Strana 20. 128. čislo.

Dne 16 května 1914.

*) Viz č. 113. ze dne 1. května t. r. str. 10.

Bůh, aby František mohl chodili do školy naší. Ponévadž právě Praha byla místem, kam jsme sc vrátit měli, bychom bydlili poblíž zbožně dobré matky mé, děkuji Bohu, žc mohu Františka do školy milých Bratrů a Andulku do kláštera ctihodných Sestřiček Anglických Panen posílali, neboť jsem jista, že v těchto školách dítkám m|ým, к pevnému základu z Belgie, se dále blahodárně přidává a jejich duším zbožného zušlechtění sc dostává. Jak ony rády к mé radosti do školy pospíchají, ačkoliv to daleko jest, jakou starost má hošík můj, aby o půl 8. hod. již byl přítomen mši svaté. Jen s velkým zármutkem by zaměnily školy tyto. Vědí dobře, že bez náboženského vychování trpký jest život vezdejší a ještě trpčí život věčný. Máme dosud než vzoreček škol těchto, kterých Belgie má nesmírné množství — ano, mnoho set. Vždyť to nejsou jen školy nižší, ale též školy vysoké i průmyslové. Což těch škol ctihodných Sester; to není jako u nás v Čechách jen ve větších městech; tam i v každé vesnici mají ctihodné sestry i Bratři školy své. Není to krásné ? Jak váhavě my čeští katolíci sobč počínáme! — Uchopme se již díla, hleďme dáti dítkám našim více škol takových, jakých v Belgii přesila. Pozoruji v Čechách s lítostí, jak mnohé křesťanské rodiče málo se starají, jakého náhledu jest učitel neb učitelka dítek jejich a i protikatolický časopis má dítko příležitost číst. Nemá nám ale to nejdůleži- tější být lhostejno. Vždyť na nás Bůh veškerou zodpovědnost složil za dítky naše. Hle povinnost svata! Očty jedenkráte klásti oů- demc před všemohoucím Bohem. A pak v žádné katolické rodině v Belgii nechybí ča- Kopis našeho smýšlení. Místo vodění dítka po všelikých divadlech, které jenom mysl tříští a kupování všelikých jiných časopisů, buďme jako zbožní Belgičané. Svůj к svému !

PrabtMté Mu. Jak jsem udal již výše, čítá strana katolická do svých řad ve vc'ikém procentu šlechtu a duchovenstvo. Začněme tedy s praktickým pokynem prvním, získati příjem, a při tom ještě netvořiíi ničeho nové- h o, nýbrž jeh počítali s danými poměry. Oba tyto stdavy dávají se po j i š ť o- v a t i. Kněžstvo na život a tu i tam na ú- raz; šlechta na život a úraz, a jako majitelé statků a továren proti pohromám živelním, na povinná ručení, proti krádežím, vloupání, a nyní i proti ztrátě šperků při cestování, v hotelích, při slavnostech a representacích. To vše činí obrat, jdoucí do statisíců. Pojišťování to sc děje na základě agitace ústavů, a za práci tu berou vc’i'ié odmeny agenti, ak*i:itčři a přednostové pojišťoven. Prozatím neřeším otázku, kdo pravidelně jsou tito činitelé, na tomto místě' chci nejdříve ře:i:i prosaické oíazky, proto nazvány tyto úvahy v čele: „Praktické úvahy.“ — Tu prohlašuji, že teto pojišťování může býti zdrojem důchodů každé politické stra- 11 }, zejména té, která má ve svých řadách velkostatkáře a bohaté jinak členy. Vezme-ii do rukou organisati pojišťování svých příslušníků, několik schopných a zapracova- nvch lidí. kteří nepotřebují ani dávati sobě stanovy, a voliti funkcionáře, nýbrž musí j e д Rracovati, může opatřpi třebas hned prvý rok příjem několika tisíc korun, který léty může stoupati, bude-4 myšlenka prováděna systematicky a propagována lidmi kteří o to budou miti zájem.

