Strana 2. Číslo 333

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 4. proslnce 1900.

za věcmi blahodárnými, vlasteneckými a bohumilými. Takový muž zasluhuje více úcty. V Příboře praco- val, aby bylo zvoleno české zastupitelstvo a české gymnasium, které povoleno, ale ihned zrušeno pro for- mální chyb1. Tamtéž jeho popudem pořádána kra- jinská výstava beze vší subvence, založil a vedl po- kračovací školu pro učně. Mezi lid rozdal na sta knih. Na podporu chudé mládeže založil spolek sv. Mikuláše, byl spoluzakladatelem Apoštolátu sv. Cy- rilla a Methoděje, staral se o oprava sv. Hostýna, obnovil v Dražovicích chrám Páně, přičinil se o vy- vlastnění bývalého majetku »kopaničářů«, tkalcům na Výškovsku zařídil tkalcovské družstvo a starás pačlivě o rolnictvo.« Státní rozpočet na r. 1901. Z Vídně při- chází zpráva, že se dosud nepřihodil případ od r. 1862, kdy státní soustava počala žíti, aby nebyl, jako letos, státní rozpočet na podzim pro budoucí rok projednán poslanci z lidu. Nynější ministr financí Böhm-Bawerk hodlá investiční výdaje, které se dosud vedly jako mimořádný rozpočet vřadit do položek řádného rozpočtu a tím chce zrušit rozpočet inve- stiční, který byl dosud dodatkem řádného státního rozpočtu. Pokladní přebytek za r. 1899. Z Vídně s oznamuje, že v berních pokladnách byl za r. 1899 docílen přebytek okrouhle 20 mil. kor. Také letošní bilance berních pokladen vypadne skvěle. Veliké dvě položky získaly berní pokladny z tax a poplatků dědictví žida barona Hirsche, asi 9 mil. kor. a z dě- dictví žida Rothschilda, asi 2 miliony kor. Co pak tomu říká dr. Adler a jeho orgán »Arbeiterzeitung«, v kterém, skorem každý den, jest vypočítáván maje- tek církve? Pruská slavnost. V brzké době koná se 200letá památka trvání pruského království, za kterou příčinou bude povýšeno více mužů za pairy, bude udělena amnestie a založen nový řád.

Krüger v Evropě. Z Herbsthalu poslal pre- sident Krüger císaři Vilémovi tuto depeši: »Při vstupu na německou půdu nutí mne to vyjádřiti Vašemu Veličenstvu moje pocity přátelského smýšlení a nej- dokonalejší úcty.« Krüger nemohl provésti svůj úmysl, aby zavítal do Berlína, poněvadž vláda si toho ne- přála. Dr. Leyds dostal telegram z Kolína, kde se tvrdí, že Krüger pro únavu by nesnesl přijetí v Ber- líně a že odcestuje do Haagu k návštěvě královny Vilemíny, kde má důležité politické záležitosti proje- dnati a odkládá cestu do Berlína na 3 neděle. Čle- nové výboru boerského doprovázeli Krügra až na hranice belgické, kde se president Krüger s nimi roz- loučil velice pohnutě a měl k nim řeč, kde dovozoval nutnost zavedení rozhodčího soudu. Vyslanectvo trans- vaalské patrně až do posledního okamžiku bylo na- prosto špatně informováno o smýšlení rozhodujících kruhů v Berlíně. Ještě včera prohlásil vyslanecký ta- jemník všem žurnalistům, že Krüger bude u něme- ckého císaře jistě přijat, což také Leyds včera večer osobně potvrdil. Časopisy francouzské vyslo vují překva- pře dstoupí k panu baronovi, aby rázem učinili přítrh jeho záletným choutkám. Statečnost, vyvolaná žárli- vostí, a hned zase strach před milostivou vrchností, s neodolatelnou komikou se tu střídají. A konec Ukáže se, že pan baron jest dalek všech záletů. [Ne- bude vůbec na panství by dleti. A praktikant Plichta, jež žárlivostí Jiřiny dobyl si cesty, jako zadními dvířkami do jejího srdce, dosáhne odpuštění za smělý svůj žert a vezme si pannu Jiřinu. Dvanáct man- želských párků a troje zásnuby smějí se na vás, když padá opona.

