ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 8daf6220-6615-11dc-9d2e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 25 celkem · entity: person 91, place 71, org 10, work 1
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ IISTY.
3 masthead
12. července 1901.
4 masthead
Číslo 190.
5 article
gramy, v nichž často o pouhou písmenu vedla se nejtužší zásadní polemika po celé měsíce Tak na př. ve společném programu celé oppo- sice pravile se mezi jiným: »V záležitostech společných celé říši, vyplývajících z pragma- tické sankce, království chorvatské bude rozho- dovati rovneprávně jako království uherské s ostatními zeměmi Jeho Veličenstva.« Taková byla redakce neodvislé strany, kdežto strana práva tvrdila, že konec toho programového bodu má zníti: »rovnoprávně jako království uherské ostatní země Jeho Veličenstva.« Není tedy divu, že při prvé příležitosti obě strany se rozešly. nemohouce se kromě toho shodnouti — o jmenu příští jednotné strany. Po celých šest let nejtrapnějších politických zkušeností a vzrůstající národní bídy, klerá hrozí úplným národním úpadkem, situace zů stala stejná: venkov volá po okamžité organi saci a po neodkladné práci, kdežto vůdcové rokují o tom, má-li se nejdřive obnoviti po smrt Starčevičově rozštěpená (na »čisté« a » nečisté«) strana práva a má-li se v lidu zakořeněné jmeno strany práva považovati za přední podmínku jakékoliv shody. A tak se stalo, že v té chvíli mezi záhřebskými vůdci zabíjí se čas scholasti- ckým doktrinářstvím, které by již dávne bylo odňalo veškeru chuť k národní práci, kdyby pravé vlastenectví mohlo a smělo upustiti o národní činnosti z jakéhokoliv důvodu. R.
Starčevičův
6 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 11. července. Slovanští Sokolové a panger- manism. CÚvodní článek „Hon. Bpemz. “). Němcům i rakouským, i německým nelíb se sokolský slet v Praze. Rozumějíce z vlastn zkušenosti, jakou důležitost má vniterná organi- sace a kázeň, Němci nejsou spokojeni, že po- zorují tytéž vlastnosti nejen u jednotlivých so kolských spolků, nýbrž i ve všesokolském sdru- žení. Pangermánská propaganda ve střední Ev- ropě i dále na východě právě tak jako mimo Evropu má úspěch hlavně proto, že rozličné její spolky družně a soustavně pracují k dosa- žení společného cíle. Dosud Němci na jevišti kulturného boj nepotkávali se s odporem organisovaných sil Jejich hlavními protivníky byli západní Slované. rozdělení na manohé kmeny, jež často všeslovan- skou myšlenku podřizovaly svým úzkým pro- spěchům. Ale touž měrou, jak nátisk Němců rostl a se zveličoval, v slovanských národeeh budilo se poznání, že je nutno klásti tomu ná- tisku odpor. Vznik a rozvoj sokolských spolků dokazuje, že Slované na své štěstí pochopili čím to vítězí jejich protivnfci, a jali se bojo- vati s ními jich vlastní zbraní. Ze všeho slovanského světa sletěli se Soko- lové do české stolice, ale celek jejich nebyl různoplemennou tlupou, nýbrž vykázněným vo- jem míru, připraveným do boje za zájmy Slo- vanstva. Zvláště nepříjemně působí na Němce, že byli v Praze přítomni ruští a francouzští hosté. Že z Ruska přišly deputace, není ovšem nie divného, ale příjezd Francouzů dává celému sletu Sokolů docela nový smysl a význam. Všichni Francouzi osvojují si přesvědčení, že Francie musí se postaviti v boj naproti pan- germanismu. Na této půdě franko-ruskému spolku dostává se většího upevnění. Před nim vystupuje nový grandiosný cil, k jehož dosažení musí napnouti všechny své síly.
Sokol Němec Eva Slovan Francouz Praha Evropa Rusko
7 article
Idey pangermanismu dokonce nejsou my- them, nejsou vymyšleny publicistikou, nemající nic lepšího na práci. Ony skutečně jsoua žijou a k tomu, aby byly uvedeny v život, Němci pracují v celé střední Evropě, na Bal- káně, v Malé Asii, na březích Porského zálivu, v Mexiku, Brasilii. Sny pangermánské nemají v sobě ničeho pravdě nepodobného. Kdyby nenašla výdatného odporu a byla podporována politickým štěstím, německá říše snadno se může pomocí celného spolku rozšířiti na celou téměř Evropu kromě krajního Západu a Východu. vášeň! Jedinkrát v celé knize vidíte dobrého Ilju planouti — hněvem, hořkými výpady, když staví se za štít tohoto »neskrušeného enthusiasty Poláka«. »Mir Iskusstva« napsal totiž s ironickou poznámkou o »vlastenecké« ceně Matejkových děl: »Tohle zvalo se někdy uměním — « »Sahat na Matejko! Jeho národní cena ni- kdy nebude dotčena odhadem bursy obrazové On bude vždycky kolosem a vaše plevy trpaslíků nedostihnou ani podnoží jeho piedestálu!« *) Jak litujete šedivícího idealistu, že tu trpkou stať »Na adressu Miru« napsati — musil. Z té trpkosti promlouvá — láska uražená. Co se Rěpin nahájil právě těch — mladých! Stať »Na obranu nové Akademie« jest vlastně jen na obranu — jejich! Vystupuje i proti přátelům svým, Stasovovi a Antokolskému, aby snad těm nej- mladším neubližili předčasným odsudkem váž- ných jejich aspirací uměleckých.
