ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9db2ed10-70db-11dc-beda-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 48, person 80, org 14, work 1
1 masthead
Ročník XXXXI
2 masthead
V Praze, v úterý dne 24. listopadu 1903.
Praha
3 masthead
Číslo 321.
4 article
Na rannt a odpol. listy předplácí se v Praze v alainistraei ns eičsi na čivrt leta: . . . . 6 R — s dvojí denáškou na miěsíe na čínit lota . . . . 7 K 509 h ve úillialkácki na mě-k . . . . . . 2 K 80h Tešteut na něsí ns čtvrt leia s dvojí zásílkou na rrěií atní leta . . . . 11 K s0
Praha
5 article Obavy Maďarů před zítřkem!
Obavy Maďarů před zítřkem! Rok se chýli ke konci, po kasárnách Ci lajtanie koná se již přes měsíc denně od rán do večera úsilovné cvičení novobranců, — leč v Translajtanii dosud ani potuchy o odvodu, b nikdo po dnes neví, dojde li tam do letošního Sylvestra k odvodu vůbec. Troufalý sebemil Štěpán Tisza dosáhnuv na králi uherském pro národ maďarský takovou řadu důležitých koncessí národně vojenských vracel se z Vídně do Pešti s vítězoslavnou, na- dějnou mysli vlastence přesvědčeného, že nese národu svému vymoženosti tak významné a cenné že rázem posavadní hluboká nespokojenost lidu maďarského v radost a plesání všeobecné se obrátí. Však dnes již vidí, kterak mu selhalo klerak se zklamal. Rozvážnějšímu živlu v Maďarstvu jeví se býti dosažené vymoženosti vojenské sice dosti cennými a důležitými, tak že by chtěli s nimi pro ten čas za vděk vzíti a rekrutýrku bez pro- dlení povolit. Leč za to nemalé části národa madarského dosažené koncesse pořád ještě ne stačí; národní hrdost maďarská nechce si dát na dále libiti německého velení u plukův uher ských a dokud toto nepadne, dokud nebude Maďarům povoleno velení maďarské, dotud nech opposice maří všemi prostředky obstrukce povo- lení brancůl Rozčilený Tisza bojuje tedy nyní s opposie svůj těžký zápas na život a na smrt.
Maďar Štěpán Tisza Vídeň Pešť
6 article
Přemlouvá, zapřísahá, vyhrožuje roz puštěním sněmovny poslanecké. shání svými přáteli osvědčení důvěry pro svou vládu, zkrátka, pracuje »vysokým tlakem«, aby opposici rozbil a obstrukci její rozlámal. — Tu pak jest vskutku zajímavo, povšimnouti si, čím hledí Tísza radikální vlastence maďarské po- strašit, jaká možná nebezpečí, jaké pohromy vidí viseli v mračnech nad vlastí, nepoleví-l košulovci ve svém revolučním odporu a úsil proti vyrovnání z r. 1867 v čas. Vítaje valnou, 150člennou deputaci hlav ního města, která mu podávala adressu důvěry promluvil Štěpán Tisza dne 21. listopadu tuto pozoruhodnou řeč: »Na zeměpisném bodu, na němž žijeme s těmi poměry sil, s nimiž počilati nám jest můžeme my Maďaři jen tehda obstáti a svůi národní stát vybudovat a udržet, pronik ne-li naše mínění veřejně vědomi, že uher ského národního státu jest po třebí s hlediska velkých záj mi politiky světové. Moje mládí spadalo v dobu, kdy jsme mohli krok za krokem kon- statovat utěšený rozvoj národa, mohutníciho svobodou své znovu vydobyté úslavy, a kdy bylo lze také znamenati pokrok, jakýž činil národ náš v úctě ostatních národů vzdělaného světa. Dnes však vidíme u nás, kterak den za dnem ona pýcha naše a ono sebevě- domi, jež by měly naplňovat každého Maďara, zakrňují. A? nemluvím o škodách hmot- ných, duševních, mravních a pohtických, jakéž způsobují někteří lidě, aniž by snad sami věděli, co činí; avšak před událostmi ne- smímo očí zavírati. I obzíráme li neji sté vyhlídky budoucnosti, musíme nad osudem svého národa číro zoufati, nepodaří-li se nám přivoditi ráznou změnu a vytá- hnouti národ z bařiny, v niž ne- rozvážní lidé jej byli uvrhli.
