128. číslo.

V PRAHE, dne 16. května 1014.

39. ročník.

ttedakce, administrace a expedice i Piah«. Pitrossova ulice, číslo pop. 200-IL — Ne* Irankované dopisy se nepřijímají a rukopisy se nevracejí — Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. — Inserty účtujeme levnč a při častější Inserd poskytujeme zvláštní výhody. .ČECH“ vychází denně o 6. hodině ranní. V pondělí a po svátku o 12. hodině poledni — Jednotlivé číslo za 6 haL — Účet poštovní spořitelny čís. 860.709. — Telefon redakce, administrace a knihtiskárny č. 1126. Otiskováni článkfi dovoleno, udán-Ii pramen

Ctyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Salvatora v semináři od 14.—17. května.

Předplatné pro Prahu > donáškou : měsíčně К 2’80 čtvrtletně . К 8'40 celoročně ... К 33'60 Předplatné pro tuzemsko poštou: měsíčně . К 3'— čtvrtletně К 9*— celoročně ... . . К 36'— Předplatné do cizozemska: Německa a Srbska obnáší: čtvrtletně . К 12'— celoročně . K. 48’— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska. Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . 1C I3'20 celoročně . К 32*80

Slunce vychází ve 4'45 h.; zapadá v 7 38 h. Měsíc vychází v 1'33 h.; zapadá v 10-23 h.

Sobota: Sv. Jana Nepotuuckého.

К V. sjezdu české strany křesfansko-sociálnf.

Po západu slunce vysflají červánky dlouho do noci jeho světlo krajině, nad níž zapadlo; sluneční teplo zůstává zdrojem života veškeré přírody i na severu, kde slunce po celé měsíce není к spatření. Tof obraz společenského života lidstva. Slunce světla pravdy a tepla lásky křesťanské v XVIII. а XIX. století zapadalo vždy hloub pod horizont veřejného života, až nadešla noc nevěry materialismu a s ním ledový egoism, který tvoří bezcharakternost osob, politický rozvrat a ohrožuje společenský život sociální krisí. Ale kvas véro- a mravouky křesťanské pronikl tak hluboko v ducha i srdce křesťanů, že jim svítí i do noci nevěry světlem pravdy a zahřívá je teplem lásky Onoho, Jenž jest — „světlem světa“. Neboť z tohoto zřídla života vycházejí podněty к moderním sociálním reformám. V Německu to je katolické „centrum“ a v Rakousku křesťansko-sociální a konservativní poslanci katolického lidu, kteří v úporném boji proti velkokapitalistickému liberalismu mravní požadavky spravedlnosti a lásky vtě- lují v zákony sociální reformy. — Tisíciletá křesťanská výchova národů v zásadách osobní svobody a sociální rovnoprávnosti před zákonem, tato d o m n ě- 1 á chlouba moderního pokroku k demockrát is mu, má svůj nejhlubší kořen v křesťanské nauce, že jsme všichni podle obrazu ‘ Božího stvořeni a krví Kristovou obrozeni. , Vědomí tohoto rodokmenu dítek Božích nikdy více nesnese jha antického otroka, ani ) instituci „právního“ státu římsko-pohanské-

Prof. Kordač. ho, který stavěl obrovskou pyramidu pohanské společnosti „desítitisíc“ pánů, zakončenou despotou-caesarem, na širokou basi mil- lionů otroků. Tato osvědčená síla kvasu pravdy křesťanské v minulosti jest nadějí křesťansko- sociální strany v budoucnosti. Ta naděje nás nezklame, jestliže my nezklameme naději, skládanou v nás. Doba březnové secesse, mravního i finančního úpadku strany musí nám být výstrahou. Discite moniti! Francouzský kulturní historik Tocqueville porovnává naši dobu sociálního rozkladu s dobou před francouzskou revolucí a výstražně volá: „Kéž by se našlo dosti prozíravých a energických mužů, kteří by moderní kvašení duchů uvedli v směrodatné koleje sociálního vývoje na pevné basi božského řádu spravedlnosti a lásky!“ Při obrození lidstva př rde dvěma tisíci lety vykonalo toto dílo dvanáct mužů — apoštolů, „obdařených silou shůry, induti virtute ex atto“. — Proč bychom i my neměli skládat svou pevnou naději v jejich legitimní nástupce v katolické hierarchii, že svou moderní apoštolskou činností budou vždy „světlem světa“ a „solí“ moderního tělesa společenského, hrozícího rozkladem?

Vždyť „své bratry sílí nástupce Petrův Pius Desátý výzvou: Instaurate omnia in Christo, obnovujte vše v Kristu!“ — Je-li tohle „kle- rikalism“, pak „klerikály“ jsme. My nestotožňujeme náboženství s politikou, ale naše demokratická doba bude ve skutečnosti rozhodovat o nábožensko-mravním fideiko- misu rodiny lidské i našeho národa na půdě po pohřbu, náhle ozvaly se kroky. Několik postav, po různu jdoucích, blížilo se do středu mostu, kde stojí Světec nepomucký zadumán, ponurý, s tím křížem v rukou. Rudé světlo pod ním, neklidně hopkující na svém olejovém rybníčku, ob čas zaplálo zvláštním pohnutím. Dole stanula nějaká starší, tělnatější postava. „Odpusť, můj dobrý patrone!“ začal přiblíživší se muž šeptati nahoru к světci. „Tys byl kdys almužníkem královny. Nosiľs nejeden peníz vdovám a sirotkům, zaháněFs bídu od jich prahu. Já to znám, jak radostno je na ně sbírati. I já měl pro ně peníze a těšil jsem se, co radosti jim udělám

