Dne 16. května 1914.

CECH

128 číslo. Strana 17.

,R basso la Massoneria !“ Dne 28. dubna tohoto roku stala se italském námořním městě Jakýně (Ancona) livná včc: dva bratři, svobodný zednář a ociální demokrat, se spolu rozešli. Dělník s rudým praporem a měšťák se istěrou a krokvicí tak dlouho se měli rádi i tak dlouho si spolu pomáhali! Oba dva ma- í tytéž cíle: podmaniti si revolucí svět, vy- rátiti trůny a oltáře a spůsobiti svobodnou ládu lidu, poslouchající svých vůdců. Spo- uje je svorná zášť proti církvi: „Ven s láboženstvím ze škol!“ — „Zrušte vliv cír- ve na život veřejný!“ — „Proveďte rozluku tátu a církve!“ — „Zabavte církevní fum láce!“ „Místo království a císařství zaveďte re- lubliky!“ — „Místo dynastů volené presi- lenty!“ — „Všeckna moc pochází z Udu!“ Ta jsou hesla, takový jest program, v lěmž oba bratři, zednář a sociální demo- :rat, se dosud spolu stýkají. Na venek nosí iba pěkný pláštíček: sociální demokrat při- rývá se všeobecným blahobytem a svobod- lý zednář humanitou. Sociální demokracie iracuje v zástupech, svobodní zednáři pá- hají své tajené intriky mezi poslanci a žur- lalisty; celé židovstvo jest v táboře buď vobodných zednářů, buď soc. demokratů.

Až do nedávna byli navrchu bratři tří eček: vc Francii spůsobili republiku, v Itali jen tak tak že se drží království, ve Spa- lělsku revoluce nepřestávají, v Portugalsku iřes mrtvoly krále a nástupce trůnu dotlačil e předseda zednářské lože na keřslo mi- listerského předsedy. Ve Francii a v Portugalsku zednáři to lezapírají, že mají vládní moc. Ale věc po- livná: jakmile zednáři nabyli politické moci, >dvrátili se od soc. demokratův. Měšťák zed- lářský a soc.-demokratický dělník si nevy- lověli. Ve Francii proklínají socialisté ne- en své zrádce, Miileranda a Brianda, ale aké Combesa, Loubeta a Poincarého. A v 5ortugalsku organisovaní dělníci bouří se iroti vládě, jejíž členy dodala lože Velkého )rientu! V Itálii pak na letošním soc.-demo- ratickém sjezdu bylo usneseno 27.378 hla- y proti 1819 hlasům, aby rudým soudruhům ylo doporučeno, aby se stranili svobod- ých zednářů. Toto Jakýnské usnešení má svůj velký ýznam, povážíme-li, že v brusselské mezi- árodní kanceláři sedí se soc. demokraty

svobodný zednář Fournémont a že mezi soc.- dem. poslanci italskými jest jich 20 svobodných zednářů. Rozdělení rudého Polluxe od tečkovaného Kastora nebylo tak snádné. Soc. demokrat Poggi pravil v plné schůzi: „Jsem 15 let sociálním demokratem a 12 let svobodným zednářem a oboje se snáší spolu docela dobře. Co chcete? Svobodní zednáři jsou fedrovatelé humanity.“ i ! ' „Není pravda! Političtí intrikáni jsou!“ odpověděl zástup posluchačů. „Jsou naši přátelé,“ pokračoval Poggi. „Není pravda! Kazí naše plány a odvracejí soudruhy, zvláště mladší!“ „Svobodní zednáři vyšlapali nám stezku

