Di.e 16 května 1914.

-CECH

128. číslo. Strana 7

ráno v kathcdráic brněnské na Petrově slavnou pontilikální mši sv. s Te Deum proto- jiotář apoštolský a děkan kapituly msgre. Jakub Kapusta. Volba arcibiskupa vratislavského koná se dne 27. května od tamější kapituly. Z c. a k. armádního věstníku. C a lc. polními kuráty v záloze byli jmenováni kněžl : Petr Němčanský, arcidiec. olomoucké, v Přerově; Ignát Široký, diec. královéhradecké, kadet-aspirant v res, v Králové Dvoře; Frant. Gabriel, diec. českobud.. v Jindřichově Hradci ; Rudolf Komorek, arcid. vratisl, rak. část, v Černé Vodě. Žádosti kněžl o jmenováni kurátem v záloze. Vídeňská „Reichspost“ píše dne 3. t. m. : Ministerstvo zemébrany oznamuje zvláštním nařízením, že je potřeba kurátů v záloze, kteří mimo jazyk německý ovládají také řeč srbsko-chorvatskou, slovinskou, ital skou.

Václav Šafránek, bisk. notář a farář v Bo- janově, Ant. Mrkvička, farář ve Slatiňanech, Jan Zitko, farář v Trh. Kamenici, František Opřátko, farář v Míčově, Josef Teplý, farář v Běstvini, Frant. čečetka, farář v Přelouči, Josef Pavel, farář v Licibořicích, Ant. Gregr, katecheta v Přelouči, Karel Stehlík, farář ve Váp. Podole, Ant. Symon, kaplan v Bojanově, Jan Samec, kaplan v Čáslavi, a Josef Sinkora, kaplan z Potěh. Poslední poctu též vzdali v Pánu zesnulému vážené sbory hasičské, domácí beseda s praporem, sbor učitelský se školní mládeží, okolní pp. lesníci, pp. Zajíček, Tobich a p. lesní z Běst- vině. Mile též působila přítomnost p. prof. Strouhala z Prahy, který v zastoupení svého otce, veleváženého p. dvorního rady, položil bohatý věnec na rakev. Po smutečních obřadech vyneslo duchovenstvo tělesnou schránku svého spolubratra z farního domu, načež průvod za slunného počasí ubíral se do farního chrámu Páně. V chrámu Páně, který byl v pravém slova smyslu přeplněn, vystoupil na kazatelnu vldp. Josef Teplý, farář v Běstvini, aby slovy prostými, ale tím srdečnějšími věnoval pohrobní vzpomínku svému zpovědníku. Jestliže celková nálada byla stís­

něna, dostoupila vrchole při slovech p. řečníka. Celý chrám Páně, počínaje od školní mládeže až do věku starců, vše tonulo v slzách a hlasité štkání svědčilo, jak zvěčnělý byl všeobecně ctěn a milován. Po zádušní mši sv., kterou sloužil vldp. bisk. notář Václav Šafránek, ubíral se průvod .na tamní hřbitov, kdež к dočasnému odpočinku ke dni slavného vzkříšení v lůno posvátné země prací a námahou znavený šlechetný kněz od svých spolubratři byl uložen. — Nebyl by referát o pohřbu úplný, kdyby nebylo s díky vzpomenuto velectěného p. řídícího uěitele Pitry, který s nevšední ochotou nacviěil překrásné písně. Zvláště pak též povinný dík vzdává pisatel váženému p. starostovi Fridrichovi, který tak vřele v těžké chvíli radou i skutkem nápomocen byl příbuzenstvu a postaral se o pečlivé vypravení pohřbu svého duchovního otce. Měří-li se po právu, ne tak podle důstojnosti, jako horlivosti a vykonané práce život kněze, pak umřel a pochován byl opravdu kněz veliký. Nuže, odpočívej, milý spolubratře, prací a horlivostí znavený, ve sv. pokoji a Spasitel sám buď Tobě věčnou odměnou! Ave anima pia! — ! , I : I i ! ; C.

