2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
31. prosince 1904.
5
article
dovoluje použití v prvé polovině r. 1905 úvěrů.
povolených císařskými nařízeními pro r. 1904.
ale dosud nevyčerpaných a v pátém se podává
seznam těchto úvěrů. Nařízení je dáno 29. t. m.
V Praze, 30. prosince. (K demissi Kör-
brově.) Orgán pokrokových Slovinců „Sloven-
ski Narod“, soudí, že dr. Körber padl, protože
není s to, aby si opatřil milliony, jichž vyžaduje
vejenská správa. „Kdyby si dr. Körber — prav
— mohl ony milliony opatřiti pomocí § 14., ne-
staral by se zajisté o parlament a vládl by klidně
a rovnodušně dále bez parlamentu, jako vládl
dosud. Ačkoli však je možno protloukati se po-
mocí § 14. kolik let, výpůjčky na základě téhož
paragrafu vláda se odvážiti nemůže, nýbrž must
si vymoci svolení parlamentu. Tohoto svolení
dr. Körber nadíti se nemohl. Hlasování v rozpo-
čtovém výboru ho přesvědčilo, čeho se může na-
díti od parlamentu a proto poslaneckou sněmovnu
tak rychle odročil. Snad doufal, že si ještě vy-
pomůže. Učinil nátlak na německé strany a po-
hrozil jim rozpuštěním sněmovny. Ale uprostřed
zachraňovací akce stihla ho politická smrt. Pravi
se, že ho porazily vojenské kruhy, které pozbyly
víry, že by jim mohl pomoci.“ List zmiňuje se
pak o nevděku německých stran, jimž dr. Körber
sloužil celých pět let do úpadu a které mu z
to v kritický okamžik podrazily nohy. Němci za-
chovali se tak ostatně dosud ke všem svým vlá-
dám. „Körbrově vládě — končí „Slov. Narod“
— přihodilo se totěž. Slovanům byl Körber ne-
úprosný odpůrce. Jen v jedné věci nelze mu
upříti uznání: svoboda tisku byla za jeho vlády
tak veliká, jako nikdy před ním.“
Körber
doktor
Němec
Körbrův
Praha
Slovan
6
article
Klerikální „Slovenee“ píše: „Körber pad
O tom již nemůže býti pochyby. Jestliže se jeho
demisse nepřiznává ještě úřadně, může to míti
důvod v tom, že otázka nástupce Körbrova činí
veliké obtíže rozhodujícím kruhům. Poměry jsou
dnes mnohem zmotanější, než po odstoupení Ba-
dena neb Clara. Körber, jenž převzal úkol, ob-
noviti pořádek, zanechává po sobě ještě větší ne-
pořádek, než kterýkoli z jeho předchůdeň.“
Orgán polských lidovců, „Kurier Lwowski
píše v úvodu ke zprávám o ministerské krisi-
„Tisková kancelář rozeslala do světa zprávy o ve-
likém nebezpečí, hrozícím Rakousku demisst
Körbrovou. Nám se zdá, že může býti jen l é pe
hůře už býti nemůže. Körber slibova
vše, ale nesplnil nic. Došlo tak daleko, že kromě
polského kola, které slouží každé vládě, nestoji
za ním pranikdo. Chtě nechtě Körber podal de-
missi 11. t. m. a 18. prosince ji obnovil. Císai
nabyl přesvědčení, že Körber už nedovede vlád-
nouti a proto nezamítl demissi, nýbrž vyhradil
si jen rozhodnutí v pozdější době...
O tom, jaké to rozhodnutí bude, pověsti se
rozcházejí na všechny možné strany. Tak na př.
ze tři pražských večerníků jeden má za zcela
jisté, že nástupcem Körbrovým bude hr. Ferd.
Buquoy, druhý praví, že nejlepší naděje má hr.
Coudenhove a třetí soudí, že nástupcem Körbro-
vým bude věrojatně — dr. Arnošt Körber. Téhož
mínění jest také „Pester Lloyd“
V Praze, 30. prosince. (Uherskákrise.
Emer. Hodossy vykládá v „Pester Lloydu“
že rozpuštění sněmovny a provedení nových volel
za stavu ex-lex nepříčí se nikterak platným zá-
konům uherským. Probrav všechny zákony, tý-
kající se rozpuštění sněmovny, praví: „Zákon
postaral se o to, aby král neb po případě korune
neuvedli zemi rozpuštěním sněmu ve stav ex-lex.
Claro
Körber
Lwowski
Buquoy
Coudenhove
doktor
Lloyd
Rakousko
Praha
Pester Lloyd
Körbrův
7
article
Zákon totiž stanoví, že nový říšský sněm muse
býti svolán v takovou dobu, aby mohl vyplnit
svou zákonnou a ústavní povinnost, t. j. aby mohl
v čas vyříditi rozpočet na příští rok. Ale tento
zákon neobsahuje nijakého ustanovení o tom, že
by říšský sněm, když byl svou zákonnou a ústav-
ní povinnost porušil a tím zemi vydal v mimo-
zákonný stav ex-lex, mohl králi překážeti, aby se
odvolal k národu. Zákon činí tedy královo roz-
pouštěcí právo neodvislým od toho, vyplnil-l
říšský sněm svou ústavni povinnost neb nevy-
plnil...“ Na témž stanovisku stojí ovšem i hr.