„Jenom že zůstalo při tom těšení!“ odpovídal světec. „Tys na peníze zapomněl a slzy nechaľs téci dále. Však, což na tom! Napraviľs, jak’s mohl. — Ale my máme spolu jiný nevyřízený účet“ — pravil světec dále. „Tys mně svojí znalostí historie mnoho cti nenadělal. Prosím tě, bratře ze sesterské Moravy, kdes sebral ve své knížce, kterou jsi mi věnoval, že v bulle, jíž jsem byl svatořečen, „stojí psáno, že nikdo si mne nemá plésti s druhým Janem, vikářem“. Tys té bully nečetl!“ parlamentární. Bude tam rozhodovat o kořenu dvoutisíciletého stromu kultury křesťanské — o manželství; bude tam rozhodovat o květu tohoto stromu, o dorostu národa — o výchově mládeževe škole; bude tam rozhodovat o součinnosti neb rozluce autority státní a církevní, této nerozdílné dvojici hybné síly veškerého pokroku kulturního. Proto vyzní finale našeho sjezdu v heslo : Katolíci, organisujte se politicky! Proti klerikalismu výboje a výluky církve, Krista a Boha z politiky veřejného života — stavíme „klerikalem“ odboje aobranytěchto základů i politiky našeho národa.

Proti bezzásadné koncentraci a „ideovému sbližování“ největších sociálních protiv, liberalismu a socialismu, ve společnost vzájemného pojišťování mandátů — budiž vybudována a hmotně í duševně vyzbrojena koncentrace katolického lidu na obranu á ITVýýóJf hezadatelných statků duševních i hmotných celého národa. S organisovaným lidem půjde organi- sovaný klérus, jak nás učí politické „centrum“ v Německu. Germania docet. Snad by se hodil nové koncentraci i nový název? Při tom však nesmí být křest pohromou dítka. — Ani nenaříkejme, že nám schází, co mají katolíci v Polsku a v Uhrách — národní šlechta. Vždyť se hlásí к národu ne-li četní, tož velevážení její representanti. Přečetní pak jsou si plně vědomi, že převzali ve znamení věrnosti víře a králi nejen lány české půdy, nýbrž s nimi i povinnosti к českému národu. Slavné tradice jejich rodů

„Odpusť, jmenovce!“ omlouvá se příchozí. „Víš, já jsem více novinářem, nežli historikem. A ty, jenž se díváš na nás s vysoka, nejlépe víš, jak se noviny dělají! Neměj ve zlé.“ „Však je dobře,“ dokládá světec. „Mně jsi neuškodil; ale sobě cti jsi nepřidal. Bud ti odpuštěno!“ V tom slyšet nové kroky. Malý muž, intelligentního vzezření, rychlým svým Chodem blížil se s opačné strany mostu. Tiše si pozpěvoval Kmochův sokolský pochod. „Nejspíš jde ze schůze. Snad nějaký výbor, vyšší činovník, jednatel, nebo dokonce starosta Obce sokolské ?“ hádal světec. A muž ve chvíli stojí pod sochou zadumán a hovoří sám sobě: „Na moje sokolské bratry nelze spolehnout. Co jsem se sepjatýma rukama jich prosil za diskrétnost, za naprostou mlčclivost, když chceme prostřednictvím obce koupit pozemky pro naše české, sokolské olympiády. A oni — děti žvatlavé! Jedva dvéře, za nimiž byli jsme shromážděni, se otevřely, už o tom celá Praha mluvila!“ „To proto, že’s jim nedoporučil moji mlčelivost, milý starosto,“ dal se do řeči světec. „Vidíš, vidíš, ono se to mstí mnou

Dnešni číslo jest o 24 stranách s přílohou „Nedělí“. Příští číslo vyjde v pondělí v poledne.

FEUILLETON. >■ Na Karlové mostě.

Smutněji než jindy vzhlížel se stříbrný »měsíc ve vodách Vltavy, když s věže sva- :ého Mikuláše zazněl táhlý, teskný zvuk půlnoční hodiny. Měsíc jako by se styděl u:a řadu těch ostudných událostí, jež v po- I-iledním čase v Praze se sběhly. Kdyby pa- . iesát krámů přes noc bylo vyloupeno a •> >rávě tolik loupežných vražd se událo, ne- - )y!o by nám vše to tolik poškodilo naše meno a naši pověst, jako ty zrady, defrau- láce a podobné činy, mluvící o kultuře ná- B odu. ft-oto měsíc byl tak zamlkle smutný is i chladný. Bál se snad i o své stříbro v Če- » :hách. A most, který jako vzácný náhrdelník iaroval kdys císař Karel milé Vltavě, byl < >ustý a prázdný. I ti světci klopili oči; ba lejednomu z nich skanula slza v jeho ka- " nenný plášť. — — V tomto tichu, hrobovém, smutném jako