2
masthead
V Praze, v pondělí dne 3. září 1900.
Praha
4
article
Na ranví n odpol. listy
podplací se
v Praze v adulnistrael
ml i
na čtvrt leta . . . . 8 k —
s drojí čenáfken
niee
na : . . 7 k 5
ve tialkách: g K 30
na naětle
Poštent
na měníe
Praha
5
article
Ike
Ike
ns čtvrt pei
s drejí zásilkou
za ně sk
a : : . nkei
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Krise.
Z Vídně, 3. září. Císař přijel
sem včera ráno ze Schönbrunnu
a zůstal na dvorním hradě do
podvečera. Dopoledne přijal ve
zvláštním dvouhodinném sly-
šení ministrpresidenta dra. Kör-
bera. Potom sešli se členové ministerstva
v ministerstvu vnitra k poradě.
Pokládá se za jisté, že kdyby rozhod-
nutí dopadlo ve smyslu rozpuštěn
říšské rady, ony strany, které potírají
tento projekt, své zástupce z vlády
odvolají.
Z Vídně, 3. září. Hrabě Stürgkh
ve své »Montagspresse« velice je rozhorlen,
že svolání říšské rady činí se závislým na
taktickém postupu českých poslanců. Je-li
prý říšská rada, roku 1897 zvolená, ještě
právoplatna, potom její svolání jest ná-
rokem všech stran, jenž nemůže se
jim vzíti votem strany jednotlivé. Mnoho prý
snad a těžce parlament zhřešil; státní auto-
rita, důstojnost a pocit pro povinnost vlády,
konstituční práva a potřeby rakouských ná-
rodů zapovídaji však, aby se hledalo ke svo-
lání říšské rady teprve dovolení če-
skéhovýkonného výboru.
Stürgkh
Vídeň
Schönbrunn
Kör
7
article
Hrabě Stürgkh, jeden z pohlavárů ně-
mecké obstrukce, opovažuje se ještě mluvi
o — státní aútoritě a důstojnosti.
Z Vídně, 3. září. »Montagspressee
oznamuje k situaci: Dr. Körber podával
včera císaři pouze zprávu. Nepředložil žád-
ného positivního návrhu. Věci nedospěly ještě
vůbec k tomu, a také v době nejbližší nelze
se nadíti, že stane se nějaké usnesení po
této stránce.
Sdělení, která došla drem. Pacákem
ministerského předsedy ve příčině dalšího
postupu z české strany, nejsou s to, by po-
lepšily naděje v dělnost říšské rady. Údržuje
se pověst, že dr. Körber přistoupil v po-
slední době blíže k projektu rozpuštění po-
slanecké sněmovny, avšak nepožádal ještě
za rozhodnutí koruny ani ještě stran opa
tření toho nestalo se rozhodnutí v mini-
sterské radě. Namítá se proti němu také,
že by v bezprostřední souvislosti s postupem
českých poslanců vzbudilo zdání kapitu-
lace před českou obstrukcí a bylo
by desavouováním všech ostatních stran sně-
movny k práci ochotných. Při tom prý sobě
vláda netají, že by nebylo pomoženo jediným
rozpuštěním, a že by situace nový mi
volbami valně se nezlepšila. Nen
prý vyloučeno, že definitivní rozhodnutí v
příčině osudu parlamentu stane se teprve po
nůvratu císařově z haličských manévrů.
Stürgkh
Körber
Pacák
Vídeň
slanecký sněmovna
8
article
Telegrafické zprávy „N. L“.
Telegrafické zprávy „N. L“.
Slovinské školy v Terstu.
Z Terstu, 2. září. (Zvl. telegr. »Nár
Listů«.) Shromáždění slovinského lidu, svo
lané politickým spolkem »Edinost« za pří-
tomnosti 1000 účastníků, mezi nimiž i slo-
vinští socialisté, odsoudilo dnes jednohlasněa
co nejrozhodněji stanovisko, jež zaujala vláda
ve slovinské otázce školské v Terstua
usneslo se, 1. aby vymáháno bylo co možná
nejrychlejší vyřízení podaného rekursu, 2. aby
všickni Slovaně i mimo říši vybídnuti byli
zvláštním provoláním ku sbírkám peněžitým
na vydržování slovinské soukromé školy
v Terstu.