Tisza.
Pokud se týče sloučení Apponyovy národní
strany se stranou neodvislosti, vypravuje sev
Pešti, že Košut již 18. listopadu hr. Apponye
vyzval, aby převzal vedení největší opposiční
strany, totiž strany neodvislosti. IIr. Apponyi
Košut
Pešť
Apponyův národní strana
8
article
obrození malých slovanských národů dálo se
v popudu slovanské myšlenky, tak i ho-
spodářská organisace bude jen důsledkem vše-
stranné slovanské vzájemnosti, jež si musí po-
staviti účelem: organisaci dělného a selského
lidu slovankého. Najdou se ve všech střediskách
povolaní odbornici, kteří způsobí, aby domáei
organisace hospodářské (české, pol-
ské, chorvatské, slovinské, rusínské, srbské)
utvořily společný svaz za účely koloni-
sačními. Na základě slovanské hospodář-
ské statistiky nebude těžko vypracovati
hospodářskou mapu slovanskou pro
celou říši a jiná potřebná jednotící opatření. Jde
o to, aby přikročeno bylo s plným vědomím k or-
ganisaci. Každý začátek je těžký, nesmíme však
se ho lekati. Nikdo nebude tvrditi, že my Slo-
vané máme dnes pro emancipaci hospodářskou
méně příznivé podmínky, než jaké byly před
padesáti a před sto léty pro emancipaci národně-
kulturní. Kolik tisíc slovanských jedinců a rodi
opouští do roka domov, stěhuje se za moře, do
neznámých poměrů, na prázdno, bez rady a po-
moci, aby se ztratilo v moři cizoty! O tisíce
svých příslušníků je slovanský kulturný živel
ročně oslabován na úkor svůj a na prospěch
cizí. Nikdo o tom neví, nikdo o to nedbá,
Je jisto, že v té věci nemohou Slované oče-
kávati počinu ve svůj prospěch se strany vládní
Proto nezbývá, než aby ujali se práce sami.
Slovan
9
article
Autor si představuje, že by se v Praze mohlo
utvořiti „Slovanské družstvo vystěhovalecké“
s podružnicemi ve Vídni, v Terstu, na RRěce,
v Záhřebě, jehož úkolem by bylo, ovlád-
nouti vystěhovalecký proud, vytknouti mu
úkoly a využiti jeho sil ve prospěch kulturního
celku vlastního. To jest, obrácením vystěhova-
leckého proudu k účelu slovanské domácí ko-
lenisace. Osnovu organisace nebude po vzájem-
ném dohodnutí povolaných činitelů jistě za
těžko všestranně vypracovati.
České Národní radě naskytá se tu
hned příležitost ku pěkné iniciativě. Zde
naznačena jen teninká nitka záslužné práce
chorvatského publicisty. Kniha jeho má tak ši-
roký podklad, je tak bohatě doklady opatřena,
otevírá tolik nových hledisek do našeho života
a naší budoucnosti, že jistě nezůstane bez moc-
ného vlivu na další vývoj věcí českých i — slo-
vanských.
— vot—
Praha
Vídeň
Terst
Záhřeb
Český národní rada
10
article
tehda odmítl, alead té doby se prý stále vyjed-
nává. Dříve než ; hr. Apponyi mohl přistoupit
ke straně neodv slosti, musily by rozřešiti ně-
které zásadní otázky, poněvadž názory Appony-
ovy na př. na delegace a některé jiné společné
věci rozcházejí se s názory košutovců. Také mezi
ugronovci jest prý pozorovati ochotu pro splynute
s košutovci. Byl prý vyzván i bar. Banffy, aby
se spojil se stranou neodvislosti, ale vyžádalsi
nějaký čas na rozmyšlenou.
Ze Záhřeba, 28. prosince. (Dr. D ink
Vitezič), jenž dne 25. t. m. zemřel ve svém
rodišti Vrbniku na ostrově Krku, narodil se 24.
července 1822, studoval práva ve. Vídni a v Pa-
dově, kdež obdržel stupeň doktorský. R. 1847
vstoupil do státní služby u finanční prokuratury
v Zadru a r. 1855 se stal finančním radou. Roku
1865 byl jmenován správcem finančního ředitel-
ství v Zadru. Roku 1872 vstoupil do výslužby
a otevřel advokátní kancelář v Krku, kdež jeho
bratr Ivan byl biskupem. Jako advokát věnoval se
pak horlivě národní práci. Založil lidový list
doktor
Krek
Ivan
Banff
Záhřeb
Vrbnik
Vídeň
Zadr
11
article
„Naša Sloga“, v němž počal probouzeti národní
vědomí istrijských Chorvatů a hájiti jich zájmů
proti Vlachům. Roku 1873 byl zvolen za Pazina
Lošiň poslancem do říšské rady, kdež s ostatními
Chorvaty byl členem klubu Hohenwartova. Jako
poslanec vystupoval na říšské radě neohroženě
proti Vlachům, odhaluje bezpráví jimi páchaná
na istrijských Slovanech. Na říšské radě působi
až do roku 1892, načež pro pokročilé stáří man-
dátu nepřijal. Ale neustával dále působiti na pro-
buzení a osvícení svých rodáků. Byl zakladatelem
spolku sv. Cyrilla a Methoda (istrijské Matice
školské), který založením několika škol zachrá-
nil již na sta chorvatských děti od povlaštění.
