2
masthead
V Praze, v pátek dne 6. září 1901.
Praha
4
article
Na rmulnodvol. liaty
I pěslenasni (. Naněný Obsor“ ve
ston a Literární HIIidka
v pátek) předplácí se:
raze v admi nistraeí
2 K —
sa měs. . . . . . .
6 K —
na čtvzt lata . . . . .
s dvají donáškou
ns měris
na čtvt lela . . . . . 7 K 50
ve filialkácht
2Ka0
na mněsíe . . . . .
Peštout
na měaic . . . . .
ke
ns čtrrt lela
s dvojí zášilkos
na měske
ke
vrí lá-
5
article
Co s říšskou radou?
Co s říšskou radou?
Jednoho dne na počátku měsíce června t.r.
trhnul inspicient vídeňského parlamentu zvon-
cem a zcela přesně dle předpisu ve scenáři
snesla se opona na znamení, že první akt
sněmovního dramatu je ukončen.
Poslanci si oddechli, vláda si oddechla
a totěž učinili snad i rakouští národové.
Všichni tito tři činitelové tak se za-
chovali v pocitu blahého uspokojení, že tak
šťastně to dopadlo, neboť při počátku le-
tošního jarního zasedání zlé věci věstil horo-
skop. Ústřední parlamient cislajtánský je totiž
zřízení zcela zvláštní. Kdežto všude jinde
je oporou zdárného ústavního života, je ve
Vídni zimomřivým robátkem, každým oka-
mžikem připraveným odebrati se na věčnost,
kdežto všude jinde strany co nejvíce se na-
máhají, aby parlament svůj vypiplali k význam-
nosti a síle, u nás se předstihují, jak jej co nej
dříve a co nejdůkladněji zardousit. Podaří-li
se, že z toho vyvázne, slaví se to bezmála
jako div aneb aspoň jako velice šťastná
příjemná událost rodinná.
A čím vysvětliti se dá tenkráte více než
nápadná lhostejnost, ba nevážnost k instituci.
která přece poskytuje lidu možnost činně
zúčastniti se toho, čemu se řiká vlád-
nout? Z té jednoduché přičiny, že v tomto
státě všechno je samá nepravda a neupřím-
nost, že u nás nic nemá podstatu a jádro
nýbrž všechno že je samé líčidlo a pozlátko.
Vídeň
6
article
Sama ústava není ničím jiným u nás
než umělůstkářskou hračkou prohnaného po-
litického faiseura, jenž všechno jiné měl na
mysli, než zabezpečiti práva lidu.
A nejinak to vypadá u nás pokud jde
o parlament. Národové dosud marně čekají
na šťastný okamžik, kdy sličná dáma ve vlisu
zasedací sině s obrovským rohem v ruce vy-
sype na hlávy pánů representantů nějakéto
požehnání. Ale ono pořád nic; tam z té bu-
dovy valí se neustále jenom nová břemena
na poplatníky a speciálně pro národ náš
není vídeňský parlament ničím jiným než
pohanou a pokořením.
7
article
Nač tedy se rozčilovati k vůli osudům
takovéhoto domu . . . Když letos v únoru
nově zvolení poslanci se sešli, byli dnové
říšské rady sečteni. Že dočkala se léta,
jedinou je zásluhou poslanců českých, kteří
obstrukční zbraň na chvíli odložili, uváživše
jako lidé rozumní effekt dalších hrůzostraš-
ných koncertů a možný účinek, kdybyse
bylo podruhé podařilo poselstvu českému
učiniti parlamentarismus nemožným, s užitky.
které kynuly lidu z toho, co vláda slibovala
v jeho zájmu provésti.
Misky váhy dlouho kolisaly, než se uti
šily, konečně ale rozhodly proti obstrukci.
Mínění o tom, byla-li taktika tato správná
mohou se rozcházeti a nedá se upříti, že
leccos svědčilo na prospěch dalších radikal
ných koncertů českých, však buď si jak bud
tolik doznati musí každý nepředpojatý politik
že nehledě k drobnějším, však rovněž důle
žitým věcem, jichž jsme vymohli speciálně
pro sebe, vláda v oboru hospodářském od-
hodlala se k činu, jaký v dějinách cislajtán-
ského parlamentarismu dosud zaznamenán
není, že položila na sněmovní stůl osnovy
zákonů, které budou-li průběhem doby pro
vedeny, stanou se na jisto počátkem nové
hospodářské epochy v tomto státě.
