Belleville řád že-
lezné koruny I. třídy, první velevyslanecký
sekretář Francois Arago velký kříž řádu
Františka Josefa a generální sekretář Henri
Chardon komturský kříž řádu Františk
Josefa s hvězdou.
Z Paříže, 9. září. (C.-B.) Arci-
biskup v Aixu (v Provenci) Gouthe-
Soulard dnes zemřel.
Z Petrohradn, 9. září. (C.-B.) »In
valid« oznamuje, že císař nařídil, aby
z první a druhé hmoždířové baterie první
východosibířské dělostřelecké brigády utvořen
byl létací hmoždířový park, který v případě
války proměněn bude ve východosibířskou
hmoždířovou brigádu.
N L
Dedřich
Hohenlohe
František Josef
Alfréd Picar
Delaunay
Francois Arago
Chardon
Josef
Terst
Berlín
Paříž
Leopoldov
Belleville
Provence
Gouth
Petrohradn
8
article
Z Bělehradu, 8. září. (C.-B.) Úřadní
list uveřejňuje tento z Petěrhofu 12. srpna
(dle ruského kalendáře) datovaný vlastno-
ruční list cara Mikuláše, kterýmž
car odpověděl na dopis, v němž král Ale-
xandr mu zprávu podal o svém sňatku:
»Pane Bratře! S neobyčejným uspokojením
vyčetl jsem z Vašeho listu zprávu o sňatku
Vašeho Veličenstva s paní Drágou Luněvi-
covou, dcerou Ranty Luněvice a vnučkou
vojvody Mikuláše Luněvice. Vzhledem ku
přátelským svazkům a duchovnímu příbu-
zenství, jež mezi Vaším Veličenstvem a mnou
trvají, měl jsem na této šťastné události živé
účastenství a spěchám, abych Vašemu Ve-
ličenstvu projevil svoje nejsrdečnější blaho-
přání. Poje k tomuto projevu také přání vše-
likého štěstí a blaha pro Vaše Veličenstvo
Její Veličenstvo královnu, prosím opětně,
abyste přijal ujištění mě zvláštní úcty, s kte-
rouž jsem i nadále Vašeho Veličenstva, svého
pana bratra, dobrý bratr Mikuláš.«
Z Bukurešti, 9. září. (C.-B.) »Agence
Roumaine« oznamuje: Tvrzení bulharských
listů, že policie rumunská se zatčenými Bul-
hary zle nakládá, jest naprosto klamnéa
vyvrací se co nejrozhodněji. Rovněž jsou
úplně vymyšlena citovaná jmena, jakoži
uvedené činy a podrobnosti. Rumunská vláda
je s to dokázati bezdůvodnost těchto obžalob.
Rant Luněvice
Mikuláš Luněvice
Mikuláš
Bělehrad
Bukurešť
Drága Luněvi
9
article
Z Bukurešti, 9. září. (C.-B) Dle
zpráv časopiseckých byla za příčinou pod-
zimních cvičení doplněna aktivní divise v Do-
brudži několika batteriemi dělostřelectva
sbory ženijními.
Z Kristianie, 9. září. (C.-B.) Volby
volitelů pro storthing vykazují, dle došlých
zpráv, tyto výsledky: zvoleno 69 členů le-
vice, 33 členové pravice a jeden umírněný
Levice získala 13 míst a ztratila jich 15.
získala tedy pravice o 2 místa více než měla
roku 1898. Ve dvanácti místech bude se
teprv volit.
Z Madridu, 9. září. (C.-B.) Ve vče
řejší ministerské radě bylo usneseno, aby
v Madridě, Valencii a Barceloně konsti-
tuční stav byl obnoven.
Bukurešť
Kristiania
Madrid
Valencie
Barcelona
10
article
Sokolské slavnosti v severní Moravě
(Pův. zpr. »Nár. Listů«).
—ica. V Litovli, 9. září.
