1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k číslu 100. ze dne 12. dubna 190.
4
article
= Podivné dobrodružství na moři. Z Říma
se oznamuje: Podivné dobrodružství zakusil italský
parník »Jupiter«, jenž odplul s nákladem síry z Gir-
genti do New Yorku. Sto mořských mil od Madeiry
stižena byla loď prudkou bouří, jež činila další
plavbu skorem nemožnou. Následkem tohoto nepří-
jemného zdržení plavby spotřebována zásoba uhlí
tou měrou, že kapitán k nemalému svému leknutí
zpozoroval, že ve vzdálenosti 600 mořských mil od
ostrovů Bermudských má uhlí toliko na čtyři dny.
Křižoval na trati nejčastěji navštěvované lodmi a po
dvou dnech setkal se také s parníkem »Citta di Mes-
sina«, jenž se nabídl, že vezme »Jupitera« do vleku.
Když však v nastalé nové bouři veškerá lana se
přetrhala, nezbylo než vzíti mužstvo »Jupitera« na
palubu »Messiny« a ponechati »Jupitera« náhodě.
Mužstvo poslechlo vyzvání kapitána »Citta di Mes-
sina« až na tři muže, kapitána, druhého strojníka a
jednoho plavce, kteří zůstali na »Jupiteru«. Čtrnácte
dnů zůstali tito tři stateční muži samotni na širém
moři, na lodi, již nebylo lze říditi, poněvadž ohně
pod kotly byly uhašeny a plachty větrem rozedrány.
Konečně objevil se francouzský parník »St. Simon«,
jenž se pokusil »Jupitera« vléci, ale rovněž musíl
od toho upustit, poněvadž se lana přetrhla. Také
tentokráte odepřeli tři stateční muži opustit »Jupi-
tera«. Po několika dnech pokoušel se pomoci »Jupi-
teru« parník »Elvetia«, avšak rovněž marně a také
tentokrát nechtěli kapitán a jeho dva soudruzi »Ju-
pitera« opustit. Teprve čtvrté lodi, »Junor, podařilo
se po několika dnech vzíti nešťastnou loď do vleku
a dopraviti ji po 25denní plavbě k ostrovům Ber-
mudským. Italské časopisy ovšem zasypávají chválou
kapitána a oba jeho statečné soudruhy, kteří se tak
vyznamenali.
Jupiter
Čtrnáct
Stanislav
Simon
Řím
New York
Madeira
Citta di Mesa
Messina
5
article
= Brieuzův »Červený talar« v Moskvě.
Společnost herců dvorní činohry vídeňské podnikla
v době pravolávného postu pohostinské hry v Mo-
skvě a provedla tu mimo jiné Brieuxovo drama
»Červený talar«, jež provedeno též na našem Národ-
ním divadle, se skvělým úspěchem. — Tyto postní
výlety německých divadel na Rus opakují se v po-
sledních letech zcela pravidelně a setkávají se sko-
rem vždy se znamenitým finančním úspěchem. Nyní
Dylo by na čase, aby také u nás pomýšlelo se na
umělecké výlety na Rus, ovšem řádně připravené.
Nikdo rozumný nemohl raditi ku podobným pokusům
v letech dřívějších, kde prostě pro ně nebyla půda
na Rusi, rovněž jako právem ozvaly se vážné va-
rovné hlasy proti pokusu, vypraviti v Paříži o pře-
kot »Prodanou nevěstu«. Nyní však, díky příčinění
našich přátel na Rusi, jest půda příznivější a možno
očekávati nepředpojatý posudek výkonů našich umělců.
Nepravíme, že by pokus měl býti učiněn ihned, ale
přemýšlet by se o tom mělo, aby věc mohla býti
provedena po pečlivé přípravě s výsledkem co
nejlepším.
= Loupežná vražda. Z Brusselu se ozna-
muje: Tajemná vražda zaměstnává právě zdejší po-
licii. Jde tu o zavraždění starého, lakomého sou-
kromníka, jenž pět neb šest dnů po činu nalezen ve
svém bytě mrtev. Předpokládalo se, že lupiči se
svým lupem skorem 200.000 franků uprchli přes
hranici. Avšak nyní nalezla policie pojednou stopu
zločinců v Brusselu samém. Mladý jakys obchodník
Brieuzův
Moskva
Rus
Paříž
Brusel
6
article
byl jakýmsi zelinářem obviněn z této vraždy, avšak
mladíku podařilo se zahy dokázati svoji nevinu.