Němec Ilja Polák Iskusstva Matejkův Matejka Rěpin Stasov Antokolský Evropa Bala Porský záliv Mexiko západ východ Brasilia Miro
8 article
On, který vysoko zvedá umění k vůli — umění, pozoruje pojednou kolem dokola uměni k vůli — mamoně. Jako Mojžíš pohlédnuv s hory spatřil chráněnce svoje zase kolem zlatého —— »Trhová cena, ejhle, čím se určuje nyn hodnota uměleckých děl! Obchodníci s obrazy zaměnili místo professorů: oni učí vkusu — Dokonalost forem uznali za nepotřebnou: po- kloňte se před autoritou krámu, očisťte musea od starého haraburdí, udělejte místo — diletant- skému dekadentství! Ach, pánové, pánové, kde je vaše individuálnost? Špetka patriotismu ? Vše chno své zaházet špínou; nechtít znát rusko školy, jako cizínei! Věčně přežvykovat žvance evropské, napodobovat — poslední modu! By rabem chytrácké — ažiotáže l« A dále píše Rěpin: »Ve skulptuře jejich ideálem — Rodin. Socha Balsaca a socha Evy, jež byly u nás na výstavě, blizky už kamenným babám, krášlivším skythské mohyly na jihu Rusi.« Ale ovšem: v Rue le Pelletier začali právě »uznávat« ty, kdo mají odvahu »začínat umění znovu«, čili: umění zase patami vzhůru obracet — Kniha Rěpinova je velmi poučna.
Eva Rus Pelletier Rěpinův
9 article
*) Ale proto není Rěpin slep k mnohým techni ckým nedostatkům Matejkovým: vykládá je (v dopise z Krakova) umělcovou krátkozrakostí. Proti tomu, aby nevznikl tak mohutný státní organism, který bude tlačit Francii k atlan- tickému moři a, až se upevní na Středozemním moři, vezme Rusku naději na cařihradské prů livy, a rozšlape jihoslovanský svět, je nevyhnu- telně třeba spojených sil všech ohrožených. Rusko a Francie musejí podati ruce Slovanům středcevropským a podporovati v nich budíe se myšlenku jednoty, ukázati jim na nebezpečí které již již na ně kvačí, a dáti jim program déjství. Kdo zvítězí, zdaž pangermanism neb franko-ruský spolek se západním Slovanstvem od rozřešení této otázky závisí všechen příšt osud Evropy a možná všeho světa. V nynější době tento veliký boj teprve za- počíná. Velmi je důležito, aby protivníku v sa- mém počátku nebylo dopřáno vzíti vrch. Bu- deme-li teprve sbírati své síly, zatím co soupei náš vytáhl už do boje, sotva můžeme počilat na vítězství. Sokolové sletěli se v pravý čas, čemuž není divu, neboť sokol je pták bystrozraký z daleka vidí na protivníka, avšak třeba, aby řady Sokolů stále rostly, aby duch sokolsk šířil se po všem širém slovanském světě.
