Dne 16. kvèlna '9 4.

128. číslo. Strana 19.

ostatních katolických spolků súčastnili se mše sv. v kathedrálním chrámu Páně, kterou sloužil vsdp. kanovník dr. M r á z. Po mši sv. pořádána byla veřejná schůze v sále domu spolku katolických tovaryšů, ina níž promluvil kanovník vsdp. Mons. Antonín Polanský: „O potřebě zmužilého jednání křest’, sociálního muže i ženy v domácnosti a v životě veřejném.“ Působivá a přesvědčivá slova řečníkova odměněna bouřlivým potleskem shromážděných, načež předseda pan D a ň h a poděkoval za laskavou ochotu vsdp. kanovníka a schůzi případným doslovem u- končil. Odpoledne pořádán byl v témž sále koncert, který se těšil rovněž četné návštěvě. Máme za to, že pořadatelstvo může s výsledkem slavnosti za tak nepříznivých poměrů pořádané, spokojeno. Přednášku „O šmince“ uspořádal v pondělí, dne 11. května o 8. hod. večerní v hostinci p. V. Hromádky Svaz křesf. soc. živnostníků. Odborný výklad podal vystižně p. Solle, vedoucí úředník „Lidové záložny“, po jehož referátě následovaly dotazy a debata. Podobných přednášek měl by Svaz pro živnostníky uspořádati více a častěji. Dem křesťanských sociálů pořádán bude v č. Budějovicích v neděli, dne 12. července. Večer před tím sehraje dramatický odbor v městském divadle slavnostní představení; v neděli bude pořádán tábor lidu, na němž promluví vsdp. Mons. dr. Fr. Šulc z Hradce Králové a velká lidová slavnost. Organ is асе a spolky v okolí prosíme, aby v tento den (ničeho nepořádaly a pokud možno této slavnosti se súčastnily.

Časopis „Mládež“, vycházející v čes. Budějovicích dosud jednou měsíčně o 4 stranách, bude počátkem září vydávána dvakráte měsíčně o osmi stranách. Redakci její již nyní převzal pan Frant. Jelínek, řídící učitel ve Ždámicích u Kouřimi. Hnutí mládeže na českém jihu počíná po konferenci oživovat! a bylo by si přáti, aby život ten byl trvalý. Na některých místech při- pravuje mládež okresní a krajinské sjezdy; kéž se snaha její setká se zdárným výsledkem. Co iinf zbožni BelgiCané, aby katolické náboženstvi nezanikalo. Uvažuje Anna Smahová. První podmínkou krásného tohoto díla jest, odchovati národu dítky po kresťanskú zbožně. Neboť jaké dítky, taký národ; toho příkladem jest nám Francie. Proč tam nynější největší počet vězňů jest z nedospělé mládeže od 16—20 let ? Jací lidé z nich budou? Tací, jak je škola odchovala. Ubohé děti, ani kříž ve škole nemají, aby občas pohlédmouti mohly na toho, který pro nás nevině tolik trpěl! Pravím ubohé děti; ano když jsem příběhy zločinné slýchala za mého s rodinou několikaletého pobytu v Paříži, anebo když nyní něco podobného čtu, lituji děti tyto a myslím sobě, jakého trestu by zasluhovali ti, jichž vinou se tak děje. Soudiž Bůh! Toho vědomí dobře jsou sobě Belgičané, proto ráda jsem po 3 léta pozorovala horlivou činnost katolíků a neobyčejnou obětavost ctihodných Sester a

