Dne 27. Hstopaďu 1900.

KATOLICK LISTY.

Číslo 326 Strana 3.

stotou, objevil se bez předepsaného odévu před tno- tajem, došel právě proto na straně čínské velikého nepřátelství a byl úředně obžalován. Ale tím vším padá dozajista dobrodružná ob- žaloba Beblova, že biskup Anzer »dopustíl se vý- směchu všeho náboženského cítění« atd. Vidíme z toho také, že čínský oděv, do kterého Bebel se oblékl, pravým a původním zrovna není. Italská poslanecká sněmovna, kteráž pokračovala dnes v rokování o vojenském rozpočtu, přijala od socialisty Pauziniho a soudr. podaný návrh na odstranění vojenských soudů přes odpor ministra vojenství povstáním ze sedadel. Na to vyřízeny byly klidně všecky zbývající položky rozpočtu vojenského. Ministerská krise v Bulharsku. Podle pověsti, jež hojně jest rozšířena ve Srědci, podal mi- nistr vnitra Radoslavov pro neshody s ministrem vo- jenství Paprikovem svou demisi. Ale autentického něco není známo. President Spojených států, Mac Kin- ley promluvil při hostině, konané ve Filadelfii řeč, v níž pravil, že poslední volby ukázaly, že Amerika se vyslovila pro zlatou měnu a pro zachování ob- chodního rozšíření a otevřených dveří v Číně a rovněž pro obnovení míru i pro dobrou vládu na Filipinách pod svrch vaností Ameriky. Čest amerických zbraní nebyla poskvrněna.

Listy z Krajiny. (Původní dopis »Katol. Listů..) V L ubl a n i, 24. listopadu (Ljubljansko barje. — Kandidáti rostou.) Založil se zde spolek, jenž si vytknul za účel. působiti k tomu, aby se pokud možno využitkoval močál »Ljublansko barje«, rozprostírající se na jiho- západ od Lublaně. Doposud zde skýtá lidu hlavní výživu rašelina a pak pohanka, kterou zasejí, když byli močál, kde se to dá, zapálili. Jinak se však mnoho dokázati nemůže, poněvadž velikou škodu pů- sobí povodně. V deštivém počasí je často celý močál na více hodin pod vodou, neboť Lublaňka s Grubne- rovým kanálem nemůže spousty vod tak rychle od- nésti. Řeka Lublaňka se dvakrát ztrácí pod zemí a má vlastně tři názvy: Pivka na Krasu, sbírá vody hlavně z velikána Sněžnika a ústí v Postojenské je- skyni. Pod zemí razí cestu asi půl druhé hodiny a vyvěrá v Planinském údolí se jménem Unca, kde se spojí s vodami z Cirknického jezera a ztratí se po hodině toku opětně pod zemí, aby se po 4 hodinách ukázala u Vrhniky (Oberlaibach) se jménem Lu- blaňka. Pivka, Planinské údolí a lublaňský močál jsou též jakási cirknická jezera. Největsí škodu tato voda dělá v Planinském údolí, neboť je toto poměrně malé. Zde pracoval již inženýr Čech Puttick, jenž vy- kopal dva »katavotrony«, nepomohlo to však nic. S odvodněním by se musilo asi začíti tam, kde ústí Lublaňka do Sávy, a tuto dobře zregulovati. Jaké úspěchy bude nový spolek míti, uvidíme. V čele jeho stojí starosta Hribar, s mnoho jiným ještě zaměst- náním.