Čtyřměsíční prázdniny vyměřené politi-
ckým pracovníkům chýlí se znenáhla ku
konci a na povrch diskusse veřejné ze spousty
jiných důležitých otázek vystupuje opět ta.
jaký obraz poskytovati bude vídeňský parla-
ment, jenž ku podzimnímu zasedání svolán
býti ma na druhou polovinu měsíce října.
8
article
Nemůže býti nejmenší pochybnostio
tom, že vláda by byla šťastnou, kdyby par
lament začal v říjnu tam, kde v červnu
skončil. Jinými slovy, kdyby v tak zvané ho-
spodářské práci pokračoval. Materiálu k tomu
má víc než dost, rovněž hojnou má příle-
žitost prospěti obecnému blahu prací, jež by
se vymykala z běžných otázek jazykových a
ústředních a snad by -ochotna byla ještě k
dalším obětem, kdyby zabezpečila si i pro
příští dobu periodu intensivní práce. Avšak přes
všechno to, a jakkoli nijak nepodceňujeme
práci ekonomickou v parlamentě, jsme po-
vinni své národní cti, abychom především
žádali za vyrovnání starého nezaplaceného
účtu na vládě vídeňské, jejž sice nynější
chef kabinetu cislajtánského nekontrahoval,
jejž ale honorovati čestně se zavázal.
A proto tak snadno to s prostou prací
hospodářskou na radě říšské nepůjde.
Mezi národem českým a Vídní
— a snad se nám rozumí, c
všechno shrnujeme v pojem
Vídně — stojí 17. říjen 1899. Musí
býti dříve odčiněno, co stalo se v tento den,
jinak plán vlády sotva se zdaří. Neboť tolik
je jisto, že kdo mezi námi dbá o národní
čest, napne všechny síly, aby ho překazil,
Jeden z vládních listů formuloval svou
státnickou moudrost v ten způsob, že prj
v Rakousku se zdarem nic nesmí se dostat
před parlament, o čem nebyla již mimo toto
forum docílena shoda.
Vládní list chtěl tím říci, že doma snad
se s Němci smluviti máme o upravení našich
poměrů jazykových a potom že teprve na-
dejde čas k parlamentnímu projednání tétc
materie.
Jak dlouho bychom tu čekati musili !
Domýšlivost a zpupnost německá rost
každým dnem; vždyť dnes nám také již
bráti chtějí známá jazyková nařízení Stre
mayrova a proto jako potupa zní odkaz
vládního hlasatele na milost německou.
Němec
Vídeň
Rakousko
9
article
Tak se odbyti nedáme. Naopak, právě
v této kritické chvíli s celou rozhodnost
žádáme, aby vláda prohlásila,
uznává-li naše nároky jazykov
za správné a spravedlivé a chce-li
o to s důrazem se zasaditi, a by
jim bylo učiněno zadost.
To by malé bylo umění vládnout, kdyby
ti, již povoláni jsou říditi osudy národů.
sporným otázkám se prostě vyhnuli s vý-
mluvou, v těch že třeba předchozí dohody
těch, již spor vedou. Jednati o věci po shodě.
k tomu — s dovolením — neměli bychom
zapotřebí vlády
To přece trpět nebudeme, aby otázka.
jejíž rozřešení mělo dle určitých slibů státi
se přede vším ostatním, byla stále a stále
oddalována a národ náš aby snad plaziti se
měl v pokoře, dožebrávaje se toho, co ne-
opovážila se Vídeň odepříti hrstce Vlachů
v této říši, neb čemu v nadbytku se těš
již více než třicet let Poláci, jimž se snad
co do počtu a kulturní hodnoty vyrov-
náme ! . .