Kostel sv. Jana Nepomuckého. Všechny ctitele svatojanské i poutníky upozorňujeme, že kromě všeobecně známějšího kostela sv. Jana Nep. na Skalce v Praze II, je ještě nádherný, prostranný chrám tomuto světci našemu zasvěcen na Král. Hradčanech. Naleznou ho v Kanovnické ulici u kasáren vor- šilských a nemocničních. Název tento máji kasárny ty, s kostelem souvisící, od kláštera a nemocnice, které v nich kdysi bývaly. Kostel sv. Jana na Hradčanech jest lepá stavba Dienzenhoferská, ozdobená překrásnými freskami našeho mistra Rainere, který se na nich i podepsal. Znázorňuji v četných, velezdařilých obrazech život, umučeni, smrt a oslavu našeho sv. patrona. Nyní konají se v kostele tom služby Boži pro vojíny, ubytované na Hradčanech a pro c. a k. kadetní školu.

Mi rosa. Ze Seče. (Omrtí.) Dne 8. května v našem pohorském městečku Seči zemřel milovaný duchovní správce vkip. Josef Kučera, bisk. notář a čestný děkan. V noci byl překvapen mrtvicí a ráno nalezen v tratolišti krve. Po 251etém působení v Seči v pondělí dne 11. května mezi svými ovečkami v posvátnou zemi byl uložen na hřbitůvku sv. Štěpána za účasti 13 kněží z blízka i z dálí a ohromného účastenství věřících. By- lif to vldpp. : AI. Konvalinka, bisk. vik. sekretář v Hrochovu Týnci, který vedl kondukt, inejslavnější na Král. Vyšehradě a v Praze. Německý lid vítal a oslavoval světce modlitbou, v Čechách všade vítali jej zpěvem. Tak lišil se český lid od lidu německého... Octa pruských vojrnů к sv. Janu Nep. Když po 8. červenci roku 1866 vtrhly pruské voje i do Prahy, celé proudy pruských vojínů přicházely do chrámu svatovítského a tázaly se po hrobě sv. Jana Nepomuckého. Pravda nebyla jim zatajena a Prusové proto nemálo se za to hanbili. „Však bychom je nebyli vzali! Ani stříbrný náhrobek jste nemusili schovávati před námi!“ odpovídali téměř všichni. „Ale váš král Bedřich přeci sto lety se neřídil tím pravidlem !“ podotkl neohroženě tehdejší kanovník dr. Průcha jednomu z vyšších důstojníků pruských. „Přes 20.000 kulí nametal na chrám sv. Víta a pražský hrad, — zkrátka, nebylo mu nic svátého...“ — „To bylo tehdy...“ namítal Prus. Ostatně jsou mezi námi i katolíci.. .“ — A byli a to opravdoví. Těch celá řada stála den co den na mostě Karlově před sochou světcovou a jejich obnažené hlavy skláněly se při vroucí modlitbě к svátému mučedníku. — Jsme Čechové a svátý Jan Nepomucký jest náš. Nuž, nezůstávejme za Prusy! Tu neúctu a rouhání po- nechme těm, kteří ke všemu, co jest českého, mají ještě méně úcty a lásky — nežli Prusové... J. B. Strejček.

• V pátek v pozdních hodinách večerních skončilo přelíčeni, konané o žalobě bývalého vůdce strany národně-sociálnl, poslance zemského i říšského, okr. soudce dra. Karla Švihy, podané na zodpovědného redaktora „Nár. Listů“ dra Serváce Не 11 er a. Přelíčeni, rozpočtěné na dva, protáhlo se na tři dny. Zájem o jeho výsledek stupňoval se den za dnem. Vina Švihová byla jasna po svědectví gen.' tajem Ika strany mladočeské, který přednesl výpověď bývalé policejní úřednice pani Woldánové, již vydala před soudem šestipanským, svolaným na popud Národní rady. Členové soudu toho před porotou původní úsudek svůj potvrdili. Úřady postavily dra. Švihu do nepříznivého světla tlm, že odepřely úředníky, za svědky volané, zbavili úředního tajemství. Vývodá vedené ve prospěch žalujícího jeho právními zástupci drem T r a u b e m byly slabé, drem Boučkem byly nešťastné. Jednáni tohoto advokáta bylo takové, že sociálni demokrat advokát dr. Soukup na chodbě soudní budovy odepřel mu ruku podali. Stejně žalostnou úlohu hrál ye při této prof. Masaryk. Prohrou dra. Švihy jsou odsouzeni též tito dva mravokárci. Strana národně sociální vy cházi ze sporu tohoto mravně i politicky zdrcená. Rozsudek, na jehož prohlášeni čekaly zástupy, byl vynesen po čtvrt na 11. hodinu noční. Zněni rozsudku uvítáno jásotem. Po rotei zodpověděli jednomyslně 12 hlasy hlavni otázku kladně. Eventuelní otázka zodpověděna byla rovněž 12 hlasy ano, což znamená, že obžalovanému důkazpravdyse úplně podařil.