Bratrů Školských. Vědí, že to, co se do dě- ckého srdéčka hluboko vštěpuje, byť i někdy snad zanikati se zdálo, nikdy úplně zničeno není. Díky Bohu, nejsme my na tom nejhůře, máme u nás ještě hojnost obětavých kněží, ctihodných Sester Školských, učitelů a učitelek, kteří touhu mají, než do- bVé katolíky z dítek uěiniti. Jak šťastné jsou dítky tyto, kterým se tato milost pro- kazuje. Jenže, bohužel, hůře jest tam, kde nevěrec učitel, professor, neb učitelka není náhledu pana katechety a dítkám opačnost všeho, co nám drahého, vykládá. Takové dítko kolísá, neví vlastně, komu má věřiti — a nemá-li matičku zbožnou, která by vzorným příkladem opravila jed ve škole zachycený, jest obyčejně nešťastné pro živo t celý. Stále mám v paměti dojemné kázání, které jsem slyšela nedávno v kostele u sv. Anny na Žizkově. Kněz, jehož jméno neznám, podobně krásně kázal, jako p. P. Zima Emauzský. Kázal mezi jiným toto: Bohatých rodičů jediný syn, studující, byv Па smrt nemocen, žádal rodiče své, by mohl dříve, nežli zemře, promluviti několik slov s bývalým svým professorem — třídním. Vyhověli bez meškání rodiče přání miláčka svého a proto ihned napsali onomu profes-. soru, žádajíce jej o to, oč syn tůze prosil.

Bez otálení přijel professor, zvědav jsa, čeho sobě bývalý jeho žák přeje. Nejméně se ale nadál toho, co mladík tento se jej tá- zati chtěl. Řekl mu asi toto: „Poslechněte, pane professore, jsem na smrtelném lůžku, vím dobře, že mě není pomoci, že již ze- mřňi muším; protož zapřísahám vás, řekněte dneska upřímně, jak je to s tím, co jste nám ustavičně přednášel, — není Bůh — ležité abecedě, kterou nazval učenec Novalis „filosofií nejdůležitější. Zní takto: ama nesciri — benevolus omnibus — custodi cor- dilige solitudinem — elige paupertatem — fuSe — gratias age — humilia te — intentio pura — charissimi, qui premunt — labore et dolore — magnus qui minimus — neminem sperna — omne tempus Leo — pla- cetne Leo ? — quid ad te ? — revertere — sobrius esto — time Deum — vende omnia — X sit vita — Y cane cum Deo — Zachae descende. — Přičiň se nepoznán — býti — buď laskav ke všem — dej pozor na srdce — miluj samotu — zvol si chudobu — utíkej — děkuj — pokořuj se — měj čistý úmysl — nejmilejší, Irteří pronásledují — prací a bolestí — velikán, kdo nejmenší — nikým neopovrhuj — všechen čas Bohu zasvěcen — líbí se Bohu ? — co ti potom ? — navrať se — buď střídmý — boj se Boha — vše prodej — Kristus budiž tvým životem — chvalozpěvy zpívej s Bohem — Zachae sestup dolů.

Největší kostely na světě. Co do rozměrů jest největší kostel na světě dóm v Miláně, do něhož se vejde 37.000 lidí. Pak následuje svatopetrský římský dóm, v němž má místo 32.000 lidí. Do svatopavelského kostela londýnského vejde se 25.000 osob ' Stejně velké jsou kostel svátého Petronia v Bologni, kathedrály ve Florenci a Antver- j není duše nesmrtelné. Nedá mě to klidu, stále o tom přemýšlím a svůj minulý život před očima mám, protož řekněte mě v okamžiku, kdy zemříti mám, na čem vlastně jsem, co se po mé smrti stane ?“ — Professor byl v koncích; pokrčil rameny a řekl: „Milý drahý, to já sám nevím — a proto vám toho říci nemohu.“ — Jak asi divně mu bylo, když nemocný po těchto slovech počal jej výčitkami zahmovati. Proč jste nám tedy přednášel podobných věcí? Čí vinou, nežli vaší, jsem se dal na scestí? Věřil jsem slovům vašim', že není onen svět, užíval jsem nestřídmé života vezdejšího, tak sobě nemoc přivodil. Kolik jich za dnešních časů podobně zmírá ? Není-liž to stav zoufanlivý zmírat takto? Jak mnoho má na svědomí ten, kdo podobný jed šíří ? Belgickému pravému křesťanu se tento případ nepřihodí. Tam křesťanští rodiče posílají dítě své, nežli do škol svých, proto ono úhony nevezme a tak oni nezlořečí učitele dítka svého, nevěrce. Kdyby v Belgii neměli tak nepřehledné množství škol katolických, jak dávno již by se Belgie republikou zvala; vždyť tam nepřátel náboženství našeho jest více než dost, kteří lid balamutí a na svou stranu strhují, mají zálusk vládnouti po francouzsku — dle své libovůle. Toho Bůh dá nebude.