Vlach
Polák
Vídeň
10
article
Jen jedna věc nám kalí důvěřivý pohle
v budoucnost. Je přirozeno a proto jasno,
že vláda zařídí své jednání oproti národu
našemu dle toho, jakou potenci bude na
vnitropolitické šachovnici na příště represen-
tovati. Klesne-li případným vítězstvím agrár-
níků na pouhého piona, bude míti ovšem
snadnou s námi hru. O, jak šťastnou byla by,
kdyby se podařilo pánům Kubrovi a Prá-
škovi docíliti značnějšího úspěchu! Odpo
národa českého byl by tím zlo-
men, neboť význačnější vítěz-
ství agrárnické frondy opravňo-
valo by vládu odbyti každý roz-
hodnější krok české delegace,
učiněný v zájmu věci české ku
předu, jizlivým připomenutím,
že za stranou svobodomyslnou
lid již nestojí.
V tom vězí nebezpečí agrárnického od-
boje, jenž vyvolán bez příčiny, jemuž schází
mravní i formální oprávnění a jenž není ničím
jiným, než frivolní výpravou něko-
lika mandátů chtivých, k plnění
poslaneckých povinností napro-
sto nezpůsobilých, nesvědomi-
tých snaživcův.
Kubr
Prat
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Chorvatský biskup o přetvoření
jeronymské koleje.
Starčevičanská menšina městského zastupi
telstva záhřebského podala v sedění dne 2. t. m
ústy svého člena Timeta pilný návrh, aby za-
stupilelstvo hlavního města chorvatského popro-
silo chorvatského bána, t aby nejrozhodněji za-
kročil proti polupě a křivdě, která se stala chor-
vatskému jmenu v Římě, aby vymoh! Chorvatům
zadostučinění a vrátil jim svatojeronymskou
Při hlasování pilnost byla většinou zavržena
neboť pro návrh Timetův hlasovali pouze Uhrl
Mondekar a Bulvan. Výsledek hlasování velmi
rozčilil opposici, jež všelijak pokříkovala n
většinu. To rozčililo i většinu. Prvé pokřiky
opposice platily obecnímu staršímu Gavellovi
jehož místo je mezi Mondekarem a Bulvanem
Rozhořčení menšiny vrhlo se potom na židovské
obecní starší. Starčevičané křičeli na ně, ne
chtěli-li hlasovati pro návrh, že se měli vzdáliti.
Na to bylo sedění přerušeno a (becní sťarší po-
spíchali ke svým kloboukům, visícím pod galerií
Tu si obě strany dále ulevovaly.
Timet vyčetl dru. Švarcovi, že hla
soval proti jeho návrhu. Dr. Švare odpově
děl: Vidite, že bískupově a kanovníci blasoval
proti. Biskup Krapac, jehož se to týkalo
řekl Timetovi: Nemáte právo, na bludné jste
cestě, neboť tento ústav není chorvatský a proto
neměl býti tak nazván.
Timet: Odpusťte, pane biskupe, ale papož
tak nařídil a on bezpochyby dřive pořádně pro-
studoval celou věc. My tedy jako dobří katolle
musíme se podrobiti papeži. On je mi prvou
autoritou.
Biskup Krapač: Ano, ale ani papež nen
ve všech věcech neomylný, v této jest omylný.
Chorvat
Švarc
doktor
Švare
Krapac
Timet
Řím
12
article
Obecní starší menšiny obklopili biskup
Krapce a nechtěli ho pusíiti, dokud se míněn
jejich nevytřibí. Zvláště živě si vedli: Time
Gašparovič a L. Tkalčič.
Timet: Nemělo by býti Chorvata, kter
by v otázce jeronymské koleje nebyl s papežem.
Dr. Švare: To je věc diplomacie a ob
čanského soudu římského.
Timet: To je věc naše. V tom vězí naše
neštěsti, že vždycky jiným zůsťavujeme, aby za
nás pracovali. Jak pracují, vidíme co den.
Biskup Krapac: Ale vidíte, že ani my
všichni nejsme svorní, neboť Dalmatinci nechtěji
aby ústav byl jen chorvatským.
Timet: Jací pak jsou to Dalmatinei ! T
nejsou praví Dalmatinci, je jich tu několik a t
jsou cizí námezdníci, zrádcově, kteří pozdravuj
cizího krále.
Biskup Krapac: Bylo třeba zůstati pr
starém illyrském jmenu a Dalmatinci by se ne
bouřili. Ani dřív nebyl ten ústav pouze pro
Chorvaty, nýbrž pro všechny Slovany, kteříse
označovali illyrským jmenem.
