Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

V Praze, ve čtvrtek 14. ledna 1909.

Praha

3

Číslo 14.

4 article

Ma ranní a večerní listy předplácí se v Praze v administraci naměsle. . . . . . 2K0 —h na čbvat lota . . . . 0 K. — h s dvoji donáškou na měsle. . . . . . 9 K B1 na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve filřátkánh na měslo. . . . . . 2 K 30h Poštou na měsle. na čtsrt ieth : . . . 9 K son s dvojí zásilkou na měsie.

Praha

5 article Ei: :::

Ei: ::: Rakousko koupilo si smír s Tureckem. Po tříměsíčném horečném napjetí, jež způsobovalo nebezpečí nedozírné války hro- zicí Rakousko Uhersku pro annexi Bosny a Hercegoviny, dnes konečně oddychují ve Vídni i v Pešti volněji. Turecko, přes jehož protest a — boykot nebylo lze přejíti s myslí lehkou, naopak s jehož válečnou silou, kdyby po boku Srbska a Černé Hory byla vytrhla proti nám v pole, byli by vojevůdci rakouští měli velmi vážnou práci: toto Turecko zaráží dnes meč svůj do pochvy a vzdává se pro věky svých na- roků na Bosnu a Hercegovinu ve pro- spěch Rakousko- Uherska. — Tot událost dějinná, jež napliuje právě úžasem překvapený svět. Do nedávna ještě podobaloť se, že všechno snažení diplomacie rakouskéi německé o smirnou dohodu mez Cařihradem a Vídní ztroskotá ve hněvném tom vlnobití lidu osmanského po- škozujícím tak těžce průmysl a obchod ra kouský, trvalým zuřivým boykotem; nejen sankvinikové v Bělehradě, ale i chladno- krevní státníci Velké Britanie počítal do posledka s hloubkou této národní turecké nenávisti proti Rakousku. A hle, najednou takový obrat: Turecká vláda nedbajíc veřej- ného mínění, prodává Bosnu a Her cegovinu za 55 milionů korun za fiskální zisk ze zvýšených cel, jejž baron Aebrenthal Turkům vedle vyklizení sandzaku novopazarského a slavného zřeknutí se všech tužeb po krásném přístavu soluňském byl nabídnul. —

Turek Rakousko Turecko Bosna a Hercegovina Vídeň Pešť Srbsko Černá Hora RakouskoUhersko Cařihrad Bělehrad Velká Británie

6 article

»Zlatým klíčem« byla v dějinách váleč ných již tak mnohá nezdolná pevnost — snad i portarturská — oblehatelům ote vřena; nuže, diplomacie rakouská aby vyva rovala nebezpečné válce s bojovnými Turky, sáhla rovněž k tomuto zlatému klíči a po- štěstilo se jí. Oriental neodolal svůd- nému lesku zlata. — Padesát pět milionů korun, jež vyslanec rakouský markýz Palla- vicini ukázal velkému vezíru tureckému, uči- nilo na tohoto dojem neodolatelný. Jakmile vypršela doba osmanských svátků »Bajramu«, svolal velkovezír Kiamil paša na den 12. 1. m. ministerskou radu, po jejíž schůzi, skončené o 3. hodině s poledne již, rozlétla se Caři hradem zvěst, že — »obehod s Rakouskem jest uzavřen«. — Kdyby Turci byli katolíky, mohli by říci, jak činí dnes jistý vídeňský list, že si Rakousko koupilo za 55 milionů u Vysoké Porty odpustky pro svůj »hřích annexe«. Ale poněvadž nejsou Turci obezna- lými v dějinách církve římsko- katolické, na- zývají událost tu prosaicky prostě — for- telným obchodem a v ten způsob ji zajisté také dnes vylíčil ve svém výkladu velkovezír Kiamil paša tureckému par- lamentu, o jekož souhlasu byl prý pře- dem přesvědčen. Má prý v něm svou jistou arabsko-albáuskou většinu proti oposici poslanců mlado-tureckých, kteří ještě nedavno slibovali Srbům v Bělehradě účinnou pomoc proti politice rakouské. Ač nedošlo do té chvíle zpráv o histo- rické té první debatě nového parlamentu tureckého, považujeme nicméně za jisté, že parlament turecký dnes »obchod« velkovezí- rův s Rakouskem značnou většinou schváli a zpečetil; neboť s hlediska praktické ho učinilo tím znuzené Turecko obchod opravdu znamenitý. Bosna a Hercegovina byla pro

