Strana 4. Číslo 321.

KATOLICKÉ LISrY.

Dne 22. listopadu 1900.

chudé děvče má štěstí a stane se velikou paní, bývá mnohdy horší než paní z bohaté rodiny. Když se stane socialista pánem, pak je horší z něho tyran dělníků než kapitalista. Známé jest tyranisování děl- nictva v socialistické pekárně v Ham- burku a známo je, že není horšího tyrana dělníků, jako je vůdce červených v Belgii pověstný An- seele, který dělnice vyhodil na ulici. V sociali- stické pekárně v Berlíně rozdělovali si páni soudruzi 20 procent dividendy a při tom dřeli dělnictvo jen což. Tak vyhlížejí páni občané ve skutečnosti. Je to strana lží a klamu. ** Při obecních volbách v Mariboru zvítězilo ve třetím sboru všech deset kandidátů so- ciálně-demokratických. Také dosavadní starosta Nagy při volbě propadl. * Pozbyl hlasu. Známý tenorista Ladislav Mierzwinski v Krakově, který též působil u Národního divadla v Praze, pozbyl dle došlých zpráv, úplně hlasu. ** Neštěstí na dráze. Že Srědce, 21. li- stopadu. (T. k.) Na nové trati Ruščuk-Trnovo vyjel osobní vlak z kolejí. Jeden důstojník byl při tom zabit a 9 jiných osob raněno, ** Cyklon. Z Nového Yorku, 21. listo- padu. (T. k.) Město Kolumbia (Tennesee) bylo včera večer postiženo cyklonem, který zničil severozápadní část města. Pokud až do té chvíle známo, zahynulo 15 lidí.

Obzor sociální. + Rakouský protiotrokářský kongres, stojící pod protektorátem paní arcivévodkyně Marie Josefy zahájen byl ve Vídni včera večer. Kardinála knížete-arcibiskupa dra. Gruschu zastupoval kanovník Schöpfleuthner, knížete-arcibiskupa pražského ka- novník Scharworth, biskupa ve sv. Hipolytu monsig. Witschko, biskupa budějovického kustos při dómě Rodler, biskupa sedmihradského monsign. Drexler, řecko-arménského arcibiskupa ze Lvova prelát Fi- scher-Colbric, knížete-arcibiskupa solnohradského ka- novník dr. Keil, biskupa lineckého kanovník Stieg- litz, biskupa brněnského probošt z Mikulova Land- steiner. Dále dostavili se kanovník dr. Lippe, hrabě Kuefstein, hrabě Harrach a mnoho šlechtičen. Před- sedou sjezdu byl zvolen hr. Kuefstein, I. místopřed- sedou prelát dr. Fischer- Colbric, II. místo- předsedou hr. Fr. Harrach. Následovalo pak více pozdravnych řečí, načež II. místopředseda sjezdu vy- líčil v překrásných vývodech cíl a úlohu sjezdu. Hlavní jeho práce zahájeny budou dnes. — Z Vídně, 21. listopadu. (T. k.) První ra- kouský kongres proti otroctví započal dnes svoje po- rady ve třech sekcích. První sekce jedná o základ- ním thematu: Křesťanská charita ve službách missií. Schůzi přítomno byjo mnoho missionářů různých řádů. První zprávn podával kanovník Schöffleutner o modlitbách za obrácení Afriky, Na to podával solno- hradský kněz Albert zprávu o podpoře afrických missií se zvláštním zřetelem k missiím, jež sídlí v Ra- kousku a Uhrách a navrhl za hlučného souhlasu re- soluci, která má v té věci býti předložena valné hromadě.