Ze Sv. Martina, 2. září. (Zvl. telegr.
zpráva »Nár. Listů«.) Dne 23. června 1898
odsouzen byl redaktor Ambro Pietor tisko-
vým soudem v Pešti pro článek, v němž
káráno vyssávání cihlářských dělníků v Pešti
a vytýkáno pomaďařování slováckých jmen,
k osmiměsíčnímu státnímu vězení. Když se
odsouzený vracel, očekávali jej na nádraží
příbuzní, přátelé a soudruzí v povolání n
nádraží a advokát Dula doprovodil jej až
do bytu.
Pro uvítání toto byli stíháni a dnes takě
odsouzeni: Dula k šestiměsíčnému, švakři
Mudroň a Halasa a stavitel Bula
k tříměsíčnímu, Hurban k pětiměsíčnímu,
zurnalisté Cajda a Skutety pak Štěpán
Capkoa Jan Čabek, Šolteš, Fabry.
N L
Martino
Ambra Pietor
Dula
Mudroň
Halasa
Bula
Hurban
Cajda
Skuteta
Capko
Čabek
Šolteš
Fabr
Terst
Pešť
9
article
Cipar, Sokolík, Kuchařík, Kon-
stantin Hurban, Kompis, Turžo,
Branecký, Novák a redaktor Bílek
k dvouměsíčnímu vězení, dále dámy, jež
vítaly odsouzeného redaktora: Adéla Čab-
kova a Helena Švehlová k pokutě po
100 korunách.
z Bukurešti, 2. září. (C.-B.) »Rou-
mainie« opravuje zprávu zahraničních listů,
že následkem mobilisace bulhar-
ského vojska rumunské pod-
zimní manévry v okolí přístavu
černavodského konati se budou. Mi-
nistr války usnesl prý se jenom z ohledu na
žádoucí úspory, že letos zádné velke
manévry konati se nebudou a že toliko
aktivní divise dobrudžská ku provedení
místních manévrů povolána bude. Tutéž
opravu uveřejňují také ostatní bukureštské
denníky.
Z Bukurešti, 2. září. (C.-B.) Úřadní
list uveřejňuje rozkaz, kterýmž se k soudu
předvolávají Borys Sarasov, Vladimír Ko-
vačev, Davidov, Ikonomov, Trolev a Alexandr
Bnrlakov jakožto spoluvinníci v zavraždění
Mihajloviče. Ježto se v moci úřadů nena-
lézají, budou odsouzeni in contumatiam.
Cipar
Sokolík
Kuchařík
Hurban
Kompis
Turžo
Novák
Bílek
Čab
Švehlová
Roa
Sarasov
ko
Ikonomov
Trolev
Bnrlakov
Mihajlovič
Bukurešť
Davidov
Kon
10
article
Z Paříže, 2. září. (C.-B.) Ruskýf-
nanční ministr Witte dnes dopoledne sem
přibyl. Tato návštěva nesouvisí, jak »Agence
Havas« oznamuje, se žádnou finanční
operací. Rusko nepotřebuje prý naprosto
žádné půjčky, ježto jeho zásoby peněz na
uhražení nákladu na čínské operace daleko
vystačnjí.
— Ruský finanční ministr Witte pro-
hlásil spolupracovníkovi »Tempsuk: »Přichá
zím jakožto zástupee císaře Mikuláše s úřad
ním posláním, abych navštívil výstavu vůbec
a její ruský oddíl zvláště. Některé časopisy
soudí mylně, že potřebuju peněz; nep -
mýšlím ani zdaleka na uzavřen
nějaké půjčky zde nebo jinde.
Z Norderneye, 2. záři. (C.-B.) Státn
sekretář věcí zahraničních, státní ministr hr
Bülov přibyl sem ku krátkému pobytu.
Z Madridu, 2. září. (C.B.) Ministr
války byl zmocněn, aby opatřil materiál,
jehož je potřebí na zhotovení nových děl
v Trubii.
Z Cařihradu, 2. září. (C.-B.) Za pří-
činou svého 25letého panovnickéh
jubilea přijímal včera sultan slavnostním
způsobem blahopřání zástupců všech moc-
nosti a vyznání. Večer bylo skvělé osvětlen
města.
Witt
Havas
Mikuláš
Bülov
Paříž
Rusko
Madrid
Cařihrad
11
article
Schůze lidu v Řičanech.
Schůze lidu v Řičanech.
