1
masthead
V Praze, ve středu dne 16. listopadu.
Praha
2
masthead
K číslu 317.
čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Pošton
4
article
Válka.
Válka.
Dopis choti generála Stesselja do
Moskvy o pomoc raněným.
Z Petrohradu, 16. listopadu. Velkoobchod-
níka v Moskvě Semjenoviče Perelova došel
list paní Věry Stesseljové, choti obhájce Port
Arturu, odeslaný dne 25. září. V listě tom píše
paní Stesseljová: »Zasílám Vám, milý Semjeno-
viči, tento lístek, abyste seznal naše starostio
nebohé obhajce Port Arturu. Mnoho sebrat zde
nemůžeme. Je zde poskrovnu lidí, kteří mohou
něčeho poskytnouti. Obracím se k Vám a pro-
střednictvím Vaším kobyvatelstvu moskevskému,
které vždy pomáhá v tísni. Seberte něco mez
svými známými a zašlete to na jméno moje
rusko-čínské bance. Jsou zde lidé bez rukou,
bez očí, se zraněnými obratly, ochromení pro
celý život. Zkrátka, mnoho nešťastných mrzáků.
Po skončené válce uvidíme se v Moskvě.«
Nová mobilisace japonská dovrši
prý počet armády na bojišti na
million mužů.
Z Londýna, 16. listopadu. Zprávami tokij-
skými potvrzuje se, že nařízena byla nová mo-
bilisace. Touto prý má býti na bojišti dovršen
úhrnný počet veškeré zápasící armády japonské
na jeden million mužů.
Japonské rozčilování nad zásobo-
váním baltického loďstva uhlím.
Z Londýna, 16. listopadu. »Standard-
oznamuje z Tokia, že všechny japonské listy
nesmírně se rozčilují nad tím, že franco uz
ské uhelné parníky a nejnověji
německé se opovažují zásobovati baltické
loďstvo na jeho cestě uhlím. Prohlašují to
za neslýchané porušení neutrality,
začež prý Japonsko se bude revan-
žovati.
Stesseljová
Artur
Moskva
Petrohrad
Londýn
Tokio
Japonsko
5
article
Připravované tažení Japonců
na Vladivostok.
Z Kolína n. R., 16. listopadu. »Köln. Ztg.«
dovídá se ze Seulu: Japonci zamýšlejí
utvořiti na Koreji armádní sbor, který
by Rusy ze severovýchodních částí Koreje za-
tlačil přes řeku Tumen a mohl pak
vrhnouti se na Vladivostok. Z Gen-
sanu vytrhlo přes 3000 mužů; Rusové
proto vyklidili již Hamhen a usadili se v Sen-
činu, severovýchodním to přístavním místě.
V Senlu stojí k pochodu připraveno
na 4000 mužů, v Peujanu a soused-
ních městech rovněž asi tolik. Celkem
hodlají Japonci směrem k Vladivostoku vypra-
viti tři divise s dělostřelectve m.
Rozhodný boj o Mukden se blíží?
Z Berlína, 16. listop. Plukovník Gaedke
telegrafuje »Berl. Tageblattu«, že dle
všech známek chystají se Japoncik
rozhodnému boji o Mukden. Se
strany ruské dle dosavadní kon-
centrace sil provede se nejdříve
útok centra.
Nový velitel gardové divise
japonské.
Z Londýna, 16. listopadu. »Standar d«
dovídá se z Tokia, že dosavadní velitel gar-
dové divise generál-major Haraguči pro
chorobu byl odvolán a velitelem divise jmeno-
ván generál Hasegava. Velitelem štábu této
divise jmenován byl generál-major O čo j, bý-
valý vojenský attaché v Římě a Berlíně.
Zkáza vzducholodi »Gurko«.
Z Petrohradu, 16. listopadu. Setník K az-
nov vypravuje v »Ruském Invalidue“
že vzducholoď »Gurko« zničena byla větrnou
bouří, která dne 7. října v Mandžurii zuřila.
Balon byl sice blíže vesnice Sachepu uvázána
kromě toho půl setniny vojínů ho provazy
Japonec
Köln
Rus
Gaedke
Berl
Haraguči
Hasegava
Vladivostok
Kolín
Seul
Korea
Sen
Berlín
Londýn
Standar d
Tokio
Řím
Petrohrad
6
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
7
article
drželo, přece ale byl zmítán orkánem tak, že
několikrát byl sražen k zemi; provazce, kte-
rými byla loďka k balonu poutána, se zpřetr-
haly a takto odpoutaný balon jako střela vy-
mrštil se do výše a zmizel v oblacích prachu,
kdežto loďka zůstala na zemi se všemi nástroji
a mužstvem, jemuž zbyly z balonu jen pro-
vazce v rukou. Objevilo se tedy, že provazová
síť byla slabou, než aby mandžurským orkánům
odolala.