Také ve všech jiných osvětových spoleích chor-
vatských působil až do své smrti, jsa současně
obětavým pomocníkem a rádcem svého lidu, jenž
velikou jeho lásku splácel mu vždy oddaností
dětinnou úctou. Na pohřeb zesnulého vlastence
sjeli se do Vrbniku zástupcové téměř všech chor-
vatských obci v Istrii, aby uložili v mateřskou
půdu zdárného syna, jenž celý svůj život věnova
péči o svůj odstrkovaný, zanedbaný lid.
Chorvat
Vlach
Hohenwartův
Vrbnik
Istria
Našo Slog
Slovan
spolek svatý . Cyrilla
12
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 30. prosince.
Vyhláška ruské vlády proti strůjcům nepokojů.
Carský úkaz o reformách ruská vláda pro
vází následující vyhláškou:
Na podzim t. r. konaly se v Petrohrad
schůze některých členů rozličných gubernských
zemstev, na nichž vyslovena řada přání, aby pro-
vedeny byly reformy vniterné správy imperie
které jsou dle mlnění účastníků nevyhnutelny
Přání ta stala se předmětem úvah časopisů
i rozličných schůzí a také, ač toho zákon ne
dopoušti, bylo o nich rokováno v některých měst-
ských radách a zemských sněmech.
Pode vlivem osob, snažících se vnésti ve
společenský i státní život zmatek a použivších
k tomu rozčileni myslí obecenstva a hlavně vznět-
livé mládeže — v některých městech imperie
udála se řada hlučných shromáždění, kde pro-
hlášeno, že je nutno předložiti vládě rozličné po-
žadavky, nepřípustné nezvratnými zásadami na-
šeho státního zřízení, posvěcenými základními
zákony imperic, a celé davy pořádaly pouličné
demonstrace, při čemž úřadům a policii kladen
zjevný odpor.
Takové hnuti proti panujícímu pořádkua
řádu, cizí ruskému národu, věrnému odvěkým
základům státního zřízení, snaží se dáti nazna-
čeným nepokojům význam obecné vůle národa.
kteréhož nemají.
Lidé, tím hnutím zachvácení, zapomínajíce
těžkých dob, které nyní Rusku nadešly, zaslepeni
lákavými přízraky těch blah, kterých očekávaji
od vyvrácení těch pilířů, kterými po věky stál
státní život Ruska, sami nevědouce pracují ve
prospěch nikoli vlasti, nýbrž jejích vrahů.
Praha
Petrohrad
Rusko
13
article
Zákonnou povinností vlády jest hájiti státní
pořádek a veřejný klid od všelikých pokusů pře-
rušiti pravidelný chod vniterného života, a proto
každé porušení veřejného pokoje a pořádku i vše-
liká shromáždění protivládní povahy musejí býti
a budou zamezována všemi zákonnými pro-
středky, které vláda po ruce má, a vinníci,
zvláště ti, kteří jsou v státních službách, budou
pohnáni k zodpovědnosti před zákony.
Orgány tisku, budou-li střízlivě posuzovati
události, vědomy sobě zodpovědnosti, která na
ních spočívá, musejí k tomu působiti, aby ve ve-
řejný život bylo vneseno nevyhnutelné uklid-
nění a obnovilo se pravidelné jeho proudění.
Francouzský tisk o reformním úkaze Mikuláše II.
Reformní úkaz cara Mikuláše II. učinil ve
Franeii příznivý dojem.
„La Patrie“ praví, že úkaz ruského mocnáře
je svobodomyslnější, než jednání některých fran-
couzských demokratů, kteří obnovili ve Franci
výjimečné zákony a vypěstili soustavu admini-
strativné libovůle a nesnášelivosti. Úkaz Miku-
láše II. tvořiti bude epochu v ruských dějinách.
Alexandr II. zrušil nevolnictví, Mikuláš II. čin
své osvobozené poddané občany, zaváděje v ru-
ské státní zřízení nové zásady: rovnost a svo-
bodu. Ruský car prokázal vážnou úsluhu eivili-
saci, člověčenstvu a svobodě. List pokládá úkaz
Mikuláše II. za úvod k řadě jiných úkazů, kterými
bude vneseno světlo a vzduch v zastaralé admini-
strativné tradice, které se staly příliš těžkými sou-
časnému Rusku. Možno očekávati, že bude na-
lezen lad mezi tužbami zemstev a darovanými
úkazem svobodami. Otázky o svobodě tisku a
spolčovaci nepostaveny dosud na program, ale
při starých řádech může se vytvořiti nová admi-
nistrativná praxe ve svobodomyslnějším duchu.