+ Spolek švýcarských katolíků konal před několika dny v Lucernu sjezd svých delegátů. Hlav- ním předmětem sjezdového rokování byly záležitosti, týkající se školy a manželství. Zprávu o škole podával rada Winiger, jenž vytknul hlavně následující zásady: 1. Obecné škole budiž zachován křesťanský ráz. 2. Pod správou a vládou spolku byl by tento křesťanský ráz školy dle všeho potlačen a na místo školy křesťanské vstoupila by škola bez- konfessionální. 3. Budiž proto na poli obecné školy zachována ramostatnost kantonů. 4. Cíl tento budiž společným všem katolíkům, ale i všem protestantům, již stojí na půdě positivní! 5. Podporování obecné školy spolkem jest vývojným obdobím ve snaze, aby směrodatná správa obecné školy s kantonů byla na spolek přenesena. 6. Nelze proto katolíkům, aby pod- porovai návrhy k tomu směřující, nýbrž naopak: katolíci musejí tyto návrhy potírati. Dr. Beum- berger vykládal pak o účinku zákona z r. 1874, jenž týká se manželství. Dokázal, že Švýcarsko vykazuje ze všech evropských států nejvíce manžel- ských rozvodů, na př. třikráte tolik, než-li Nor- véžsko. Prozatím stojí také katolické kantony v tomto poměru ve světle nepříznivějším, než-li jiné státy, protože výhradně katolická manželství čítají dvakráte tolik rozvodů, než-li katolická manželství ve Würtem- bersku, Badensku a Belgii, pětkráte tolik, než-li v Italii a desetkráte tolik, než-li v Anglicku. Hlavní úlohu při rozvodech manželských hrají smíšená man- želství, neboť vykazují pětkráte více manželských rozvodů, než manželství katolická. Již tím jest odů- vodněno stanovisko, jež zaujímají duchovní úřady vůči smíšeným manželstvům. Největší procento man- želských rozvodů vykazují arciť kantony protestantské.

Smutné tyto poměry jsou »požehnáním« laxního švý- carského manželského zákonodárství. Přes polovičku všech rozvodů se opírá o čl. 45. a 47. civilního zá- kona: »rozvod následkem poměrů, jež jsou s pod- statou manželství nesnesitelny,« nebo »pro jinaké hlu- hoké rozervání manželského sňatku.« Řečník dospěl na základě toho všeho k následujícím závěrům: Ob- mezení manželských sňatků není pro švýcarské, zvláště však pro katolicaé obyvatelstvo ani včasné, ani potřebné, neboť Švýcarsko stojí, pokud se týče uzavírání sňatků, mezi evropskými státy na místě předposledním. Zvýšení věku, v němž by sňatek mohl býti uzavírán, vedlo by jen k rozmnožení illegitimních svazků. Za to však budiž manželský rozvod obmezen jako živel, jenž ohrožuje dobré mravy. Shromáždění přijalo také v tomto smyslu učiněné rozličné návrhy. Z těch pak dlužno uvésti zvláště onen, kterýž klade důraz na to, že t. zv. občanskému sňatku z kato- lické strany nikdy a nikdy nemůže býti přiznán cír- kevní účinek. T. zv. občanský sňatek má býti proto nanejvýš fakultativní pro ty, kteří chtějí se vyhnouti sňatku církevnímu, pro ty pak, kdož dají se oddati církevně, postačiti má obligatorní oznámení.

+ Umělecko-průmyslové museum ob- chodní a živnostenské komory v Praze, Sanytrová ulice. Od 20. listopadu počínaje učiněny sbírky a knihovna v prvním poschodí v nové budově přístupny, a sice denně vyjma pondělí sbírky od 10 do 3 hodin zdarma a knihovna od 10 do 12 hod. dopoledne a od 5 do 8 hodin večer. Práce kon- kurenční, dodané proti stvrzence vydávají se pouze v kanceláři musejní doručiteli dotyčné stvr- zenky. Přání, aby práce byly zaslány »poste restante« nelze vyhověti. + K živnostenským organisacím. K or- ganisaci českých kovářů: Založena byl poslední dobou odborná společenstva kovářská v Ná- chodě, Žamberku a v Selčanech. K organisaci řezníků: Při návštěvě instruk tora dra. Poláka v Litomyšli dne 11. t. m. založeno bylo společenstvo tamže. O založení odborného společenstva v Kolíně se jedná. Schváleny sta ovy společenstva v Kutné Hoře. — K organisaci vlásenkářů: V Ná- chodě zařizuje se odborné společenstvo. Na Kladně zařízeno nedávno. — K organisaci stavi- telů. Dne 18. t. m. položen byl základ pro ko- morní společenstvo v Plzni a v Čes. Budějovicích. — K organisaci tkalců. Učiněny kroky, aby založena byla společenstva v Litomyšli a v Polici.

