Dne 24 května 1900

Číslo 141. Btrana3.

cem roku 1896 stávalo v Rakousku 613 veřejných nemocnic a to 205 ve správě státní a zemské, 408 ve správě soukromé. V těchto nemocnicích bylo 43 452 postelí. Roku 1896 bylo v ústavech těch osetřováno 413.562 nemocných osob. Náklad na oše- třování to byl 7.741 683 zl. Mimo toho bylo v Ra- kousku koncem roku 1896 útulen pro starce a chu- dinu 1516, ve kterých bylo vynaloženo za týž rok 3,017.483 zl. Obecních chudinských úštavů bylo 10.894, z kterých se dostalo za rok 1896 chudině podpory v obnosu 7,674.483 zl. Od roku 1890 do roku 1897 vyplatily mimo to okresní nemocenské pokladny 130,130.000 zl. nemocenských podpor. Čísla ta dají nám obraz jen přibližný o lidské bídě V odboru »O sociální pomoci« předsedal princ Lobkovic. Obecní rada farář Adam Lat- schka navrhl tuto resoluci, týkající se ochrany dělnic: Sjezd uznává s povděkem vše, co bylo cestou zákonodárnou podniknuto na ochranu dělnic a dává váhu na to, že podnikatelům samým musí jíti o to, aby dělnice byly chráněny v příčině zdravotnía mravní. Sjezd uznává zásluhy katolického duchoven- stva v oboru mravní a hmotné ochrany dělnica přeje si, aby katolické duchovenstvo v činnosti této ještě více jevilo horlivosti. Sjozd odporučuje zaklá- dání ženských útulen a asylů vůbec. Resoluci tu odů- vodnil farář Latschka zajímavou přednáškou, po které se vyvinul čilý rozhovor.

Potom přednášel vdp. Michele »O ochran učňů«. Řečník navrhl následující resoluci: Sjezd činí pozorna mistry na těžkou odpovědnost, aby učně náležitě a svědomitě vyučili řemoslu. Jest na rodičích. aby vyhledávali dětem svým jen svědomité mistry. Sjezd doporučuje všem katolíkům co nejvíce věnovati péči a pozornost ochraně učňů. Z toho stanovisk je žádoucno, aby zřizovány byly katolíky sprostřed- kovací poptavárny pro učně, které by učně svěřo- valy nábožensky smýšlejícím a svědomitým mistrům. Zřizování útulen pro učně, v kterých by učňové našli zaopatření, kde by hlavně mobli obdržeti laci- nou stravu a přístřeší. Sjezd doporučuje zřizování oratorií pro učně, kde by obětaví katolíci v neděli ve svátek odpůldne shromažďovali učně k nábožen- ským cvičením a potom k ušlechtilým zábavám a po- učující četbě, aby tím učňové byli chráněni od mravní zkázy. Z toho stanoviska upozorňuje sjezd na důle- žitost jinošských katolických spotků. Sjezd žádá, aby na pokračovacích řemeslných školách bylo vyučováno náboženství a aby vyučování to nebylo závadou ná- vštěvě chrámu Páně.« V úterý odpůldne shzomáždili se přečetn členové sjezdu před vídeňskou radnicí, kde u hlav- ního vchodu stáli v slavnostním úboru starosta a jeho náměstkové s odznaky své důstojnosti, dr. Lueger Strobach a Neumayer. Členové sjezdu byl uvedeni předními členy vídeňského magistrátu do všech zasedacích síní a prohlédli tak celou radnici. Po pro- hlídce shromáždili se všickni ve slavnostním sále Dámy usedly na divany a hodnostáři zaujali místa na podiu.