Zde jsou číslice: Málo tvrdím, že ročně dají se výše jmenovaní činitelé pojistiti v životním oboru na kapitál jednoho millionu. Roční prémie či d průměrně К 40.009.—. Tvto peníze vydávají příslušníci strany, aniž isou si vědomi že mohou za ně sebe pojistiti a dobrému účelu týmiž penězi j e - řtě přispět i. Střízlivě vzato, může tatam ukradl roku 1648 krátce před uzavřením míru generál Königsmark a zároveň s* gotickou biblí Ulfilovou odvezl jako vzácnou kořist válečnou do své vlasti. Nejtěžší tato kniha, nazývaná „ďáblova bible“, jest nyní uchovávána v králvské knihoovně ve fstok- holmu. Má výšku 00 centimetrů, šířku 50 cm. čilí půl metni. Unesou ji tři muži. Sestává ze 300 listů, které byly zhotovenv ze 100 oslích kůží. Vazba jest 4 cm. tlustá a jest z dubových desek. I. část jsou rukopisy z X. století, II. část jest zc století XIИ. Obsahuje různé části z Písma sva^ tého, kroniku Kosmasovu, kající modlitby, zaříkávači formuláře proti čarodějnicím. — Jméno „ďábelská kniha“ má prý odtud, žc dle legendy napsal ji český mnich pomocí ďábla za jedinou noc. — Největší kni- h o u na světě jest asi čínská encyklopedie, kterou uchovávají v londýnském britském museu, kde jest umístěna v překrásné vazbě v jednou obrovském sále. Čítaf 5020 velkých svazků; zaplatili za tento spis 300.000 K. — Nejmenší známou knihou na světě jest francouzská knížečka, nadepsaná: Bijou Almanack; mi formát výšku 10 a šířku 12 millimetrů. — Nejdražší knihu ra světě má perský šach. Dostal ji darem od šacha v Afganistanu. Desky jsou vc velikosti 9V* a 4 palců, jsou z. ryzího zlata, ozdobeny 167 pravými perlami, 122 rubíny a 100 diamanty. kteréžto drahokamy mají cenu 80.000 K. Kniha jest opis koránu. Celou knihu cení 1 za 1,020.000 K. ígnát Zháněl.

kovéto pojišťovací komité 10°;o lehce od' vésti účelu, jemuž si určí, t. j, 4000 K. Čís. licitato je střízlivá, pravím, že je malá pro začátek, a pře«: je to zajisté začátek krásný, který stranu nestojí nic, ani ná. jemné z kanceláří, ani úředníky, ani pia. cene agitátory, ani starost nebo zloelt s mimi, která tak často ubijí věc nejlepší. A druhý takový příjem může býti z o- státních druhů pojišťovacích při hospodářství a průmyslu. Namítne se mi, a kdo to vše bude provádčti? Kdo bude tím zá zračným „deus ex machine“, který se dostaví nejméně čtyřikráte do roka a vždy skromně položí na stůl tisícovku nebo dvě a se slovy: „Zde jsou na dobrý účel!“ zase odejde;, aby pb čase opět p říše 1 s nadílkou ? Uvedl jsem, žc věc musí býti organiso- vána lidmi, kteří o ni budou miti zá- j c m. Zde jsme u jádra tajemné věci. Lidé ti nemají ničeho stranu státi, nikoho obtěžo- vati, ani sekretáře strany, ani pokladníky. Lidé ti musí se honorovat i sami, vydělali si jak pro sebe, tak pro stranu. Může-li býti prosaičtější zásady ? A přece jenom to má zajištěný život, co sc dovede samo živit i. Subvencemi a podporami pomáháme snad vědě a umění, ale v praktickém životě na tyto podpory musí uměti někdo vydělá ti. Zkrátka, ti 2- 3 organisátoři, kteří ročně darují straně několik tisíc, musí taky vydělati několik tisíc, aby byli živi, čili mají právo na mzdu za práci a intelligcnci. Oni nepracují zdarma, neboť myšlenku realisují na peníze, neobtěžujíce nikoho, a strana nepracuje také zadarmo, nedostává almužny ani darů, nýbrž bere též jakýsi plat za morální podporu a fedrování této hospodářské otázky.

