Strana 4.

Číslo 346

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 19. prosince 1902.

sv. Vlncence z Paula dospějeme v ony vznešené, vy- tkuté cíle. Ne svůj časný prospěch, nýbrž své zdoko- nalení a prospěch blížního na zřeteli mějme. Necht každý Vincenclán, jeho rodina a jeho podřízení vedou řádný, zbožný katolický život, by nikdy nedošlo k hroznému okamžiku, kdy nepřátelé naši ukazujíce na nevázaný život, říci mohlí: »Hle, to byl také Vincenclán!« Nechť každý Vlncencián jest trpělivým a shovívavým k oněm chudým, již řízením Božím svěřeni jsou péči a ošetření jeho. Nechť nabádá je k modlitbě, nechť připomíná jim sv. svátostí — sv. zpovědl a sv. přijímání. Nezapomínejme při ošetřování chudých slov našeho božského Mlstra: »Ne samým chlebem živ jest člověk !« Dojemnou řeč svoji skončil řečník výzvou k vy- trvalosti, poukazuje ke konečnému cíli všeho lidstva, poslednímu soudu, kdy »tatíček náš sv. Vincenc« předvede sbor Vincenclánů Spasiteli slovy: »Hle, pane, ty, které Jsi mi dal, zde jsou!« a Pán řekne »Pojďte požehnaní Otce mého, neboť jsem lačněl a dali jste mi jístl . . .« Pak vykonána obvyklá sbírka na chudé.

Za všeobecného vzrušení chápe se slova J. Em. pan kardinál. Shromáždění povstává, Zvučným, jasným hlasem děkuje Vincenciánům za vše dobré, co v roce předešlém vykonali, za krásný způsob, jakým dnešní den oslavili. J. E. s uspoko- jením přípomíná, že dnešní den začalí Vincencláni díkem Bohu, že tollk dobrého jim vykonati dopřál a přijali sv. svátostí a tělo Páně. Co během roku vykonali, to nebyla almužna těm chudým. To bylo mnohem více. Vincenclání pátrali nejen po tělesných, ale, a to hlavně, po duchovních potřebách svých svěřenců, nebáli se ni nemoci, ni neštítili se chudoby, ač mnozí vysoké zaujímají po- stavení, navštěvovali choré a sílili jim tělo i dušl. Bůh jest milosrdným, když do srdcí vleje kře- sťanům tolik lásky a milosrdenství. Vznešený řečník končí přáním, by vyplnila se na Vlncenciánech slova Páně: Blahoslavení milosrdní. neboť oni milosrdenství dojdou. J. E. uděliv přítomným arcipastýřské požehnání, rozloučil se a s mnohými přítomnýml, zvláště pak P. Hansem srdečně pohovořil. Závěreční modlitbou pak schůze skončena. Schůzi přítomni byli dále J. O. Vojt. hr. Schönborn, J. M. prof. dr. Sýkora, prof. Šauer z Augenburgu, ceremo- náři Jeho Eminencí a veliký počet členstva, jež přes trvající nepohodu do schůze v takovém počtu se do- stavilo, posíleno nadějí, že přibude 1 Jeho Emínencí ndp. kníže arcíblskup. A naděje ta skvělého došla splnění!

Zprávy církovní. P. Jan Cibulka T. J. . Z řádu Tovaryš- stva Ježíšova došla nás pozdě na večer zpráva, že vellce známý a oblíbený v Čechách i na Moravě vdp. P. Jan Clbulka Tov. Jež. rektor na Velehradě, tamže po krátké nemoci na zánět plic zemřel. Osobní věstník duchovenský z diecése brněnské. Investován byl: dp. Antonín Mašek na faru v Batelově. Novosvěcenec vp. Josef Polák usta- noven byl kooperátorem v Lulči. Svěcení. Dnes ráno udílí J. Em. p. kardinál- arcibiskup alumnům II. ročníku kníž. arcib. semináře v Praze tonsuru, zltra pak bohoslovcům III. ročníku nižší svěcení. Zádušní mše svatá za zemřelé členy Generál podpůrného spolku »Slavín« konatl se bude v basi- lice sv. Václava na Smíchově v pátek, dne 19. t. m. o 8. hod. ranní.