Avšak nyní počal vyšetřující soudce ohlížeti se po-
někud důkladněji po poměrech udavače. Shledáno
že právě tento udavač měl stálé styky se zavraždě-
ným, byl v domě obeznámen a vypůjčoval si od
starého lakomce často peníze. Bylo dále zjištěno, že
zelinář dne 11. března pravil: »Tak brzo zas ne-
půjdu do tamté ulice. Tam je to nějak podezřelé;
připadá mi to, jakoby toho starého lakomce musil
nalézt jednoho dne zabitého.« — Tři dny potom spá-
chána vražda na lakomci a as týden potom nalezena
jeho mrtvola. Při důkladnější domovní prohlidce
v bytě zavražděného, nalezen především výhrůžný
dopis zelinářův, jenž žádal soukromníka, aby mu
půjčil 25.000 franků a vyhrožoval mu, nedá-li
peníze. Podezřelé tyto okolnosti, jež zelinář nedo-
vedl náležitě vysvětlit, způsobily, že byl zatčen. Oby
vatelstvo tamější končiny jest nad tímto zatčenímu
velkém rozčilení, neboť zatčený požíval ve své čtvrti
značné vážnosti. Znepokojení v předměstí Etter
baeku, kde se vražda udála, ještě vzrostlo, nebo
těchto dnů nalezen tam zavražděný jiný soukromník,
64letý a jeho hospodyně.
Ob
7
article
= Blizzard. Jaké spousty dovede nadělati ame-
rická sněhová bouře, popisuje a znázorňuje iilustra-
cemi »Scientific American«. Fakta zde uveřejněná
jsou částečně rázu tak úžasného, že by bylo lze po-
važovati je za výplod amerikánské fantasie, kdyby
je právě nepodával list tak vážný. U nás vůbec ne-
lze si učiniti správnou představu, co znamená sku-
tečný blizzard. Vždyť u nás sníh zvýší jedné až
dvou stop na ulicích jest již takřka vzácností. Na
štěstí nejsou blizzardy v Americe příliš četné. Po-
slední byl v New Yorku v únoru 1899, předposlední
v témž měsíci roku 1888. Také tato událost, přiho-
divší se před 13 lety, není dosud zapomenuta. Ulice
byly tehdáž v době poměrně krátké zasypány tako-
vými spoustami sněhu, že obyvatelé po několik dnů
nemohli z domů. Zároveň klesla temperatura, bez-
toho dosti již nízká, ještě o několik stupňů. Mnoho
osob bez přístřeší bylo těmito obrovskými spoustami
sněhu překvapeno a pohřbeno v nich. Když se pak
počalo s odklízením sněhu, nalezeny v nich zkřehlé
mrtvoly a to na ulicích millionového města ! — Po
jedenácte let byl New York ušetřen podobnou kata-
strofou. Za to blizzard v únoru 1899 úplně se vy-
rovnal svému předcbůdci. Také tentokrát byly po-
zoruhodny úžasná rychlost, s jakou se nakupily
ohromné spousty sněhu, jakož i neobyčejně
nízká temperatura o spoustách a bídě, jež takováto
katastrofa způsobila v městě o 4 millionech obyva-
telů, lze si sotva učiniti představu Přes 100.000 děl-
níků, zaměstnaných v dílnách v Manbattanu, Brook-
lynu, Staten-Islandu a New Jersey, nemohlo se více
dostati do svých domovů a byla by povstala mezí
nimi nejhorší nouze, kdyby četní lidé s nasazením
vlastního života nebyli jim donesli potravin a šatů.
Brook
Amerika
New York
Manbattan
Island
New Jersey
Scientific American
Blizzard
8
article
Po 24 hodiny zůstalo obrovské město úplně odlou-
čeno od ostatního světa. Neobyčejně podivné vzezření
poskytoval přístav, kdež na lodích nakupil se sníhv
ohromných spoustách a ve tvarech nanejvýš fantas-
tických. Vlaky na tratích zastaveny uprostřed jízdy
a nebylo možno hnouti se ku předu anebo nazpět.