Ze Zábřehu bralo se Sokolstvo za velmi
příznivé pohody ke Zvoli, čarovným krajem, na
jehož severním obzoru vévodí králická Sněžka
a Praděd. Kdysi náležel kraj tento k nejčeš-
tějším v české koruně. Zdeněk Kostka z Postu-
pice tu vládl“ po něm pánové z Boskovic a ko
nečně Žerolinové. To bylo ovšem v době před-
bělohorské. Podivné osudy měli tito pánové
Pana Zdeňka u Zvole odbojní nepřátelé Jiříka
krále úkladně zabili, posledního pána Jana Šem-
beru z Boskovic, na Černé Hoře a v Bučovi-
cích »čert sebral« (v zámku bučovském posud
je vidět krev, jak čert panem Šemberou o ze
uhodil) a pan Ladislav Vilém ze Žerotína, nej-
mocnější pán moravský, vyšel z vlasti a zahy-
nul neznámo kde. Kraj osiřel, a tu se ho
otcovsky ujal pan — Karel kníže z Liechten-
steinu. Od té doby ubohý kraj neměl domácích
pánů a žil toliko pod rukou drábů. Drápy jejich
za 280 let hluboce se vryly ve tvář a páte
ubohého lidu. Ale až na srdce drápy nepronikly
Toho je nám důkazem historie gymnasia zábřez-
ského. Sta a sta lidí, i nádenníci nuzní
zavázali se ke stálým a určitým přispěvkům n
gymnasium a se slzami radosti v oku přesně
příspěvky své odváději.
Kostka
Žerolinová
Zdeňka
Jiřík
Šembera
Ladislav Vilém
Karel kníže
severní Morava
Litovel
Zábřeh
Zvol
čarovný kraj
Sněžka
Boskovice
Černá hoře
Buč
Žerotín
Liechten
Jan Š
11
article
Právě prodělává Zábřezsko nové, druhé
období svého obrození; sokolské jednoty tu po-
vstávají. Poslední ve Zvoli. Proto a takovou
touhou čekali ve Zvoli na čety sokolské. Cel
obec se seběhla. Tolik cizího lidu dávno, pra-
dávno Zvole už neviděla. Pravda, bývalo jinak,
když králové čeští jezdívali do Olomouce. Tu
musili přes Zábřeh a kolem Zvole u Úsova na
Unčov a do Olomouce. Ale kde jsou ty časy
Posledně tudy jel král Vladislav II. k hanebné
úmluvě s Matyášem Corvinem. Ale kdo pak s
na to vzpomene! Nynější Zvolané do smrti bu-
dou rádi, že viděli alespoň tolik Sokolů, když
už ne samého krále.
Jménem jejich promluvil stařičký pan nad-
učitel, postava milounká a ctihodná, jakohy
J. V. Rais ji byl vykouzlil. Líčil radost svých
spoluobčanů tak tklivě a prostě, že všechna
srdce si uchvátil. Jemu s širokým a mužným
vzletem odpověděl starosta Sokola pražského
dr. Jos. Seheiner. Dojem byl mocný. Zde
podobné mluvy ještě neslyšeli.
Po krátkém odpočinku nový pochod, na
stanici Lukavickou a odtud zvláštním vlakem
do Červenky. Tam už čekali starosta a městská
rada z Litovle, stateční pracovníci, kteří město
právě před rokem zbavili posledních následků
záplavy tatarské.
Pochod z Červenky do Litovle je krátký
malá hodinka, ale vydal, v úpalu slunečním
po silnici, na niž je prachu po kotníky. Čtrnáce
set Sokolů čtyrstupem. Ale v Litovli na vše s
zapomenulo. Tu závodilo všechno v ochotě
lásce k hostům a zahrnovalo nás přátelskými
projevy.
A není to věru maličkost, opatřit výborné
obědy a všechno pohodlí čtrnáeti stům hostů
(Liosel má pouze 4300 obyv.) Ale byla to sku
Vladislav II
Corvin
Sokol
J V Rais
doktor
Jos
Zvol
Olomouc
Zábřeh
Úsov
Unčov
Litovel
Červenka
Sokol čtyřstup
12
article
tečná, velká, srdečná slavnost, celý ten pobyt
v Litovli. Takové jsou »kořeny« toho němectví
na Moravě. Před rokem ještě hrst odrodilců
nůše židů dodávaly Litovli německý ráz, a dnes
je to thanácké město, z něhož úžasná práce
organisační, a pro obyčejné smrtelníky české
přímo nepochopitelná obezřelost, vytrvalosta
obětavost pro věčné časy vypudily všechny »na-
těrače« německé. A příchod Sokolů, slavnostni
cvičení, úchvatná řeč dr. Karla Pippich
v duchu sokolském, a celá odpolední a večerní
slavnost na náměstí a v Besedě, vše to platilo
českému rázu města. A snad nikdy býval
uchvatitelě nenabyli tak makavého přesvědčení
že jejích sláva nadobro pominula, jako právě
tentokráte. Co je v Litovli českého, a to je 99
všeho obyvatelstva, vše bylo na nohou a pra-
covalo o zdaru slavnostního dne!