Turek Bajram Srba Rakousko Turec Bělehrad Turecko Bosna Hercegovina Oriental

7 article

ně tak jako tak na věky ztracena. Nebo ani v případě vítězné války s Rakouskem, která byla by stála nesmírných obětí a běd, nebylo by lze pomýšlet na trvalé navrácení Bosny a Hercegoviny pod panství osmanské. Veškera Evropa byla by se tomu opřela a Turecko by mělo jako podmanitel těch zemí, převahou křesťanských, jen novou a nebla- hou odtud svízel na krku. Konec konců byl by přirozeně vždy vyzněl pro národ srbský. ale nikoliv pro panství osmanské. Vůči této nelákavé perspektivě války o Bosnu, zjeví se pak ovšem většině materialisticky smýšle- jících politikův osmanských nepoměrně vý- hodnějším prodati nárok svrchovanosti sulta- novy na Bosnu a Hercegovinu za slušné odskodné, nežli vsaditi na nejistou kartu vá- lečného štěstí a naposled snad i přes úspěch na bojišti podobně prohráti, jako prohrálo Rakousko přes své vítězství nad Italy roku 1866 — Benátško.

Italos Rakousko Bosna a Hercegovina Evropa Turecko Bosna

8 article

Nedlouho před válkou tou nabízel vláda italská Rakousku za postup Benát ska 200 milionů lir. Než Rakousko hrdě nabídku odmítlo, tasilo meč, bilo se výborně — ale po nešťastné bitvě kralohradecké vidělo se nuceno vydatil Benátky poražené Italii — zadarmo. Toto historické paradoxon patrně oživlo jako výstraha diplomacii ture cké na paměti, když nyní přišlo Rakousko s nabídkou 55 milionů za Bosnu. Neváhali tudíž a dle Tertulianova »non olet« nastavili dlaň rakouskému zlatu; a po nich učiní za stejné úvahy tolikéž vládní většina parla- mentu tureckého. — Nastává však otázka: Učinilo též Ra- kousko- Uhersko tímto zakoupením smíru s Tureckem dobrý obchod? Na první pohled podobá se, že rovněž. S hlediska filantropi ckého nelze než s potěšením vítati každý prostředek, jímž možno vyvarovati hrůzám a děsům krvavé války; a pakliže pravdu mají ti, kdož soudí dnes, že tímto výkupným zaplaceným Turecku zažehnáno jest rázem všechno nebezpečí válečné na Drině, ježto po smíru Turecka s Rakouskem ani Srbsko, ani Černá Hora, nadtož Rusko, Anglie neb Italie nepodníknou proti Rakousku k vůli annexi Bosny a Hercegoviny kroků nepřátel ských, pak by si Rakousko mohlo gratulo vati, že puměrně tak levně zaplatilo odváž- nou politiku páně Aehrenthalovu. Leč jiná jest otázka do budoucna. Pro dnešek snad je nebezpečí válečné na Bal- káně pro Rakousko zažehnáno. Ale kdo chtěl by se zaručiti za zejtřek? Kdo troufel by si říci, že pro desetiletí zjednán tím klidný vývoj věcí na jihu slovanském, že všechna ta hořkost pomine, že Turecko z- stane přítelem Rakousku a že Anglie i Rusko se jím stane? Dokud však té jistoty není, dotud nelze říci, neníli těch 55 milionů — marně vydáno, jako ta sta a sta milionů předchozích.

Aehrenthalův Rakousko Benátky Uhersko Turecko Srbsko Černá Hora Rusko Anglie Bosna Hercegovina Bala

9 article Potupa krále a korunního prince srhského na sněmu dolnorakouském.

Potupa krále a korunního prince srhského na sněmu dolnorakouském. Z Vídně, 13. ledna. (Zvl. telef. zpráva »Nár. L. ) Ministr zahraničních záležitostí svob. pár Aehrenthal má zase aféru se Srbskem Poprvé žádal satisfakci pro Rakousko on, tento- kráte bude netoliko nucen, nýbrž zajisté i ocho ten satisfakci dáti.