Může-li býti poměru čestnějšího a zdravějšího, nežli zásada parity: „Já pán, ~ ty pán?“ Oba pracujeme, oba vyděláváme, ale jen po tak dlouho, pokud pracujeme a tolik, kolik intensity vyvineme. Jakýsi náběh na uskutečnění této myšlenky již existuje. Lékařská organisace česká jest ve spojení s pojišťovnou, která odvádí IO«'« z obchodů, organisací zprostředkovaných, podpůrné sekci pro nemocné lékaře a vdovy po nemajetných lékařích. — Avšak věc ta jc zdrojem jen málo set korun ročně příjmů, neboť schází druhá polovice potřebného činitele: není zde organisátora, jenž by na tom měl zájem svrchu vylíčený, a proto tato věc živoří, n c ma- j í c ž i v o t n í vzpruhy. Pečení ptáci nelítají do list dnes již ani v pověstné Americe z našeho dětství. V našem případě nemám na mysli podnik nedomyšlený, v němž zůstalo by se státi na cestě poloviční. A kdyby se i nezdařil na celé čáře, jako mnohé dobře míněné dílo lidské, má tu vlastnost, že nic nestálo, nýbrž vždy přineslo, Byť i menší zisk. Toť stručně naěrtána myšlenka po stránce prosaické, t. j. peněžní, by předem byl ulomen hrot snahám planého kriticismu a strachu. — Cui res prodest? Opakuji: Každému může přinésti užitek, kdo na ni pracuje, jenom kritikům ničeho. Zde platí: „Kdo nepracuje, ať také nejí!“ Příště poukáži na morální a ušlechtilou stránku této na pohled čistě hmotařské věci: vydělali peníze, obrátiti jich tok do drah, které slouží účelu, jemuž přeje pro- vaditel. (Pokračování.)

fŘíma a Alanus prosil, aby jej mohl dopro- vázeti a ošetřovali jeho koně. V Římě vymohl si u svého představeného, že se mohl přestrojiti za kněze a doprovázet! jej na sněm. Tu podobalo sc, jakoby bludaři Albigenští a valdenští vítězili. Najednou povstal Alanus, který sedě u nohou svého o- pata naslouchal disputacím a prosil opata o požehnání a o dovolení mluviti. Ty blázne, co si myslíš, zvolal polekaný opat. Alanus. však prosbu opakoval a v tom jej zpozoroval papež a poručil, aby mluvil. Alanus začal potírati bludy tak pádně, tak dialekticky a tak je vehnal do slepé uličky, z níž nemdhli uniknouti, žc kterýsi z bludařů zvolal: aut diabolus es, aut Alanus, jsi buď ďáblem, anebo Alanem. Non sum diabolus, sed Alanus, nejsem ďáblem, ale jsem Alanem, zněla odpověď cizincova. Opat sňal okamžitě svůj kříž a dával jej Alanovi, ale Alan nesvolil ; též nesvolil, aby ho papež vysvětil. Ale vrátil se zpět do kláštera. Tam bylo ustanoveno, že měl vždy po nice dva kleriky, kteří Zapisovali, co jim diktoval. Napsal tu několik knih. Alanovi se připisuje dntvehon, kterým končil napomenutí na studující: lieti, cur gaudet homo, cur ille superbit ? ad quid ? — cur ducit fastus, qui cinis est et erit? Ach, proč se raduje člověk, proč se vychloubá? к čemu? — proč se tolik pyšní, kdo jest a bude popel ? Nejtěžší, největší, nejmenší a neidražší kniha na světě. N e j t ě ž š í knihu na světě měl klášter v Čechách v Pod lovících, kterou

Jen dobrý předmět bývá padělán! A tak stalo se i s matičním papjrem a obálkami. Pravý matiční papír má značku Ú. M. S. a každý jiný neni čeakým výrobkem, proto odmítněte přj .nákupu. 143