Sokol
doktor
Pippich
Litovel
Morava
13
article
—ica. V Olomouci, 9. září 1900
Také tedy olomoucký den máme za sebou
Kdo znal Olomouc před třiceti lety, žasl nyní
přírozený vývoj věcí nedá se zameziti. Až se
jednou v Olomouci začne tak pracovati, jako se
pracovalo v Litovli, nebude to také beznadějný
zápas. Prozatím takřka samo sebou stalo se
tolik, že můžeme býti naprosto spokojeni. Dobrá
čtvrtina domů ozdobena byla prapory českýmia
na ulicích německý hovor jako by byl zanikl.
Ovšem bylo v Olomouci přítomno 2400 Sokolů
a několik tisíc okolních Hanáků. Za velkolepý
průvod městem s hudbou hanáckou a zábřez-
skou odemstili se Němci způsobem v pravdě
»o stasíatskýms: stařičkému Sokolovi
V. Kritznerovi z Olomouce ze zadu
rozbili klackem hlavu. Germán Slavík
(syn majitelky tiskárny) je podezře-
lým z tohoto i Mongola nedůstojného
skutku.
Krev stařičkého muže musila
tudíž smýti hanu, která se stala sta-
rému sídlu knížat českých tím, že
po hlavníni náměstí prošlo 2400
Sokolů s vlajícími prapory, a že
tisíce hrdel provolávalo Sokolíkům
slávu.
Hanák
Němec
Germán
Slavík
Mongol
Olomouc
Litovel
Sokol
stařičký Sokol V . Kritzner
14
article
Pan purkmistr Brandhuber ovšem
průvod zapověděl, a když místodržitelství přes
jeho hlavu průvod povolilo, oznámil t
p. Brandhuber »všemu občanstvu
velkými německými plakáty, a —
důtklivě varoval, aby nikdo neporušil klid! —
Sotva Sokolíci na ohromném nádvoří ha-
náckého pivovaru v Holicích u Olomouce odbyli
si znamenitá prostná cvičení, spustil se děsný
líják s krupobitím. Ale za čtvrt hodinky bylo
vše odbyto a na prostranství před pivovarem
tísnilo se asi 15.000 lidí kolem tribuny řečnické.
na niž vystoupil starosta obce sokolské p. dr
Jan Podlipný a promluvil asi takto:
Bratří Sokolové!
Lide českoslovanský
Bratrské přinášíme cily a horoucí přání, by spo-
jenectví od věků trvající neutuchlo, nýbrž stále
více se upevňovalo, by pokrevenství rodné bylo ča-
stěji v paměti oživováno a aby vás i nás jednota
mysli ovládala pro všecky budoucí věky.
Se srdcem roztouženým přichvátali jsme mea
vás, drazí bratří, po třelí vzájemně se potěšit a v těž
kých dobách nynějších národa našeho se posilnit.
Posud nevymizely z paměti krásné, šumné a
slavné dni hodslavické, kde jsme oslavovali pa-
mátku velikého rodáka vašeho, velikého Čecha, dra
Frant. Palackého.
Loni pak západní Morava hostíc nás, upevnila
přesvědčení naše, že Morava jest vlastní naší sestrou
rodnou a že ji nemá nikdo práva urvati rodině
zkrátka, že Morava je naší.
A dnes dostavili jsme se opakovat, by bylo t
známo celému světu, že Morava jest po starých prá-
vech posud platných, ničím nezrušených, naopak co
nejslavnostněji uznaných, částí koruny svatováclav
ské, sloučena dějinami, rodem a krví s českým krá
lovstvím a že osudy její jsou nerozlučně spo-
lečny s osudy království českého, obývaná jsouc
jako království české v řadě první lidem českoslo-
vanským.
