Str. 184.

HOSPODÁŘSKÝ LIS

Rečník XXVI.

ciální demokraté na říšském sněmě ber- línském až ku hlasování pro předlohy o rozmnožení válečného loďstva, v Ba- vořích až ku kompromisu s klerikály při volbách do zemského sněmu r. 1899. Těmto proudům staví se v cestu zvláště staří Marxisté, obávajíce se, že se touto taktikou sociální demokracie stále více bude vzdalovati svého poslání a svých stě- žejných cílů a že v její táboře nastane nebezpečný rozklad. Na tento čas nejsou tyto obavy odů- vodněny, protože sociální demokraté i při tomto „línání“ zůstávají sjednoceni v zá- kladních zásadách svého programu: rog- valení a zproletarisování středních třía výrobních, rolnictva a řemeslnictva, slo- vem sespolečnění všech prostředků výroby. Tím se zástupcové všech v otázkách taktiky se lišících stran v táboře sociální demokracie vůbec netají, „že se nikterak nerozlišují v cílech, ale že se toliko rozchází ve volbě prostředků ku jich domáhání“ A stěžejným cílem všech těchto odstínů sociální demokracie jest a zůstává »zničen středních tříd výrobních, jež jsou hlavní pře- kážkou vítězení propagandy socialistické«

Čelný vůdce sociální demokracie něme- cké Bebel na sjezdu v Kolíně n. Rýnem r. 1893 prohlásil: „Jako poctiví lidé mu- síme malým rolníkům a živnostníkům přímo povědíti, že nemohou býti v ny- nější společnosti zachráněni.« A při poradě o návrhu Kanicově na sestátnění tržby obilím v komisi říšského sněmu dne 27./4. 1894 týž vůdce socia- listův mimo jiné ujišťoval, »že mu bude největším potěšením, osvědčí-li se, že bude rolnictvo do dvou let zničeno« Na sjezdu vratislavském pak Bebel dne 9./10. 1895 přímě prohlásil: » Nemůžemea také nechceme malého rolníka zachovati.« Na zemském sněmu v Sasku sociální demokrat Frässdorf dne 19./4. 1900 mimo jiné pravil: „Jsem proti návrhu, aby na veliké bazary uložena byla větší daň. Bude se mi a mým stoupencům vytýkati, že jsme proti stavu řemeslnickému. Z té výtky si však ničeho neděláme. Vývoj společnosti jde železným krokem ku předu, na tom tento návrh ničeho nezmění. Jest však otázka: je-li vůbec potřebí, aby středne stavy byly zachovány? My sociální demo- kraté tuto nutnost popíráme. Střední sta nestojí ani za to, aby žil do- zítřka.« Schippel napsal: „Musíme sedlákům po- věděti, že jako vlastník půdy a usedlosti nemá budoucnosti.“ Vynikající spisovatel sociálně-demokra- tický Karel Kautský ve svém spise » Die Agrarfrage« (vyd. r. 1899) se snaží do- kázati, že v kapitalistické společnosti ne- může býti rolnictvo zachováno, a dospívá ku tvrzení, že »sociální demokracie do svého programu zachování selského stavn a ochranu sedláka jako vlastníka půdy po- jmouti nemůže, ale že se může jeho zájmu pouze potud ujímati, pokud jest námezd- ným dělníkem, a k tomu že není potřeb zvláštního programu«. — Kautský sou- hlasí, že také v zemědělství — jako v prů- myslu — velké závody pohltí malé a že vyssávání půdy vyvolá zemědělské krise.

Kautský arciť nerozlišuje výrobu země- dělskou a průmyslovou: neuznává, že by bylo lze na menších zemědělských statcích tak intensivně hospodařiti, jako na velkostatcích. Uznávaje velké překážky šíření sociali- stické propagandy v usedlém rolnictvu Kautský radí, „aby se sociální demokracie především snažila získati zemědělské děl- nictvo a aby podporovala vývoj společného hospodaření, jímž se odstraňuje indivi- duální vlastnictví půdy“ Náčelníci sociální demokracie německé napínají po léta všecky síly, aby si na- klonili rolnictvo poučováním a přesvědčo- váním o prospěšnosti sociálně-demokra- tického programu a j. a neuzavírají se pře- svědčení, že musí sociální demokracie, »ne- spouštějíc se základních zásad programo- vých, provozovatipraktickou realní politiku.- A německá sociální demokracie je ve všem předbornicí a učitelkou sociální demokra- cie v Rakousku, kteráž ji slepě následuje.