Aehrenthal Vídeň Srbsko Rakousko

10 article

Na dolnorakouském sněmu byli dnes král Petr a následník srbský potupeni a pohaněni způsobem, v mezi- národních stycích nebývalým a neslý- chaným. Věc není nikterak umenšena jednak faktem, že urážku způsobil muž, kterého nelze bráti vážně, Viktor Silberer, jenž ve svých mladých letech byl demokratem a s liberálem na stará kolena pak se stal antisemitou, muž, jenž byl znám při koňských dostizích, ale nikoli v parlamentě a v politice. Není též umenšena nikterak aféra projevem nelibosti, který učinil dolnorakouský maršálek prine Alois Liechten stein. Bar. Aehrentbal zajisté uzná, že zadost- učinění není dostatečným a pospiší si sám pro- jeviti politování vůči srbskému vyslanci Šemičovi. Za rozpravy o zatímním rozpočtu posl Silberer promluvil o všech událostech, které se sběhly ve Vídni a za hranicemi. Stěžoval si. že vídeňská censura chrání cizí potentáty také v divadle a pokračoval pak: »Toto směšné po- čínání si censury, vlády a její orgánů zakazo- vati vídeňskému obyvatelstvu nevinné vtipy, při- mělo mně říci: král srbský je na soudu našem sprostým vrahem.« Maržálek prine Alois Liechlenstein (prudc zazvoniv): Uděluji vám důtku. Takové věe ni netrpím! Posl. Silberer (pokračuje): .. . . a ko- runní prine je všivák a usmrkanee.

Petr Silberer Liechten Liechlenstein Posl Vídeň Silberer

11 article

Liechtenstein (opět pradce zazvoniv): Ne- mohu takové věci trpěti. Dal jsem vám důtku Posl. Silberer: No, teď jste to napravil Pokaždé, dáte-li mi důtku, udélám to zrovna tak. Libám pěkně ruku, pane maršálku, za důtku (řečník napodobuje pocel), avšak své přesvědčení proto nezměním. Nejen maršálek, také místodržitel dolno- rakouský hr. Kislmansegg velice kysel se tvářl po tomto výbuchu Viktora Silberera jenž je snad možným někde v krčmě, ale ni- koli ve sboru zákonodárném. Po rozpravě s místodržitelem prohlási maršálek ješté jednou: »Volal jsem pana Sil berera pro určité místo jeho výkladů k po řádku. Konstatuji, že slova jeho jsou urážkou mezinárodního práva a že my tady na sněmu jich litujeme nej- hloubějl.« Č. k. tisková kanceláč líčí tento neslýchaně sprostý případ ze sněmu dolnorakouského s touto úřadní suchostí: Z Vídně, 13. ledna. (K. k.) Poslanci baron Freudenthal, Banchlé a Silberer při- mlouvaji se za zachování německébo rázu Dolních Rakous. Posléz uvedený po- slanec prohlašuje, že jest bazp dmínečným odpůr- cem kartelové banky v Ubrách a za své řeči jest volán pro úlok učiněný proti králi a korunnímu princi srbskému předsedou k pořádku. Když ještě místo- držitel hájil vládu proti výtce, jakoby byla vůči poměrům v zemi lhostejnou a prohlásil, že přičinou krátkého sněmovního zasedání jsou pariamentní poměry, byla schůze skončena. Příští schůze bude zejtra.

Liechtenstein Posl Silberer Freudenthal Banchlý Vídeň Dolní Rakousy

12 article Velký vezír Kjamil paša v tureckém parlamentě.

Velký vezír Kjamil paša v tureckém parlamentě. Včera došlo v turecké sněmovně k slibo vanému výkladu Kjamila paše o zahraniční po- litice a o výkupném, nabídnutém Rakousko- Uherskem a Portou přijatém. Po exposé — jak telegram kor. kane. z Cařihradu oznamuje — projevila sněmovna až na několik hlasů mladotureských demokratů velkému

RakouskoUhersko Cařihrad

13 article

n bovtmo tleo a

14 article

vezíru Kjamilu pašovi svoji ber- podmínečnou a naprostou důvěru čímž v zásadé vyslovila svůj sou hlas s přijetím nabídky Rakousko- Uherska. O průběhu schůze tureckého parlamentu. jež trvala od 11. hod dopolední až do 4. hod odpoledne, došla do 12. hodiny noční pouze tato zpráva: Kjamil paša předčílal obšírné svél exposé. Z hájiv výklad olázkami vnitřní politiky uvedl, že ob novení ústavního režimu v Torecku bylo všemi moc- nostmi uvítáno s upřímnou sympatií. První úspěch spočívk v tom, že Rusko ostatní mocnosti odvolaly své návrhy, podané zvláště pro kraje makedonské a prohlásily, že v- čkají reforem, kleré ústavní vláda oltomanskáj sama provede. Jak trůnní řeč již zdůraznila, došlo zalím, ješti co Porta se zabývala organisací nověhio ústavního režimu, k prohlášení neodvisilosti Bulharska annexi Bosny a vyklizení Novopa- zarska.