Následkem toho vynesl soud rozsudek osvobozující- „Korunní" svědek Masarykův. Pátečnf Učeni započalo výslechem 23!etého kandidáta filosofie Bohuše Vlačihy, „korunního“ svědka Masarykova, který měl dokázat! svědku právníku Karlu Paštikoví zištnost a nepořádný život. Nedosvědčil nic takového. Potomním výslechem Paštikovým vyšlo na jevo, že si od něho Pašti :a 800 korun nedlužil, ale že m.i Vlačiha zůstal dlužen

Spor o národní zradu před soudci z lidu.

(Před pražskou porotou.) i za fotografický aparát 96 korun. Vypravování o tom, že Paštika od mládi vyhledával styky se syny policejních úředníků, scvrklo se na fakt, že Paštika s nimi na témže gymnasiu studoval a tudíž stýkal se s nimi jako spolužák. Paštika poukázal na to, že nejen nic za svoji snahu o usvědčeni Švihy nedostal, de také nic nežádal a i diky odmítl s poukazem na to, že konal jen svoji povinnost S Vlači- hou nemluvil nikdy vážně, leda snad jen o fotografování a umění. Jinak věděl, že Vlačiha co zví, dále povf. Co se povídalo o nějaké milostné věci s nemilými následky, je pouhá smyšlenka. Dva bratři Paštlkovi jsou zaměstnáni v obecních podnicích pražských, jeden je již 10 let u magistrátu, druhý 8 let u elekír. podniků. Matka Paštiková, vdova po knihovníku Městské knihovny, je výpomocnou silou v téže knihovně. Protekci poslední dobou se tam nedostali, ani nepovýšili. Dr. Bouček, aby otřásl bezúhonnosti Paštikovou, uvedl, že prý zůstal v kavárně „Unionce“ dlužen vrchnímu číšníku a marke- rovi, ale zjistilo se, že tam nezůstal dlužen Paštika — nýbrž Vlačiha. Vlačiha to také doznal. Paštika žádal však ihned, aby byli vyslechnuti zmíněni číšníci. Dr. Bouček ho chlácholil, že na tom nezáleží. Dr. Bouček žádal pak, aby byli předvoláni další svědci, kteří by dosvědčili, že odhaleni Švihy stálo spoustu peněz. — Soud poradiv se, připustil, aby byli předvoláni : úředník Zem. banky Jozif, kand. inž. Štercl, a úředník Zem. banky Jiří Novák.

Při o svou čest dr. Švihá prohrál. — Zodpovědný redaktor „Már. Listů" jednomyslně osvobozen.

Poslanecké doutníky. Na návrh dra. T r a u b a byla znovu* předvolána pí. Švihová, aby vypověděla, jak to bylo s doutníky, pro které šel detektiv Pondělnfček. Předseda: Tvrdl se, že jednou z polic, ředitelství к vám poslali pro poslanecké doutníky. Tam mají lepši doutníky. Nepamatujete se na nic podobného, že by váš manžel někomu doutníky posílal? nebo někdo jiný, vy, nebo stará pani? Pani Švihová: To jest moje tchyně. |á jsem se s rodiči svého muže hněvala od listopadu 1899 . .. Předseda: Snad od r. 1909 . ..