2
masthead
V Praze, v sobotu dne 28. dubna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Htsty
předylácí sei
v Praze v administrnel
něa
ss čtvrt lets . . . . 8 K —
s dvojí čonáškon
a něsíe
sa čtvrt leta . . . . 7 K 50
ve asách: 2 K 9o
za něste .
Pošton:
ns měsíe
na čtrrt lei-
s dvojí zisilkou
r ls . : . :nk ei
Praha
5
title
Bnešní čísle pro Prahu le o 10 stranách
Praha
6
article
V nových zápasech.
V nových zápasech.
Jest nyní na vládě, aby napravila, na
čem v říjnu roku minulého bylo ve chvíli
největší slabosti těžce hřešeno, aby provedla
důkaz, že rovnoprávnost národní, čl. 19. st.
zákl. zákona zaručená, není pouhým pozlát-
kem pro matení neznalé ciziny a prázdnou
frasí pro potřeby národů neněmeckých.
Po více než třicet let éry ústavní snášíme
nejen my Čechové, ale i ostatní neněmečtí
národové muka postavení Tantalova, před
jehož vypráhlými ústy mizela voda, uprostřed
níž stál a jehož ruce uhýbalo se ovoce, jež
nad ním viselo a po němž sahal. Tak u nás
ve skutečnosti jest s rovným právem národ
ním a jazykovým; a rozdíl mezi skutečnost
a bájí jest jen ten, že novověkých národních
Tantalů v tomto soustátí jest hned několik
Hodina ukončení jejich muk po dnes nena
dešla a dokud nenadejde, budou všecky před
stírané pokusy o docílení poměrů pravidel-
ných marné, protože se nesou za cílem ne
možným, aby totiž zdejší Tantalové bez ná-
poje nebyli žízniví a bez jídla hladoví. Vyšší
ethické potřeby národů mohou jenom skuteč
ným prováděním zásady čl. 19. býti ukojeny
tak jako tělesná žízeň a hlad mohou býti za
hnány jedině osvězujícím nápojem a sytíc
potravou.
Zástupci národa českého návrhem dra
Pacáka poskytli opět řídícím kruhům ve Vídni
příležitost, aby posavadní nesnesitelná ne
upřímnost k rovnému právu našeho národa
a jazyka konečně byla vystřídána postupem
opravdovosti, nemají-li vzplanouti boje tužšt
a vážnější zápasů posavadních.
Čecho
Tantalův
Pacák
Vídeň
7
article
Prozatím možno znamenati účinek od
hodlání zástupců národa našeho ve směru
dvojím a známky toho účinku nikterak ne
svědčí o dobré vůli ve Vídni.
Vláda nynější jako vždy v podobných
kritických okamžicích snaží se zahlušiti volán
národů po rovném právu vztýčením
vlajky hospodářské a rozraže
ním zápasníků za rovnoprávnos
národní. Jest to staré známé heslo: »Roz
děl a panuj!«
Rozdělení namířeno na národy neněme
cké, panování ponechává se jako dar Němcům
Jest ovšem možná, že v některých ná
1Jech neněmeckých dosud vědomí národ-
ních potřeb a národního nebezpečí nepro-
níklo tak hluboko, jako v národě našem,a
když vidí nepatrné úspěchy zápasu více jak
třicetiletého na půdě ústavní za ony vyšš
potřeby národní, dávají se zlákati růžovými
nadějemi hospodářských, hmotných pro-
spěchů, jimiž naplněn jest roh hojnost
předloh investičních.
Tuť dle domnění odpůrců národní rov
noprávnosti nalezena konečně výdatná trhac
a výbušná látka, jež rozmetá posavadní po
litické spojence.
Především se to týká skupin, jež na
cházely se ve sdružení pravice, sdružení
více měně volném a nedokonalém. Nynější
pokus drtící a rozkladný jest jenom novým
peostředkem v řadě podobných ostatních
pokusů, jež počaly již známým překažením
schválení adressy pravice a tím i ustálení
programu jejího. Všecky tyto úklady vychá-
zely z kruhů, jež sesílení pravice a dosa
Němec
Jech
Vídeň
8
article
zení parlamentní vlády z jejího středu pře
kážely a mařily na každém kroku.
Dnes nejenom mezi Jihoslovany a Po-
láky, ale i na Moravě ozývají se četne
hlasy, jež staví se v nynějším sporu na sta-
novisko hesla — hospodářského. Pra-
víme hesla, protože stejný manévr se již
opakoval několikráte, aniž by slibované po-
žehnání hmotných prospěchů kdy se bylo
dostavilo.