Gašparovič: Ale Illyrů není, to jmeno
je nesmysl. Papež toliko se přizpůsobil nynějš
době, změniv název illyrský v chorvatský.
Biskup Krapae trval na svém: bylo
třeba ponechati staré jméno, aby ústav přístupen
byl všem.
Timet: Vždyť i nyní bude přístupen všem
jako dosud, ať jsou z Bosny, Istrie, Dalmacie
nebo Chorvatska, jen název je změněn a ústav
vyzdvižen na vyšší stupeň, aby mohl lépe slou
žiti bohu a církvi.
Biskup Krapac: Vše to je hezké, ale
staré jmeno mělo býti ponecháno.
Timet: K čemu mrtvé slovo, když illy
ského národa není?
Biskup Krapac: Ano, ale pod illyrským
jmenem rozumějí se i jiní. Každým způsobem
Gašparovič
L Tkalčič
Chorvat
doktor
Švare
Illyr
Krapae
Bosna
Istria
Dalmacie
Chorvatsko
Slovan
13
article
kolej.
nebylo opatrné toto přetvoření, neboť vidíte, že
Dalmatinci se cití provokovanými.
Strany se neshodly, každá zůstala při svém
názoru.
Volby v Haliči.
Dnes začaly volby v Haliči. Jaký bude
jejich výsledek? Jsou-li došlé předzvěsti pod-
statny, bude takový: na jedné straně budou
vítězi stančici, na druhé socialisté. Střední stav
měšťanský a rolnický mezi oběma těmito proudy
se utopi.
Jak budou zastoupeni v příštím sněmě Ru
sové? Odpovidaje na tu otázku, praví »Tam
«, že to ví jen náměstnictvo a ústředn
výbor. Vládnoucí v zemi strana povolila Rusům
14—15 mandátů, což ale řečený list neuspo-
kojuje. »Ruské obyvatelstvo Haliče«, píše, »žádá.
aby vláda ne z milosti, nýbrž ze své povinnosti
dala mu možnost, zvoliti si v ruských okresích
ruské kandidáty, ale ono má právo žádati také
aby vláda neomezovala svobodu voličů, kteř
chtějí dáti takovým kandidátům hlasy. Ohlašu-
jeme z předu, že hr. Pininskému (dosavadnímu
náměstníku) nebude příjemno, odhalíme-li některé
podrobnosti o ruských kandidaturách v ruských
okresích.«
Volby budou patrně velmi živé, jako byly už
volby volitelů. Všichni činitelové rozvášnilise
proti sobě tak, že volby tyto činí dojem vše
obecného násilí. Pro nás je novým, že k volbám
volitelů přicházeli anebo jako volební komissaři
vysiláni byli c. k. berní, kteřiž dostavovali se
mezi sedláky v průvodu exokutorů. Sedláci, jak
je spatřili, dostali strach a volili tak, jak pan
berní poručil a pan exekutor napsal. Na mnoha
místech zoufalý vesnický lid vrhal se na židov
ské krčmy a na obilní lichváře. Podobá se, ž
volby neodbudou se všude pokojně.
Rus
Sedlák
Halič
Ohlašo
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Poznaňské Polky.
Sibirjak pokračuje v »Ho. Be« v
svých dopisech z Poznaňska. Odpovidá na otázku,
co je příčinou polské houževnatosti v Némecku
Že Polky milují svůj jazyk nade všecko, že s
neučí německy leda z donucení a nikdy ne-
mluvi zbytečně německy. Překvapuje, co se
v Poznaňsku najde prostých polských žen, ne-
umějících ani slova německého. Dokud budou
Polky naplněny touto láskou k materskému ja
zyku, marno bude všechno úsilí Němcův assimi
lovati je. Toho jsou si Němci vědomi a jedinou
jejich naději nyní jsou smišená manžel
ství. Zvláště spoléhají na to, že bohaté Něm
kyně budou se rvát o ruku Polákův, aby děti
které z toho manželství pojdou, zachovaly ně
mecké národnosti. V Němcích při popisu oby-
vatelstva zaznamenává se řeč materská. V t
kových manželstvích, kde by ženská strana byla
německou, byla by materskou řečí dítek něm
čina a všematka Germanie byla by o ně bohatší.
Energie poznaňských Poláků.