Správa protestantské církve. Posledně zaznamenali jsme stručně vývody dp. P. Kolba, T. J. o uctívání Ježíše Krista u kato- líků a protestantů. Dnes podáváme opět stručný obsah jedné z následujících jeho promluv, v níž po- jednával slovutný tento kazatel o vrchní správě cír- kve katolické a církví protestantských. V úvodu vy- tknul předsudky protestantů vůči papežství a vylošil katolické učení o papežl. Papež jest v držení plnostl biskupské moci nad veškerou církví, a sice nejvyšší moci zákonodárné, učitelské, jest nejvyšším rozhodčím a nejvyšším správcem a zástup- cem katolické církve na zemi. P. Kolb vyložil na to význam a účel papežství a dokázal, že tato plná moc papežova založena jest na nauce a slovu Kri- stovu, že Kristus svou moc Petrovi, Petr blskupům římským propůjčil. Slavné dějlny papežství dokazují oprávněnost názvu »náměstek Kristův«. Proto také veškeren kotolický svět miluje sv. Otce v Římě, po- něvadž on jest středem katolické církve. Každé od- štěpení od papeže znamená pro katolíka odštěpení o církve. V druhé části promluvy své ukázal kazatel, jaké následky mělo popření papežství pro protestan- tismaus. Poněvadž — pravil — je každé spojení lldí k nějakému společnému cíli naprosto nemožným bez

společného vedení, tudíž byly i církve reformační nu- ceny, nějakou ústřední správu nalézti. Kde byla ale nějaká taková autorita k nalezení? V obci? Právě obce potřebovaly autoritu, která by je držela pohro- madě. Ukazovalo se na sv. Písmo, ale jak často roz- uměl Písmu každý jinak, a jednotný živel nebyl k nalezení. Ukazovalo se na pastory a duchovní správce. Kdyby ale měl každý jednotlivý pastor vy- konávati nejvyšší církevní moc, pak by bylo papežů tolik co je pastorů, a každá fara byla by pro sebe zvláštní církví. Či snad superintendenti? Pak by bylo tolik papežů, kolik je superintendentů, a každý obvod tohoto zvláštní církví. Aby potřebné jednotě církve bylo zadostiučlněno, prohláslli se zeměpáni představenými církevní správy. Země- pán bez theologlckých studíí, bez ordinace stal se nej- vyšší hlavou protestantské církvo, jemuž superinten- denti, pastoři i věřící ve věcech víry byli podřízení. A tak vládne v evangeiické církvl laik, jejž si věřící ani volitl nemohou, vládne mocí svého postavení jako vladaře světského. Jako příklad představme si cír- kevní správu největší protestantské zemské církve v Německu. »Tímto ustanovuji« — tak zní nařízení Bedřicha Viléma IV. z r. 1850 — »aby oddělení ministerstva pro duchovní zálažitosti neslo název Evangelická vrchní církevní rada.« Tato vrchní cír- kevní rada, to třeba míti na zřeteli, jest tedy částí státního ministerstva, státním úřadem. Pomocí vrchní církevní rady vládne zeměvládce jako nejvyšší blskup nad evangelíckou církví; veškeré členy této církevní rady jmenuje zeměvládce dle své libostl; této církevní radě podříseny jsou provínciální konslstoře, superln- tendenti. Předsedou není žádný duchovní, nýbrž úřed- ník-jurista, stejně jako i na provinclálních synodách.

A jaký jest obor působnosti těchto institucí? Obsta- rávati všecky církevní záležitosti: záležitosti synodální, dozor na bohoslužbu ve směru dogmatlckém a litur- glckém, náboženské vyučování, nařízování slavností, svěcení kostelů atd. Tedy: vše, co v katolícké církvi jest vyhraženo papeži, obstarává zde státní úřad, ale papež má ustanovení Kristovo, vychází ze svobodné volby kurle, je vázán na tradici církevní a má při- slíbení: »Já jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá, a ty někdy, obrátě se, potvrzuj bratří svých.« (Luk. 22., 32.) Nejvyšší správa protestantské církve ale není ustanovena Ježíšem Kristem, tato správa byla celé staré církvi neznáma; ona jest úplně neodvislá od volby církve; může přídělena býti mužům, kteří žádné víry vůbec nemají, ona není vázána žádnými hranicemi. Ani tradicí: tu protestantismus neuznává; ani písmem svatým, neboť nejvyšší výklad téhož ná- leží jí a zeměpán může si do církevní rady volit koho chce. Představme si jen na př., že tomuto napadne povolatí do vrchní rady muže směru Harnackova. Co očekává pak odštěpené naše bratry?