Mnoho jsem cestovala, nikde ale jsem nepoznala zbožnějších křesťanů nad Belgii. Čí jest zde hlavní zásluha? Nikohb jiného, nežli školství. Školských Bratří. Jak tamější křesťané blahořečí a vděčně ctí zakladatele, škol těchto, slavného šlechtice, blahoslaveného Jana de la Salle. Obdivuhodné jest obzvláště v den jmenin jeho, co nejen, křesťan;*, ským dítkám1 chudým, ale i zámožnějším darů jest každoročně rozdáno ve školách těchto! Jak krásnou památku světec ten po sobě zůstavil. Může-li býti lepší Školy nad tuto ? Jak dobře jest na tom Belgie, kde společným úsilím; kněz s bratrem učitelem, o spásu duše dítka pečují.

Když loni tak neradi jsme opouštěli Belgii a zvláště můj nejmladší zbožný hošík František, který ke škole Bratrů neobyjčejnou, láskou přilnul, kdež velice milován byl, potěšil nás milý Bratr Melchior, superior (wídi!- ní) to školy farnosti naší „Notre Dame de Messine“, když v seznamu Školských Bratří našel, co my jsme ani netušili a řekl nám: „Jest jedno naše školství v celých Čechách, a sice v Bubenči u Prahy, dejž pách, v níž má místo 24.000 lidí. Kostel sv. Žofie v Cařihradě má místo pro 23.000, lateránský kostel v Římě pro 22.000, pařížský Notre Dame pro 21.000, pak následuje až kathedrála v Pise, do níž může přijíti 13.000 osob, kostely: kathedrála v Mexiku, Notre Dame v Montrealu, svatoštěpánský dóm ve Vídni a kostel svátého Dominika v Bologni mají místo pro 12.000 lidí. Pokora ve středověku. Mezi největší u- čence středověké počítá se Alanus ab Insulis. Působil na universitě pařížské na rozhraní století XII. a XIII. Pro svou učenost býval nazýván doctor universalis, přeučený. Karakteristická jest legenda, která se o něm vypravuje: Alanus mínil jednou kázati o nejsvětější Trojici a rád by byl toto tajemství vysvětlil svým posluchačům. Večer před kázáním byl na procházce u řeky a byl poučen, jako kdysi svátý Augustýn, ma-, lým hochem, který přeléval vodu řeky do malého, v písku ručkama udělaného důlku, a na otázku, co robí, odvětil: Já dříve přeliji vodu řeky do důlečka, než ty vyzpytuješ tajemství nejsvětější Trojice! Lítostí a bolestí dojat nad svou opovážlivostí, odešel z Paříže, šel do kláštera Citeaux, vstoupil neznám a nepoznán jako bratr laik a byl po více let pasákem klášterních stád. Tu šel opat Petr na církevní sněm lateránský do

Z MÝCH VÝPISKŮ.

Hrstka XXII.

Odborná spisovatelka. V Anglii jest vše- iobecný zvyk, že si zasílají známí a přátelé o vánočních svátcích pokud možno veršovaná přání. Kdo nemá básnického ducha a nemůže sám nic sestaviti, rád by si odjinud hěoo objednal. Tomuto odvětví věnuje se dobrých třicet let odborná vánoční spisovatelka slečna Helena Burnside, která napsala dosud přes 6000 vánočních veršovaných pozdravů kratších a delších. Je tolik dovedná, že, když se přiblíží tato posvátná doba, napíše za jeden den 8—10 příslušných básní. Živí sc tímto literárním odvětvím od svého 14. roku. Dostává za báseň honorář 24—100 konin. V Anglii jest zvyk zasílati vánoční blahopřání tolik rozšířen, že se tam rozesílá každého roku na padesát mil- lionů vánočních lístků velikou většinou s veršovaným přáním a s příslušným obrázkem. — Básníku Tennysonovi vyplatila firma Tuck 24.000 К honoráře za dvanáct osmi- řádkových vánočních básníček, které otiskla na lístcích, vydaných svým nákladem. Asketická abeceda. Hlavní body celé, tolik obdivované středověké morální filosofie, jsou obsaženy v následující, pro duchovní život jednoho každého křesťana dů-