Naše liberální strana je skutečně strana »na- pévna«, pokroková. O tom se ihned přesvědčíme, čí- táme-li její kandidáty do říšské rady. Před lety uzná- vali sami, že pro tento odbor dosti schopných lidí ne- mají, nyní je však jinak, mají jich nazbyt. Liberální kandidáti totiž rostou, jako houby po dešti, a v tom předčí katol. národní stranu, ve které vládne »zasta- ralá« svornost. Tak dostal Luka Jelene protikandi- dáte v osobě učitele, avšak dr. Šusteršič můžese chladně dívati na volební boj, když má proti sobě tři sociálně-demokratické kandidáty. Rovněž tak vede se Pogačnikovi v Horní Krajině, proti němuž vystu- pují dva sedláci a prý sekretář Kmetijské družby Pirc. Vencajz má dva odpůrce, a tak to jde. Jakým znamenitým mužem je Zupančič, jenž vystupuje proti Povšeovi, vidno ze slov Tavčarových, pronesených v St. Rupertu: »Že by Zupančič mohl ve Vídni řeč- niti, na to on není. On vyloží potřeby, a bude-li třeba promluviti, promluví někdo jiný.« Než se Zu- pančičem nejsou spokojeni ani jeho rodáci! Jak se asi liberálům vede a v jaké vítězství doufají, vidno též z toho, že jistý učitel přiložil vysvědčení na odchod- nou jednomu sedlákovi, kterého zval jen k volební schůzi. Když se jiz takovým způsobem sbírají bu- doucí voličové k volebním schůzím, pak »Adie!« Zmiňuji se o prohlášení liberální strany, to je vlastně řeč Tavčarova ze Št. Ruperta. Tu řekl: »Naše strana je strana věřící; mezi Slovinci nedostanete muže, jenž by byl proti víře; kdo to tvrdí, je lhář.« Tak mluví Tavčar před sedláky, před svými — v Postojně jinak.

Tehdy horlil proti pokrytectví — ovoga! Ohledně zá- druh řekl, že je pro ně, kde jsou potřebny, asi tak Kde naši lidé nevydírají, tam si zádruhy zařiďte, kde však mají naši dobré kšefty, tam se zádruhami ne- choďte. Že ne — pane Tavčare? Vůbec se smí o ny- nějším volebním boji říci, že tak sprostě se od libe- rální strany doposud nikdy neagitovalo, jako nyní. Povím-li jen dva výrazy ze »Slov. N.«, stvrdí nám to úplně. Tyto dva výrazy jsou: »Sch wein kerl« a »politično stranišče« — záchod. Čtenářům »Sl. N. ač mají dobrý žaludek, nemusíme nikterak přáti »do- brého chutnání«

Zprávy církevní. Liturgle slovanská v Istrii. Se souhlasem papežské kurie a ministerstva vyučování byly v soud- ním okresu koparském vyloučeny dvě vesnice, totiž Licmaně, slavné poutnické místo, a Log z biskupství terstského a přiděleny řecko-katolickému biskupu v Kříži v Chorvatsku. Veškeré obyvatelstvo se pro- hlásilo pro řecko-katolický ritus a sice z národních důvodů, aby bylo umožněno zavedení slovanské litur- guje a to se také podařilo. Biskup v Kříži za pří- činou tohoto přestoupení zaslal pastýřský listy obyva- telstvu oněch vesuic, ve kterém praví, že obyvatelstvo přes zavedení slovanské liturgie zajisté setrvá v t církvi, ku které dosud patřilo. Příkladu zmíněných dvou obcí budou bezpochyby následovati ještě mnohé jiné obce. Církevní slavnost. Dnes je sv. Akáce, mu- čeníka, který se uctívá jako jeden ze 14 pomocníků. Rozen jest z Kappadonie a stal se hejtmanem v cí- sařském vojsku; byl pro svou víru různě trápen, na- čež odvezen do Byzance a tam 8. května asi r. 311 mečem popraven. Císař Konstantin vystavěl k jeho poctě v Cařihradu kapli, kterou obnovil císař Justi- nian. Na obraze nese trnový keř, kterým jeho tělo bylo rozdrásáno. Čtyřicetihodinná pobožnost. V úterý, dne 28. t. m. koná se v chrámu Páně u sv. Jakuba za- končení 40hodinné pobožnosti. O půl 5. hod. večer budou slavné litanie, na to průvod, jehož se súčastní mládenci, sv. požehnání a kázání. Hudba chrámová. Dnes o půl 5. hod. pro- vedeny budou v kostele u sv. Jakuba následující skladby: P. H. Thielen; »O salutaris hostia« pro smíšený sbor s průvodem 4 pozaunů a varhan. Fr. Koenen: »Te Deum« pro smíšený sbor s průvodem čtyr pozaunů a varhan. Fr. Zd. Skuherský: »Pange lingua«.