Vrchní rada církevní vede dozor nad naukou církevní, náboženským vyučováním; což když se pak nařídí, že se musí kázati proti božství Kri- stovu? Což když potom zakáže táž rada křest dítek, poněvadž ona sama v nejsv. Trojicl. nevěří? Ona může zrušiti slavnost vánoční, poněvadž ne- věří ve vtělení Kristovo, taktéž i Velikonoce, poněvadž nevěří v z mrtvých vstání, Letníce, po- něvadž nevěří v Ducha svatého. Evangellcká zemská církev je proti tomu všemu bezbranná a bezmocná, nemůže ani pomocí synod, superintendentů, provln- cialních konsistoří proti tomu protestovati, poněvadž to vše vrchní církevní radě je podřízeno. »Nynější německá evangelická státní církev — tak píše »Deutsch-evangelische Kírche-Zeltung« č.6 r. 1901 — nemá z království Božího takořka nic na sobě.« Ano, žádná společnost nemůže obstáti bez spo- lečné autority. Také církev je společností a sice nej- větší, nejpotřebnější a nejvýznamnější co do trvání až do posledního dne, co do rozsahu: pro všecky ná- rody, proto jí také neschází společné vedení, papež- siví. Katolická církev ctí toto Bohem zřízené ve- dení ústřední po 2000 let v osobě biskupa řím- ského, naši odštěpení bratří však stojí pod státní s právou církevní rady. Srovnejte to obojí a poznáte, kde se nacházejí známky božského zřízení a jestli je- jich nenávist vůči papežství srovnává se s evangellem a úmyslem Ješíše Krista při zřisování církve.

Tak P. Kolb. Je možné, aby k těmto důsled- kům nedospěli všíckni protestanté, když rozumně o věci tak důležité uvažují? O ano, jsou takoví pro- testanté. Jména a životopisy některých z nich, jen některých, zaznamenána jsou ve třinácti svazcích Rässo- vých a ve 3 svazcích Rosentalových. »Convertiten- bilder« — Obrazy konvertltů. Ano, zde jest vysvět- lení, proč mnozí protestanté raději o svrchu uvedeném nemyslí, poněvadž by pak pro ně nezbylo nic jiného, než co učinili tisícové před nimi — státi se rovněž kon vertlty. A k tomu je potřebí jisté duševní síly — charakteru.

Zprávy denní. * Učitelstvo vídeňské proti posl. Sei- tzovi. V úterý konala se ve Vídni schůze učitel- stva, na níž referoval učitel měšť. školy Rumelhardt. Po vývodech jeho přijata resoluce, v níž se prohla- šuje, že učítelstvo vídeňské v převážné své většlně nemá s posl. Seltzem níc společného. Pro učitelstvo není on nlčím více, než socialistickým poslancem za Floridsdorf, a ono tudíž za žádných podmínek nesvěří mu zastupování svých zájmů. — Jestli se soclální de- mokraté domnívall získati pomocí vnadidla-Seltze uči- telstvo, pak se přepočetli. Německé hospodářství v Brně. Obecní rozpočet brněnský na rok příští vykazuje výdaje 4,072.710 kor., řádné příjmy 636.833 kor. Schodek člní tedy 3,435.877 kor. Tento schodek ja daleko větší, než letošního roku a hražen má býti z části výnosem chudinské daně, kterou opatrní otcové města zavésti hodlají. Obec brněnská dle rozpočtu ocitla se vlnou německých choutek a snah na pokraji hospo- dářské propasti. Je to německé brněnské divadlo, které je pro obec železnou kravou, je to placení růz- ných agentů germanisace, vyhszování peněz na »ně- mecké« školy, kníhovny, domy a j. v. — to vže za- vinilo schodek. Z Brna vychází všelíká agltace něme- cko-židovská a stojí mnoho peněz. Obecní hospodář- ství v Brně je v úpadku.