„To je pravda, ale teď nás potlačují. Nepřátelé jsou!“ „Svobodní zednáři —“ „Dost! Už nechceme nic slyšeti! Via dalla Massoneria! A basso la Massineria!“ křičeli sjezdoví delegáti. „Ať mluví Zibardi!“ A na tribunu vystoupil delegát Zibardi, který takto jal se práti do bratří se zednickou zástěrou: „Jejich intriky rozčilují nás, poctivé socialisty! Svobodné zednářstvo pokleslo na služku velikého kapitálu a na vzájemnou výpomocnou agenturu pro opatření tučných sinekur. My sociální demokraté budeme brzi hotovi s „malou církví“ zednář- skou. Jejich zástěra, kružidlo a krokvice mají v našich očích takový význam jako kněžský pluviál a štóla. Pryč od svobodných zednářů!“ A v tom smyslu stalo se usnesení. U nás ještě nejsme tak daleko. U nás v jednom a témž objetí spolu odpočívají: židé, protestanté, volní myšlenkáři a soc. demokraté. Viditelná hlava všech českých po- krokářů jest člen vídeňské lože — sám to v „Čase“ doznal — J. S. Machar. Jsou ovšem malé šarvátky mezi nimi: soc. demokraté pěstují bezvěrče, volní myšlenkáři nevěrce, Masaryk ob čas se střetne s drem. Soukupem, ale na konec, když po* licie zabaví dru. Aronovi tajný seznam členů, tu Masaryk, Němec i Soukup spěchají interpellacemi na pomoc a dra. Arona vysekají. Tedy jak jsme řekli: kružidlo, karafiát a maceška jsou spolu dobří sousedé, ale dá se čekati, že další rozvoj a další nabývání moci je rozdvojí, Roland.

týdenní přehled.

V delegacích zasedaly tento týden různé výbory a užší výbory. Plenární schůze rakouské delegace konati se bude až dne 19. t. m., téhož dne sejde se výbor pro zahraniční záležitosti. Celkem možno říci, že v hlavních částech, t. j. v komisích jsou již skončeny. Vojenské úvěry jsou provedeny. Debata o zahraniční politice dopadla pro hr. Berchtolda příznivě, snad příznivěji, než se před tím dalo souditi. Různé pokusy „N. Fr. Presse“, stížiti postavení zahraničního ministra, selhaly. Obsáhlejší byla diskuse o otázkách vnitropolitických. V uherské delegaci došlo opětně к prudkým slovními potyčkám mezi oposicí a hr. Tiszou, jenž ostře vyslovil se proti pokusům jejím, dělati v Uhrách náladu proti trojspolku a hledati spojence v Petrohradě a v Paříži. V rakouské delegaci došlo i na českou otázku a poměry v rakouském parlamentě. V zemských sněmích povolil dohora- kouský 60.000 К na opatření radia pro vídeňskou jednu nemocnic1, jež má ho dosud jen 45 gramů, což nedostačuje; sněmu tyrolskému předložena vojenská předloha o povolení kontingentu zemských střelců; v bosenském sněmu projednává se zákon o zlepšení silnic a advokátní řád. Generální pobočník císařův svob. pán Bolfras slavil 251eté jubileum svého působení v této hodnosti.

Inspekční cesta ministra Bilinského do Bosny a Hercegoviny, chystaná ke konci tohoto měsíce, byla odložena na den 1. září. Návrh liberálních a socialistických1 stran na reformu volebního řádu do mnichovské komory byl zamítnut. V srbské skupštině konala se debata o interpelaci stran neshod mezi civilními a vojenskými úřady. Ministerský předseda však konstatoval, že není tu žádných názo- ťOTýCtT rozporů. j i Turecký parlament byl Zahájen trůnní řečí, kterou přečetl sultánův tajemník. Choť říšského kancléře Bethmanna- Hollwega zemřela. ; i! Francouzské volby skončily vítězstvím stran socialistických, které se spojily s radikály. Ježto však není mezi spojenými stranami vnitřního pojítka, nemá toto vítězství trvalé ceny. i ! :

FEUILLETON.

Studení a horcí.