Štěpán Tisza Maďar
7 article
»Položení naše tak se utvářilo, že musíme se této úlohy s přáteli svými podjati. Máme pevný úmysl pokusiti se o to neohroženě, na- pjetím všech svých sil. Úspěch ovšem nespo- čívá v naší moci. Vše záleží na maďarském národě samém, vše závisí na tom, poroz- umí-li narod našemu vyzvání a dovede-li skutky dokázat, že cheo svých svobodných zřízení pou- žiti ku blahu země, k dosažení velikých eílů vlasti.« — Nuže, vše to může býti mluveno pouze o plic etižádostivého ministra, jenž by rád se z skvěl gloriolou spasitele vlasti. Avšak nemluvil nedávno sám vůdce strany neodv rs losti podobně tesklivě o svreho vaně kritickém postavení národa maďarského
8 article
Cože pravil Košuth Ferenez dne 10. listo padu t. r. ve schůzi strany své? »Stav věcí je tak vážný — byla slova jeho — a vla s naše prodělává tak velkou zkou šku, že musí každý ze svého svě- domí čerpati povel, jakými zbra němi v boji pokračovat. Bojujme všichni! Avšak boj nemusí býti nutně obstrukeí, zejmena chee- meli v Uhrách zachovati ži vo ústavní. Navrhuji tedy, ježto jde o taktickou otázku, aby zůstavena byla úplná volnost, jakými prostředky každy člen bojovati chce. Země nalezá se ve stavu svrchovaně oblížném a jsou zajisté lidé, kteří se svým svědomím srovnati nemohou, aby tento stav svým jednáním ještě obtížnějším učinili a kteří soudí, že parlamentním bojem opposice nemusí býti je nom obtrukce. Naproti tomu jsou zase lidé, kteří ve vítězslví pevně doufají a ti budou arci v šemi parlamentními prostředky v boj pokračovat.« Oba odpůrci shodují se tedy v černovidu oba vidí nad vlasti uherskou nebe všecko zata- žené zkázonosnými mraky a varují před chyb- ným krokem. Oba — Tisza jako Košu — obávají se, že by mohla nadejíti noc po- hromy a hrůzy, vichřice státního převratu, jímž by byla vyvrácena státní samostatnost a ústavní svoboda »národního státu uherského« a na Uhry dolehlo by opět jho cizovlády, proti níž — den po svém jmenování — sliboval ministerský předseda Tisza bojovati srdnatě vůči ku lími šibenicím jako každý dobrý Mada
Košuth Ferenez Tisza Koša Uhry národní stát Tisza
9 article
Avšak oba protivníci rozeházejí se v roz- poznání příčin těžké krise. Kdežto »dvořans Tisza domnívá se ji spatřovati v úpadku »pýchy a sebevědomí Maďarů« — že si totiž neváží dosti své svobodně ústavy a svéh sněmu národního, takže je v lehkos uvádějí a podkopávají svou obstrukci, — Košuth opět vidi původ krise ústavy uherské v tom, že v sousedním Rakousku není žádné poctivé ústavnosti, nýbrž spíše skrytý absoluti sm, od něhož chorobná nákaz přenáší se do Uher. »Dualistické mocnářství uhersko-rakouské mohlo by jen tehda obstáti, kdyby v obou státech kvetla skutečná, poctivá svoboda ústavní. Avšak Rakousko neposkytlo svým národům žádné pravé svobody ústavní, nýbrž jen lži ústavy, která život neněmeckých národů jen svírá a dusí. »Odtud ty chronické křeče v ústavním životě rakouském; ústava rakouská přestala pracovat a odtud je také ústava uherská ohrožena. Proto by měli epigoni Deákovi co nejúsilovněji o t se zasadit, aby v Rakousku zavládla konečně zdravá ústavnost, založená na samosprávě zemí a národů tamních.« Toť podstatný smysl úvah Košutových příčinách vážné ústavní choroby uherské. Nedá se upříti, že Košut pronikavěji a hlouběji po znal příčinu zla, než Tísza, ač také nevidí po sud, kterak nejvážnější nebezpečí státu svému Maďaři tím způsobují, že chtějí jej násilně pře tvořiti v národni stát maďarský, jimt říše sv. Štěpána nikdy nebyla a nebudel
Maďar Košuth Deák Košutův Košut Tísza Štěpán Rakousko Uhry