Politický klub v Říčanech svolal
na včerejší dopoledne veřejnou sehůzi
lidu do sálu městského hostince v Říčanech
a pozval posl. p. dra. Fořta, by na ni pro-
mluvil o situaci. Schůzi četně navštivenou za-
hájil předseda klubu mag. farm. p. Hrdlička
a poukázav na nynější táborový ruch v zemíeh
české koruny, pravil, že každý zajisté ví, proč
se tak děje. Opakuje se opět zjev, že když
vídeňské vlády aspoň špetku práva nám
chtějí poskytnouti a uznati, pozvedá se fu-
ror teutonicus, směřující k našemu udolánía
pokoření, nechce vůbec dopustiti, by se nám
práva dostalo. Vládní návrh zákona jest pro
národ český vůbec nepřijatelný. Slýcháme
různé politiky a mudrce, lídi obyčejně v ohledu
národním ochablé a lhostejné, neb s námi dobře
nesmýšlející, kteří tvrdí, že veřejné projevy
lidu nemají žádného významu, že se ani vláda,
ani Němci o ně nestarají, že nikdo na ně nie
nedá. Tomu není tak. Naší poslanci, kdyby
sli do Vídně bez souhlasu lidu, neměli
by váhy, poněvadž by se jim řeklo, že lid
spí, že není znepokojen a že jeho obstrukce
jest neoprávněna. Vláda, která jest se všech
stran napadána, aby § 14. provedla návrh jazy-
kového zákona a oktroyovala změnu jednacího
řádu snětovního, dosud neodvážila se tak uči-
niti zajisté proto, že se bojí hněvu a rozhoř
čení českého národa. (Výborně! Potlesk.)
Na to ujal se slova poslanec dr. Foře
a pravil:
Hrdlička
Němec
doktor
Fora
Říčany
Vídeň
12
article
Vážené shromáždění! Pozvali jste mne.
abych ve středu vašem pohovořil o politických
poměrech národa českého. Jsem za pozvání t
vděčen; vyplňujeť dávnou moji touhu, dávajíc
mi možnost, abych jakožto bezprostřední váš
soused a usedlík okresu s občanstvem říčan-
ským do osobního vstoupil styku. (Výborně!)
Však mnohem více jiná okolnost činí mi dnešní
den vítaným. Rakouská státní krise dozrává
k význačné metě. Nalezáme se v předvečer no-
vých, snad velice pronikavých událostí. S jedné
strany vystupují na obzoru obrysy jednak no-
vého ministerstva, jednak rozpuštění parlamentu,
jednak i případného pokusu na zdolání české
obstrukce násilnou změnou jednacího řádu sně-
movního. V každém případě strojí se Vídeň
ku brzké změně scenerie. Na straně druhé vůči
přípravám těmto hučí u nás jako vichřice ruch
táborový, vrcholící v ostrých protestech prot
bezpráví na nás páchanému a v mocném osvě-
žení myšlenky státoprávní v míře tak proni-
kavé, že každý případný pokus nějaké obnovy
diplomatisující chytristiky neb opportunistického
tichošlapství jeví se být už předem nemožným
Patrno, že stojíme před kritickým okamžikem,
jakých průběhem padesátiletého ústavního boje
našeho dostavilo se již několik. Až dosud v
okamžicích takových byly kroky naše pohříchu
málo šťastny. Budou-li šťastny nyní, těžko nám
předem rozhodnouti. Tolik však cítíme všickni.
že jest nezbytně nutno, abychom, povzbudivše
na šumných táborech mysl a srdce svá k vytr
valosti, pustili současně též střízlivou soudnost
ke slovu, a bedlivě všechno uvažujíce bez sebe-
klamu upřímně si pověděli, jaký věený obsa
v nynějších poměrech má, míti může a mít
musí politický zápas náš, jaké zbraně jsou nám
po ruce, jaké překážky staví se nám do cesty
a jaká jest následkem toho pravděpodobnost
zdaru.
Vídeň
13
article
Nuž, přátelé drazí, takovéto přátelské.
z vroucí lásky k věci české plynouci, při tom
však ledovým chladem střízlivé rozvahy pro-
vanuté upřímné slovo hodlám k vám promluviti.
Úctu a obdiv vzbuzující tábory naše dvojí
nesou ovoce. Jednak pruží politický náš vzdor
a rozněcují myšlenku státoprávní, jednak aspon
na zevnějšek slučují až na malé vyjímky všecky
strany české v jeden celek. Přál bych si, aby
zvlášť ono druhé ovoce v sladký uzrálo plod.