»Čskanky« mají dobrý, lehký, řekl bych ope- retní motivek. Celé množství veselých situací doved- nou rukou jest tu rozhozeno po scéně. A my, mimo Štechovu »Ohnivou zemi« a »Třetí z vo- nění«,neměli jsme již slušnou řadu let kloudné veselohry. A kdyby p. autor se odhodlal tu či onu scénu skrátiti, aby dobrá situace, ten či onen výstup těchže osob se neopakoval, »Čekanky« by získaly rychlejšího spádu a říznosti. K úspěchu p. autorovu přičinili též naši umělci všemi silami. Všudy byla patrna snaha, premiéru co nejvýce vyzdvihnouti. Pp. ze Steinsberkůa Mošna byli potrefná dvojice starých ženichůi durdících se manželů. Pan Matějovský byl řízný praktikant. Seladon zjevem i hrou. Hlavně v druhém jednání, onu lhostejnost k zbožňované Ji- řině znamenitě maskoval Rovněž slč. Grégro va zahrála Jiřinu se vším půvabem venkovské, roz- marné krásky. Pan Bittner byl rázovitý baron, Charakteristický svým zevnějškem. Rozkošná byla též armáda Čekanek s pí. Danzerovou v čele. Menší úlohy břitce sehráli pp. I nemann, Pštros, Kafka, Sedláček, slč. Hibertova, Čer- vena, pí. Hübnerová, pí. Ryšavá atd. Dobové kroje, nově pořízené, byly historicky věrny a znamenitě barvami sladěny. Obecenstvo, pl- nící dům do posledního místa, bavilo se výborně.

pení a rozladění za příčinou odepřeného příjetí presi- denta Krügra v Berlíně od německého císaře. Za to jsou spokojeni Angličané. Za příjezdu Krügrova do Bruselu asi 600 demonstrantů vytlouklo okna v bu- dově anglického konsulátu a házelo kameny do bytu konsulova. Události tyto způsobily všeobecné rozhoř- čení Bylo zavedeno přísné vyšetřování. Belgický mi- nistr zahraničních záležitostí vysloví zítra anglickému nepříznivé politování nad těmito demonstracemi. Anglie a Německo. Na své cestě z Říma Chamberlain zamýšlel přijeti také do Berlína, avšak vláda německá se prohlásila proti tomu následkem protivné nálady v lidu. Poplašné zprávy ze Srbska přináší vče- rejší večerní německé listy, jež v dopise z Bělehradu tvrdí, že amnestovaní radikálové svázali více svědků, kteří proti nim za Milanovy hrůzovlády vypovídali. provazy, načež je zavřeli v jich domech a upálili.

Tak zahynul prý i hlavní svědek proti Ranku Taj- šičovi s manželkou a dítkami. Krajský prefekt v Kru- ševci, který v onom procesu byl předsedou soudním, byl zastřelen. Bývalý ministr Genčič je v žaláři, jeho kollegové Georgjevič a Petrovič uprchli do Vídně. Pozoruhodno jest, že v dopise tomto není uvedeno místo, kde se upálení stalo, ani jména obětí. Mimo to přišla zpráva písemně, nikoli telegraficky, ač za- sílatel mohl ji bezpečně poslati ze Zemuně. Jest to patrně jen štvanice proti Srbsku a příčinou její národní směr srbské vlády králem Alexandrem za- hájený. Z Bulharska. V Bulharsku vznikla mini- sterská krise pro záležitost macedonského výboru. Vo- jenský ministr Paprikov se o to zasazoval, aby se nestalo nic Sarafovovi, předsedovi macedonského vý- boru, a že Rumunsko nemá dostati dostiučinění, kdežto diplomatický sgent ruský Bachmetěv si po- volal Sarafova k sobě a vážně jej napomenul, aby zanechal piklů proti Rumunsku, poněvadž by z toho mohla vzniknouti válka, které car nikterak nepřeje.