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 23. listopadu. (Různé po- věsti) o dalších osudech říšské rady a sporu česko-německém zaznamenávají listy krakovské ve svých vídeňských dopisech. Dle „Glosu Na- rodu“ ve Vídni v poslaneckých kruzích koluj tři různé verse o těchto věcech. Dle mínění jed- něch dr. Körber, ježto jeho spor s hr. Tiszou jes na čas uklizen, bude čekati, neulehne-li také bouře v parlamentě rakouském. Čekati ostatně dlouho nemusí, poněvadž dne 15. prosince se- jdou se delegace a tu bude míti příležitost, po- slati říšskou radu na vánoční prázdniny užv polovině prosince. V posledních dnech roku bude svolán český sněm, aby rovnal cestu dohodě če- sko-německé, k čemuž se mu poskytne času šesti neb i více neděl, jen aby nebylo třeba svolávati říšskou radu. A potom? Ale, kdož by si lámal hlavu už dnes otázkou, co se v Ra- kousku bude díti za dva měsíce. Taková prý je verse-jedna. Dle jiné dr. Körber ustoupí, ale dříve ještě vyřídí zatímný rozpočet pomoci § 14.. zabezpečí Čechům císařským nařízením univer- situ na Moravě (?) a vydá oktroyovaný jednaeí řád, jenž na vždy znemožní obstrukci na řišské radě, aby těmito opatřeními usnadnil práci své- mu nástupci. Dle třetího mínění dr. Körber roz- pustí sněmovnu, aby mohl pomocí § 14. vyříditi uherské vyrovnání a po případě i obchodní smlouvy (1). Sám pisatel pokládá za věrohod- nější pouze pověst prvou, že dr. Körber bude se klidně protloukati dále, ježto jen to souhlasí s povahou kabinetu čistě byrokratického.
doktor Körber Tisza Čecho Praha Vídeň Ra Morava pustit sněmovna
11 article
Zpravodaj „Czasu“ zastavuje se o pověsti, že sněm království českého bude opětně svolán 28. prosince a bude zasedati celých šest neděl, jestliže před tím dojde na dohodu mezi Čech a Němci. Pisatel vykládá si tento plán dvojím způsobem: buď se říšská rada pokládá za zhol neschopnou práce a sněm má vyplniti čas, určený původně pro říšskou radu, kdežto práce říšské rady nahradí § 14.; anebo jest naděje, že za delšího zasedání českého sněmu podaří se prověsti smír česko-německý, tak že potom bude možno svolati i říšskou radu s nadějí, že děl- nost její nebude již mařena. Pisatel tvrdí mimo- chodem, že půda pro smír jest se strany české upravena, neboť požadavky české nebyly ještě nikdy tak jasné a skromné, jako právě nyní, kdy prý by se česká delegace spokojila zřízením české university na Moravě. Také všichni skuteční poli tikové mezi Němci jsou nyní ochotní k ústupkům tak že dohoda se rozbijí pouze o tvrdé lebky Něm ců moravských. Zaznamenáváme tyto pověsti jen proto, aby se vědělo, jaký zmatek panuje i v mínění kruhů parlamentních o nejbližších událostech v tomtc státě.
Němec Čechy Německo český univerzita na Morava
12 article
V Praze, 23. listopadu. (K situaci v Uhrách.) Z různých předpokladů, kterého prostředku na zmaření obstrukce užije hr. Tisza. má i orgán hr. Apponye za pravdě nejpodobnějš rozpuštění sněmovny. Na zavedení dvou sněmov- ních schůzí denně, ranních a večerních, vláda prý vážně nepomýšlí; také bezůspěšným byl by jiný plán, sněmovnu jen odročiti. Zbývá tedy jen třetí, rozpuštění sněmovny a nové volby. Lis se domnívá, že s rozpuštěním sněmovny sou- visela také včerejší Tiszova audience ve Vídni. „Na všechen způsob — dodává „B. T.“ — v nejbližších dnech dočkáme se vážných roz- hodnutí, neboť čas kvapí a rozřešení vážných parlamentních úkolů nemůže se dále odkládati.“ Vládní „N. P. Journal“ si libuje, že Tiszova posice byla v posledních dnech opět značně po- sílena. Po Košutovi, jenž sám s nejbližšími přátely ustoupil od obstrukce, ponechav volnou ruku horkokrevnějším členům strany neodvis- losti, vzdal se tyto dni obstrukce i předseda strany lidové hr. Jan Zichy, pokárav zároveň ty členy své strany, kteří dosud provozují obstrukci. „jež zbytečně tráví životní síly národa.“ Další posily dostalo se Tiszovi usnesením valné schůze peštského municipia, jež se velikou většinou hlasů vyslovilo proti obstrukci a vyzvalo chefa vlády, aby na její potření užil prostředků nej- ostřejších. List zavírá svou zprávu nadějí, že hr. Tisza skutečně již v době nejbližší přefal škodlivou činnost obstrukce.