RakouskoUhersko Rusko Bulharsko Bosna Kjamil paša

15 article

My jsme proti těmto zasažením protestovali sdělili tuto záležitost ostatním mocnoslem a žadali by se sešla koníerence a zjednala rozhodnui v bulharské záležitosti. Velmoci uznaly, že tato po- rušení jsou illegální a odporují berlínske smlouvě a udělily jak Bulharsku, tak i Rakousko- Uhersku rady. Mocnosli doporučoval y se zřetelem na obtíže, tím vzniklé, že Turecko nepři- jalo fait accompli, vyrovnání na základě finan- čních kompensací, ale Turecko prolestoval proti annexi u mocnosti a žádalo za úpravu bulhar ské otázky konferencí. O poměru Turecka k Bulharsku Před vyhlášením neodvislosti Bulharska byla bulharská armáda uvedena na stav válečný také polom jsme pozorovali, že Bulharsko chystá s k válce, poněvadž soustřeďovalo vojsko a posílalo na hranice střel va. V odpověď na to byl doplněn efektivní stav v míru u II. a III. armádního sboru povolány do zbraně záložnické divise III. armádníh sboru, jakož 4 d vise v Anatolti. Se zřelelem na bulharské válečné přípravy, ve kterých se pokračovalo přes to, že mocnosti radi k míru, otlomanská vláda uvažujíc následky even luální války pro všeobecný mír, obrátila se k moc- nostem, aby bulharské vládě udělily účinné rady ve smyslu smírného vyřízení záležitosti. Na základě opětného zakročení mocnosti byla bulharská armáda demobilisována a také my poslali jsme na dovolenou záložníky, povolané do manévrů. Tak bylo ne- bezpeči války odvráceno. Výklad zabývá se dále vyjednáváním s Ljapče vem, které však pro vzájemné neshody nevedlo k cíli, pročež bylo usneseno přenechati jejich vyřl zení konferenci, a vyjednávání byla přerušena. (Další zprávy viz na 4. stranč.)

Ljapč Bulharsko RakouskoUhersko Turecko

16 article Rakousko-turecká dohoda.

Rakousko-turecká dohoda. Nálada v Srbsku. Z Bělehradu, 13 ledna. (K k.) Zpráva o přijelí nabidky rakousko-uherské Tureckem v Bělehradé konsternovala. Jednání Porty vykládá se jako mrzká věrolom no st Mladoturků, kteří ve své krátko- zrakosti zasadili sobě a konstilučnímu režimu v Turecku nejtěžší ránu, poněvadž by starý režim přes své nedostatky nikdy neby se snížil k prodeji provincl. Ve vládnlch kruzích jest snaha seslabii pesimistickou náladu tím, že hotové doroz- umění Rakousko-Uherska s Tureckem vykládá se jako fakt, který každý vážný polit ik nutně předvídal. Také se poukazuje na to, že evropská konference jistě bude dbáti srbských požadavků, přizná Srbskua Černé Hoře kompensace a zabezpečí Bosněa Hercegovině samosprávu. Noviny projevují své zklamání v příčině jednání Turecka, zvláště však v příčině ne- upřímného jednání Ruska vůči národu srb skému. Některé listy pochybují o pravdivosti zprávy korespondenční kanceláře, že také ru ský velevyslanec Zinověv doporučil Portě, aby

Zinověv Rakousko Srbsko Bělehrad Turecko Uhersko Rusko

17 article

v drobném prodejit ranni číslo o sobě večerni . . . . . . . za t h Ve filiálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 10h večerní . . . . . . . . 5h lnneráty platí se hotově napšed Předplecení a inserty přijimá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházají se táš redakce, tiskárna a axpedice „Národních Listů- Rukopisy se nevracejl.