V národě našem a v zástupcích jeho
toto heslo pozbylo z důvodu zpomenutého
již všeho svého svůdného kouzla, a to tím
více, že v posledních letech v několika
vládních akcích: vývozní, želežářské, uhelně,
hornické a j. ukázala se naprostá nehotovost.
My proto setrváme na svém posavadním
stanovisku a půjdeme směrem zástupci na-
šimi nastoupeném, neohlížejíce se ani na
pravo ani na levo.
Jihoslovan
Morava
9
article
Přes to vše pokládali bychom za pol-
tickou chybu, kdyby různící se názory ji-
ných skupin národních, kteréž přece i na
dále budou tíženy aggressivností a panovač-
ností německou, měly se státi pramenem
znepřátelení a útočení vzájem-
ného. Toť hy znamenalo činiti právě to.
čeho odpůrci naší mají nejvíce zapotřebí
rozšiřovati a prohlubovati ne-
vraživost vzájemnou mezi zkrá-
cenými a národně utiskovanými.
Jen v obyčejném životě stává se, že se
blízcí příbuzní a přátelé mnohdy rozcházejí
ale proto, jsou-li moudří a prohlédaví, ne-
vrhají se zbytečně na sebe a ne-
tupí se, vyčkávajíce mužně a sebevědomě
okamžiku, až příčiny okamžitých neshod
samy sebou pozbudou svého — jitřivého
ostnu.
V politice, více než kde jinde, tón tvrd
muziku. Tón tento jest mezi velikými a vzdě
lanými národy slušný a věcný i tenkráte,
když jsou nuceni sáhnouti ku prostředkům
v zápasu nejkrajnějším.
V našem případě jest to tím spíše zá
doucí, že ostatní zápasníci zcela po právu
mohou se dovolávati toho, že jejich potře-
bám a zájmům vyšlo se ještě méně vstříc
a s ochotou mnohem pochybnější, než zá
jmům a potřebam našim.
10
article
Moderní, pokročilá doba, zkrátka, nehod
se pro to, aby odchylné nazíraní na určite
politické otázky se potíralo jinými, než věc-
nými a slušnými důvody.
Pokud jde o poměr náš k neněmeckým
národům, nutno jejich odchylného postupu
sice litovati, ale činiti z něho důsledky pří-
mého nepřátelství jest nepolitické a sotva se
dá srovnati s myšlenkami federačními
autonomními!
My na př. přimlouvali jsme se zde
opětně a opětně ve věcech národní rovno-
právnosti za jednotný program všech, nuže
to se nestalo; a když obmezeno se na užší
a nejbližší pole, jež neobsahuje an
celou oblast jazyka českého,
možno-li nadešlý nezdar uvalovati na bedra
cizí? Tento postup byl zahájen námi Čechy
v Čechách a na Moravě, proto i důsledky
jeho týkají se nás více a trapněji, než oněch
kdož ve svých potřebách rovnoprávnosti
nebyli spolu do něho pojati.
Odhodlavše se postupovati sami, zů
staňme i důsledni, a proveďme zápas s oprav
dovými a jedinými odpůrci, již naši akci
zmařili, a neroztrpčujme zbytečně těch, kdož
právě tak jako my své nejbližší zájmy oce
ňují se svého zvláštního stanoviska, jež jest
při ostatních autonomistech stejně oprávněno
jako zvláštní stanovisko naše.
Čecho
Čechy
Morava
11
article
Sněm království českého.
Schůze sedmnáctá
Sněm království českého.
Schůze sedmnáctá
R. V Praze, 27. dubna.
Debatta o jazykovém návrhu Pacákově
dnes konečně ukončena. Poněvadž cítil
pánové dr. Bendel a prof. Fournier potřebu
se opět jednou nechati slyšeti, trvalo to
ovšem ještě plné čtyři hodiny, než byl
předmět vyřízen.
Pan Bendel jako rozumný muž uznal
že naděje na národní smír jsou velmi
skrovné, poněvadz prý názory Čechůva
Němců dělí propast.