Mikuláš II
Mikuláš
Mika
Rusko
Le Patria
14
article
„Temps“ nazývá úkaz znamenitým doku-
mentem co do úplnosti otázek, jejichž rozřešení
klade na program a rovněž co do krásných
úmyslů, které dávají v základ nových zákonných
opatření ne tak právo národa, jako péči o něj.
Kromě toho bodu, kde úkaz mluví o zodpověd-
nosti úřadníků za zneužití moci, „Tempe“ po-
kládá za nejdůležitější ty odstavce úkazu, kde
slibuje se ne-li úplné zrušení, tož aspoň vymezení
působnosti výjimečných zákonů, dosud svírají-
cích život národa. List chváli také jasnost, s ja-
kou vymezuje se úloha „komitétu ministrů“
jehož předsedou jest Vitte. Pro ty, kdo jsou pře-
svědčeni, že samodržaví docela se dá srovnati
s místnou samosprávou, tato jasnost může být
ještě nevým důkazem, že předseda komitétu mi-
nistrů dovede prověsti opatření, odpovídající to-
muto principu. Svoji stat „Temps“ uzavírá slovy-
„Francie, zachovávajíe v otázkách, týkajících s
vniterného politického života svého spojence
zdrželivost, kterouž ji ukládá sama podstata
spolku, nikdy nepokoušela se dávati rady, pro
které by jí možno bylo učiniti výtku. Avšak ona
s pocitem uspokojení vidí, že vysokou autoritou
carovou posvěcují se zásady, které při loyalném
užiti mohou značně zlepšiti administrativnou
praxi, jež dosud spíše se opírala o libovůli a
uzdáni úřadníků, než o předpisy zákona. Těmito
zásadami zavádí se do ruského stitního života
zákonnost. Ruské obecné mínění je povinno
spokojiti se touto zákonností a carským slibem, že
bude plnou silou podporovati platnost zákonů.“
„Journal des Débats“ píše, že v úkaze, je zrno
hlubokých a blahodárných reforem. Avšak všecko
závisí od toho, jak bude program načrtaný úka-
zem vyplněn. List přeje, aby reformní duch pře-
konal všecky překážky
Francie
15
article
Ruský národ a ústavnost.
Ruský národ a ústavnost.
„Kölnische Zeitung“ uveřejňuje stať, nade-
psanou „Vniterné položení v Rusku“ a zaslanou
z Petrohradu od autora, jenž podle všeho nen
synem ruského národa, ale zná ruské poměry
a správně o nich soudí.
Pisatel praví, že jen ti mohou si mysliti, že
v Rusku vypukne všeobecná revoluce, kdo ne-
znají osnov ruské říše. Přívrženců konstituce
není mezi Rusy víe, než 30.000 osob obojího
pohlaví, a to je na národ, mající 136 millionů
hlav, poněkud příliš málo. K těm se může při-
počísti 100.000 myslících Židů, kteří si slibují,
že by je ústava zbavila jistých omezení. Radiká-
lové t. j. revolucionáři si myslí, že vojsko, kdyby
se vrátilo z Mandžurie, prohlásilo by se pro pře-
vrat a pomohlo by jej vykonati. Za tou příčinou
chápou se každé nekontrolované zprávy, že je
armáda v Mandžurii špatně opatřena, a starají se
o rozšíření jich, neuvažujíce, že tím mohou sice
ublížiti dobré pověsti Ruska za hranicemi, ale
mandžurská armáda že ostom nezví. V naději, že
armáda se prohlásí pro převrat, nihilisté byjí
přáli i porážky a útěku z Asie do Evropy. Ale
při tom jednoho zapomínají: že selské obyvatel-
stvo, jehož je v Rusku bez mála devět desetin,
je pro samodržaví a proti konstituci. A týž poměr
selského obyvatelstva je také v armádě. Jeden
z vůdců převratné strany přiznal se mi otevřeně,
praví pisatel, že vláda potřebuje pouze pokynout
a rázem nebude po širé Rusi mimo města člo-
vička, který by nosil evropský kroj — všechny by
ruský lid zvěšel. Dne 27. listopadu pravil mi
jistý pán na železnici: „Zejtra bude v Petrohradě
veliká studentská a dělnická manifestace, které
Rus
Žid
Rusko
Petrohrad
Asie
Evropa
Kölnische Zeitung
16
article
se zúčastní na 60.000 osob, a z toho se bez-
pochyby vyklube revoluce.“ Ale čtenáři už vědí,
že toho dne shromáždilo se na petrohradských
ulicích leda 4—5000 studentů a kursistek, jež
policie rozprášila za dvě hodiny bez pomoci
vojska. Dělnictvo ruské je snahám studentůa
kursistek úplně eizí. Kdykoli se v Rusku udá
srocení dělnictva, vždycky mu jde o to, aby si
zlepšilo hmotné postavení, a nikoli o státní pře-
vrat. Kromě židovsko-revolucionářské strany je
smýšlení v zemi spiše smiřlivé naproti vládě,
než útočné. Proto má vláda úplně v moci nespo-
kojenost intelligence odstraniti bez újmy poli-
tické jednoty obrovského slátu i bez újmy vel
kých politických závěti Rýška.