Lisa Tiszův Košut Zich Praha Uhry Vídeň Tisza strana lidový hr
13 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 23. listopadu. Americké konflikty. Kolumbie hrozí zase Unii, jestliže Panama se nepodrobí opět moci její, že bude opakovati se válka burská v novém vydání. Pro větš váhu hrozeb svých jmenovala také generála Perdonna již velitelem pro armádu proti Pa- namě určenou. Unie odpověděla tím, že dala rozkaz mohutným svým lodem válečným » Kear sarge« a »Massachusets«, aby odpluly do vod středoamerických. Vyčká klidně, až Kolumbie počne své válečné plány rozvíjeti také jinak. nežli jako dosud pouze na papíře. Všeliké vy- pravení většího vojska proti Panamě mohlo by míti v zápělí leda jen, že by se další ještě provincie kolumbijské proti ústřední vládě vzbouřily Dlužno míti na mysli, že dvě samostatné repu bliky Eeuador. a Venezuela někdy bývaly též části Kolumbie, ale že se od ní později odtrhly Jindy jednotlivé země, kolumbijskou federativn republiku tvoříci, byly s ústřední vládou ve svazku jen velmi volném a měly v ústavě do- konce i zaručeno právo, že smějí se, když by za dobré uznaly, i za zcela samostatné prohlá siti. V roce 1886 provedla ale ústřední vláda převrat a nahradila ústavu federační tuhým cen tralismem a snížila mimo jiné i Panamu na pouhou provincii. Obyvatelstvo panamské však nového stavu toho nikdy definitivně neuznalo použilo prostě nyni starého ústavního práva svého. Také Spojené státy využivají nyní prostě smlouvy, dle kteréž Kolumbie (tehdy Novou Granadou zvaná), v roce 1846 přiřkla jim právo, chrániti volnost obchodu na převlace panamské Nedělní telegram o připojení Portorika k Uni byl ovšem zkomolen a měl praviti pouze, jak ostatně na snadě jest, že dán byl popud, aby se Kuba dobrovolně ke Spojeným státům připojila, v jichž svazku by pak tvořila jeden stát spo- lečný s ostrovem Portorikem.
Pan Uni Praha Kolumbie Panama Venezuela federativn republika spojený stát Portoriko Kuba
14 article
Dávný spor mezi jihoamerickými republi kami Brazilií a Bolivii o pohraničné územ Akre vyrovnán byl nyní úmluvou, plnomoeníky obou státův v Petropoli uzavřenou. Dle ní má území nad Akrem, Purusem a Jurnennou rozloze 160.000 čtv. km. (tedy třikrát větší než Čechy) připadnouti B razilii, Bolivii má se do stati náhradou územi při Mattu, Grossu a pri řece Madeiře. Možná, že současně s těmito řádkami čte nář nalezne v listu zároveň také již depešio dobyti hlavního města republiky San Dominga povstalci. Občanské války v této malé republie mulatův, rozkřádajíel se na středoamerickém ostrově Haili, jsou tak říkaje na denním po- řádku a zpravidla jako nyní běží při nich soupeřství mezi různými etižádostivci a kandi- dáty na stolec presidentský. Od roku 1864. kdy se kraj ten vyprostil definitivně z nadvlády Španělův, ze 16 presidentův republiky té pouze jeden dočkal se klidně uplynutí celého čtyřle- tého období úřadu presidentského (Gonzalez 1873—1876). Generál Heureux udržel se sice despotismem 12 let u vesla, byl ale před kon- cem vytčeného obdobl presidentského — dne 26. července 1899 zavražděn. Nástupcem jeho byl velkoobchodník Jimenez, jenž vládi pouze do r. 1902 a generálem Vasquezem svr- žen byl. Jimenez má hlavní roli i v nynějš revoluci. Nástupcem Vasquezovým byl Vos i Gil proti němuž Jimenez před několika týdny vzpouru vyhlásil. Revolucionáři zmocnili se brzy celé země až na několik přístavův a na hlavn město, kteréž ale na konec — od 7. t. m. — rovněž obklíčili a v němž se bránil generát