Zprávy denní. * Zvrhlost soc.-demokratického tisku. Píše se nám: »Právo Lidu« a po něm všechen soci- álně-demokratický tisk roztrubuje do světa, že je za- stancem dělného lidu, ale stane-li se, že by některý dělník přišel do redakce, aby sobě postěžoval na ně- které zlořády v dílnách některých pánů zaměstna- vatelů, není nikoho v redakci, aby stížnost přijal. napsal a snad i dokonce uveřejnil. Tak přišel minulý týden do redakce »Práva Lidu« jistý uzenářský děl- ník, kdež sobě stěžoval na jednoho zaměstnavatele v Karlíně, jaký jest u něho nepořádek, nečistota a a protizákonně dlouhá pracovní doba. Mimo to učeník nucen je spáti v dřevníku, kde leží celé haldy zapácha- jících kostí a dva dělníci musí spáti ve sklepě na poloshnilém slaníku na podlaze. V onom sklepě mimo to visí maso, které se rozsekává z celých kusů a z nedostatku místa se tam pokládá maso a kýty po slamníku i peřině, jíž se musí tito přikrývati, takže tato jest tak špinavá, že možno s ní špínu a mast- notu nehtem škrabati. Týž dělník byl dvakráte v re- dakci a nikoho tam nebylo, jenž by jeho stížnost přijal aneb poznamenal a bylo mu řečeno, aby to sobě napsal a článek hotový podal. Když však děl- ník článek k tisku připravený podal, přece »Právo Lidu« ho neotisklo. — Inu ovšem, v »Právu Lidu«. na podobné stížnosti místa nemají — vždyť se jedná jen o pouhého dělníka — kdyby se však jednalo o nějakého žida, věnují se celé sloupce nebo celé strany židovským inserátám, kdež se slibuje 10.000 korun na vypátrání spoluvrahů Anežky Hrůzovy, na takové inserty (ovšem jen v prospěchu židů), které zaujímají mnohdy celé strany, na ty jest místa dosti.

Proč? Protože jsou bohatě placeny. — S jiné strany se nám oznamuje, jak redakce »Práva Lidu« jest obrankyní pravdy a práva. Před týdnem napsalo ne- pravdu o kostelnících u sv. Vojtěcha, že prý si po- drželi peníze ženichem dané chudým. Když jeden z postižených přinesl do zmíněné redace opravu, ne- chtěl s ním z počátku nikdo mluvit a nechali ho státi bez vyřízení, vymlouvajíce se, že uveřejní opravu jen úřenní! Takto jeví se »Právo Lidu« ve velmi podivném světle, jako by se zastávalo nepravdy a lži, což boucharonství tohoto listu je sice ke cti, na újmu však žurnalistické poctivosti. Metamorfosy křestných jmen. Feuille- tonista »Národní Politiky« minulé právě ne- děle zcela správně karakterisoval nynější epidemii v příčině zkracování, přeměňování a znetvořování křest- ných jmen. Co tam uvedeno o vzpomenuté chorobě naší doby u příležitosti sňatku, sluší, bohužel, roz- šířiti skorem už vůbec na střední a vyšší vrstvy společnosti, a to nejenom v Praze, ale i na ven- kově. Člověk skutečně ani noví, jak se vlastně jme- nuje ta neb ona dívka, či paní, slyší-li vysloviti plné její jméno s příjmením, čte-li obé v denních listech anebo na oznámkách zásnubu, či sňatku, který se koná dnes již velmi zhusta bez oběti mše svaté.

Časy se mění, a s nimi také lidé. Vzdělanci nepřed- cházejí v uvedeném směru nižším třídám obyvatel- stva dobrým příkladem, a toho jest v pravdě hluboce jen litovati. Nám nelze lhostejně k věci přihlížeti, naopak se vším úsilím musíme se o to vždy a všude starati, aby nechvalitebuý tento zvyk byl z kořene odstraněn, poněvadž dlužno v něm vším právem spa- třovati pouze snahy novodobého indiferenlismu a sou- stavného stírání známek křesťanského rázu v lidské společnosti. Čím dále, tím hustěji volí se pro křtěnce jméno necírkevní. A vedle toho systematicky se- světšťuají se jména církevní i tam, kde byla zvolena. Uvedeme zde jeden doklad přehnané této jmenné horečky. Před několika lety zavítal ke sv. biřmování do jistého českého města ndp. biskup. Jedna biřmo- vanka, jménem Kamila Fová, chtěla si dáti jméno Viola, ale Jeho Milost odmítl vykonati sv. obřad,a biřmovanka, vidouc nezbytí, zvolila si pak, zahanbena, církevní jméno světice. Znešvařování ženských jmen křestných vedle stránky věcné jest co nejdůrazněji odsouditi i po stránce formální; nebo valná část ničím neodůvodněných zkrácenin a zkomolenin tvo- řena jest způsobem německým a z německých tva- rův. Nápodobování v uvedené příčině mělo by tudíž nadobro přestati. A co z toho plyne? Velmi důležitý pokyn pro naše vychovatele, učitele, katechety a fa- ráře, aby náležitým poučováním mládeže i dospělých zlo zmíněné potlačovali, jemu překáželi a další šíření jeho zabraňovali ve škole, v kostele i všude jinde, vysvětlujíce význam a ctnosti světic, církví uzna- ných, prohlášených a uctívaných. Je to kus vážné i záslnžné práce!