Matejkův Sokol Krakov Francie Rusko Evropa
10 article
Generál A. F. Rittich. Zpravodaj »HoB. Bpesr.«, jenž byl při tomen slavnostem sokolským v Praze, oznamuje svému listu, že není pravdy v povéstech, jako by gen. Rittich byl musil opustiti Prahu na pokyn rakouských úřadů. Pověst řečená, prav dopisovatel, vznikla bezpochyby z toho, že Slo- vané přivykli podobným laskavostem rakouskýeh úřadů. Dopisovatel dále po zásluze odkopává vztek- lou smečku německých listů, která se na gen. Ritticha pro jeho laskavé slovo k Čechům vrhla, jakoby ho chtěla rozsápati, a zavírá: Co se týče Čechů, jim německá vzteklost působí největší potěšení. V jejich očích krasořečný list generál Ritticha je překrásným doplňkem sokolských slavností. List Rittichův otištěn byl všemi listy generál dostává blahopřejné telegramy a stal se. slovem, v Čechách hrdinou dne. Filipiny. V Londýně dlicí americký obchodník z Ma nily Mac Evoy tvrdí, že zpráva, jako by plukovník Funston byl zajal vůdce Filipineů A quinalda, jest vymyšlena. Když Američané seznali, že se ho nemohou zmocnili, tázali se. co by žádal za to, by se podal. Aquinaldo ne- prodleně odpověděl, že žádá za své podroben 5 millionů dollarů. Protože válka stála Ameri- čany týdně také tolik, nebyl jim Aquinaldem žádaný obnos příliš velkým a obchod tento dle tvrzení Mac Evoye také uzavřen. Španělské listy krátce po vyrovnání Filipinců se Španěly a po vypuknutí války se Spojenými státy tvrdily, že španělská správa vyplatila Aquinaldovi větší pe něžní obnos.
A F Rittich Rittich Čecho Rittichův Evoy Funston Filipine Američan Ameri Mac Španěl Praha Čechy Filipíny Londýn Ma Mac spojený stát
11 article
„Předrželi“ dovolenou. Charakteristická a poněkud veselá příhoda stala se válečným lodím, které zúčastnily se ne- dávných slavností australských. Z Melbournu se oznamuje, že americká válečná loď »Brooklin«, anglická »Juno« a ruská »Gromoboj« nemohly odplouti, pratože prchlo z nich na pevninu tolik mužstva, že se obávaly, podniknouti dalekou cestu do svého domova s jeho zbytkem. Australské břehy měly totiž na námořní jejich vojíny tak přítažlivou moc, že z nich prehl. kdo jen mohl. Chladní Angličané omluvili své opozdění se ve vodách australských tim, že si řeklí: »Čekáme na lidi, kteří svou dovolenou předrželi ...« Velitel americké lodi nebyl však tak trpělivým a snažil se hromadnou deser svého mužstva nahraditi nově najatými Australci, jimž navlékl americkou uniformu. Z německých dvou válečných lodí »Hansa« a »Cormorane nopohřešuje prý se žádný vojín. Dozvuky afféry fašodské. Afféra fašodská, jež způsobila ve Franei svého času mnoho zlé krve, stala se znova předmětem rozhovorů, uveřejněním zápisků býv presidenta Faura. Agencie »Havas« byla sice rodinou zvěčnělého požádána, aby popřela pra- vost těchto memoirů, uveřejněných přítelem ze- snulého ve »Figaru«, ale nacionalistické listy jsou o správnosti jejich přesvědčeny. Podáváme z těchto upomínek jednu z nejinteressantnějších.
Juna Angličan Faur Havas Figar Melbourne Hansa
12 article
President Felix Faure rozhodně chtě tehdy válce. Bylo to v paláci Elysejském. V den potom, když došla do Evropy zvěst, že plu- kovník Marehand vztýčil francouzskou vlajku ve Fašodě, Faure v Elysejském paláci pravil ke svému ministru financí: »Tedy Angličané chtějí mermomocí válce. Nuže, ať ji mají, Ty však mi připrav ihned potřebné peníze«. Večer byla ministerská porada, která rozhodla prot presidentovi. Telegrafovalo se pobočníku Marchandovu, setníku Baratierovi, jenž očekávaí rozkazy své vlády v Kahýře. Pobočník ihned přijel. Situace byla napjatá. Dislokace vojska ve francouzských osadách dála se v nej větším chvatu. Baratier se odebral do paláee ministra Delcasséa a tázal se: »Jaké jsou vaše instrukce, pane ministře?« »Naleznete je v Ka- hýře při svém návratu; situace se změnila o té doby, co jsme vás povolali«, odpověděl Del cassé. A v týmže okamžiku oznámena návštěv siřa Edvarda Momsona, velevyslance angli ckého. Ministr obrátiv se k Baratierovi, pravil »To je válka, ale mám také své ultimatum!« Baratier se poroučel a odjel okamžitě zpět do Egypta. Mezitím krise, jež se přiostřila v casus belli, vzájemnými ústupky se strany francouzské i anglické počala pozbývati své ostrosti a pro tívy se mírnily. Marchandovi byl dán rozkaz k oka- mžitému návratu. On ale odepřel. Veškerá Francie jásala vstříc reku fušodskému. Byl vyzván po druhě, aby se vrátil, ale 1 tentokráte položil své »veto«. A tu ministr Delcassé, podléhaje veřejnému mínění, povolil hrdinnému Marchan- dovi zpáteční pochod přes Sudan. A president Felix Faure dodává ve svých memoirech: »Snad mřeli strachy v palácích na nábřeží orsayském a v Tuilerifeh, ale statečný Marchand svoje po slání věrně splnil.«