Cestující byli v několika hodinách úplně zasypáni
sněhem a vmyslíme-li se v takovouto situaci, po-
chopíme, kterak Mark Twain mohl připadnouti na to,
napsati svoji známou skizzu: »Kanibalství na dráze.«
V New-Yorku po 48 hodin bylo zaměstnáno na tisíce
dělníků a přes 3000 koní s náležitým počtem povozů
proklestiti toliko v některých hlavních třídách úzké chod-
níky pro kommunikaci. Všechny policejní kanceláře,
nemocnice a chrámy byly naplněny ohromným množ-
stvím chudáků, kteří se tam byli utekli, umírajíce
mrazem a hladem. Škoda způsobená takovýmto bliz-
zardem obchodu a průmyslu, zastavení veškeré čin-
nosti náhlým přerušením plavby a dopravy na drá-
hách, páčí se na ohromné sumy.
Twain
NewYork
9
article
Zemřelí v Praze.
Dne 4. dubna: Königová Flora, manželka
profesora, 63 roky, 1378-II. Knížek František, syn
krejčího, 7 měsíců, 95-IV. Prchlíkova Filipína, dcera
kočího, 14 dní, 1523-II. Pokorný Antonín, syn po-
mahače, 1 rok, 591-VII. Hadrbolcova Marie, dcera
dělníka. 7 měs., 593.VII. Potměšilova Marie, učitelka,
20 r., 1829.II. Charva Josef, obchodní sluha, 47 r.,
173-I. Vojáček František, dítě rukavičkáře, 21/2 roku,
99.V. — U milosrdných bratří: Kölbei
Matěj, malíř dřeva, 33 roky. — U milosrdných
sester: Procházková Josefa, nádennice, 62 roky.
Dne 5. dubna 1901: Kasárníková Růžena,
manželka pekaře, 24 roky, 397—VII. Holečková Marie,
19 roků, 258—V. Gablerová z Adlersfeldu Marie,
vdova po c. k. okr. hejtmanu, 70 roků, 246—II. Žá-
kova Anna, dcera zednického, 8 měsíců, 820—VII.
Jechová Pavlína, manželka lampáře, 43 roky, 45—VII.
Novotný Václav, syn zedníka, 8 roků, 820—VII. Kři-
vánek Jiří, syn soustružníka, 15 měsíců, 1516—II.
Musil Jan, stav. assistent, 21 rok, 1873—II. Boš La-
dislav, učitel, 44 roky, 1887—II. Marek František,
barvíř koží, 49 roků, 811—I. Šusta Antonín, syn pil-
nikáře, 11 měsíců, 33—VI. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Nehasil Antonín, 50 roků. Zykán Václav,
syn domovníka, 11/2 roku. Franková Rosa, vdova po
strážníku, 44 roky. Rohlíková Anna, manž. truhlář-
ského pomocníka, 49 roků. Hurys Josef, železniční
konduktor, 38 roků. Zároba Ferdinand, řeznický po-
mocník, 21 rok, Marek Matěj, žebrák, 77 roků
František
Prchlíkův
kočí
Antonín
Hadrbolcův
Marie
Potměšilův
Josef
Holečková
V Gablerová
Jechová Pavlín
Václav
Jiří
Musil
Jan
Boš
Marek František
I Šust
Zykán
Rosa
Ferdinand
Marek Matěj
Praha
Kasárníková Růžena
Königová Flor
Filipína
Kölbei Matěj
Adlersfeld Marie
Nehasil Antonín
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
180. hra v předpl.
V pátek 12. dubna.
4. čtvrtka.
Rusalka.
Lyrická pohádka o 3 dějstvích od Jar. Kvapila.
Hudbu složil Antonín Dvořák.
Konec po 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Král
Kvapil
Dvořák
Praha
národní divadlo . 180
11
article
Švandovo divadlo na Smichové.
Švandovo divadlo na Smichové.
Začátek o 7. hod.
V pátek 12. dubna.
44. hra v předplacení.
Hatěj Kačaba.
Veselohra o čtyřech jednáních od Blumenthalaa
Bernsteina. Přeložil V. Táborský. Režii má p. K. Lier.
Kačab
Blumenthalaa Bernstein
V Táborský
K Lier
Smichová
Švandův divadlo
12
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Začátek o 3/47. hod.