Uvedeme toliko některé toho doklady: Na lineckém sjezdu sociální demokracie konaném r. 1898, pravil mimo jiné Fitzer. „Musíme malému rolníkovi přímo říci,ž mu sociální demokracie pomoci nemůže, úkolem její není pečovati o vývoj malého rolnictva. Teprv až bude toto rolnictvo ze svých statků vyhnáno, potom bude so- ciální demokracie jeho zájmy zastupovati“ Stejné projevy učinili Berner, ŠSturc a j. podobná programová osvědčení opětně uve- řejnilo «Právo lidu« a j. orgány sociálně- demokratické. Tak psalo »Právo lidu- r. 1898: „Sociální demokraté prostě kon- statují, že maloživnostníkům a malorolní- kům a všem tak zvaným středním stavům není za nynějšího řádu kapitalistického pomoci, - že je kapitál dříve nebo později pohltí. Sociální demokraté prohlašují, že nemají chuti prodlužovati trapný a zdlou- havý proces umírání vrstev, kteréž jsou nynějšími společenskými řády odsouzeny k jisté záhubě. « — Touto taktikou příkrého a bezohled- ného útočení proti středním třídám sociálni demokracie přeceňuje své síly a svůj vliv přirozený, vyvolává odpor sebeobrany těchto tříd, o jichž budoucnost ukládá, a tento odpor jest té doby zajisté největší pře- kážkou vývoje socialistické propagandy. zvláště v obyvatelstvu zemědělském. Toto poznání vedlo střízlivější v táboře sociální demokracie německé ku pilnému uvažování o přiměřeném pozměnění její taktiky. Tento směr nalézá zastanců ve Vollmarovi, Grillenbergerovi, Bernsteinov a j., jichž hlavními odpůrci jsou pravo- věrní Marxisté s Beblem v čele. (Dokoně.

Nové zkušenosti o houbách. le novějších výzkumů (Kohlrau- schera, Siegla a j.) obsahují houby vných látek, zejména 36 —479 zvláštní bílkoviny (glykokol), bílku zvířecímu velice podobné, dále totéž množ- ství extraktivních látek bezdusíkatých poměrně mnoho k asimilování vhodné ky- seliny fosforečné. Jsou tedy houby téměř stejně živnými jako nejlepší libové maso hovězí, jehož místo v krajinách, kde jich hojně roste, pak u rodin chudých zastupovati povolány jsou. Ano pokusy dokázáno, že jsou při výživě s to maso úplně nahraditi

Vedle uvedených, k síle těla i duch velice prospěšných živin obsahují ale také veškeré houby — zejména však jedovaté — různé součástky škodlivé, a sice v hou- bách jedovatých jsou jedy tyto již hotové, kdežto v houbách jedlých nacházejí se ve zvláštním stavu přechodném, jenž lehce v jed hotový přejde. Na základě toho může se pokrm připravený i z hub jedlých v krátké době proměniti v pokrm jedovatý a může pak totožné otrávení způsobiti, jako houby jedovaté. Nebuďtež proto ni- kdy požívány staré, ohřívané pokrmy z hub! Houby jedovaté, močené v roztoku soli a octa, ztrácí svůj jed; ovšem že při mo- čení tom ztrácí se vedle jedovatých sou- částek také čásť součástek živných. Takto upravené a na slunci neb na vzduchu usušené houby poskytují výtečnou přísadu k píci pro dojnice a pro vepře. Jedovaté houby nepřipravené, neprepa- rované žerou také rády ryby a raci; jdou jim velmi k duhu a co jest zvláštní, že na zvířectvo vodní jed v houbách těch obsažený škodlivého účinku nejeví. Z uvedeného vidno, jak veleživnou po- travinou jsou houby, a člověk měl by na- pomáhati k tomu, aby se množily. K cíli tomu lze zejména doporučiti, aby se houby při sbírání ze země násilně nervaly, nýbrž opatrně vykrojily, dále aby se sem a tam nějaká stará houba státi nechala, by na všechny strany výtrusy své rozšířiti mohla. Že hub v lesích našich ubývá a že jich jest každoročně méně, netřeba ani připomínati.

Názory Franeouzů ovýběru hříbat. Dle slavného ředitele hřebčinců francouzských Gabriele de Bonnevala podává Ant. Dokoupil, prof král. čes. zem. střed. hosp. školy v Chrudimi. onneval praví, že bylo ve Francii vždy dosti dobrých znalců koní, kteří uměli posouditi znamenitě hodnotu koní starých; ale že jest a bývalo málo těch, kteří by hříbatům v 6. měsíci neb v stáří 1 roku rozumělia znali posouditi, co z nich bude, až dorostou. Zásadou chovatele koní má býti, aby hříbě nebylo kupováno na základě vlast- ností, které jeví jako hříbě, nýbrž na základě jistého utváření, z něhož již v mládí souditi možno, že ve stáří kůň nás nesklame. Známo, že když kupujeme koně starého, dospělého, že to bývá vždy první dojem při spatření koně, který nás uchvátí,a jenž bývá u koňařů mistrovaných rozho- dujícím. Všecko další podrobnější roze- bírání koně a uvažování spíše nás poplete. Při výběru hříbat pro jisté účely tomu však tak nebývá. Zde třeba jest pilně uvažovati všecky ony tvary hříběcí, které naše naděje již jednou sklamaly, jakož i ony tvary těla a jednotlivých částí, které byly základem pro hodnotného koně dospělého. Chceme-li dospěti k dobrému koncia míti pěkného koně ve stáří as 5 roků, třeba míti na paměti následující : 1. Zdaž hřebec plemenník a matka klisna byli k sobě dobře voleni za každých okolností, a zdaž nebylo v ničem pochy- beno, což by mohlo se mstíti ve stáří 4—5 roků u koní dospělých. 2. Zdaž hřebec i matka jsou z dobrého rodokmene, zdaž byli bez vad dědičných i nahodilých, a zdaž hodnota jich byla S přílohou.