(Výborně!) Nemohu však pohříchu v té příčině
zbavit se jisté obavy. Kdo bedlivěji průběh věcí
sleduje a všímá si onoho stálého kvašení
v útrobách národního ústrojí našeho, dovede
obavy mé snadno vystihnouti. Vyslovím je
otevřeně. Jakkoli srdečně vítám rozmach my-
šlenky státoprávní, přec bych velice toho želel,
kdyby myšlenka tato státi se měla předmětem
zvláštní fruktifikace jednotlivých stran politických.
Nepřál bych si, abychom se znovu hádati počali.
kdo jest menším a kdo větším státoprávníkema
nepřál bych si, aby opětně u nás zahájeno
14
article
bylo zrádcování pro tak zvané opouštění pro-
gramu státoprávního, krátce želel bych toho.
kdyby státní právo mělo se státi u nás spo-
lečným bojovným heslem nikoli proti Vídni.
nýbrž heslem k opětnému rozbroji v lůně nás
samotných, či obrazně řečeno, kdyby prapou
státoprávní vedl nás k nějakému malému vy-
dání novověkých Lipan a nikoli ku společnému
vítěznému bojišti u Žižkova a Vyšehradu. (Vý-
borně!)
K vyvarování nebezpečí takového nevede
jiná cesta, než abychom se po zralé úvaze
způsobem přátelským shodli o prvním společném
cili, a na základě shody té abý v lidu českém
zavládl pevný ustálený názor, v čemže za
dnešních poměrů první meta státoprávních snah
našich může a má záležeti. Takověto shody
jest tím více potřebí, poněvadž v naznačené
příčině panuje opravdu tu a tam nejasnost, ba
zmatek.
Vídeň
Lipany
Žižkov
Vyšehrad
15
article
Od pádu fundamentálek r. 1871 nebyly
státoprávní snahy naše přesně formulovány.
V průběhu let vyvinula se pestrá směsice pojmů.
ba i hesel zhola neurčitých. Mluví se o politické
neodvislosti a samostatnosti národa, mluví seo
znovuzřízení státního práva zemí koruny české
mluví se o státoprávním federalismu v ústavně
přetvořeném Rakousku, o decentralisaci, o své-
zákonnosti, autonomii zemské a o samosprávě.
Pojmy tyto jsou sice namnoze příbuzné, však
při tom přec obsahem i měrou velice rozdílné
a nechybím snad, dodám-li, že v této různosti
pojmů a neujasněnosti cíle sluší hledati hlavn
příčinu četných sporů o větší neb menší hod-
notu státoprávního přesvědčení, sporů to, které.
jak patrno, z valné části — na obou stranách
dobrou poctivou vůli předpokládaje — spočívají
na nedorozumění.
V tomto směru především nutno zjednat
nápravu, nemá-li nás kritický okamžik zastihnout
rozervané, nemá-li politika česká vůči přiostřu-
jící se státní krisi rakouské ztratiti spolehlivý
kompas. Tedy jasné oko a pevný cíl, jinak ztra-
tíme mušku a střelíme poznovu vedle ! (Souhlas.
Rakousko
16
article
Státoprávní naše vědomí a snaha po jeho
uskutečnění z dvou pramení se zdrojů. Prvn
spočívá v historické skutečnosti, že národ český
po staletí vedl vlastní živoť státní, že po staleti
byl v zděděné vlasti vlastním svým hospodářem,
Průběhem věků byl sice tento náš vlastní státní
život jednostranným porušením smluv násilně
zničen. Jsme přesvědčení, že obapolné smlouvy
jednostranným násilím zrušeny býti nemohou,
poněvadž násilí zůstane násilím a nemůže se
státi právem; proto smlouvy tyto trvají dosud
a domáháme se s důrazem, by byly také plněny
(Hlučná pochvala a potlesk.)
Druhý pramen vroucí touhy po vlastním
životě státním leží v životní potřebě, hluboce
zakotvené v samé lidské přirozenosti. Od Blunt
schliho, známého to německého vědce, pochá
zejí slova: »Každý národ jest povolán a opráv
něn tvořiti stát.«
Historie zná jen dva druhy národů: národy
svéprávné, žijící vlastní státní život, po případe
též jiným národům panující, a národy pokořené.
uhnětené, panujícímu plemeni otročící. Že náro
dové druhé této řady ze všech sil o svrhnut
jařma usilují, jest přikazem samotné přírody.