18 article

nabídku přijala. »Politika« viní Francii, že ze strachu před Německem zasadila s celým svým vlivem u Turecka, aby přijalo nabídku. »Mír zpečetěn«. z Cařihradu. 13. ledna (K. k.) Úvodní článsk »Osmanského Lloydu«, nadepsaný »Mír zpečetěn«. zaznamenává přijetí rakousko-uherské nabídkya praví, že nyní musí skončiti i bovkotové hinutí, které postihlo i německé a jiné zboží. Rakousko-Uhersko utrpělo velikou škodu, ale turecké celní příjmy byly také značně poškozeny. »Turquie« píše ve své zprávě ze sněmovny o na- bídce Rakousko- Uherska a praví, že opětné navázání normálních poměrů mezi Tureckem a Rakousko-Uher- skem jest otázkou několika dnů. Anglické hlasy o výkupu. »Daily Graphic« píše, že Rakousko Uhersko platí beze sporu mnohem více, než myslilo a Tureck obdrží o dobrý kus méně, než bylo oprávněno žá- dati, ale vůdči myšlenkou vyrovnání byla myšlenka, že obnova přatelských styků jest ve svrchovaném zájmu obou států. »Daily Telegraph« praví, že vyrovná ním Turecka a Rakousko-Uherska mír na Balkán nemožno považovnti za lrvalý a za jištěný, pokud Nrbové mají důvod stě- žovati si na své postavení »Datly Ma1l« praví: Urovnání oné záležilosti jest rozhodným srokem k míru a poskytuje nad djěji, že rak.-nh vlada nalezne proslředky, aby umírnila ambice chudých, avšak hrdých sousedů mocnářství a je potom splnila. »Dally New s« praví, že od té doby, co Ra- kousko-Uhersko a Turecko se dohodly, jsou ostatní nespokojené strany osamoceny, což má svůj zvláštní význam.

Lloyd Francie Německo Turecko Cařihrad Rakousko Uhersko Uhry Rakousko Uhersko Balkán Ma 1 Daily Graphic Dally New s RakouskýUhersko

19 article

Franconzský tisk. Z Pařiže, 13. ledna. (K. k) Velštna listů tlumočí živé uspokojení nad dohodou mezi Rakousko Uher skem a Tureckem. »Petit Parisien« píše: Podmínky dohody jsou pro obě strany čestné a možno oběmna mocnostem jen blahopřáti, že dospěly k této dobodě. Dlužno též Balkánu a celé Evropě blahopřáli. Aby však bylo zažehnáno každé nebezpečí války, je ještě třeba, aby chystaná mez národní konference potvrdila nový stav věcí na Balkaně.

Petit Parisien Rakousko Turecko Balkán Evropa

20 article

Německý úsudek. Z Karlsruhe, 13. ledna. (K. k.) »Sůdd. Reichs- korresp.« uveřejňuje dopis z Berlína z včerejšího dne: Novými návrhy Rakousko-Uherska Porté učiněnými vstoupila východní otázka, jak možno doufati, do zna- mení rakousko uhersko tureckého vyrovnání. Poslední nabídka Ashrnothala byla na Zlatém rohu přijsta pří- znivě a jak s radostí byly vítany v Berliné dobré zprávy, které přibyly v sobotu a v neděli z Vídně a Cařibradu, netřeba ujišťvati. Také bez sankvini- ckého optimismu, možno nyní doulati, že rakousko- uhersko turecka vyjednávaní budou míti nyní klidný průběh. Nejsme povoláni mluviti za jiné mocnosti, ale jest dovolena domněnka, že vyrovnaní, jakému dnes razl cestu mezi Rakousko-Uherskem a Tureckem bar Aehrenthal nebude činiti žadná veimoc obtíží. Dle loho nelze pochybovati o dobrém výsledku, jehož svému spojencí upřímně přejeme. Ruské projevy. Z Petrahradu, 15. ledna. (K. k.) »Nov. Vremjae píše: Umeuva myzi Rskousko-Uherskem a Turecáem ne dstraňuje práva mocnosti interesova- ných na zachování berlínské smiou vy. Turecko mosí z ohledu na své slovanské poddané v Makedonii i nadale chrámti zajmy svých bývalých poddaných slovanssých v Bosně a Hercegovině »Rus« praví: Umluva jest velkolepým úspěchem politisy rakousko uherské a novou poražkou diplo- macie ruské. »Birž. Vědomosti« mluví rovněž o úspě chu Rakousko Uherska, které nyní zajssté osvědčí dostatečnou šlechetnost a da dobrovolně Srbsaua Černé Hoře kompan sace.

Aehrenthal Karlsruhe Berlín RakouskoUhersko Vídeň Rakousko Uhersko Turecko Makedonie Boseň a Hercegovina Rus Rakousko Uhersko RskouskýUhersko

21 article Skandál s jubilejním průvodem v městské radě vídeňské.