Španělův Gonzalez Heureux Jiménes Vasquez Vasquezův Vos Gil Brazílie Bolívie Čechy Madeira Akro Purus Jurnenný Sana Domingo
15 article
Richards se 4000 muži vládního vojska. Jime- nez sám odebral se dne 15. listopadu na francouzské lodi »Saint Simon« z Port au Prince v Haiti do Puerty Platy na severním pobřež San Dominga, aby velení nad povstalci osobně převzal. Unie, která odmitla nedávno nabídku Gilovu na annexi republiky san-domingské, ne- chce ale také Jimeneza za novou hlavu repu bliky uznati, jak zástupce její Powell 12 t. m povstalcům byl prohlásil. Spojené státy čekaj nepochybně, až vláda malé, sle polohou svou ve vodách středoamerických veledůležité repu bliky této, a sice ať vláda stará neb nově na stolená, ocitne se pro neplacení dluhů státníeh a pro různé otázky blokádní v konfliktu Anglií, Německem a Francii, aby pak pod zá minkou obrany a zachování doktriny Monroeovy samy si území republiky osvojily, jak s Portori kem byly učinily aneb aspoň protektorát svů. nad ní uplatnily, jak toho dokázaly na souostrov Sandwichském, na Kubě a nejnověji i v Pa- namě. Různé okolnosti povstání san domingského ukazují dost zřejmě k tomu, že také tu dollan razil cestu vítězně postupujícímu imperialismu Rooseveltovu.
Richards Jim Simon Port Gilův Monroeův Rooseveltův Haiti spojený stát Anglie Německo Francie Kuba Sana Domingo
16 article Černucký.
Černucký. V procesu Dreyfusově vyskytl se před ně kolika lety mezi svědky i rodilý Čech, Černucký jenž vypovídal o svých stycích s důstojníky francouzskými i Dreyfusem a jehož výpověc v nemalé míře přispěla k odsouzení zemězrádce Od procesu Černucký jakoby byl opět zapadl Nyní sděluje se, že Černucký jest dnes ve službách makedonského komitétu agitačního. Zabývá se financováním od- boje a navštěvuje častěji zvláště Londýn jako jakýsi finanční ministr makedonských po- vstalců. Dreyfusardové šlří nyní opět tvrzení. že Černuckého výpovědi v procesu zmíněném byly prý nepravdivy a že bude to prý jedním z momentův k obnově procesu. Vojenská smlouva anglo-francouzská? Pařížská »Patrie« sděluje z Londýna: Ohlá šen sem příchod důstojníka generálního stábu francouzského za účelem porad s úřady angli ckými. Běží snad — o uzavření vojenské smlouvy? dokládá list, ale nenaznačuje, jak dosah a jaký eíl by smlouva taká měla mi Těžko také to uhodnouti, leda by státy připu stily společnou vojenskou akci anglo francouzskou v Maroku, ale i tak dost pravdě nepodobnou
Dreyfusův Dreyfus Čechy Londýn Maroko Patria
17 article
Německá opatření na francouzské hranici. Pařížské »Patrii« sděluje se z Basileje, ž Němci počali evičení ve střelbě s batteriem s tvrze isteinské a s výšiny huttingenské. Oby- vatelé vesnic v dostřelu musili opustiti sví obydlí a 14. pluk dělostřelecký střeží dotyčná stavení. Německá správa vojenská chce se pře- svědčiti, že žádný bod dotyčného terénu nen mimo dostřel, tak že by žádná část vojska fran couzského za připadné války nemohla se pro drati mezi tvrzí zmíněnou a blízkou hranie švýcarskou. Pro blízkost Basileje ale nejmenš chyba v zamíření a postavení děl — dokláda dopisovatel — mohla by způsobiti, že by pro jektily německé dopadaly na město Basile. samo. »Nebyl by to,« konči, »casus belli — ale na dohledu jest možný diplomatický spor.e Švýcarsko ohražovalo se, jak známo, již dříve proti opevňování zmíněných míst, protože se jím ohrožuje