Pověsti o další okupaci rakouské na Balkáně.
„Glasu Srbstva“ oznamují z Mitrovice n
Kosovu, že rakouští agenti roztrušují tam mezi
obyvatelstvem pověsti, jakoby staré Srbsko a záp.
Makedonie za nedlouho byla okupována rakou-
skými vojsky. Rakouští konsulové prý snaží se
za drahé peníze získati albánské vůdce a slibují
odměny a všelikou pomoc také Srbům, budou-li
Rakousko-Uhersku sloužiti. Kromě toho rak. -uh.
kensulové nabízejí Srbům bezplatné vyučování
jejich dětí v rakousko-uherských školách, a když
takový žák vystuduje rakousko-uherské gymna-
sium a vstoupí na universitu, bude od vlády do-
stávati 200 K měs. podpory po dobu studia na
vysoké škole, již bude míti právo zvoliti si nejen
kdekoli v Rakousku-Uhersku, nýbrž i kdekoliv
západní Evropě, jenom ne v Rusku.
Témuž listu oznamují ze Skadru, že tamní
turecký guverner obdržel důkazy, že katoličtí
kněži v Albanii, nacházející se pod protektorátem
Rakousko-Uherska, popuzují Albánce k povstání
proti turecké vládě.
Srbstva
Srba
Albánec
petrohradský
Rusko
Balkán
Mitrovice můj Kosov
Srbsko
Makedonie
RakouskoUhersko
Rakousko
Uhersko
Evropa
Albánie
17
article
Ještě afféra Syvetonova.
Ještě afféra Syvetonova.
Včera vyslechnut byl společník Menarda,
zetě Syvelonova, pan Pokl před vyšetřujíeím
soudcem jako svědek. Nacionalistické listy činí
jej zodpovědným za smrt Syvefonovu a tvrdl,
že byl agentem vlády, kterýž měl
úkol, Syvetona smrti v náruč ve-
hnati. Zkoumáním nezjištěno, jak již sděleno,
morfium ve vnitřnostech Syvetonových. Nyní má
se prozkoumati poznovu krev, aby se zjistilo,
nebylo-li Syvetonovi před smrti
jeho morfium vstříknuto. Zkoumání
toto jest důležité, protože při prohlídce u Menarda
bylo nalezeno veliké množství morfia a nad to
cyankali. Menard tvrdí, že se již před 4
měsíci chtěl ze zoufalství nad nešťastným
sňatkem svým otráviti. To potvrzují i jeho pří-
buzní v Saint-Etiennu. Nacionalistické listy a
advokát otce Syvetonova, jenž náhodou rovněž
Menard sluje, obviňují paní Syvelonovou nadále
z vraždy a v nálezu jedů u zetě Syvetonova
vidí nové důvody pro své obvinění. »Patrie«
vytýká vládě, že až do sněmovní volby v II
okresu pařížském, ve volebním to okresě Syve-
tonově, nechce rozptýliti temno, sfféru zahalu-
jící, jen aby vládnímu kandidátu Bellanovi do-
pomohla k vílězství nad admirálem Bienaimém.
Volha koná se 8. ledna.
Menard
Syvelonův
Pokl
Syvetonový
Syvetonův
Syvelonová
Bellan
Bienaimý
SaintEtienn
Volha
Menarda
18
article
Všeobecné povstání afrických domorodců
proti Němcům.
Plukovník Leutwein přibyl dnes dopoledne
po lodi »Lucie Wörmann« z německé osady
jihoafrické do Homburku. V interviewu s re-
daktorem »Berl. Zig.« pravil, že vytýkalo se
mu, že jeho správa osady byla příliš mírná
vůči domorodcům. On dělal ale jen, co bylo
možné: s 10.000 vojáky byl by mohl postupo-
vati snad ostře, se 400 nemohl. Ostatně byl
pevně přesvědčen, že po dobrém bylo by s
podařilo s domorodci v míru žíli. Plukovnik
Leutwein obává se všeobecného
povstání domorodcův.
Lepší zprávy z Marokka.
Přípravy k vyslání zvláštního poselstva
francouzského do Fezu, kteréž, jak se nyní
z Paříže sděluje, nebyly přerušeny, ko-
nají se energicky. Ze zpráv došlých ode dvora
sultánova soudí se, že tento jest nyní hotov
vůči cizineům ochotněji vystupovati. Také z de-
mentování zprávy, jakoby v nejbližší době mělo
býti do Marokka vysláno francouzské loďstvo,
lze souditi, že v Paříži nazírají teď opět opti-
mističtěji na věci marocké.
Největší loď válečná.