Čechové prý stojí na právu státním,
Němci věrni jsou ústavě, Čechové jsou pro
právo státní, Němci pro právo přirozené
Čechové prý trpí stihomamem, jinak prý se
nedají vysvětliti deklamace, které byly na
sněmu těchto dnů přednášeny. Sotva to ale
řekl, ihned na to zase zapomněl a pronesl
pravý opak této své hluboké sentence. Z pro
následovaných stihomamem stali se ihned
pronásledovatelé Němců. A tito pronásledo-
vatelé Němců v Čechách prý nyní za to
odnášejí, neboť Německo odvetou vypovídá
jejich soukmenovce ze země. Takový prj
je effektivní zisk z národních našich štvanie
Nervosně podrážděným stavěl se výtečný
pan Bendel při vzpomínce na to množství če-
ských úřadníků, kteří prý působí v ryze ně
meckých krajích, aniž by vyznali se v jazyku
lidu a že prý si mezi Němci počínají neoby
čejně vyzývavě a drze. Domnívá se snad pan
dr. Bendel, že pokládají soukmenovci naši
vyslaní do německého kraje jako úřadníci
pobyt svůj mezi pány Němci za příjemný?
Pacákův
doktor
Bendel
profesor
Fournier
Němec
Čecho
Praha
Čechy
Německo
12
article
Kdyby nebylo českých, neměl
by Němci úřadníků žádných. Kdo
za to může, že jich nemají, aneb proč derou
se Němci do krajů českých. Češti obyvatelé
o ně nestojí, zrovna tak, jako nestojí oby
vatelé němečtí o úřadníky české. Dr. Bende
pustil se na to do velkostatkářů. Nevědě
ovšem nic jiného, než říci jim, že zradili
punktace a že mnozí z nich jsou původu ně
meckého, že totiž před třemi, čtyřmi sty léty
měli předky stejného jmena v Němcích. Tai
jakoby pan Bendel nevěděl, mnoho-li něme-
ckých předků měl pan Taschek, nebo pan
Bohatý, nebo pan dr. Schreiner, který jako
mladý hoch se pyšnil v čamaře.
Pan Bendel vytýkal nám dále, že prý
zneužíváme principu majoritního a že na zá
kladě tohoto principu o nic jiného neusilu
jeme, než o počeštění německého kraje.
Panu Bendlovi odpověděl posl. dr
Kramář. Z počátku hravě a ležérně —
řekli bychom, že pana Bendla lechtal. Však
lechtal ho jemně vybroušeným fleuretem
tak, že bledá tvář páně Bendlova zrudla
jako pivoňka. Řekl především panu Ben-
dlovi, ale nikoli plnými ústy, nýbrž s jistou
delikatessou, že je ignorant a potom také
trochu denunciant. Vzbuzovati po včerejším
debutu pana Wolfa a jeho politického přítele
vzpomínku na lex Falkenhayn, nebylo počí-
náním šťastným. Však byl mezi německými
poslanci včera nejeden, který by si byl přál
míti v domě parlamentního strážníka, který
by byl vzal pana Wolfa za límec a vyvedi
Němec
Bende
Bendel
Taschek
Bohatá
doktor
Schreiner
Bendl
Bendlův
ben
Wolf
13
article
jej ven. Řečník vysmál se na to panu Ben
dlovi, že nezná ani kompetenci parlamentu
pokud se týče vlastního jednacího řádu, jinal
by přece nevyčítal majoritě, že přijetím zá
kona Falkenhaynova porušila práva —
koruny!
Dr. Kramář vzdal na to česť Němcům
zejmena ale jejich žurnalistice, jež s neoby
čejnou virtuositou nejheterogennější věci spojo
vati umí a z nich hledati důkazy proti nám
které v lehkověrně Vídni a proti nám ne
přátelsky zaujaté ovšem nezůstávají bez
účinku, s nimiž by ale pan Bendel u nás
měl přestati. Je velmi těžký boj s našimi
pány odpůrci. Mají své zvláštní zásady pro
každou hodinu, pro každé místo a každou
osobu a provozují těmito svými principiem
pravé kousky jongleurské. U nás v Čechách
zatracují na příklad právo majoritní napořád.
na Moravě ale ne, tím méně pak ve Štyrsku.
tam jsou jeho nejrozhodnějšími stoupenci. Ve
druhé části řeči své obrátil se dr. Kramái
ku věci samé a odbyl zejmena výtku Ben-
dlovu, jakoby byli to Čechové bývali, kteří roz-
bili konference, kdo jiný učinil návrh, aby
v nich bylo pokračováno v Praze, než Če-
chové? A kdo byl proti tomu? Němci. Za
hlučného potlesku na lavicích českých skončil
řeč mohutným projevem české nepoddajnost
a českého vzdoru
Dalším řečníkem byl prof. Fournie
Byl mělký a mdlý jako vždy; opakova
prostě, co ostatní jeho političtí stoupene
řekli mnohem líp. Člověk ten jakoby by
přišel z měsíce a ne z Vídně, kam konečně
po dlouhém žebronění se dostal, zvolil z
osnovu své dlouhé řeči děsné přímo para-
doxon, že utiskovanými a pronásledovanými
jsou v Čechách Němci a nikoli my, a ž
tedy Němci právo mají žalovati na násil
a útisk se strany naší. Pan dr. Fournier by
neustále vyrušován posl. Hořicou a později
též dr. Herold přispíšil, aby příliš směla
tvrzení řečníkova odmítl.