Faur Angličan Marchandův Baratier Delcassé Del Momson Marchand Evropa Fašoda Kahýř Ka Egypt Francie Súdán Elysejský Marehand Elysejský palác
13 article
Listy z Bukoviny. 2. Ruská intelligence. Seznámiv čtenáře v prvém svém listě s postavením ruského lidu v Bukovině, zejmena se stavem zemědělským, jenž se tu jeví hlavním představitelem ruského živlu, chci se nyní do tknouti naší nečetné intelligence, našeho spole čenského života a našich snah. Bukovina dostala se k Rakousku r. 1775 po jedně z rusko-tureckých válek. Vítězná ruská vojska zaujala mimo jiné i Bukovinu, kterouž po ukončení vojny Rusko odevzdalo svému passivnímu spojenci, Rakousku, jež se až do krymské války těšilo podpoře a sympstiím Ruska. S rakouskými řády přišli do Bukoviny též rakouští úřadníci ve způsobě německých kulfur trägrů. Po čase vznikly u nás německé středn školy a v letech sedmdesátých i německá uni- versita. Naši Němci jsou velice hrdí touto svou universitou. Jest to jejich »nejvýchodnější uni versita«, něco jako přední stráž německé kul tury na barbarském východu. Dnes se už za- pominá, že založení této university jest zásluhou Rusa, bývalého poslance Tomaščuka, jenž ve řejně o sobě hlásal, že jest sice původu ne- německého, ale všechny své vědomosti a celou tak řikaje svou duševní bytost že vděčí německé kultuře a proto se cítí skrz na skrz Němcém- Ještě méně jest asi známo, že veliký Bismark navrhoval tehda, aby se v Černovcích zřídila ne německá, nýbrž ruská universita, poněvadž k Rusům jest třeba chovati se opatrně a za nynějších poměrů germanisace rakouských Rusů nemůže býti na čase.
Němec Rus Tomaščuk Bukovina Rakousko Rusko Černovec
14 article
V době připojení Bukoviny k Rakousku ani Rusové, ani tamní Rumuni nebyli, jak při- rozeno, národně uvědoměli. Ba i rok čtyřicátý osmý, jenž měl dalekosáhlý vliv na národní život ostatních národů rakouských, působil jen nepatrně na »zelenou Bukovinu« (»zelenou« na- zývá se v národních písních). Proces národního probuzení odehrává se v Bukovině teprve z našich dnů. V té věci Bukovina se opozdila velice i za příbuznou Haličí. Tomaščukové i dnes ještě v Bukovině kvetou. I dnes ještě můžete se tu setkati s osobnostmi ruského původu, jež se hrdě hlásí k německé národnosti. Známe syny pravoslavných duchovních, kteří jsou členy německých buršáckých spolků a procházejí se v pestrých čapkách po městě. A snad vás opravdu překvapí, povím-li, že většina ruských duchovních v Bukovině mluví ve své domácnosti s rodinou německy. Ale tento vnější německý nátěr není nám zatím nebezpečný. Slovanská eírkev, naše po- dání, naše příslušnost k jinému kulturně hislo- rickému typu, slovem duch národa slouží nám pevnou ohradou proti poněmčení. Němčení v kruzích naší intelligence jest jen důkazem našeho národního neuvědomění. Jest to krise, kterou nyní žijeme, kterou však, dá bůh, šťastně přežijeme, Mnohem nebezpečnější jest pro nás vpád arménsko-polských statkářů, kteří si obrali za úkol, pomocí katolicko-uniátské propagandy podkopati základy naší kulturní samobytnosti takým způsobem nás přizpůsobiti v etnografický materiál, snáze už stravitelný pro polský i ně- mecký žaludek.
Rus Rumun bůh Bukovina Rakousko Halič zelený Bukovina
15 article
Kromě našeho pravoslaví překáží našim nepřátelům zvláště také naše kyrillské písmo, jež máme společné s celou Rusí. Už hr. Agenor Goluchovský, když byl náměstníkem haličským, chtěl nás oblažiti latinským písmem; jeho pokua se ovšem nezdařil. Ale chytři poručníci našeho národa neklesali na mysli. Vymyslili si azbuku, představující jakýsi přechod od kyrillského písma k latinskému. A taková azbuka skutečně zavedena nedávno ministerským nařízením do našich škol. Nesčetné protesty proti nové azbuce, kterou nazývají »fonetikou«, nic nepomohly Našliť se i mezi Rusy vypočílaví lidé, kteří svou kapsu a své osobní výhody staví nad národní ideály, a ti pomáhali nepřátelům našeho národa. Tato podpora, kterou naši nepřátelé, snažícíse vtisknouti nám na čelo pečeť odštěpenců o ostatního ruského světa, nalezli mezi vlastními syny našeho národa, jest důkazem strašné demoralisace, která jest opět následkem staletého rabstva. Všichni ti ukrajinofilé, narodóvci, ná rodní demokraté atd. jsou zjevní nepřátelé jednoty ruského národa, skrývající se pod různými maskami a těšící se přízni těch, kdož mají ve svých rukou moc. Při tom neposlední úlohu hraje osobní ctižádost. Leckterý spisovatel. který v úzkém kroužku ukrajinofilů platí za volikána a hvězdu prvého řádu, zapadl by ovšem mezi hvězdy teleskopické, kdyby své literární práce položil do jedné řady s litera- turou ruskou. A býti prvním ve vsi lichot přec jen více, než býti desátým ve městě!
