Ročník XXVI.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. (Příloha k čís. 16.)

Str. 185

ťaké vyzkoušena ve příčině zdraví a vy- trvalosti, což však nemůže še státi ani na základě polní práce, áni tahu velikých nákladů, ani jízdy v kočáru, nýbrž jedině na základě veřejných posudků na závodišti. 3. Zdaž hříbě nemá náhodou již z mládí některé nectnosti, které stářím by mohly se stupňovati, a zdaž jest takové barvy, která jest zrovna v modě. Barva u koní není vedlejší a hraje u milovníků koní, jako při vójenské strategii, velikou úlohu. 4. Důležito, abychom i na jiných koních, kteří pocházejí od téhož otce a od téže matky, studovali jich přednosti a jich vady a abychom se přesvědčili, jaká hříbataa jaké dospělé koně dali. Vlastnosti dě- dičné jsou zde velice důležity, což ostatně hospodáři dobře znají, poznávajíce často dle jistých známek na hříběti otce i matku. 5. Také i to nutno na zřeteli míti, jak podnebí a místní poměry působí na vývoj a utváření se hříběte až do dospělosti 4 roků, pokud trvá jich odchov a vývoj. Jsouť jisté vady, které během vývoje na dobro zmizí a ku kterým nebéřeme zření: jsouť ale jiné vady, které se stupňují s vý- vojem hříběte; proto třeba pilně rozlišovati. 6. Zdaž hříbě mělo a má v době ssání dobré mléko mat- čino a zdaž matka nedo- statkem mlé- ka netrpí. Zdaž hříbě, až do- spěje do stáří 4 až 5 roků. zaplatí nám všecek ná- klad, jenž byl s jeho odcho- vem spojen. Pokusíme se podmínky uvedené v úvahu vzíti. I. Dědičnost hřebce a klisny. Abychom se přesvědčili, zdaž spáření hřebce s klisnou bylo dobře voleno, třeba míti zření ne pouze ku hřebci samotnému, nýbrž i ku jeho předkům, poněvadž hře- bec může býti třeba bezvadný, ale jeho předkové měli vady, jež v jistém poko- lení se dědí a stávají často u dospělých koní osudnými. Nejen otec a matka sami, nýbrž celý rodokmen třeba na zřeteli míti.

Často ze zápisků chovatelů koní čísti lze že hříbata i po špatných a méně vyšle- chtěných rodičích v jistém stáří z těchto vad vyrůstají, a že opakem často se stane. že hříbata po dobrých a vyšlechtěných rodičích do zvláštních vad takřka vrů- stají. Znáti tedy celé rodokmeny koní jest pro koňaře věcí velice závažnou. Často se též stane, že chovatel koní ne- může nijakým způsobem nalézti podobno- sti a shody s hřebcem otcem ve příčině tvaru a celého vystrojení hříběte. Tu třeba jest býti opatrným, ne povrchným, těkavým a nevrlým. Takové povahy lidé za cho- vatele koní se nehodí. Když hříbě častěji a déle budeme pozorovati, tu brzo snad odkrejeme, že má pohyby úplně po otci, že zrovna tak hlavou nadhazuje jako otec. že zrovna tak vykročí jako otec, že i řehtání připomíná otce, že klus, trysk jest úplně po otci — z krátka a dobře, že skoro většina vlastností hříběte, ač ne najednou a ne celkem, ale každá zvláště pre sebe pozo- rována a studována, dají pak dohromady otce. Hříbě nemá býti studováno úhrnem a celkem, nýbrž po částech a do podrobna. Tak jako dobrý znalec koní si skláda dohromady koně starého, aby poznal vý- slednici, — tak dobrý znalec koní mus si hříbě rozložiti, aby v něm poznal r - diče a jich vlastnosti. Ředitel Bonneval poučuje chovatele koní v této příčině zvláštním příkladem, kter studoval ve slavném hřebčinci francouz- ském v Pinu. (Pin jest jeden z nejstar- ších a nejslavnějších hřebčinců francouz- ských, jenž patřil králům francouzským.) Velice vzácná klisna vyšlechtěná byla připuštěna ku dvěma hřebcům z hřebčince Pinu, kteří svým tvarem a skladem těla velice pěkně k ní se hodili. Ale později se nevědělo, který z nich byl pravým otcem. Z hříbátka se stal později hřebec plemenník.