ben
Falkenhaynův
doktor
Kramář
Němec
Bendel
Kramáe
Čecho
profesor
Fournie
Fournier
Hořica
Herold
Vídeň
Čechy
Morava
Štyrsko
Praha
14
article
Dr. Šamánek obral si za předmě
své řeči poučnou kapitolu o tom, jak přá
telsky a laskavě chovají se Němci ve smí
šeném kraji, zejmena ale jak chová se na
proti českému obyvatelstvu a hlavně naproti
českým živnostníkům liberecký magistrát
úřady zeměpanské s místodržitelstvím v čele.
Pan Šamánek dovede posouditi, co to zna-
mená, když prohlašují Němci, že hlavně oto
jim jde, aby ve svém území byli pány.
Po věcné poznámce posl. dra. Dyka
jenž číslicemi vyvrátil lži o tom, jak přecpáni
jsou úřadové v německých krajích českými
úřadníky a po poznámce posl. dra. Schrei-
nera, téže věci se týkající, debata skončena
Závěrečné slovo měl dr. Pacák, jehož
dnešní řeč byla výborným dodatkem k jeho
znamenité řeči odůvodňovací. Řtečník pro-
hlásil, že nelituje čtyřdenní debaty, ve které
se v otázce jazykové valně vyjasnilo a v níž
na jevo se dostalo pravé a skutečné smý-
šlení národních odpůrcův našich o otázc
jazykové. Dr. Pacák na to provedl generální
přehlídku různých nesprávných tvrzení řeč-
níkův z druhé strany a břitkou polemikou
jež nasvědčovala tomu, že má jazykový
materiál v malíku, vyvrátil zůmyslné ne
pravdy a omyly ze strany druhé. Čtyřdenní
debatu ukončil dr. Pacák jako vítěz i přáli
bychom si, aby též jako vítěz vrátil se
z jazykového boje, jenž vzplane v několika
dnech ve Vídni.
V drobném prodejis
ssaní číslo o sobě . . . za 8h
odpole dní
. . . . sa t b
Ve filialkách na venkovět
rsnní číslo. . . . .
sdpolední . . . . . . . . Bb
Inseraty
plalí se kotevě napřel
Fředplscení a inssrty přijímá adminl-
sirace v Mazisnské alici č. a
Tam nacházají se těž redakne
tiskárna a szpodina „Národnich Lista
Rukopisy se nevracsli.
doktor
Šamánek
Němec
Dyk
Pacák
Inserata
Fředplscení
List
Vídeň
15
article
Na to přikročeno k hlasování
Návrh dra. Pacáka odkázán byl hlasy
českých poslanců a velkostatkářů zvláštnímu
výboru.
Tím skončila debata, jež trvala celý
týden a jež v každém nepředpojatém zů-
stavila dojem, že Němci, kořistíce z poměrů,
v nichž se tento stát nalezá ke státu sou-
sednímu, trvají na tom, aby jako menšina
panství provozovali v této zemi. Vláda, jejíž
vrchol moudrosti v tom spočívá, ničeho ne-
učiniti, co by jim nebylo vhod, jako vždy,
kdykoli jde o důležité a vážné otázky —
také tentokráte mlčela.
Nejvyšší maršálek zemský zahajuje
schůzí o 11. hod. 15 min. dopol.
U vládního stolu přítomni jsou: místodržitel
hr. Coudenhove, místodržitelský rada dr. Vo-
jáček a okresní hejtman dr. Neumann.
Po ukončení včerejší schůze ustavila se komise
pro kandidování do zemské komise berní a zvolila
předsedou posl. dra. Nitsche, místopředsedou hr.
Buquoye, dra. Malínského a zapisovateli posl. P-
chera, Krejčíka a Pilze. Stal se však omyl, poněvadž
zapisovatelem zvolený posl. Krejčík není členem
komise a proto nemůže býti volba jeho platnou.
Posl. Albl a soudr. podali na nejvyššího mar-
šálka zemského interpellaci a dotaz v příčině úpravy
Ohře a zdali jest ochoten regulaci její urychliti.
Posl. Hodys omluvil se churavostí.
Přechází se k jednacímu pořadu, jehož
prvním předmětem jsou zprávy o volbách.