Volební ruch. Žádáme svých stoupenců, aby nám zasílali stručné zprávy o volebním ruchu, zvláště o schůzíchkatolických a volitelích i jichsmýšlenl, které nám budouvelmi vítány. Děje se tak v zájmu dobré věci, proto doufáme, že náš hlas nabude také ozvěny mezi stoupenc našimi. Čechy. Ze Zdislavic u Vlašimi se nám píše: V klidném, dobře vedeném městečku našem konány volby za V. a IV. kurii. Účasť voličů byla jako všude velice slabá. Hodností komisaře pověřen byl 80letý, však duchem mladý stařec, kněz-jubilár vdp. Vincenc Macháček, horlivý kněz a nadšený vlastenec. Volba volitele za V. kurii konána dne 29. listopadu; ze 170 voličů dostavilo se jich 25, a jednohlasně zvolen vp. Karel Stehlík, kaplan ve Zdislavicích. Druhého pak dne, 30. listopadu, pro- vedena byla volba 2 volitelů za IV. kurii; ze 71 vo- ličů přišlo jich 19 a zvoleni voliteli p. starosta P a- storek a pan Antonín Borek, řídící učitel ve výslužbě a řiditel kůru. Jsou to mužové moudřía rozšafní, kteří by zajisté volili kandidáty strany kato- lické, kdyby vůbec za náš okres stanoveni byli. Bohužel, půda pro něco takového není ještě připra- vena, a tak dosud hlavní slovo mají u nás ti staří, patentovaní vlastenci. Lid je úplně netečný. Než jisto jest, kdyby duchovní správcové a přečetní pří- vrženci strany katolické akce volební jen poněkud se chopili, rozhodně — jak obraz voleb našeho městečka ukazuje — velikou většinou na českém jihu zvoleni by byli poslanci lidu bližší a poctivější, ať by to již byl rolník, řemeslník, učitel, kněz neb kdokoli, jen když věrným by byl Bohu, pak dozajista věrným byl by i jemu.

Důvěrníci strany agrární za skupinu voleb- ních okresů IV. kurie plzeňského atd., když se byl p. Janovec kandidatury vzdal, usnesli se jednomyslně nabídnouti kandidaturu panu Josefu Žďárskému, rolníku a členu výkonného výboru strany agrární z Přišimas. Morava. Na Moravě půda lidovcům mizí vůči- hledě před očima. Je tím viana jejich neupřímnost, jakož i nehotovost programová. Tak se oznamuje z Tišnovska, že i dru. Stránskému ubylo značně pří- vrženců následkem toho, že nedopracoval se splnění otázky dráhy z Tišnova do Žďáru, tak že chce deputace z volebního okresu vyzvati dra. Stránského, aby si hledal slávy jinde. České veřejnosti. Jest před volbami a tu jakož i jindy mezi lidem našim »Technická komise pro zřízení českých vysokých škol na Moravě« šířící myšlénku oprávnénosti těchto škol na Moravě, upo- zorňuje naše české voliče, nechť jsou již jakéhokoliv názoru politického, jež zajisté všechny pojí tento náš požadavek. aby vyzvali kandidáty, jež ucházejí se o mandát do říšské rady, by tento náš požadavek, totiž brzké zřízení české university a co nejrychlejší doplnění naší české techniky v Brně podporovati. Halič. Bývalý socialistický poslanec a horlivý agitátor Daszyňski měl nastoupiti trest třínedělní v nejkratší době. Na jeho vlastní žádost povolilo mu ministerstvo spravedlnosti, aby směl nastoupiti trest později, bezpochyby po volbách.

Masaryk nebo Masařík.