Podlipná
Sokol
Čecho
František
Palacký
Holice
Olomouc
Morava
15
article
Stojíme na půdě zvlášť důležité. Tamo skvíse
fiály kathedrály královského druhdy hlavního města
markrabství; jsme téměř ve středu nejžírnějšíci
krajů; odtud nedaleko odehrál se ve středověku děj
který mohl zajisté pro ostatní západní Evropu byt
osudným.
Bohužel, že jsme toho dnes svědky, že Sokol-
stvu neměl býti povolen průvod po veřejných námě-
stích a ulicích města, města do 13. věku výhradně
slovanského, později pak a to v době rozkvětu svého
do let pobělohorských napořád českého.
Kterak psal jeden z nejslavnějších synů mar-
krabství Karel Starší ze Žurotina moudrým a opatr
ným pánům purgmistru a radě města Holomouce
když mu r. 1610 psali německý.? Žerotín nazval
tehda německé psaní netoliko proti obyčeji země
úřadu hejtmanskému, než také proti vlastnímu způ-
sobu rady Holomoucké, ježto v této zemi — píše
Žerotín doslova — jazyk svůj obzvláštní a vlastní
máme, za který še styděti není třeba, nébrž styděti
bychom se slušně za to musili, kdybychom se toho
dopustili, aby týž jazyk náš přirozený
takvzácný, starožitný a rozšířený mě
od cizího jazyka býti vytisknut.
Tak Žerotin, dokládaje dále, že chce, aby n
voty škodlivé do země uvozovány nebyly.
A dnes? Moudrá a opatrná rada téhož města
Holomouce vydala sice nález jazykem českým, avšak
obsahem dokazující, že novoty škodlivé do země
této uvedeny byly, neboť vlastní synové této země
měli býti vytisknuti z náměstí a ulic města Že-
rotínova.
Co praví Ti lide český tento zákaz?
Praví Tobě: Lide český, vzpamatuj se, rozpomei
se nejen povinností svých, ale také svých práv
uvažuj o síle své a staniž se svým.
Sokol
Karel starý
Holomoucký
Žerotin
Evropa
Holomouce
Žerotín
16
article
Zdaž se vám, drazí přátelé, nevnucuje takto
přirozeně myšlenka, že svůj jen svého hledatí má.
s ním jednati, jen s ním obcovati, jen s ním obcho-
dovati, jen s ním se přáteliti a s ním se sdělovati.
Ano: Svůj k svému, ale vždy dle pravdy. Pakli
se má za to, že by průvodem mohl býti ohrožen
veřejný klid a pořádek, pak důsledně souditi se
musi, že se nemá na mysli obyvatelstvo české města
Olomouce, nýbrž část obyvatelstva nečeská, totiž
obyvatelstvo německé.
Co jiného praví zákaz, než že lid českoslovanský
není mezi Němci olomouckými dobře zapsán, tím
méně že by byl oblíben a rád viděn; zákaz praví-
mezi těmi tedy, lide český, nejsi mezi svýmia
nemáš hledat mezi nimi domov svůj. Proto buď si
toho pamětliv nejen dnes, alebrž i zejtra, pozejtřía
vždy. Poukazují tím Tebe na sebu samého, na Tv
školy, na Tvé obchody, abys byl svů
Svůj k svému, ale vždy dle pravdyl
Ano, veliký úkol obrozovací a očisťovací při-
kázán jest nám a v této úloze v první řadě připadá
povinnost na Sokolstvo.
Sokolstvo dle poslání svého má pečovati nejen
o tělesný rozvoj, o tělesnou zdatnost junáctva, ale
také o jeho duševní a mravní vývin. Jako tělocvik
napravuje po denní námaze tělo, je vzpružuje a po-
silňuje, zejmena i po práci denní, jež vždy neb po
většině bývá jednostrannou, tak také pospolitým
bytím, kázní, soustavou cvičební vzpružuje a po-
silňuje ducha, odbory pak svými zdokonalujíca
obohacujíc tohoto.
V tom jeví se vlastní jádro Sokolství, které dává
národu muže osvícené, pevné a odhodlaně, po vzne-
šeném planoucí, za pravdu a právo hořící, kteří do-
vedou starali se o hmotné potřeby, však nespoušta-
jíce s mysle duševní statky, kteří dovedou se při
čiňovati o rozhojnění cli a slávy obce, kmene
vlastního, svého národa a vlasti.