Goluchovský
16 article
Ještě několik slov o tom, v čem záleží pověstná »fonetika«. Náš mužik rozuměl dosud dobře knihám a časopisům, vydávaným v jazyku velkoruském. Hlavní rozdil mezi naším nářečím a literárním jazykem ruským spočívá ve výslov- nosti. Obvyklý do nedávna pravopis etymolo- gický hověl úplně oněm zvláštnostem při vý- slovnosti severních i jižních ruských nářečí. Na př. v slabikách, v nichž Velkorus vyslovuje »je«, Malorus »jis, piše se v literárním jazyku Slova Me, atd. psali dosud stejně Velkorusi i Malorusi, ale onen je vyslovoval němec, děd, tento nimec, did. Malorus užíval knih, vydaných v Rusku, četl je svým způsobem, ale rozuměl všemu. Nový fonetický pravopis má za účel přetrhnouti tento duchovní svazek našeho lidu s velikou Rusí. Nyní slova »nimecs a »did« píšou se tak, jak se vyslovují, totiž místo původního 5 staví se I. Dle výpočtů pro- tektorů fonefiky karpatšti Rusové za několik pokolení už nebudou moci pohodlně čísti ruské knihy, jestliže se nenaučili ruskému pravopisu, na nějž počínají už nyní hleděti jako na cizí. Na černoveckém německém gymnasiu uč se ruštině jako předmětu nepovinnému; mimo to je v Černovcích také ještě nižší ruské gym- nasium. Ale jaká je to ruština! Učiti se lite- rárnímu ruskému jazyku pokládá se u nás div ne za zločin; prostonárodní jazyk pro ne- dostatek technichých výrazů nehodí se však pro práce vědecké. Tvůrci nového »rusínského« ná- roda pomáhají si tedy tím, že z ruštiny vy tvořili jakýsi volapůk, směs prostonárodních ru- ských, polských a libovolně nově utvořených slov. A takovému jazyku se vyučuje na gym nasiích. *) Viz »Národní Listy« č. 155. ze dne 7. červne
Malorus Rus Velkorus Rusko
17 article
Jest přirozeno, že čipernější žáci ruské ná rodnosti nespokojují se takovým vyučováním ruskému jazyku a soukromě doplňují to, čeho jim nedává škola. Tvoří se přátelské kroužky v nichž se čtou ruští klassikové Puškin, Gogol rozmlouvá se literárním jazykem ruským, zpl- vají se ruské písně, čtou se ruské časopisy. Ale běda, zvědí-li o takových kroužeích pěstitelé nového fonetického jazyka. Snad čtenářům ne- vymizela ještě z paměti událost, jež se sběhla v Černoveích, jsou tomu dvě léta. Gymnasijní učitel Špojnarovský měl šťastnou ruku ; padl na jeden takový kroužek »panslavistů« a učinil na něj udání. Nastalo několikanedělní vyšetřování. při němž za pomoci lživých svědků ruská mládež očerněna před učitelským sborem nejhnusnějším způsobem a konec konců pět žáků vyloučeno z gymnasig, ač se jim nedokázalo nic jiného než že četli a mluvili mezi sebou jazykem velko- ruským ! Ruský časopis »Bukovinské Vědomostie, nyní již zaniklý, přinesl tehda řadu stalí, v nichž vylíčil dle pravdy stihání nevinných hochů a př té příležitosti ukázal, jak učitel Špojnarovský svedl v hospodě svého žáka, aby jednoho z obza- lovaných udal pro urážku Veličenstva. Špojna- rovský podal na redaktora »Buk. Věd.« žalobu, ale porota prohlásila redaktora za nevinna, čímž nepřímo odsoudila Špojnarovského. Jinde byl by takový učitel na dále nemožným, ale v Buko- vině se na takové maličkosti nehledí a Špojna- rovský vyučuje klidně dále ruské fonetice. Ta- kový fakt illustruje ovšem nejlépe smutné poměry mezi bukovinskou ruskou intelligencl.