* Jeho Eminencí nejdůst. pan kardinál Skrbenský, kníže-areibiskup pražský v Rů- žencové vývobně. Ve středu o 4. hod. odp. za- vítal Jeho Eminencí do ústavu pro vydržování zmrza- čených dívek a sirotků v Konviktské ul. č. 12. U vchodu uvítali nejd. arcipastýře členové výboru spolku pro vydržování ústavu »Růžencová výrobna« s p. prof. a čest. kons. radou Havránkem v čelea uvedli do místností, kdež přívítán byl protektorkou spolku paní baronkou Malvínou z Helversenů, načež uveden do místnosti, kdež postaveno jevlště a kde některé chovanky ústavu sehrály s dobrým poroz- uměním a pletou hru: »Sv. Anežka«. Mezi tím Jeho Eminencí, pochváliv účinkující, odebral se do domácí kaple ústavu. Zatím shromáždily se chovanky ústavu všecky a všichni přítomní dobrodincí kolem vánočního stromku. Radosť a upřímná touha spatřiti svého mi- lovaného velepastýře, na nějš se vždy po dlouhý čas z celého srdce těší, zírala chovankám z očí. Pan předseda oslovil p. kardinála vzletnou řečí jdoucí od srdce k srdci. J. Eminencí poděkoval slovy upřímnými a milými p. předsedovi i pí. baronce Helversenové za jejlch starosť o ústav, kde ubožáčkové, sirotkovéa mrzáčkové, kteří jinak opovrženi a ztraceni byli by ve světě, ošetřováni a vychováváni jsou. Pak podě- koval všem členům výboru i přítomným dobrodincům, z nichš jmenujeme: Její Jasnost kněžnu Lobko- witzovu, Její Jasnost kněžnu Auerspergovou, kněžnu Sch önburgovou, Její Osvícenost paní hraběnku Joh.

Nostitzovou a v. j. Přítomno bylo mimo členy výboru více kněší světských i řeholních. Ke konci přednesla jedna chovanka ve jménu všech upřímné a nejodda- nější díky Jeho Eminenci a všem dobrodincům, žá- dajíc o vrchnopastýřské požehnání, jež též nejdůst. arcipastýř udělil. Voláním: »Zapli ť Pán Bůh!« pro- vázen odešel Jeho Eminencí a chovanky, dojísta na slavný den ten dlouho nezapomenou. — Hra diva- delní »Sv. Aneška« opakovati se bude v ústavě ještě dvakráte a sice o svátcích sv. Štěpána, 26. prosince a sv. Tří králů, 6. ledna, vždy o 3. hod. odpolední. P. T. pp. dobrodincům naskytnje se zde příležitost skutkem osvědčit! lásku k ubožáčkům, jichž je nyní v ústavu 50 a kteří vedle zhotovování církevních rouch a růženců hlavně milodary útrpných lidí se živí.

* Obecní výbor na Smíchově sešel se včera odpoledne. Předsedal starosta p. Elhenický. Po schvá- lení protokolu a vyřízení došlých věcí, sdělil starosta že zemský výbor i místodržitelství schválilo plán po- lohy pozemků na místě býv. »Kartounky«. Na to projednával se obecní rozpočet na r. 1903. Všech příjmů jest 402.180 kor. 49 hal., vy- dání 952.121 kor. 72 hal. Jeví se tudíž scho- dek 549.941 kor. 23 hal., který se uhradí 40proc. přírážkou k přímým daním a 2proc. dávkou z nájem- ného. — Potřeba obec. a měštanských škol českých člní 77.748 kor., obec. a měšťanských škol německých 11.412 kor., potřeba mateř. škol českých 4290 kor., mateř. škol německých 1290 korun. Celková po- třeba člní 94.740 kor., která se uhradí 8proc. při- rážkou k přímým daním na Smíchově a v Radlicích. Rozpočty byly schváleny, načež schůze skončena. * Obecní zastupitelstvo karlínské konalo včerejšího odpoledne za předsedníctví starosty p. cís. rady Ronze řádnou svou schůzl. Jednáno o resi- gnaci pp. V. Svltáka a dra. J. Vejvara na členství obecního výboru. Pan Sviták byl 38 let čle- nem. Pro hlasovalo jen 12 Mladočechů, proti ostatní přítomní, resignace byly přijaty. Projednáván návrh aby členové obecního zastupitelstva byli vyloučeni ze zadávek a dodávání prací obcl. Návrh neprojednán.