Němec
Olomouc
17
article
Nuže a právě v těchto dnech, kdy téměř veškerý
svět — vyjma ovšem přátele, jež máme na Rus
svaté a ve krásné Francii —— doráží na národ český.
není-liž třeba lidí ostražitých ale také neohrožených
a pevných? V takových dobách ovšem není na místě
žádná nerozvážnost, ale ani žádná polovičatost
neupřímnost.
Nyní třeba míti bdělých stráží; arci, také ostatní
tábor celý musí býti pohotový: dnes nesmí býti
ospalců ani nerozhodných, ovšem ale také ne zbr
klých. Třeba odhodlaně, pevně a vytrvule tihnouti
ku metě vytknuté.
Jako království české tak i Morava, mající pře-
valnou většinu obyvatelstva českého, má plný nárok
na stejné, rovné a rovnocenné právo a nemají
otázce jazykové poměry býti horší, než byly za ob-
noveného zřízení zemského, kdy teprve byla připu
štěna němčina do veřejného života a uznána za rov
nou češtině, původnímu to a jedinému jazyku země
do té doby.
Království české s markrabstvím moravskýma
vévodstvím slezským jsou podnes státem v soustáti
rakouském, jak vychází ze sankce pragmatické
zvláště z patentu r. 1804; království české s mar
krabstvím a věvodstvím nejsou žádnými provinciemi
nýbrž zeměmi koruny svatováclavské, kterou dne 12
září 1871 slíbil J. Veličenstvo sám král slavnostním
reskriptem vložiti na pomazanou hlavu svoji.
Dobrý národ český čeká.
Národ český ale také pracuje, jak dokázal v po-
sledním půlstoletí ku své ctí a chloubě, ku zděšení
a hněvu svých nepřátel. V práci národní není So-
kolstvo české posledním. Členové jeho stojí na mnoze
v popředí práce naší politické, národní a osvětové.
Francie
Morava
18
article
Proto podléhá Sokolstvo také kritice. Nemožno
uvéstí a vypočítati veškeré názory, ani mylné a ne-
pravé vyvraceti. Toliko na dvojí mi budiž dovoleno
poukázali.
Především jest to otázka náboženská. Sokolstv
se do otázek náboženských vůbec nemísí, majíe
každé náboženství, založené na humanitě a morálce
v úctě. Náboženství křesťanské, jež se opírá o nej-
vznešenější nauky lidskosti a mravnosti, má zajist
takových předností, že jich nelze zneuznati, nýbrž
je v největší úctě míti.
Proti náboženství tedy Sokolstvo nevystupuje
neprávem by se mu vytýkalo bezbožství nebo bez-
náboženství. Vystupuje li proti něčemu, jest to proti
náhledům, vybočujícím z náboženství a mravouky.
zvláště pak proti zpátečnictví a tmářství, pokud by
toto neb ono bylo hlásáno nebo zastáváno. Povin-
ností každého člověka vzdělaného, osvíceného muže
i ženy jest pracovati pro osvětu, bojovat za pravdu
a tihnouti ku světlu.
Po té jest olázka židovská.
Sokolstvo nezná anlisemitismu pur et simple.
Je-li odpor proti tomu kterému židovi, má to příčinu
osobní, založenou obyčejně neb alespoň nezřídka
v nezměrné ziskuchtivosti, jež často jest příznakem
hebrejů aneb jest to ve snaze germanisační, která
zvlášť činí židy nenáviděnými.
Nelze ovšem mnohé pěkné vlastnosti národu
Mojžíšovu upřiti, zejmena jejich houževnatost a vy
trvalost v zájmech obchodních, jejich vzácný smysí
pro kmenovou pospolitost, solidárnost, nelze ani pře
hlédnouti některých skvělých duchů jejich, leč pěkné
tyto stránky zanikají pod tím, co se nám do očí
do uší tlačí, zvlášť jejich penetrantní úsilí germa
nisační.
Mojžíšův
19
article
Víme, že by ve mnohých městech nebylo vůbee
němectví, kdyby je židé neudržovali, že by nebylo
mnohdy vášnivých bojů národnostních, kdyby je ži
dovští náhončí nepodněcovali a neprovokovali
(Zvláštní je to, že ani knihy Mojžíšovy ani talmud
neznají předpisů těch.)