Puškin Gogol Špojnarovský Buka Bukovinský Vědomostie
18 article
Jestliže už škola demoralisuje ruskou mládež, není se čemu diviti, že i mezi dospělou ruskou intelligencí vyskytují se charaktery velmi po- chybné jakosti, které ovšem nejsou s to, aby kladly vydatný odpor živlům, nepřátelským ru- skému národu. Svým ukrajinofilstvem ruská intelligence sama podsekává kořeny našeho ná- rodního byti. Ukrajinofiský zemský poslane dr. Smal-Stocký přímo vybízel svě přívržence na sněmu, aby »8 nožem v rukou« potírali vše- liké snahy o jednotu všeho ruského národa. A jde tu přece jen o jednotu duševní, n politickou Bukovinští Rusové měli jediné přirozen spojence v blízkých jim po kultuře Rumunech. Rumuni přijali osnovy své kultury od Slovanů. Od nich přijali křesťanství a po celá století bo- hoslužby v rumunských chrámech konaly se v jazyku staroslovanském; do let šedesálých Rumuni psali kyrillským písmem a jejich cír- kevní knihy tisknou se dosud kyryllicí. Rumun- ský lid ve svých obyčejích, v kroji a tam, kde hraničí s ruským obyvatelstvem, i svým typem ničím se neliší od ruského selského lidu. Ale i tyto přirozené spojence uměli naši nepřátelé poštvati proti Rusům a naopak Rnsy proti Ru- munům.
doktor Smal Stocký Rus Rumun
19 article
Bukovinští Němci, z nichž tři čtvrtiny jsou »Němcí Mojžíšova vyznání«, nemohou ovšem býti spojenci ruského národa ; jsou tedy Rnsové, jako Slované všude, odkázáni jen sami na sebe, na své vlastní síly. Duševní jednolu s ruským národem hájí v Bukovině »rusko- národní strana, která sestává z probuzeného rolnictva a z neodvislé intelligence. Studující mládež této strany, sdružená ve spolku »Karpat«, dop- ňuje své vzdélání pilným studiem literárního jazyka ruského a světové literatury ruské. Velmi úspěšně rozvíjí se také činnost »Spolku ru- ských žen«, jenž si obral za úkol, bezplatně vyučovati ruská děvčata ženským ručním pra- cím a vychovávati je v ruském duchu. Negrá- motné dívky učí se mimo to rusky číst a psát; dívky, jež odbyly už školu, vyučují se ruským dějinám a mluvnici. Snahy všech těchto ruských spolků zápasí však na jedné straně se stálým nedostatkem prostředků, na druhé straně s pře kážkami, jež jim uměle staví v cestu nejen ne- přátelé jinojazyční, nýbrž i sami ruští ukraji nofilci.?
Němec Mojžíšův Rnsová Slovan Bukovina Ruskanárodní strana spolek » Karpaty
20 article
Veliká, zahraniční Rus o nás téměř an neví. Denní tisk si nás nevšímá a vědecké práce učenců, jako prof. Florinského a Budilovíče zvolna jen pronikají do širokých vrstev čtená- stva. Zájem západních Slovanů, zejmena Čechů. pro nás jest rázu čistě platonického, což se vy světluje z části tím, že jak bukovinští, tak i baličští Rusové nehrají dosud nijaké politické úlohy Ale nám není zatím do vysoké politiky Přední povinností ruské národní strany v Buko- vině jest nyní, pomoci ruskému mužíku a uči- niti konec nešťastnému vystěhovalectví. Čitárny populární knížky a časopisy přinesly již v tom směru některé dobré ovoce a přinesou jistě i v budouenosti. Nutno však buditi v lidu smysl pro řemeslo a obchod, jež mu mohou poskyt- nouti náhradu za ztracenou půdu a otevřiti nové zdroje výdělku. Ruské duchovenstvo pak povinno působiti proti hrozně řádícímu opilstv a zakládati nové spolky střídmosti. Slovem, práce zbývá mnoho, ale my ne- klesáme na duchu. Náš lid jest dobrý, nezka- žený, při tom neobyčejně chápavý; vyjde-li se mu vstříc s poctivým úmyslem a dobrou radou, uposlechne; vnější tlak vzbudí konečně i v něm protitlak, probudí se národní uvědomění, a pak. dá bůh, náš lid se již sám postará o sebe jako se o sebe postaral lid v záp. Slovanstvu R. G.
Rus Florinský Budilovíč Čecho Buka Slovan
21 article Denní zprávy.