Známá vřesenská událost ze dne 20. května
t. r. byla předmětem soudního líčení dne 28.
m. m. a věci došly do toho, že rodiče dětí ze
školy vřesenské vystoupili jako žalobci proti
učitelům a ředitelstvu této školy.
Jak známo, dne 20. května polské děti
školy vřesenské byly dvě hodiny zavřeny, že se
nenaučily náboženství německy, načež bylo
každé dítě tělesně potresláno za přítomnostn
školního inspektora. Učitel vyplácel. Děvčata
dostala po 4, 6 a 8 ranách na ruce, a rány
byly tak důkladné, že ještě po čtyrech dnech
bylo vidět po nich modré pruhy. Lékař dr
Křižanovský vydal svědectví, že některým dětem
bylo odraženo maso, u jiných že se objevily
známky nervosnosti, horečka a lekavosť. Některé
děti roznemohly se tak, že v noci blouznily
3—4 dni nemohly přijíti do školy. Rodiče proto
Sibirjak
Polk
Němcův
Němec
Polákův
Polák
Křižanovský
Poznaňsko
Německo
15
article
V drobném prodejin
raaní číslo o solě . . . sa 8h
odpolasdní
. . . zs z
Ve Hlialkách na venkově-
rapní číslo. . . . . . . . 10h
cdpolední
. . . . . . . 6b
Inseráty
platí se hotově zapřed.
Fřežplacení a inserty přijlmá sdminl-
strsce v Marianské ulici č.a
Tam nacházejí se též redakee
Uskárna a ezpedice „Národnich Liste.
Rukopisy se nevracsji.
16
article
dali se na cestu soudní a dr. Křižanovský při
ličení dne 28. t. m. stvrdil své dosvědčen
přísahou.
Soudce líčení odročil, až se vráti z dovo-
lené školní inspektor a usnesl se, aby před vy
nesením rozsudku ještě byl slyšen krajský
fysik.
Spor o kolej sv. Jeronyma.
Ke sporu tomu píšou nám z chorvatských
kruhů:
Bývalý illyrský hospitál byl vždy fakticky
chorvatským, jak se ukázalo již r. 1630, když
nějaký Tamsic, navržený a uvedený kardinálem
Montaltem za kanovníka v hospitálu, byl později
sesazen, poněvadž neuměl chorvat-
sky a byl pouze původem svým Cho-
vat a že Dalmat Jeroným Pastrizio, vykládaje
bullu, kterou se hospitál založil, výslovně při-
pomíná rozhodnutí, že »do hospitálu může býti
přijat pouze takový Dalmat, který se plři-
znává za Illyra a který mluv
chorvatsky.«
Tito Alacevich a jeho společníci odeslali
královským italským manželům telegram »j m-
nem Dalmacie, dědičky Illyric a prvo-
rozené dcery Italie« a v telegramu za-
derskému starostovi uvádějí, že vyvěsili »dal-
matský« prapor (modrý s třemi hlavami leopar-
dovými, které jest viděti v chorvatském znaku
dalmatský prapor neexistuje) a že pozdravují
»Zader, pevnost italské kultu r
v Dalmacil.«
V té chvíli nejedná se tedy ani o kleri-
kalism ani o liberalism, nýbrž o zvláštní projev
a skutek dalmatského partikularismu.
V Římě se ujišťuje, že rakousko uherská
vláda poslala vládě italské v záležitosti vlasko-
chorvatského sporu o kolej sv. Jeronyma di-
plomatickou notu, v níž žádá za odvolán
italského komisaře, dosazeného za se-
kvestora koleje, za opětné dosazení
chorvatského rektora Pazmana
za trestní stihání Dalmatincův vlaských, kteří
pod vedením hraběte Alaceviche Pazmana ná-
šilím z koleje zapudili
doktor
Křižanovský
Montalt
Dalmat
Pastrizio
Illyr
Illyric
Jeronym
Pazman
HOSPITÁLU
Řím
17
article
V Praze, 5. září.
Praha
18
article
Ke konfliktu franko-tureckému.