S národy se to má obdobně jako s jedno-
tlivci. Jen muž svéprávný, jenž volně rozhoduje
o svých činech, o způsobu své práce a užíván
ovoce jejího, jen takovýto muž žije plný, celý
život, naproti tomu však onen, jenž nalezá se
pod kuratelou, jenž vázán jest ve svobodě svého
rozhodování a s výsledky práce své volně na
kládati nesmí, takovýto muž ztrácí vědomí
lidské důstojnosti a odsouzen jest k bídnému
živoření. (Tak jest !) Dle této obdoby sluší po-
suzovati účinky politického postavení národa
na mravní, hospodářský a kulturní jeho život.
Blunt
17
article
Rozdíl mezi panujícími a uhnětenými národy
jeví se zvláště v těchto čtyřech směrech. Přede-
vším slouží poplatní síla národa pokořeného
účelům cízím, nikoli vlastním (Tak jest ! Bohu-
žel!); známo, jak bohaté přijmy berní putuj
od nás do Vídně a jak poměrně málo vrací se
na potřeby země zpět. Za druhě i daň z krve,
kterou národové uhnětení skládají, obrací se
výhradně ve prospěch národa panujícího. (Sou
hlas.)
Za třetí ztrácí národ uhnětený i vědom
lidské důstojnosti. Kdo chce se společensky vy-
šinout, musí zapříti sebe sama a potlačiti na
dobro hrdé mužné sebevědomí. Jinde, v lůně
národů svéprávných, úřadník, voják, důstojník
jest tím lepším, čím lepším jest Němcem, Fran-
couzem, Dánem atd., kdežto příslušník národa
uhněteného musí jakožto úřadník, důstojník bud
se krčiti, neb státi se prostě národním klešten-
cem. (Tak jest ! Různé hlasy.)
Ve čtvrtém pak směru jsou hospodářské
kulturní potřeby uhněteného národa zpravidla
předmětem nedostatečné péče, nolásky, ba pří-
mého otčimství (Souhlas.), o tom pak, jak se
vůči národům uhněteným šetří občanských
svobod a práv jazykových, nechci se ani šířiti,
známeť to všichni z vlastní praktické zkušenosti
s dostatek. (Výborně!)
Nuž, nutkáni těmito dvěma pružinami: vě
domím historického práva svého a životní po-
třebou ze samě lidské přirozenosti se řinoucí.
zahájili jsme před padesáti lety, když ve Vídn
dohospodařil samovládný centralismus, svůj státo-
právní zápas.
Němec
Fran
Dán
Vídeň
občanský svoboda
18
article
Celý tento půlstoletý zápas rozpadá seve
trojí období. Obsah i míra státoprávních snah
byly v každém z nich různé. První z období
oněch obsahuje v sobé události let 1848 —49.
Učiněn v něm mocný náběh k revindikaci státo
právního postavení zemí koruny české (Vý
borně!), jakožto zvláštního celku v rámci ostat
ních zemí rakouských. Však náběh skončil ne-
zdarem a loď tehdejší politiky české zatla-
čena do vod jakés centralisticko-autonomistické
federace, jež došla výrazu v ústavním návrhu
sněmu kroměřížského. Stojí to za to, přehled
nouti byť jen letmo, památné tehdejší události.
Prvním plodem mocného hnutí, z Paříže tehda
celou Evropu zachvátivšího, byly v Čechách dve
známé svatováclavské petice, jimiž se občanstv
pražské obrátilo na vládu posledního korunova-
ného krále českého Ferdinanda Dobrotivého.
Dobrotivý
Paříž
Evropa
Čechy
19
article
Jedna z potic pochází z 11., druhá z 29. březne
1848. Myšlenkové jejich jádro tvoří prvn
moderní formulaci státoprávních
našich snah. Žádáno v nich: 1. sloučení
zemí koruny české v jeden správní celek; 2.
úplná rovnoprávnost obou jazýků zemských, za
bezpečená hlavně předpisem, že každý veřejný
úřadník jest povinen znáti oba jazyky zemské
3. zřízení sněmu na moderních základech voleb-
ních spočivajícího a pověření jeho mocí zákono-
dárnou i právem povolování daní (Výborně !),
4. organisování výkonné moci jakožío sněmu
odpovědné ministerium se současným zřízením
centrálních úřadů správních v Praze. (Výborně!)