Dr. Lueger měl vzletnou řeč, ve které úchvat- nými slovy blahořočil počínání a veškerému jednání sjezdu. Když byl předseda hrabě dr. Belcredi sta- rostovi vídeňskému vřele poděkoval, povstal opětně dr. Lueger a jakožto domácí pán pronesl hol Jeho Veličenstvu, do kterého celé shromáždění jása- vou zdravicí na osobu Jeho Veličenstva se spol- čilo. Celé shromáždění zpívalo pak stojíc císařskou hymnu. Za toto slavnostní uvítání poděkoval pak ku konci baron Wittinghoff-Schell V úterý večer pořádána poslední slavnostní schůze, do které se dostavili J. Emin. kardinál d. Gruscha, apoštolský nuncius arcibiskup Tali ani, světící biskup dr. Schneider, dvorní farář biskup dr. M ayer a přečetní jmenovaní již šlechtici a vy- nikající hodnostáři církevní a světští. J. Em. kardinál Gruscha udělil shromáždě- ným na konec schůze apoštolské požehnání Sjezd ten zůstane nesmazatelným v srdcích účast- níků a ponese jistě hojného ovoce. Zároveň usneseno aby za rok pořádán byl sjezd druhý. Do stálého přípravného komitétu byli zvoleni pánové: Revident Engel z Prahy, profesor dvorní rada dr. Pilat ze Lvova, universitní profesor dr. Jor- dan z Krakova, dr. hrabě Badeni, Jan Röger z Lu- blaně, kanovník Albi z Gorice, dr. Schindler ve Vídni, dr. Weisskirchner, dr. Löw, a hraběnka Wenckhei- mova, vesměs ve Vídni, hrabě Belcredi za Moravu, kanovník Stieglitz z Lince, prelát Altenwiesel ze Solnohradu, farář Sýkora ze Slezska, dr. Bader z Tirolsko

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes slaví se v církvi sv. slavnost Na nebe vstoupení Páně. Slavnost tato připadá na čtyřicátý den po Velikonoci, protož Spasitel náš 40. dne vyvedl sv. apoštoly na horu Olivetskou a tam pozdvižen jest, a oblak vzal jej s očí jejich. Již v nejstarších spisech křesťanských Irenea, Tertulliana a Origena jmenuje se Na nebe vstoupení Páně mezi hlavními tajemstvími nášeho vy- koupení. Již v katakombách jest nanebevstoupení Páně symbolisticky zobrazeno, a jisté zprávy máme, že svátek ten již ve 4. století byl v církvi slaven. Na tento den čte se epištola ze Skutků apoštolských 1, I—II. a evangelium sv. Marka XVI, 14—20, jednající o na- nebevstoupení Páně. Po ovangeliu sl. mše sv. se sha- síná a odnáší z oltáře velikonoční svíce neboli paškál, neboť Ježíš Kristus odešel z tohoto světa. Zprávy římské. Jeho Em. kardinál Mathieu pořádal domácí slavnost na počest Jeho Em. kardi- nála Langenieuxa, pařížského arcibiskupa, biskupů taberského, cahorského, marsseilleského, nizzského, mnichovského a bukureštského. — Arcibiskup new- yorský mešká v Římě od několika dní. V audienci podával zprávu sv, Otci o náboženském pokroku své diecése a podal album památných budov, vystavěných za posledních 10 let. Svatořečení v Římě. Dnešního dne koná s v Římě velikolepá slavnost v basilice sv. Petra, při níž prohlášeni jsou blahosl. Jan Křtitel de la Sall a blahosl. Rita z Cassie za svaté. Z Francie a Italie i ze všech končin světa přijelo těchto dní do věčného města na 125.000 poutníků. K témuž účelu přijeli včera poutníci francouzští na svém zpáteční cestě z Svaté země. O svatořečení a životě nových dvou světců přineseme zprávy v čísle sobotním.

Služby Boží v kapli sv. kříže menšího v Poštovské ulici budou konány alespoň jeden- kráte za měsíc následkem zakročení monsgra. Jaeniga který první tuto myšlénku proslovil; takto učiněna byla tato památná kaple přístupnou širšímu obecenstvu Oktáva sv. Jana Nepomuckého byla skončena včerejšího dne sv. požebnáním za obvyklých slavností u sochy světcovy na Karlově mostě za čet- ného účastenství věřících. Pražským a předměstským farním úřa- dům. V době letní přichází mnoho cizinců do Prahy kteří chtějí obcovati službám Božím. V jejich zájmu přimlouváme se za to, aby na každém farním chrámě přibito bylo oznámení: kdy a jaké bohoslužby se konají v každém chrámu Páně ve dny sváteční, ne- dělní a všední. Bude tím dobré věci zajisté nemálo poslouženo. Církevní hudba. Dnes o 11. hodině prove- deny budou u sv. Jakuba následující skladby: Joseí Gruber: »Missa in hon. Sc. Petri.« J. Cai ner »Graduale Ghlasé.« J. Bischoff: »Offertorium. Fr. Skuherský: »Pange lingua«. — Při májové slavnosti večer v 7 hodin: Rob. Franz: »Av Maria« pro sopránové solo. Jos. Greith: »Lita- nie Lauretanae« pro sola, ženský sbor a varhany.