Švihová aféra — všeobecné zbrojení stá- ů evropských — všeobecná drahota — země- řesení na Sicílii — výhry v malé a třídní Jterii — česko-německé vyrovnání — cho- oba císařova — válka budoucnosti... to šedino jsou sensace, které napínají nervy 0 prasknutí, zaněcují fantasii, působí ne- pavost, rozčilují, vyvolávají strachy, hád- Těmto náladám podléháme my všichni tenáři novin, my všichni lidé XX. věku sla- ých nervů a vznětlivé obrazotvornosti. Po- orujte jen voliče na schůzích! Účastníky de- lonstrací! Čtenáře večerních listů... Kaž- ý jejich nerv je rozehrán, oko plane, ruce iní nenosní posunky, obličej je rozpálený. 1 ta spousta slov, kterou tito lidé vychrlí! i co myšlenek proletí mozkovým biografem! Protivy se dotýkají. V téže Praze, ner- osní a popudlivé a novinek jako denního lileba žádostivé, setkáváme se s lidmi z ji- ého světa: fotografují, sbírají poštovní námky a nálepky, chodí na motýly a brouky, iští skrývačky, přemýšlejí na nejnovější vti- y, sedí klidně u piva, pokuřují a nic se ne- tarají o lidský blázinec — a jest jim to úplně jedno, že země pod jejich nohama šílenou rychlostí se kolotá. Tam podrážděné nervy, zde klidné nervy. Tam nerv jako napjatá struna na harfě — zde nerv jako tlusté lano v klidu. U nás, jako v Německu. V Německu mají tajený spor Viléma II. s korunním princem Bedřichem Vilémem, mají napjetí anglo-fran- ko-ruské, mají svou zbrojnou horečku na suchu a na moři... spolek jihoněmeckých kuřáků svolal těchto dnů své členy do Frankfurtu nad Mohanem, aby uspořádal spolkové kouření o cenu. Jihoněmečtí páni kuřáci (také několik dam pod závojem bylo mezi nimi) sešli se ve velikém počtu do velikého sálu s galeriemi. V sále bylo 20 stolů a na nich potřeby kuřácké, na galerii bylo místo pro obecenstvo.

Dvě stě osob přihlásilo se к závodům v kouření o cenu. Byly zde zastoupeny kluby kuřácké: „Cuba“, „Sumatra“, „Mexiko“, „Kuřácké Právo“, „Sv. Lucie“. Ke kouření byly určeny dlouhé doutníky mexikánské, našim rakouským viržinkám podobné. Tyto závodní doutníky byly zvlášť objednány, byly velmi dlouhé, listů dobře stlačených a pevně svinutých a — což se samo sebou rozumí — stejně veliké a těžké. Každý kuřák vybral si svůj doutník. Potom rázem hodiny jede­ nácté škrtlo 200 sirek, zablesklo se 200 plamínků a zapálilo se 200 doutníků. „Kdo nejdéle vydrží kouřiti, dostane cenu,“ prohlásil předseda kuřáckých závodů. Sirky se odnesly a před každého kuřáka postavila se miska a tužka a kus papíru. Začalo se kouřiti. Modré obláčky závodního dýmu vznesly se od stolů ke galeriím.' Obecenstvo bylo napjaté, kuřáci zdáli se klidnými. Jak každý svůj doutník opatroval! Jak kouřili úsporně! Jak se hledělo na kon-' kurrenty a na hodinky! Obecenstvo se výborně bavilo. Jako lu- trista a hráči karet mají svou vlastní me- thodu vyhrávací, tak i kuřáci: jeden učinil baf a položil doutník na škatulku sirkovou, jiný učinil baf a podržel doutník v ústech, jiný přesně po každé minutě „zatáhl“, opět jiný držel doutník špičkou nahoru, jiný zase špičkou dolů, jeden oklepával popel, druhý si ho šetřil, třetí držel doutník v dlani, čtvrtý vodorovně. „Kouřit umí všichni: tam ten dvacetiletý mladík i ten šedesátiletý stařec,“ byl všeobecný úsudek. A čekalo se: „Kdo pak asi bude nejdříve hotov?“ Čtvrthodiny to netrvalo, a už bylo vi- děti, jak někteří mávají doutníkem, jiní jak foukají ze všech sil: nic naplat: doutník, úsporně kouřený, vyhasl, byl „mrtvolou“. A