Pařížský list »L! Evenement« vypravuje
»Bylo to v den výroční nastolení tureckého
sultana, když Ibrahim bej pozval mezi ji-
nými i dragomany francouzského vyslanectva,
aby se zúčastnili dvorních slavností. Pan Bapst
jmenem ostatních odepřel. Nedlouho potom roz-
šířila se v Cařihradě novina, že Némecko bylo
požádáne, aby prostředkovalo jako rozhodčí ve
sporu franko-tureckém. My Francouzové dou-
fáme, že císař Vilém přese všechno přátelství
k padišachovi tureckému, se přece jenom ne-
odváží, aby demonstroval podobným způsobem
proti francouzské republice. Bylo by podobné
jednání jeho hrubou urážkou mezinárodní, po-
rušením dobrých způsobů a mravů. Ale dejme
tomu, že by přece tak učinil, my můžeme již
dnes směle prohlásiti, že by Francie každé ně-
mecké prostřednictví s největší rozhodností od-
mítla.« Dodati dlužno ale k tomu, že z Berlína
rozhodně popírají, že by za takové prostřed-
nictví byli bývali požádáni
Neshody ve francouzském
ministerstvu.
Vylíčili jsme již, že nastaly závažné roz-
míšky v ministerstvu francouzském mezi mi-
nistry radikálnějšími a umírněnými. Jak se
z kruhů dobře zasvěcených, agentuře »Paris
Nouvelles«, oznamuje, nepodařilo se v po-
slední ministerské radě panu ministerskému
předsedoví Waldeck-Rousseauovi zažehnati vážnou
secessi, propuknuvší mezi členy vlády, a ani
autoritě páně Loubetově se nepovedlo, aby pro-
tivy aspoň zmírnila.
Ibrahim bej
Bapst
Francouz
Vilém
Paris Nouvelles
Rousseau
Cařihrad
Francie
Berlín
Waldeck
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Tři tisíce metrů nad mořem.
Z pozorovací stanice na Sonnblicku.
»Což, když už jsme tady na úpatí těeh
nebetyčů, abychom se pustili někam nahoru
takhle na Sonnblick, řekněme? Je tam nejvyšš
povětrnostní stanice z celé Evropy, rozhled
úchvatný a smíme-li věřiti tvrzení německých
příruček turistických (Schwab: Kaernten), nen
výstup nahoru obtížný, naopak docela lehký.
i pro dámy schůdný . . «
Timto řečnickým výkonem obracel jsem se
jako senior společnosti k soudruhům našeho
turistického výletu. Právě jsme se vraceli z
»Glocknerhausu«, odkud jsme vykonali nezbyt-
nou procházku na »Franz-Josefs Höhe«, kde je
tak pohodlný rozhled na ledovcově moře Pa-
sterce s bělostně se stkvoucí cukrovou palice
Velikého Zvonu naproti. Dole ve Sv. Krvi chtěli
jsme si trochu odpočinouti. Ale sestup od zají
mavé říše ledovců k nejvyšší »alpské vesnici«
je dnes tak pohodlný, že jsme nejmenší únavy
necítili. Návrh tedy jednohlasně přijat. Rozhod-
nuto, vydati se na cestu hned a uraziti nějakou
hodinu do výše ještě dnes.
O 5 hodině odpolední vytrženo z »Heiligen-
blutu« (1300 m.) a po 9. hodině večer dora-
ženo šťastně do alpské chaty »Seebüchlhausu«
(2400 m.) pod vrcholem. Procházka pro pa-
ničky to zrovna nebyla. Zprvu pohodlná pěšina
přechází znenáhlá v koryto bystřiny, tvořené
odtokem ledovce. Nastává dvouhodinná stou-
pačka a skákačka přes balvany a drolinu skalní,
někdy napříč samého vodopádu.
V oknech chaty byla již tma, když jsme
zaklepali na dveře. Obyvatelé v chýži chystal
se právě ke spaní. Přijali nás vlídně, upravil
Schwab
Josefs Höh
Dole
Seebüchlhaus
Evropa
Heiligen
20
article
rychle masové konservy k večeři, přinesli pivo
a čaj. V chýši není lacino (láhev piva Drehe-
rovského malá 50 kr., velká 1 zl.), ani tuze
útulno, ale obsluha je pozorná a vlídná, což
o obsluze v hotelu pod Velikým Zvonem tvrditi
nelze. Nálada veselá vracela se rychle do utrmá-
cených údů. Mladší svět bavil se naivnostmi
bodré dcerušky hostinského, roztomilého kvítka
drsné přírody alpské. Příjemně uběhla hodina
při večeři. Noc přespali jsme jaks taks v pod-
krovní šeredně studené společné ložnici, jejiž
jednoduchými okenicemi Meluzina oněch výšin
dovede skučet, až to pokrývku i kosti proniká
O páté ráno budíček. Vykukujeme oknem.