Skandál s jubilejním průvodem v městské radě vídeňské. V poslední době dochází v městské radě vídeň- ské ku pravidelným skaudalním scěnám a k výstu- pům, jež vyvolány jednak debalou rozpočiovou, jednak návrhem, aby na ostudný diub zkrachovaného jubi- lej lho průvodu z peněz poplatnictva dan milodar — 100.000 korun. Po velmi bouřlivém jednání lato subvence od- hlasována a je zajímavo, jak Vídeňaci zami o jub lejním průvodu se vyslov ovali.

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Věštec Bosny — Kranjčevié. „Doživ se 25letého jubilea literární čin nosti a 43 let svého života, vytrpěv 3 léta útra fysických a 20 let bojů duševních — umře veliký mučedník a nejvělší básník chorvatský nové doby. Umřel 29. října 1908 v zemi, z níž si přál živ vyjíti, ne proto, že by nebyl milova jeji krásu a její lid, ale proto, že míloval svo bodu a spravodlnost, pořádek a pokrok, světl a sílu, čehož v ní nenalézal . ... Těmito slovy zahujuje M. Marjanovič, v liký etitel a přední znalee poesie Kranjčevičovy svou přehlednou úvahu o životním díle básní kově (Zvono, 1908, č, 42-3), v niž shrnui výsledky starších praci (v Hrvatské Mysli Ljublj. Zvonu, Svijetle). „Kamenné“ město Sonj, starobylé sídl odvážných Uskoků, bylo rodištěm básnikovým (1865). Byl po celý život hrd svými předkya později posvětil jim řadu básní „Uskočke ele- gije“, v nichž opěvoval sílu a odvahu Uskoků

M Marjanovič Kranjčevičův Zvono Svijetle Bosna Sonj

23 article

Rodný kraj, drsný a kamenilý, omývaný bouřli vým mořem a šlehaný zuřivou bórou, vypěstova v něm sílu ducha, sebevědomí, chuť ku prác a široký rozhled. Po předeích uskockých dědil neklidnou, vzdornou krev, lásku k volnosti, svo- bodě a pokroku. Vystudovav gymnasium, vstou- pil po přání oteově do bohosloveckého semi- náře v rodněm městě, odkudž přešel do koleje germansko-maďarské v Řimě, kde poslouchal filosofii. Procházky po věčném Římu a dojmy tam vzbuzené ukázaly mu, že se nehodí ke stavu duchovnímu. „Juvenis ingenii boni, sed animi levis, qui ad sacordotium suseiplendum non erat aptus“, poznamenal o něm rektor ko leje. Vystoupil ze semináře a za přispění Stross- mayera odebral se do Záhřeba, kde se dal za- psati na ústav učitelský. Po odbytých zkouškách r. 1886 dostal místo na obchodní škole v Mo- staru. Jsa osočen, že propaguje myšlenku chor- vatskou, byl přeložen do Livna, potom do Bje- liny, odkud se opět vrátil do Livna, až r. 1893

Řima Řím Záhřeb Livno Bj

24 article

povolán byl na učitelský ústav do Sarajeva, kde se trvale usadil. Službou byl přidělen zemsk vládě a svěřena mu redakce „Nady“. Když r. 1904 „Nada“ zašla, jmenován byl ředitelem obchodní školy v Sarajevě. Před 3 roky podro- bil se bolestné operaci ve Vídni, nepřestal však churavěti, až konečně smrt zbavila ho trýzně. Pochován na novém hřbitově Koševu v Sara- Pro své volné myšlenky a náboženskou skepsi nepožíval přízně u duchovenstva a ne- bylo dovoleno nad hrobem jebo řečniti. Přátelé jeho rozloučili se s ním u brány hřbitovní, kde mu věnovali vřelé vzpomínky J. Milakovič, Iva A. Miličevič a Lj. Dvornikovic. čnnne