Denní zprávy. K dnešnímu číslu připojena jest pravi delná páteční přiloha „Hlídka literární“ — O všeněmeckém sjezdu v Chebu došly konečně podrobné zprávy v posledním čísle všeněmeckých »Egerer Nachrichten«, Hofe- rové to orgánu, kterýž vůbec vychází v druhém vydání, poněvadž všechna první šmahem jsou konfiskována. Také číslo věnované referátu o vše německém sjezdu jest nejvýš neúplným obrazem všeho toho, co se na nedělním sjezdu mluvilo. neboť neméně než třináct míst z řečí posl. dra. Schalka a dra. Eisenkolba propadlo zdreujíeí kritice státníhe návladního, jakkoli zeměpanský komisař na sjezdu přítomný viděl se nuceným pouze jedenkráte zakročiti. Při tom po- číná si referát Hoferův ještě tak opatrně, že nejšťavnatější mísla z řečí všeněmeckých po slanců ani nedává, nýbrž přikrývá je poznám kami rozpaků, jako: sostatní slova stala se spon tánním bouřlivým jásotem posluchačstva nesroz umitelnými« a pod. Podobá-li se tudíž cely sjezd, abychom užili sézonného porovnání, láhv pikantních v paprice, naložených okurek, byly právě nejpernější a nejčervenější, plody papriky z celku vybrány. Je to služba milosrdenství. kterou tužka chebského návladnictví, Všeněmei tak nenáviděného, prokázala všeněmeckému sjezdu i mluvčím jeho. Jednotliví řečníci vrbali ze sebe sice hotové výbuchy všeněmeckého dynamitu, jímž, jak známo, aspoň v theorii odletují celé kusy našeho soustátí, ale celkem vzato celé roz- čilené, za neslýchané vřavy posluchačstva vy- konávané řečňování nebylo vlastně ničím jiným, leč duněním prázdných nádob. Největší refor mátor »Deutschvolku« v Ostmarce J. Scho- nerer docflil příkladně neslýchaného úspěchu tím, že hořce ironisoval politickou sitaaci, řka, že má německý liď všechnu příčinu k jásotu,
Hlídek Egerer Nachrichten Schalek Hoferův Cheb Hof
22 article
neboť všechna jeho přání jsou dosažena, češt úřadníci z německého území jsou prý odstra- nění, české nápisy z místní dráhy Chebskem vedoucí odstraněny, zřizování pomníků Bismar- kových nekladou se žádné překážky, německá státní řeč zavedena atd.. afd. Posl. Scha lk připomínal prvního sjezdu r. 1897 v Chebu, ran českých šavli a kopyt koní pod českými jezdci i zabýval se mezi jiným také výhodami, jež slovanská trikolora požívá přeď německou, neboť ta byla při návštěvě císařové zakázána přece prý to není tak dávno, co císaře odvážel do Frankfurtu vlak, zdobený německou trikolorou a co rakouský areikníže řečnil s balkonu, ob- klopeného německými prapory. S nesmírnými »heilrufy« přijata byla jeho poznámka o ba- bylonské věži v rakouské jazykové otázce, když dodal, že národové, ježto se dorozuměti nemohli, se rozešli. Otázka tato nebude řešena jazy- kovým rozhraničením, nýbrž prostě tím, žesi »to Němci konečně důkladně zakážou«. Zvláště dosazování českých úřadníků do »německé země, nebudou Všeněmci nadále trpěti, i kdyby to mělo ku zjevné . . . . . (tečkují »Eg. Nach.«) dojíti. Velice zle vedlo se německo-liberální a německo-nacionální strané, a zvláště oba purkmistři ústecký a litoměřický. řády vyznamenaní, byli mezi čelistmi Schalko- vými rozdrceni. Jenom mrtvým zasazují prý s kříže. Z květů jeho řeči, konfiskačním appa- rátem nevypletých, zasluhuje uvedení výrok, že i dynastie jdou se silnými a že leží v rukou Všeněmců, aby se historie s černo-červeno-zla- tými prapory neopakovala. Pohrůžky státním pře- vratem umlkly, poněvadž se dobře ví, že státní převrat byl by pro stát ranou smrtelnou. Vzhle- dem ku příznivému výroku o českém stát- ním právu, jejž císař učinil k poslanci dru.