Omezování řeči lidu v kostele. »Nár. Pol.« obrátila se v nedělním čísle proti napomenutím liturgickým, která vydala nejdůst. kn arc. konsisto pražská v ordinariátním listě, jako by se jimi omezo- valo užívání řeči lidu v kostele. Zprávy ty dlužno na pravou míru uvésti, poněvadž byly špatně pojaty. Předpisy zmíněné mají platnost pouze pro slavné úkony, jako zpívanou mši sv., kde má se shodovati řeč mše sv. se zpěvem kůru, kdežto při tiché mši sv. a obyčejných úkonech se užívá bez překážky řeči lidu, aby se mohly pěstovati krásné české písně ko- stelní. Poukázání na staroslovanské služby Boží není místno, poněvadž staroslovanština není řečí lidu, ný- brž jazyk vymřelý, který se nemění. Že by bylo vů- bec nemožno provésti tyto předpisy, není správno, poněvadž při dobré vůli se dá všecko vykonati za součinnosti řiditele kůru a školních dítek, jak učinil jistý administrátor na malé osadě. Oststně Gra- duale, Offertorium a Communio netřeba zpívati, nýbrž pouze recitovati, čímž obtíže jsou překonány. Firma Pustetova vydala populární návod chorální hudby, který možno snadno zakoupiti a nacvičiti. *o sčítání lidu. V neděli přednášel v »Če- ském klubu« o jazyku obcovacím při sčítání lidu za- jímavě a velice poučně pan dr. J. Šolc. Známo, že 31. prosince t. r. bude na základě ministerského nařízení provedeno sčítání lidu v Rakousku podle obcovacího jazyka. Pro ten případ žurnalistika i politikové čeští domáhají se, aby místo o bcov a- cího jazyka zavedeno bylo sčítání podle jazyka mateřského, ovšem dosud bez výsledku, ježto vládní kruhy tento požadavek houževnatě zamítají.

Jde tu o vyřízení otázek různých, jako: otázky menšin, o vnější i vnitřní úřední jazyk, o náro d- nost a j. Sčítání lidu má pro veřejný život význam důležitý. Vždyť jde tu o úpravu školslví obecného, škol menšinových, řádů volebních, živnostenských i řemeslnických otázek a j. U nás původně zavedeno sčítání lidu jen za účelem vojenského odvodu, a to r. 1850, ale konečně nastal obrat, ač germanisující Rakousko za Bacha nepotřebovalo statistiky národ- nostní, nýbrž ono pokusilo se o rozlišování obyvatelstva v Čechách a j. n a podřečí, což jest naprostá malichernost. Při statistice nutno přihlížeti k národnosti, neboť ona jest souhrnem známek, jimiž jeden národ individuálně se liší od druhého, a jazyk jest nejpřirozenější známkou národnosti. Ná- rodnost nutno individuálně zjistit. O předmětu rozpředla se další zajímavá debata, jíž súčastnili se pp. řid. dr. M attuš, dr. Frant. Lad. baron Rieger, řid. Sedlák a j. Důležitým jest projev pana dra. Riegra, jenž uvedl: »Vládní orgány kladou proto návrh na jazyk obcovací, že mnozí jsou nuceni přiznati se k obcovací řeči německé, kteří ve svém srdci jsou poctivými Čechy. Jest to motiv politický, aby se německý živel ukázal větší v mocnářství.« A řečník končí: »Ale myslím, že tento blud již ani u nás dlouho ne- potrv á.« Bouřlivá voličská schůze. V neděli svo- lána do Jílové schůze voličů městské kurie do tam- ního restaurantu »Na šmelcovně«. Byla to sice schůze důvěrná a mluvil na ní pan dr. Fořt za četné úičasti