J Milakovič Iva Miličevič Lj Dvornikův Sarajevo Vídeň Sara

25 article

Básně počal Kranjčevié uveřejňovati oa r. 1883 v „Hrvatské Vile“ a ve „Vienci“, První sbírka básní jeho s názvem „Bugar kinje“ vyšla v Senji r. 1885. Druhou sbírku „I zabrane pjesme“ vydala r. 1898 Ma- tice Hrvatská. Pokračováním a doplňkem jejín byla třelí sbírka „Trzají“ (1902 v Doln Tuzle). Družstvo chorvatských spísovatelů při pravilo nedávno ve prospěch těžce nemocného básníka nádherné vydání nesebraných dosu veršů. V pozůstalosti básníkově nalezeno bylo ještě několik fragmenlův a náčrtků. Dva básnici domácí stáli u kolébky poesie Kranjčevičovy: Aug. Šenoa a Petr Pre- radovič. Není zajisté bez významu, že Kranj- čevič jednu z prvních básní posvětil památce slavného Šenoy, jehož básně rozplamenily v něm lásku ku poesii. „Ach, na tvých písních prsa moje mladá se odchovala jak na matky klině. a šťastná chvile, kdy mi bůh sám dopřál uslyšel jsem tvou pěvkyni-vílu. Vždyť na pla- menném tvého srdce žáru jsem naučil se, co je dar nebeský1!!“ Básně Šenoovy, prohřáté hlu- bokou láskou k národu a vlasti, proniknuté vznešenými keami volnosti, pravdy a huma- nity, působily tedy mocným kouzlem na mla- distvou mysl pěvcovu, rozkřesaly v něm tvůrčl jiskru. Základním motivém jeho „Bugarkyš“ jest rovněž oddaná láska k otčině a k národu. ale Kranjčevič básnickým rozmachem, hloub

Kranjčevié Šenoa Pre Šenoův Ma Doln Tuzla Kranj Bugar kinje

26 article

jevě. kou citu a silou výrazu povznesl se nad klidnou a rhetorickou poesii mistrovu. Básnický výraz mladého pěvce je mnohem smělejší, objímá širší horizonty, má ohnivější barvitost a sílu. Také idea svobody zní v jeho básních silněji a mohut- Struna domácí, struna politicko-vlastene- cká chvěla se i v druhé sbírce „Vybrané básně a ozvala se nejvroucněji v nadšené hymně „Moj dom“ těmito verši: „Já vlast mám, v srd ji nosím i její hory a doliny; kde mám roz prostřiti ten ráj, nadarmo hledám ve světě a — tlumím svůj bol... Ach, nic více již nemám. ona je vše, co jsem zachránil a s ní jsem za- chránil vše... O, vlast mám a v hrud jsemji ukryl — i utikám od světa; ve věnci mých sno vše podepláno kromě tohoto květu . .. Až jed- nou s duší poletím s ní vesmírem, vzkřiknu jak hrom: O, vizte ji čarovnou, udivené hvězdy — toť je moje, moje domovinal

Moja

27 article

Kranjčevič ukryl svou vlast v hruď a na- ladil svůj zpěv na jiné tóny. Zaznivaly ojedi něle už v „Bugarkyních“, ale ve „Vybranýel básních“ a v „Záchvějích“ nabyly vrchu. Pro jevuje se v nich básník- myslitol, jenž usilovne přemítá o záhadách lidského bytí, chce vnik nouti v odvěké taje všehomíra a věčnosti, mučí se těžkou otázkou po smyslu života. P této stránce jest zase Silvije Strahimir Kranj čevič dědicem poesie P. Preradoviče, který sv reflexe o bohu, přírodě, náboženství a určení člověka vtěloval v mystické verše. Shoda v ná- zorech mezí ním a Kranjčevičem je patrná, ale jsou i podstatné rozdíly. Největší je, že Prera- dovič byl mystický optimista, který věřil v usku tečnění svých ideálů, Kranjčevič je však mo- derní skeplik, jenž nemilosrdně analysuje sku- tečnost a vida mezi ní a svými ideály nesmírný rozlad, upadá v ponurý pessimism. Žiznívá touha po pravdě a poznání char akterisuje především ducha Kranjčevičova. O právem mohl o sobě říci: „K nebesům mířím povzdechem světa, ve hříchu srdce s horoue krví po pravdě pátrám. Budeš-li, Pane, trestati vůli, kterou Tě hledám?“ Neklidnýa