Podle »Daily Mailu« hodlá anglická admi-
ralita vystavěti řadovou loď o 17.000 —18 000
tunách! Hlavní výzbroj lodi tvořiti má 10 děl
dvanáctipalcových. Byla by to nejsilnější z do-
savadních hotových či stavěných lodi bitevních.
Má prý býti zjednána tím rovnováha vůči moc-
ným řadovým lodim, jež se pro Spojené státy
staví.
Nové rozdělení území v Siamu.
Dnes konala se v Paříži ministerská rada
za předsednictví Loubetova, v níž ministr Del-
cassé sdělil, že Siam území, postoupená Franci
ve známé smlouvě franko-siamské, dnes fran-
couzským úřadům předá. Čabatun opusti
Francouzové teprve v 10 dnech, i bude tam
pak neprodleně dosazen francouzský konsul.
Němec
Leutwein
Lucius Wörmann
Berl
Siam
Francouz
Homburk
Maroko
Paříž
spojený stát
Siam
Daily Maila
del
19
article
Udavačské afféry ve Francii.
Poslanec de Villeneuve pokračuje v uve-
řejňování tajných informací o důstojnících do-
dávaných svobodnými zednáři sekretáři Velkého
Orientu v Paříži a sdělovaných pak bývalému
ministru vojenství Andréovi. Ani sensace ta-
jemné smrti Syvetonovy nedovede zatlačiti do
pozadí zájem pro udavačské rejdy, jež jsou
opravdu hnusným zjevem třetí republiky a je-
jichž odhalení zasadi asi osudnou ránu moci
vlivu Svobodného zednářství ve Francii.
Se všech stran ozývají se hlasy odporu,
rozhorlení proti udavačům. Poctiví muži jim
plivají do tváří své opovržení a nikdo, ani na
straně vládní neodvažuje se hájiti Velký Orient
Pouze Lafferre, president télo největší lože měl
smělost prohlásiti s tribuny sněmovní, že uda-
vači mají zásluhu o republiku.
Republikáni všech stran a odstínů prudce
odsuzují udavačský systém. Též bývalý presi-
dent sněmovny Paul Deschanel pronesl
těchto ošklivých událostech velmi ostrou řeč.
Deschanel zejmena kritisoval případ Pasguiera,
který psal udavačské oznámení nejen o svých
soudruzích v důstojnictvu, ale i o svých před-
stavených, o generálech a dokonce přetrumí
všechny špiclovské výkony sensační zprávouo
— panu a paní Loubetově! Deschanel pádnými
slovy vystavil dílo udavačské opovržení celé ve-
řejnosti a ukázal, jak hrozná zodpovědnost spadá
za všecky tyto zlořády na vládu. Vylíčil, jak
důstojníci, kteří se dali zneužíti k udavačství,
domnivali se, že musí tak učiniti, aby se za-
vděčili vládě. Vláda je zodpovědna, že vnesla
do armády ducha korrupce. »Pravým vinníkem,
jediným vinníkem je Combes a situace ostane
nerozlustitelnou, dokud Combes bude v čele
vlády.«
Ale nejen odpůrci vlády nynější jako De-
schanel, též její přívrženci rozhodně prohlašují.
že republice nemůže prospěti udavačská podlost.
Villeneuv
Deschanel
Loubetův
Francie
Paříž
20
article
Tak Josef Reinach, jeden ze sloupů »blocu«
uveřejnil dva prudké projevy proti udavačům.
Někteří členové krajní levice chtějí namluviti
lidu, že boj proti udavačům je reakcionářským
manévrem. Budou mít odvahu prohlásiti Reina-
cha, Clemenceaua, Lanessana a bývalé hlavní
spolupracovníky Waldecka-Rousseaua, socialistu
Milleranda a radikála Leyguesa za reakcionáře?
Prof. Emile Bourgeois, rozhodný demokrat
a republikán uveřejnil v »Tempsu« krásný list,
v němž protestuje proti udavačům jménem práv
a bezpečnosti občanské a žádá, aby důstojní-
kům udavači poškozeným, byla zjednána ná-
hrada i satisfakce.
V Allianci republikánsko-demokratické, jejíž
presidentem je radikál Adolf Carnot a jež do-
sud věrně podporovala Combesa, byla přijata
resoluce odsuzující užívání tajných zpráv uda-
vačů, »jež se příčí nejzákladnějším zásadám loy-
alnosti, spravedlnosti a rovnosti obča ů repu-
bliky.« Tento projev je nejmarkaninějším dů-
kazem, jak všechno veřejné mínění odsuzuje
udavačský systém a jak proti vládě Combesově
se staví i její věrní přívrženci.