i Basilej — ale v Berlíně zůstal k námitkám hluši. Týž list pařížský upozorňuje také na to že Německo, jež ovládlo finančně železnicemi lucemburskými, dává zřizovati na nich všude dvoje koleje, aby pro případ války aspoň dovo zásob pro vojsko své usnadnilo. Mezi latinskými a slovanským kmenem. O poměru mezi oběma těmito velkým kmeny Evropy píše Massardova pařížská » Patrie« »Vedle Itala jest to Slovan, jenž jest nám co nejvíce blízkým svými snahami a svým ideami. Oba svým intellektem probudilým vzbu zují sympatie, jež jsou přirozené a« nedajíse porušiti. Němec i Angličan naopak byli stále v zápasu s Francil. Historie evropská skýtá jen obraz stálých těch bojů mezi Latiny a Ger mány. Proto jest takový odpor u nás prol jazyku i obyčejům i proti duchu Teutonů ze břehů rýnských i temžských. Zášť naše je snad výsledkem atavismu: buď jak buď, ona e xi stuje a jest dost příčin, jež ji znovu a znovu rozněcují.«
Němec Italos Angličan Francil Teuton Basilej Ob Basil Švýcarsko Berlín Německo Evropa Gera Patria
18 article Medikové za prof. Karlem Maydlem
Medikové za prof. Karlem Maydlem Čeští studující lékařství, sdružení ve Spolku č ských mediků, uctili památku zesnulého svého učitele prof. dra. K. Maydla, vřelou posmrtnou vzpomín kou při nedělní své valné hromadě. Akt piety způso bem velmi pěkným zahrnut byl v řeči MUC Joseí Viléma Nováka, který před četným forem svých kol legů a lékařů promluvil asi takto; Bylo mi uloženo, abych věnoval na valné hro madě Spolku českých mediků poslední vzpomínku zesnulému professoru našemu Marlu Maydlovi, protože velké většině z nás nebylo dopřáno, abychom milov ného učitele svého na poslední jeho cestě doprovo dili a tak se s ním rozloučili. Mám to učiniti já, jenž vílal jsem ho jménen všech jeho žáků, když dovršiv 50, rok svého vele zasloužilého živola, vrátil se nám zdánlivě zdráv z daleké cíziny, aby zaujal opět místo své, a potěši nás — velkou svoji rodinu.
profesor Maydl doktor K Maydl Novák MUC Joseum spolek český medik
19 article
Vím, že slova moje budou jen slabým a nedoko nalým výrazem té lásky, kterou jsme ho milovali tého zármutku, který nám neúprosný osud připravil Tehda plakali jsme všichni, staří i mladí, studenti vážení professoři, vidouce opět svého drahého Maydla s jakou radostí vrací se mezi nás, kterak rád chápo se zase své úmorné práce. Avšak — kdo mohl kdy n hlížeti ve vždy temnou a neproniknutelnou budou enest, v jejíž nejbližší době, přestřižena byla nitži vota ideálního, vznešeného, živola celému národu na- šemu, zvláště však nám, nenahraditelného?! A věru zdála se býti neuvěřitelnou zpráva, rozlétnuvší se nádherných dnech lelního měsíce po Čechách,ž učenca, k němuž s úctou pohlížel celý vědecký svě náš i cizí, učitele, jehož příklad magnetickou silou působil v řadách studentstva, vlastence, kterému hol- dovala celá česká veřejnost, lékaře a lidumila, žehna- ného tisíci a lisíci se slzami vděčnosti v oku Ma ydla že není více. — A když hrozná ta zpráva se polvrdila, zajistéž opět ani jediné oko těch nezčetných jeho přátel vděčných žáků nezůstalo suchým. Plakali jsme jist zase všichni. Však jaký rozdílí Tehda byly to slzy radosti opravdové, že ten jehož snad každý již za ztraceného pokládal, je nán opět vrácen — nyní však byly to slzy, jež vynutiti do vede jen opravdová bolest a hluboký zármutek, ž tcho, jehož jsme sotva opět nabyli, nyní navždy ztrácíme, že milovanou osobu neuzříme již více.