Kranjčevič P Preradovič

29 article

zkoumavý jeho duch uihl stále v před. Hlleda

30 article

odpovědi na záhadné problémy života a všeho- míra, ale positivní věda, do niž se samotářsky nořil, neuspokojila jeho zvědavost, spíše v nění budila roje nových pochyb a mučivých otázek. Vždyť „ostrým si nehtem, určitou črtou lidský rozum stanoví dráhy, živá však, divá po- vaha volná sem a tam skáče — a vší silou tcužíl“ Touha jeho po vyšším poznání hledala od- povědi v nauce křesťanské. „Udeř v šumny cimbál, ideo evangelická!“, zvolal toužebně bás ník. Ale co spatřil? Viděl vznešený obraz Kri stův na svaté hoře Golgotě, pod níž řady kři žáků vraždí ve jméno božil Kristus pohloděí bolestně s kříže na ně, spatřil v městě milo- vaném hromady mrtvol, slyšel nářek žen a dětí, zachvěl se a z hluboku vzdychnul: Odpusť jim. Otče, nevědí, co čini!... Básník trpce želí, že svalá oběť Kristova a prolitá jeho krev z spásu lidstva nepřinesla dosud plodu. Pod kři žem na Golgotě stále ještě zní křik milsoná O, spravedlnost! chleba!“ Bída, násilí, podvod lež, křiyda stále vládnou světem. Nejsme neb blíže, jsme od něho vždy — dále! „Nadarm pyšná kopule i mramor Pantheonu i střevíce zlaté i varhany a zvony! Nadarmo husté kadídlo a nádherné oltáře, nadarmo démant září v ko- runě i tiaře! Ach Golgata je pustá a vítr tam tajemný kvílí: Elil Eli! lamá azávtani?!

Kristus Kristův Nadarm Golgota Elit Eli

31 article

Básník v nauce křesťanské, jak ji hlásaj oficiální zástupci církve, nenašel, po čem touži Slovo Kristovo o nejvyšší lásce, bratrství a svo bedě nestalo se tělem. Místo ráje na zemi roz prostřelo se peklo a ještě „společnost, řád, mo- rálka a dogma volají: Nutno rozšířiti peklo, jež boží milost stvořila mnohem mírněji, nežli by právo lidské vyžadovalo!“ Proti tomu básnik namítá: „Ty, ach, o Tvůrce, nestvořil's pekla stvořil's však lidi! . .. Ani ta velebená příroda neposkytuje m útěchy. Vládne v ní stejně zloba a zuřivý boj o život jako v lidské společnosti. Proto se mu z duše protiví hymny zpívané k slávě věčného pořádku světa. „O, hrozně nenávidím ideje hlasné, jichž mají žáby vždy plná ústa, kter z nás každý na pamět umí a od nichž kuždému ohluchly uši!“ Skepse jeho rozčarovala všecky illuse, zbývá mu jen vědomí, že vše, co je krásné, ladně a dobré, jest pouze děckem na- šeho sněm, I přiroda zdá se mu strašnou síia gou, která skrývá tajemnou hádanku světa. V nádhorné visi „Zaduji Adam“ líčí Kranjčevi věšteckým duchem konec světa, kdy mrazivý led pokryje naši zemi a celý svět strne. Tu po- slední člověk vleka se ve smrtelném zápase po ledě naší planety a nesa v titánské hrudi své věčný vzdor, vyryje ještě bledým svým nehtem v led — otazníkl Chmurný je pessimism básníkův, ale bez- nadějny přece není. A v čem je jeho víra?

Kristův Adam

32 article

Kranjčevié věři v jakousi mystiekou moe práce, utrpení a slz. V práci tkví „modlitby květ“. Přijde jednou doba, ldy z chudého, povrhova- ného lidu zrodi se junák, který silnou rukou strhne černý mrak, skrývající lidstvu tajemnou hvězdu štěstí, shromáždí kolem sebe ty, kdoz hlad, bídu a ponížení nesli, a povede sbratřené lidstvo ke spásc. Ale nejen práce očisťuje a po- vznáší člověka, také utrpení a slza, zvláště slza soucitu: „Dík, nebe, že dáváš nám slzy, dosti je, dosti, když něčí soucit stírá nám s čel krůpěje muky!“ Dásník sám chtěl by do svého zkrvavčného srdce pojmoutí všecky boly a slzy člověka, na svá prsa vziti miliony utrpení, z- hřáti a posvětiti je plamenem své lásky, „jen aby nad jeho hrobem zaplálo slunce nové doby, kdy „člověčenstvo svobodného ducha poceluje bílá víla. víla pravdy, víla lásky, chleba, víla svobody a svědla. „Křestan jsa svým kultem bolu a mravních hodnot,“ praví o Kranjčevičovi chorv. krítik Matoš, „jest pravý klassik duchem své tragické, titánské revolty. Je nejsilnější náš básník svo- body politické i duševní... Jeho pessimism je téměř odlikou našeho soudobého úsilí vytvořilu člověka silného, svobodného, celého... Kranj- čevič znamená poslední evoluci našeho jazyka básnického, on je nejlepší náš dosavadní umě- lec řeči.“ Český čtenář najde v Kranjčevičovi ne- jednu podobnost s Macharem v názorech, kon- cepcích i ve stylu. J. Máchal.

Křestan Matoš Machar J Máchal Kranj