Pacák
Němec
Coudenhove
doktor
Neumann
Buquoy
Krejčík
Pilz
Posl
Albl
Ohře
16
article
Po zprávách referenta, přís. zem. výboru hr.
Vojtěcha Šchönborna schvalují se bez debaty
volby posl. dra. Bedřicha hr. Deyma a Josefa svob.
pána Hrubého z Jelení za volební sbor držitelů
velkostatků svazkem svěřenským nevázaných, posl.
Josefa Kaspera za venkovské obce soud. okresů
Trutnov. Hostinné, Marežov a Žacléř a posl. Jos.
Janouška za skupinu venkovských obcí soudních
okresů semilského a železnobrodského.
Druhým předmětem jednacího pořadu jest po-
kračování v prvním čtení návrhu posl
dra. Bedřicha Pacáka a soudr. v příčině
provedení rovného práva jazyka če
ského při soudech a státních úřadech
v království českém
Nejvyšší maršálek zemský sděluje, ž
se dal ještě proti návrhu zapsati posl. professo
Folurnier.
Posl. Bendel praví, že nebude dlouho mluviti
by neopakoval pověděné již věci a nezvětšoval
vzrušení, které způsobil posl. dr. Herold. Německý
lid není tak vznětlivý, avšak jest vytrvalý a bude si
svou kůži rázně hájiti. Řečník nepochopuje, pro
vytáhl se právě návrh dra. Pacáka z celé řady
jiných iniciativních návrhů a proč se o něm jedná
a že nemá jiného účelu, nežli demonstraci proti
vyrovnací konferenci a učiniti ji nemožnou, v čemá
nemusí se páni mnoho namáhati, neboť dle všeho
jest účel tento takřka již dosažen. Češi staví se na
půdu českého státního práva a Němci na půdu
ústavy. Češí přicházejí stále znovu se svými zvlášt-
ními historickými právy, my se svým právem při-
rozeným. Češi praví: V zemi české musí každý Čech
dosáhnouti svého práva ve své řeči, i v Čhebu.
Šchönborna
Bedřich
Deym
Josef svobodník
Hrubý
Kasper
Janoušek
Pacák
Posl
Bendel
doktor
Herold
Čech
Němec
Trutnov
Žacléř
Marežov
17
article
Chomutově, Liberci neb Jablonci, kdežto Němei
praví: cítíme se býti jen rakouskými státními občany
(Tak jest!) a nepochopujeme, proč v Chebu atd. ma
pro nás platiti jiné právo, nežli v městech a místech
Horních a Dolních Rakous. (Souhlas u Němců). Na
půdě historického práva nemohou Češi na vždy
zůstati, nýbrž musí uznati důležitost živého, přiroze-
ného práva.
Němci chtějí ohraničením učiniti hráz jen prot
systematickému libovolnému rozrytí svého jazykového
území, jak je Češi již ode dávna provádějí, chtějí
býti ve svém domově skutečně pány, nikoli jen trpě-
nými cizinci, jak se o nich stále tvrdí.
Němci pohlížejí na věc, o kterou se jedná, jako
na záležitost eminentně rakouskou, kdežto Češi,
se tomu vzpírají, činí z ní otázku evropskou. Vzpo-
mněl-li dr. Pacák Němcům strýcovství, nejsou s tímto
spokojeni, poněvadž mezi nimi a němectvím v sou-
sední říši jest mnohem bližší příbuzenství, ač s
na ně v celé debatě neodvolávali.
Poslanec dr. Herold řekl nedávno, že hr. Golu-
chowski podléhá vlivu německého vyslance ve Vídni.
ale nikde na světě nezachovává se zásada, nemíchat-
Němec
Čech
doktor
Pacák
Herold
Gola
Chomutov
Liberec
Jablonec
Němei
Cheb
Dolní Rakousy
Vídeň
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Před třiceti lety.
Ze vzpomínek na první slovanskou horečku
Episoda solferinská uvolnila poněkud du-
sivý pás života národního. Systém žandarmový
ustoupil vládě konstituční. Bylo sice ještě v pro-
gramu potlačování národností slovanských, ale
přece už byla konstituce. Ruch nastalý i nás
uchvátil, mladé chovance gymnasia kralohrade-
ckého. Nebyli jsme ještě staří ve svých 16 a 17
letech. Čerpali jsme nadšení z Herlošových románů
louskali jsme politickou abecedu z Havlíčkova
»Ducha Národních novin«. Kdo svědkem nebyl
těžko pochopi, jak tehda Herlošův Hus, Žižka
a Poslední Táborita protřásaly národní uvědomě-
lost širokých vrstev.