Josef Reinach
Clemenceau
Lanessan
Waldeck
Rousseau
Millerand
Leyguesa
profesor
Bourgeois
Carnot
21
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
„Universilní vesnice“ Heidelberk, ko-
lébka i eldorado německých barevných studentů.
kteří tu mívali ode vždy neobmezené rejdiště a
nejtrpělivější oběti svých duchaplných šprýmů,
také už se nabažil opěvané německé „studentské
nádhernosti“ e soudě podle zpráv listy kolu-
jících má své university a jejích komilitonů
spíš nad, než po krk. Příčinu k neslýchanému
vzbouření heidelberské veřejnosti proti tamním
buršákům zavdal případ, sehraný německými
studenty s typickou klackovitosti v tamním di-
vadle jedné nedávné neděle. Členové tamního
kóru „Suevie“ připadli na neobyčejně vtipný
projev roztomilého humoru, dva z nich pře-
vlékli se za masky a v průvodu notně napilých
soudruhů odebrali se do divadla, kdež při před-
stavení tropili v lóži tak nestoudné kousky, že
podle svědectví „Heidelberger Tageblattu“ dámy
z divadla utíkaly. Divadelní referent řečeného
listu sám káral akademické nezvedence, vyčítaje
Heidelberg
Universilní vesnice
Heidelberger Tageblatta
22
article
jim hlasitě nehezké, neslušné a nemužné jednání,
ale marně. K představení „Veselých žen vind-
serských“ dostavili se veselí hoši heidelberští
zase a bavili se ještě duchaplněji tím, že házeli
na jeviště a do orkestru 10feniky a hned neděli
petom způsobili takový poprask v divadle, že
policie byla nucena zakročiti a rozkošné jinoch
z divadla vyvěsti i odsouditi je k pokutě pro
hrubý zlořád. „Heidelb. T.“ řízně odsoudil ta-
kové počínání a to vyneslo mu vyzvání na „těžké
šavle“, jedno pro chéfa listu a druhé pro di-
vadelního referenta. „Hl. T.“ postavil se však na
stanovisko zdravého rozumu lidského a souboje
odmitl a napsal novou kapitolu na účet elegant-
ních fraškářů. Zabývá se v ní šíře buršáckými
extravagancemi a sděluje „Suevii“, že obyvatel-
stvo heidelberské nehodlá je na dále trpěti. „Hei-
delberk už dnes není býválou universitn-
vesniei“ — píše list — „nýbrž vzkvétajícín
23
article
městem, v němž se už cizinci, usazují a tu klidu
užiti hodlají. Obyvatelé tohoto nového Heidel-
berku nemají naprosto chuti, dáti si zhnusiti ná-
vštěvu divadla mladíky, kteří zneuznávajíce mo-
derní názory a poměry, čini nárok na privi-
lej, aby směli bez ohledu na své
okolídělati, co se jim libí. Již v zájmu
našeho města musí tisk vystupovati proti těmto
výstřednostem. To je nejen jeho právo, ale i po-
vinnost, a ve vykonávání této, ne právě příjemné
povinnosti, nedá si nikým překážeti.“ Tedy
Heidelberk nechce, ale Praha, česká Praha,
musí býti tou německou universitní vesnici,
jakou nehodlá býti už nejposlednější universitní
město v říši německé, a musi si dáti zhnusiti,
ne snad jen uzavřenou místnost jako divadlo, leč
život na vlastních svých náměštích a ulieích, de-
gradovaných takto za německou universitní ná-
ves! A když si to nedá její obyvatelstvo líbit,
poctěno jest i od toho nejopovrženějšího, nej-
umolousanějšího kasiňáckého plátku nadávkou
„Pöbel“, aniž by v tom viděl státní návladní po-
puzování k nenávisti proti obyvatelům českého
jazyka, nehledě ovšem k jiným sladkostem, které
obyčejně následují, připomene-li si Praha ohav-
nošt svého ponížení na — německou universitní
vesnici!
Ted Heidelberg
Praha
24
article
— České peníze na podporu německých ná-
rodních účelů. Vo středu tento týden projed-
náván byl v okresním zastupitelstvu česko-
budějovickém rozpočet na rok 1905. A tu po-
znovu podali Němci křiklavý důkaz, ják „spra-
vedlivými“ dovedou býti tam, kde jsou ve vět-
šině. Okres česko-budějovický jest co do po-
měru obyvatelstva z vice než dvou třetir český
(dle úřadního sčítání), ale následkem dosu
platné pověstné volební geometrie, zvláště pak
vlivem obecního zastupitelstva česko-budějevi-
ckého maji tu Němei většinu. A těto nespra-
vedlivé nadvlády využívá budějovické okresní
zastupitelstvo každoročně proti Čechům. Jest
to přimo frivolní, s jakou okázalosti podporuje
německé národní účely, kdežte Čechům nedá
ani haléře. V rozpočtu, právě sehváleném, jseu
na příklad položky darů: „Böhmerwald-
bundu“ 1200 K, německému národ-
nímu fondu 500 K, „Schulvereinu“
200 K, ústavu k poněmčování českých učňů
(Lehrlingsheim) 600 K atd. Zkrátka, ku
podobným účelům němcekým schvá-
leno vydáni několik tisíe korun,
kdežto Matici školské, Národní
jednotě pošumavské atd. nedáno
nic. Tak se jedná s dvoutřetinovou většinou
obyvatelstva okresu česko-budějovického! Však
mohlo by se snad předpokládati, že páni, roz-
hodující v okresním zastupitelstvu česko-budějo-
vickém zachovají žádoucí poměr aspoň v pod-
porování hospodářských a odborných škol a
hospodářských spolků. Ale ani to se neděje,
neboť Němcům uděleno bylo tu celkem
Němec
Čecho
Böhmerwald
25
article
5000 K, Čechům jen 2950 K, tedy německé
menšině obnos téměř dvakráte větší než české
většině. Vzpomínáme, jak jinak chovají s če-
ská obecní a okresní zastupitelstva k německým
menšinám, zejmena v Praze a Plzní. Zde se
day Němcůr epou, jen aby tito neměli při-
činly křičeti do světa, že jsou utiskováni. A za
to se nám pak Němci tam, kde jsou u vlády, tak
„kavalírsky“ odměňují. České Budějovice —
měslo i okres — jsou zajisté dostatecným d-
kazem, že nějakou konciliantností Něme: k za-
chovávání rovnoprávnosti nepřimějeme. A proto:
nemůžeme-li dosíci nápravy, aspoň tam, kde je
to v naši moci, odplácejme stejnou minetí
— Národní rada česká. Ústřední výbor
koná schůzi v neděli dne 1. ledna 1905 o
půl 10. hod. dopolední. Pokračuje se v jednání
ze schůze minulé.