Poslední došlé číslo portarturského
časopisu »Nový Kraj«.
Z Moskvy, 16. listopadu. »Ruskoje
Slovo« otiskuje téměř celé po-
slední, předevčírem do Moskvy
došlé číslo portarturského časo-
pisu »Nový Kraj«. Jest to takořka denní
kronika utrpení obhájců v Port Arturu z dob
posledního bombardování koncem měsíce září.
»Nový Kraj« píše: »Včera ocitla se naše re-
dakce a tiskárna ve sféře nepřátelského ohně.
Asi deset granátů explodovalo v bezprostřední
blízkosti redakce, takže všechna okna otřesy se
roztříštila. Konečně jedna stěna redakční míst-
nosti granátem byla proražena; zraněn však ne-
byl nikdo.«
Podvody a nepořádky s dary
pro raněné.
Z Petrohradu, 15. listopadu. Při vedenía
rozdělení peněz, sebraných pro účely »Červeného
kříže«, zjištěny byly veliké podvody. Ze statisíců
rublů vlastnímu účelu odevzdány byly jen nepa-
trné částky. Vše ostatní plynulo do kapes vyšších
úřadníků, kteří prodávali i darované šatstvo. Vy-
šetřování bylo zavedeno. (B. Z.)
Spor Číny s Japonskem o přístav
v ústí Jalu.
Z Londýna, 16. listopadu. Korrespondent
»Daily Mailu« telegrafuje z Čifu, že čín-
ské úřady projednávají s japonskou vládou
Artur
Nová kraj
Moskva
Petrohrad
Čína
Japonsko
Jal
Londýn
Daily Maila
8
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Klace k.
9
article
Črta. Napsal Viktor Janota
„Já vám dám, vy jedna holoto neplavená.
pověsit vás všechny!“ Tvář mu zrudla a hůl,
kterou držel v ruce, se jenjen třásla, jakoby mu
chtěla z ruky vyskočit.
„Pane Klacek, daj' pozor, ať jim ten klacek
neupadne!“ křičeli kluci dále.
To ho rozčililo ještě více, ale on se pře-
mohl a zabručev cosi o nezdárnosti nynější mlá
deže, kráčel dále, neohlížeje se na rozpustilce
Ale vřelo v něm. Jak pak by také nevřelo, když
na něj pokřikovali den za dnem „pane Klacek““
a on měřil jen tak něco málo přes metr! Nen
tudíž divu, že přezdívku tu považoval za poně-
kud ironickou.
Avšak nic není bez příčiny. A také škádlení
kluků nečinilo v tom ohledu výjimky. Klacek
měl totiž zvláštní zálibu v čepicích a kloboucích.
Měl jich doma rozvěšeno na stěnách celou
spoustu, nových i stářím sešlých. A vzhlížel na
ně tak asi, jako se prohlížejí trofeje válečné,
nedbaje nijak láteření ženy, jež bručela, že ty
hadry zabírají moc mista.
Proti této zálibě nemohl by konečně nikdo
nic namítati, záliba je záliba, jen když nikomu
není na újmu. Ano, není na újmu! Ale Klackova
záliba byla na újmu a to právě pánům klukům.
Všechny ty čepice a klobouky byly kdysi ma-
jetkem xské omladiny. Neboť Klacek jakožto
sadař, který najímal rozsáhlé ovocné sady a
aleje, dobře věděl, co je „svémocné zabavení““
Avšak naprosto nezákonné bylo, že se nespokojil
tím, o čemž zase mohly vyprávěti oteklé tváře,
ba i někdy vyražené zuby.
Avšak nejen kluci xští, nýbrž i psi tamější
měli k němu antipathii. Tím byl zase vinen je-
nem Klacek, neboť nemohl snésti psího štěkotu,
a následkem toho hůl i kámen řádily často
zhubně v řadách psího pronároda. Však také
Janota
Nen
10
article
Klackovy nohavice musily být velmi často za-
šívány. Zajímavý byl pohled na zápas Klackův
se psem. „To je podívaná, člověk skoro ani
neví, kerej z těch dvou je člověk a kerej zvíře.
tak se oba vztekají,“ vyjádřil se kdysi očitý
svědek.