Není pochyby, že na stanovení těchto na
mnoze neurčitých a nepropracovaných požadavků
konal přímý vliv netušený úspěch, kterého se
tehda domohl prešpurský sněm uherský, jemuž
se podařilo úprkem vymoci si na Vídni téměi
úplnou samostatnost státu uherského nejen s od-
povědným ministerstvem, nýbrž i vlastní armá-
dou a místokrálem s kompetencí v népřítom-
nosti panovníka přímo neobmezenou.
Praha
Vídeň
20
article
Než záhy dostavily se vůči uvedeným po-
žadavkům našim mocné překážky. První přišla
z — Moravy. Moravský sněm vzchopil se k
ostrému protestu proti sloučení s Čechamiv
jeden správní celek. Marně byly vroucí přesvěd-
čivé vývody Palackého a Riegra, adresované
Moravanům. Moravané při protestu setrvali,
jest zajisté zajímavou vzpomínkou historickou,
že zpravodajem protestního usnesení sněmov-
ního byl dr. Alois Pražák, mezitím co poslane
německého města Jihlavy hlasovali proti pro
Nieméně dotčený náš první státoprávní ná
běh nezůstal přec bez částečného velmi cenného
úspěchu. Úspěch ten záležel ve vydání často,
zvlástě v poslední době, uváděného kabinetního
listu císaře z 8. dubna 1848. Mnozí zovou do-
kument tento českon státní a ústavní chartou.
V ohledu jazykovém zaručena jím češtině plná
parita s němčinou, v ohledu státoprávním sliben
sněm, spočívající na moderním základě a při-
řknuto zřízení zodpovědných nejvyšších úřadů
v Praze. Vlastenci čeští, vidouce nezbytí, pustili
Moravu a Slozsko se zřetele a snažili se přivěst
pod střechu aspoň to, co kabinetním listem bylo
uděleno. Konány přípravy ku svolání sněmu,
svatováclavský výbor, rozšířený posledním če-
ským purkrabím hr. Stadionem ve »výbor ná-
rodní«, vypracoval jakýs nástin příšti zemské
ústavy české, a do Inšpruku, kdež dlel dvůr.
vyslán zemskou vládou dr. Rieger a hr. Nostie
s podrobnými návrhy, jejichž schválením mělo
být celé dílo, kabinetním listem zahájené, uve-
deno pod střechu. Oběma řečeným vyslancům
dostalo se v Inšpruku vyřízení skutečně pří
znivého.
Palacký
Riegr
Moravan
doktor
Alois Pražák
Rieger
Morava
Jihlava
Praha
21
article
Odjeli se zapečetěnými reskripty do Prahy
však dříve než tam přibyly, vypukla červnová
revoluce, do Prahy na ručest přijel kurýr s roz
kazem, aby prohlášení přinesených reskripto
bylo zadržáno, krátce první pokus zemské ústavy
nadobro zmařen. Co vlastně dotčené neprohlá-
šené reskripty obsahovaly, jest dosud tajemstvím
neboť dokumenty ony staly se až po dnes ne
přistupnými, avšak příliš se od kabinetního listu
z 8. dubna sotva odchylovaly.
Mezitím prohlášena 25. dubna centralisticky
dýšící ústava, tak zv. Pillersdorfova, a brzy na
to svolán do Vídně první ústavodárný sněm.
jenž tvoří zárodek nynější sněmovny cislaj-
tánské. Sněm ve Vídni pro revoluci svě díle
nedokončil a pokračoval v něm v Kroměříži.
Naši političtí předchůdcové se sněmu toho
zúčastnili, pracující o to, aby Rakousko přetvo-
řeno bylo aspoň v stát federalistický, seskupený
buď dle celků národnostních, což bylo původní
ideou Palackého, buď dle skupin zemských
Však ani to se nepodařilo. Z výboru vyšla
osnova ústavy, kteráž sie hověla aspoň poněku
zásadě decentralisační, leč pro myšlenku státo-
právní v ní místa najisto nebylo. Tak skončila
první naše kampaň státoprávní.
O kroměřižské ústavě, jak povědomo.
v plné sněmovně vůbec ani se nejednalo, neboh
sněmovna po potlačení uherské revoluce byla
rozehnána a krátce na to v celé říši zaveden
absolutism, trvavší až do počátku let šede-
sátých.