Maydl Čechy
20 article
Když děkoval nám při oslavě svého padesátiletéh jubilca, dojat jsa až k pláči, řekl se smutnou pře tuchou: „Senectus ipse morbus.“ Jako lékař tuši jistě svůj blízký konec. Byl přece ale trochu oplimi stou a v největších, nevyslovitelných mukách svých tělesných i duševních, o nichž do dnes málo kdo má pravého ponětí, těšil se na své uzdravení, ač v ně sám nevěřil, a když se téměř zázrakem tak dalece vy- léčil, že mohl se svého úřadu ujmouti, chystal velká plány a chtěl pokračovati ve své živolní práci. T byly jeho jasné chvíle posledních dob, chvíle plné ra- dosti z opět nabytého živola. Ty však byly velice krátké, okamžitě zmizely, a hluboký smulek a každého dojímající beznadějnost rozhostily se na jeho tváři když probudil se v něm lékař, když dotekl se svých skrání a ucítil tam svoje zkornatčlé cévy. Rázem bylo po radosti, po plánech a se zrakem plným sla jen zavzdychl: „Co je to platně, když já zde už ne- budu. Zde to cílím!“ Věděl dobře, co ho čeká, avšal těšil se přece — a my všichni těšili se s ním Maydl vystoupil zvolna jako za jasného dne slunce. svítil a hřál a pomáhal jiným až do posledních chvil svého života. Byl mužem, který právem mohil jíci V drobném prodejít raaní čísla o sobě . . . za eh 2dpolední . . za 2h Ve filialkách na venkově ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 3h Inserát plati se hotové zapřel Předplaeení a insevty přijímá zdminl- strace v Maslanské ulici č. z Tam nacháznjí se též redake tiskárna n ezpečice „Národnich Listů“ Rukopisy se novracsji
Maydl Maslanský ulice
21 article
o sobě, že si zasloužil svého hrobu. Při známě sv skromnosti tvrdil ovšem, že nic nevykonal a neúnav- ným svým a energickým duchem pobádán, namáhavou prací stále přepínal svoje tělo, avšak vy víte všichni jaké byly poměry v chirurgii české, když on příšel. vy víte, čím byl, a na jaký stupeň chirurgii naši povznesl. Než nepřísluší mně a také nechci oceňovali jeho činnost vědeckou, jeho dalekosáhlý význam v dě- jinách chirurgie, to učinila ústa povolanější na jiných místech, zde chci vzpomenouti Maydla jako výtečnéhu učitele, lidumila, přítele a Čecha. Zbývá nám nyní na něj jen vzpomínka, kter se nám jistě vynoří vždy silněji, když přichá zíme do míst, kde on nám kázal. My, kteří jsme byli ješiě tak šťastni, že mohli jsme poslouchati jeho přednášky. zajisté představujeme si ho nejlépe v klinickém jeho plášti, v křesle vedle operačního stolu, s tím milým úsměvem na rtech, vykládajícího přitlumeným hlasem s takovou lehkostí a srozumitelnoslí, že i ty nejtěžšt a nejspletitější případy každému srozumitelnými učinil A nestačila-li slova, vzal křídu a kreslil a vykládal znova a jistě že nikdy nebylo nikoho, kdy by od- cházeje z přednášky jeho, mohl říci, že něčemu ne- rozuměl. Přesná jeho logika, s jakou jednotlivé pří- znaky jeden za druhým probíral, zajisté podmanil každého. A každý zajisté pamatuje se na nějaký jeho vtip, jímž mnohdy výklady svoje oživoval, na vtip tam jemný a elegantní, že nikdy nikoho ne- urazil. Známa jsou slova jeho, když někdy obrátil se k posluchačům s otázkou, o níž třeba věděl, že mu ji nikdo nemůže zodpověděli: „Conticuere omnes, in- tentique ora tenebant — až jim to Maydl poví!“ A sál olřásal se smíchem — a Maydl smál se s námi.