Vedle Herloše Chocholoušek svými histo
rieko-romantickými obrazy z bojů balkánských
s Turky k uvědomění přispěl. A to k uvědo
mění — slovanskému. Nálada takto vzniklá
doznávala výrazu v projevech zevnějších. Ten
krát ještě bylo pravdivým slovo o zpěvnosti če-
ského národa. Zapovězené ještě »Hej Slovanée
rozšiřováno opisy a zpíváno čím dál častěji, až
znárodnělo a stalo se hymnou. Mnohé písně
jinoslovanské záhy zlidověly: »Naprej«, »Složno.
složno«; ze Slovenska přinešená »Slovan jsem
a Slovan budu« již od r. 1848 známa byla.
Herlošův
Herlošův Hus
Žižek
Herloš Chocholoušek
Turek
Slovanée
Havlíčkův
Slovensko
Slovan
19
article
Kde domov můj« upravováno nejen po Čechách
a po Moravě k místní potřebě, ale i u jiných
Slovanů. Chorvatské »Kde stanak moj« i u nás
opakováno. Zpívalo se v hospodách, na výletech
v domácích kroužeích.
I v pozdravech jevilo se nové nadšení
Riegrovo »Nedejme se« ozývalo se na ulici. Od-
povídáno »Nedáme se«. Ze Sokola pražského
jenž tehda založen, rychle na venek proniklo
řízně »Na zdar!« a zlidovělo úplně. Národní
roj s obvyklou našemu lidu dychtivostí po novo
tách podle Prahy rychle se ujal po venkově.
Čamara, ne střízlivého dnešního tvaru, nýbrž
malebného střihu, s červenými nebo modrými
výkrojky na rukávech, s třepením vzadu a šňů-
rou kolem krku, slovanská vesta s kulatými bí-
lými knofliky až ke krku, s něhož splývala
dlouhá červená šálka se stříbrným třepením, pak
Riegrův
Sokol
Čechy
Morava
Praha
20
article
slovanský klobouk s ohrnutou střechou a dvěma
třapci vzadu, košile se širokými rukávy, červeně
lemovanými — to byla uniforma slovanského
probuzení. V ženském světě pak černá šněro
vačka, krátké bílé sukničky, šátečky na hlavách
na pokos, na babku a pod. zavládly o slavno
stech, na výletech, na plesích.
Zvláštní osud stihl cylindr. Nevinný tva
klobouku, jejž bojovník za svobodu gen. Lafayette
před sto lety z Ameriky jako odznak volnost
byl do Paříže přinesl, u nás, poněvadž nosili je-
lidé náležející k prostředí nám nepřátelskému
stal se odznakem němectví, šosáctví, zpátečnictví
A tomuto přesvědčení dáván výraz tak nepo
krytý, že z venkovských měst vymizel témě
nadobro.
Slovansky zbarveny byly i dětské hry. Nej
raději sváděny bitvy: zde Táboři, zde Pražan
(stranou papeženskou nechtěla žádná býti), Černo
horci a Turci, Kozáci a hajduci s příslušným
zastoupením hrdin v dotýčném prostředí vynikších.
Pražan
Černo
Turek
Kozák
Amerika
Paříž
21
article
Neobchodimý na střední škole psaný časopi
hemžil se hrdinnými pseudonymy: Drak, Ivan.
Prokop a Prokůpek, Jiří a Přemysl Otakan
s patronýmickými po mravu ruském přídavky.
A studentstvo zanášelo slovanskou náladu
až do vesnic. Někdejší Tylovy besedy oživly
opět. O prázdninách nebylo vsi, aby zábav
toho ducha se ob čas nevyskytla. Deklamace
zpěvy, tanec. Deklamoval, kde kdo. Pamatuj
se na besedu, kde bylo na pořadě čtyřiadvace
deklamací. Mezi nimi nevyhnutelné Jablonského
»Tři doby země české«, Rubešova »Já jsem
Čech a kdo je víc« nikdy nescházely. Zpívány
čtverozpěvy, byl-li dostatek zpěváků umělých.
nebo jen národní a znárodnělé písně. A ty
sborem, celé obecenstvo. A nikoho to neunavo
valo. Mnoho básnických podnětů vniklo tím
způsobem do davu.