Pillersdorfův
Palacký
Praha
Vídeň
Kroměříž
Rakousko
nynější sněmovna
22
article
Obnovením ústavnosti říjnovým diplomem
1860 a patenty únorovými 1861 nadešlo pak
druhé období státoprávních zápasů našich. Zá
stupcové národa českého vědouce, že prací par
lamentní proti centralismu ničeho nezmohou,
odešli 1863 z rady říšské a ruch státoprávn
doznal pak nejpřesnějšího výrazu v památné
deklaraci z 22. srpna 1868.
Po deklaraci přišlo žalářování a persekuce.
načež po vítězství Němců ve Francii opětně
vyšlo nám slunce érou Hohenwartovou r. 1871.
Fundamentální články, českým sněmem za před-
chozího souhlasu vlády schválené, obsahují
určitou konstrukcí ústavního řádu zemského
a státoprávního poměru země české k ostatním
zemím Rakouska, však zákonem pohřichu se
nestaly. Pádem jejich zmařen a zdrcen by
druhý náběh k uskutečnění státoprávních snak
národa českého směřujících.
Vše další žije současníkům, věcí politickýeh
si všímajících v živé paměti. Češti poslancové,
zahájivše proti Vídni r. 1863 trpný odpor-
zůstali v něm i po fundamentálkách. Centrali-
stická soustava toho použila a obehnala se
novými hradbami. Po chabrusu r. 1873 zbaveny
sněmy práva vysílati poslance do rady říšské.
zavedeny přímé volby a v Čechách stihal jeden
Němec
Hohenwartův
Francie
Rakousko
Čechy
24
article
výminečný stav druhý. Konec konců byl, že
25
article
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za
odpolední . . . . . . . za 2 b
Ve flialkách na venkovš
ranní čísle, . . . . . .
vdpolední . . . . . . . . Bl
Inseráty
platí se hotově napřei.
Přečplscení a inssrty přijímá sdminl-
strate v Marisnské ulicí č. 3
Tam nachátejí se těl redake
Ulskárna a erpočico , Národnich Listě“
Rukopisy se novracejí.
Marisnský ulice
26
article
celou tuto kampaň, nadobro jsme prohráli, nebot
národ znavený, rozeštvaný a v očekáváních
svých sklamaný, shledav, že passivním odporem
dopustili jsme se hrozné chyby, přišel do takové
nálady, že nebožtík Taaffe, když Sladkovský
dožadoval se od něho tak zv. »garancií« pro
případ vstoupení Čechů do rady říšské, mohl
mu suše odpověděti: »Prosím vás, jaké garanci
chcete? Nepůjdete-li do říšské rady dobrovolně,
lid vás tam požene košťaty !«
Nuž do říšské rady se šlo, boj státoprávní
fakticky zastaven a v náhradu za to ziskány
některé dosti cenné ústupky jazykové, kulturní
i hospodářské. Však centralism nebyl touto
abdikací, provedenou v letech osmdesátých
spokojen. Chtěl nás trvale sevřítí do rámce
ústavy prosincové. Korunou díla toho mělo být
jazykové a politické vyrovnání s Němci, smlu-
vené známými punktacemi z r. 1890. Netřeba
budit vzpomínky toho, co následovalo. Celý
národ slil se na to rázem v jednotnou organi-
saci, zahájen nový boj na celé čáře a v zápasu
tom po opisodě Badena, Gautsche a Thuna do-
spěli jsme k následovní scenerii: Na jedné
straně německou a českou obstrukcí rozbitý
parlament a zimniční snahy po jeho galvaniso-
vání, na straně pak druhé do duše roztrpčený
národ český, sbírající síly k energickému pokra-
čování v zápasu státoprávním.
Taaff
Sladkovský
Čecho
Němec
Baden
Gautsch
Thun
27
article
Vůči tomu ptám se, co může být dnes
první naší metou? Nynější období zápasu státo-
právního líší se od dvou předešlých tím, že
dřive, až na periodu kroměřížskou a první tři
leta ústavy únorové, národ český snažil se dosíci
uskutečnění svých snah jednaje přímo s ko-
runou, kdežto v období posledním přistupuji
mezi něj a korunu ostatní národové na
říšské radě zastoupení. Tím jest po-
stavení naše komplikováno a sice v náš ne-
prospěch. Poněvadž pak na passivní odpor tou
dobou nelze pomýšleti, nezbývá než zaříditi po-
litický postup k tomu konci, aby trvalé znovu-
oživení a pravidelné působení nynější ho
parlamentu bylo znemožněnoa
věci postupně hnány do směrů, v kterých by
tlakem poměrů stala se nutnou jedině možná,
k dočasnému uzdravení rakouských poměrů ve-
doucí cesta, cesta to, záležející v re-
visi prosincové ústavy na základě
zemské autonomie a naprosté rov-
noprávnosti jazy kové. (Výborně! Potlesk.)