P. Sc. M. Teresius; »Pange lingua.« Promoce. Dp. ThC. Ignác Josef Preiss, člen král. premonstrátského řádu strahovského, t. č. měst- ský kaplan v Žatci, bude v sobotu 16. května 1900 o 11. hod. dopoledne ve velké aule Karolina c. k. něm. university v Praze promován na doktora boho- sloví sub auspiciis imperatoris. Pouť města Smíchova na sv. Horu, kterou pořádá Národní jednota katolická na Smíchově, vykonána bude dne 10. června (v neděli). Průvo vyjde z chrámu sv. Václava o 4. hod. ranní na ná- draží smíchovské a přibude do Příbrami ve tři čtvrti na osmou. Mši sv., při níž poutníci přistoupí ku stol Páně, čísti bude předseda spolku ThC. Jan Pauly kázání slavnostní vykoná praefekt Alois Svojsík. Od- poledne vykonána bude pobožnost křížové cesty, sv. požehnání a svatohorské Zdrávas spojené s uctíváním sochy Panny Marie a po té půjde průvod na nádraží v Příbrami. Odjezd z Příbrami stanoven jest na 5. hodinu odpolední. Nazpět pojede se rychlíkem, který přijede na Smíchov o 7. hod. večer. Z nádraží půjde průvod do basiliky sv. Václava, kdež ukončena bude pouť sv. požehnáním. Lístek stojí 1 zl. 20 kr. a do- stati jej lze u p. Jana Kotíka, knihkupce, Václava Krupičky, kupce, a Frant. Kroupy v Kinského třídě na Smíchově

Talmud v praxi. (Ze stenografického protokolu sněmovny poslanecké 54. sezení, dne 18. května t. r.) Dotaz poslance Březnovského a soudruhů na Jeho Excel. p. ministra spravedlnosti. V časopisu »Nové Listy« byla uveřejněna řada článků, jež prošly censurou nezávadně, když však je vydal co brožurku svým nákladem p. S. Pohan, státní návladní tuto brožurku dal konfiskovat. Jest to bro- žurka následovního znění: Talmud v praxi. Napsal Vojtěch Budějovský. Co talmud židům ukládá, to i oni snaží se pre- cisně provésti za každých okolností. A že není vše tak čisto a jasno, co oni konají, netřeba mi zde uvá- děti. Ve svém článku »Talmud v praxi« či jinak »Židé v činech« zaujímám stanovisko literárně histo- rické a snahou mou není čtenářstvo proti židůmji- třiti, nýbrž abych ve čtenářstvu vzbudil správný úsu- dek o všem počínání si židů, které vylíčiti zde ho- dlám co nejstručněji. Chci též obeznámiti celou naši veřejnost s výkladem talmudu v theorii, aby každý seznal hroznou tu morálku a dovedl posouditi fana- tickost a spustlost jisté kasty židovské. Těžké obža- loby, kterými židé k nejukrutnějším a nesmířitelným nepřátelům všeho křesťanstva se řadí a kterých oni až do dnešního dne nesnažili se vymluviti (doklady), jsou