Bylo vše sice naivní, jako je naivní všeck
doba dětství. Byli jsme sanguiniky, překypoval
jsme sebedůvěrou, troufali jsme si hravě pře
moci překážky bezmezné. Cit měl nadvládu
Teprv trpké zkušenosti, bolestné zklamání při-
vádějí k platnosti regulující kormidlo rozumu.
u davu jako u jednotlivce. Dostalo se nám ho
později v míře nejhojnější. Slovanství těch dět
ských dob jevilo se hlavně v zevních formách
Co bylo lesklé, vábilo. Že by idea měla mnoho
Ivan
Prokůpek
Jiří
Otakan
Tylův
Jablonski
Rubešův
Čechy
Company
22
article
složek, tolik, co jich má všestranně rozvitý
život sám, prozatím nikomu nenapadlo. Také
nebyl prozatím čas na podobné nápady. Všecko
časem dospívá.
Výjimkou bylo leda pole literární, vlastně
jazyk sám. Pravidlem bylo, že vzdělaný Slovan
kromě své mateřštiny má znáti ještě jeden ja-
zyk slovanský. A druhé poznati aspoň tak, aby
jim rozuměl. A potom uměti kyrillici. Otázka
kyrillice mnoho tenkrát zaměstnávala slavjano
fily. Prof. Jezbera, jenž stal se pak členem
university varšavské, hlásal, že do dvaceti let
Čechové budou psáti kyrillicí místo latinkou
A bylo nás mnoho, kteří přesvědčení to sdileli
Kyrillice u snaživějších studentů a mnohých
intelligentů stala se běžnou. Na gymnasiu kralo-
hradeckém nezapomenutelný J. Kosina třeba jen
mlčelivou shovívavostí, z níž jsme však dobře
vycitili souhlas, a vhodnými poznámkami při
češtině snahy naše podporoval. Kristián Štefan
vyučoval ruštině jako předmětu mimořádnému
Váhu a důležitost jednotlivých řečí slovan-
ských oceniti jsme neuměli. Tu ruština, tu pol-
ština, tu zas srbochorvatština zdála se nejdůleži-
tější. O potřebě dorozumívacího jazyka všeslo-
vanského nejrůznější nápady přicházely na po-
vrch. Jedni staroslověnštinu jakožto posvátný
odkaz dávnověkosti doporučovali, jiní srbštinu
pro její plnozvukost (slovanská italština). Nejví
bylo těch, kteří právo své mateřštiny za vyvo-
lenou uhájiti toužili. Nejbizarrnější nápad horlil
utvořiti umělý extrakt ze všech slovanských
jazyků na jakousi hantýrku společnou. Poku
teprve koncem let šedesátýsh provedl Matija
Majar, farář v Gjörjah v Korutansku.
profesor
Jezbera
Čecho
J Kosina
Kristián Štefan
Pok
Majar
Korutansko
Kyrillice
23
article
Tak doba dětství, fantastická vždycky,je
schopna zaujetí pro nejsmělejší záměry. Vyplý
valoť to ze stanoviska, že jazyk jest mecha
nismem, nikoli organismem. Poznání dokonalejš
dostavilo se teprve s rozvojem věd zvláště při
rodních a sociologie.
Ostatně jak dávno tomu, co činily pokusy
s volapükem, esperantem a pod.?
Nejpřirozenější rozřešení otázky dorozumí
vacího jazyka všeslovanského pomocí ruštiny
nebylo nám tenkrát tak zřejmo jako několik le
později. Vadil ještě příliš rozpor, ve kteréms
octly mysle české za povstání polského r. 1863
Většina národa sympatisovala s Poláky jako bo
jovníky za svobodu. A hrůznými barvami líčené
tyranství generála Muravěva, pacifikatora Polsky
a všeliké klevety německé o ruském despotismu
nepřispívalo k nestrannější úvaze. Máme dnes
jasnější úsudek o bratrovražedném tom boji
Avšak tehdejší rozkol náš z dvojakosti sympati
vytrysklý, dokázal na novo, že myšlenka slo
vanská a myšlenka svobody se kryjí. Zájem pro
ruštinu však značně utuchl. Nebylo nám tenkrá
ještě jasno, že jen ten dialekt stává se panu
jícím, ona řeč spisovnou nebo diplomatickou
ku které poutá se politická moc.