Stěžejný bod okamžiku spočívá však
v otázce, jsme-li dost silni, abychom tohoto,
mnohým snad nikterak dostatečného cíle mohli
dosíci? Jsou u nás mnozi, kteří o tom pochy-
bují a každou snahu po změně nynější centra-
listické ústavy pokládají za beznadějnou. Pessi-
mismu toho nesdílím! (Výborně!) Vím sice, ž
zápas, do nějž jdeme, bude krutý, snad i dlouhý,
a že bude nutno, užívati v něm dle okolností
i taktiky, na sílu a energii národa i poslanců
největší nároky činící
Za beznadějný však zápas ten nepovažuji,
arci splní-li se, pokud nás samých se týče, řada
důležitých podmínek. Rozhlédněme se, jak
jsou šiky rozestaveny, všímněme si, co tvoří naši
sílu a z čeho rodí se naše slabost. Silou naší
jest předně životnost potřeby, k jejímuž ukojení
šestimillionový národ vede svůj politický zápas.
Pessi
28
article
Dokud nebudeme zdrceni — a k tomu nemá
Rakousko již sil — od zápasu neustaneme.
(Výborně! Potlesk.)
Dalším zdrojem síly jest nám okolnost, že
bez vyřízení otázky české Rakousko se skon-
solidovati nemůže (Souhlas), takže všichni, kterým
ve vlastním zájmu záleží na trvání a rozvoji
suverenního státu rakouského, musí dříve neb
později k uspokojení našemu spolupůsobiti.
V třetí řadě sesiluje naši posici význam,
který otázka česká vzhledem k postupu idey
velkoněmecké má pro celou střední Evropu.
Konečně pak nejzjevnější oporou našich snah
jest skutečnost, přímo do očí bijící, že centra-
listická ústava nynější, kterou měla býti 9 mil-
lionům Němců nadvláda nad 15 milliony Ne-
němců zabezpečena, jest experiment zhola ne-
podařený a trvale neudržítelný. (Výborně!)
Na druhé straně arci nesmíme pouštěti se
zřetele okolnosti, které pro nás jsou pramenem
slabosti a neprospěchu. Tu padá především na
váhu, že upřímných spojenců, kteří by s námi
na změnu ústavy opravdově pracovali, jest dosud
málo, snad ještě žádní (Tak jest! Jsme opu-
štěni !) a že teprv vývojem a tlakem poměrů
stav tento může býti změněn.
Němec
Rakousko
Evropa
29
article
V druhé řadě dlužno účtovati s mocía
silou idey velkoněmecké, dále i s tím, že jed-
notnost vlastní naší politické organisace není
dosud tak pevnou, jak by toho těžkost doby
vyžadovala. (Souhlas.) Jsme strana poměrně
mladá, v šiku našem schází celá řada výteč-
ných pracovníků politickych, kteří se pro for-
mální rozlišování stran buď bezděky, buď zá-
myslně drží v ústraní, kteří by však v prakti-
ckém politickém zápasu věci národa výborné
služby mohli konati. K tomu, zdá se, že
z nás jakožto celku dosud nevymizel starý
hřích všech Slovanů: rozkol, sektářství a zby-
tečné drobení se v strany a frakce z důvodů
často zhola nevěených. (Souhlas.) Platí snad
ještě o nás slova řeckého císaře Mauritia, líčiv-
šího před půl druhým tisícem let Slovany, ja-
kožto lidi navzájem se nenávidějící a druh
druha poslouchati nechtějící. Skoro zdá se, že
platí o nás, že každý chce komandovat, nikdo
však poslouchat. (Tak jest !) Nedostatek sebe-
zapření a kázně jest opravdu velkým našim
zlem, při čemž však hned podotýkám, že tento
nedostatek kázně a sebezapření nespatřuji to-
liko na nejkrajnějším křídle levém, nýbrž
i na krajním křídle pravém.
Však přes to vše, uvedu-li tyto prameny
naší slabosti na váhu s činiteli naši politickou
posíci pružícími, neztrácím nijak naději v mož-
nost konečného úspěchu našeho. (Výborně!)
Předními podmínkami úspěchu toho věak jsou:
Mauritius