— Sjezd české samosprávy, který se koná
v neděli dne 22. ledna 1905, vzbudil značné
účastenství v české veřejnosti. Dlužno prolo
sděliti, že vstup do zasedací síně radnice staro-
městské, kde sjezd se koná, bude jen na prů-
kaz legitimací. Veškeré reklamace zasílány bud-
tež Národní radě do 10. ledna 1905.
— Klub mladší generace Národní stran
svobodomyslné pořádá dne 4. ledna 1905 svoji
IV. veřejnou schůzi členskou. Na programu je
rozhovor »0 politické situaci«, který
zahájiti se uvolil zemský a říšský poslanec pan
JUDr. Ferd. Pantůček. Vzhledem k aktuál-
nosti rozpravy doufá výbor klubu mladší gene-
race národní strany svobodomyslné v hojnou
účast svých členů i pp. hostl.
Čecho
Němec
JUDr
Ferd
Pantůček
Praha
Český Budějovice
národní rada
26
article
— Rozpočet Ústřední Matice školské pro
rok 1905 byl projednáván ve schůzi výboru
dne 29. t. m. V téže schůzi bylo naznačováno,
jaké přípravy jest vykonati pro důstojnou oslavu
25letí Ústřední Matice školské. Rozpočet ma-
tiční i jubileum Ústřední Matice školské spolu
nerozlučně souvisejí. — Úhrn vydání rozpočte-
ných činí 866.592 K, příjem zabezpečený pouze
91.301 K. Mezi příjmy byl původně také ob-
sažen pravděpodobný výtěžek z národního kolku,
avšak po prohlášení Národní rady, že příšínm
rokem Ústřední Matice školská z národního
kolku užitku míti nebude, položka tato vy-
puštěna. Než přes to proti loňskému roku jsou
rozpočtené přijmy vyšší, zejmena proto, že také
příštího roku dá se očekávati značný výtěžek
zejmena ze zápalek matičních, po nichž jestv
obecenstvu velice čilá poptávka. Ve vydáních
jest arci největší náklad na školství a to na
školství vlastní 490.400 K, pouze služné učitel-
stva čini 353.500 K. Do fondu odbytného uči-
telstva matičního, jenž zastupuje fond pensijní,
vloží se 51.500 K a to 36.000 K do fondu
obecného a 15.500 K za podílníky. Na školy
podporované rozpočteno jest 72.000 K, mezi
nimi Brněnské Matici 8000 K, „Komenskému“
ve Vídni 14.000 K, dílem z fondu Kandrtova,
dílem z příspěvků matičních, Matici Ostravské
Komenský
Vídeň
národní rada
Matica 8000
Kandrtov
27
article
16.000 K, Matici v Místku 8000 K a množství
drobnějších subvenci, jež podrobně vyjmenovati
nelze. — Stavby budov školních budou vyžado-
vati nákladu nejméně 58.000 K, úhrnný roz-
počtený náklad na veškeré školství činí 620.400
korun. Mezi rozpočtenými výdaji jest také prae-
liminována úhrada schodku z roku 1903, jelikož
tato úhrada nemohla se státi roku letošního;
činí 59.000 K. — Podle rozpočtu jest uhraditi
sbírkami 775.291 K pro Ústřední Matici škol-
skou, má-li Matice splniti všechny své úkoly
v roce 1905. To mluví tak zřetelně, že netřeb
zajisté pobízeti, aby národní obětavost soustře-
dila se především na podporu Ústřední Matiee
školské, jejíž činnost v roku pravě končicím
nezůstala nikterak za léty předešlými, be v mno-
hém směru byla ještě plodnější. — Kanee-
lář Ústřední Matice školské prosí,
aby obecenstvo, jež matiční kanceláři rozkazy
Matica v Místek
ústřední Matica školaska