Spolkový věstník. *I. Politický klub křesťansko-sociální pro království české konal dne 20. listopadu schůzi správního výboru za hojné účasti členů vý- boru i členstva a rokoval o záležitostech spolkových, o volbách vůbec a co se týká Prahy zvláště. ** Jednota řiditelů kůrů, kapelníků, varha- níků a majitelů hud. škol pořádá výborovou schůzi ve čtvrtek dne 29. listopadu 1900 o 2. hod. odpol. v Praze »U Choděry«. Pořad: 1. Zahájení a zpráva předsedy. 2. Čtení zápisu minulé schůze. Zpráva je- dnatele. 3. Zpráva pokladníka. Revise účtů. 4. Volba a porada deputací k c. k. místodržitelstvím v Praze a v Brně. 5. Petice k vládě. 6. Záležitosti varhaníků. 7. Přijímání nových členů členů. 8. Stanovení doby i místo příští schůze. 9. Volné návrhy. * Beseda měšťanská v Praze. Oblíbený Kateřinský věneček koná se již v sobotu, dne 24. t. m. Vzhledem k tomu, že jest to poslední taneční zábava roku letošního, lze očekávati hojnou návštěvu. V neděli, dne 25. t. m. uspořádána bude pro dítky pánů členů o půl 4. hod. odpol. dětská zábava.

Divadlo. Vánoční hry Národní jednoty katolické na Smíchově. Letos bude provozovati katolický spolek smíchovský veliké vánoční výpravné hry v témž rámci jako hry pašijové. Hráti bude přes 100 osob. Text složil Jan Pauly, kaplan smí- chovský a hudbu sbormistr Národního divadla pan Fr. Picka. Z kanceláře Národního divadla. Dnes opa- kuje se Sheridanova veselohra »Škola pohoršen í« (čtvrtá čtvrtka předpl.) za režie p Seifertovy. — Zítra se hraje Smetanova opera »Prodaná nevěsta« (první čtvrtka předpl.). — V sobotu jest první představení popu- lární, pro něž chystá se premiéra Björnsonovy činohry »N ad naši sílu«. Představení bude mimo předplacení a platí k němu ceny jako k odpoledním představením nedělním (lože 10 korun, sedadlo příz. 2 kor., I. gal. 2. řada 1 kor. 20 hal. atd.) Vstupenky vydávají se již ode dneška u denní pokladny Národního di- vadla, a sice bez přirážky záznamných poplatků. Představení počne o třech čtvrtích na osmou hodinu večer. Zítra o 11. hod. dopol. koná se k činohře »Nadnaši sílu« za režie p. Kvapilovy hlavní zkouška (přístup pro hosty malým vchodem z nábřeží).

Ze soudní síně. Uštván osudem. Zdá se, jakoby třeba bylo vždy krvavého skutku, než jednotlivci dostane se společností lidskou aspoň toho kusu chleba, aby nezhynul a kusa hadru, na němž by uložil hrozně znavenou svou hlavu. Jediný Bůh sám zná mnohdy hroznou řadu bolu, žalu a utrpení, u jediného Boha lze nalézti útěchy — ale u lidí?... Sotva trochu politování a to ještě mnohdy bolí více než rána . .. Těžce klopýtal se světem 31letý bývalý horník Frant. Jelínek ze Pcher, až konečně uštván osu- dem, stal se z bídy — vrahem svých dítek. Muž ten zapomněl na Boha, na vše a v nejvyšším zoufalatví, v neskonalé bídě a bezměrné rozervanosti rozhodl se usmrtiti své milé děti i sám sebe . .. Střelná rána skončila život jeho dvou dětí a on sám zachráněn, ač potácel se dlouho mezi životem a smrtí — zachráněn, aby nesl dále kříž svůj. Žalobní spis jest velice obsáhlý a uvádí asi toto: Jelínek býval horníkem ve Pcherách u Slaného. Oženiv se v r. 1891, stal se do loňského roku otcem pěti dětí, z nichž nejmladší brzy po narození zemřelo.