Není to tedy celek, nýbrž jednotlivci.
Tolik ku naší věci sokolské.
A nyní dovolite jednu vzpomínku, která jest za-
jímavou již také proto, poněvadž pochází od našeho
Karla Borovského.
Když byl Karel r. 1848 v Olomouci vzpomína
podivnosti ducha lidského, píše: Dříve si stěžo-
vali na drahá porta za psaní a teď, když jde psaní
za 6 kr. stříbra až na konec světa, posílají deputace
mnoha osob, které pořídí obyčejně zrovna tolik, jako
6kr. psaní. »Ještě nejlépe se mi líbily deputace Ha
náků. Ti přitáhli vždy všichni na koních s budbou.
s bíločervenými, slovanskými a císařskými korou
hvemi; táhli pak přes celé město pro žluč všem
Frankfurťákům a za nimi na malém kočářiku ně
kolik matek s košíky vajec, drůbeže, koláčů atd. pro
císaře. Tato všechna sláva vzdána je J. M. Císaři.
ale ruku na to, že bude držet konstituci. Cisař poda
ruku.e
Dále píše Havlíček: »Ba jedna opatrná deputace
hanácká chtěla dokonce, aby jim tento slib pro lepš
bezpečnost císař písemně a na šlemplu podal. Te
praktický mysl Hanákův. Nepřijdou vyhrožova
nýbrž zdvořile s korouhvemi a hudbou, ale ne po
lízavě, ne otrocky, nýbrž s vědomím, že bez konsti
tuce není císaře.«
Tak Havliček.
Však třeba skončit.
Veliké a významné děje odbyly se zde v žírném
a krásném tomto kraji.
Mojžíšův
Karel
Císař
Havlíček
Hanákův
Olomouc
20
article
Již ve 13. věku, jak jsem již dříve vyznačil, ve
liká valila se pohroma na západní Evropu. Tehda
vystoupili Čechoslované nejen na vlastní obranu, al
také na obranu veškerého západu a křesťanstva i od
razili nedaleko odtud na posvátném vrchu v kruté
seči za zpěvu »Krleš, krleš,« děsného a hro
zného nepřítele. I by prosta Hana Ta-
tar vrahov-
V patnáctém věku zněla i zde na obranu práv
země, zákona božího a jazyka českoslovanského
píseň: »Kdo jste boží bojovníci«. Na to Čechoslo-
vaně založili si zlatý věk české literatury a češt
bratří tiskli za pomoci a přispění Karla ze Žerotína
bibli Kralickou. Po obojíkráte zaujalí Čechové stano-
visko obranné proti nepřátelům tehda zevnějším. —
A dnes? Nejsme-li také dnes nuceni ku sebeobraně
svého bytí, svého jazyka
Jakou píseň zapěješ nyní, lide českoslovanský
abys dospěl ku konečnému vítězství a kýženému
klidu?
Nechť zazní od Radhoště po Velehrad, od Je-
štěda po Boubín, od Čerchova po Tatry, na Labi.
Vltavě, Moravě i Dyji jako mohutný chorál veškerého
lidu českého:
Chceme rovně právo; nežádáme přednost
žádných, ale nechceme také ústrku ani ponížení.
Čhceme, by království českému v celé jeho
nynější rozloze byla vrácena jeho stará, posaváde
platná práva.
Přejeme si toho, by na utvrzení všeho toho
ve velechrámu svatovítském na královských Hradča-
nech v Praze byla pro edena slavná korunovace.
V drobném prodeji
raení číslo o pobě . . . s
vdpolední
. . . . na z
Ve dlislkách na vonkově
zanní číslo. . . . . . . . 10
očpolední . . . . . . . . 5b
Inserá ty
platí se hotově napřed.
Přodplacení a lnserty příjímná sdminl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachásejí se též redake
tlskárna s uzpedics „Národninh Listů“
Bukopisy se nevrncsj-
Čechoslovan
Hana
Karel
Čecho
Evropa
Žerotín
Radhošť
Velehrad
Boubín
Čerchov
Tatry
Labe
Vltava
Morava
Praha
21
article
Na těch právech trváme, toho žádáme, od nich
neupustíme a také se nepodáme.