Posl Němec doktor Chebsko Cheb Frankfurt
23 article
Langovi, volají prý Němci: »Nikdy!« Němci prý se smějí státnímu převratu, neboť potom byl by prý rozdmychán takový žár vášní, jaký by všem bodákům vzdoroval! Potom mluvil ještě poslanec dr. Eisenkolb k odstavci »Los von Rom!« Jeho řeč podána v troskách na- prosto nesouvislých, po každé větě její oznamuji »Eg. Nachr.« stereotypně: »Beschlagnahmt!« Jak patrno, byla Všeněmcům ponechána všechna volnost vybouřiti se. Širší veřejnosti však za- bráněno přesvědčiti se, že všechny projevy, učí- něné o slavnostních dnech pražského sokotského sletu, proti nimž obrátilo se všechno bezmezné zuření německé, nejsou ani slabým nádechem stínu té výstřednosti, s jakou v Chebu řáděno proti trvání státu, jeko budoucnosti. Ba naopak v projevech a tendencích, kteréž v Praze osvěd- čeny byly mezi Čechy a jich hosty kterékoli národnosti, sluší hledati spíše baštu a hradbu proti rozvratné, základy státu rozmetávajíeí činnosti veřejného spiknutí všeněmeckého. Při- pomenouti sluší ještě, že posl. Wolf nedostavil se k chebskému sjezdu, jakož vůbec vyhýbá se všem příležitostem, kde by se vedle Schönerera, svého to soka v náčelnictví, musil přeď vše- německým lidem ukázati. Na místo sebe pošlal skoupý telegram, či jak zní odborně všeněměcký výraz »drátěný pozdrav« toho znění: »Vše- německo musí vytvořiti se z lidové prasíly. Heil všem shromážděným!«
Lang Němec doktor Eisenkolb Wolf Schönerer Los on Rom Cheb Praha Čechy
24 article
— O nejdůkladnější rozeštvéní slo- vanských národností vo Slezsku jedná s patrně těšínskému »Glosu Tudu Slaskiego«, kterýž svým článkem ze dne 6. t. m. pod zá- hlavím »Poláci, braňmo se!« přinesl on tak všemožný vrchol toho, co v nejnovějším roz- žehování trapnébo boje mezi slezskými Čechy a Poláky bylo proneseno. Že úhony asi český lid ve Slezsku metané se strany polského tisku, sloužícího ať vědomě ať bezděky cílům na Tě- šínsku germanisujíeím, jsou už zcela jiného druhu, než mohou býti výtky, vznikajícíz pouhé vzájemné řevnivosti, nasvědčuje útok uve- deného polského listu učiněný na dombrovské Čechy u příležitosti požáru v Dombrové, kdež vyhořelo náhodou několik domků Polákům ná- ležejících. »Glos ludu« obvinil takřka příme českou stranu v Dombrové ze žhářství, zatáhl do svého podezření i všeobecně váženého č- ského učitele p. Tomka, řka, že Poláci volali: Český oheň požírá nám polskou chalupu a že paličem je nepochybně »bratr Čech«. „ Věci do- spěly tak daleko, že »Ostr. Obzor« v posled- ním svém čísle řečí velice rozhodnou ohražuje se proti zeela patrné podlosti polsky psaného plátku i jmenem cti českého lidu na Slezskui jmenem národnosti české žádá za okamžité svolání schůze pracovníků českých ve Slezsku i na Ostravsku za účelem pojednání o poměru mezi Poláky a Čechy, vytknutí obapolných hranic i rozhodnutí o čestném pro Čechy smíru anebo boji. »Když boj, tak boj rozhodný !« volá český list. Jest nepochybno, že příslušní činitelé, v první řadě pak poslanci slovanští ve
Tuda Slaskiego Polák Glos Tomek Věk Čecho Slezsko Čechy Ostrava Ostravsko
25 article
Slezsku, vše by měli učiniti k zabránění bojea k doeilení míru, neboť to nejhorší, co může Čechy i Poláky v Slezsku potkati, jest bojo dvou frontách, jedné obrácené proti Němcůma druhé proti bratrské slovanské národnosti. » Boje to jest heslo, jehož by se měli zástupcové i českého i polského lidu ve Slezsku co nej- důtklivěji vystříci pro označení vzájemného svého poměrul — Velká Praha. Místodržitelský odpolední orgán sděluje: Komise, pověřená studiem otázky velké Prahy, vypracovala již pro ně základni zásady. Nejdříve mají se k Velké Praze při- vtěliti čtyři předměstí Karlín, Smíchov, Král Vinohrady a Žižkov, po nich pak Košíře, Bu- benč, Nusle-Pankrác a Vršovice a konečně v po- slední řadě Střešovice, Dejvice a Podol-Dvorce. Dle toho záležela by Velká Praha nejprvé ze 12 čtvrtí (okresů) tím, že by k dosavadním sedmi připojily se ještě Libeň, Karlín, Smíchou, Král. Vinohrady a Žižkov.
Polák Král Slezsko Čechy Velká Praha Praha Karlín Smíchov Žižkov Košíře Nusle Pankrác Vršovice Střešovice Dejvice Podol Libeň Smícha Vinohrady Královský Vinohrady