Nemilé překvapení. Venku pytel — mlhy. Tak
už to chodívá v těch sférách oblačných. Včera
večer měli jsme všecky předpoklady práva, těšiti
se na jasný zejtřejší den. Ledovec svítil i noč-
ním šerem do okolí. Teď i z blízka sotva na
několik kroků jej rozeznáváme. Snad seto
změní. U snídaně ptáme se pantáty hostinského,
co tomu říká?
»Sonnblick is a Luder,« pravil svým ho
ráckým nářečím.
Vrchol »té mršiny« je prý málo kdy jasný
a v letě prý tam sluneční paprslek zřídka za-
svitne. Takhle spíše v zimě! Ale kdo pak z nás
by v prosinci nebo v lednu jezdil do Alp.! Ne-
ř-u-li se pachtil tisíce metrů do výše po sněhu
a ledu. Zní to zrovna rouhavě. Ale v pamětní
knize v »Zittelhausu« jsou vskutku zapsány ná-
vštěvy jednotlivců i společností od vánoc až do
velkonoc. Chata je po celý rok otevřena.
Nezbývalo, než pokračovati ve výstupu
chutě dále. Výpisem zakusených obtížích nechei
čtenáře unavovati. Naklopýtali jsme se dost
dost po šikmých plochách kluzkého ledovce
naškubali se na provaze, který nám jako med
Alpy
21
article
vědům ovázali kolem těla a cupali jsme v řadě
na šnůře poslušně jako sibiřští trestanci.
Nesvědomitost alpských vůdců namlouvá
nevědomým jako dětem čekatelům tury, že je
možno podniknouti turu tak, »jak tu jsme«,
bez okovaných střevíců. Obávají se, kdyby řekli:
»dejte se okovat,« že by nezkušení chodei ra-
ději od tury upustili. A vůdcovství je konečně
výnosný obchod. Za dvoudenní turu ze Sv. Krve
přes Sonnblick do údoli kauriského zaplatila
parta jiných našinců-turistů dvěma vůdeům 26
zlatých, mimo obvyklě celé zaopatření. To už
je přec slušný výdělek denni
Důvěřivý cizinec spoléhá na slovo zkuše-
ných vousáčů a svěří jim bez odmluvy svoji
kůži a kosti. »Možna« je tura i bez okovaných
podešvů, vskutku! Ale co přis tom našinec zkus
přes všecko vydlabávání jamek a schůdků, jež
svým »piklem« odstarává vůdce. Jdete-li čtyři
na provázku za sebou, velmi často se krokem
zapomene zasaditi chodidlo rovnou do vydla
bané jamky a už vám noha ujela ! To bylo
nějakého šviháni těla, mávání ve vzduchu, pro
hybů i mrskání o zemi! Ledovcových polí, šik-
mých jako plechová střecha, táhlo se za sebou
na půldruhé hodiny.
A zpáteční cesta, kdo se leká veliké a ob-
tížné zacházky a dá se rovnou po závratných
tesech »grátu«, zareje se vám do mysli vzpo-
mínkami na zažité šeredné dojmy a pocity
Štěsti ještě, že bývá člověk z rána spíše př
síle a svěžesti.
A tak jsme asi po 5hodinném stoupání,
společným provazem k sobě připoutáni a dlou
hými holemi opatřeni, konečně po 10. rann
utrmáceni se dodrapovali vrchole hory, ke
stupním pevně hrazděné chaty. Vše vůkol hustou
mlhou zahaleno. V chatě je příjemně zatopeno.
Nálada lednová. Za slušný peníz dostane seti
Štěst
22
article
průměrného obsloužení. Kuchyně není výtečná,
ale také není zlá. Co však žádati ve výši
3000 m. nad mořem
Po lehkém občerstvení ubíráte se do
vedlejší meteorologické stanice. Nízká světnička,
malá okna v předsíni, po stěnách rozvěšeno
náčiní truhlářské, vedle hranice dříví, u okna
dva barometry. Jeden ukazuje 522 mm. tlaku.