Dojem řeči byl hluboký a úchvatný a ne-
pomine tak rychle. Toho důkazem byl celý
další průběh dne. Málo kdy víděli jsme sledovat
cvičení sokolská s tak vroucím zaujetím jako
tentokráte. Kolem cvičících stále byla tlačenice,
stále srdečný jásot a napjaté účastenství. Vše-
obecné je uspokojení, je radost nad pěkným
zdarem. Byly tu zastoupeny celé Čechy, celá
Morava a Slezsko, národ český od Šumavy
k Beskydám
Na této dráze pokračujme!
Z krajinské hospodářské výstavy
v Kutné Hoře.
(Původní zpráva »Národních Listů«.)
Ani včerejšek exposice kutnohorské nepo-
strádal přítažlivosti. I tento lze vřaditi mezi
čestné dny podniku výstavního. Přivábilať ne-
jen exposice sama, nýbrž i četné sjezdy a
schůze včera odbývané, nové a nové řady hostí,
takže ni v nejmenším včerejší frekvence nezů-
stala za předvčerojší. Po deštivé a sychravé
noci obloha se vyjasnila a již na úsvitě zazá-
řilo slunko na blankytném nebi nad věžemi a
střechami starobylého bývalého sídla králův če-
ských i nad krytem vkusně vyzdobených vý-
stavních budov.
Také včera vypraveny do Kutné Hor
zvláštní vlaky, zejmena z Jičína, Čáslavi
Kolína.
Čechy
Morava
Slezsko
Šumava
Beskydy
Kutná hoře
Kutná hora
Jičín
Čáslav Kolín
22
article
Na reperloiru dne včerejšího nalezala se jed-
nání sjezdová. Sjezdů a schůzí bylo ně-
kolik a uvádime o nich v podstatě tyto podrob-
nosti:
Sjezd ochotnictva českoslovanského
měl plenární schůzi v místnostech »Sokolovny« o
půl 11. hodině dopolední. Byl četně obeslán. Za-
stoupeny byly jednoty: jablonecká, choceňská, pel-
hřimovská, žiholická, chotěbořská, novopacká, novo-
strašecká, heřmanovo-městecká, králové dvorská, vino-
hradská, bělohorská, čáslavská, táborská, vršovická,
velvarská, pardubická, hořická, světelská, karlínská
a holešovická. Z pražských jednot vyslaly své dele-
gáty »Thalie« a »Dobrovský«. Ústřední matici diva-
delních ochotníků zastupoval její místostarosta pan
V. Trousil. Kromě toho zúčastnili se jednání
členové »Budče«, Řemesl. děln. jednoty, dramatický
odbor Českoslov. obchodn. besedy a sboru dobro-
volných hasičů v Kutné Hoře,
Sjezdu předsedal starosta kutnohorského ochot-
nického spolku »Tyl«, pan Bělský, který uvítal
shromážděné, doufaje, že příští sjezd bude ochot-
nictvo české konati již ve vlastní budově, ve vlast-
ním divadle, jehož uskutečnění již značný krok uči-
nilo ku předu.
Dobrovská
V Trousil
Bělský
Budeč
Kutná hoře
23
article
Jmenem městské rady kulnohorské pozdravi
účastníky náměstek starostův pan Doskočil, který
v srdečném proslovu svém připojil se ku přání, pro-
nesenému předřečníkem
Zástupce Ústřední Matice ochotnické p. Trousil.
vzpomenuv nehynoucí památky zakladatele ideje
ochotnické, Kajetána Tyla, jemuž projektovaným di-
vadlem zbudován býti má trvalý pomník, přál sjezdu
nejlepšího zdaru.
Následovala řeč p. dra. V. Horáka, advokáta
z Pardubic, O významu ochotnictva v če-
ském národě.
Úvod poutavých výkladů řečníkových tvořil ná-
stin historického vývoje divadelnictví vůbec a v Če-
chách zvlášť. Ochotnická divadla vznikla začátkem
tohoto stoleti, kdy národní uvědomění počalo kličiti
v srdcích českých. Již ve druhém desetiletí tohoto
věku měl své divadlo ochotnické Rakovník. Tábor.