Lidské oběti. O požívání krve v nekvaseném chlebě. Všichni národové, jež židé svou návštěvou po- ctili a mezi nimiž se i uhnízdili, jako Španělové, Francouzové, Italové, Angličani, Rusové, Čechové i národové asijští, obvinili tyto z lidských obětía s těží najdeme důležitějšího města, jež by ve svých annálech podobných příkladů nemělo. Že několik těchto slov vzbudí u židů rozhořčení, leží na snadě. »Hleďte na tu zpátečnickost osvíceného našeho sto- letí; na mrzký ten náboženský fanatismus! Nové podpichování ku pronásledování ubohých židů ! !« — Tak volati budou unisono vyvolenci a jich lokajové do světa. A žádný nemůže dokázati, že to, co zdo uvádím, je lží a šalbou. Bychom však tento »spra- vedlivý« hněv těchto vážených pánů trochu zmír- nili, uvodeme zde především, než ku vypravováni určitých příběhů se dostaneme, několik krátkých po- známek. Židé hledí udržovati vždy v tom mínění kře- sťany, jakoby židovstvo v celém světě bylo stejné, jakož i dogmata jeho a obřady ve všech zemích. — Toto tvrzení náleží k oněm drzým lžím, kterých se židé tak často dopouštějí, ano i křivou přísahou do- tvrzují (vídeňský rabín Manheimer v Homertově při tiskové). Nikdy nemůže žid v náboženských věcech a věcech víry za druhého souvěrce ručiti, neboť ne- mají střediska, odkud by sjednocenost víry jakási ply- nula. Skoro celými židovskými dějinami lze pozoro- vati stálé náboženské rozdvojení, které za Krista ještě více Saducejskými, Fariseji a Essejskými rozšiřováno bylo, po Kristu však bezednou propastí se stalo klamným učením rabínů, tvrdících, že Jehova dal Mojžíši na Sinaji ještě ústní nařízení vedle desatera, které jen ústní a ne písemní tradicí mezi židy dědičně koluje s pokolení na pokolení.

Můžeme-li o tomto nařízení, nyní talmudem zvaném, bedlivěji uvažovati, nalezneme, že učení židovské v mnohém se různí a že sami rabíni, kteří v knize této své náhledy projevili, jeden druhému od- poruje. Náhledy, kterými stále zuřivě se potýkají, hned něco potvrzují, hned tomu odporují. »Talmud jest. tok, praví jeden osvícený rabín v knize »Postavenía boj židů« (Manheim 1843) — »ve kterém rozličná protivná mínění příkře se setkala a vyvolala pak mezi židy celý řetěz četných náboženských doměnek se různících. Co jeden talmudista dovoluje, zakazuje druhý, co tento pouze schvaluje, uznává druhý za spásonosný příkaz, co jednomu čisto, je druhému ne- čisto, co tomuto svato, je onomu profanní. Není divu, že i u pozdějších rabínů množství různých míněníse utvořilo, jež v nesčetném počtu uchvátilo celé židov- stvo a s pokolení na pokolení se šíří!« Nejen mezi rabíny, nýbrž i v nitru jednoho ka- ždého věřícího vládnou ty nejostřejší protivy. — Jaký výkřik zděšení vydral se Cremievxovi z prsou, když dostavil se k obhajování svých souvěrců do Damašku r. 1840, obviněných z vraždy P. Tomáše a tyto tak velikolepě zastupoval! U žida,« pravil, »je krev nečistou, jemu není dovoleno dotknouti se jí ani ústy, tím méně smísiti ji s těstem macesov ým !e Jak hrozně směšnými objeví se asi podobná tvr- zení oněm pánům učeným, kteří dobře jsou zasvěceni do židovských obřadů a vědí, že mohelové (božský obřezač) vesměs teplou krev z rány obřezance vyssají tuto do poháru s vínem vyplijí a spolu s přítomnými kmotry vypijí! — Naproti tomu jiní z těchto božských obřezavačů vyssatou krev pouze do nádoby s pískom vyplijí.

Myslím, že dokázal jsem s dostatek, že podobné výkřiky těchto pánů nic jiného neznamenají, než úplnou neznalost náboženských výroků různých ži- dovských sekt a přistupuji ihned k samým událostem, jež uvádím pořádkem chronologickým. Než přistoupíme k výpočtu jednotlivých případů, uvádíme, že všechny zde uvedené soudně dokázány přece jen nebyly, ale pro zajímavost, co vše za ritu- elní vraždu bylo pojímáno a jak vše zkrucováno, jen aby tu byla nějaká fakta, chceme svým čtenářům sděliti. Jsou to tedy příběhy, v nichž židé ukázali se vinníky, ale zda to vskutku jednak se událo, ne- možno nám konstatovat. Uvedl jsem to proto, poně- vadž chci býti nestranným. (l!) 1. Ve stížnostech Apiona, gramatika alexandrin- ského, proti židům nalézáme následující: Když syrský král Antiochus Epifanes v r. 169 před Kristem v Je- rusalémě pustošil, nalezl komnatu v skrytu, kde na