Úsudky o tom, který z obou hřebců bi

71. Parní pluh jako kultivátor neplodných jeho pravým otcem, byly různé téměř po celý jeho věk. Až teprv v druhém poko- lení bylo lze poznati hříbata po barvě více plavé, kterou měl dědeček, a po trochu chyb- ných nohách, jimiž byl též postižen; byly zrovna tak utvářeny jako dědečkovy. Otec měl nohy bezvadné a barvu hnědou. Často se stane, že hřebec plodí hříbata, která jemu nejsou podobna, ale nikdy té- měř se nesťane, aby hříbata k sobě nebyla podobna; tyto pak podobnosti jsou prostřed- kem, abychom jich společného otce poznali. Důležitou věcí jest, abychom nejen otce, nýbrž i rodokmen otcův znali, zvláště pak tehdy, když chceme míti z hříbátka bu- doucího hřebce plemenníka. Chovatel, který odchoval anebo koupil několik hříbat od téhož hřebce otce, může snadněji a bezpečněji posouditi, co z hříběte bude ve věku dospělém. Tento rodokmen otcův jest pak v praktickém životě velice dobrým základem proto, abychom se zda- rem a výdělkem pracovali při odchovu koní. Ale nejen otce: i klisnu matku mu- síme studovati v její rodokmenu, abychom netapali ve tmách, nýbrž znali, jak hříbata v mládí po ní se vyvíjejí. Některá klisna Obr rodí hříbata, která v mládí jsou silných tvarů a často neúhledných, kteréžto tvary však postupným dospíváním se tak zamění, že bychom se toho ani nebyli nadáli. Ale to jest zvláštnost toho celého rodokmenu matčina. Proto nelze dosti raditi, aby cho- vatel koní hříbě stále měl na očích a byl pilným a bedlivým pozorovatelem. Zvláště pak dlužno častěji viděti hříbě, když vrátilo se z pastvy v podzimní době, aby přechod z píce zelené a pastvy nebyl náhlý, a aby hříbě po čas zimy neutrpělo vývojem. Z hříbat v mládí nedostatečně krmených zůstávají jen nedochůtčata.

Parní pluh jako kultivátor neplodných půd. arní pluh nekoná jen služby na poli pozsíranoke ooe a e čmnose ienno pozemků vůbec neplodných, na kte- rýchž dosud jen bídné trávy aneb pouhý vřes roste. Takovýchto pozemků má ze- jména Německo velice mnoho, ač i u nás se často nachází. Nejznámější jest vře- soviště Lüneburgské, zabírající několik čtverečních mil, které bylo do nedávna zužitkováno jen co pastva včel. Dnes ale promě- po kuse v dobrá pole. Avšak bez parní orby nebylo by to nikterak mo- žné. Příčinou neplodnosti takých vře- sovišť jest vrstva žele- zitého písku nehluboko uložená, kte- rá zabraňuje zapuštění kořenů kulturních rostlin do do- statečné hloubky, aby byly před suchem chráněny. Tu používá se zvláště sestro- jeného pluhu (obr. 71.). Práce pluhu záleží v tom, že se radlicí vrstva železitého pí- sku prolomí a tento z větší části smíchá se s půdou pod a nad ním ležící; tak se stává vrstva písku pro kořeny rostlin pro- stupnou a zdar kulturních rostlin jest za- bezpečen. Obr. 71. znázorňuje, jak parní pluh jako krtek tuto neplodnou půdu rozrývá. I u nás nachází se zajisté dosud dosti neplodných, ladem ležících půd, jež by parním pluhem v úrodné lány proměněny býti mohly. půd. Jak kde podporuji včelařství. Napsal Jan Máša v Brně. r. 1898 byla v italském parlamentu včelařská debata. Poslanec Serafini ujal se vřele vládou odstrkovaného včelařství a v poučné své řeči snažil se do- cíliti pro včelařství příznivější náladu u vlády. Statisticky dovodil, že včelařství vynáší v Evropě asi 45 milionů zlatých a že zasluhuje, aby bylo podporováno, aby racionelně se mohlo vyvíjeti. Takového Serafiniho potřebovali bychom iu nás v Rakousku aspoň mezi referenty

ňuje se kus