V pátek 12. dubna.
8856
Po 19.
Pašijové představení,
znázorňující ve 12 obrazech s proměnou utrpení a
oslavení Krista Pána. Děj tento zdramatisoval pan
Ant. Hoffman, kooperátor na Král. Vinohradech.
284 —
Král
Krist
Antonín
Hoffman
Pištěkův divadlo
13
article
z předpokoje a zakryv se okamžitě za dvéře, držel ruku
na ústech.
— Vy jste zlý posměváček a pomlouvač, pravil
Felsen, jakoby se skutečně zlobil, usmivaje se jaksi sar-
kasticky. Darja Pavlovna podobných žertů nezasluhuje,
zasluhuje nejhlubší úcty těch, komu je dostalo cti se-
známiti se s ní.
— Vždyť i ona také zasluhuje veškeré úcty, poně-
vadž jest to taková hodná duše, vzácná manželka i matka!
zastával se jí vřele sám dobrosrdečný »statkář«. Vy přece
nejste jen nadarmo husarem, musíte přece to krásné po-
hlaví o rozum připravovati. Ale teď bychom mohli jíti už
dolů: mládež se sešla, chtějí si hráti na slepou bábu . ..
A co ty, Borisi, zde sedíš? řekl jaksi uleknutě a podíval
se rozpačitě na mne. Bylo by lépe, kdybys šel dolů, než
zde poslouchati moje hloupé řeči!
Přijdu ihned za vámi, Fomo Bogdanoviči.
Felsen se poroučel nemocnému.
— Doufám, že vás ještě uvidím, pravil mu onen
francouzsky a podával mu svou, nyní se docela volně
pohybující ruku.
Baron mu odpovídal tím samým jazykem, pěknými,
vybranými výrazy, že neopomene použiti jeho příjemného
pozvání a neodejde z Bogdanovska, aniž by mu dal
s bohem.
Odešli. Vrátil jsem se k Vasovi.
Seděl na témž místě se spuštěnýma na kolena
rukama, jak to často činíval, ani sebou nehýbaje a upí-
raje pohled do dálky.
Slyšel jsi? ptal jsem se, sedaje vedle něho.
Kývl hlavou.
Felsen
Pavlovna
Boris
Baron
Vasa
Foma Bogdanovič
14
article
Vaso, Vaso, Foma Bogdanovič táhne sem k tvé-
mu otci teho husara.. . barona . ..
— Nesmí býti vpuštěn, nesmí to býti! vyskočil
z místa se zardělou tváří.
— Již jest pozdě, Vaso. Slyšíš, již vešli do po-
koje... Nepůjdeme tam? Bojím se, Foma Bogdanovič
začne mluviti své . .
— Jdi... Já nemohu, pravil, usedaje opět, jakoby
byl velice unaven, na svou židli. ..
Foma Bogdanovič posadil zatím Felsena proti křeslu
Erazima Ivanoviče a nemocný se na něj díval upřeně
svýma velkýma, tázacíma a hlubokýma očima.
Felsen se ovládal úplně, vyptával se ho starostlivě
na jeho zdraví, provázeje tyto otázky pohledem plným
účastenství a laskavostí. Foma Bogdanovič, rozkládaje
svýma krátkýma ručkama a pohupuje na místě, odpovídal
za synovce, že jest již docela zdráv a že jenom lenost
mu v tom překážela, aby si včera s nim, s vlastním
svým strýcem, zatančil »kopáka«, jak druhdy jejich dě-
dové tančívali.
Docílil, co chtěl; úsměv se objevil na bledých rtech
nemocného.
— Jste... zde... na... dlouho? zeptal se svého
hosta.
— Chtěl bych, ale nemohu; služba mne váže,
škadrona, vysvětloval Felsen s pohledem lítostivým.
— Vy jste chtěl .! . docela . . . odjeti?
— Ano, přiznávám se, a vzdychl si, ačkoliv jsem
si zamiloval zdejší krásnou a pohostinnou krajinu — po-
díval se na Fomu Bogdanoviče — ale ctižádost dosud ve
mně nezanikla. Myslil jsem, že byla v Petrohradě již
Zapomenutá otázka.
Vasa
Bogdanovič
Felsen
Erazim
Vasa
Petrohrad