Maydl Čecho
22 article
Časem byl i sarkastický, avšak jistě oprávněně. Staral se o nás i mimo sál. Při všem svém obrovském zaměstnání předsevzal si záslužný a veliký úkol. aby nám opatřil českou, původní a dokonalou učeb- nici. Všichní jistě s nadšením přijali jsme první její díl, první to českou práci toho druhu — bohužel, osud nedopřál nám dočkati se pokračování. Pochopil-li kdo krásu, důležitost a vznešenosk stavu lékařského, byl to jistě Maydl. Byl lékařem tělem i duší. Neznal rozdílu; u něho byli všichni ne mocní stejně ubohými trpiteli, jimž pomáhati skut kem i slovem za svou nejpřednější povinnost pova- žoval. S láskou a vlídností největší prohlédl každého poradil, pro každého měl povzbuzující úsměv, tu útěchyplným slovem vlil novou naději v srdce ne- mecného, strachem před operací se třesoucího ně- kolika slovu tak posilnil, že s klidem svěřil se rukoum jeho a kde věda lékařská a dovedné ruce jeho proli účinkům zhoubné nemoci zůstávaly bezmocnými. aspoň ulehčiti se snažil
Maydl
23 article
Že Maydl náš byl velkým člověkem, netřeba zvláštních dokladů, stačí, připomenu-li, jak při řeči své, věnované památce zesnulých professorů Michla a Alberta, učitele svého, nemohl pro pláč proněsti slova. Zde objevil se v pravé své podstatě jako člověk. zde ukázal nám zlatě svoje srdce v plném jeho lesku. Jistě charakteristickou a dojemnou známkou cilu- plného jeho srdce je, že nikdy nešel kolem žebráka na ulici, aby ho neobdaroval. Zastavil se, řekl ně- kolik vlídných slov a neměl-li drobných peněz, sám zašel do nejbližšího krámu, tam si vyměnil, obdaroval a rychle spěchal dále, aby neslyšel slova díků. Známa byla jeho láska k českému studentstvu která též zřejmě jevila se v poměru jeho k našemu spolku. Často dostávalo se nám od něho lichotivého projevu ryzího přátelství. Činným členem Spolku českých mediků stal se 1877 a byl jím až do roku 1895, kdy zvolen byl pro svoje zásluhy čestným členem. Jak ve starém protokole jsem se dočetl, bylo zvolení jeho za čest- ného člena provázeno nekonečným potleskem, zřejmě svědčícím o jeho oblíbenosti Za lásku naši odvděčoval se a pomáhal, jak mohl; slovem, radou i skutky. Nejen srdce své otvíral každému, ale i štědrou svoji ruku. Celou cenu „Svato- beru“, kterou dostal za svůj první díl chirurgie, vě- noval fondu našemu, přednášel rád a ochotně v cyklu přednášek, přes to, že měl tak málo volného času, každou subskripci ve prospěch spolku nebo fondu vždy značným obnosem přispěl. Ti, kteří chodili do mensy, zajisté živě si ho pamatují, jak procháze mezi stoly sem tam oslovil někoho, zeptal se na po- měry jeho, přál dobrého chutnání, jak všecko viděl dbal na správnost a pořádek. Byl přítelem studenlů
Maydl Michl Albert Svata
24 article
Pohlědneme-li nazpět, do prvních počátků jeh učitelské činnosti na naší universitě, slyšíme o pře- kážkách, jež mu byly kladeny jako Čechu, slyším o výčitkách, ba i urážkách, které mu byly činěny veřejně i soukromě z různých a vážných míst v ci zině, za to, že přednáší a píše česky, že prý se z- kopává, to že nemá významu, a že je to od něho nevděčné, poněvadž prý na německých universitách se vzdělal. Avšak to všecko Maydl náš ignorovali jedinou odpovědí jeho bylo: „Čechem jsem a Čechem zůstanu!“ A slovům těm zůstal po celý svůj živoo věrným, a jistě nechybi Stal se neúmornou svou enersií a silou duševní učencem českým, jehož jméno všude, i od ne- přátel našich povždy s úctou bude vyslovováno. My víme, co jsme ztratili a také nikdy na něh nezapomeneme. Jest jedním z našich velikých mr- vých a myslím, že v plném znění platí o něm slova „Byť i zemřeli, přec láskou žijí v našich srdcíchl“ Toť pomník pro něho nejlepší. — Řeč tato vzbudila hluboký dojem a pochvalu. Potom připomenul starosta ještě ostatní členy spolku toho roku zemřelé, jimž povstáním vzdána byla čest. Po schválení zpráv funkcionářů a po absolutoriu starému výboru, provedeny byly volby a zvolen byl za starostu jednohlasně kol. MUC. Jos. V. Novák,, z místostarostu kol. MUC. Jan Král, pokladníkem kol Zeman. Ostatní členové: Syllaba, Uchytil, Kršík, Val- buchla, Berák, Trégr. Podpůrný fond složen: předseda kol. Král, pokladník kol. Nebeský, dále Záhoř a Kunz. Náhradníky zvoleni: Kryže, Janč, Haering. Revisory Trapl, Pechač, Spilka, Burián.
Čech Maydl Čecho V Novák Král Zeman Syllaba Uchytil Kršík Berák Trégr Záhoř Kunz Janč Haering Trapl Pechač Spilka Burián Val