Teploměr venku trčel na + 0 6° C. Pochopite
že i duševní nálada v této výšce 3103 m. nad
mořem neni valně povznesena. Hospodář a zá-
roveň správce stanice, muž svalnatý v kožen-
kách, v horácké kazajce, s kloboukem n
hlavě, s krátkou lulkou v ústech — hotový
pantáta z Dědové — vítá nás s úsměvem. Na
otázku, zlepší-li se počasí, povídá: I kozel věř
To tak může trvati ještě zejtra i déle . ..
Smutné potěšení. Okukujeme zvědavě me-
teorologické přístroje, psychrometry, anemomet
(větroměr) aj.
— Jaké pak tu bývá po celou dobu pod
nebí? vyzvídáme.
— Smutno tu žíti! povídá mužik. O
konce října do května jsem od světa odtržen.
Jen výminečně, za šťastné pohody, docházej
smělejší, podnikavější turisté . . . K seznán
povětrnostních poměrů poukázal nás k malé
příruční knížce. V časopise alpistů*) sděluje
prof. dr. Hann na základě 2bpletého pozorování
zajímavé doklady o rázu celoročního podnebí
na Sonnbliku. Vypsal jsem si některé zajíma-
vosti. V době letní bývá na Sonnbliku poměrně
studeno, sychravo (vlhko) a mlhavo. V zimě
pak mírno, sucho, jasno. Teplota ovzduší
i v nejteplejším červenci nevystupuje nad 3° C.
(2.8). Po celý rok trvá buď pod nulou anebo
krouží kolem bodu mrazu. Nejvyšší teplot
profesor
doktor
Hanna
mm
23
article
*) Zeitschrift d. Alpenvereines. Bd. Xx.
v letě vystoupla na + 10° C., nejnižší v zimě
klesla na — 34° C. Průměrná roční — 6.6° C.
rovná se teplotě v jižní části Nové Zemlje
v Sibiři nebo v zálivu Hudsonském nad hladinou
mořskou. Barometr tam stojí o 200 mm. níže
než současně v Išlu, Celovci a Solnohradu.
Zdejší tlak vzduchu rovná se celkem jen 3/2
tlaku ovzduší při hladině mořské. V letéje
tlak vysoký, v zimě nizký, čehož na úpati
hory a v údolich není, kdež pravidla ve změnách
tlaku žádného neplatí. Klesání tlakoměru provázeno
zde současně i klesem teploměru, tedy ochla-
zením vzduchu. Že tlaku vzduchu, jeho teploty
a vlhkoty od země nahoru ubývá, jest přiro
zeno, avšak zajímavo je porovnání, že se tak
děje nejurve rychle a pak zvolna (na 100 m.
o 0.65° C.). Za doby polední jest na Sonnbliku
ticho. Buď vane slabý větřík nebo panuje úplný
klid. Za to v noci bývá větrno. Dole ovšem
pravý opak těch pohybů vzduchu se jevl.
V době zimní pozorují zde nahoře zvýšenou
električnost ovzduší. Výjev t. zv. ohně Eliášova
bývá zde častý. I z prstů pozorovatelových
proudí do vzduchu jemné záření, elektrické
světlo, ruku-li do volného vzduchu pozdvihne,
rozepjav od sebe prsty. Jasný slunný den při-
hází se nahoře častěji v zimě a v jeseni, než
na jaře a v létě. Nejčastěji zasvilne slunce od
11.—12, hodiny polední. Dopoledne častěji nez
odpoledne.
Drkotajíce zuby okoukli jsme blíže, co z
podívanou stálo a chutě se poroučeli na
cestu dolů.
Byl-li výstup nahoru škaredý, byl sestup
dolů přímo šeredný. Křečovitě jsme se drželi
dlouhých holí, když nám nohy po ledové střeše
ukluzovaly. Radostný pocit pojal nás, když asi
po šestihodinném sestupu jsme se ocitli konečně
na pořádné pěšině.
Prof. Hr.
Dole
Eliášův
profesor
Sibiř
Išlu
Celovec
Solnohrad
Hradec
mm