Když za nedlouho potom Jelínek ovdověl, nebyl už horníkem, nýbrž pašerákem doutníků. Vynášelo to o nějaký groš více, nežli řemeslo, z jehož výtěžku nebylo možno vyživit rodinu, a to stalo se mu osudným. A právě okolnost ta byla vážnou příčinou, proč lidé nechtěli se ujati Jelínkových sirotků, opuštěných ná- hlou matčinou smrtí. Děti nejprve bydlily u Šandů, pak u Müllerů a konečně v Humnechu Šímů, ale odevšad je po krátkém čase vypovídali, protože se lidé obávali nepříjemností, kynoucích z do- movních prohlídek. O pašerákovy děti nikdo nestál, každý před nimi zavíral dvéře a vyháněl je ze vrat, a ty ubožky strádaly hrozně, ač tatík jich staral se o ně všemožným způsobem. »Rodina štvanců!« — tak asi hučelo v uších otci Jelínkovi, jehož výdělek čím dále stával se mizernějším, ale jenž přece staral se o děti po otecku. Uvažuje pak Jelínek o nebla- hém osudu dětí, na něž dále platiti nebylo možno, upadal nešťastný v zamlklost a zádumčivost a v hlavě spřádal den ke dni myšlénky velmi podivné . . . Za dnů i nocí toulal se po polích a lesích, a uvažoval, co podniknout, aby zhostil se bídy své a svých dětí. A rozhodl se!

Dne 5. května vydal se Jelínek na cestu do Prahy a před polednem druhého dne se vrátil opět do Pcher. Do obce však nevešel. Posadil se v ústraní za návsí do příkopu a ze vnitřní kapsy kabátu vy- táhl ostře nabitý šestihlavňový revolver, jejž si právě z Prahy přinášel a jímž chtěl další situaci násilně rozřešit. Děti tenkráte ještě bydlily u Šímů, a když se dověděly, že tatínek mešká za vsí u silnice, při- běhly za ním. V okamžiku tom zalomcovala zoufal- cem první příšerná hrůza — nešťastník zapomněl na Boha a vyzval děti, aby s ním vyšly do Podháje na procházku. Nejstarší hoch, 10letý František, nesl přes rameno vlněnou houni, kterouž se děti v noci při- krývaly a která byla jejich jediným ma- jetkem. Na té houni zemřela jim loni maminka a s touto houní vyhnali je právě z bytu od Šímů, protože tatínek tam nedoplatil za byt a stravu 3 zlatky. Jelínek byl pevně odhodlán, že děti i sebe v lese zastřelí. Duch jeho obestřel se, a přece nerad tak činil! — ta drobotina přirostla mu k srdci, život jeho dětí byl mu drahým, ale nikde nezřel spásy. Plné čtyry dny rozvažoval . . . . Od 6. do 10. května bloudil s dětmi v lesních mýtinách — jako štvaná zvěř.

Teprve dne 11. května z rána prosila dvouletá Pe- pička, nejmladší z dětí, tatínka o kousek chleba. Ne- šťastného muže bodla prosba ta do srdce, a nebylo divu, že mu nepuklo lítostí: neměl, z čeho by ukojil Pepiččin hlad. Upokojil ji několika slovy, načež vrátil se v průvodu dětí do Pcher a zamířil zde do s'avení sousedky B. Skali ké. Venku svištěl vítr a chladný déšť padal s oblohy. Proto žádal, aby mu a dětem dovolili se ohřát. A při příležitosti pošeptal Skalické, nekoupila-li by od něho teplou houni — poslední kus majetku. Ale Skalická nekoupila, protože neměla zač, a jen hladové děti podělila skývami chleba . . . Zdrcen a poslední nadějí zklamán, na- stoupil Jelínek s rodinou cestu do lesa zpět. Bylo právě o polednách. Dítky, zmořené hladem, chvěly se zimou, a nevěděly, proč se s nimi vlastně tatínek do lesa vrací. Otec dal se ve chvíli té do pláče a pravil k dětem, že je mu jich líto. Děti nepohnutě naslou- chaly a oba starší hoši, vidouce plačícího otce, slzeli též. Jelínek mluvil pak o smrti, a že se rozhodl, aby s ním společně děti zemřely. Desítiletý František dal se po této poznámce do hořkého štkaní, objal otcovu šíj, políbil mu ruku a ptal se ho: »Půjdeme si tedy lehnout k mamince?« — — — A tu místo odpovědi zahoukla lesním tichem ohlušující střelná rána, a hoch František zaúpěl bolestí. A ještě než-li setřel krev z hlavy prýštící, padala již rána druhá a třetí . . . Příšerná scéna! František po- děšen a schvácen úzkostí, vstrčil Lojzičku, kterou dosud za ručku držel, ku blízké borovici a dal se na útěk do nedaleké cihelny, odkud zraněného hocha cd-