Polák
Muravěv
Polsko
24
article
A ještě jeden charakteristický rys doby
Tajné spolkaření, zvlášť mezi studentstvem
Vzorem byli nám Carbonari. I my jsme si z
ložili takový spolek. Z počátku byl bezejmenný
Posměváčkově, kteří však tajného spolku v druž
ném obcování našem netušili, za »Žižkovce« ná
přezděli. Přijali jsme název, jenž sám sebou
byl takřka programem. Péstování tradic husit-
ských, osnování plánů na osvobození vlasti, pan
slavism literární i politický, učení se jazykům
slovanským, zvláště ruštině, a tužení těla byly
naší činnosti, naší přípravou k věcem budoucím
Nebylo snadno státi se členem sdružení. Kan
didát musil podstoupiti dlouhou přípravu, než
byl zasvěcen do tajemství. Přísahou a hrůzným
tresty zabezpečována věrnost. Jen neopatrnou
horlivostí předního člena A. N., nyní snaživého
průmyslníka ve východních Čechách, upozorněny
nepříznivě vyšší kruhy, že nejde tu jen o dětskou
hru. Bylo v neděli, na niž připadla památka
upálení M. Jana Husa. Již ve škole bylo hlučno
A v kostele, když mše skončena a žactvo od
cházelo, tu N. okázale pokročil k oltáři, vroucně
se modle. Věděl každý, co to znamená. Jak
blesk rozšířila se zpráva a dostala se až k
konsistoři. Katecheta H., nyní děkan v H., volán
hned ad audiendum verbum.
A N
M Hus
Kanada
východní Čechy
25
article
»Vy máte na ústavě kacířskou sektu!«
osloven hned ode dveří.
H. zůstal jako zkamenělý, nevědělť o ničem.
Tři týdny trvalo vyšetřování. Vedl je s velikou
přísností zástupce ředitele V. Bílka, jenž trval
na dovolené v lázních, prof. V. Jandečka za
assistence člena konsistoře. Popsáno mnoho pa
píru. Podstatného však nikdo nic neprozradil
Soudrazi N. a P. vyloučeni ze všech gvmnasi
rakouských. Ostatní odnesli dvojku z mravů
s poznámkou »o účastenství ve spolku«, a —
karcer šesti až osmihodinový. Spolek rozpuštěn
avšak členové jeho v přátelství a na snahách
společných trvali dále. V Praze pak vzrostl
z trosok »Žižkovců« tajný spolek »Blaník«, jehož
stoupenci po sensačním procesu r. 1869 od-
pykali odvahu svou v žaláři . .
Přiblížil se r. 1866. Bylo zřejmo, že dojde
k válce s Pruskem. Jednalo se o primát v Ná-
mecku. Ač musili jsme si přáti, abychom z buntu
byli vyhozeni, přece válka se stávala v Čechách
více a více populární. Naděje o navrácení Slezska
nebo aspoň Kladska šířeny. Že Rakousko zví-
tězí, nikdo nepochyboval. Nadšení pro boj rostlo
vůčihledě. V pražském Sokole vznikla myšlenka,
sestaviti velký národní sbor pod jmenem »Černí
myslivci«. Znak smrti měli nésti na klobouku
Měla to býti manifestace česká na poli vá-
lečném. Avšak — z Vídně přišel zákaz.
V Bílek
profesor
V Jandečka
Sokol
Praha
Blaník
Prusko
Čechy
Slezsko
Kladsko
Rakousko
Vídeň
26
article
Překvapení ještě větší působil manifest,
ohlašující válku »Němců s Němci«, a když se
ukazovalo, že bojištěm budou Čechy. Drama
válečné dokonáno na Chlumu a proudy armády
pruské rozlily se po severu a východě. Na ro-
zích objevilo se provolání s nadpisem: »Oby
vatelstvu staroslavného království českého !«
V zápětí pak, kde se vzala, tu se vzala, šířena
brošurka, tištěná v Berlíně — »Pláč koruny
české«, v níž slovy drastickými ličena utrpení
národa pod panstvím vídeňským. Vyzývala přímo
k — činu.
Odpovědí k lákavým vyzváním byl známý
okázalý projev loyálnosti za nepřátelské okku-
pace. Doufalo se tenkrát, že nezůstane bez
uznání a odměny. Nedostatečný rozhled po vé-
cech a dějích politických sliboval si, že musí
nyní dojíti na rehabilitaci koruny české.
Nedošlo ovšem
Ještě nezmizel poslední pruský voják z Čech
a nastal obrat. Četnici chodili od domu k domu.
po městech, po vesnicích. Slídili po »Pláči ko-
runy české« a přisně trestán, u koho brošura
nalezena. Brzo docházely zprávy, jak štědře
rozdávány náhrady za rekvisice v Rakousích,
kam Prusové sotva vstoupili a jak skoupě si
počínáno ve vyssátých Čechách.
Nálada se měnila. Přišel Beust, zaveden
dualism, »o nás bez nás« rozhodnuto prosin-
Němec
Prus
Beust
Čechy
Chlum
Ob
Berlín
Rakousy