Doskočil
Trousil
Tyl
V Horák
Pardubice
Tábor
ochotnický Rakovník
24
article
Chrudim, Král. Hradec. Zamberk, Skuč, Litomyál
atd. V Rychnově dokonce pořádáno první české
představení r. 1750. Od let šedesátých zkvétá diva-
delní ochotnictví stále a stále, takže směle možno
říci, že dnes ve vlastech českoslovanských působí
již na 600 ochotnických spolkův a jednot. Mimo to
hraje se v různých sdruženích a zábavních společ-
nostech, takže není dnes vísky, ve které by byli
ochotníci nehráli.
Jaký význam má ochotnictvo v národě českém
Známo, že již v dobách minulých vykonalo kus zá-
služné a neocenitelné práce národní, že poctivé pra-
covalo na národa roli dědičné. Ochotnictvo české
bylo buditelem a křisítelem národní hrdesti a uvě-
domění, šířitelem zlaté naši mluvy a získalo si o za-
chování naší národnosti a jazyka zásluh neskonalých.
V dobách duševního úpadku, v dobách duševní po-
roby a bidy, v dobách úpadku veškerého národního
života bylo to zejmena ochotnictvo české, které pro-
vozováním děl našich vlasteneckých mužův a učitelů
budilo lásku k vlasti a rodnému jazyku a vymaňo-
valo český lid od vlivu společnosti cizáckých, které
kraje české pokládaly po dlouhou řadu let za svou
doménu.
Král
Chrudim
Hradec
Rychnov
25
article
Tyl, Havlíček a Mácha vybízeli stále k pořádání
ochotnických představení, poučujících a povznáše-
jících a národní vědomí utužujících.
Dílo započaté ochotnictvem — byť i po hmotných
obětech, strázních a bojích — skvěle se zdařilo. Tato
zásluha opravňovala by proto zajisté k naději, že
existence jeho bude i pro budoucí časy zajištěnoua
trvalou. Bohužel často ještě slýchati slova, že české
ochotnictvo vykonalo své národní poslání a že je
přežilým a zbytečným haraburdím. Náhled tento není
oprávněným. Poslání ochotnických spolků jak v pří-
tomnosti, tak v budoucností je neméně významným
a důležitým, než v minulosti. Jako mládeží je škola
nezbytnou, tak čerpá lid náš z divadla vzory občan-
ských a vlasteneckých clností, zejmena z předvedení
našich prvních mučedníků a národních hrdinů. Di-
vadlo nemá prospěti jen účinkujícím, nýbrž i těm,
kteří je navštěvují. A v našich městečkách a ves-
nicích je pro ochotnictvo půda kyprá. Jako má každá
víska míti svoji školu, tak má míti i svoji ochot-
nickou jednotu.
Tyl
Havlíček
Mácha
26
article
Úkol, jejž ochotnictvo české v první řadě luštiti
má, jest uvědomění našeho lidu. Proto pořádati má
hry lidové, zejmena ve větších městech, které by
v určitých dnech byly otevřeny širokým vrstvám
bezplatně, by i těm nejehudším bylo dopřáno, čerpati
z tohoto zdroje poučení, vzdělání a zábavy. (Po-
chvala.) V té příčině doporučiti lze zejmena pořádání
dobrých vlasteneckých her. Tím přišlo by se lidu
vstříc, který by lásku splácel opět láskou a příkrosti
stavů jednotlivých by se tím zajisté značně umírnily.
Snad najde toto ušlechtilé dílo českého ochotnictva
příznivců a podpory i v širší veřejnosti české.
Nemenší povinností ochotnictva budiž dále pod-
porovati domácí tvorbu dramatickou a vymaniti se
od vlivů cizích, zejmena německých. Spisovatelstvo
české zasluhuje zajisté této podpory.
Tím domácí umění naše by se utěšeně vyvíjelo.
národ náš by se povznesl k oné kulturní výší, jaké
třeba, by čeliti mohl všem ostatním národům. Ovšem
bylo by si na druhé straně přáti, by i dramafičtí
spisovatelé naši brali zřetel na přání jednot ochotni-
ckých a při sepisování děl svých dbali toho, aby
mohla i na ochotnických jevištích býti provozována.
(Pochvala.) Bude-li ochotnictvo české podporovali
české spisovatele navzájem, dojde se dojista kýže-
ného cíle.