A instinkt Klackův byl oprávněn. Pes by
se mu málem byl stal osudným.
Věc sběhla se takto:
Venca Mrázkovic a Tonda Nevšímalovic do-
stali o jarmarku nové čepice. Bohužel, nejspíše
následkem t. zv. „závisti bohů“ nechlubili se
jimi dlouho. Hned druhého dne visely již smutně
na hřebíku v příbytku sadaře Klacka. Jejich ma-
jetníci byli postiženi na hruškách ... Avšak
neoddali se tupé resignaci, nýbrž v mladistvých
mozcích jejich zrodila se plamenná touha po
pomstě. A to po kruté pomstě! —
„Aby do toho hrom! Ne a nechce pršet!
Kdyby tak člověk moh' ty mraky přitáhnout ňá-
kým způsobem. Všecko ovoce mi spadá,“ mru-
čel pro sebe Klacek, zalézaje večer do slaměné
hlídačské boudy, aby si odpočinul.
V tom však cosi uvnitř zabručelo.
„Kdo je to tam?“ rozkřikl se sadař.
Nové zabručení.
Rozzloben, natáhl ruku dovnitř, aby ve-
třelce popadl a vyhodil. Ucukl však ihned rukou
a vykřikl bolestí. Z ruky řinula se mu krev.
Hned na to zazněl z boudy zuřivý štěkot.
„Kde se jen tam ten potvora pes vzal?“
rozčilil se Klacek a jal se metati do boudy
hroudy a kamení, aby psa vypudil. Avšak psu
se z boudy nějak nechtělo.
„No, nechám ho, moh' by mě kousnou
tuplem!“ Klacek obvázal si ruku šátkem a pro-
klínaje všechny psy do devátého kolena, odešel.
Druhého dne potkal ho soused Hájek.
„Jářku, co pak se jim to stalo na ruce, žeji
maj' zafáčovanou?“
„Eh, pes mě bestie pokousal!“
„Ukážou! — Hm, hm, to je ňáký zlý pes.
Stát se to mně, já bych to jen tak lehko nesnesl.
Poslouchaj', já jim něco řeknu: V onehdá, není
Mrázkův
Nevšímalův
Hájek
11
article
tomu dávno, pokousal pes jednoho faráře a von
se jim vod toho dočista pominul. V kostele jim
chtěl pokousat svíčkovou bábu. Jen že ho chytli
a svázali! No a tenhleten pes moh' bejt taky ňák
zkaženej!“
„Myslej' to do opravdy?“ ulekl se Klacek.
„Jak pak by ne, s tím není žádnej špás,
jen jdou s tím honem k panu doktorovi!“
Celý bez sebe běžel Klacek k doktorovi.
Cestou šlápl několika husám na nohu, až
bolestí zakejhaly, a málem by byl porazil klidně
se promenující krávu.
Doktor prohlédl ránu, vypálil ji a nařídi
Klackovi, kdyby pozoroval na sobě nějaké pří-
znaky, na př. hučení v hlavě, závrať atd., aby se
k němu ihned dostavil, nebo pro něho poslal.
„Ženo, já jsem nešťastnej člověk!“ Klacek
klesl bez vlády na lavici.
„Co se ti stalo?“ zděsila se žena.
„Já jsem pominutej!“ vyrazil ze sebe ne-
božák.
„Muži, pro Krista Pána, co to povídáš?“
„Kous' mě vzteklej pes! Prosím tě, vode-
stel mi, pode mnou se třesou nohy!
Ustrašená žena uposlechla a Klacek se
svalil, sténaje, do postele.
K večeru přišel soused Hájek.
„No, no, ležet zrovna nemusej', to není ni
platný, ale daj' si pozor na devátej den, to se
ukáže, jestli jsou jako načisto pominutej.“ Po-
dobným způsobem těšil Klacka dále.
Avšak ten se z postele ani nehnul. Rána
ho pálila. Zrak jeho bloudil po stěnách světnice,
nejevil se v něm však žádný zájem pro rozvěše-
nou kolem dokola kořisť, jež byla dříve pro
něho tučnou pastvou. S úzkostí očekával devá-
tého dne.
A co zaslechl mluvit devátého dne ráno
zrovna pod svými okny?!
„Tak už přijel pohodnej?“
„Už je tady ten kavčickej. Je tu pro něj
s vozem. No, škoda je ho, škoda. Jak to jen na
něj mohlo přijít!“ Hovor umlkl.
„Ježíšmarjájosef!“ Klacek vyskočil prudce,
Krist
Hájek
Hovor