Myslili jsme, že pardon, jejž dali jsme jmenova- nému pánu, jej polepší a napraví. Proto jsme po celou dobu procesu jeho s námi loyálně žádných zpráv a záležitosti té nepodávali, ač látky k různým poznámkám a zprávám bylo nám po ruce dosti. Po- něvadž jsme pokládali za svou povinnost, podati na- šemu čtenářstvu zprávu, kterak naše aféra s p. pro- fesorem skončila, a to ještě jen proto, poněvadž ve všech listech bylo uveřejněno, že nařízeno jest proti nám líčení porotní, jen tu a za touto příčinou vy- stoupili jsme z posavadní reservy a podali jsme v pá- tečním čísle »K. L.« zcela věcnou a soudními spisy doloženou zprávu o tom, proč k líčení nedošlo. Byli jsme k tomu tím více povinni, poněvadž nás již jiné listy předstihly a z mlčení na- šeho dovozováno býti by mohlo, že skončila věc na náš neprospěch nebo dokonce snad s naším po- kořením. Tomu arciť nebylo tak, nýbrž pan profesor vzal žalobu svou honem zpět, jen aby k líčení nedošlo, jen aby obecenstvo jeho krásnou záležitost nepoznalo z autentických pra- menův úřadních v líčení, při čemž by si ovšem o p. prof. M. nejlepší úsudek učinilo! Litujeme dnes arciť co nejupřímněji, že k líčení nedošlo. — Byli bychom z něho dojista vy vázli bez úrazu. To pan profesor i jeho právničtía neprávničtí přátelé tušili také a proto sám nyní do- znává jeden z nich, že nechtěl, abychom docílili »před porotou laciného triumfu«.

Poněvadž pak ve zvláštní příloze k nedělnímu »Času« nás p. prof. M. napadá způsobem takovým, že k němu více pomlčeti nelze, odpovídáme na jeho provokaci prozatím následovně: Pan prof. M. podává v řečené příloze »Času« jakousi reprodukci křestního listu ze dne 3. září 1870, tedy před 30 lety vydaného, ve kterém prý psáno přijmění jeho »Masaryk«. Nebudeme pátrati, jakým způsobem k tomuto křestnímu listu s obsahem takovým došlo, majíce za to, že mohlo státi se to jen pouhým omylem opiso- vatelovým, kterýžto omyl třeba nyní právě někomu přichází vhod. Mobli bychom také vysloviti pochyb- nost, zdali tento před 30 roky vydaný list týká se p. profesora M., poněvadž v něm ani jeho druhé jméno křestní, kteréž matrika vykazuje a kteréž nezní Garigue, nepřichází, jakož vůbec v soudních opisech na základě údajův p. prof. M. přicházejí skutečně takové věci, že člověk právem může pochybovati, zdali právě jde o tohoto p. prof. M. Tak na př. udal si p. prof. v protokole, sepsaném u c. k. zemského jako trestního soudu v Praze pod č. j. Pr. 475/99 6. ač dle znění téhož protokolu dle § 199 ř. tr. k udání pravdy napomenut byl, ve svých generaliích podč. pol. 3, že otec jeho byl »úředník na statcích«, kdežto i v samém fotografovaném křestním listě jeho, je-li správným, výslovně uvedeno jest, že otec jeho byl »panský kočí«. Nečiníme mu z toho výtky, že jest synem kočího a nikoliv synem úředníka, neboí mu to jen ke cti slouží, pakliže jako syn kočího při- vedl to až na řádného profesora universit- ního. Ale ponecháváme úsudku širších kruhů, je-li to v pořádku, když člověk nechá k tomu dojít, aby charakter otcův jinak uváděn byl, než jakým sku- tečně byl. A údaje tyto a sice protokol, jenž je ob- sahuje, jest od p. profesora M. vlastnoručně podepsán.

V glossách k fotografickému snímku onoho 30letého křestního listu uvádí se v »Čase«, jakoby snad háček na p. Masarykovo! »r« byl jaksi později přiletěl, neboť praví se v nich do slova: »Když už se soudní ohledání dělo, mělo se rozšířiti na zjištění, zdali klička na »r« pochází z téže doby, jako text ostatní«, což jest ignorováním soudního aktu hodonín- ského, který jsme téměř do slova v pátečním čísle uvedli, a který výslovně praví, že »v originál- ním zanešení nelze pražádné korre- ktury, zejména ne při jméně křtěnce a jeho otce nalézti či zjistiti; i končí soudní ohledání výslovně odstavce mj: »Při jméně křtěncově a jeho otce Jo- sefa jest následovně zaznamenáno: Masařík. A tu se stal ať filosofovi panu pro- fesoru M., nebo komukoliv jinému, jenž mu při těch glossách nápomocen byl, veliký malér! Přese všechno výslovné a jasné znění hodonínského soudního protokolu